Zemský soud větší (Personální obsazení) The Superior Land court (Personnel overview)

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Katedra pomocných věd historických a archivního studia Pomocné vědy historické Petr M a r e š Zemský soud větší (Personální obsazení) The Superior Land court (Personnel overview) Dizertační práce vedoucí práce - doc. PhDr. Zdeněk Hojda, CSc. 2014

2 Prohlašuji, že jsem dizertační práci napsal samostatně s využitím pouze uvedených a řádně citovaných pramenů a literatury a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu..

3 Rád bych poděkoval doc. PhDr. Zdeňkovi Hojdovi, CSc. za vedení dizertační práce. Za podporu děkuji svým rodičům a spolupracovníkům v 1. oddělení Národního archivu. Zvláštní poděkování patří mé ženě Vandě.

4 Abstrakt dizertační práce Tématem dizertační práce je rekonstrukce organizační struktury a personálního obsazení většího zemského soudu v Čechách v letech Práce je rozdělena do dvou částí výzkumu. V první části je soud zkoumán z pohledu dějin správy a dějin práva. Cílem je rekonstrukce organizační struktury soudu jako samostatné instituce v organizaci zemské správy předbělohorských Čech. V dílčích kapitolách je samostatně řešena problematika zařazení soudu do rámce šlechtických soudů předbělohorských Čech, problematika místa, času a průběhu soudního zasedání, problematika složení a zasedacího pořádku soudu a problematika obsazování a uvolňování soudcovských míst. Tato část práce vychází z normativních pramenů, z pramenů centrálních úřadů a z pramenů osobní povahy přísedících. Ve druhé části je soud zkoumán jako sbor jednotlivých přísedících soudců. Cílem je zjistit a identifikovat všechny osoby, které v soudu zasedaly z titulu funkce přísedícího soudu (nejvyšší zemský úředník; přísedící bez nejvyššího zemského úřadu). Každý přísedící je představen biogramem. Biogramy jsou sestaveny podle jednotné šablony. Jádrem biogramu je především sledování přísedícího v dále strukturovaných oddílech: rodina, kariéra a majetek. Východiskem pro sestavení biogramů je jednotná, přesně definovaná pramenná základna. Hlavním pramenem jsou úřední knihy soudu (desky zemské) a do nich zapisované prezence přísedících.

5 Dissertation abstract The topic of the dissertation is a reconstruction of organisation structure and personnel overview of the Superior Land Court in Bohemia between The thesis is divided into two parts of the research. In the first part, the court is examined from perspective of administration history and history of justice. The aim is to reconstruct the structure of courts as an independent institution within the organisation of the provincial administration in Bohemia prior to the Battle of White Mountain. Position of court within the structure of noble courts before 1620, as well as the subject of location, time frame and the process of judicial hearing, the topic of casting and seating arrangements or subject of the occupation and release of judicial posts is being dealt with in its sub-chapters. This part is based on normative sources of the central authorities and sources of assessor s personal nature. Judges as a group of individual assessors within the court are examined in the other part. The aim is to find and identify all personnel appointed for the function within the Court associate justice (the Chief Clerk; Juror without the Superior Land Court). Each juror is presented in structured biography. The biographies are drawn according to a template. The core of biography is mainly to monitor assessor in further structured sections: family, career, and wealth. The starting point for the compilation of biography is a single, well-defined resource base. The official books of the Court ( Land tables ) as well as the register of attendees listed in them are used as the main source.

6 ÚVOD 9 1. SOUČASNÝ STAV BÁDÁNÍ O VĚTŠÍM ZEMSKÉM SOUDU CÍL PRÁCE A METODOLOGIE VĚTŠÍ ZEMSKÝ SOUD V RÁMCI ŠLECHTICKÝCH SOUDŮ PŘEDBĚLOHORSKÝCH ČECH ZASEDÁNÍ Místo zasedání Frekvence a termíny zasednutí; termíny zahájení (menšího a většího) zemského soudu v letech ; délka trvání soudního zasedání Struktura soudního zasedání Zrušení soudního zasedání SLOŽENÍ SOUDNÍHO TRIBUNÁLU A ZASEDACÍ POŘÁDEK OBSAZOVÁNÍ A UVOLŇOVÁNÍ Obsazování a uvolňování většího zemského soudu Obsazování a uvolňování nejvyšších zemských úřadů Obsazování a uvolňování soudcovských míst BIOGRAMY Šablona vzorového biogramu Biogramy Biogramy Jmenný rejstřík Jmenný rejstřík TABULKY Obsazení za Ferdinanda I. 453

7 8. 2. Obsazení za Maxmiliána II Obsazení za Rudolfa II Obsazení za Matyáše Obsazení za Fridricha Falckého 461 ZÁVĚR 462 Seznam pramenů a literatury 470 Seznam zkratek 493 Seznam tabulek 495 Seznam obrazových příloh 496 Obrazové přílohy 497

8 ÚVOD Výzkum většího zemského soudu v předbělohorských Čechách stojí v současné době na okraji zájmu badatelské veřejnosti. Současný stav bádání o větším zemském soudu naplňuje dostatečně potřeby oborů dějin práva a dějin správy. Pro potřeby jiných oborů nebyl zemský soud v podstatě zkoumán. Současné badatelské trendy nemají potřebu jeho dalšího problematizování. Mým dlouhodobým badatelským zájmem je výzkum problematiky personálního obsazení a obsazování soudních a správních institucí v předbělohorském období. Větší zemský soud, který z tohoto úhlu pohledu nebyl dosud dostatečně zkoumán, se při volbě tématu dizertační práce projevil jako vhodný předmět výzkumu a jako vhodné pokračování mých předchozích badatelských počinů. Větší zemský soud patřil v předbělohorském období k nejvýznamnějším soudním institucím Českého království. Zúžení tématu na problematiku personálního obsazení bylo vedeno jednak absencí podobně zaměřeného výzkumu, jednak významem jednotlivců zasedajících v soudu, kteří tvořili vrchol hierarchie předbělohorské šlechtické společnosti. Soudci (přísedícími) většího zemského soudu byli nejvyšší zemští úředníci a přísedící bez nejvyššího zemského úřadu. Zatímco některým nejvyšším zemským úředníkům byla v odborné literatuře věnována určitá pozornost (Rožmberkové, Pernštejnové, Lobkovicové), je skupina přísedících bez nejvyššího zemského úřadu v podstatě dosud anonymní. Pokud si uvědomíme, že soudci byli nejdůležitějšími zástupci šlechtické společnosti, že byli členy nejdůležitější soudní instituce království, že jako sbor tvořili užší královskou radu a v osobách nejvyšších zemských úředníků tvořili současně zemskou vládu, je volba tématu dizertační práce opodstatněná. Z hlediska času je téma práce vymezeno roky Dolní časovou hranici vymezilo dochování primárního pramene ke zjištění obsazení většího zemského soudu, totiž prezence přísedících zapisované do desek zemských. Desky zemské v červnu 1541 při požáru Malé Strany a Pražského hradu shořely a prezence přísedících jsou dochovány v nepřerušené řadě až od roku 1542, kdy do obnovených desek zemských byla zapsána první prezence. Horní časovou hranici vymezilo poslední zasedání zemského soudu (prezence) před bitvou na Bílé hoře, která znamenala konec stavovské státu a radikální proměnu ve složení šlechtické společnosti a také v personálním složení zemského soudu.

9 Dizertační práce bude rozdělena na dvě části. V první části bude větší zemský soud zkoumán jako samostatná instituce v rámci soudní a zemské správy. Pozornost bude zaměřena především na otázky spojené s jeho organizační strukturou. Ve druhé části bude rekonstruováno personální obsazení soudu v letech V rámci první části bude soud zasazen do rámce šlechtických soudů v předbělohorském období. U jednotlivých šlechtických soudů budou ve stručnosti definovány jeho kompetence, okolnosti jeho zasedání (místo, termíny), složení, způsob jeho obsazování a kancelář. V samostatné kapitole budou řešeny otázky spojené se zasedáním soudu. Bude představen prostor, ve kterém soud zasedal (Starý královský palác), bude učiněn rozbor frekvence, termínů zasednutí, termínů zahájení a délka trvání soudního zasedání, bude rekonstruována struktura soudního zasedání a identifikovány okolnosti zrušení soudního zasedání. V samostatné kapitole bude zkoumána problematika složení soudu a jeho zasedacího pořádku. V další samostatné kapitole bude řešena problematika obsazování a uvolňování míst v zemském soudu. U procesu obsazování a uvolňování úřadů a míst přísedících budou analyzovány jednotlivé jeho fáze. V rámci druhé části bude podán přehled zjištěných soudců ve formě biogramu. Biogramy doplní jmenný rejstřík a tabulky. Za závěrem dizertační práce bude seznam pramenů a literatury, seznam zkratek, seznam tabulek a grafů, seznam obrazových příloh a obrazové přílohy.

10 1. SOUČASNÝ STAV BÁDÁNÍ O VĚTŠÍM ZEMSKÉM SOUDU Počátky moderního bádání o větším zemském soudu jsou datovány do druhé poloviny 19. století a do období tzv. 1. republiky, kdy vznikly velké syntézy českých právních dějin z pera Josefa Kalouska, Josefa Teigeho, Jaromíra Čelakovského, Jana Kaprasa a Bohumila Baxy. 1 Jmenovaní autoři vymezili periody vývoje většího zemského soudu od vzniku do současnosti, definovali jeho postavení a působnost v rámci soudní soustavy českého státu a popsali pravidla procesního řízení před ním. Nedílnou součástí tohoto právněhistorického proudu bádání bylo postupné vydávání základních právních pramenů souvisejících (nejen) s větším zemským soudem v Archivu českém a o něco později v ediční řadě Codex iuris bohemici. Zakladatelské dílo moderní právní historie připravilo půdu pro hlubší zkoumání problematiky většího zemského soudu z nejrůznějších úhlů pohledu, za pomoci moderních vědeckých metod a s využitím široké škály archivních písemných pramenů. Právněhistorických odborných článků a analytických studií, jejichž předmětem je větší zemský soud, vzniklo doposud velmi málo. Pozornost badatelů se zaměřila zejména na zjišťování okolností jeho vzniku a na počátky jeho existence. 2 Toto téma bylo znovu otevřeno 1 Josef KALOUSEK, České státní právo, Praha 1892, s , , a ; Ottův slovník naučný XXIII, Praha 1905, heslo: Soudní řád práva staročeského, s [autor hesla: Josef TEIGE]; tamtéž, heslo: Soudnictví staročeské, s [autor hesla: TÝŽ]; Jaromír ČELAKOVSKÝ, Povšechné české dějiny právní, Praha 1913, s , a ; Jan KAPRAS, Právní dějiny zemí koruny České, II. díl, Praha 1913, s. 200, , 266, , a ; TÝŽ, Přehled právních dějin zemí české koruny, Praha 1935, s , , , a ; Bohumil BAXA, Dějiny práva na území republiky československé, Brno 1935, s , a Josef TEIGE, O zřízení soudu zemského v Čechách, Právník 58, 1919, s ; Rudolf RAUSCHER, K otázce vzniku zemského soudu v Čechách. In: Pocta k šesdesiatym narodeninám Dr. Karla Laštovku, Bratislava 1936, s ; Zdeněk FIALA, Panovnické listiny, kancelář a zemský soud za Přemysla II. Sborník archivních prací 1, 1951, s ; Libor JAN, Hereditates a soudy statut Konráda Oty. In: Libor Jan Dalibor Janiš (edd.), Ad iustitiam et bonum commune. Proměny zemského práva v českých zemích ve středověku a raném novověku, Brno 2010, s ; Dalibor JANIŠ, Nalézání práva a zemské soudnictví v českých zemích. In: Libor Jan Dalibor Janiš (edd.), Ad iustitiam et bonum commune. Proměny zemského práva v českých zemích ve středověku a raném novověku, Brno 2010, s

11 v nedávné době. 3 Z následujících period vývoje soudu došlo pouze k určité revizi starších poznatků pro dobu vlády Přemyslovců a husitství 4. Naopak období od 15. do 18. století zůstává od dob J. Čelakovského a J. Kaprasa na okraji zájmu právních historiček a historiků. 5 Výjimečné místo zaujímá pouze detailní zpracování problematiky zemského soudního řízení a vývoje českého procesního práva do Obnoveného zřízení zemského z roku Absence dílčích studií neumožnila zpracovat dějiny většího zemského soudu v moderně pojaté syntéze. Proto jsou výsledky staršího bádání přejímány často bez kritické reflexe do nejnovějších přehledů českých právních dějin 7 a dějin správy 8. Nastíněný přehled ukazuje, že až na několik výjimek stojí do dnešní doby bádání o větším zemském soudu na okraji zájmu právní historie. 9 Na větší zemský soud bylo ale pohlíženo také z jiného než právně historického úhlu pohledu. Několik prací se dokonce dotýká širšího tématu předkládané dizertační práce. Pro 3 Libor JAN, Václav II. a struktury panovnické moci, Brno 2006, s ; Dalibor JANIŠ, Nalézání práva a zemské soudnictví v českých zemích. In: Libor Jan Dalibor Janiš (edd.), Ad iustitiam et bonum commune. Proměny zemského práva v českých zemích ve středověku a raném novověku, Brno 2010, s František ČÁDA, Povšechné právní dějiny československé. Díl 1. Od dob nejstarších do doby husitské, Brno 1947, s a ; Václav VANĚČEK, Dějiny státu a práva v Československu, Praha 1970, s , 160, , , a 300. Srov. také populárně naučnou knihu Jiří KLABOUCH, Staré české soudnictví (jak se dříve soudívalo), Praha Srov. zhodnocení dosavadního bádání v Jiří KLABOUCH, Staré české soudnictví (jak se dříve soudívalo), Praha 1967, s. 393 a Libor JAN Dalibor JANIŠ, Slovo úvodem. In: Libor Jan Dalibor Janiš (edd.), Ad iustitiam et bonum commune. Proměny zemského práva v českých zemích ve středověku a raném novověku, Brno 2010, s Rudolf RAUSCHER, O nálezech zemského soudu českého XVI. stol. In: Sborník věd právních a státních 33, 1933, s ; Josef MARKOV, Kapitoly z dějin českého zemského soudního řízení XII. a XVII. století, Praha Souhrn literatury k bádání o českém zemském soudním řízení viz Petr KREUZ, Postavení a působnost komorního soudu v soustavě českého zemského trestního soudnictví doby předbělohorské v letech , Praha 2000, s. 31, pozn Karel MALÝ a kol., Dějiny českého a československého práva do roku 1945, Praha 2003, s. 37, 43 44, 60 61, 67 a Zdeňka HLEDÍKOVÁ Jan JANÁK Jan DOBEŠ, Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost, Praha 2007, s , a Karel MALÝ, Zemský soud ve struktuře stavovského práva a právní kultury. In: Traditio et cultus. Miscellanea historica bohemica Miloslav Vlk, archiepiscopo Pragensi, ab eius collegis amicisque ad annum sexagesimum dedicata. Praha 1993, s

12 zkoumání problematiky obsazení většího zemského soudu má zásadní důležitost práce Josefa Markova, který zrekonstruoval úspěšný zápas vladyckého (rytířského) stavu o zastoupení v zemském soudu po husitských válkách. 10 Problematice personálního obsazení soudu v předbělohorském období s ohledem na mechanismus jeho obsazování věnoval před nedávnem svou pozornost Marek Starý. V jedné studii se zaměřil na proces obsazování soudu v době předbělohorské 11, v jiné na proměny v obsazení soudu po nastoupení Fridricha Falckého na trůn v roce 1619 a po porážce stavovského povstání a obnovení soudu v roce Také v otázce identifikace přísedících je zaznamenán určitý posun. Větší zemský soud byl složen z nejvyšších zemských úředníků a z přísedících bez nejvyššího zemského úřadu. První skupinu je díky přehledu nejvyšších zemských úředníků z pera Františka Palackého možno rekonstruovat bez větších problémů. Druhá skupina zůstávala do nedávné doby nezdokumentovaná. V současné době je k dispozici alespoň základní soupis přísedících soudu (úředníků a přísedících) v letech , který publikoval Petr Mareš. 13 Podobný přehled pro 1. polovinu 18. století, který je propracovanou prosopografickou analýzou přísedících, sepsala Milena Švecová, práce je však přístupná pouze v rukopise. 14 Prosopograficky zaměřený směr zkoumání většího zemského soudu, se snahou zodpovědět klíčové otázky především o jeho personálním obsazení a o identifikaci sboru 10 Josef MARKOV, Spor pánů a rytířů o sedání v lavicích. In: Sborník prací k dějinám práva československého, sv. I. K padesátým narozeninám profesora Jana Kaprasa jeho žáci, Praha 1930 [= Práce ze semináře českého práva na Karlově universitě, č. 15], s Srov. Jiří JUROK, Zápas o zemský soud jedna z příčin vzniku Zelenohorské jednoty roku 1465, Husitský Tábor 6 7, , s ; TÝŽ, Neznámý rukopis doby poděbradské. Studie k problematice politického zápasu panstva, rytířstva a panovníka o zemský soud v Čechách během XV. stol., Právněhistorické studie 27, 1986, s Marek STARÝ, Několik poznámek k personálnímu obsazení Českého zemského soudu v době předbělohorské. In: Vilém Knoll Václav Bednář (edd.), Naděje právní vědy. Býkov Sborník z mezinárodního setkání mladých vědeckých pracovníků konaného ve dnech na Zámeckém statku Býkov, Plzeň 2006, s Marek STARÝ, Proměny ve složení většího zemského soudu v Čechách v období kolem roku Právně historické studie 39, 2007, s Petr MAREŠ, Přísedící většího zemského soudu Českého království ( ) na habsburských dvorech a na dvoře Fridricha Falckého, Paginae historiae. Sborník Národního archivu 18, 2010, s Milena ŠVECOVÁ, Zemský soud v Čechách do r Diplomová práce na katedře pomocných věd historických a archivního studia Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 1983.

13 přísedících, a dále např. o průběhu kariér jednotlivých přísedících, o proměnách jejich majetkového zázemí, o rodovém původu a rodových a rodinných vazbách atd., dosud nikdo ani dílčím způsobem neuskutečnil. Otázky kladené v oblasti kariéry, majetku nebo rodinných vazeb příslušníků panských a rytířských rodů předbělohorských Čech byly v dosavadní odborné literatuře řešeny buďto v obecné rovině jako součást rozsáhlých syntéz o šlechtické společnosti, 15 nebo v rámci životopisných monografií a studií o jednotlivcích z řad české šlechty. 16 Až na výjimky nacházíme paralely k tomuto stavu v domácí odborné literatuře věnující se jednotlivým klíčovým úřadům, úředníkům nebo různě definovaným skupinám osob na regionální, zemské nebo dvorské úrovni po celou dobu předbělohorského období. Cíl takových prací byl a zůstává soustředěn převážně na problémy spadající do oblasti dějin správy. Pokud práce přinesly zmínky nebo dokonce přehledy personálního obsazení zkoumaných správních a samosprávních úřadů nebo jiných korporací, jednalo se většinou pouze o samostatné přílohy bez udání alespoň základních životopisných dat a bez hlubšího využití získaných personálií k samostatně kladeným otázkám a jejich problematizování. Tak je tomu např. u soupisu nejvyšších úředníků, u studií o českém místodržitelství, komorním soudu, apelačním soudu, české komoře, krajském hejtmanství, královské kanceláři, úřadu desek zemských nebo ve studiu panovnických dvorů. Zemský soud se stal předmětem bádání také historiků umění, a to z pohledu rekonstrukce obsazení většího zemského soudu na obrazech nebo nástěnných a nástropních 15 Výběrově Václav BŮŽEK a kol., Společnost českých zemí v raném novověku, Praha 2010; Petr MAŤA, Svět České aristokracie ( ), Praha 2004; Václav BŮŽEK Josef HRDLIČKA Pavel KRÁL Zdeněk VYBÍRAL, Věk urozených. Šlechta v českých zemích na prahu novověku, Praha Litomyšl 2002; Václav BŮŽEK, Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, Praha Výběrově Josef LUKÁŠEK, Jáchym Ondřej Šlik, Praha 1913; Jaroslav PÁNEK, Poslední Rožmberk. Životní příběh Petra Voka, Praha 1996; Jaroslav PÁNEK, Vilém z Rožmberka politik smíru, Praha 1998; Miloš POJAR, Jindřich Matyáš Thurn. Muž činu, Praha 1998; Petr VOREL, Páni z Pernštejna. Vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy, Praha 1999.

14 malbách. Jedná se zejména o hojně citovanou práci Lubomíra Sršně 17, nebo nejnověji o práce Roberta Novotného 18 a Zuzany Hlavicové 19. Do uvedeného přehledu bádání o větším zemském soudu lze zahrnout také práce věnující se jeho kanceláři (tzv. Úřad desek zemských), která zajišťovala veškerou jeho úřední agendu. Kvalifikované práce pocházejí z pera někdejších správců fondu Desky zemské, dnes uloženém v 1. oddělení Národního archivu. Jak Václav Letošník tak Pavla Burdová zpřístupnili úřední knihy produkované kanceláří (tzv. desky zemské) pomocí inventáře. 20 Pavla Burdová zrekonstruovala působení Úřadu desek zemských včetně soupisu jeho úředníků 21 a zanalyzovala znakové galerie úředníků Úřadu vymalované v místnosti tzv. Nových desek zemských na Pražském hradě 22. Vývoji desek zemských byla věnována poměrně velká pozornost. 23 Z analytických prací je třeba citovat Pavlu Burdovou, která rozebrala vklady do 17 Lubomír SRŠEŇ, Větší zemský soud v Čechách ve vyobrazeních 16. století. Časopis Národního muzea Historické muzeum, roč. 144, čís. 3 4, 1975, s Robert NOVOTNÝ, Miscellanea k ikonografii zemského soudu. In: Libor Jan Dalibor Janiš (edd.), Ad iustitiam et bonum commune. Proměny zemského práva v českých zemích ve středověku a raném novověku, Brno 2010, s Zuzana HLAVICOVÁ, Vyobrazení zemského soudu na zámku v Bechyni. In: Libor Jan Dalibor Janiš (edd.), Ad iustitiam et bonum commune. Proměny zemského práva v českých zemích ve středověku a raném novověku, Brno 2010, Václav LETOŠNÍK, Die böhmische Landtafel: Inventar, Register, Übersichten, Prag 1944; Pavla BURDOVÁ, Desky zemské Inventář, Praha 1990; TÁŽ, Desky zemské Seznamy kvaternů, Praha Pavla BURDOVÁ, Úřad desek zemských. Sborník archivních prací 36/2, 1986, s Pavla BURDOVÁ, Zemský soud v malbách na Pražském hradě a v rukopisu stavovského archivu. Sborník archivních prací 31/1, 1981, s Vincenc BRANDL, O deskách zemských, Časopis Matice moravské 1870, s ; Antonín RANDA, Přehled vzniku a vývinu desk hlavně v Čechách a na Moravě, Praha 1870; Josef EMLER, O zřízení starých desk zemských a způsobu nynějšího vydání jich, Časopis českého musea 44, 1870, s ; Ottův slovník naučný VII, 1893, s , heslo: Desky zemské [autor hesla: Jaromír ČELAKOVSKÝ]; Vladimír KLECANDA, Obnovení desek zemských po požáru r. 1541, Zprávy českého zemského archivu 5, 1918, s ; František PALACKÝ, O historické důležitosti starých desk zemských r pohořelých. In: Jaroslav Charvát (ed.), Dílo Františka Palackého III., Praha 1941, s ; Pavla BURDOVÁ, Desky zemské Království českého, Praha 1990; Pavel SEDLÁČEK, Zemské desky v Čechách od konce 18. století. In: Z archivních depozitářů, Praha 1998, s

15 nejstarších desek obnovených po požáru v roce a rekonstruovala vývoj jejich uložení 25. Vklady do desek zemských nebo dokonce jednotlivé knihy se staly předmětem také edičního zpracování Pavla BURDOVÁ, Desky zemské. Ukázky a rozbor vkladů nejstarších desek, Praha 1984; TÁŽ, Vývoj intabulací desek zemských, Paginae historiae 0, 1992, s. 7 22; TÁŽ, Desky zemské. Rozdělení po stránce obsahové a formální, Sborník archivních prací 43, 1993, s Pavla BURDOVÁ, Uložení desek zemských od založení do přítomnosti a jejich ochrana a konzervace, Sborník archivních prací 24, 1974, s František DVORSKÝ Josef EMLER (edd.), Reliquiae tabularum terrae citationum vetustissimae Nejstarší zbytky desk zemských půhonných, Praha 1868; Josef EMLER (ed.), Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum Pozůstatky desk zemských Království českého 1541 pohořalých I, II., Praha ; Anna VAVROUŠKOVÁ (ed.), Desky zemské království českého. Řada I. Kvaterny trhové. Svazek 2. Kvatern trhový běžný červená od léta (Desky zemské větší 4), Praha 1935; TÁŽ (ed.), Desky zemské království českého. Řada I. Kvaterny trhové. Svazek 2. Kvatern trhový běžný černý , Praha 1941; Jiří JUROK (ed.), Edice nových pramenů z neznámého právního rukopisu doby poděbradské, Právněhistorické studie 28, 1987, s

16 2. CÍL PRÁCE A METODOLOGIE Cílem dizertační práce je rekonstrukce personálního obsazení většího zemského soudu v letech Identifikovaní přísedící soudu budou prezentováni formou jednotně strukturovaných biogramů. Metodika zpracování Na základě široce pojatého pramenného výzkumu budou identifikováni jednotlivci, kteří ve větším zemském soudu v uvedeném období zasedali jako soudci. Větší zemský soud byl ve sledovaném období složen ze dvou skupin přísedících. První skupinu tvořili nejvyšší zemští úředníci. Ti v zemském soudu zasedali z titulu držení nejvyššího zemského úřadu. Druhou skupinu tvořili přísedící (soudci) bez nejvyššího zemského úřadu. Ti v zemském soudu zasedali z titulu jmenování panovníkem, složením služební (instalační) přísahy a instalováním do soudcovských lavic. Personálnímu obsazení nebyla dosud v odborné literatuře věnována pozornost. V případě nejvyšších zemských úředníků lze vycházet alespoň částečně z existujícího základního přehledu z pera Františka Palackého. 27 Předpokládá se, že průzkum pramenů stávající přehled v mnohých místech doplní a opraví. Přísedící bez nejvyššího zemského úřadu dosavadní odborná literatura nereflektovala. V případě této skupiny zasedající na větším zemském soudu bude nutno provést základní výzkum relevantních písemných pramenů. 28 Pro rekonstrukci personálního obsazení většího zemského soudu ve sledovaném období budou excerpovány písemné prameny z činnosti dvou původců. Prvním původcem je česká královská (dvorská) kancelář, jejíž písemnosti zaznamenávají proces obsazování nejvyšších zemských úřadů a míst přísedících většího zemského soudu bez nejvyššího 27 František PALACKÝ, Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků. In: Jaroslav Charvát (red.), Dílo Františka Palackého I, Praha Přehled sboru přísedících v letech , který publikoval Petr Mareš, je dílčím výsledkem této dizertační práce. Petr MAREŠ, Přísedící většího zemského soudu Českého království ( ) na habsburských dvorech a na dvoře Fridricha Falckého. Paginae historiae. Sborník Národního archivu 18, 2010, s

17 zemského úřadu. Druhým původcem je větší zemský soud (potažmo úřad desek zemských), jehož úřední knihy zaznamenávají účast soudců většího zemského soudu na jednotlivých zasedáních soudu ve formě prezencí. Tyto archivní prameny jsou hlavním a nejdůležitějším pramenem ke zjištění jmen přísedících většího zemského soudu. Ne ve všech případech se pro každého jednotlivého soudce dochovaly jednotlivé typy excerpovaných pramenů vypovídajících o mechanismu obsazování soudcovských míst komplexně. Lze ale předpokládat, že se díky jejich kombinaci a doplněním o sekundární archivní prameny podaří zaznamenat všechny jednotlivce, kteří v uvedeném období byli členy tribunálu většího zemského soudu. Interpretaci pramenů usnadňuje ta skutečnost, že byl proces obsazování nejvyšších zemských úřadů a zemského soudu zachovával po celé sledované období stabilní a že také že evidence přísedících má po celé sledované období stabilní jednotnou formu. Díky těmto ustáleným postupům a formám lze identifikovat sebemenší odchylku a správně ji vyhodnotit. Široce pojatý výzkum archivních pramenů byl umožněn také tím, že jejich podstatná část je koncentrována v příslušných fondech a sbírkách uložených v 1. oddělení Národního archivu v Praze. 1. Prameny z činnosti české královské (dvorské) kanceláře 29 Podle zvykového práva a později zemského zřízení náležela kompetence obsazovat nejvyšší zemské úřady a zemský soud panovníkovi. Písemnou agendu spojenou s tímto procesem zajišťovala jeho jménem jeho kancelář česká královská (dvorská) kancelář. Z její činnosti pocházejí čtyři základní prameny: - Expedované originály listů věřících, jmenovacích listů a d., ukládané příjemci do domácích archivů - Královská registra, vedená při české expedici 30 - Rejstříky ke královským registrům, vedené při české expedici 31 - Koncepty jmenovacích listů, ukládané do registratury a následně archivu královské kanceláře O kanceláři v letech blíže viz Josef KOLLMANN, Dějiny ústředního archivu českého státu, Praha 1992, s Viz NA, fond Královská registra (RG). 31 Viz NA, fond Komorní knih (KK).

18 2. Prameny z činnosti zemského soudu Při každém zasednutí většího zemského soudu byli přítomní soudci zaevidováni ve formě prezence. Zapisování prezencí bylo dávným zvykem. 33 Ve sledovaném období předepisovalo zapisování prezencí zemské zřízení. 34 Prezence byly zapisovány do řady desek zemských větších trhových. Prezence byla seznamem (soupisem) všech soudců (nejvyšších úředníků a přísedících soudu bez nejvyššího zemského úřadu) přítomných v den zahájení většího zemského soudu. Zemské zřízení připouštělo, aby se do prezence zapsali také ti soudci, kteří se zahájení soudního zasedání nezúčastnili, ale na zasedání soudu se dostavili až druhý nebo třetí den. V ostatních případech, tj. pokud se soudce dostavil k soudu až čtvrtý den a následující dny až do ukončení soudního zasedání, nebo se soudního zasedání neúčastnil vůbec, neměl být do prezence zapisován. 35 Prezence mají mnohem větší vypovídací hodnotu než jen zaznamenání přísedících zemského soudu. Jsou jedním z mála evidenčních pramenů, které zachycují hierarchické uspořádání nejpřednějších představitelů zemské politické správy království. 3. Biogramy Pro každého jednotlivce, identifikovaného jako nejvyšší úředník nebo přísedící bez nejvyššího úřadu, bude vypracován biogram, který má za cíl zachytit jeho rodinné zázemí, vývoj kariéry a vývoj majetkové držby. Biogramy budou vycházet ze šablony vzorového 32 Viz NA, fond Stará manipulace (SM). 33 Místopísař má zapsat všechny přísedící od prvního do posledního, jakož jest se dálo od starodávna a dsky to ukazují. Viz JIREČEK (ed.), Všehrd, s. 36, II J. JIREČEK H. JIREČEK (edd.), ZZ (1530), s. 11, čl. 20; TÍŽ (ed.), ZZ (1549), s , čl. C 4; TÍŽ (edd.) ZZ (1564), s. 514, čl. B. 27.; J. GLÜCKLICH (ed.), Nová redakce, s. 66, čl. B XXVII. 35 Příkladem může být prezence soudu zahájeného 9. března V průběhu soudního zasedání byl do něj 13. března dosazen Radslav ze Vchynic a z Tetova. Do seznamu nebyl dopsán. Zapsán je až v prezenci následujícího soudního zasedání zahájeného 11. června Viz M. KOLDINSKÁ P. MAŤA (edd.), Deník, s. 82. Zápis ze dne 13. března 1604; NA, DZV 132, fol. F 2 F 2 ; NA, DZV 132, fol. H 30. Jiným příkladem může být prezence soudu zahájeného 21. února V průběhu jeho konání byli do soudu dosazeni 26. února Ferdinand purkrabí z Donína a Jan Lukavský z Lukavce na Zámrsku. Jejich jména nebyla vepsána do již uzavřené prezence, ale pod ní s vysvětlující poznámkou. Viz NA, DZV 131, K 26 K 26.

19 biogramu s jasně definovanou strukturou a pramennou základnou. Šablona biogramu bude jednotná pro biogram každého jednotlivého soudce. Tím bude u biogramů zajištěna informační rovnováha. K zajištění kvality vypovídací hodnoty biogramů bylo stanoveno, že východiskem informací budou výhradně prameny centrálních původců a odborná literatura zpřístupňující relevantní archivní prameny. Každý jednotlivý biogram bude očíslován a biogramy budou řazeny v chronologickém pořadí podle vstupu jednotlivých soudců do zemského soudu. 4. Nástin šablony a struktury biogramu Biogram bude uveden hlavičkou, ve které budou vypsána data identifikující jednotlivce (jméno, příjmení, domicil), dále základní životopisná data (datum narození a datum úmrtí) a údaje o příslušnosti ke stavu, krajská příslušnost a náboženská orientace (katolík/nekatolík). Jádrem biogramu je detailní zpracování zmíněných tří činitelů: A) Rodový původ, rodinné a rodové vazby v této části bude sledována rodina jednotlivce jak po horizontální tak vertikální linii. Důraz bude kladen na zjištění četnosti zastoupení členů nejužší rodiny jednotlivce především v zemském soudu, v dalších soudních institucích, královských úřadech a d. B) Kariéra v této části bude sledován vývoj kariéry jednotlivce od nejnižších stupňů kariérního žebříčku až po vstup do zemského soudu nebo zemského úřadu. Důraz bude kladen na zjištění vývoje kariéry v zemských a královských úřadech a v úřadech panovníkova dvora. C) Majetek v této části bude sledována skladba a vývoj majetkové základny jednotlivce. Důraz bude kladen na zachycení nemovitého majetku zapisovaného do desek zemských. Této hlavní části dizertační práce bude předcházet úvodní studie, ve které se budu zabývat organizační stránkou fungování zemského soudu. Pramenná základna se bude opírat o normy (zemské zřízení; sněmovní usnesení; zvykové právo), o soukromá snešení zemského práva (Viktorýn Kornel ze Všehrd), o písemnosti vzešlé z fungování zemského soudu (desky zemské) a z fungování královské kanceláře (koncepty; registra; rejstříky k registrům) a v neposlední řadě o prameny osobní povahy některých soudců (Vilém Slavata z Chlumu a z Košumberka; Adam z Valdštejna a d.)

20 3. VĚTŠÍ ZEMSKÝ SOUD V RÁMCI ŠLECHTICKÝCH SOUDŮ PŘEDBĚLOHORSKÝCH ČECH Soudní soustava předbělohorských Čech se řídila principem personality práva podle příslušnosti k jednotlivým stavovským skupinám a sociálním vrstvám. 36 Byla tvořena samostatnými soudy pro šlechtu, duchovenstvo, měšťanstvo a poddané. Do kategorie šlechtických soudů s celozemskou působností řídících se ve svém rozhodování zemským, tj. šlechtickým právem patřily tři zemské a dva královské soudy. Jejich postavení v rámci soustavy šlechtických soudů zachovávalo pevně stanovenou hierarchii. Tabulka č. 1. Hierarchie šlechtických soudů Zemský soud větší Šlechtický zemský 2. Dvorský soud Šlechtický královský 3. Komorní soud Šlechtický královský 4. Zemský soud menší Šlechtický zemský 5. Soud nejvyššího purkrabství pražského Šlechtický zemský Šlechtické soudnictví prošlo během předbělohorského období zásadním vývojem. Převážná většina změn proběhla v období vlády Ferdinanda I., kterému se podařilo soudní soustavu stabilizovat do té míry, že v následujícím období už k dalším změnám v podstatě nedošlo. Stabilizovaný stav trval až do bitvy na Bílé hoře a do vydání Obnoveného zřízení 36 Definice převzata z Karel MALÝ a kol., Dějiny českého a česko-slovenského práva do roku 1945, Praha 1997, s Viktorýn Kornel ze Všehrd uvádí ve svém díle na čtvrtém místě purkrabský soud a na pátem zemský soud menší. Před polovinou 16. století bylo už ale pořadí šlechtických soudů tak jako v tabulce. Hermenegild JIREČEK (ed.), Codex juris bohemici. Tomi III. Pars III. (M. Viktorina Kornela ze Všehrd O právích země České knihy devatery), Praha 1874 (dále jen: H. JIREČEK (ed.), Všehrd), s a Bohumil RYBA (ed.), Pavel Stránský. O státě českém, Praha 1940 (dále jen B. RYBA (ed.), Pavel Stránský), s K hierarchii a důležitosti centrálních úřadů a soudních institucí mají zajímavá svědectví listy panovníků odvolávající jejich zasedání nebo přestavitele v době moru. Např. patent císaře Matyáše do všech 14 krajů Českého království datovaný v Řezně 28. srpna Kvůli moru odkládá (chronologicky) zasedání dvorského a komorního soudu, zemské soudy větší a menší a soudy purkrabské. Na jeho příkaz odjeli z Pražského hradu do Tábora nejvyšší úřednící, soudcové zemští a místodržící, kam se za nimi má vypravit apelační soud, česká komora a úředníci pražští menší desek zemských. Viz V. SCHULZ, Příspěvky k dějinám moru v zemích českých z let , Praha 1910, s. 66, č. 65.

21 zemského v roce 1627, které znamenalo konec stavovského státu a přizpůsobilo nejen záležitosti soudnictví potřebám absolutistického panovníka. Vývoj jednotlivých šlechtických soudů zachytily a zafixovaly prameny normativní a literární povahy, tak jako soukromé právní knihy. Jedná se především o Knihy devatery Viktorýna Kornela ze Všehrd, 38 o Vladislavské zřízení zemské z roku a jeho kodifikace z let 1530, 1549 a 1564, 40 o Zřízení o komorním, hejtmanském a dvorském soudu Ferdinanda I. z roku 1534, 41 o pokus o kodifikaci zemského práva z přelomu 16. a 17. století z pera Václava Budovce z Budova 42 a v neposlední řadě o knihu O státě českém Pavla Stránského ze Zápské Stránky. 43 Změny provedené po bitvě na Bílé hoře zafixovalo Obnovené zřízení zemské z roku Následující přehled je věnován stručnému institucionálnímu vývoji šlechtických soudů v předbělohorském období v kategoriích 1. kompetence; 2. zasedání; 3. složení; 4. obsazování a 5. kancelář. Vývoj procesního řízení stojí podobně jako u analýzy zemského soudu mimo naši pozornost. 38 H. JIREČEK (ed.), Všehrd. 39 Petr KREUZ Ivan MARTINOVSKÝ (edd.), Vladislavské zřízení zemské a navazující prameny (Svatováclavská smlouva a Zřízení o ručnicích). Edice, Dolní Břežany 2007 (dále jen: P. KREUZ I. MARTINOVSKÝ (edd.), VZZ (1500)). 40 Josef JIREČEK Hermenegild JIREČEK (edd.), Codex juris bohemici. Tomus IV. Pars 1, Sectio 1 (Jura et constitutiones regni Bohemiae saeculi XVI.), Praha Zde jsou vydána zemská zřízení z roku 1530 (dále jen J. JIREČEK H. JIREČEK (edd.), ZZ (1530)), práva a zřízení zemská z roku 1549 (dále jen J. JIREČEK H. JIREČEK (edd.), ZZ (1549)), a práva a zřízení zemská z roku 1564 (dále jen J. JIREČEK H. JIREČEK (edd.), ZZ (1564)). 41 Josef Vítězslav ŠIMÁK (ed.), Zřízení o komorním, hejtmanském a dvorském soudu z r Sborník věd právních a státních 9, 1909 (dále jen J. V. ŠIMÁK (ed.), Zřízení), s Jazykově česká tištěná předloha, ze které Šimák text Zřízení převzal, je špatně datovaná. Na místo spravného Actum v Praze tu středu po Božím Na nebe vstaupení léta M. D. XXXIIIJ (tj. 20. května) v ní bylo nebo Šimák četl Actum v Praze tu středu před Božím Na nebe vstaupení[m] léta M. D. XXXIIIJ (tj. 13. května). Nejednotnou dataci mají také dva rukopisy textu Zřízení, které Šimák neznal, uložené dnes v Národním archivu. Německý koncept je datován 16. května 1534, český překlad 20. května t. r. Viz NA, fond Stará manipulace (SM), inv. č. 1723, sign. K 144/3, karton 1229, fol a tamtéž, sign. K 144/1, karton 1229, fol Julius GLÜCKLICH (ed.), Nová redakce, zemského zřízení Království českého z posledních let před českým povstáním, Brno 1936 (dále jen J. GLÜCKLICH (ed.), Nová redakce). 43 B. RYBA (ed.), Pavel Stránský. 44 Hermenegild JIREČEK (ed.), Obnovené Právo a Zřízení Zemské dědičného království Českého. 1627, Praha 1888 (dále jen H. JIREČEK (ed.), OZZ (1627)).

22 1. Zemský soud větší Kompetence. Na zemském soudu větším byly souzeny trestní a civilní spory šlechty, tj. pánů a rytířů. V oblasti trestního řízení soudil výhradně hrdelní spory, z ostatních trestních sporů mohlo být poháněno i ke komornímu soudu. V oblasti civilního řízení byl jediným soudem, který mohl rozhodovat spory o svobodné statky a práva k nim (tj. statky zapsané do desek zemských), a to také v případě, že byly v držení svobodníků, královských měst a církevních korporacích. 45 V tzv. sirotčích dnech byly vyřizovány pouze spory vdov a sirotků, kromě sporů o svobodné statky a dědictví. 46 Jeho působnost se teritoriálně omezovala na území Českého království. Odvolání od zemského soudu ani revize rozsudku nebyly možné Zasedání. Místem zasedání zemského soudu byl Pražský hrad; tzv. soudní světnice (dnes Stará sněmovna) ve Starém královském paláci. Frekvence jednotlivých zasedání a termíny jejich zahájení byly do roku 1500 a v letech čtyřikrát do roka, tj. nazítří svatého Jeronýma, v pátek o suchých dnech postních, v pátek o suchých dnech letničních a nazítří svaté Barbory. V letech a definitivně od roku 1543 až do zrušení soudu v roce 1783 třikrát do roka, poté co zemský sněm v roce 1543 termín nazítří svaté Barbory definitivně zrušil. Soudní zasedání trvalo 14 dní. Od roku 1543 navazovaly na každé zasedání soudu tzv. sirotčí dny, trvající 4 dny Složení. Většímu zemskému soudu předsedal král. Podle majestátu krále Vladislava II. z roku 1487, který byl závazný až do vydání OZZ (1627), zasedali na zemském soudu tři úředníci (nejvyšší purkrabí pražský, nejvyšší komorník, nejvyšší sudí) a 12 pánů a 8 vladyků jako přísedící. V plném počtu tedy zasedalo na větším zemském soudu 23 šlechticů. Nejvyšší purkrabí pražský byl nejvyšším správcem pořádku v zemi a v případě nepřítomnosti panovníka předsedal soudu, nejvyšší komorník byl správcem financí a nejvyšší sudí řídil soudní jednání. Nejvyšší písař nebyl počítán mezi úředníky soudu ani mezi přísedící. Od 15. století se ustálil zvyk, že některá místa přísedících soudu zaujímali také jiní nejvyšší úředníci. V soudu nezasedali mocí svého úřadu, ale pouze jako přísedící. V 16. století tak ve větším 45 JAN KAPRAS, Právní dějiny Zemí koruny české II/1, Praha 1913, s. 468 (dále jen J. KAPRAS, Právní dějiny); H. JIREČEK (ed.), Všehrd, s. 100, III J. JIREČEK H. JIREČEK (edd.), ZZ (1549), s. 170, čl. B. 38.

23 zemském soudu zasedali nejvyšší úředníci v poměru 8 pánů a 3 vladykové a přísedící bez nejvyššího úřadu v poměru 7 pánů a 5 vladyků Obsazování. Způsob obsazování většího zemského soudu se lišil podle toho, zda byl do soudu instalován nejvyšší úředník nebo přísedící. Nejvyšší úředníky vybíral král z kandidátů, které mu prostřednictvím písemných hlasů (vota) zaslal na vyzvání každý nejvyšší úředník a přísedící většího zemského soudu. Nejvyšší úředníci (tj. 11 šlechticů) se stali po přísaze a instalaci do úřadu automaticky úředníky nebo přísedícími většího zemského soudu. Přísedící vybíral král z kandidátů, které mu písemně zasílal nejvyšší sudí. Král některého z kandidátů vybral a jmenoval, kandidát složil předepsanou přísahu a byl do soudu nejvyšším sudím instalován. Funkce nejvyššího úředníka a přísedícího zemského soudu byla doživotní. Jak nejvyšší úředník tak přísedící mohli na funkci rezignovat. Nejvyšší úředník podával rezignaci do rukou panovníka, přísedící do rukou nejvyššího sudího, který ji postoupil panovníkovi Kancelář. Kancelář (registratura) většího zemského soudu se nazývala úřad desek zemských. Kromě spisové agendy vedla úřední knihy (registra) zvané desky zemské. V čele kanceláře stáli nejvyšší komorník, nejvyšší sudí a nejvyšší písař (tzv. úředníci pražští větší desek zemských). Jejich zástupci byli místokomorník, místosudí, místopísař (písař větších desek zemských), písař menších desek zemských, úředník královny a úředník podkomořího (tzv. úředníci pražští menší desek zemských). 47 Dalšími úředníky úřadu desek zemských byli starosta komorničí, ingrosátoři větších a menších desek zemských, registrátoři desek zemských, zemský měřič, komorníci desek zemských a zemský deklamátor. 48 Výkonným personálem byli písaři, služebníci a d. Úředníci desek zemských zasedali v úřadu desek zemských každý všední den a projednávali běžnou agendu spojenou s deskami zemskými. 49 Jednání zapisoval písař menších desek zemských Ve VZZ (1500) je mezi ně počítán ještě úředník probošta Vyšehradského, do ZZ (1549) nebyl zahrnut. H. JIREČEK (ed.), Všehrd, s. 160, IV ; P. KREUZ I. MARTINOVSKÝ (edd.), VZZ (1500), s. 157, čl. 168.; J. JIREČEK H. JIREČEK (edd.), ZZ (1549), s. 261, čl. H J. JIREČEK H. JIREČEK (edd.), ZZ (1564), s , čl. L. 54.; J. GLÜCKLICH (ed.), Nová redakce, s. 299, čl. L LIIII. 49 H. JIREČEK (ed.), Všehrd, s. 161, IV Tamtéž, s , IV O úřednících a úřadu desk. P. KREUZ I. MARTINOVSKÝ (edd.), VZZ (1500), s. 157, čl. 168.; J. GLÜCKLICH (ed.), Nová redakce, s. 299, čl. L LIIII.

24 Úřad desek zemských měl trojí kompetenci. Byl kanceláří zemského soudu většího, byl depozitářem zemského soudu a byl samostatnou soudní institucí, tzv. menším zemským soudem. 2. Dvorský soud Kompetence. Na dvorském soudu byly souzeny majetkoprávní záležitosti královských manů a lenních statků zapsaných v deskách dvorských ve sporných i nesporných případech a spory o odúmrti spadlé na panovníka. Jeho působnost se teritoriálně omezovala na území Českého království. 52 Odvolání od dvorského soudu bylo možné k většímu zemskému soudu, od roku 1547 pouze ke králi Zasedání. Místem zasedání dvorského soudu byl Pražský hrad; nejdříve u dvorských desek, od roku 1539 tzv. Zelená světnice/zelený pokoj ve Starém královském paláci, ve které zasedal komorní soud, se kterým se dvorský soud téhož roku personálně sloučil. 53 Frekvence jednotlivých zasedání a termíny jejich zahájení byly na přelomu 15. a 16. století čtyřikrát do roka stejné jako u zemského soudu většího. 54 Zřízení z roku 1534 změnilo termíny jeho zahájení a zasedání na dny o Svátosti, svatém Bartoloměji, o svatém 51 Sněmy české I, s. 412 (Usnesení zemského sněmu zahájeného 5. března 1537); Sněmy české I, s. 564 (Usnesení zemského sněmu ze 30. dubna 1543); Sněmy české I, s. 568 (Pražský hrad, 16. května 1543). Odpověď krále na usnesení zemského sněmu; H. JIREČEK (ed.), Všehrd, s , I a P. KREUZ I. MARTINOVSKÝ (edd.), VZZ (1500), s , čl. 2. a s , čl ; J. JIREČEK H. JIREČEK (edd.), ZZ (1549), s , čl. O. 1. P. 36.; TÍŽ (edd.), ZZ (1564), s , čl. M. 36. N. 61.; J. GLÜCKLICH (ed.), Nová redakce, s , čl. M XXXVI. N LXI.; H. JIREČEK (ed.), OZZ (1627), s , čl. F. LXXII. F. L. a B. RYBA (ed.), Pavel Stránský, s Ze zemského zřízení z roku 1530 byly články o dvorském soudu vypuštěny. Z literatury viz Pavla BURDOVÁ, Desky dvorské, Sborník archivních prací, 47, č. 1, 1997, s (dále jen P. BURDOVÁ, Desky dvorské); Státní ústřední archiv v Praze. Průvodce po archivních fondech a sbírkách I/2. Praha 2000, s H. JIREČEK (ed.), Všehrd, s. 23, I a s. 110, III ; P. KREUZ I. MARTINOVSKÝ (edd.), VZZ (1500), s , čl ; J. JIREČEK H. JIREČEK (edd.), ZZ (1549), s. 305, čl. O. 12. a TÍŽ (edd.), ZZ (1564), s. 635, čl. M. 47.; J. GLÜCKLICH (ed.), Nová redakce, s. 326, čl. M XLVII.; P. BURDOVÁ, Desky dvorské, s P. KREUZ I. MARTINOVSKÝ (edd.), VZZ (1500), s. 108, čl. 2. Což se pak dotýče soudu dvora našeho u dvorských desk, [ ]. ; J. GLÜCKLICH (ed.), Nová redakce, s. 342, čl. O I. 54 JIREČEK (ed.), Všehrd, s. 24, I Ten súd tak osazený má držán býti čtyřikrát do roka, tak a na ty časy, jako súd zemský. VZZ (1500) a ZZ (1530) termíny zasedání neupravují.

25 Martině a o Matce Boží Hromničné. 55 Každé zasedání mělo trvat (minimálně od tohoto roku) jeden den. 56 Další úpravy ohledně doby zahájení a zasedání měly být projednány a schváleny na některém z příštích zemských sněmů. 57 Mezi tím se v roce 1539 přizpůsobily termínům zahájení dvorského soudu termíny zahájení komorního soudu (viz dále). 58 Usnesení zemského sněmu ze 30. dubna 1543 zpřesnilo a ZZ (1549) zafixovalo data zahájení dvorského soudu tak, že první měl být zahájen nazejtří svatého Bartoloměje, druhý nazejtří svatého Martina, třetí nazejtří Obrácení svatého Pavla na víru a čtvrtý nazejtří Svátosti. 59 Tento stav zůstal nezměněn až do OZZ (1627) Složení. Dvorskému soudu předsedal český král, v předbělohorském období už ale jen formálně. Skutečným předsedou byl nejvyšší sudí dvorský, který zároveň řídil soudní jednání. 61 Přísedícími mohli být pouze členové panského a vladyckého (rytířského) stavu. V majestátu Vladislava II. z roku 1487 bylo stanoveno, že na dvorském soudu mají zasedat páni, kteříž k tomu jmenováni budú a čtyři vladykové. Celé znění majestátu bylo převzato do VZZ (1500). 62 Článek č. 313 téhož zřízení navíc stanovil, aby dvorský soud spravoval sudí 55 J. V. ŠIMÁK (ed.), Zřízení, s Pokud ale nejvyšší sudí dvorský s přísedícími soudu uznali zapotřebí, mohl soud pokračovat i další dny. 57 Sněmy české I, s. 412 (Usnesení zemského sněmu zahájeného 5. března 1537). 58 Komorní soud měl být zahájen jeden den po zahájení dvorského soudu. Pokud ale na den zahájení připadla neděle, byl komorní soud zahájen až v pondělí, tj. o dva dny později. 59 Sněmy české I, s. 564 (Usnesení zemského sněmu ze 30. dubna 1543); J. JIREČEK H. JIREČEK (edd.), ZZ (1549), s. 300, čl. O. 1.; TÍŽ (edd.), ZZ (1564), s. 634, čl. M. 36.; J. GLÜCKLICH (ed.), Nová redakce, s. 321, čl. M XXXVI. 60 H. JIREČEK (ed.), OZZ (1627), s. 244, čl. F. L. 61 V majestátu Vladislava II. z roku 1487 je nazýván jako najvyšší sudí dvoru našeho po Čechách. Viz P. KREUZ I. MARTINOVSKÝ (edd.), VZZ (1500), s , čl. 2. Srov. H. JIREČEK (ed.), Všehrd, s , I ; P. KREUZ I. MARTINOVSKÝ (edd.), VZZ (1500), s. 195, čl Nejvyšší sudí dvorský se stal teprve v roce 1549 jedním z nejvyšších zemských úředníků, a to na sedmém místě mezi pány. V nepřítomnosti nejvyššího sudího dvorského byl jeho zástupcem v předsednictví soudu nejvyšší hofmistr (předsedal komornímu soudu) nebo některý z nejvyšších zemských úředníků, přísedících zemského soudu nebo přísedících dvorského a komorního soudu, a to na základě vyzvání panovníka nebo nejvyššího sudího dvorského. 62 P. KREUZ I. MARTINOVSKÝ (edd.), VZZ (1500), s , čl. 2. Srov. také H. JIREČEK (ed.), Všehrd, s , I

26 z pánů a s ním aby na soudu sedal královský prokurátor a královští manové. 63 V případě, že soud projednával komplikovanější spor, měli být do něj přibráni přísedící zemského soudu (konkrétně jeden pán a jeden rytíř), 64 a pokud ani tehdy nemohl být spor rozsouzen, měl dvorský soud vzít naučení u zemského soudu. 65 Od personálního propojení dvorského a komorního soudu v roce 1539 jsou dochovány pravidelné prezence, na jejichž základě lze sledovat proměny skladby a počtu přísedících. 66 Na nově vzniklý stav reagovalo ZZ (1549) obecným ustanovením, že počet přísedících závisí zcela na vůli panovníka, nález soudu ale nesmí být vynášen v přítomnosti méně než 10 soudců. 67 K další změně došlo až v OZZ (1627) Obsazování. Přísedící dvorského soudu jmenoval panovník z titulu českého krále. Panovník vybíral z několika kandidátů navržených mu písemnou formou nejvyšším hofmistrem. 69 Vybraného kandidáta jmenoval listem posélacím vydaným královskou kanceláří. Jmenovací list přísedícímu nařizoval, aby se po jeho přijetí dostavil na nejbližší zasedání soudu, ohlásil se nejvyššímu hofmistrovi a složil předepsanou instalační (služební) přísahu. Po přísaze určil nejvyšší hofmistr novému přísedícímu místo v soudu mezi ostatními 63 P. KREUZ I. MARTINOVSKÝ (edd.), VZZ (1500), s. 195, čl Zmíněný článek je nálezem z desek zemských trhových z roku ZZ (1530) a zřízení z roku 1534 počet přísedících neupravují. ZZ (1530) celé ustanovení o dvorském soudu vypustilo. J. JIREČEK H. JIREČEK (edd.), ZZ (1530), s. 4, pozn. **). 64 P. KREUZ I. MARTINOVSKÝ (edd.), VZZ (1500), s. 195, čl P. KREUZ I. MARTINOVSKÝ (edd.), VZZ (1500), s. 195, čl Počet přísedících se až do bělohorské doby pohyboval mezi Zatímco prezence přísedících dvorského soudu byly zapisovány pravidelně do dvorských desek od roku 1539, pravidelné prezence přísedících komorního soudu byly zapisovány do register komorního soudu už od roku J. JIREČEK H. JIREČEK (edd.), ZZ (1549), s. 300, čl. O J. JIREČEK H. JIREČEK (edd.), ZZ (1564), s. 634, čl. M. 36.; J. GLÜCKLICH (ed.), Nová redakce, s. 322, čl. M XXXVI.; H. JIREČEK (ed.), OZZ (1627), s. 246, čl. F. LI. 69 P. KREUZ I. MARTINOVSKÝ (edd.), VZZ (1500), s , čl. 2., který publikuje majestát Vladislava II. z roku 1487; H. JIREČEK (ed.), Všehrd, s , I ; J. JIREČEK H. JIREČEK (edd.), ZZ (1549), s. 300, čl. O. 1.; TÍŽ (edd.), ZZ (1564), s. 634, čl. M. 36.; J. GLÜCKLICH (ed.), Nová redakce, s. 322, čl. M XXXVI. Detailní poznání mechanismu obsazování dvorského soudu zprostředkovává komparativní materiál z období po personálním sloučení dvorského soudu se soudem komorním. Stěžejní roli při obsazování neměl nejvyšší sudí dvorský, jak by se dalo očekávat, ale nejvyšší hofmistr.