K SEDMDESÁTINÁM BOHUMILA PAVLA

Transkript

1 a vyprávěním o velehorách, tropické přírodě a jejich obyvatelích - z nich zejména o volně žijících zvířatech - a ke zvířatům samým. Ty domácí kočky, o které dr. Mikyška doma pečoval, mu snad byly i miniaturou volných šelem, jež tolik obdivoval. Dr. Mikyška zanechal i bohatý soubor fotografií jakoby zvěčňující jeho bystrý a citlivý pohled na přírodu. V kráse jemu drahé české a slovenské krajiny nechť zůstává živa památka dr. Mikyšky, který ve vší své činnosti pedagogické, úřednické i vědecké měl vždy na zřeteli především prospěch naší vlasti a její přírody, a tím i lidí, jejichž osudem je zde žít. Jan Květ, K SEDMDESÁTINÁM BOHUMILA PAVLA (* ) "Při posuzování celé své životní dráhy jsem si vědom toho, že mě mé zájmové rozštěpení připravilo o vrcholné dosažení výsledku, který by vyplynul ze soustavného provozování jednoho a téhož "koníčka". Dvěma nebo více pánům nelze sloužit. Dnes docházím k závěru, že kdybych měl úspěšně dokončit vše, co jsem kdy v životě se zápalem mládí a mužného věku začal, potřeboval bych se znovu narodit." Těmito slovy skončil odborný učitel Bohumil Pavel naši besedu a já si řekla: "Ne, přede mnou sice nesedí žádný laureát aní nositel významných cen, ale přesto je to člověk, který si s uspokojením může říci, že nežil nadarmo. Posuďte sami, zda mám pravdu. Od mládí měl dvě lásky - tóny a barvy. Kdybychom věřili na pověry, pak tu lásku k hudbě dostal do vínku od "sudičky" - porodní babičky. která jeho hlasitý příchod na svět, smíšený s veselými zvuky kolovrátku flašinetáře Pecoldy ze Sebranic, uvítala přesvědčivým výrokem: "Bude to muzikant po dědovi." Vraťme se však do skutečnosti. Malého Bohumila tóny obklopovaly. Zpívala veselá maminka, zpívala teta, zpívaly dělnice při pletení punčoch v dílně jeho otce. A tak není divu, že v malém chlapci rostla touha vyrovnat se dospělým. Lidový hudebník pan Malý, k němuž denně docházel za kamarádem, nalezl v něm brzy učelivého a nadaného žáka ve hře na housle. Nejdříve stupnice C-dur, a když z houslí vycházely čisté tóny, přišly první písničky. Pásla ovečky - a Na tý louce zelený. Ty mu přinesly svolení rodičů k pravidelné návštěvě hudebních hodin. Tři roky učení a mladý Bohumil vstoupil do hudebního života města. Hrál se svými 218

2 ~~ "711 kamarády, stejnými milovníky hudby, dlouho do nocí. Zajišťovali hudební doprovod k němým řílmům pojízdného biografu pana Matušky, hráli pro potěchu sobě i druhým. Přišly náročnější skladby. Strauss, Lehár, Kálmán, Flotow a samozřejmě Nedbal, Fučík, Piskáček. Bohumilovi se z těch tónů až zatočila hlava. Jen dík praktickému otci nepodlehl mladistvému opojení a lákavým nabídkám profesionálního hudebního souboru z Prahy. Stal se učitelem. Ale i organizátorem, jednatelem a pokladníkem hudebního kroužku města. V třicátých letech ustavil "Salonní kvarteto" Klubu čsl, turistů ve Vamberku. V letech byl velitelem třicetičlenné dechové hudby Národní gardy 91 města Vamberka. V letech řídil pětatřtcetíčlennoufilharmonii Osvětové besedy ve Vamberku. Množství žáků procházelo jeho vyučovacími hodinami a zpívalo ve školních vícehlasých sborech při různých veřejných slavnostech a akademíích. 219

3 'Řekli jsme si však již na začátku, že vedle tónů byly jeho láskou také barvy. Již jako žák obecné školy předkresloval, na příkaz učitele Františka Stehlíka, vzory na tabuli. Na reálce jej profesor Heson pověřoval opravováním chyb ve výkresech spolužáků. V učitelském kursu v Hradci Králové jej profesor Hummel zaměstnával již těžšími pracemi. Barvy se staly jeho nerozlučnými společníky především na jeho chatě v Pekelcí. Tady, uprostřed přírody, se tóny a barvy spojily v jedno a rukou odborného učitele vznikaly obrazy, které si brzy našly cestu. do světa. Soubor deseti obrazů "Barevné postřehy z údolí krásné Zdobnice" _.. (náměty: Dech jara, Letní odpoledne, Podzim na Zdobnici, Mrazivé jitro, Na Zbrani, V Lísku. Paseky nad Zdobnicí, Plačtivá skála, Vamberk a Chata Na vyhlídce) byl vydán ve formě pohlednic. Rozletěly se do světa, aby šířily poznání o kráse tohoto koutu naší vlasti. Barvy, druhá, nebo první jeho láska? Sám neumí na tuto otázku odpovědět. Barvy jej uvedly i na stránky knižnice Klubu čsl, turistů, mezi významné rodáky Vamberka. Na str. 294, sv. 10, díl 2, 1947, je titulován jako "malíř údolí Zdobnice". O jeho malířském umění se vyslovovali pochvalně redaktoři kulturních rubrik. Za všechny bych chtěla uvést alespoň jeden článek. To proto, že s ním hluboce souhlasím. "... jeho znamenitou prací je olejemalba "Krajkářství ve Vamberku". Je to plátno rozměru 100x120, představující několik vambereckých kraj káře při paličkovaní krajek ve velké světnici stavení čp. 269 "Na Drahách" ve Vamberku. Dílo toto je dokumentární, neboť zachycuje starý lidový domácí průmysl, ruční paličkování krajek, v jeho původním způsobu a též staré vamberecké krajkářky, které se výrobou krajek zaměstnávají a živí. Povolaní činitelé měli by se starati, aby obraz tento zachován byl městu jako součást jeho kulturní historie". [Nár. politika z 5. ledna 1944]. Obraz zatím visí v kuchyni u Pavlů, věřím, že jenom zatím. Jeho místo je v městském muzeu, uprostřed krajek. Bývá již zvykem, že se učitel na malém městě zapojí do veřejného života. Kde jinde mohl pomoci náš jubilant než v propagaci a dokumentaci města. Ke slovu přišlo fotografování. Propagační městská tabla s Pavlovými fotografiemi byla vystavována na nádražích v Praze, Brně, Hradci Králové. Některé fotografie s přírodními partiemi byly vydávány odbornými závody jako propagační materiál. Po fotografování přišly na řadu i filmy. Dnes jsou uloženy v městském muzeu ve Vamberku. Zvláštní zmínku zasluhuje barevný reportážní snímek "Vamberk, město krajek" natočeny na 16 mm film v r. 1965, aby se stal vzácným dokumentem pro budoucnost. Snaha po dobré propagaci rodného města i občasný zástup v hodinách dějepisu ve škole vyvolaly u Bohumila Pavla zájem o historii. Ten se ještě prohloubil, když se náš jubilant stal v r, 1958 ředitelem městského muzea 220

4 ve Vamberku. Získané vědomosti našly výraz v sedmdesáti kulturně historických a beletristických článcích i v úpravě dalších 40 článků jiných autorů pro Kulturní program Vamberka. S některými dalšími jeho pracemi jste se seznámili i v našem Sborníku. V současné době vyšla jako příloha Kulturního programu Vamberka v knižní úpravě povídková trilogie "Ve znamení trojříčí a helmice s orlími pery." K oslavám 700 let Vamberka v r přispěl brožovanou publikací "Vamberk - město krajek a živého průmyslu." Její text byl proložen 25 vyobrazeními. Na vydání čekají ještě další rukopisy." Starý Vamberk nad Zdobnicí v 90. letech minulého století" a "V Krajkařově", Vraťme se však k jeho práci v muzeu. Právě za ni se totiž dostalo Bohumilu Pavlovi oficiálního uznání. V roce 1968 byl mezi 40 muzejními pracovníky, kteří ve Slovanském domě v Praze přijali z rukou ministra kultury a informací Karla Hofmana "Čestné uznání za záslužnou a iniciativní činnost v muzejnictví". Ocenění desetileté práce v muzeu bylo zasloužené. Výsledkem těchto let bylo přebudování starého, zanedbaného muzea na vyhledávanou kulturní instituci, v níž zejména krajkářská expozice láká. návštěvníky z širokého okolí. Atmosféru muzea i jeho tvůrce zachytila spisovatelka Marie Kubátová v relaci Východočeského rozhlasu "Odnesli jsme si z vambereckého muzea motiv krajkářské pohádky. Taky těch dvanáct sešitků (KPVpozn. redakce), které představují prošlý vamberecký kulturní rok a s nimi i obrázek českého učitele, jemuž se příprava všeho, o čem sešitky podávají výčet, stala náplní života. Teď chystá do ti.sku první číslo nového roku. Začíná tam vyprávění o vambereckém mejtě, Kde jinde se křižovaly cesty těch, kdo do starého Vamberka přicházeli a z něho odcházeli. Chtěl by tam zachytit, oživit, čeho si v muzeu lidé třeba nevšimnou, o čem nevědí, a přece, kdyby to věděli, přibylo by jim k domovu vlákénko nového svazku. A domov, to je nit k niti, ta nejkrásnější krajka." Ohlédneme-li se dnes, v roce, kdy Bohumil Pavel dovrší svoji sedmdesátku, vidíme, co ho poutá k Vamberku, k chatě na Pekelci, ke Zdobnici. Dvě lásky - tóny a barvy, a i ta třetí, o níž nebyla sice zmínka, ale bez níž by život jubilanta nebyl úplný, jeho žena Ludmila, se musily často dělit s muzeem, školou, fotografováním a filmováním. Zůstaly mu však věrny dodnes. A proto je lehké přát jubilantovi do dalších let dobré zdraví a osobní pohodu. Obklopen vším, čím žil celý život, nemůže jinak než rozhojňovat své dílo, sloužit svým koníčkům a spolu s nimi být štasten, To mu ze srdce přejeme. Marže Bžšová 221 z

5 BIBLIOGRAFIE LITERÁRNíHO DíLA BOHUMILA PAVLA: kulturně historických a jiných článků v 6 ročnících Kulturního programu Vamberka (ročník = 12 čísel). Po celou dobu trvání KPV je v jeho redakční radě. 2. "Ve znamení trojříčí a helmice s orlími perutěmi", historický román vydal 1971 ZK Zdobntčan jako přílohu VKP. 3. "Vamberk - město krajek fl živého průmyslu", vydalo Městské muzeum Vamberk "O vzniku a osvětové činnosti muzea ve Vamberku" - Sborník MOH a OA Rychnov nad Kněžnou Č. 1 ORLICKÉ HORY A PODORLICKO. 5. "Kulturně osvětová hudební tělesa ve Vamberku v první polovině 20. století" - Sborník Orlické hory a Podorlicko, Č O bludných balvanech - Sborník Orlické hory a Podorlicko, č. 3. Filmy natočené Bohumilem Pavlem: :t. Filmové aktuality z r , 8 mm film máj mm film opatřený magnetofonovou stopou máj 1960, 8mm květen 1960, 8 mm. 5. JZD Vamberk, dokumentární film. 6. Práce MěNV , 16 mm dokumentární film. 7. Krásy podhůří Orlických hor, 16 mm dokumentární film. 8. Naší požárníci, 16 mm dokumentární film. 9. Útulky pro přestárlé v Borohrádku a na Žampachu, 16 mm. 10. Vamberk - město krajek a živého průmyslu, 16 mm. Poznámka: filmy 1-9 jsou v depositáři Městského muzea ve Vamberku, film Č. 10 je v soukromém archivu p. Bohumila Pavla. o ZALOŽENÍ LOUTKOVÉ SCÉNY VE VAMBERKU U příležitosti čtyřicetiletého výročí zahájení činnosti městského loutkového divadla uvolil jsem se, co jeho zakládající člen, napsat tento příspěvek do 4. čísla sborníku Orlické hory - Podorlicko. Abych pravdivě osvětlil všechny ne právě lehké okolnosti vzniku scény a loutkářského souboru, nezbývá mi nic jiného, než zalovit ve vzpomínkách na mládí a ranné učitelské působení na školách v Merklovicích a ve Vamberku. Dík aktivnímu kulturnímu zapojení ve městě měl jsem na tehdejší dobu neobvyklé štěstí, že jsem nescestoval řadu odlehlých škol na okrese prve, než bych získal učitelské místo ve svém rodišti, ale obkroužil jsem pouze jeho nejbližší okolí, Merklovice, Potštejn, Záměl a Doudleby nad OrL Bylo jaro r Jednoho dne zaklepal někdo na dveře učebny v Merklovicích a k mému překvapení stál přede mnou krejčí Antonín Drašner z Vamberka. Bydlel s četnou rodinou v malé a čisté chaloupce pod měst- 222