2. Historický vývoj evidence nemovitostí

Transkript

1 2. Historický vývoj evidence nemovitostí Veřejné knihy Evidence nemovitostí je pojem, se kterým se setkáváme v našich zemích již od středověku. S vývojem evidence nemovitostí je spojena potřeba vyměření pozemkové daně a nakládání s nemovitým majetkem. Za tímto účelem je vývoj evidence práv k nemovitostem spojen s veřejnými knihami. Veřejné knihy byly úřední seznamy, do nichž se zapisovaly nemovitosti a určitá práva, která se jich týkala. 1 Jejich název je odvozen od způsobu zápisu pod veřejným dozorem, který vykonávali soudy. Informace o zápisu byly všeobecně přístupné a díky kontrole soudů byly považovány za správné a úplné. Prvním historicky doloženým druhem veřejných knih jsou zemské desky, vzniklé v druhé polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. 2 V roce 1871 byl vydán říšský zákoník č. 95/1871 Ř. z., kde byla uvedena soustava veřejných knih, kterou tvořily: zemské desky, gruntovní knihy, pozemkové knihy, železniční knihy a horní knihy. Společnou vlastností veřejných knih byla skutečnost, že se do nich zapisovaly právní poměry vztahující se k nemovitostem, tedy vznik, změna a zánik vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. První historická zmínka o veřejných knihách je uvedena v zemských deskách již od 2. poloviny 13. století, kdy byl zřízen zemský soud, k jehož hlavním úkolům patřilo projednávat majetkové spory šlechticů. Zemské desky byly vlastně úřední knihy zemského soudu, kam se zapisoval původně průběh soudního řízení, později i dohody o převodech nemovitého majetku, zástavní právo a další. Pravidla pro vedení zemských desek se vyvíjela postupně po několik staletí až do poloviny 20. století. Gruntovní knihy byly v českých zemích zakládány v průběhu 16. století vrchnostmi a sloužily pro evidenci právních poměrů o poddanských nemovitostech. Ze začátku gruntovní knihy vedly vrchnostenské úřady později přešly do rukou obecných soudů. Sedmdesátá a osmdesátá léta 19. století byla bohatá na legislativní aktivitu v oblasti související s evidencí majetku a majetkových práv. Byla potřeba rekonstruovat systém evidenčních nástrojů zabývajících se vznikem, změnou a zánikem věcných práv k nemovitostem a osobních údajů o vlastnících. To vše vedlo k vydání zákona č. 95/1871 Ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách (obecný knihovní zákon) ze dne 25. července Nabýval účinnosti při zřízení nových pozemkových knih nebo horních knih, a 1 Pekárek, P., Průchová, I. Pozemkové právo. 1 vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1996, s Bumba, J. České katastry od 11. do 21. století. 1 vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007, s

2 to ke dni, kdy se tyto knihy začnou vést. Později byl rozšířen i na železniční knihy. Následně pak byly vydány podrobné předpisy, které upravovaly řízení o založení, doplnění a obnově pozemkových knih za účelem sjednání knihovního pořádku. Pozemkové knihy sloužily k zápisu vlastnických a dalších věcných práv ke všem nemovitostem podle obecného zákoníku občanského z roku 1811, pokud nebyly zapsány v zemských deskách nebo ve speciálních knihách horních nebo knihách železničních. Vedením pozemkových knih se zabývaly okresní soudy. Pozemková kniha se skládala z knihy hlavní, ze sbírky listin, z mapy pozemkové knihy a z pomocných rejstříků. Hlavní kniha byla vedena pro každé katastrální území zvlášť a podle potřeby mohla mít i více svazků. Skládala se z jednotlivých knihovních vložek, které byly určeny k zápisu tzv. knihovních těles. Knihovní vložka se skládá ze tří částí (listů), označené písmeny A, B, C. V záhlaví je uvedeno pořadové číslo knihovní vložky, název katastrálního území, soudního okresu a označení nemovitosti nebo souboru nemovitostí. List A (list statkové podstaty), list B (list vlastnictví) a list C (list závad). Pozemková kniha byla dále tvořena sbírkou listin, ta sloužila k zakládání ověřených kopií všech písemností, díky nim docházelo ke knihovním zápisům. Další součástí byla mapa pozemkové knihy, od roku 1883 sloužila jako součást pozemkových knih a byla nástrojem geometrické evidence. Pro snadnější vyhledávání informací v pozemkových knihách sloužily pomocné rejstříky, dělily se na osobní a věcný rejstřík. Konstitutivní charakter měl pouze zápis do hlavní knihy 3. Katastrální mapy i mapy pozemkových knih neměly rozhodující vliv. Existovaly dva hlavní druhy zápisů, a to vklady (intabulace), jimiž se práva k nemovitostem nabývala, převáděla, omezovala nebo rušila. Druhým typem zápisu byl záznam (prenotace), zakládající prozatímně věcná práva. Železniční knihy představovaly další druh veřejných knih. Zapisovaly se do nich nemovitosti určené k provozu drah pro veřejnou dopravu. Železniční knihy byly vedeny pouze u vybraných soudů. Horní knihy sloužily k zápisu tzv. horních oprávnění. Jednalo se o právo dobývat nerosty, které bylo samostatným právem a bylo předmětem zápisu do horních knih. Horní knihy byly v českých zemích založeny obecným horním zákonem č. 146/1854 Ř. z. 3 Bumba, J. České katastry od 11. do 21. století. 1 vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007, s

3 V obecném zákoníku občanském 4 č. 946/1811 Sb.z.s., v 431 je uveden intabulační princip, který se uplatňoval ve veřejných knihách, kdy byl nutný ještě zápis (vklad, intabulace), aby došlo k platnému nabytí nemovitosti. Byl uplatňován až do Dále se zde uplatňovala zásada legality, díky které se zápisy do veřejných knih prováděly jen na základě průkazné listiny. Další ze zásad byla zásada materiální publicity, tedy že za vlastníka nemovitosti byl považován ten, kdo byl zapsaný v knize. Zásada formální publicity představovala volnost v nahlížení do veřejných knih a v možnosti pořídit si výpisy Pozemkový katastr Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se začala v souvislosti se změnami v právních normách měnit i funkce stabilního katastru. Katastr začal plnit mimo fiskální funkce další novou a to funkci všeobecně hospodářskou a technickou. Díky změnám a okolnostem, které po roce 1918 nastaly bylo potřeba vydat nový právní předpis. Byl vydán nový zákon č. 177/1927 Sb. z. a n., ze dne 16. prosince 1927 tzv. katastrální zákon. 5 V tomto zákoně byl pozemkový katastr charakterizován jako geometrické zobrazení, soupis a popis veškerých pozemků v Československé republice. 6 V pozemkovém katastru se sledovaly také stavby a zařízení nemovitého charakteru, které se nacházely na pozemcích nebo pod jejich povrchem. Vedením katastru byly pověřeny katastrální měřičské úřady. Pozemkový katastr byl složen z několika částí, z měřičského operátu (mapy), z operátu písemného, dále ze sbírky listin a z úhrnných výkazů. Byl veden podle katastrálního území. Na počátku 50. let, tedy 1. ledna 1951 nabyl účinnosti nový zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, který znamenal zásadní změny evidence nemovitostí v katastru a ve vedení pozemkových knih. Byl zrušen intabulační princip zápisu do veřejných knih. Pro vznik, změnu a zánik vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem platilo pouze použití na základě smlouvy, nevázala se již na zápis do veřejné knihy. Vzhledem k rozsáhlým změnám v daňové soustavě, ztratil pozemkový katastr, který spolu s pozemkovými knihami sloužil také k ochraně soukromého vlastnictví pozemků a k daňovým účelům svůj původní význam a využití. Jeho vedení postupně ustálo. Samotný katastrální zákon zrušen nebyl, používal se do roku Začal se však nepřímo 4 Císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s. Obecný zákoník občanský 431 Ku převodu vlastnictví nemovitých věcí musí býti nabývací jednání zapsáno do veřejných knih k tomu určených. Toto zapsání nazývá se vklad (intabulace). 5 Zákon č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení, ve znění pozdějších předpisů 6 Pekárek, P., Průchová, I. Pozemkové právo. 2 vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2004, s

4 modifikovat některými právními předpisy Výslovně byl zákon č. 177/1927 Sb., katastrální zákon zrušen až zákonem č. 46/1971 Sb., o geodézii a kartografii Jednotná evidence půdy (JEP) Jednotná evidence půdy evidovala na rozdíl od pozemkového katastru a veřejných knih pouze faktické užívací vztahy k pozemkům. Tyto vztahy se evidovaly na tzv. evidenčních listech. Nebylo možné nijak prokazovat vlastnické a jiné právní vztahy k nemovitostem. JEP byla složena z měřičského operátu a z písemného operátu. Vytvoření JEP nebylo vázáno existencí žádného zákona, ale bylo pouze přijato usnesení vlády v roce 1956 o založení jednotné evidence půdy Evidence nemovitostí Na začátku 60. let už nebylo možné vystačit pouze s evidencí faktických užívacích vztahů. Potřeba, aby vznikla právní ochrana majetkových vztahů k nemovitostem vedla k obnovení jejich evidence a to zákonem č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí. 7 Předmětem evidence nemovitostí bylo evidování údajů o nemovitostech na území Československa. Tímto zákonem se plně zrušily zápisy do pozemkových knih. Evidence nemovitostí se skládala z měřičského operátu, z písemného operátu, dále ze sbírky listin a ze sumarizačních výkazů. Měřičský operát byl tvořen pozemkovou mapou, pracovní mapou a mapou evidenční. Písemný operát tvořil list vlastnictví, evidenční list, výkaz změn, soupis parcel, seznam uživatelů a vlastníků dále rejstřík uživatelů a vlastníků a seznam domů. V evidenci nemovitostí došlo nyní ke spojení pozemkových katastrů v podobě měřičského operátu a pozemkových knih v podobě listu vlastnictví, dříve byly samostatné. Zásadním rozdílem bylo však to, že byl zrušen intabulační princip. Důležitou vyhláškou k zákonu č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí byla prováděcí vyhláška č. 23/1964 Sb., Ústřední správy geodézie a kartografie. Evidenci nemovitostí pro jednotlivá katastrální území prováděla geodézie. Tento zápis byl sice povinný, nikoliv však konstitutivní. Zápis se prováděl po předložení rozhodnutí státních notářství, státních nebo správních orgánů. Registrační řízení bylo upraveno ve třetí části notářského řádu 8. V roce 1989 došlo v právní úpravě k významným změnám. O státním notářství a o řízení před 7 Pekárek, P., Průchová, I. Pozemkové právo. 2 vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2004, s Zákon č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím, ve znění pozdějších předpisů 7

5 státním notářstvím je zmínka již pouze v souvislosti s jeho zrušením a to v zákoně č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník. Státní notářství bylo zrušeno ke dni a došlo k privatizaci notářské činnosti. 8

6 9