Minerals of the Kladno region (Central Bohemia) K článku patří obrázky č zařazené v barevné příloze na str

Transkript

1 Bohemia centralis, Praha, 33: , 2015 Minerály Kladenska Minerals of the Kladno region (Central Bohemia) Stanislav Fojtík Sluneční 429, Doksy; K článku patří obrázky č zařazené v barevné příloze na str Abstract. The article gives a short overview on the occurrence of the most important mineral paragenesis on the Kladno region (Central Bohemia, the Czech Republic). In relation to the territory s geological structure are described the mineral occurrence of the upper Proterozoic rocks, carboniferous rocks of the Kladno Rakovník sedimentary basin, Tertiary volcanic rocks and anthropogenic sediments spoil heaps as an impact of coal mining. Into attention are taken especially the from the mineralogical point of view the most important minerals, in particular minerals of the coal seams and unusual mineral paragenesis encountered in the Proterozoic bedrock of the Carboniferous basin at the Slaný mine. Key words: Central Bohemia, the Czech Republic, minerals of the coal seams, sideritic mudstone, upper Proterozoic, Carboniferous sedimentary basin, recent minerals, spoil heaps Úvod Přesto, že v rámci České republiky Kladensko nepatří po mineralogické stránce k oblastem s největším významem v porovnání např. s Krušnými horami či Českomoravskou vysočinou, byly zde objeveny a popsány mineralogické lokality a výskyty, které Kladensko v mineralogickém světě proslavily. S ukázkami minerálů Kladenska se proto můžeme setkat ve většině evropských i světových muzeí a soukromých sbírkách. Za proslulost minerálů Kladenska vděčíme především těžbě černého uhlí, která zde probíhala téměř 200 let od poloviny devatenáctého století do počátku století jednadvacátého. Z tohoto důvodu patří minerály Kladenska k nejlépe prozkoumaným a popsaným v rámci České republiky. Zkoumáním kladenských minerálů se zabývali mineralogové zvučných jmen již od poloviny devatenáctého století, např. A. E. Reus (1856) nebo V. von 245

2 BOHEMIA CENTRALIS 33 Zepcharovich (1873). Z českých mineralogů je pak nutno vyzdvihnout práce Františka Slavíka (1908, 1909, 1925, 1926), Josefa Kratochvíla (1912, 1927, 1932) a Radima Nováčka (1930). Souborný popis kladenských minerálů podává publikace J. V. Kašpara (1939), která patří v této oblasti k nejvíce citovaným. Z novějších prací je možno zmínit J. H. Bernarda a V. Paděru (1954). Uvedené práce se zabývaly především tzv. paragenezí minerálů uhelných slojí, tj. minerály vyskytujícími se v okolí uhelných souslojí permokarbonské pánve a v menší míře i minerály v podloží svrchního proterozoika. Minerály vznikajícími recentně na hořících hlušinových haldách se zabývali zejména Rudolf Rost (1937, 1942) a později Vladimír Žáček (1988, 1997, 1998 a, b). Nově zastiženou neobvyklou paragenezi minerálů v proterozoickém podloží na dole Slaný popisuje V. Žáček (1991, 1994). Z uvedeného přehledu je zřejmé, že nejvýznamnější výskyty minerálů na Kladensku jsou spojeny s těžbou černého uhlí, kde se minerální parageneze vyskytovaly v okolí těžených slojí v horninách karbonu, nebo v prostředí podložních hornin proterozoika, kde byly zastiženy při ražbě překopů. Další významnou skupinou jsou pak minerály vznikající supergenními procesy v prostředí hlušinových hald. Kromě minerálů spojených s těžbou uhlí je pak nutno zmínit zejména minerály zeolitové skupiny, vyskytující se v terciérních vulkanických horninách Vinařické hory. Popisem minerálů Vinařické hory se zabýval R. Antonín (1942) a R. Rost (1942), nověji pak T. Řídkošil (1993) a R. Skála (Skála et Sejkora 1996). Minerály byly sbírány především v materiálu vyvezeném na hlušinové haldy, v menší míře pak přímo v důlních dílech. Nepochybně největší proslulosti a zájmu mineralogů a sběratelů dosáhl millerit, tvořící atraktivní shluky zlatožlutých jehlic (obr. 13 v barevné příloze na str. 487) a dále whewellit v průhledných až poloprůhledných bílých až čirých krystalech a jejich srdčitých srostlicích (obr. 14, 15 v barevné příloze na str. 487, 488). Ukázky obou těchto minerálů pocházející z Kladenska lze bez nadsázky označit za jedny z nejkvalitnějších na světě. 246 Geologická stavba Kladenska a výskyt minerálů Geologická stavba Kladenska je poměrně pestrá, avšak z pohledu výskytu minerálů méně příznivá, protože povrch území tvoří z většiny sedimentární horniny platformního pokryvu, které jsou obvykle z pohledu výskytu minerálů chudší oproti horninám vyvřelým či metamorfovaným. Z regionálně geologického hlediska tvoří nejstarší podloží území Kladenska regionálně metamorfované horniny svrchního proterozoika tzv. kralupsko zbraslavské skupiny, které zde reprezentují především břidlice, fylitické břidlice a droby, ve kterých se vyskytují tělesa metavulkanitů (tzv. spilitů) a silicitů, tvořících na výchozech morfologicky výrazné tvary. Celý komplex je tektonicky postižen, okolí tektonických poruch tvoří alterované (obvykle prokřemenělé) zóny, na které je obvykle vázána

3 Stanislav Fojtík: Minerály Kladenska popisovaná převážně rudní mineralizace. Horniny proterozoika vycházejí na povrch v jižní a jihovýchodní části území, kde se s nimi můžeme setkat v údolí Dřetovického a Lidického potoka, v zářezu silnice I/6, na Kožově hoře apod. V severní a severozápadní části území jsou proterozoické horniny překryty mladším platformním sedimentárním pokryvem, jehož souhrnná mocnost dosahuje na severu území v oblasti Slaného m. Sedimentární horniny zastupují především uloženiny karbonské kladensko rakovnické pánve, které jsou stratigraficky členěné na čtyři souvrství (Weithofer 1902) spodní šedé (kladenské), spodní červené (týnecké), svrchní šedé (slánské) a svrchní červené (líňské). Petrograficky se jedná o poměrně složitý komplex hornin s cyklickou sedimentací pískovců a slepenců, prachovců a jílovců s uhelnými souslojími. Mocnost karbonských sedimentů se pohybuje v kladenské části pánve až kolem 400 m, ve slánské části až kolem 1000 m. Z pohledu výskytu minerálů má význam pouze nejspodnější kladenské souvrství, kde se popisovaná minerální parageneze vyskytovala hlavně v okolí uhelných slojí, zde označovaných jako základní a hlavní kladenská. Z tohoto důvodu je tato typická minerální parageneze označována jako minerály uhelných slojí, i když tento název je poněkud zavádějící, jak se dovíme dále. Mladší část sedimentárního pokryvu tvoří horniny svrchní křídy, se kterými se můžeme setkat na povrchu, ve svazích údolí a ve výkopech na většině území Kladenska. Jedná se o pískovce a jílovce svrchního cenomanu perucko-korycanského souvrství ve spodní části a písčité slínovce (na Kladensku označované jako opuky ) a jílovce spodního turonu bělohorského souvrství ve svrchní části sedimentárního cyklu svrchní křídy. Z pohledu výskytu minerálů jsou křídové horniny na Kladensku bez významu. Období terciéru je na Kladensku zastoupeno vulkanismem, který vytvořil těleso stratovulkánu Vinařické hory, tvořené převážně bazaltoidními horninami nefelinitem, olivinickým nefelinitem a jejich pyroklastiky (tufy). V puklinách a dutinách vulkanických hornin vykrystalovaly karbonáty a zejména pak poměrně bohatá parageneze silikátů zeolitové skupiny. Posledním a nejmladším geologickým útvarem v geologické stavbě Kladenska jsou uloženiny kvartéru. Jedná se o deluviální hlíny a mrazové zvětraliny, eolické sedimenty (spraše), fluviální sedimenty (povodňové hlíny, říční štěrkopískové terasy apod.), které se ukládaly v depresích staršího reliéfu a v okolí vodních toků a tvoří povrch území. Z mineralogického hlediska jsou nezajímavé. Ke kvartérním uloženinám řadíme i ty, které vznikly činností člověka (antropogenní sedimenty), tj. různé násypy a navážky a zejména pak struskové a hlušinové odvaly a haldy. V prostředí zejména hlušinových hald po těžbě černého uhlí se pak recentně vytvořily zajímavé minerální parageneze vzniklé supergenními procesy, a to zejména v důsledku působení vysokých teplot při prohořívání hald, nebo v důsledku zvětrávání uloženého materiálu. Do této skupiny patří i minerál kladnoit, který vnesl jméno města Kladna do mineralogického systému. 247

4 BOHEMIA CENTRALIS Výskyt minerálů v horninách proterozoika Minerály v horninách proterozoika byly většinou objeveny při ražbě překopů a jam v podloží karbonské pánve, kdy tato důlní díla zastihla tektonicky oslabené a alterované zóny, doprovázené systémem křemenných, karbonátových a křemen karbonátových žil s rudní mineralizací. Do této skupiny patří nálezy jehlicovitých krystalů antimonitu v kalcitových žilkách (Slavík, 1925), (Rost, 1942), které se však v novější době na Kladensku neobjevily a bývají proto zpochybňovány. V puklinách proterozoických hornin se obvykle v karbonátových žilkách objevují drobné 2 4 mm krystaly žlutobílého až hnědožlutého ankeritu a drobných žlutobílých krystalů kalcitu, na které nasedají drobné jehlicovité obvykle pouze do 3 mm velké krystaly tombakově naběhlého pyrhotinu, které byly autorem nalezeny na haldách dolů Schoeller a Prago, nálezy pyrhotinu zmiňují i oba výše citovaní autoři. Dalším minerálem této parageneze je sfalerit, který byl nalezen v drobných, 2 4 mm velkých černých krystalech nasedlých na krystalovaném ankeritu a 2 4 mm žlutohnědých krystalech v dutinách karbonátové žiloviny na haldě dolu Schoeller. V této asociaci byly autorem nalezeny i drobné do 1 mm velké krystaly As-ullmanitu, určené V. Žáčkem (1999), ovšem pouze ve dvou exemplářích. Dále byl na těchto karbonátových žilkách nalezen pyrit a galenit v krystalech do 5 mm Žáček a Slavík (1995). Na puklinách proterozoických břidlic byly autorem poměrně řídce nalezeny i agregáty tence jehlicovitých až 3 cm krystalů milleritu a drobné krystaly a krystalické povlaky pyritu. Tyto rudní minerály se objevily i v tělesech nazelenalého křemenného porfyru, jehož intruze pronikají břidlicemi proterozoika a byly nafárány překopy na dolech Schoeller, Max a Mayrau. Kromě galenitu, sfaleritu, pyritu a chalkopyritu je z těchto těles popisován i Ag-tetraedrit (Rost, 1942), autorem byl v křemenném porfyru identifikován i millerit v drobných, do 1 cm velkých, vějířovitých agregátech jehlicovitých zlatožlutých krystalů. Zcela mimořádná a pro ČR neobvyklá minerální parageneze byla zastižena v roce 1990 při hloubení skipové jámy dolu Slaný v křemen-karbonátových žilách a čočkách podložních proterozoických břidlic a fylitických břidlic v hloubce zhruba 1000 m pod povrchem. V dutinách těchto žil, mocných obvykle v jednotkách cm, a na puklinách břidlic, byla zastižena sulfidická Pb-Sb mineralizace doprovázená radiálně paprsčitými agregáty a shluky krystalů dawsonitu (chemicky hydrogenuhličitan sodno-hlinitý), karbonáty a barytem. Vzorky této mineralizace byly autorem a pracovníky geologické služby dolu Slaný objeveny na odvalu jihozápadně od obou jam a dawsonit byl původně považován za některý z minerálů zeolitové skupiny. Důkladně byla tato minerální parageneze identifikována a popsána v pracích V. Žáčka (1991, 1994). Sulfidická mineralizace byla zastoupena jednak běžnými sulfidy (galenit, sfalerit, chalkopyrit, pyrhotin, pyrit), jednak poměrně vzácnými Pb-Sb sulfosolemi, karbonáty Ca-Mg-Fe, barytem a dawsonitem. Z běžných sulfidů byl nejhojnější sfalerit, který v dutinách

5 Stanislav Fojtík: Minerály Kladenska žiloviny tvořil černé, silně lesklé krystaly o velikosti prvních milimetrů (viz též obr. 15 v barevné příloze na str. 488). Chalkopyrit se objevoval v dutinách společně s plstnatými sulfosolemi Pb-Sb v mosazně žlutých disfenoidických krystalech o velikosti 2 3 mm. Poměrně běžný byl pyrhotin, vyskytující se ve formě tombakově nabíhajících žilek a drobných krystalů, galenit se objevoval poměrně řídce. Nejzajímavější částí parageneze byly Pb-Sb sulfosoli, které byly identifikovány v poměrně pestrém druhovém zastoupení. Některé z nich byly popsány v ČR z této lokality vůbec poprvé a řada z nich se zde vyskytovala poměrně běžně. Nejhojnější byl jamesonit, který vytvářel v dutinách ocelově šedé plstnaté agregáty a shluky jehliček, často na plochách o rozměru až jednotek cm 2. Dalším poměrně hojným minerálem antimonu byl berthierit, který vytvářel v dutinách shluky jehlicovitých krystalů o délce do 5 mm, často s pestrými náběhovými barvami, a drobné žilky s vláknitou stavbou. Ze vzácnějších Pb-Sb sulfosolí se objevil semseyit v drobných ocelově šedých krystalech, seskupených do rozetovitých shluků o velikosti max. 5 mm, jeho ukázky z dolu Slaný patří k nejlepším v ČR (obr. 18 v barevné příloze na str. 489). Poprvé v ČR byl z této lokality popsán vzácný Pb-Sb sulfid fülöppit, který tvořil max. 5 mm velká ocelově šedá zrna s tmavě třešňovým vrypem. Dalším sulfidickým minerálem byl zinckenit, vytvářející v dutinách drobné jehlicovité shluky ocelově šedých krystalů o délce v prvních mm. V izolovaných cínově šedých zrnech o velikosti v prvních milimetrech se vyskytl ryzí antimon v asociaci s antimonitem. V několika vzorcích byl nalezen millerit, a to ve formě 2 4 mm shluků jehličkovitých krystalů v asociaci s Mg-sideritem. Karbonáty žiloviny byly zastoupeny jednak dolomitem, jednak Mg-sideritem (obr. 17 v barevné příloze na str. 489). První z nich tvořil v dutinách až 1 cm šedobílé krystaly, druhý shluky lesklých žlutohnědých krystalů o velikosti do 5 mm. Baryt patřil k nejvíce atraktivním minerálům této lokality, protože v dutinách žil tvořil až 4 cm velké průsvitné bílé až čiré tabulkovité, dokonale vyvinuté krystaly v asociaci s dawsonitem a jamesonitem. Lokalita se proslavila především díky hojnému výskytu dawsonitu, zcela ojedinělého v rámci ČR a významného i v porovnání s jeho výskyty ve světě. Dawsonit tvořil na puklinách břidlic agregáty hedvábně lesklých jehlicovitých krystalů, seskupených do radiálně paprsčitých a hvězdicovitých útvarů o průměru až 10 mm. Nejatraktivnější a nejvyhledávanější však byly shluky jemně vláknitých bílých jehličkovitých krystalů v dutinách žiloviny, kde tvořil sférolity či jejich hroznovité shluky o velikosti až 15 mm (obr. 17 v barevné příloze na str. 489). Výskyt minerálů v horninách permokarbonu Minerální parageneze v horninách karbonské Kladensko-rakovnické pánve bývají označovány jako minerály uhelných slojí i přesto, že v naprosté většině se v uhlí nevyskytují a jsou vázány na horniny z podloží a nadloží slojí. S uhelnými 249

6 BOHEMIA CENTRALIS 33 slojemi jsou však geneticky spojeny a vnikly z poměrně chladných roztoků v období diageneze zpevňování usazených hornin. Jakožto matečné horniny této minerální parageneze prosluly zejména pelosideritové septárie. Pelosiderity vznikaly ve formě konkrecí a deskovitých útvarů v sedimentárních cyklech převážně na bázi karbonské pánve. V procesu diageneze se v nich vytvořily pukliny a dutiny, ve kterých vykrystalovaly popisované minerály. Nejvíce se vyskytovaly v meziloží základní kladenské a hlavní kladenské uhelné sloje. Tyto kulovité až bochníkovité útvary o průměru max. 1 m bývají označovány jako pelosideritové septárie a pro svoji podobnost s pecnem chleba bývaly havíři označovány jako pucny či pucky. Díky své pevnosti a houževnatosti nezřídka přečkaly působení těžebních mechanismů i trhacích prací a s hlušinou byly vyváženy na haldy, kde se staly předmětem zájmu sběratelů a mineralogů. Naprostá většina ukázek minerálů této parageneze pochází proto z pelosideritových septárií, i když se vyskytovaly i v dalších horninách z podloží a nadloží slojí, zejména na puklinách nadložních arkózových pískovců. Minerály byly nacházeny prakticky na všech dolech kladenského revíru od dolu Theodor na východě u Pcher, přes doly Ronna v katastru Hnidous, přes doly Prago v Dubí, Mayrau ve Vinařicích až po doly Schoeller v Libušíně a Nosek v Tuchlovicích na západě revíru. Nejkvalitnější ukázky minerálů pocházely z dolů Ronna a Prago, naproti tomu na dolech Schoeller a Nosek byly nálezy kvalitnějších ukázek nepoměrně řidší, což zavdalo příčinu k názoru, že výskyty minerálů v kladenském revíru se snižují od východu k západu. Jak to bývá prakticky u všech názorů, bylo i toto pravidlo zpochybněno velmi kvalitními nálezy z devadesátých let minulého století na dole Schoeller, jež byly srovnatelné s nálezy prvorepublikovými. Minerální parageneze v dutinách pelosideritových septárií i hornin v okolí uhelných slojí je tvořena především karbonáty, z nichž převažuje ankerit, dále pro lokalitu typickou sulfidickou mineralizací s Ni, Co, Fe a dalšími běžnějšími sulfidy, barytem a organickým minerálem whewellitem. Karbonáty jsou zastoupeny sideritem, který tvoří většinou drobné hnědé čočkovité krystaly o velikosti prvních milimetrů na stěnách dutin v septáriích, poměrně řídce byly nalezeny lesklé žlutohnědé krystaly do velikosti 1 cm. Bezesporu nejhojnějším minerálem je ankerit (obr v barevné příloze na str ), který tvoří na stěnách dutin shluky a krystalické povlaky bílých až žlutobílých krystalů klencového habitu, jejichž velikost obvykle nepřesahuje 1 cm. Větráním (zejména je-li bezprostředně vystaven povětrnostním vlivům) ankerit na povrchu poměrně rychle hnědne a ztrácí lesk. Ankerit se vyskytl v poměrně pestrých a různorodých formách, přičemž nejběžnější byly drúzy a krystalické povlaky nažloutlých krystalů na stěnách dutin, řidší byly bílé průsvitné, na hranách až průhledné klencové krystaly o velikosti až 6 mm, dále se vyskytovaly bradavičnaté a polokulovité shluky drobných žlutošedých krystalů na stěnách dutin septárií. Dalším karbonátem je kalcit, který se v této paragenezi vyskytoval poměrně vzácně ve formě bílých čočkovitých krystalů do velikosti 1 cm, autorem byl na dole Prago nalezen v dutině 250

7 Stanislav Fojtík: Minerály Kladenska s ankeritem nepravidelně vyvinutý bílý průsvitný krystal o velikosti 25 mm. Z dřívějších dob byly popisovány větší krystaly z puklin nadložních hornin na dole Jan v Libušíně. Poměrně velmi vzácně se vyskytoval dolomit ve formě krystalických šedobílých kůr narůstajících na ankerit. Sulfáty jsou zastoupeny barytem (viz též obr. 16 v barevné příloze na str. 488), který se vyskytoval ve formě čirých až bílých průsvitných krystalů, které vynikly bohatostí krystalových tvarů. Krystaly nasedají na ankerit či bezprostředně na stěny dutin a mají tvar od drobných čirých tabulek, přes krátce sloupcovité čiré krystaly velikosti prvních centimetrů až po protáhlé čiré a bílé sloupce se skelným leskem na stěnách dutin. Nejatraktivnější však byly žluté až medově hnědé lesklé protáhlé hojnoploché krystaly o velikosti až 5 cm, nasedající na pukliny hornin v okolí sloje, pocházející ze starších sběrů. Nově byly menší krystaly tohoto typu nalezeny zarostlé do ankeritu na dole Schoeller. Zajímavostí jsou korodované krystaly barytu v asociaci se sulfidickou mineralizací, zejména pyritem a milleritem, jehož jehlice bývají vrostlé uvnitř barytových krystalů. Bezesporu mineralogicky nejatraktivnější je mineralizace sulfidická, jejímž typickým reprezentantem je sulfid nikelnatý millerit. Millerit tvoří nejčastěji estetické shluky jehlicovitých krystalů, které mají v nezvětralém stavu mosazně žlutou až zlatožlutou barvu a bývaly proto horníky příznačně nazývány zlaté vlasy (obr. 13 v barevné příloze na str. 487). Větráním získává millerit zelenošedou až šedou barvu. Tento minerál vynikl bohatostí forem svého výskytu nejvíce ceněné byly vějířovité a hvězdovité shluky jehlicovitých krystalů, jejichž délka obvykle nepřesahovala 2 cm, krystaly delší jak 5 cm byly již velmi řídké, ze starších sběrů jsou popisovány jehlice dlouhé až 10 cm. Autorovi tohoto článku se však nepodařilo zhruba za 20 let najít krystal delší jak 5 cm. Millerit se však objevoval i ve formě nazelenalých plstnatých agregátů a shluků, vlasovitých výplní dutin, řídké byly silnější krátce sloupcovité mosazné krystaly o průměru do 1 mm a délce do 5 mm, obvykle nasedající na krystaly ankeritu. Krystalografickou zajímavostí jsou ojedinělé spirálově stočené krystaly milleritu. V navětralých pelosideritových septáriích se poměrně vzácně vyskytovaly husté shluky šedých tenkých jehlicovitých krystalů, které byly F. Slavíkem popsány jako modifikace sulfidu nikelnatého odlišné od milleritu tzv. beyrichit. Pozdější práce (Kašpar 1939) ukázaly, že se jedná o naběhlý millerit, jehož povrch je pokryt povlakem produktu větrání zeleným až šedozeleným karbonátem niklu zaratitem. Z méně hojných sulfidů se vyskytoval siegenit, původně popsaný Nováčkem (1930) jako linnéit, a to ve formě drobných, obvykle pouze 1 2 mm kovově lesklých šedých krystalů s narůžovělým povrchem, které narůstají na ankerit společně s dalšími sulfidy, se kterými často prorůstá. Poměrně řídce se vyskytoval bravoit, jehož nejčastěji krychlové krystaly o velikosti do 1 mm narůstaly na ankerit a od podobného pyritu se liší šedorůžovým odstínem. Z běžných sulfidů se poměrně hojně vyskytoval chalkopyrit (obr. 16 v barevné příloze na str. 488), který v dutinách narůstá na ankerit obvykle jako drobné, max. 2 mm velké hojnoploché 251

8 BOHEMIA CENTRALIS 33 krystaly, často s pestrými náběhovými barvami v asociaci s dalšími sulfidy. Poměrně častý byl i sfalerit, a to jednak ve formě drobných černých, několik mm velkých lesklých krystalů obvykle v asociaci s chalkopyritem. Vzácnější byly až 1,5 cm velké černé matné krystaly s nerovným povrchem. Galenit se vyskytoval v dutinách septárií vzácněji, obvykle jako drobné šedé krychle či spojky osmistěnu a krychle o velikosti max. 5 mm. Pyrit, jako jeden z obecně nejhojnějších minerálů (obr. 19 a 20 v barevné příloze na str. 490), se v popisované paragenezi vyskytoval poměrně vzácně a to většinou ve formě drobných typických dvanáctistěnů nebo krychlí s lesklým povrchem o velikosti do 5 mm, někdy v asociaci s drobnými šedými krystaly pyrhotinu. Pyrit však býval hojný jako impregnace v uhlí a okolních horninách. Rovněž markazit, jakožto minerál vyskytující se často v uhelných slojích, byl na Kladensku poměrně vzácný, vyskytoval se ve formě drobných žlutozelených krystalů a srostlic nebo ve formě polokulovitých agregátů o rozměrech max. 5 mm. Velmi vyhledávaným minerálem byl whewellit (vodnatý oxalát vápenatý) ze skupiny organolitů. Jeho ukázky pocházející z Kladenska (zejm. z dolů Theodor, Prago a Ronna) patří bez nadsázky k nejkvalitnějším na světě. Whewellit tvoří čiré, poloprůhledné, bílé až šedobílé krystaly a jejich srostlice s různým krystalografickým vývojem, které byly Kašparem (1939) členěny do tří typů. Nejvíce vyhledávané byly dvojčatné srdčité srostlice, nejčastěji se však whewellit nalézal ve formě jednoduchých krystalů či naopak mnohočetných srostlic s drúzovitým, jakoby roztřepeným ukončením. Zcela čiré krystaly byly nejvzácnější, obvykle byly mléčně bílé, neprůhledné, zbarvené dickitem či jinými příměsemi. Velikost srostlic a krystalů se nejčastěji pohybovala kolem 1 cm, krystaly větší než 3 cm již byly poměrně vzácné, největší popisovaný krystal uložený v Národním muzeu dosahuje necelých 10 cm. Nejhojnějším minerálem této parageneze jen pak dickit, jehož sněhově bílé práškovité akumulace někdy zcela vyplňují dutiny a pukliny v pelosideritech a jiných horninách. Zajímavostí pro Kladensko jsou tzv. epitaktické (tj. orientované dle krystalografických zákonitostí) srůsty krystalů ponejvíce sulfidů. Nejznámější jsou srůsty milleritu se siegenitem, bravoitem či jinými sulfidy, kdy krystaly těchto minerálů jsou jakoby nabodnuty na jehlici milleritu. Obdobná parageneze minerálů pelosideritových septárií byla popsána (Řídkošil et Hanžl 1983) z odvalu bývalého dolu Jan (Felix) v Otvovicích, západně od Kralup nad Vltavou. Nálezy zdejších minerálů (millerit, ankerit, baryt, galenit, chalkopyrit a.j.) však zdaleka nedosahovaly kvalit výše zmíněných lokalit z okolí Kladna. Výjimkou byly nálezy krystalů pyritu, které patří k nejkvalitnějším v ČR. V pelosideritových septáriích zde byly nalézány pro pyrit typické dvanáctistěny pětiúhelníkové (pentagon-dodekaedr), řidší byly krystaly ve tvaru osmistěnu, na jiných lokalitách běžné krychle se zde vyskytovaly vzácně, stejně jako spojky uvedených krystalových tvarů. Krystaly pyritu běžně dosahovaly velikosti 1 cm, krystaly větší jak 3 cm však byly poměrně řídké. Zajímavostí je, že krystaly pyritu se vyskytovaly nejen v dutinách, ale i v kompaktním pelosideritu seprárií. 252

9 Stanislav Fojtík: Minerály Kladenska Výskyt minerálů v horninách terciéru Terciér je na Kladensku zastoupen především vulkanickými horninami, odkrytými těžbou kameniva v lomech na svazích Vinařické hory. Vinařická hora (413 m n.m.) je stratovulkán tvořený bazaltoidními horninami především olivinickým nefelinitem, pórovitým nefelinitem a jeho pyroklastiky. Lokalita je známá především nálezy minerálů ze skupiny zeolitů (alumosilikáty ze skupiny tektosilikátů), které vykrystalovaly na puklinách a v dutinách vulkanických hornin. Lokalita proslula v minulosti zejména nálezy kulovitých agregátů bílých krystalů thomsonitu o průměru až 10 cm, které patřily bezesporu k nejkvalitnějším v ČR. Dutiny větších, až decimetrových rozměrů, zde však byly poměrně vzácné a jejich obvyklá velikost většinou nepřesahuje první jednotky centimetrů. Relativně nejvíce rozšířeným zeolitem je phillipsit, tvořící drobné bílé až nažloutlé krystalky, srostlice krystalů a krystalické povlaky na stěnách dutin, z běžných zeolitů se dále vyskytovaly i drobné klence žlutobílého chabazitu a jehlicovité agregáty natrolitu. V novější době lokalita (lom v polích na v. svahu hory) vešla ve známost nálezy vzácnějších zeolitů, především gismondinu, gonnarditu, paulingitu a offretitu, ovšem velikost jejich krystalů obvykle nepřesahuje první mm. Gismondin tvoří drobné, maximálně několik mm velké čiré až bílé krystalky. Gonnardit (původně popisovaný jako mesolit) vytváří na puklinách a v dutinách jemně vláknité bílé radiálně paprsčité a polokulovité agregáty. Offretit, původně Rostem (1942) popsaný jako gmelinit, se vyskytuje ve formě bílých až nažloutlých krystalických povlaků složených z jehlicovitých až tence prizmatických krystalů obvykle pouze do 2 mm velkých. Bezesporu nejvíce vyhledávaným zeolitem Vinařické hory je vzácný paulingit, který se vyskytuje na stěnách dutin jako silně lesklé průhledné až průsvitné krystaly (dvanáctistěny kosočtverečné) nažloutlé až vínově žluté barvy, obvykle do velikosti maximálně 3 mm. Kromě zeolitové paragenese se v dutinách a puklinách vulkanitů vyskytly krystalické povlaky a kůry kalcitu a aragonitu žlutavé až nahnědlé barvy. Kalcit tvoří v jižní části lomu také výplně žil až několik cm mocných s ledvinitými agregáty v dutinách. Výskyt recentních minerálů na hořících haldách Na hořících odvalech na Kladensku byla zjištěna celá řada minerálů a minerálních fází prvky (např. síra, selen) a celá řada sekundárních sulfátů (bezvodých a vodnatých) a organických sloučenin, z nichž některé zde byly popsány poprvé. Jedná se o specifické parageneze minerálů, které vznikají procesy samovznícení organické hmoty, obsažené v materiálu uhelných odvalů, přičemž významnou roli hraje vlhkost prostředí. Zatímco při oxidaci se teplo uvolňuje, v redukčním prostředí silně prohřátých partií odvalu bez přístupu vzduchu se energie spotřebovává. Při teplotách přes 350 C dochází ke karbonizaci tepelnému 253

10 BOHEMIA CENTRALIS 33 rozkladu uhelné hmoty proces je obdobný výrobě koksu. Plynné produkty karbonizace uhlí stoupají vzhůru haldovým materiálem a v zóně aerace může dojít k jejich vznícení. Poměrně mělko pod povrchem haldy tak vznikají ohniska s velmi vysokými teplotami, a to i tam, kde uhelná substance tvoří jen nepodstatnou část haldového materiálu. Při vysokých teplotách, které v nitru hořících odvalů panují, dochází k výraznému zjednodušení látkového složení uloženého materiálu. Chemické elementy, které nejsou pevně vázány v krystalových mřížkách novotvořených vysokoteplotních fází, přecházejí do plynné fáze. Hořící uhelná halda tak funguje jako otevřený systém, který s okolím komunikuje energeticky (únik tepla) i látkově (výměna plynů). Unikající plyny obsahují množství chemických látek, které se po snížení teploty při povrchu haldy uvolňují, a buď na něm přímo krystalizují, nebo dále reagují s haldovým materiálem. Uplatňuje se přitom velké množství fyzikálně-chemických procesů jako např. sublimace, krystalizace z tavenin, chemické reakce na fázových rozhraních (oxidace, hydratace, dehydratace, sulfatizace) atp. V různých hloubkách pod haldovým povrchem vznikají pestré asociace chemických sloučenin s různými vlastnostmi a stabilitou, které často mají své přirozené ekvivalenty ve zvětrávacích zónách ložisek nerostů či vulkanických oblastech. Podobně jako u pravých vulkanických fumarol bývají místa výronů plynů bohatě obrostlá výkvěty síry, salmiaku, síranů i jiných látek. Poměrně mělce pod povrchem haldy pak reakcemi s uloženým horninovým materiálem vznikají sulfátové polohy a krusty o mocnosti až několik dm na plochách až několik m 2, lemované aureolami sublimátů. Čerstvé sulfátové krusty jsou tvořené bezvodými sulfáty (millosevichit, godovikovit), a při poklesu teplot dochází k jejich hydrataci a starší zralé krusty pak tvoří hydratované sulfáty (tschermigit, alunogen, pickeringit, boussingaultit aj.). Podle způsobu vzniku lze minerály hořících hald členit zhruba do čtyř skupin: 1. Minerály vznikající přímo destilací či sublimací (sublimáty), typickými představiteli jsou síra, selen, salmiak, letovicit 2. Minerály vznikající rozkladem uloženého materiálu haldy reakcemi se vznikajícími plyny, sem patří většina bezvodých i hydratovaných sulfátů (např. millosevichit, godovikovit, tschermigit, alunogen, pickeringit, boussingaultit) 3. Minerály vznikající běžnými zvětrávacími procesy v materiálu hald (sádrovec, epsomit, natrojarosit) 4. Minerály vznikající působením velmi vysokých teplot na uložený materiál v nitru haldy (mullit, cordierit, anortit), zejména v přetavených struskách Celkem bylo na Kladensku popsáno zhruba 55 druhů sekundárních minerálů a chemických sloučenin, z nichž některé byly nalezeny pouze v několika exemplářích. V největším množství se vyskytovaly na haldách dolu Schoeller, a to jak na starém odvalu na svahu Libušínského potoka, tak novém odvalu V Němcích v závěru údolí Svinařovského potoka, objevit je však bylo možno 254

11 Stanislav Fojtík: Minerály Kladenska i na haldách ostatních dolů (Prago, Ronna, Max, Mayrau, atd.). Podrobnější popis celé parageneze hořících hald jde nad rámec tohoto článku, proto zde zmiňujeme pouze nejznámější či nejvyhledávanější. Podrobné informace najde zájemce v pracích R. Rosta (1937, 1942), který poprvé popsal mj. kladnoit a kratochvílit, nověji se recentními minerály Kladenska podrobně zabýval V. Žáček (1988, 1997, 1998 a, b). Ze sublimátů se na povrchu hald a relativně blízko pod povrchem poměrně hojně vyskytovaly žluté až žlutozelené nálety a výkvěty drobných krystalů síry. Sběrateli vyhledávané byly jehličkovité, lesklé, černofialové, až 10 mm dlouhé krystalky ryzího selenu, které se vytvářely v aureolách sulfátových poloh na haldách dolu Schoeller. Sběratelsky atraktivní byly i čiré dokonale omezené, častěji ale kostrovité, krystaly salmiaku o velikosti do 1 cm, které se vyskytovaly ve drúzách a kůrách na kamenech blízko pod povrchem haldy. Běžným sublimátem je mascagnit, který tvoří bílé až nažloutlé kůry s ledvinitým povrchem a někdy i shluky drobných protáhlých krystalů do 3 mm. Letovicit se objevoval v až 3 cm velkých agregátech kostrovitých bezbarvých krystalů blízko pod povrchem haldy. V sulfátových vrstvách a krustách se vyskytoval alunogen, který tvořil bílé až šedobílé hroznovité a porézní agregáty s lupenitými krystalky v dutinách. Převládajícím sulfátem je tschermigit (čermíkit), tvořící až 20 cm mocné zrnité polohy, vzácně i 3 mm velké čiré krystaly. Dalším poměrně hojným sulfátem je milosevichit (miloševičit), vytvářející porézní až celistvé šedobílé, šedožluté až nahnědlé masy a polohy až 20 cm mocné. Pickeringit tvoří drobné shluky sněhově bílých hedvábných jehliček. Khademit (dříve popsaný jako rostit) se vyskytuje v sulfátových polohách jako křídově bílé drobné pecky, hlízy a závalky zarostlé v alunogenu nebo tschermigitu. Godovikovit vytváří bílou až nažloutlou celistvou až porézní hmotu, tmelící úlomky hornin. Z běžných produktů větrání se vyskytovaly bílé výkvěty epsomitu a jehličkovité bílé krystaly sádrovce. V přetavených struskách se nacházely bílé jehličkovité krystaly mullitu společně s cordieritem, který tvoří masivní šedohnědou hmotu s krystalky v dutinách. Převládající hmotou přetavených strusek je anortit, tvořící až 5 mm krystaly. Popisovanou paragenezi minerálů hořících hald na Kladensku proslavily zejména organické minerály. Nejznámější je kladnoit (chemicky ftalimid), tvořící několikamilimetrové křehké lištovité až tence tabulkovité krystalky nebo shluky lupenitých krystalů většinou nažloutlé barvy. Kratochvílit (chemicky antracen, dříve označovaný i jako fluoren) tvoří drúzy průhledných, perleťově lesklých až několik mm velkých fialových až zelenofialových lupínků. Na vzduchu ztrácí barvu a postupně sublimuje s charakteristickým dehtovým zápachem polycyklických aromátů. 255

12 BOHEMIA CENTRALIS 33 Závěr Kladensko se zejména v minulosti proslavilo nálezy velmi zajímavých minerálních paragenezí. K nejvýznamnějším a nejatraktivnějším patří minerály z dutin pelosideritových septárií z okolí uhelných slojí, kdy ukázky milleritu a whewellitu patří bezesporu k nejkvalitnějším i ve světovém měřítku. Zajímavé jsou i výskyty vzácných zeolitů paulingitu a offretitu na Vinařické hoře a neobvyklá minerální parageneze dawsonitu se sulfidy antimonu a olova, zastižená při hloubení dolu Slaný. V mineralogickém světě jsou známé i recentní minerály vznikající na hořících uhelných haldách. V této souvislosti je však nutno bohužel konstatovat, že s ukončením těžby uhlí klesly na minimum i možnosti nálezů většiny popsaných minerálů. Určité možnosti skýtaly donedávna hlušinové haldy, kde bylo možné nalézt některé popisované recentní minerály, v menší míře i minerály ostatních zmíněných paragenezí. Provedenými rekultivacemi těchto hald zmizely i poslední možnosti sběru těchto minerálů, což platí zejména o haldě dolu Slaný, Schoeller a Nosek. Zbývající, doposud rekultivacemi nedotčené haldy jsou většinou prohořelé, zarostlé náletovou vegetací či využité k ukládání odpadů (Prago, Ronna, Max, Mayrau, Theodor) a nálezy kvalitnějších vzorků s popisovanou mineralizací jsou více než nepravděpodobné. Přesto zde lze doposud při trpělivém hledání ukázky některých běžnějších minerálů objevit, zejména při rozvážení či terénních úpravách povrchu hald. Jedinou možností pro sběr minerálů Kladenska tak zůstává lom na Vinařické hoře, kde lze stále ukázky zeolitů nalézt. Kvalitní ukázky minerálů Kladenska pocházející z dřívějších sběrů z dob těžby však můžeme v dnešní době spatřit pouze v muzejních a soukromých sbírkách. Literatura Antonín R. (1942): Výzkum nerostů a hornin vinařické hory. Věst. král. čes. Spol.Nauk, třída mat.-přír., 1 19, Praha. Kašpar J. V. (1939): Mineralogie kladenských uhelných slojí. Knihovna státního geol. Ústavu Československé republiky, sv. 20/1939, Praha. Kratochvíl J. (1927): Poznámky k mineralogii kladenského karbonu. Věstník St. geol. úst. Čs. rep. 3/1927, Praha. Kratochvíl J. (1932): Kladensko po stránce mineralogické a petrografické. Báňský svět, roč. 11/1932, Praha. Rost R. (1937): Minerály z hořících hald na Kladensku. Rozpravy Čs. Akad. věd., Ř. mat.-přír. věd, 61, 37: 1 5, Praha. Rost R. (1938): Doplňky k mineralogii hořících hald na Kladensku. Rozpravy Čs. Akad. věd., Ř. mat.-přír. věd, 52, 25: 1 4, Praha. Rost R. (1942): Mineralogické zprávy z Kladenska. Rozpravy Čs. Akad. věd., Ř. mat.-přír. věd, 53, Praha. Řídkošil T. (1993): Zeolitová mineralizace Vinařické hory. V. mineralogický cyklický seminář, Čes. spol. prům. chemie ČSVTS, , Praha. Řídkošil T. et Hanžl P. (1983): Minerály z haldy bývalého dolu Felix v Otvovicích. Časopis pro mineralogii a geologii, 28, 3: 317, Praha. Skála R. et Sejkora J. (1996): Zeolity Vinařické hory u Kladna. Minerál, 6, 2: 90 93, Brno. Weithofer K. A. (1902): Geologische Skitze des Kladno-Rakonitzer Kohlenbeckens. Verh. d. k. k. geol. Reichanst., , Wien. 256

13 Stanislav Fojtík: Minerály Kladenska Žáček V. (1988): Zonální asociace druhotných minerálů z kladenských hořících hald. Acta Univ. Carol., Geol., 3: , Praha. Žáček V. (1991): Polymetalická mineralizace v podloží karbonu na dole Slaný. Zpr. geol. výzk. 1990: , Praha. Žáček V. (1997): Makroskopické silikáty jako produkt kaustické přeměny haldového materiálu na dole Kladno (Schoeller). Bulletin mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea v Praze, 4 5: , Praha. Žáček V. (1998a): Recentní druhotná mineralizace na haldách a v dolech kladenského revíru. Bulletin mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea v Praze, 6: , Praha. Žáček V. (1998b): Recentní druhotné minerály kladenského revíru. Minerál, 5/1999: , Brno. Žáček V. et al.(1994): Polymetalická mineralizace v proterozoiku v podloží karbonské pánve na dole Slaný. Bulletin mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea v Praze, 2: , Praha. Recenzoval Mgr. Michal Filippi, Ph.D. 257

14 K článku S. Fojtíka na str BOHEMIA CENTRALIS 33 Obr. 13. Millerit s ankeritem na pelosideritu, důl Prago, Kladno-Dubí, krystal 46 mm. Foto S. Fojtík. Fig. 13. Millerite with ankerite on sideritic mudstone, Prago mine, Kladno-Dubí, crystal of 46 mm. Photo by S. Fojtík. Obr. 14. Whewellit s ankeritem na pelosideritu, důl Prago, Kladno-Dubí, krystal 25 mm. Foto S. Fojtík. Fig. 14. Whewellite with ankerite on sideritic mudstone, Prago mine, Kladno-Dubí, crystal of 25 mm. Photo by S. Fojtík. 487

15 BOHEMIA CENTRALIS 33 K článku S. Fojtíka na str Obr. 15. Sfalerit s whewellitem a ankeritem, důl Ronna, Kladno-Hnidousy, krystal sfaleritu 10 mm. Foto S. Fojtík. Fig. 15. Sphalerite with whewellite and ankerite on sideritic mudstone, Ronna mine, Kladno-Hnidousy, sphalerite crystal of 10 mm. Photo by S. Fojtík. Obr. 16. Baryt s chalkopyritem a ankeritem na pelosideritu, důl Ronna, Kladno-Hnidousy, krystal barytu 13 mm. Foto S. Fojtík. Fig. 16. Baryte with chalkopyrite and ankerite on sideritic mudstone, Ronna mine, Kladno-Hnidousy, baryte crystal of 13 mm. Photo by S. Fojtík. 488

16 K článku S. Fojtíka na str BOHEMIA CENTRALIS 33 Obr. 17. Dawsonit s sideritem Mg na křemeni, důl Slaný, Slaný, dawsonit 12 mm. Foto S. Fojtík. Fig. 17. Dawsonite with siderite Mg on quartz, Slaný mine, Slaný, dawsonite of 12 mm. Photo by S. Fojtík. Obr. 18. Semseyit se sideritem Mg na křemeni, důl Slaný, Slaný, semseyit 5 mm. Foto S. Fojtík. Fig. 18. Semseyite with siderite Mg on quartz, Slaný mine, Slaný, semseyite of 5 mm. Photo by S. Fojtík. 489

17 BOHEMIA CENTRALIS 33 K článku S. Fojtíka na str Obr. 19. Pyrit, Otvovice, shluk krystalů 45 mm. Foto S. Fojtík. Fig. 19. Pyrite, Otvovice, group of crystals of 45 mm. Photo by S. Fojtík. Obr. 20. Pyrit v pelosideritu, Otvovice, krystaly 20 mm. Foto S. Fojtík. Fig. 20. Pyrite in sideritic mudstone, Otvovice, crystals of 20 mm. Photo by S. Fojtík. 490