Nejvyšší komín Československé republiky

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Nejvyšší komín Československé republiky"

Radka Pešková
před 5 lety
Počet zobrazení:

Nejvyšší komín Československé republiky aneb kolínská elektrárna jako symbol meziválečné prosperity Jaroslav Pejša Státní okresní archiv Kolín Konference O továrních komínech Kostelec

1 Nejvyšší komín Československé republiky aneb kolínská elektrárna jako symbol meziválečné prosperity Jaroslav Pejša Státní okresní archiv Kolín Konference O továrních komínech Kostelec nad Černými lesy 20. října 2017 Archivní materiál a historické fotografie: Státní oblastní archiv v Praze, Státní okresní archiv Kolín, Regionální muzeum v Kolíně, PhDr. Benjamin Fragner

V Kolíně již jedna parní elektrárna stála, postavil ji v letech 1911-1912 František Křižík.

2 11. prosince 1928 se sešla mimořádná valná hromada Elektrárenského svazu středolabských okresů se sídlem v Kolíně a usnesla se vybudovat v Kolíně novou, moderní parní elektrárnu. V Kolíně již jedna parní elektrárna stála, postavil ji v letech František Křižík. Nacházela se na Kutnohorském předměstí v blízkosti nádraží a od roku 1916 byla v majetku zmíněného Elektrárenského svazu. Na sklonku 20. let již byla zastaralá a nedostačovala potřebám.

Místo pro novou elektrárnu bylo vybráno na kolínském Zálabí, na pravém břehu Labe, těsně u řeky, v blízkosti železničního mostu, v místech bývalého cukrovaru z roku 1870, který již od roku 1922 (de

3 Místo pro novou elektrárnu bylo vybráno na kolínském Zálabí, na pravém břehu Labe, těsně u řeky, v blízkosti železničního mostu, v místech bývalého cukrovaru z roku 1870, který již od roku 1922 (de iure 1923) nebyl v provozu. Elektrárenský svaz koupil objekt na počátku roku 1928, s výhledem, že právě zde v budoucnu vybuduje novou elektrárnu. Zálabský cukrovar (známý také jako Horského cukrovar)

Hukala ve spolupráci s vojenským pyrotechnikem poručíkem Vilémem Patzeltem od 5. ženijního pluku v Praze.

4 Prvním krokem bylo zbourání původního objektu cukrovaru a jeho dvou komínů (jednoho vysokého 48 m a druhého 52 m). Jejich odstřel proběhl 12. července 1929 a provedla ho firma ing. Hukala ve spolupráci s vojenským pyrotechnikem poručíkem Vilémem Patzeltem od 5. ženijního pluku v Praze. Akce byla dle dobového tisku sledována asi dvěma tisíci zvědavci, byla hojně fotografována i natočena prestižní společností Elektajournal a zařazena do tehdejších týdeníků.

Jaroslav Fragner (vpravo), 1932 Projekt vyšel z užší

5 Autorem projektu nové kolínské elektrárny se stal významný český architekt Jaroslav Fragner. Jaroslav Fragner (vpravo), 1932 Projekt vyšel z užší soutěže, která se uskutečnila v roce Rozpracován byl v letech

Můžeme se jenom dohadovat, proč Elektrárenský svaz středolabských okresů vybral právě mladého, třicetiletého, avantgardního, ale již uznávaného architekta Fragnera, člena někdejší tzv.

6 Můžeme se jenom dohadovat, proč Elektrárenský svaz středolabských okresů vybral právě mladého, třicetiletého, avantgardního, ale již uznávaného architekta Fragnera, člena někdejší tzv. Puristické čtyřky, která v té době byla součástí Architektonické sekce již rozpadajícího se Devětsilu. Svoji roli sehrál bezesporu i ing. Václav Budil, do roku 1930 místoředitel a od února 1930 technický ředitel Elektrárenského svazu, který měl kladný vztah k modernímu umění i architektuře. Přibližně ve stejné době, kdy se buduje kolínská elektrárna, si nechal ing. Budil od Jaroslava Fragnera vyprojektovat i své dvě vily, jednu v Kolíně a druhou v Kostelci nad Černými lesy. V obou případech se jedná o perly funkcionalistické architektury. Ing. Václav Budil

7 Jaroslav Fragner zde vyprojektoval skvost moderní meziválečné funkcionalistické architektury. Foto Jindřich Koch

9 Původní projekt předpokládal celkem dva 120metrové komíny. Realizována byla pouze první etapa s jedním komínem.

komína i dřík, který vystupuje cca 11 m nad úroveň

10 Železobetonovou základovou desku komínu o síle 2,6 m a průměru 16,5 m, vlastní železobetonový základ komína i dřík, který vystupuje cca 11 m nad úroveň terénu, provedla kolínská firma stavitele ing. Viktora Levina.

Zděnou část komína provedla pražská firma Ing. Jos. Jar. Hukal a spol.. Zmíněná firma byla zapsána do obchodního rejstříku jako veřejná obchodní společnost se sídlem v Praze v roce 1927.

11 Zděnou část komína provedla pražská firma Ing. Jos. Jar. Hukal a spol.. Zmíněná firma byla zapsána do obchodního rejstříku jako veřejná obchodní společnost se sídlem v Praze v roce Společníky byli ing. Josef Jaromír Hukal a ing. Gustav Fantl a jako předmět podnikání bylo uvedeno: projektování a provádění prací stavitelských, obzvláště staveb průmyslových, zejména ale staveb továrních komínů a průmyslových pecí. V roce 1934 byl společník Gustav Fantl z obchodního rejstříku vymazán a novým společníkem se stal ing. Leo Sgalitzer. Ovšem ten setrval ve firmě krátce, pouze do roku Dalším společníkem se stal František Hübner, stavitel původně pracující pro knížete Thurn-Taxise, především v dobrovickém cukrovaru. V roce 1942 se firma proměnila v akciovou společnost pod názvem Průmyslové stavby, dříve Ing. Jos. Jar. Hukal a spol., a. s. v Praze. 15. července 1948 byla znárodněna. Firma se specializovala především na projektování a budování továrních komínů, ale často inzerovala i zazdívky kotlů, izolaci parních kotlů a parovodů, stavby průmyslových pecí, základy parních strojů; cukrovarům nabízela projektování a provádění řepných splavů, pivovarům železobetonové kádě pro spilky apod.

Josef Jaromír Hukal se narodil 27. února 1895 v cukrovaru v Rousovicích (dnes součást Mělníka) jako syn Josefa Hukala, adjunkta tohoto cukrovaru, a Marie rozené Černé ze Zákolan.

Byl pravnukem dnes již pozapomenutého, ale ve své době známého a uznávaného obrozeneckého básníka a dramatika Josefa Hukala.

12 Josef Jaromír Hukal se narodil 27. února 1895 v cukrovaru v Rousovicích (dnes součást Mělníka) jako syn Josefa Hukala, adjunkta tohoto cukrovaru, a Marie rozené Černé ze Zákolan. Studoval krátce na Vysoké škole technické ve Vídni (1914/15) a poté na Německé vysoké škole technické v Praze (1914/15 a 1918/ /23). Byl pravnukem dnes již pozapomenutého, ale ve své době známého a uznávaného obrozeneckého básníka a dramatika Josefa Hukala. Jeho otec, taktéž Josef, byl předním cukrovarnickým odborníkem. Na přelomu století spoluzakládal cukrovary v Italské Lombardii a Toskánsku a ve dvou z nich po určitou dobu působil i jako ředitel. Poté byl několik let ředitelem cukrovaru v Lužanech u Černovic v Bukovině (na dnešní Ukrajině).

13 Stavba komína probíhala v první polovině roku 1931 a byla dokončena na přelomu července a srpna. Měla značný ohlas v tisku. Jak již je řečeno v názvu příspěvku, jednalo se o nejvyšší komín v Československé republice. Sice jsme zde měli již několik stometrových komínů - komín v plzeňských, tzv. Piettových papírnách (105 m) z roku 1920 a tři stometrové komíny v elektrárně v Ervěnicích u Mostu z roku Ale komín kolínské elektrárny měl dosáhnout sto dvaceti metrů! 1931

14 Středočeské hlasy

15 1931

18 Novým komínem v Kolíně se chlubil nejen Elektrárenský svaz a firma Josefa Jaromíra Hukala, ale ke svému zviditelnění a propagaci ho hojně využívalo i město Kolín. Nejen regionální noviny se předháněly v popisu tohoto technického zázraku. Například v roce 1932 vyšla speciální osmistránková příloha Národních listů, nazvaná Kolín Český Manchester. Na čtvrté straně nalezneme krom dominantní reklamy firmy ing. Josefa Jaromíra Hukala i rozsáhlou stať, nadepsanou Nejvyšší komín v Čsl. republice. Mimo jiné se v ní dočteme, že na celou stavbu komína (od základové desky až po jeho vrcholek) bylo spotřebováno 230 vagonů radiálek (cihel), 14 vagonů vápna, 69 vagonů cementu, 340 vagonů písku a štěrku, 5 vagonů železa betonového a 1 vagon kovových armatur. Celkem tedy cca 660 vagonů materiálu, což by dalo na vlak dlouhý více jak čtyři kilometry. Autor tohoto článku také uvedl, že cihly, které byly použity na stavbu zděné části komínu, by, seřazeny do jedné řady, mohly vytvořit pás dlouhý 76 a půl kilometru, tj. z Kolína až na pražské Hradčany. Komín se tak stal symbolem města, a jak se můžeme dočíst v dobových tiskovinách: vedle známých věží bartolomějského chrámu se stal takřka ochrannou známkou kolínskou.

19 Foto Josef Sudek

připomenout Eugena Wiškovského (1888-1964) a Jaromíra Funkeho

20 Jaromír Funke Objekt elektrárny se již od počátku stal vyhledávaným motivem avantgardních umělců, především fotografů, z nichž musíme připomenout Eugena Wiškovského ( ) a Jaromíra Funkeho ( ). Několik krásných záběrů od Jaromíra Funkeho si zde představme.

21 Foto Jaromír Funke

22 Foto Jaromír Funke

23 Komín a celá kolínská elektrárna se staly symbolem prosperity první republiky a možná s trochou nadsázky ikonou moderního života. Výškou byl kolínský komín dostižen až komínem elektrárny v Oslavanech, který byl vystavěn v roce I ten měl pravděpodobně rovných 120 m a byl také ještě cihlový (byť se sem tam objevuje informace, že se jednalo o monolit). Byl ovšem odstřelen v lednu 1995, a tak si kolínský komín drží stále prim jako nejvyšší zděný komín u nás. Na závěr podotkněme, že dnes má komín kolínské elektrárny pouhých 117 metrů (byl o tři metry snížen). Od roku 2010 ho zdobí nepříliš vkusné malůvky, které mají evokovat dětské kresby. Foto Jan Kubrt, 30. léta

24 Foto Aleš Kraus, kolem roku 1968

25 Foto Bohdan Holeček, 1967

26 Foto Miroslav Netyk, 1972

27 Foto Jaroslav Kronus, 1963 Foto Jaroslav Kronus, 1997

28 Foto Jaroslav Pejša, 2012

Podobné dokumenty

Tovární komíny s vodojemy ohrožený druh

Ing. Robert Kořínek, Ph.D. Výzkumný ústav vodohospodářský, T.G.M., v.v.i. Ing. Martin Vonka, Ph.D. ČVUT v Praze Tovární komíny s vodojemy ohrožený druh Konference O továrních komínech 10.10.2014., Kostelec