ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 10A 171/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Honebního společenstva Jickovice, se sídlem v Jickovicích, Milevsko, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem v Českých Budějovicích, Čéčova 11, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne , č.j. KUJCK 60077/2015/OZZL/O66/15, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne , čj. KUJCK /OZZL/O66/15 a rozhodnutí Městského úřadu Milevsko ze dne , č. j. MM 49100/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/46 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9.800,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen krajský soud ) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne

2 Pokračování A 171/ , č.j. KUJCK 60077/2015/OZZL/O66/15, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Milevsko (dále též správní orgán I. stupně ) ze dne , č. j. MM 49100/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/46 (dále jen prvostupňové rozhodnutí ) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobce navrhuje krajskému soudu, aby zrušil i prvostupňové rozhodnutí. (2) Žalobce předně namítá, že se žalovaný nesprávným způsobem vypořádal s dříve namítanou podjatostí úředních osob rozhodujících ve správním řízení vedeném u správního orgánu I. stupně. Podle žalobce je nepřípustný postup žalovaného, který nerespektoval názor vyslovený v rozhodnutí Ministerstva zemědělství (dále jen MZe ) ze dne , č. j. 2873/2015-MZE-16231, kterým byla námitka podjatosti vůči úřední osobě Ing. T.K. uznána jako důvodná. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyslovil názor, že rozhodnutí MZe ve zkráceném přezkumném řízení podle ustanovení 98 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ), vůbec nemělo být vydáno, neboť v ustanovení 94 odst. 3 téhož zákona je výslovně uvedeno, že samostatně lze v přezkumném řízení přezkoumávat pouze usnesení o odložení věci a usnesení o zastavení řízení. Ostatní usnesení lze přezkoumávat až spolu s rozhodnutím ve věci, popřípadě s jiným rozhodnutím, jehož vydání předcházela, a jedině tehdy, může-li to mít význam pro soulad rozhodnutí ve věci nebo jiného rozhodnutí s právními předpisy anebo pro náhradu škody. Na základě uvedeného vyvodil žalovaný, že rozhodnutí MZe je nicotné, trpící natolik závažnou vadou, že k němu nebude vůbec přihlédnuto. Právě s tímto postupem žalovaného žalobce zásadně nesouhlasí. Podle žalobce je rozhodnutí Mze v právní moci, neboť žádný věcně příslušný orgán jeho nicotnost neprohlásil. V případě, že žalovaný považoval rozhodnutí Mze za nicotné, měl dát podnět k příslušnému orgánu, aby tuto námitku posoudil. To se však nestalo a žalovaný není nadán kompetencemi k vyslovování nicotnosti rozhodnutí, které bylo vydáno nadřízeným správním orgánem. Postup žalovaného, který na základě svých úvah o nicotnosti rozhodnutí MZe k němu nepřihlédl, shledává žalobce jako nesprávný a v rozporu s ustanoveními 53 odst. 3 a 73 odst. 2 správního řádu. Pokud však žalovaný takový postup zvolil, měl jej náležitě odůvodnit podle ustanovení 68 odst. 3 správního řádu, což se v dané věci nestalo. (3) Žalobce namítá také nesprávný postup žalovaného, týkající se vypořádání s usnesením o vyloučení Ing. A.R., vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu Milevsko. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zastává názor, že starosta města Milevska vůbec neměl usnesení o vyloučení Ing. R. z projednávání návrhu na změnu honitby BOREK vydávat. Podle žalovaného má smysl o námitce podjatosti rozhodovat jen tehdy, není-li vydáno rozhodnutí ve věci samé, které bylo v tomto případě vydáno již dne Starosta Města Milevska svým usnesením ze dne , č. j. MM 12057/2015 rozhodl tak, že Ing. A.R. je vyloučena z projednávání návrhu na změnu honitby BOREK a z projednávání návrhu J.S. na uznání honitby Schwarzenbergská honitba ORLÍK III., vedených Městským úřadem Milevsko, odborem životního prostředí. Žalovaný nezval v potaz ani odůvodnění starostova usnesení, v němž se uvádí: S přihlédnutím k podanému trestnímu oznámení však lze mít za to, že v současné době existují důvodné pochybnosti o nepodjatosti Ing. A.R. Jak sama Ing. A.R. prohlásila, za současné situace bude jen stěží v předmětné věci hledat nezaujatý přístup. Z tohoto důvodu je nezbytné Ing. A.R. vyloučit z předmětných řízení, neboť k vyloučení oprávněné úřední osoby zcela postačí, aby existovaly pouhé důvodné pochybnosti o její nepodjatosti, která nemusí být spolehlivě prokázána. Žalovaný pak opět dostatečným způsobem neodůvodnil své závěry, vedoucí jej k vypořádání uplatněných námitek podjatosti vůči Ing. A.R. a k nepřihlédnutí k usnesení starosty Města Milevska ze dne , č. j. MM 12057/2015.

3 Pokračování A 171/2015 (4) Žalobce v kontextu obou výše uvedených námitek odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 5 As 43/ , podle kterého dochází k vyloučení úřední osoby již v okamžiku, kdy nastanou skutečnosti stanovené v 14 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ) a nikoliv až vydáním rozhodnutí o vyloučení této osoby z projednávání věci. Z uvedených závěrů NSS pak plyne, že Ing. K. stejně tak jako Ing. R. byli vyloučeni z projednávání návrhu na uznání Schwarzenbergské honitby ORLÍK III dne a nebyli tak oprávněni vydat rozhodnutí ve věci ze dne , č. j. MM 49099/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/45. (5) Žalobce nesouhlasí s postupem žalovaného, který nepřezkoumal usnesení Ing. R. spolu s rozhodnutím ve věci a dále namítá, že nebylo žalovaným řádně odůvodněno, proč zrušil usnesení tajemníka Městského úřadu Milevsko ze dne , č. j. MM 33495/2014 pro nezákonnost, přičemž usnesení ze dne , č. j. MM 33961/2014 OŽP/RU pro stejné důvody zrušeno nebylo. Žalobce v takovém postupu žalovaného spatřuje porušení ustanovení 2 odst. 4 správního řádu. (6) Žalobce následně namítá, že mu nebylo umožněno zúčastnit se místního šetření dne , když byl pouze seznámen s protokolem o jeho provedení. V postupu správních orgánů žalobce spatřuje nesoulad s ustanovením 51 odst. 1 a 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce nadto nebyl seznámen s fotodokumentací, která měla být nedílnou součástí protokolu z místa ohledání. (7) Žalovaný se v odvolacím řízení dostatečně nezabýval námitkami uvedenými v odvolání, jež se týkaly specifikace druhů zvěře, pro které by nárokované pozemky honitby BOREK představovaly překážku v pohybu nebo nebezpečí ve smyslu 17 odst. 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o myslivosti ). (8) V další žalobní námitce je promítnut postoj žalobce, který nesouhlasí se setrváním žalovaného na jeho stanovisku ze dne , č. j. KUJCK 3221/2011/OZZL/9/Ja. Podle žalobce závaznost tohoto stanoviska nemá oporu v žádném ustanovení správního řádu a je tak nepřípustné, aby bylo takové stanovisko považováno za směrodatný podklad pro rozhodování Městského úřadu Milevsko i žalovaného. (9) Žalobce dále namítá nedostatečné vypořádání žalovaného s námitkami uvedenými v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, které se týkají hodnocení vymezených pozemků, dimenzí a tvarů honiteb. Postup žalovaného opět zakládá rozpor s ustanovením 68 správního řádu a 2 odst. 4 a 7 odst. 1 téhož zákona. (10) Závěrem žalobce poukazuje na rozpor v rozhodovací činnosti žalovaného, který v jeden den vydal dvě rozhodnutí a stejnou námitku posoudil v každém rozhodnutí jiným způsobem. Tento postup odporuje ustanovení 2 odst. 4 správního řádu. Správní orgány nerozhodly o přičlenění pozemku p. č. KN 1913/2 v k. ú. Kučeř, i když má s honitbou BOREK nejdelší společnou hranici a splňuje podmínky souvislosti podle zákona o myslivosti. Správní orgán I. stupně měl své argumenty opřít o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 1 As 43/ , byť šlo o jinou skutkovou situaci. Žalovaný se následně nevypořádal s návrhem žalobce na provedení testu proporcionality, což mělo opět způsobit porušení ustanovení 68 odst. 3 správního řádu.

4 Pokračování A 171/2015 II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu a replika žalobce (11) Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl velmi stručně, že s názory a námitkami žalobce nesouhlasí a setrval na názoru obsaženém v napadeném rozhodnutí. (12) Na toto strohé vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou ze dne V ní uvedl, že žalovaný nikterak neobjasnil svůj postup ve vztahu k rozhodnutí MZe, když jej považoval za nicotné, přičemž nepostupoval podle ustanovení 78 odst. 1 a 3 správního řádu, 53 odst. 3 a 73 odst. 2 téhož zákona. Žalovaný rovněž nevysvětlil, z jakých důvodů nesouhlasí s argumenty žalobce v žalobě uvedenými. (13) Žalobce následně odkazuje na komentář ke správnímu řádu, na který odkázal i žalovaný v napadeném rozhodnutí, který uvedl, že o námitce podjatosti má smysl rozhodnout pouze v případě, kdy není vydáno rozhodnutí. Dle žalobce žalovaný opomněl poukázat na předchozí znění komentáře k ustanovení 14, kde je uvedeno: že vyloučení pro podjatost je stav, který nastává přímo ze zákona, má význam především z hlediska přezkumu rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, neboť podjatost může vyjít najevo až např. v odvolacím řízení či v řízení o správní žalobě, aniž ji předtím kdokoliv namítal, zákon je však porušen od okamžiku, kdy důvody podjatosti nastanou a úřední osoba se i přesto nadále na řízení podílí. (Správní řád, komentář, II. vydání, Josef Vedral, str. 180 poslední odstavec). V tomto kontextu žalobce odkazuje na rozhodnutí NSS ze dne , č. j. 9 As 121/ a na rozhodnutí ze dne , č. j. 7 As 202/ (14) Dále žalobce rozvedl v žalobě uvedené námitky, na které žalovaný ve svém vyjádření nikterak nereagoval. III. Obsah správních spisů (15) Z obsahu správních spisů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti. (16) Návrh na změnu honitby BOREK přičleněním honebních pozemků v k. ú. Vůsí a Kučeř byl podán žalobcem dne Dne podal J.S., nar. X, bytem S. 83, Z. (dále jen navrhovatel ) návrh na uznání Schwarzenberské honitby ORLÍK III., ve kterém bylo požadováno přičlenění některých shodných pozemků, jako v návrhu žalobce ze dne Řízení ve věci uznání Schwarzenberské honitby ORLÍK III. bylo následně přerušeno do dne , kdy bylo oznámeno pokračování v řízení. Správním orgánem I. stupně bylo účastníkům řízení dne oznámeno, že je ve výše uvedených řízeních pokračováno a byl oznámen termín jednání spojeného s místním šetřením. Uvedená řízení byla z moci úřední spojena do společného řízení. Návrh na uznání Schwarzenberské honitby ORLÍK III. byl zamítnut rozhodnutím ze dne , č. j. MM 06248/2013 OŽP/Ka, SZ MM 10703/2007/159 výrokem I. tohoto rozhodnutí, výrokem III. pak byl zamítnut návrh žalobce ze dne Proti výroku III. bylo žalobcem podáno odvolání. Krajský úřad Jihočeského kraje přezkoumal napadené rozhodnutí, resp. výrok III., který zrušil a věc vrátil k novému projednání.

5 Pokračování A 171/2015 (17) Podáním návrhu navrhovatele ze dne bylo zahájeno řízení ve věci uznání Schwarzenberské honitby ORLÍK III. (honitba nese shodný název jako honitba u návrhu, který byl zamítnut dne pod č. j. MM 06248/2013 OŽP/Ka, SZ MM 10703/2007/159, průběh hranic je však odlišný) a ve věci přičlenění honebních pozemků k této honitbě, a to z důvodu změny vlastnictví, kdy na základě darovací smlouvy přešly vymezené pozemky z K.S. na navrhovatele, a na základě dohody o přičlenění pozemků, které netvořily v této době vlastní ani společenstevní honitbu. (18) Toto řízení bylo usnesením Městského úřadu Milevsko č. j. MM 26494/2013 OŽP/RU ze dne z moci úřední spojeno do společného řízení s návrhem žalobce ze dne na přičlenění honebních pozemků k honitbě BOREK. (19) Společné řízení bylo dne ukončeno tak, že bylo vydáno rozhodnutí Městského úřadu Milevsko, č. j. MM 35000/2013 ZP/Ka, SZ MM 08212/2013/11, které výrokem I. uznalo Schwarzenberskou honitbu ORLÍK III. dle návrhu navrhovatele ze dne , výrokem II. přičlenilo k honitbě ORLÍK III. honební pozemky ostatních vlastníků, výrokem III. bylo rozhodnuto o změně honitby BOREK na základě žádosti K.S.a výrokem IV. byl zamítnut návrh žalobce z roku Řízení ve věci návrhu žalobce označené odstavcem B změna honitby BOREK přičleněním honebních pozemků ke Schwarzenberské honitbě ORLÍK III. bylo zastaveno. Toto rozhodnutí napadl žalobce v zákonné lhůtě odvoláním. Krajský úřad Jihočeského kraje následně napadené rozhodnutí Městského úřadu Milevsko dne pod č. j. KUJCK 31480/2014/OZZL/O16/14 zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Správní orgán I. stupně měl následně návrh žalobce vyloučit ze společného řízení usnesením ze dne , č. j. MM 31951/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/28. Současně bylo účastníkům oznámeno pokračování řízení ve věci návrhu žalobce z roku V rámci řízení byl jako podklad rozhodnutí použit protokol z venkovního šetření ohledání společné hranice ze dne , s jehož existencí nebyli účastníci řízení seznámeni. Ke zhojení této procesní vady zaslal správní orgán I. stupně účastníkům kopii předmětného protokolu. Proti postupu správního orgánu I. stupně podal žalobce dne námitku, kterou vzal správní orgán na vědomí a pokračoval v řízení. (20) S pokračováním řízení projevil žalobce nesouhlas z důvodu podání námitek podjatosti úředních osob, Ing. T.K. a Ing. A.R., o nichž nebylo zatím pravomocně rozhodnuto. Tuto námitku vzal správní orgán I. stupně na vědomí, ale v řízení dále pokračoval z důvodu, že o námitkách podjatosti bylo v první instanci rozhodnuto a odvolání byl odejmut odkladný účinek. (21) Dne bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým se uznává Schwarzenbergská honitba ORLÍK III. o celkové výměře ha a jejímž držitelem je navrhovatel. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. (22) V odvolání žalobce namítal nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí, přičemž tato skutečnost měla posílit již podané námitky podjatosti uplatněné žalobcem vůči Ing. T.K. a jeho nadřízené Ing. A.R., které byly podány dne , dne a dne (z posledního data pouze proti Ing. R.). Způsob vypořádání těchto námitek je rovněž předmětem podaného odvolání. Dále žalobce namítl vypořádání správního orgánu I. stupně s určením pozemku parc. č v k. ú. Kučeř jako pozemku, který tvoří překážku pohybu zvěře.

6 Pokračování A 171/2015 (23) Odvolání bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím. V kontextu s tím je třeba uvést, že dne předložil žalobce Krajskému úřadu Jihočeského kraje podnět k přezkumu usnesení Městského úřadu Milevsko, č. j. MM 33961/2014 OŽPIRU ze dne , postupem podle ustanovení 94 správního řádu. Tímto usnesením rozhodla Ing. R. o námitce podjatosti Ing. T.K. tak, že k námitce podjatosti nepřihlíží, neboť žalobce o důvodech vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu je neuplatnil. Žalobce se domáhal přezkoumání tohoto usnesení společně s přezkumem prvostupňového rozhodnutí v rámci odvolacího řízení. Dále bylo usnesením ze dne , č. j. MM 12057/2015 starostou města Milevska rozhodnutí tak, že Ing. R. je vyloučena z projednávání návrhu na změnu honitby BOREK a návrhu na uznání Schwarzenbergské honitby ORLÍK III. vedených Městským úřadem Milevsko. Žalobce měl na základě uvedeného za to, že v případě, kdy se na rozhodnutí ze dne podílela osoba následně vyloučena z projednávání pro podjatost, má tato skutečnost závažný dopad na zákonnost tohoto rozhodnutí. (24) O námitkách podjatosti bylo rozhodováno tak, že usnesení tajemníka Městského úřadu Milevsko ze dne , č. j. SZ MM 32656/2014 bylo k odvolání žalobce zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu jihočeského kraje ze dne , č. j. KUJCK 61623/2014/OZZL/O102/14 a vráceno k novému projednání. Tajemník následně vydal sdělení, že k námitce podjatosti se nepřihlíží, neboť účastník řízení o důvodech vyloučení prokazatelně věděl, ale neuplatnil je bez zbytečného odkladu. Žalobce podal odvolání rovněž proti usnesení tajemníka Městského úřadu Milevsko ze dne , č. j. MM 39691/2014, které bylo zamítnuto rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne , č. j. KUJCK 71766/2014/OZZL/O132/14. Ve věci tohoto rozhodnutí podal žalobce návrh na obnovu řízení, který byl zamítnut. Žalobce podával odvolání rovněž proti usnesení tajemníka Městského úřadu Milevsko ze dne , č. j. MM 37413/2014, o kterém rozhodl Krajský úřad Jihočeského kraje dne , č. j. KUJCK 65965/2014/OZZL/O120/14 tak, že jej zrušil a vrátil tajemníkovi k novému projednání. Tajemník vydal dne usnesení č. j. MM 51700/2014, kterým rozhodl, že námitka podjatosti není důvodná. (25) O námitce podjatosti směřující proti Ing. T.K. rozhodovala Ing. A.R. usnesením č. j. MM 38134/2014 OŽP/RU, SZ MM 35666/2014 ze dne tak, že námitku podjatosti shledala jako nedůvodnou. O odvolání proti tomuto rozhodnutí Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodl dne pod č. j. KUJCK 66368/2014/OZZL/O121/14 tak, že jej zamítnul a usnesení potvrdil. Dne podal žalobce žádost o přezkum k Ministerstvu zemědělství, které rozhodlo dne pod č. j. 2873/2015-MZE MZe tímto rozhodnutím změnilo výrok usnesení Městského úřadu Milevsko ze dne tak, že se námitka podjatosti vůči úřední osobě Ing. T.K. uznává jako důvodná. Krajský úřad Jihočeského kraje k tomuto rozhodnutí MZe vyslovil názor, že rozhodnutí vůbec nemělo být vydáno, neboť podle ustanovení 94 odst. 3 správního řádu lze samostatně v přezkumném řízení přezkoumávat jen usnesení o odložení věci a usnesení o zastavení řízení. Krajský úřad jihočeského kraje proto považuje rozhodnutí MZe za nicotné a při rozhodování k němu nepřihlédl. Svůj postoj pak odůvodnil na straně 25 a 26 napadeného rozhodnutí. IV. Právní názor soudu

7 Pokračování A 171/2015 (26) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle 75 odst. 2 s. ř. s., v mezích daných žalobními body a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. (27) Krajský soud shledal důvodnou námitku žalobce směřující do vadného vypořádání námitek podjatosti úředních osob, které byly žalobcem uplatňovány v průběhu řízení o návrhu na změnu honitby BOREK a návrhu na uznání Schwarzenbergské honitby ORLÍK III. Žalobce v odvolání uplatnil námitky týkající se podjatosti úředních osob podílejících se na projednávání návrhu na změnu honitby BOREK a návrhu na uznání Schwarzenbergské honitby ORLÍK III. vedených Městským úřadem Milevsko. Způsob jejich vypořádání je ve stručnosti uveden výše. (28) Žalobce podal dne podnět k přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne , č. j. KUJCK 66368/2014/OZZL/O121/14, v rámci přezkumného řízení k nadřízenému správnímu orgánu. V tomto podnětu žalobce poukázal zejména na pochybení vedoucí odboru životního prostředí, Ing. A.R., která zvolila nerovný úřední postup při rozhodování o zahájení řízení o přestupku, když v jednom případě řízení zahájila a ve druhém skutkově shodném případě řízení nezahájila. V druhém případě se mělo jednat o přestupek, kdy lovec Z.K., zaměstnanec firmy ORLÍK NAD VLTAVOU, s. r. o., ulovil jelena siku bez příslušeného povolení. Krajský úřad Jihočeského kraje v rozhodnutí o námitce podjatosti ze dne uvedl, že vedoucí odboru připouští jistou míru nesprávnosti úředního postupu v této věci, ale současně neshledává jakoukoliv souvislost přestupkového řízení (které však zahájeno nebylo) se správním řízením týkajícím se honiteb BOREK a Schwarzenbergské honitby ORLÍK III. Ministerstvo zemědělství v rozhodnutí ze dne konstatovalo, že námitce týkající se odlišného postupu v rámci výkonu přenesené působnosti podle zákona o myslivosti skutečně lze přisvědčit a je důvodná. Postup Městského úřadu Milevsko ve vztahu k lovci Komárkovi lze považovat za nedůvodné zvýhodnění bez zákonného zmocnění, když úřední osoby, Ing. K. a Ing. R. nesplnili povinnosti plynoucí z jejich pravomoci a neuložili lovci Komárkovi pokutu za přestupek neoprávněného lovu. Navíc se podle MZe ani jeden ze správních orgánů rozhodujících o podjatosti Ing. K. nevypořádal s vazbami lovce K.na jednatele společnosti ORLÍK NAD VLTAVOU, s. r. o., jejímž zaměstnancem na pozici hajného lovec K. je. Přitom jednateli společnosti ORLÍK NAD VLTAVOU, s. r. o. jsou K. a J. S. (29) MZe se ztotožnilo s několika námitkami uplatněnými žalobcem v podnětu k přezkumu rozhodnutí Krajského úřadu jihočeského kraje. Usnesení Městského úřadu Milevsko, odboru životního prostředí ze dne , č. j. MM 38134/2014 OŽP/RU změnilo tak, že námitku podjatosti vůči úřední osobě ing. T.K. uznalo důvodnou podle ustanovení 14 odst. 2 správního řádu. (30) Se závěry uvedenými v žalobou napadeném rozhodnutí, které ve vztahu k rozhodnutí MZe ze dne , č. j. 2873/2015-MZE zaujal žalovaný, se zdejší soud nemůže ztotožnit. Žalovaný je toho názoru, že rozhodnutí MZe vůbec nemělo být vydáno, neboť podle ustanovení 94 odst. 3 správního řádu nemůže být v rámci přezkumného řízení přezkoumáváno samostatně rozhodnutí jiné, než je usnesení o odložení věci nebo usnesení o zastavení řízení. Ostatní usnesení lze přezkoumávat až spolu s rozhodnutím ve věci, popřípadě s jiným rozhodnutím, jehož vydání předcházela, a jedině tehdy, může-li to mít význam pro soulad rozhodnutí ve věci nebo jiného rozhodnutí s právními předpisy anebo pro náhradu škody. Z tohoto důvodu žalovaný považuje rozhodnutí MZe za nicotné, a k rozhodnutí nepřihlédl, neboť dle jeho konstatování se nemůže jednat o správní akt, nemůže

8 Pokračování A 171/2015 být projevem výkonu pravomoci Ministerstva zemědělství v právním smyslu a nemůže tak nikoho zavazovat. (31) Přezkumné řízení je svojí povahou dozorčím prostředkem, který uplatňují nadřízené správní orgány vůči rozhodnutím vydaným podřízenými správními orgány. Zahajuje se vždy z moci úřední a účastník řízení může dát k jeho zahájení toliko podnět podle ustanovení 94 odst. 1 správního řádu, který však není návrhem na zahájení správního řízení. Předmětem přezkumu je tak zákonnost rozhodnutí a také řízení, které jeho vydání předcházelo. V rámci přezkumného řízení se posuzuje zejména soulad s právními předpisy, včetně základních zásad činnosti správních orgánů. (32) Jak bylo uvedeno, v přezkumném řízení přezkoumávají správní orgány z moci úřední pravomocná rozhodnutí, pokud lze mít důvodné pochybnosti o jejich souladu se zákonem. V nyní projednávané věci žalobce podal Ministerstvu zemědělství, jako nadřízenému správnímu orgánu ve smyslu ustanovení 15 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů, podle 92a písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů a podle 94 a následujících správního řádu podnět k zahájení přezkumného řízení. Předmětem přezkumu bylo rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne , č. j. KUJCK 66368/2014/OZZL/O121/14. Krajský soud shledal postup žalobce stejně jako postup správního orgánu (Ministerstva zemědělství) zcela v souladu se zákonem. Rozpor s ustanovením 94 odst. 3 správního řádu je vyloučen, neboť předmětem přezkumu nebylo usnesení Městského úřadu Milevsko ze dne , č. j. MM 38134/2014 OŽP/RU, jak se zřejmě žalovaný mylně domnívá, ale pravomocné rozhodnutí krajského úřadu, které bylo vydáno na základě odvolání proti usnesení Městského úřadu Milevsko. Ustanovení 94 odst. 1 v první větě uvádí, že v přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, lze-li důvodně pochybovat o jejich souladu se zákonem. Povahou přezkumného řízení se zabýval Nejvyšší správní soud například ve svém rozhodnutí ze dne , č. j. 6 As 36/ , v němž uvedl, že: Přezkumné řízení dle 94 a násl. správního řádu z roku 2004 je mimořádným opravným prostředkem směřujícím do změny či zrušení již pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Kritériem přezkoumávání je pak pouze zákonnost přezkoumávaného správního rozhodnutí, nikoliv též věcná správnost nebo jiná hlediska. I v případě rozporu přezkoumávaného rozhodnutí s právními předpisy však musí přezkoumávající orgán dbát na zachování proporcionality mezi právy účastníka nabytými v dobré víře a právní jistotou na straně jedné a požadavkem na zákonnost na straně druhé. Samostatný soudní přezkum rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí (usnesení) o námitce podjatosti úřední osoby není možný, neboť takové rozhodnutí je soudně přezkoumatelné pouze ve spojení s přezkoumáním správního rozhodnutí ve věci samé (srov. rozsudek NSS ze dne , č. j. 1 As 51/ , dostupné na Proto řešení otázky možné podjatosti a následného vyloučení úředních osob přichází v úvahu právě v rámci přezkumného řízení podle 94 až 99 správního řádu. (33) Jinými slovy řečeno žalovaný zásadně pochybil, pokud nerespektoval pravomocné rozhodnutí MZe ze dne , č. j. 2873/2015-MZE-16231, neboť toto rozhodnutí změnilo výrok rozhodnutí žalovaného ze dne , č. j. KUJCK 66368/2014/OZZL/O121/14. Žalovaný vůbec nevzal v potaz, že jím původně vydané rozhodnutí dne již v původní podobě neexistuje, neboť bylo v rámci přezkumného řízení podle 98 správního řádu změněno. Z toho důvodu neměl žalovaný žádný prostor pro úvahu a posuzování, zda mohlo být rozhodnutí MZe vůbec vydáno, neboť zcela přehlédl, že ustanovení 94 odst. 3 správního řádu sice stanoví, že v přezkumném řízení

9 Pokračování A 171/2015 lze samostatně přezkoumávat pouze usnesení o odložení věci a usnesení o zastavení řízení, ale v konkrétním případě nešlo o přezkum usnesení, ale o přezkum rozhodnutí žalovaného, které bylo vydáno podle ustanovení 90 odst. 5 správního řádu. Žalovaný byl povinen ze změněného rozhodnutí vycházet a vyvodit z něho důsledky, neboť mu v žádném směru nepřísluší hodnotit, zda se jeho nadřízený orgán snad dopustil vady a dokonce vyslovit závěr o tom, že vada je natolik závažná, že rozhodnutí MZe nemůže být považováno za správní akt. V tomto postupu je nutné spatřovat hrubé porušení zásad správního řízení. Krajský soud proto kategoricky odmítá závěr žalovaného, že rozhodnutí MZe je nicotné. Důvody nicotnosti a způsob jejího prohlášení jsou upraveny v ustanovení 77 a 78 správního řádu. Řízení o prohlášení nicotnosti zahajuje správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal, a to z moci úřední. Správní řád rovněž vymezuje okruh osob, které mohou dát podnět k prohlášení nicotnosti. V posuzované věci však nikdo nedal podnět k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti rozhodnutí MZe ze dne Žalovaný nadto nedisponuje zákonným zmocněním prohlásit nicotnost rozhodnutí, které vydal jemu nadřízený správní orgán. Jediný oprávněný subjekt k prohlášení nicotnosti rozhodnutí MZe byl ministr zemědělství nebo soud. Nicotný neboli nulitní správní akt nikoho de iure nezavazuje, nevyvolává žádné právní účinky a není nadán presumpcí správnosti. Právě z důvodů, aby byla zachována právní jistota zejména účastníků řízení, je třeba nicotnost rozhodnutí prohlásit v taxativně stanovených případech k tomu oprávněným správním orgánem či soudem. Nicotnost rozhodnutí je totiž vybočením ze zásady presumpce správnosti správních aktů. (34) Konkrétní rozhodnutí MZe je platným a účinným pravomocným správním aktem a vzhledem k presumpci správnosti správních aktů měl žalovaný toto rozhodnutí považovat za správné a právně závazné. (35) Krajský soud jen na okraj konstatuje, že byť může rozhodnutí MZe vykazovat drobné formální nedostatky, výrok tohoto rozhodnutí je souladný s ustanovením 97 odst. 3 správního řádu. Nedostatky rozhodnutí MZe nejsou předmětem soudního přezkumu a zdejšímu soudu tak nepřísluší se jimi zabývat. (36) Rozhodnutím MZe bylo změněno rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne , č. j. KUJCK 66368/2014/OZZL/O121/14, tak že bylo změněno usnesení Městského úřadu Milevsko ze dne , č. j. MM 38134/2014 OŽP/RU v tom smyslu, že se námitka podjatosti vůči úřední osobě Ing. T.K. uznává jako důvodná. Podle odborné literatury i četné judikatury je podjatost stavem, který nastává ze zákona za okolností stanovených v 14 odst. 1 správního řádu. Usnesení o vyloučení úřední osoby z projednávání a rozhodování věci, ať již je vydáno na základě námitky podjatosti ( 14 odst. 2 správního řádu) nebo na základě podnětu vyloučené úřední osoby ( 14 odst. 3 správního řádu) má tedy deklaratorní povahu. K vyloučení úřední osoby dochází již v okamžiku, kdy nastanou skutečnosti stanovené v 14 odst. 1 správního řádu, nikoliv až vydáním usnesení o jejím vyloučení. (srov. rozsudek NSS ze dne , č. j. 5 As 43/ , dostupné na Není tak pochyb, že žalobcem tvrzená podjatost Ing. T.K., která zde byla potvrzena rozhodnutím MZe, měla vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí, vydaného dne (37) Krajský soud shledal důvodnou rovněž námitku, která se váže k vypořádání se s námitkou podjatosti úřední osoby, Ing. A.R. O této námitce podjatosti rozhodl starosta města Milevska dne , č. j. MM 12057/2015 tak, že Ing. R. vyloučil z projednávání návrhu na změnu honitby BOREK a z projednávání návrhu navrhovatele na uznání honitby

10 Pokračování A 171/2015 Schwarzenbergská honitba ORLÍK III. vedených Městským úřadem Milevsko, odborem životního prostředí, v jehož čele Ing. R. stojí. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že důvody, pro které starosta města Milevska Ing. R. z projednávání předmětné věci vyloučil, jsou mimo důvody uvedené v ustanovení 14 odst. 1 správního řádu a žádný relevantní důvod pro její vyloučení neshledal. Tento závěr je rovněž zcela nesprávný. Podle Nejvyššího správního soudu je primárním účelem institutu vyloučení z projednávání a rozhodování věci zajištění nestrannosti správního orgánu. Tento požadavek vyplývá ze zásady rovnosti účastníků správního řízení a nestranného postupu správního orgánu vůči všem dotčeným osobám ( 7 správního řádu). Objeví-li se pochybnosti o nepodjatosti osob podílejících se bezprostředně na výkonu pravomoci správního orgánu, jsou takové úřední osoby z projednávání a rozhodování věci vyloučeny. (srov. rozsudek NSS ze dne , č. j. 5 As 43/ , dostupné na Jak dále vyplývá z judikatury Ústavního soudu, z usnesení ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 30/09: pokud jde o správní orgány, pro jejich rozhodovací činnost se sice logicky nepředpokládá nezávislost, nestrannost již ale ano. Nestranností je totiž třeba rozumět objektivní, předem nezaujatý přístup pověřených osob k posuzování, řešení a zejména rozhodování právních věcí, a ten je nutno vyžadovat v případě všech státních orgánů. Důvody pro vyloučení úřední osoby jsou v ustanovení 14 odst. 1 formulovány poměrně široce a pro její vyloučení postačují pochybnosti o její nepodjatosti. Krajský soud je přesvědčen, že v posuzované věci nejen že existovaly pochybnosti o nepodjatosti Ing. R., tyto pochybnosti byly navíc samotnou Ing. R. potvrzeny, jak plyne z odůvodnění usnesení starosty města Milevska. Rovněž není pravdou, že o námitce podjatosti má smysl rozhodovat pouze, dokud není vydání rozhodnutí ve věci samé, jak uvádí žalovaný na straně 31 napadeného rozhodnutí. Naopak podjatost úřední osoby může vyjít najevo až v průběhu odvolacího řízení, nebo dokonce v průběhu soudního přezkumu. Z těchto důvodů má význam skutečnost, že vyloučení pro podjatost je stav nastávající přímo ze zákona a rozhodnutí vydané podjatou osobou bývá zpravidla automaticky zrušeno pro jeho nezákonnost. (38) Krajský soud uzavírá, že v řízení o odvolání došlo k závažným pochybením. Tato pochybení představují vady řízení, mající vliv na rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud tak shledal obě námitky směřující do vypořádání námitek podjatosti úředních osob jako důvodné. (39) Ostatními žalobními námitkami se již krajský soud nemohl zabývat, vzhledem k tomu, že v rámci odvolacího řízení nebylo řádně rozhodnuto o uplatněných námitkách podjatosti úředních osob a není pochyb, že úřední osoby, které se podílely na projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni, měly být ve věci vyloučeny. Rozhodnutím o ostatních žalobních námitkách by soud předjímal další možný postup správních orgánů ve věci. (40) Vzhledem k tomu, že žalovaný zatížil řízení procesními pochybeními, které měly za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, zrušil krajský soud napadené rozhodnutí bez jednání podle 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle ustanovení 78 odst. 3 s. ř. s. zrušuje-li soud napadené rozhodnutí, může podle okolností zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které napadenému rozhodnutí předcházelo. Vzhledem k tomu, že v dané věci by žalovaný neměl jinou možnost, než zrušit prvostupňové rozhodnutí, rozhodl krajský soud v souladu s ustanovením, 78 odst. 3 s. ř. s. tak, že sám rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle 78 odst. 5 s. ř. s.

11 Pokračování A 171/2015 (41) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3000 Kč a odměnou advokáta. (42) Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6.200,- Kč [ 7, 9 odst. 4 písm. d) a 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600,- Kč ( 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokát není plátcem daně z přidané hodnoty, nepřistoupil krajský soud ke zvýšení odměny o tuto daň. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 9.800,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: Krajský soud v Českých Budějovicích dne 31. srpna 2016

12 Pokračování A 171/2015 Předsedkyně senátu JUDr. Marie Trnková v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava