Finské lesní hospodářství na prahu nového tisíciletí

Transkript

1 Finské lesní hospodářství na prahu nového tisíciletí světové lesnictví Ivo Kupka Přírodní podmínky Finsko leží mezi 60. a 70. rovnoběžkou, podstatná část finských lesů roste za polárním kruhem. Klima je však ve Finsku příznivější než by odpovídalo jeho severní poloze (např. ve srovnání se Sibiří či severní Kanadou, ležících ve stejných zeměpisných šířkách). Je to výsledek příznivého působení Golfského proudu, který obtéká celou Skandinávii a zmírňuje její chladné podnebí. Proto také severní hranice lesa leží ve Finsku mnohem severněji, než ve výše zmíněných zemích a tundra se vyskytuje jen na severním okraji finského území. Přes poměrně krátké léto je vegetační sezóna dostatečná díky délce slunečního svitu. Srážky jsou poměrně nízké (na severu průměrně kolem 400 mm, na jihu asi 700 mm ročně). Polovina těchto srážek je sněhových. V severní polovině Finska leží sněhová pokrývka 5 6 měsíců a její mocnost dosahuje běžně jednoho metru. Terén a půdní podmínky byly ve Finsku podobně jako v celé Skandinávii utvářeny zejména kontinentálním ledovcem. Po jeho ustoupení začalo postupné vynořování Skandinávského štítu z moře (současná Kvalita břízy, které se ve šlechtitelských programech Finska věnuje velká pozornost je příslovečná. rychlost je 0,5 0,8 cm za rok), takže Finsko je jednou z mála zemí, jejíž území se postupně zvětšuje. Finsko má na svém území rozsáhlá rašeliniště, jež původně pokrývaly jednu třetinu jeho území. Mimochodem jméno země ve finštině ( Suomi ) znamená Země rašelinišť. Po osamostatnění Finska v prosinci 1917 a zejména po druhé světové válce byla více než polovina těchto rašelinišť odvodněna, aby se zvýšil přírůst stromů a porostů na těchto stanovištích. Finsko muselo tehdejšímu Sovětskému svazu po druhé světové válce platit rozsáhlé válečné reparace, které splácelo ve velké většině právě dřevem ze svých lesů. V té době roční těžby překračovaly běžný přírůst. V současné době jsou však nedotčená rašeliniště prohlášena za přírodní rezervace a přísně chráněna. Lesy Boreální lesy jsou z hlediska druhového složení poměrně chudé, přesto zde lze nalézt dvacet původních domácích dřevin, z nichž však většina zasahuje svým severním okrajem areálu jen do jižního okraje Finska. Hlavními dřevinami finských lesů jsou borovice lesní, smrk ztepilý a oba druhy evropské břízy. V letním teplém a suchém období dochází poměrně často k lesním požárům, nejčastěji způsobeným bleskem. Odborné studie prokázaly, že na běžných stanovištích docházelo k těmto požárům jednou za padesát let, na vlhkých stanovištích v rozmezí let. Požár umožnil intenzivní obnovu lesa zejména tím, že shořela i vrstva surového jehličí, což umožnilo následné prohřátí půdy působením slunečního záření a zintenzivnění rozkladu živin a jejich uvolňování a tím i zlepšení podmínek pro klíčení semen. V době současného intenzivního lesního hospodářství k lesním požárům na území Finska dochází už poměrně vzácně, ale tento jev je oprávněně používán při vysvětlování způsobů hospodaření veřejnosti, zejména při obhajování holosečí ve finských lesích. Všechny publikace určené široké veřejnosti zdůrazňují, že hospodaření v lese napodobuje tyto přírodní procesy a mýtní těžba má stejně příznivý efekt jako požár, který odstranil porost na určité ploše ve stejných intervalech (obmýtí se dnes ve Finsku pohybuje mezi 60 lety na jihu až 120 lety na severu). Obnova lesa Obnova lesa je ze dvou třetin přirozená. Na zbývající ploše se vysazuje každoročně zhruba 150 miliónů sazenic s výrazně vyšším zastoupením smrku oproti současné druhové skladbě. Přesto se nepočítá s vyšším zastoupením smrku ve výsledné druhové skladbě lesů, neboť borovice se intenzivně zmlazuje přirozeně. Např. školkařská firma FINTAIMI Oy pěstuje ročně 6 miliónů sazenic, z toho 90 % tvoří obalená sadba. Hlavním způsobem pěstování sadebního materiálu je intenzivní produkce semenáčků v obalech typu Obalená sadba je ukládána ke skladování do kartonových krabic. Plantek a Jiffy ve fóliovnících. Ve dvou nových fóliovnících se produkují dvouleté semenáčky borovice během jedné vegetační sezóny. Uprostřed vegetačního období (pro borovici je nejvhodnější doba v polovině června) se umělým zkracováním dne a snižováním teploty dosáhne ukončení růstu semenáčků a posléze jejich nový intenzivní růst v druhé části vegetační sezó LESNICKÁ PRÁCE 131 / 19

2 světové lesnictví Moderní fóliovníky vybavené nejmodernější technologií produkují ve velmi krátké době obalenou sadbu šitou na míru požadavkům zákazníků. ny. Semenáčky se potom jako dvouleté plugy skladují v klimatizačních komorách v papírových uzavřených krabicích při teplotě -4 C, což je teplota, která zajistí jejich udržení ve vegetačním klidu až po dobu devíti měsíců a možnost jejich okamžité expedice (po 24 hodinách aklimatizace na normální teplotu). Zároveň je tato teplota zárukou, že semenáčky nezačnou plesnivět či trpět některými dalšími biogenními patogeny. Tato moderní technologie je samozřejmě investičně značně náročná a mohou si ji dovolit jen velké firmy. Na druhé straně tato technologie výrazně zvyšuje flexibilitu a konkurenceschopnost firmy na trhu, protože je schopna prakticky za jednu vegetační sezónu dodat jakékoliv množství požadovaného sadebního materiálu, které si zákazník objedná. Náklady na fóliovník tohoto moderního typu o délce 100 metrů činí zhruba sto tisíc eur, podobně investičně náročné jsou klimatizační sklady. Návratnost této investice se v podmínkách současného finského školkařství pohybuje kolem pěti let. Výsadba obalených semenáčků (plugů) se převážně děje sázecí holí Pottiputki nebo mechanizovaně sázecím strojem. Podíl ruční výsadby stále klesá pod ekonomickým tlakem stále dražší pracovní síly. Také hustota kultur při výsadbě je nižší než u nás, což se týká i hlavní finské dřeviny borovice, která se vysazuje v počtu 2 3 tisíce kusů na hektar. Výchova Při první prořezávce, která se provádí při výšce mlaziny kolem tří metrů, se počet upravuje na dva tisíce stromků na hektar. Během obmýtí se obvykle provádějí jen dvě až tři probírky, přičemž je zřejmá tendence posunout první probírku, která je ekonomicky ztrátová (prakticky neprodejné nebo obtížně prodejné dříví z výchovné těžby nepokryje její náklady) do pozdějšího věku, nebo ji vynechat (i když ji konzultační firmy soukromým majitelům lesa doporučují provést jako dobrou investici do budoucího vyššího zpeněžení mýtní těžby). Současná výše těžeb se ve Finsku pohybuje kolem 60 miliónů m 3 dřeva s kůrou, přičemž výsledky celoplošné inventarizace potvrzují celkový běžný přírůst ve výši 75 mil. m 3. V souvislosti s přírůstem se tvrdí, že meliorace a zejména odvodnění rašelinišť přineslo finskému lesnímu hospodářství zvýšení přírůstu o 15 mil. m 3. Držba lesa a odborná péče Většina finských lesů je v soukromých rukou (62 % plochy, 78 % porostní zásoby). Státní lesy jsou zejména na severu, o které nebyl a není velký zájem ze strany soukromníků, kvůli jejich nízkému přírůstu. Změny v držbě lesů neustále probíhají a jako konkrétní příklad lze uvést jednoho profesora z lesnické fakulty v Helsinkách, který před nedávnem koupil 1000 ha lesa v okolí Kuopia. Průměrná velikost soukromého majetku ve finských lesích je 25 ha a celkový počet vlastníků se pohybuje kolem Vzhledem k počtu obyvatel Finska lze tedy říci, že každá čtvrtá rodina je majitelem lesa. Celkové tržby za prodané dříví činí ročně mil. eur, z nichž 80 % je příjmem pro soukromé majitele. Odborná kvalifikovaná péče o soukromé lesy je zajišťována prostřednictvím 250 asociací pro hospodaření v lesích Matsekeskus, které mají regionální působnost. Tyto asociace mají oporu v zákoně, který jim ukládá podporovat hospodaření v lesích takovým způsobem, aby bylo trvale udržitelné ekonomicky, ekologicky a sociálně. Tyto tři termíny jsou v publikacích o lesním hospodářství značně frekventované a je zajímavé, že jsou uváděny vždy v tomto pořadí. Lesnický sektor, tj. lesní hospodářství a průmysl zpracování dřeva včetně papíru a celulózy, je jedním z pilířů finské ekonomiky, a proto ten důraz na ekonomickou stránku trvale udržitelného hospodaření. Nepřichází v úvahu, aby lesní hospodářství bylo ztrátové. Majitelé lesů platí povinný poplatek příslušné asociaci, odvozený z velikosti jejich majetku a výše těžeb. Za to je jim zdarma poskytována odborná pomoc při plánování hospodaření v lesích. Za zpracování lesního hospodářského plánu se platí, není však povinné ani pro větší majitele. Přesto si asi 75 % majitelů lesů takový plán nechává zpracovat. Do těchto plánů se pak samozřejmě promítají cíle hospodaření, které si stanovuje majitel lesa, a pokud se rozhodne pro intenzivní způsob hospodaření založený na holosečném hospodářství s kratším obmýtím, nebrání mu v tom ani lesní zákon. Těžba Majitelé lesů prodávají dřevo buď na stojato, nebo na odvozním místě. Většina dřevozpracujících firem má své specialisty, kteří zajišťují výkup dřeva od soukromých majitelů lesů, tzn. většina prodejů a nákupů se děje přímo bez další zprostředkovatelské či obchodní firmy (kolem kupních smluv ročně). Vlastní těžbu ať už pro majitele lesa nebo pro kupující firmu pak zajišťují malé specializované těžařské firmy, které vlastní jen několik harvestorů a jsou dostatečně flexibilní vůči přáním zákazníků. Při vlastní těžbě v porostu absolutně převládá sortimentační metoda, kdy harvestor u pařezu strom odvětví a kmen krátí na dohodnuté délky (obvykle tři metry), jež hned ukládá za sebe do návěsu. Pohybuje se jen po přibližovacích linkách, které jsou vytvořeny tak, aby byl celý porost dosažitelný hydraulickým ramenem harvestoru. Tímto způsobem jsou škody na stojících stromech minimalizovány. Maximálně přípustná výše škod je obvykle součástí kontraktu, a pokud se přesto tyto škody vyskytnou, jsou tvrdě penalizovány. Statistické ukazatele lesnického sektoru Celková produkce lesnického sektoru je statisticky hodnocena ve výši tržeb 23,5 miliardy eur, na čemž se lesní hospodářství (LH) podílí 1,7 mld., dřevozpracující průmysl 17 mld. a zbytek je další navazující průmysl včetně části strojírenského, který vyrábí stroje pro LH. Lesnický sektor se také chlubí tím, že poskytuje dohromady pracovních míst. Takto pojatý lesnický sektor se potom podílí více než 10 % na hrubém domácím produktu (HDP), a má tak úplně jiné postavení v národním hospodářství. Jeho exportní schopnosti jsou pak ještě vyšší, neboť se na exportu podílí celými 40 %. Ekologie Všechny publikace o LH Finska (včetně určených pro veřejnost) zdůrazňují ekolo- 20 / 132 LESNICKÁ PRÁCE

3 gický základ hospodaření v lese i se zdánlivou banalitou že produktem je dřevo, obnovitelný a důležitý zdroj pro lidskou společnost. Narozdíl od situace v sedmdesátých letech současný průmysl papíru a celulózy při zdvojnásobení své produkce snížil objem odpadních vod na jednu desetinu jejich původního objemu. Kolem 20 % energetické potřeby Finska je získáváno ze dřeva a z odpadů ze dřeva včetně odpadů z celulózek. Legislativa Finská legislativa týkající se lesů a přírodního prostředí byla v devadesátých letech kompletně přepracována. V roce 1994 byl schválen nový zákon o lesích a zákon o státních lesích, v roce 1997 zákon o trvale udržitelném hospodaření v lesích. Zákon o ochraně přírody z roku 1997 se zmiňuje i o zachování vysoké biodiverzity v lesích. Majitelé lesů jsou povinni zachovávat ve svých lesích zvlášť významné a vzácné biotopy. Poslední část legislativy, Vysoká hladina spodní vody a zrašelinělý půdní profil jsou nejčastějšími problémy při obnově lesa. Pottiputki s vhodně tvarovanými nádobami na sadební materiál jsou nejčastějším nástrojem při umělé obnově lesa. Výkup dřeva je většinou zajišťován přímo zpracovatelskou firmou na odvozním místě. týkající se lesů, je zákon o asociacích pro hospodaření v lesích z roku Národní program pro lesy Na závěr ještě zmíním Národní program pro lesy, který byl zpracován pro několik časových horizontů, přičemž ten krátkodobý na období je velmi věcný a obsahuje konkrétní čísla, jichž chce LH dosáhnout. Obsahuje závazky typu jak dosáhnout zvýšení domácí spotřeby dřeva o 5 10 miliónů m 3 ročně, zdvojnásobení exportu produktů průmyslu papíru a celulózy (počítáno v cenách) nebo zvýšení spotřeby dřeva na výrobu energie o dalších 5 miliónů m 3 ročně. Podmínkou tohoto nárůstu je razantní podpora lesnického sektoru ze strany státu, aby trvale rostla jeho konkurenceschopnost. Zároveň Národní program pro lesy zdůrazňuje závazek obhospodařování lesních ekosystémů trvale udržitelným způsobem. Význam lesnického sektoru Finské LH má výrazně odlišné postavení od českého, jak v ekonomickém pojetí, tak i ve smyslu sociálním. Finové milují svoje lesy, považují je za svůj spirituální domov a tráví v nich většinu svého volného času. Přesto nebo právě proto považují lesnický sektor (včetně zpracování dřeva a navazujících odvětví) za jednu z opor národní ekonomiky a nikdy by neakceptovali rezignaci na jeho ziskovost. Zejména Intenzivní hospodaření na balvanitých půdách dovoluje rozsáhlé holoseče, které by po provedené mýtní těžbě byly pro nás jen těžko přijatelné. v oblasti exportu je lesnický sektor velice významný, neboť dosahuje 40 % celkového finančního objemu finského exportu (11,5 mld. eur). Proto Finové říkají, že jejich LH musí být kvalitní a trvale udržitelné nejen ve smyslu ekologickém, ale i ekonomickém. Doc. Ing. Ivo Kupka, CSc. LF ČZU v Praze, Kamýcká 129, Praha 6 - Suchdol Foto k článku: autor Pozn.: Použité ekonomické ukazatele za rok světové lesnictví LESNICKÁ PRÁCE 133 / 21

4 ochrana lesa Dutilka šroubovitá - pozoruhodná mšice na topolu Jaroslav Urban Dutilka šroubovitá (Pemphigus spyrothecae Pass.) je jednou z našich nejznámějších hálkotvorných mšic. Náleží do čeledi dutilkovitých (Pemphigidae), která zahrnuje většinou heteroekní mšice, migrující během vývoje z listových nebo výhonkových hálek na primárních hostitelích (dřevinách) na kořeny sekundárních hostitelů (bylin či dřevin). Dutilka šroubovitá však patří k několika málo monoekním druhům, neboť se vyvíjí výlučně na primárním hostiteli. Vytváří charakteristické spirálovitě stočené pravé hálky na řapících listů topolu černého (Populus nigra L.) a topolu vlašského (P. nigra var. italica). V jejím úplném (holocyklickém) vývoji se během roku pravidelně střídá jedna oboupohlavní (amfigonická) generace (sexuales) se třemi generacemi jednopohlavními neboli partenogenetickými (fundatrix, virgines a sexuparae). Vývoj všech generací (kromě sexuales a 1. instaru fundatrices) probíhá uvnitř hálek. Rozšíření V roce 2001 byl hojný výskyt mšice zaznamenán mj. na střední a jižní Moravě. Její početné hálky se vyskytovaly i v Brně, např. na topolech černých a topolech vlašských v břehovém a doprovodném porostu kolem řeky Svratky v Brně Komíně a Brně Jundrově a na topolech černých v sídlišti v Brně Žabovřeskách. Řídce byly hálky nalézány na topolech vlašských v uličním stromořadí v Brně Černých Polích a jinde. Životní cyklus Na výše uvedených lokalitách se zakladatelky (fundatrices, 1. generace mšice) líhly v době rašení listových pupenů (v 1. polovině dubna). Jejich první instar (vzrůstový stupeň) se brzy usazuje na řapících listů a intenzivním sáním působí jejich ohýbání a zkrucování až o dvě otočky. Zhruba v době, kdy končí zkrucování řapíků, se 1. instar poprvé svléká. Dalším sáním se řapík prodlužuje a zduřuje, čímž se tvořící hálka utěsňuje. V dutině hálky se zakladatelka ještě třikrát svléká a v 1. polovině června (tj. asi po čtyřtýdenním sání) dospívá. Pohlavně zralá zakladatelka je 1,5 až 2,2 mm dlouhá, nažloutlá se čtyřčlánkovými tykadly a dobře vyvinutým bodavě sacím ústním ústrojím. Hálku zakládá téměř vždy 1 zakladatelka. Zakladatelky jsou živorodé a rozmnožují se bez oplození. Od začátku června rodí potomky 2. generace. Většinu z celkem asi 50 potomků zplodí do poloviny července a koncem léta hynou. Jedinci této dceřiné generace (virgines) se čtyřikrát svlékají a v srpnu (končí růst hálek) dospívají v bezkřídlé živorodé samičky, které jsou až 1,5 mm dlouhé, světle zbarvené se šestičlánkovými tykadly. Dospělé panny rodí bez oplození kolem 10 potomků 3. generace mšic, kteří se po posledním svlékání mění v okřídlené plodonosky (sexuparae). Plodonosky jsou dlouhé kolem 2 mm (s křídly kolem 3 mm). Hlavu a hruď mají tmavou, silně sklerotizovanou, zadeček žlutozelený a tykadla šestičlánková s příčnými senzoriemi na 3. a 4. článku. Okřídlené plodonosky se v hálkách vyskytují od začátku srpna, nejhojněji pak koncem srpna a v září. Nejvíce (26 až 1862, průměrně 500) mšic se ve vyšetřovaných hálkách vyskytovalo ve 2. polovině srpna a 1. polovině září, přičemž hálky s více než 1000 mšicemi byly vždy založeny dvěma zakladatelkami. Od 2. poloviny září počet mšic v hálkách v důsledku výletu plodonosek klesal až do poloviny listopadu (na průměrně 10 mšic v hálce). Okřídlené plodonosky hálky opouštějí štěrbinovitými nebo oválnými otvory. Na kůře primárních hostitelských dřevin pak na jedno místo zplodí několik Obr. 1: Poloodrostlá hálka dutilky šroubovité na řapíku listu topolu vlašského. larev rodičovské generace (sexuales). Jedinci této 4. generace se během necelých dvou dnů čtyřikrát svlékají. Dospělci sexuales jsou asi 1 mm dlouzí, se 4člennými tykadly a zakrnělým ústním ústrojím. Brzy po vylíhnutí se páří a oplodněné samičky vykladou do štěrbin kůry vždy jedno veliké silnostěnné přezimující vajíčko, které hustě pokryjí bělavými voskovými vlákny. Z vajíček se na jaře líhnou zakladatelky. Umístění a velikost hálek s neporušeným vývojem mšic Většina hálek se vyskytovala ve spodních částech korun topolů. Na jednom řapíku byla obvykle jedna (nejvíce tři) hálky. Celkem 25,3 % hálek bylo umístěno ve 4. čtvrtině řapíků (tj. poblíž listové čepele), 50,3 % hálek ve 3. čtvrtině, 18,9 % hálek ve 2. čtvrtině a 5,5 % hálek v 1. (bazální) čtvrtině řapíků. Hálky s neporušeným vývojem mšic na topolu černém dosahovaly v srpnu (po skončení růstu) průměrné délky 13,4 mm a šířky 9,1 mm. Na topolu vlašském dorůstaly průměrné délky 15,4 mm a šířky 9,9 mm. Se vzrůstající velikostí hálek s neporušeným vývojem mšic početnost kolonií mšic na obou topolech průkazně vzrůstala. Obr. 2: Dvě hálky dutilky šroubovité na řapíku listu topolu černého. Regulační činitelé a jejich vliv na velikost hálek Hálky se tvoří sáním zakladatelek na mladých listových řapících. V období dospívání zakladatelek a plození prvních potomků hálky dosahují zhruba poloviční velikosti. Na dalším růstu hálek, který probíhá až do poloviny srpna, se pak podílejí i mšice 2. generace. Dojde-li k úhynu zakladatelek a jejich potomků, tvorba hálek brzy ustává. Regulačními činiteli (hlavně hmyzími predátory, opožděným nebo nedostatečným otevíráním hálek a původci chorob) se podíl hálek s neporušeným vývojem během června až října postupně snižuje ze 100 % až na necelých 8 %. 22 / 134 LESNICKÁ PRÁCE

5 Z šetření vyplynulo, že kolem 5 % zakladatelek hyne již v 1. instaru (tj. v době ohýbání a kroucení řapíků), a to hlavně vlivem dravých ploštic a slunéček. Dotyčné hálky jsou dosud neuzavřené a dosahují průměrné délky 4,2 mm a šířky 3,1 mm. Dalších zhruba 5 % zakladatelek hyne v některém z vyšších instarů, avšak před dosažením dospělosti, za vzniku uzavřených hálek o konečných rozměrech 6,0 x 4,8 mm. Obr. 3: Čtyři nymfy a dva dospělci ploštice Anthocoris minki z hálek dutilky šroubovité na topolu vlašském. Larvy dravé mouchy Leucopis puncticornis Meig. Během června a července se v 7 39 % hálek na topolu černém (a ve 4 14 % hálek na topolu vlašském) vyvíjely larvy dravé mouchy Leucopis puncticornis Meig. (Chamaemyiidae). V jedné hálce byla přítomna vždy jen jedna larva, která během vývoje zahubila všechny mšice v hálce. Larvy mají rychlý vývoj a již koncem července a začátkem srpna se v hálkách objevují první puparia. Vzhledem k časné likvidaci mšic přestávají hálky růst již během července a dorůstají průměrné délky 11,8 mm a šířky 8,1 mm. Oproti hálkám s neporušeným vývojem byly hálky s mouchou průměrně o 17 % kratší a o 12 % užší. Moucha zimuje v hálkách jako puparium a má jednoletý vývoj. Ploštice Anthocoris minki Dohrn K běžným predátorům dutilky šroubovité v hálkách (i mimo ně) patří drobná ploštice Anthocoris minki Dohrn (Anthocoridae). Do hálek proniká i nepatrnými štěrbinami od června až do listopadu. Na topolu černém obsadila až 32 % hálek a na topolu vlašském až 49 % hálek, přičemž v jedné hálce se vyvíjelo 1 10 (průměrně 1,5) ploštic. Po vysátí celé kolonie mšic ploštice hálky často opouštějí a pronikají do nejbližších hálek s neporušeným vývojem a v nich dokončují vývoj. Dospělci se v hálkách objevují až od 2. poloviny srpna a jejich procento zastoupení (z celkového počtu ploštic) až do listopadu vzrůstá. Ploštice likvidovala mšice ve stejné době jako moucha L. puncticornis a působila stejnou průměrnou redukci velikosti hálek (11,9 x 8,2 mm). Zimují hlavně dospělci, a to ponejvíce na suchých skrytých místech mimo hálky. Vývoj je jednoletý. Dravé pestřenky Nejznámějšími přirozenými regulátory mšice jsou dravé pestřenky Heringia heringi (Zett.) a Pipiza festiva Meig. (Syrphidae). Oba druhy zimují jako dorostlé larvy. S nástupem vyšších jarních teplot se kuklí v kapkovitých pupariích, připevněných k pevné podložce, umístěné mimo hálky. Po dnech se z puparií líhnou dospělci, kteří žijí asi jen týden. Po zralostním žíru na pylu a nektaru kvetoucích rostlin a kopulaci kladou samičky vajíčka do šroubovitých zářezů a různých prohlubenin na povrchu hálek. Na hálky topolu černého v Brně Žabovřeskách vykladly 1 11 (průměrně 3,1) vajíček. 90 % larev vylíhlých z těchto vajíček však zahynulo již při vyhledávání otvorů k proniknutí do hálek. Larvy pestřenek vysávají mšice až koncem jara a začátkem léta, kdy hálky dosahují již značné velikosti. Proto hálky s pestřenkami byly nadprůměrně velké (kolem 13,8 x 9,0 mm) a velikostně se příliš nelišily od hálek s neporušeným vývojem. Pestřenky obsadily 4 30 % hálek na topolu černém a 6 7 % hálek na topolu vlašském. V jedné hálce se vyvíjely 1 3 larvy, které přednostně vysávaly vzrostlejší (bezkřídlé i křídlaté) mšice a postupně decimovaly všechny (nebo téměř všechny) mšice v hálce. Velké hálky s početnými koloniemi mšic nejlépe uspokojují vysoké potravní nároky larev a vytvářejí pro ně příznivé prostorové a mikroklimatické podmínky (hlavně vysokou vlhkost a tmu). Během října larvy dorůstají a v říjnu a 1. polovině listopadu hálky většinou opouštějí. Zploštělou břišní stranou těla se slinným sekretem připevní na spodní (zastíněnou) stranu opadlých větviček, opadlých listů, povrchových kořenů, kamenů apod. a na těchto místech přezimují. Malá část larev zimuje v opadlých hálkách. Obě pestřenky mají jednoletý vývoj. Obr. 4: Dorostlé larvy pestřenky Pipiza festiva z hálek dutilky šroubovité na topolu černém. Hromadění exkrementů Početné kolonie mšic produkují od poloviny července do poloviny září množství drobných bělavě šedých kapénkovitých výkalů o průměru 0,1 1 mm. Na začátku období tvorby křídlatých mšic (v srpnu) se šroubovité okraje 0,5 3 mm silných hálko- vých stěn od sebe obvykle poněkud rozestupují, čímž vznikají štěrbinovité nebo oválné výletové otvory o délce 1 5 mm a šířce 0,3 0,5 mm. Až do podzimu se neotevřelo kolem 14 % hálek. Byly to hálky s uhynulou nedospělou zakladatelkou, většina hálek s puparii mouchy L. puncticornis a menší část hálek s početnými koloniemi mšic, žijícími až do konce léta. Výletovými otvory jsou z hálek odstraňovány výkaly (tzv. medovice) a jimi je vnitřní pros-tor hálek také částečně odvětráván. Čistění hálek je usnadňováno tím, že většina oválných otvorů je umístěna v jejich spodních částech. Necelých 10 % hálek s dosud neporušeným vývojem mšic se však včas (nebo v nedostatečné míře) neotevře. V uzavřených hálkách se kapénky exkrementů hromadí a postupně slévají ve větší kapky (až do průměru 10 mm), které nakonec zaplňují vnitřní prostor hálek. Vlivem nadměrné vlhkosti a nedostatečného prostoru se životní prostředí mšic zhoršuje natolik, že mšice během září a října postupně (v součinnosti s virózním a mykózním onemocněním) hynou. Vzhledem k pozdnímu období hynutí mšic dosahovaly tyto hálky nadprůměrné velikosti (kolem 12,7 x 8,7 mm). Škodlivost Dutilka šroubovitá působí citelnější škody pouze při přemnožení v sídlištních, uličních a parkových výsadbách. Dřeviny fyziologicky oslabuje, čímž je snižuje jejich přírůst i odolnost vůči jiným škůdcům, chorobám a abiotickým škodlivým činitelům. Čepele listů s hálkami odumírají zhruba o dva týdny dříve než čepele bez hálek. Pletiva hálek včetně bazálních částí řapíků však hynou minimálně dva týdny po úhynu čepelí. Zelená pletiva hálek a řapíků tak částečně kompenzují výpadek asimilace vzniklý předčasným odumřením čepelí. Hálky neredukují plochu listových čepelí, zato průkazně (průměrně o 26,2 %) prodlužují délku řapíků. Od poloviny srpna do konce září z hálek vypadávají kapičky medovice, které znečišťují napadené dřeviny a okolí. Početnými hálkami a velkým množstvím medovice je také výrazně snižována estetická hodnota dřevin pěstovaných pro okrasné účely. Adresa autora: Prof. dr. Ing. Jaroslav Urban, CSc. Ústav ochrany lesů a myslivosti FLD MZLU Zemědělská 3, Brno 13 Foto: autor ochrana lesa LESNICKÁ PRÁCE 135 / 23

6 ochrana lesa Chřadnutí borovice černé na Moravě a ve Slezsku Masový výskyt Sphaeropsis sapinea na chřadnoucí borovici černé Pinus nigra v oblasti Moravy a Slezska Libor Jankovský, Dagmar Palovčíková Introdukovaná borovice černá je považována za dřevinu, kterou je možno pěstovat i na extrémních stanovištích. V posledních pěti letech se na řadě lokalit jižní Moravy projevilo její prosychání. První příznaky poškození jsme zaregistrovali po zimě 1997/1998 na lokalitě Kociánka v městské části Brno Královo Pole. V roce 1998 se obdobné poškození projevilo i na jiných lokalitách v intravilánu Brna, posléze bylo chřadnutí zaregistrováno u Kobeřic, Miroslavi, v Lednicko valtickém areálu, u Jaroměřic nad Rokytnou, v Rožnově pod Radhoštěm, v oblasti Kroměřížska, Vyškovska, Chřibů, Luhačovicka aj. Zhruba do roku 2000 odumíraly jednotlivé stromy. Po zimě 2000/2001 a zvláště po zimě 2001/2002 poškození akcelerovalo, když se chřadnutí výrazně projevilo a postihlo skupiny stromů i celých porostů. Odumírání letorostů borovice černé se nejvýrazněji projevuje u porostů od věku let. Jednotlivé poškození větví postihlo i borovice od věku cca 5 20 let. Chřadnutí borovice černé bylo pozorováno nejen v oblasti jižní Moravy, ale rovněž na severní Moravě, východních Čechách apod. Obdobné problémy jsou na Slovensku, v Rakousku, Maďarsku a ve Chřadnutí Pinus nigra. Odumírání letorostu Pinus nigra. Slovinsku. Většinou jde o extrémní stanoviště s výraznými dopady působení sucha. Není to však pravidlo. Příčiny poškození bývají obecně uváděny jako projevy komplexního stresu, resp. jako důsledek přísušků. Chřadnutí je mj. provázeno aktivizací řady hmyzích škůdců (URBAN 2000). Charakter chřadnutí Charakteristickým a zdáli nápadným jevem je prosychání koruny, které u dospělých stromů postihuje v počátcích především spodní větve. Postižené stromy několik let přežívají, po 1 3 letech vesměs hynou. Některé pozorované stromy však revitalizovaly. Chřadnutí začíná ve spodní části koruny, což je možno považovat za projev dopadů sucha, kdy jehličnany přednostně sytí vodou vrcholy koruny. Z hlediska terminologie jde o dieback, tj. odumírání dřevin od konců letorostů. Poškozeny jsou také pupeny. Jehlice odumírají od bází a na letorostech vytrvávají několik měsíců. Infikované stromy jsou pak nápadné rezavým jehličím. Na větvičkách i na pupenech dochází k výronům pryskyřice. V některých případech se silný výron pryskyřice projevuje i na kmenech. Příznaky odumírání letorostů byly kromě borovice černé Pinus nigra zjištěny i na některých příbuzných druzích borovic Pinus heldreichii, P. leucodermis, P. ponderosa, P. jeffreyi, P. aristata aj. Rizikové faktory Abiotické stresory Sucho v předjaří, které bylo zvláště výrazné právě v posledních třech letech, je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů zhoršeného zdravotního stavu řady dřevin. Borovice černá by jako dřevina pocházející z jižní Evropy měla dobře snášet vysoké letní teploty i letní přísušky. Špatně však snáší sucho v předjaří a prudké výkyvy teplot a teplotní extrémy v zimním období, především náhlé změny teplot na konci zimy a v předjaří. Projevy chřadnutí borovice černé byly pozorovány i ve společných výsadbách spolu s dalšími jehličnany (s borovicí lesní Pinus sylvestris nebo dokonce se smrkem ztepilým Picea abies), které však žádnými zjevnými projevy chřadnutí netrpěly. Dopady abiotických faktorů potvrdily i letokruhové analýzy, kde byl na vzorcích odebraných z lokalit Kobeřice, Miroslav 24 / 136 LESNICKÁ PRÁCE

7 přírůst Porovnání přírůstů z letokruhů, odebraných ze stromů z lokalit s projevy chřadnutí borovice černé Pinus nigra. a ŠLP Křtiny zjevný pokles přírůstů v období suchých period. Na letokruzích je zřejmé snížení přírůstů na hodnotu okolo 1 mm již po dobu 20 let. Snížení přírůstů kulminovalo v korespondenci s dopady sucha právě v polovině 90. let, kdy byly přírůsty jak jarního, tak i letního dřeva na extrémních lokalitách menší než 0,5 mm. Nápadným jevem je náhlý vzestup přírůstů v roce 1998 a prudký pokles v následujících letech. Tento trend je zjevný na všech lokalitách. Na lokalitách Miroslav a Kobeřice je navíc zjevná dlouhodobá deprese přírůstu posledních cca 25 let počínající v letech 1977/1978. V tomto období je u zkoumaných stromů zřejmý vzestup přírůstů v roce 1990 a v roce 1998 s následným hlubokým poklesem. Biotické faktory Václavky ve formě podkorního syrrocia se vyskytovaly pouze výjimečně. Vesměs šlo o reakci na odumření stromu. Kořenové hniloby jako původce pozorovaného chřadnutí borovice černé možno jednoznačně vyloučit. Izolace z kmenů štěpinovou metodou byly vesměs negativní, žádný významný endofytní organismus v pletivech zjištěn nebyl. Lze tak vyloučit podezření na přítomnost patogenů vaskulárních pletiv (též tracheomykóz ) jako možných původců pozorovaného chřadnutí borovice černé. Kobeřice Miroslav Křtiny Patogeni kambia - masový výskyt Sphaeropsis sapinea Na všech lokalitách jsme zaznamenali na chřadnoucích letorostech v masovém měřítku houbu Sphaeropsis sapinea (Fr.) Dyko et Sutton, syn. Diplodia pinea (Desm.) Kickx. Plodnice houby byly na této lokalitě zjištěny na větvičkách, na bázích jehlic a zvláště hojné byly plodnice na šiškách. Obecně je tato houba považována za oportunního patogena, který se šíří na poškozených pletivech letorostů a urychluje jejich odumírání. Některými autory je považována za saprofyta, Sphaeropsis sapinea a) detail plodnice na jehlici, b) kultura, c) spory který reaguje na odumírání pletiv. Typické pro tuto houbu je poškození a následné odumření pupenů, provázené výrony pryskyřice na borce větviček i kmenů. Plodnicemi jsou černé pyknidy, které se tvoří právě na šiškách, větvičkách a na bázích jehlic. Z pyknid jsou uvolňovány typické konidie, které jsou zprvu průhledné (hyalinní), jednobuněčné, posléze tmavě hnědé, dvoubuněčné, velké x 10 15µm. Významným předpokladem infekce je predispozice dřevin, kdy houba proniká do pletiv poškozených v důsledku vytranspirování, působení mrazu a náhlých teplotních výkyvů. Sphaeropsis sapinea byla zjištěna prakticky na všech šetřených borovicích černých s projevy chřadnutí. Jde o jeden z nejvýznamnějších a vysoce rizikových faktorů pozorovaného odumírání borovice černé. Symptomy poškození borovice černé odpovídají příznakům, které jsou přisuzovány právě této houbě. Sphaeropsis sapinea byla zjištěna i na dalších druzích borovic s obdobnými příznaky poškození - Pinus ponderosa, P. jeffreyi, P. heldreichii, P. leucodermis. Na polesí Valtice byla zaznamenána v říjnu 2002 masová fruktifikace Sphaeropsis sapinea na jehlicích a těžebních zbytcích ponechaných v porostu. Zjevně šlo o saprofytickou kolonizaci odumřelých pletiv. Ze vzorků obdobně poškozených borovic černých z lokality Rožnov pod Radhoštěm byla determinována Brunchorstia pinea var. pini. (teleomorpha Ascocalyx abietina, syn. Gremmeniella abietina). Obdobné poškození bylo na této lokalitě pozorováno i na Pinus strobus, P. aristata a Picea pungens. Sphaeropsis sapinea zde byla v červnu zjištěna pouze na šiškách. ochrana lesa Sypavky Plodnice Sphaeropsis sapinea na větvičce LESNICKÁ PRÁCE Na jehlicích borovic černých s příznaky odumírání letorostů byla běžně přítomna sypavka Cyclaneusma minus, která je považována za saprofyta na odumírajících jehlicích. Na řadě lokalit přechází k parazitaci jehlic na suchem oslabených borovicích. 137 / 25

8 ochrana lesa Problémem mladých borovic je červená sypavka Mycosphaerella pini, která však nemá s pozorovaným odumíráním vesměs předmýtních a mýtních stromů nic společného. Na některých lokalitách, např. na lokalitě Březina, se u mladých borovic vyskytly oba typy poškození poškození červenou sypavkou a odumírání letorostů. Na jehlicích byly zjištěny i další houby - Sclerophoma pithyophila, Phoma sp., Lophodermium seditiosum, L. pinastri a také Sphaeropsis sapinea. Hmyzí škůdci Na jehlicích prakticky ze všech lokalit se vyskytovala v hojné míře štítenka sosnová Leucaspis pussila Loew. Přítomnost savého hmyzu signalizuje stresovou zátěž hostitele, především pak nedostatek vody. Ten se projevuje zvýšenou koncentrací cukrů buněčných šťáv, takže pletiva jsou pak atraktivní právě pro savý hmyz. endofytní organismus - organismus žijící uvnitř pletiv hostitele oportunní patogen - příležitostný patogen pyknida - nepohlavní dutá plodnice hub konidie - nepohlavní výtrus hub, vznikající odškrcováním syrrocium - bílé vějířovité podhoubí pod kůrou odpovídají symptomům, které jsou v případě tohoto patogena uváděny. Významná je úloha abiotických, především klimatických faktorů jako predispozičních stresorů. Na procesu chřadnutí se také významně podílí hmyz. Za zmínku stojí poškození letorostů křováky z rodu Magdalis sp. na lokalitě Miroslavské kopce. Mezi biotickými škůdci existují úzké souvislosti, kdy Sphaeropsis sapinea může do pletiv pronikat právě žíry křováků nebo jiného hmyzu. Plodnice S. sapinea ze vzorků z lokality Miroslav byly běžně nacházeny v těsném sousedství požerků křováků. S ohledem na minimum poznatků a zkušeností, které by bylo možno k řešení případu převzít, nelze v současnosti provést žádná opatření k rychlému vyřešení situace. Sucho, případně dopady klimatických extrémů, zvláště v zimních měsících, nemůžeme efektivně ovlivnit. Jediným opatřením je odstranění odumřelých stromů v rámci zdravotního výběru. Profylaktická opatření, tj. odstranění všech jedinců s příznaky chřadnutí, nelze doporučit z důvodu minimální dlouhodobé účinnosti a možnosti rozvrácení stávajících porostů. Za současné situace nedoporučujeme ani aplikaci pesticidů. Použití fungicidů je v lesních porostech sporné, technicky komplikované s vysokými náklady a s minimálním účinkem a ekonomickým efektem. Navíc nejsou praktické zkušenosti a metodické postupy pro aplikaci fungicidů proti patogenům kambia, zde především Sphaeropsis sapinea a Ascocalyx abietina. Také použití insekticidů není za současné úrovně znalostí problému vhodné. Musíme monitorovat spolu s výskytem Sphaeropsis sapinea populační dynamiku hmyzu vázaného na letorosty. Aktuální otázkou je možné riziko přenosu problému na borovici lesní Pinus sylvestris. Pozorované projevy chřadnutí borovice černé je možno částečně přičíst na vrub klimatických extrémů, případně klimatických změn. Bohužel i dřeviny z jižněji položených oblastí Evropy reagují na změnu podmínek prostředí podobně jako dřeviny domácí a jsou stejně náchylné k chorobám. Naopak pro řadu patogenů představuje změna klimatických podmínek odstranění, resp. posunutí klimatické bariéry, která dosud bránila jejich dalšímu postupu. Příkladem může být právě masový výskyt Sphaeropsis sapinea. Požerky způsobené křováky rodu Magdalis sp. Seznam použité literatury je k dispozici u autorů příspěvku. Na odebraných vzorcích z lokality Miroslav byly v hojném množství zjištěny stopy po úživném žíru křováků rodu Magdalis sp. Pravděpodobně jde o druh Magdalis frontalis Gyll. Křováci během úživného žíru vyžírají do lýka a kambia mladých výhonků kruhovité jamky, které jsou provázeny výrony pryskyřice. Jsou uváděni jako světlomilní a teplomilní brouci a zároveň jako vektoři (přenašeči) některých houbových chorob. Přezimují jako dospělci, k úživnému žíru dochází od dubna do května až června. Na odebraných vzorcích ze ŠLP Křtiny jsme pozorovali požerky Pityophthorus pityographus, na lokalitě z Kobeřic rovněž požerky Ips acuminatus. Plodnice Sphaeropsis sapinea na jehlici. Publikace byla podpořena zakázkou MZe ČR, odborem tvorby lesa a obcí Miroslav. Adresa autorů: Dr. Ing. Libor Jankovský Ing. Dagmar Palovčíková Ústav ochrany lesů a myslivosti, LDF MZLU v Brně, Zemědělská 3, Brno Foto: Libor Jankovský Závěr Houba Sphaeropsis sapinea je nejvýznamnějším biotickým původcem odumírání letorostů borovice černé na sledovaných lokalitách. Projevy chřadnutí Plodnice Sphaeropsis sapinea na šišce. Plodnice Sphaeropsis sapinea na jehličí. 26 / 138 LESNICKÁ PRÁCE

9 Kambioxylofágní fauna smrkových porostů Beskyd II. Struktura kambioxylofágní fauny při základním stavu lýkožrouta smrkového, II. část - Stanovištní a stresové faktory Emanuel Kula, Wojciech Ząbecki ochrana lesa Stanovištní podmínky jsou významným faktorem nejen pro stabilitu jinak labilních smrkových porostů, ale i pro výskyt a rozvoj kambioxylofágní fauny. Nadmořská výška, sklon a expozice zvláště v horských polohách přispívají k diferencování začátku a průběhu rojení, počtu generací kambiofágů a intenzitě míry působícího stresu v závislosti na expozici. Stanovištní podmínky působí na predispozici smrku k napadení kůrovci jeho oslabením (imise, vítr, sníh, houby apod.). Ve vyšších horských polohách patří mezi rozhodující stanovištní faktory míra spojení kořenů stromu s půdou a ústup stromů z porostu, následně stupeň defoliace, barevná změna jehličí a snížená kvalita kůry a lýka. Půdní kyselost vztažená k odolnostnímu potenciálu smrku k imisnímu působení má význam pro některé zástupce kabioxylofágní fauny (Dryocoetes hectographus Rtt., X. lineatus, I. typographus). Nadmořská výška I. typographus byl pozitivně ovlivněn stoupající nadmořskou výškou, ale jeho substituce druhem I. amitinus, který byl na nadmořské výšce zcela nezávislý, ve vyšších polohách nenastala. Indiferentní postavení k nadmořské výšce zaznamenali P. pityographus, P. chalcographus a P. poligraphus. Z dřevokazných zástupců O. brunneum ustupoval ze smrkových porostů. Frekvence výskytu se snižovala při souběžném rozšíření kmenové niky u druhů M. minor a D. autographus. C. aeneum zvyšovali zastoupení i šířku niky s nadmořskou výškou. Expozice Expozice neměnila zásadním způsobem atraktivitu smrku k napadení jednotlivými kambioxylofágy vzhledem k tomu, že analyzované stromy pocházely většinou z vnitřních částí prakticky nenarušených smrkových porostů. Překvapivé je však druhově vyrovnané zastoupení vyskytujících se kambioxylofágů v jižních a severních expozicích. Z hlediska stupně ohrožení porostů kůrovci nelze severní polohy podceňovat. Prodloužení kmenové niky se vázalo na jižní lokality u dřevokazných zástupců s vývojem na smrcích odumírajících a odumřelých (C. aeneum, M. sutor, O. brunneum, S. juvencus, X. pilosus). Jinak byla šíře kmenové i korunové niky stabilní a bez podstatného vlivu expozice. Fauna kambioxylofágů smrku v souborech lesních typů (SLT) Stromy úrovňové jsou nejnáchylnější k napadení lýkožroutem smrkovým v SLT 7S a 6V, kde smrk má obecně vysoké zastoupení v přirozené porostní skladbě. Snížená atraktivita byla v SLT 5B, 5S a 5H, ve kterých se nejvýrazněji lišila přirozená a cílová porostní skladba. I. amitinus konkuroval lýkožroutu smrkovému pouze vslt 6Va5S. P. poligraphus preferoval SLT 5H a 5S, zatímco P. pityographus se projevil v těchto podmínkách dílčím poklesem atraktivity. Bez reakce na stanovištní podmínky SLT zůstal P. chalcographus a X. lineatus se projevil zvýšenou atraktivitou pouze v SLT 6V, kde se u stromů úrovňových uplatnil celý komplex hospodářsky významných kambiofágů včetně doprovodných zástupců M. minor, H. palliatus. V SLT 5B ustupují ze základního spektra druhy doprovodné a v SLT 5S se snižuje atraktivita druhu I. typographus a nastupuje P. poligraphus. SLT 5H a 7S se vyznačovaly sníženým podílem hospodářsky významných druhů kůrovců s rozhodujícím postavením I. amitinus v SLT 5H a I. typographus v 7S. Na podúrovňových stromech se výrazné rozdíly v napadení projevují u P. poligraphus mezi SLT 5S, 6V (nejvyšší míra napadení) a SLT 5B, 5H, 5K a podobné odchýlení v atraktivitě jsme zaznamenali u O. brunneum v SLT 5H, 5S, M. minor 5N, 5K, 6V, 5S. Na stromech podúrovně se projevil nejvyšší stupeň ohrožení kambioxylofágy P. chalcographus, P. poligraphus (6V, 5S), P. chalcographus, I. amitinus, H. palliatus (5N). Obecně snížený stupeň ohrožení kambioxylofágy byl v SLT 5B, 5H, 5K. Šířkou obsazení niky kmene vytvářel silné konkurenční prostředí v SLT 7S I. typographus vůči P. chalcographus, I. amitinus a P. poligraphus, zatímco v SLT 5H ustupoval I. typographus společně s druhy P. poligraphus, H. palliatus zástupcům P. chalcographus, I. amitinus. Prodloužená nika v SLT 5H charakterizovala komplex P. chalcographus, H. palliatus a X. lineatus. Tab. 1: Atraktivita smrku k napadení některými kambioxylofágy v porostech povodí nádrže Šance v závislosti na SLT (Beskydy). Procento udává frekvenci výskytu druhu na analyzovaném souboru. Druh/SLT 5A 5B 5H 5K 5N 5S 6V 7S Callidium aeneum 8,6 2,2 3,2 10 Cryphalus abietis 15,7 17,8 5, ,6 5,9 Dryocoetes autographus 2,9 2,2 5,9 7,4 5,9 Hylurgops palliatus 16, , ,3 32,4 10 Ips amitinus 33,3 37,1 24,4 35, ,1 30 Ips typographus 33,3 34,3 15,5 11,8 12,5 22, Molorchus minor 50 34,3 37,8 47,1 62, ,9 20 Obrium brunneum ,9 17,6 40,3 32,4 Phthorophloeus spinulosus 40 33,3 41,2 62, Pissodes harcyniae 15,7 4,4 29,4 12,5 10,6 17,6 Pityogenes chalcographus 66,7 58,6 55,5 52, ,6 64,7 90 Pityophthorus exsculptus 16,7 4,4 5,9 3,2 Pityophthorus pityographus 83,3 71,4 51,1 82,3 62,5 69,9 91,2 30 Pogonocherus fasciculatus 12,8 20 5,9 14,4 17,6 Polygraphus poligraphus 50 37,1 44,4 29, ,1 44,1 30 Rhagium inquisitor 14,3 4,4 11,8 12,5 21,3 47,1 20 Sirex juvencus 2,8 11,8 9,3 11,8 Tetropium fuscum 16,7 15,7 5,9 12,5 14,3 29,4 10 Xylechinus pilosus 20 11,1 23, ,4 17,6 Xyloterus lineatus 12,8 20 5,9 20,4 23,5 30 Počet stromů LESNICKÁ PRÁCE 139 / 27

10 ochrana lesa Z hlediska druhové podobnosti kambioxylofágů si byly blízké SLT 6V, 5K, 5B, 5N, 5H a 5B, 5H, 5K (tab. 1). Odumírání stromu a kambioxylofágové Synuzie (fauna) kambioxylofágů podúrovňových smrků bez ohledu na stav odumírání lýka se vyznačuje dominantním postavením druhů souběžně napadajících kmen i větve především v koruně (P. pityographus, P. chalcographus) a obecně přirozenou složkou fauny spodních větví (P. spinulosus, O. brunneum) (tab. 2). Společným druhem pro podkorunovou část kmene je i přes diferencovaný stav lýka P. poligraphus, který vyžaduje určitý stupeň oslabení stromu (chybí na stromech se živým lýkem bez jehličí), kde jej zastupuje P. harcyniae. Tyto druhy tvoří základ synuzie této části kmene s dílčí diferencí četnosti napadení, při shodném rozsahu šíře kmenové niky. Stupeň a postup odumírání lýka v profilu kmene dále dotváří charakter výše uvedené kompozice s tím, že u stromů se zavadajícím lýkem a stromů odumírajících od koruny vystupuje H. palliatus. Korunovou faunu stromů s odumírající korunou rozšiřuje C. abietis a M. minor. Základní a obecně se vyskytující zástupce synuzie větví Ph. spinulosus, O. brunneum doplňuje C. abietis, M. minor a P. fasciculatus s nevýrazným vlivem postupu odumírání stromu. Synuzie kambioxylofágů úrovňových smrků byla modifikována v závislosti na aktuálním stavu odumírání lýka (tab. 2). Klasický základ finální synuzie kmene stromů zcela odumřelých ve sledované oblasti i přes omezené rozšíření lýkožrouta smrkového tvoří I. typographus, I. amitinus a P. poligraphus souběžně se zástupci osídlujícími souběžně kmen i větve (P. pityographus, P. chalcographus). Za doprovodné lze považovat ve spodní časti kmene se nacházející X. lineatus, T. fuscum. U stromů s živým lýkem vystupuje dominantně P. poligraphus s doprovodným spektrem vázaným na časné stadium odumírání X. lineatus, H. palliatus, P. harcyniae. V korunové fauně jako rovnocenní vystupují P. chalcographus, P. pityographus, C. abietis, P. spinulosus. Rozvoj lýkožrouta smrkového byl omezený. U stromů hynoucích od oddenku ze synuzie mírně ustupuje P. poligraphus a výrazně se uplatňuje doprovodná složka vázaná na zavadající lýko s dostatečnou vlhkostí H. palliatus, X. lineatus, P. harcyniae. Rozvoj lýkožrouta smrkového byl omezen. V korunové fauně se do dominantního postavení dostává P. pityographus doprovázený druhy P. chalcographus, M. minor, P. fasciculatus, P. spinulosus. Tab. 2: Frekvence výskytu (%) kambioxylofágů na podúrovňových (P) a úrovňových (Ú) smrcích v závislosti na kvalitě lýka (0 - živé lýko v celém profilu kmene, koruna bez jehličí; 1 - kmen s mrtvým lýkem v celém profilu kmene; 2 - stromy odumírající od oddenku, navazuje lýko živé a ve vrcholku mrtvé; 3 - lýko odumírá od oddenku i vrcholu, střed kmene se zavadajícím lýkem; 4 - lýko odumírá od koruny, živé lýko v oddenkové části přechází v zavadající). Lýko Druh P Ú P Ú P Ú P Ú P Ú Cryphalus abietis 21,26 10,71 6,67 57,14 15,79-9,68 5,56 20,00 - Hylurgops palliatus 21,26 21,43-28,57 47,37 50,00 33,33 13,33 25,00 Ips amitinus 23,88 66,67 6,67-15,79 16,67 16,13 55,56 33,33 62,50 Ips typographus 6,04 58,93-14,29-16,67 6,45 66,67 13,33 50,00 Molorchus minor 56,43 38,69 13,33 14,29 5,26 33,33 32,26 11,11 33,33 18,75 Obrium brunneum 28,08 30,95 33,33 28,57 36,84 33,33 22,58 27,78 13,33 25,00 Phthorophloeus spinulosus 43,57 38,10 53,33 57,14 68,42 50,00 54,84 27,78 60,00 25,00 Pissodes harcyniae 18,64 10,12 33,33 28,57 26,32 33,33 51,61 16,67 33,33 1 8,75 Pityogenes chalcographus 45,93 86,31 20,00 42,86 26,32 33,33 25,81 55,56 46,67 100,00 Pityophthorus pityographus 76,90 64,88 40,00 42,86 73,68 100,00 54,84 33,33 73, 33 62,50 Pogonocherus fasciculatus 18,11 13,10 6,67 0,00 10,53 16,67 19,35 5,56 26,67 1 2,50 Polygraphus poligraphus 57,48 45,83-42,86 15,79 33,33 38,71 16,67 46,67 25,00 Rhagium inquisitor 25,98 27, ,26 16,67 9,68 16,67 6,67 6,25 Tetropium fuscum 2,89 29,17-14,29 5,26 16,67 12,90 22,22-6,25 Xyloterus lineatus - 22,62-28,57-50,00-27,78-18,75 Počet stromů Ve stádiu souběžného odumírání od oddenku i koruny se progresivně uplatňuje I. typographus a I. amitinus, přičemž fauna kmene byla relativně početná, ale vyrovnaná a svými potravními nároky na kvalitu lýka se shodující (P. poligraphus, P. harcyniae, H. palliatus, T. fuscum a X. lineatum). V korunové fauně se stal dominantním P. chalcographus, doprovázený druhem P. pityographus. U stromů odumírajících od koruny se progresivně rozvíjí I. amitinus, I. typographus se sníženým doprovodným spektrem zástupců synuzie kmene s nízkou četností výskytu (P. poligraphus, H. palliatus, X. lineatus). Souběžně se zvyšuje postavení zástupců P. chalcographus, P. pityographus. Houboví patogeni smrku a kambioxylofágní fauna Přibližně třetina smrkových porostů je v ČR ohrožena václavkou (Armillaria spp.) a kořenovníkem vrstevnatým Heterobasidion annosum (Fr.) Bref., čímž se významně zhoršuje zdravotní stav stromů a stabilita lesních porostů. Houbami zasažený kořenový systém stojících stromů přispívá k poruše transportu vody a vyvolává fyziologický stres, který se projevuje změnou kvality i kvantity kůry a lýka. Reakce kambioxylofágů a jejich charakteristická synuzie vytvářející se na smrku je ovlivněna působením stresu z přítomnosti houbových patogenů václavky a kořenovníku vrstevnatého s diferencujícím dopadem sociálního postavení stromu (tab. 3). Pozitivní reakce kambioxylofágů z hlediska četnosti výskytu je: ovlivněna nepřítomností houbových patogenů a výhradně sociálním postavením stromu (I. typographus, P. chalcographus, P. pityographus, H. palliatus, I. amitinus, X. lineatus, T. fuscum, X. pilosus); ovlivněna houbovými patogeny bez závislosti na sociálním postavení v porostu (P. poligraphus, P. exsculptus); ovlivněna přítomností houbových patogenů a sociálním postavením stromu (C. abietis, M. minor, P. spinulosus); nezávislá na sociálním postavení a stresu z přítomnosti houbových patogenů (O. brunneum, P. harcyniae). Šířka trofické niky kambioxylofágů kmene smrku nebyla závislá na přítomnosti stresujících houbových patogenů u druhů X. pilosus, T. fuscum, P. poligraphus, P. fasciculatus, D. autographus. Nejednotné utváření niky kmene jsme zaznamenali u druhu S. juvencus, X. lineatus, H. palliatus, u kterých byla nika výraznější u stromů podúrovňových s václavkou a úrovňových s kořenovníkem vrstevnatým. I. typographus prodlužoval niku na stromech úrovňových a podúrovňových s václavkou, podúrovňových s kořenovníkem vrstevnatým a nadúrovňových při výskytu obou patogenů a I. amitinus na stromech s václavkou. Obecně prodlužující se kmenová nika při stresu houbových patogenů je charakteristická pro druhy P. chalcographus, O. brunneum a M. minor. Naproti tomu delší úsek kmene stromů bez houbových patogenů pokrýval C. abietis a P. harcyniae (tab. 3). V korunové fauně vyvíjející se na větvích smrku se neprojevilo působení houbových patogenů u C. abietis, I. amitinus, M. minor. P. pityographus byl limitován sociálním postavením stromu v porostu. Širší profil větví koruny na stromech s houbovými patogeny napadaly druhy O. brunneum, P. spinulosus, P. chalcographus, P. fasciculatus. V korunové fauně větví byly houbovými patogeny pozitivně ovlivněny druhy 28 / 140 LESNICKÁ PRÁCE

11 P. chalcographus, P. pityographus a v podúrovni P. spinulosus. Posun niky v profilu kmene na stromech stresovaných houbovými patogeny se projevil u druhu I. typographus, který ústupem z profilu koruny uvolnil niku druhu I. amitinus, jenž sestupoval až do středu kmene. P. poligraphus sestupoval do nižších poloh kmene a uvolňoval nejatraktivnější podkorunovou sekci, kam se nasouval P. chalcographus ustupující ze středu koruny. Na stresovaných stromech C. abietis se nacházel níže v profilu kmene, O. brunneum mělo výrazně prodlouženou niku na kmeni, podobně i Ph. spinulosus na větvích, zatímco P. harcyniae vytvářel úzkou niku. Kambioxylofágní fauna bleskových stromů V podmínkách starších zapojených smrkových porostů může bleskem způsobené oslabení stromů vytvořit vhodný materiál pro osídlení kambioxylofágy. První fáze náletu v roce poškození (P. poligraphus, T. fuscum) není provázena zevně patrnými fyziologickými změnami (zelená koruna, běžný počet jehlic). Na jaře při stále zelené koruně dochází k napadení druhem X. lineatus a H. palliatus do výrazně širší niky za souběžného nalétnutí dalších významných kůrovců (I. typographus, I. amitinus, P. chalcographus) do běžně jim vyhrazených případně širších nik v rámci profilu kmene. Běžný výskyt bleskových stromů i mimo vrcholkové partie uvnitř lesních komplexů vytváří předpoklad vzniku bleskových kůrovcových kol, které jsou jedním z největších nebezpečí nejen pro beskydské lesy. Shrnutí Beskydská smrková oblast zahrnuje tradiční druhové spektrum kambioxylofágů, kteří v případě vytvoření podmínek pro rozvoj mohou potvrdit svoji nebezpečnost a narušit existující stabilitu lesních porostů. Podúrovňové stromy jsou v rámci výchovných zásahů odstraňovány a jejich hospodářský význam je snížený. Tuto sociální skupinu stromů je třeba hodnotit jako potenciální zdroj k namnožení některých druhů kůrovců, kteří mohou napadat stromy úrovňové. Z hlediska ochrany lesa je třeba bezprostředně přistupovat k odstraňování napadených podúrovňvých stromů v situaci, kdy začíná proces atakování stromů úrovňových a nadúrovňových druhy P. chalcographus, P. pityographus a vytváří se tak podmínky pro rozvoj agresivních druhů (I. typographus, I. amitinus). Pro nástup i složení kambioxylofágní fauny je rozhodující kvalita lýka a rychlost a postup odumírání stromu v jeho profilu, který je úzce spojen s faktory působícími stres (blesk x defoliace x klimatický faktor x houby aj.). U stromů podúrovňových se tak synuzie (fauna) kmene diferencovala v zastoupení druhů P. poligraphus, P. harcyniae a H. palliatus, ale neovlivnila zásadně faunu větví. Na úrovňových stromech se projevil významně dopad na postavení druhu I. typographus, I. amitinus (stromy odumírající od koruny nebo souběžně od oddenku a koruny) a P. poligraphus, H. palliatus, P. harcyniae, X. lineatus na stromech s živým nebo pozvolně odumírajícím lýkem. Postup odumírání stromu ovlivňuje četnost výskytu a poměr mezi P. chalcographus a P. pityographus. Vzhledem k omezené diferenci fauny nejvýznamnějších druhů kůrovců nadmořskou výškou, je nezbytné přijímat obranná opatření v celém výškovém profilu horské oblasti. S narůstající hmotnatostí kmene se mění kvalita borky, která je pak atraktivnější pro I. typographus, T. fuscum, X. lineatus, H. palliatus a způsobuje změny v šíři napadení profilu kmene stromu a větví v profilu koruny (P. pityographus, C. abietis aj.). Přítomnost houbových patogenů na stromech podúrovňových vytváří nepříznivé podmínky pro rozvoj druhu I. typographus, zvyšuje atraktivitu druhům P. poligraphus a M. minor a vyvolává indiferentní reakci zástupců P. chalcographus a P. pityographus. Nejvýznamnějším iniciátorem vzniku kůrovcových kol v Beskydské oblasti jsou bleskové stromy, které se objevují jednotlivě nebo skupinovitě uvnitř porostů mimo vrcholkové partie i v porostech mladších 50 let. V závislosti na podmínkách vzniku a období zásahu bleskem se rozvíjí velice často specifická fauna kambioxylofágů na stromech vykazujících plně olistěné koruny. K jejich zjištění dochází zpravidla náhodně, kdy do stromu se zelenou korunou vstupuje dřevokaz čárkovaný, anebo až s nástupem odumírání, kdy již strom tvoří potencionální zdroj vyvíjejících se kambiofágů. Existující stabilita smrkových porostů, systematické a důsledné uplatnění obecných zásad v ochraně lesa brání tvorbě příznivých podmínek pro rozvoj podkorního a dřevokazného hmyzu ve sledovaném území Beskyd, o čemž svědčí v malém rozsahu a jednotlivě se vyskytující kůrovcové souše, ale i zastoupení druhu P. poligraphus, který preferuje uzavřené smrkové porosty. Adresa autorů: Prof. Ing. Emanuel Kula, CSc., Ústav ekologie lesa, Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně, Zemědělská 3, Brno Doc. dr. hab. Wojciech Ząbecki, Katedra ochrany lesa, Lesnická fakulta, Akademia rolnicza Krakow, ul. 29. Listopada 46, Krakow ochrana lesa Tab. 3: Četnost výskytu (Č) a průměrná šíře niky napadení kmene (N) kambioxylofágy na analyzovaných smrcích podle sociálního postavení stromu a druhu houbového patogena (%). Socialní postavení/zdravotní stav Druh 1/0 2/0 3/0 1/1 2/1 3/1 1/2 2/2 3/2 1/3 2/3 3/3 Č N Č N Č N Č N Č N Č N Č N Č N Č N Č N Č N Č N Cryphalus abietis Molorchus minor Phthorophloeus spinulosus Hylurgops palliatus Xyloterus lineatus Ips typographus Tetropium fuscum Ips amitinus Pissodes harcyniae Pityogenes chalcographus Pityophthorus pityographus Polygraphus poligraphus Obrium brunneum Počet stromů nadúrovňový, 2 - úrovňový, 3 - podúrovňový strom / 0 - bez houbového patogena, 1 - Armillaria sp., 2 - H. annosus, 3 - Armillaria sp. + H. annosus LESNICKÁ PRÁCE 141 / 29

12 těžba a mechanizace Úroveň bezpečnosti práce samostatně podnikajících dřevorubců Jaroslav Radvan V roce 2002 se Inspektorát bezpečnosti práce pro Jihomoravský kraj se sídlem v Brně zaměřil na dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti práce u podnikajících fyzických osob - dřevorubců. V rámci tohoto úkolu byl proveden dozor u 69 samostatně podnikajících dřevorubců. Šetření proběhlo v souvislosti s výkonem dozoru u podnikatelských subjektů (vlastníků lesa, lesních akciových společností apod.), pro které tito dřevorubci prováděli těžební práce. Kontrola dodržování zásad bezpečné práce a ochrany zdraví byla provedena ve stejném rozsahu, v jakém se vyžaduje dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví u dřevorubců - zaměstnanců. pravován v zavazadlovém prostoru osobního automobilu. Vybavenost pomocným nářadím Nedostačující vybavení pomocným nářadím bylo zjištěno především při kácení stromu, kdy ve 12 případech neměl dřevorubec při ruce jakékoliv nářadí k vychýlení stromu do směru pádu. V 8 případech dřevorubec používal v mýtní těžbě k vychýlení stromu (více než 35 cm na úřezu) dřevorubeckou lopatku. Ve 2 případech byla uvolněná násada kalače a v 1 případě násada nevhodně tvarovaná, kdy dřevorubec namísto dřevěné násady eliptického profilu použil ocelovou trubku. Současný dřevorubec je v zásadě vybaven pouze dřevorubeckou lopatkou, kterou používá jak k vychýlení stromu do směru pádu, tak k obracení kmenů při odvětvování a v neposlední řadě k odstraňování zavěšených stromů. Pouze při kácení stromů o vysoké hmotnatosti jsou používány i klíny (nejčastěji ocelové) a kalač. Zpravidla je však jednoznačně upřednostňováno využití lopatky a teprve tehdy, kdy hmotnatost takto káceného stromu přesáhne fyzické možnosti dřevorubce, odchází dřevorubec prostorem ohroženým stojícím podříznutým stromem pro účinnější nářadí. Byl zjištěn i případ, kdy dva dřevorubci (zaměstnanci) používali tutéž soupravu kalače a klínů a běžně vstupovali do prostoru ohroženého pádem stromu káceného druhým dřevorubcem. V předchozích letech byl šetřen smrtelný úraz, kdy byl dřevorubec při výrobě dřevěného klínu zasažen padajícím stromem, který se předtím marně snažil přivést k pádu lopatkou. Použití jiného pomocného nářadí nebylo zjištěno, a to ani při zpracování kalamity, kdy charakter práce vyžadoval použití spínače kmenů. S jedinou výjimkou (speciální motorový naviják) nebylo zjištěno žádné speciální nářadí k odstraňování zavěšených stromů, a to ani kdysi samozřejmý velký obracák. Skutečnost, že se vzrůstající hmotnatostí zavěšeného stromu ztrácí obracák kombinované dřevorubecké lopatky účinnost, současní dřevorubci nerespektují. Vybavení a stav osobních ochranných pracovních prostředků Kvalifikace Průkaz k obsluze řetězové pily Všichni kontrolovaní dřevorubci byli držiteli průkazů k obsluze řetězové pily, 24 z nich však nemělo v době výkonu dozoru průkaz při sobě a předložili jej dodatečně. Dále bylo zjištěno, že 7 dřevorubců neabsolvovalo ve stanovené lhůtě opakované školení držitelů průkazu. V naprosté většině předložených průkazů (s výjimkou 3) bylo jednoznačně uvedeno, že kurz obsluhy řetězové pily byl zaměřen na těžbu dříví. Řetězové pily a pomocné nářadí Nejčastějším nedostatkem bylo nadměrné opotřebení řezací části řezací lišty (sedm případů, dále jen 7) a řetězu (3), dále chybějící nebo nefunkční bezpečnostní prvky řetězové pily zachycovač řetězu (5), brzda řetězu (3) a poškození ochranného krytu startování (3). Předložené pily (až na několik výjimek) nebyly starší dvou let a byly v dobrém technickém stavu. Záznamník řetězové pily Naprostá většina samostatně podnikajících dřevorubců (43) záznamník řetězové pily nevede a význam tohoto dokumentu (např. jako dokladu o nezávadnosti používané pily v případě onemocnění nemocí z povolání) jim uniká. V předložených záznamnících byly zjištěny nedostatky v jejich vedení, především neprovádění kontrol stavu řetězové pily tzv. pověřenou osobou (3) a chybějící evidence hodin provozu pily (4). Přeprava a skladování pohonných hmot Ve 13 případech se k uložení benzinu na pracovišti používaly plastové kanystry, které nebyly výrobcem k tomuto účelu určeny, v několika případech byl benzin dokonce uložen v PET lahvích. V těchto nádobách byl benzin nepochybně na pracoviště i pře- Pracovní přilba s příslušenstvím Ve všech případech používal dřevorubec při kácení a následném zpracování stromu pracovní přilbu. Ve 2 případech však byl zjištěn neodpovídající typ přilby (jiný typ než dřevorubecká přilba) a ve 4 případech přilba poškozená. Nejčastěji zjišťovaným nedostatkem bylo překročení užitné doby přilby stanovené výrobcem (21). Užitná doba tohoto ochranného prostředku zásadního významu je často překročena dvojnásobně i trojnásobně. Přilba se tak požívá v době, kdy je její funkčnost stárnutím materiálu skořepiny podstatně snížena. Poměrně často se vyskytovala poškozená ochranná síťka zraku (8), u nevhodného typu přilby nebyla síťka používána vůbec (jeden dřevorubec si chránil zrak dioptrickými brýlemi, druhý vůbec ne). V obou vyjmenovaných případech nebyly používány standardní mušlové chrániče sluchu, přičemž jeden z dřevorubců používal k ochraně sluchu vatu. Pracovní rukavice Obsluha řetězové pily bez pracovních rukavic byla zjištěna pouze ve 2 případech. Antivibrační rukavice mělo 38 dřevorubců. Pracovní obuv Použití jiné obuvi než pracovní (např. sportovní) nebylo zjištěno. Ve 27 případech však nešlo o obuv neprořeznou (tj. odpovídající riziku práce s řetězovou pilou). Třikrát byla zjištěna poškozená obuv (opotřebený dezén podešve, odtržená podešev, děravá obuv) nedostatečně chránící proti existujícím rizikům, příp. způsobující další riziko. Neprořezný oděv nemělo 29 dřevorubců, přičemž 4 používali pracovní oděv bez zvýrazňujících prvků (2 dokonce maskovací oděv z armádní výstroje). Používané pracovní postupy Nedostatky, příp. nesprávné pracovní postupy byly zjištěny pouze v ojedinělých 30 / 142 LESNICKÁ PRÁCE

13 zů, kdy dřevorubec neodstranil kořenové náběhy a zásek provedl výhradně v kořenovém náběhu, tedy zcela mimo kmen. V důsledku toho nepadl kácený strom do předpokládaného směru a dřevorubec v časové tísni nezvolil odpovídající směr ústupu od padajícího stromu. Zajištění ohroženého prostoru na společných pracovištích Nedostatky v zajištění ohroženého prostoru na společných pracovištích dřevorubců (příp. dřevorubců a pracovníků soustřeďujících dříví) nebyly zjištěny. Na druhé straně však pouze na jednom pracovišti byla učiněna opatření proti vstupu nepovolaných osob (turisté, cyklisté apod.), jejichž vstup do ohroženého prostoru kácených stromů nelze předem vyloučit. Dodržování zákazu těžebních prací osamoceným pracovníkem Tato známá zásada byla porušena v 8 případech a ve dvou ze tří šetřených úrazů (obou smrtelných), přičemž nejméně u jednoho z nich lze předpokládat, že včasné poskytnutí pomoci mohlo zabránit smrti dřevorubce. Ochrana zdraví a pracovní podmínky Úroveň zajištění první pomoci Někdejší systém zajištění první pomoci prostřednictvím tzv. traumatologického plánu byl již překonán a jako takový neexistuje. Současní dřevorubci jsou téměř bez výjimky vybaveni mobilním telefonem (pouze dvě nevybavená pracoviště). Samostatně podnikající dřevorubci se na pracoviště přepravují vlastním osobním automobilem, příp. traktorem (povinná výbava lékárničkou). Pracoviště bez lékárničky bylo zjištěno pouze jednou, v dalších dvou případech byly zjištěny nedostatky v jejím vybavení. Celkem 26 dřevorubců však nemělo při práci bezprostředně při sobě obvazový balíček. Zdravotní způsobilost dřevorubců Na tomto úseku byl zjištěn největší počet případů, kdy samostatně podnikající dřevorubci nedodržují dříve samozřejmý standard zavedený u dřevorubců zaměstnanců. Neověřená zdravotní způsobilost pro práci v riziku hluku a vibrací byla zjištěna u 43 dřevorubců. V několika dalších případech se dřevorubec sice prokázal souhlasem ošetřujícího (obvodního) lékaře k výkonu profese, příp. souhlasem k výkonu práce s řetězovou pilou, speciální vyšetření zaměřené na práce v riziku hluku a vibrací však nebylo provedeno. Pracovní podmínky Kontrola pracovních podmínek (kontrola dodržování limitu pracovní doby a práce přesčas) nebyla součástí dozoru. Lze předpokládat, že samostatně podnikající dřevorubec (který si svoji práci organizuje sám) limit pracovní doby nepřekračuje a s ohledem na časté přerušení práce v důsledku klimatických vlivů nepřekračuje ani celkový limit přesčasových hodin. S určitostí však lze předpokládat překračování povoleného limitu expozice rizikovými faktory souvisejícími s obsluhou řetězové pily. Celková úroveň zajištění bezpečnosti práce Objektivní srovnání úrovně zajištění bezpečnosti práce samostatně podnikajících dřevorubců a dřevorubců zaměstnanců nebylo v rámci řešení úkolu provedeno. Lze však konstatovat, že podstatné rozdíly mezi těmito kategoriemi lesních dělníků nejsou, a to jak v kvalifikaci, tak i ve vybavení používaným nářadím včetně řetězových pil nebo osobními ochrannými pracovními pomůckami. Obdobně je tomu při dodržování stanovených technologických postupů. Zásadní rozdíl byl zjištěn v zajištění preventivní lékařské péče, kdy samostatně podnikající dřevorubci většinou preventivní lékařské prohlídky zanedbávají. V souvislosti s poměrně příznivým zjištěním úrovně zajištění bezpečnosti práce u podnikajících fyzických osob dřevorubců je však třeba přiznat, že dozor byl proveden bezvýhradně u dřevorubců, kteří provádějí těžební práce na profesionální úrovni a jsou s vlastníky lesa, příp. s lesními akciovými společnostmi víceméně v trvalém obchodním vztahu. Vedle profesionálních dřevorubců však těžbu dříví provádí celá řada příležitostných, kteří nebyli předmětem tohoto zjištění a u kterých je situace v zajištění bezpečnosti práce nepochybně daleko horší. Úroveň dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti práce je přímo úměrná požadavkům, jaké vyžadují zadavatelé prací od samostatně podnikajících dřevorubců. Jestliže tedy zadavatel vyžaduje např. platný průkaz k obsluze řetězové pily (příp. jim umožní účast na opakovaném školení svých zaměstnanců), nejsou a nemohou být nedostatky v kvalifikaci samostatně podnikajících fyzických osob dřevorubců kontrolními orgány zjišťovány. Obdobně je tomu i při kontrole dodržování dalších zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, včetně absolvování preventivních zdravotních prohlídek a vybavení osobními ochrannými pracovními prostředky. Ing. Jaroslav Radvan Inspektorát bezpečnosti práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj Foto: archiv redakce případech. Příchodem inspektora na pracoviště totiž dřevorubci obvykle práci přerušili. Posuzovaly se proto hlavně nedostatky na pařezech již pokácených stromů. Nejčastěji se vyskytovala nedostačující výška hlavního řezu (7) a zcela chybějící nebo nedostačující nedořez (posuzován pouze v mýtních porostech). Jako další nedostatky byly zjištěny zcela neodpovídající parametry záseku (1), kácení stromu (souš o průměru asi 30 cm na úřezu) zcela bez záseku (1), nesprávný způsob startování řetězové pily (2 tzv. startování z ruky ), hrubé porušení zásad bezpečného odvětvování řetězovou pilou (1 chůze po odvětvovaném kmeni nespočívajícím na zemi) a manipulace kmenů uložených v hromadě (1). Jednou z nejčastějších situací předcházejících závažným úrazům je zavěšení stromu při jeho kácení. V uplynulém roce byly v rámci bývalého Jihomoravského kraje šetřeny celkem 3 závažné pracovní úrazy, přičemž ke dvěma z nich došlo v této souvislosti (kácení stromu přes strom zavěšený, práce v ohroženém prostoru zavěšeného stromu). Dříve zcela běžné řešení situace tzv. špalkováním bylo prokázáno pouze v jediném případě lze však předpokládat, že důvody k zavržení tohoto způsobu jsou spíše ekonomické, jelikož odřezávání kmene zavěšeného stromu po špalcích znehodnocuje nejcennější oddenkové části kmene. Kontrolou pracovních postupů používaných dřevorubci bylo dále zjištěno, že (až na jediný případ) byl při kácení použit výhradně standardní pracovní postup odpovídající kácení tzv. normálního (ideálního) stromu. Dřevorubci tak při kácení používají navyklý stereotyp bez ohledu na druh dřeviny, tloušťku kmene, tvar koruny, naklonění a zdravotní stav stromu. V naprosté většině případů se sice standardní pracovní postup osvědčí, v určitém procentu případů však nutně dochází ke vzniku kritických situací, které mohou končit pracovním úrazem. Tak tomu bylo v případě posledního z šetřených pracovních úratěžba a mechanizace LESNICKÁ PRÁCE 143 / 31

14 lesy a veřejnost Ekologická výchova dětí Lesy ČR, s. p., ve spolupráci s občanskými sdruženími výrazně přispívají k ekologické výchově dětí Eva Dlabolová Od roku 1998 státní podnik Lesy ČR (LČR) zaměřil pozornost na lesnickou osvětu dětí. V září 1998 byl schválen Návrh koncepce působení LČR na děti a mládež. Počínaje rokem 1999 se tyto aktivity rozjíždějí systematicky. LČR se odborně a finančně začaly podílet na realizaci vybraných projektů středisek ekologické výchovy (SEV) a od roku 1999 spolupracují se sdružením pro ekologickou výchovu TEREZA na školním projektu Les ve škole škola v lese. V roce 1999 navázaly LČR spolupráci se Sdružením středisek ekologické výchovy Pavučina (SSEV Pavučina), které v té době sdružovalo 16 SEV. Záměrně byla vybrána střediska většího charakteru, která již měla dostatečně velké a vhodně vybavené výukové prostory a odborné pedagogické pracovníky, tvořící společně dobré zázemí pro kvalitní výuku. LČR odborně a finančně podporují projekty středisek, jež úspěšně prošly výběrovým řízením, a výukové programy o lese na všech střediscích, která jsou členy SSEV Pavučina. Témata výukových programů jsou konzultována s lesníky a jsou vždy přílohou smlouvy. Výukové programy probíhají ve spolupráci s LČR od roku Od tohoto roku došlo k nárůstu počtu oslovených dětí z na v roce věnují jednotlivým tématům z lesního prostředí od významu lesa v krajině, jeho oživení až po hospodaření a péči o něj. Do pilotního ročníku projektu se zapojilo 200 ZŠ, které projekt ověřily. Na projekt došlo ze zapojených základních škol mnoho kladných ohlasů v podobě závěrečných zpráv, které byly doplněny kresbami, básničkami a slohy od dětí. Aby se s projektem mohli blíže seznámit i další učitelé, probíhají na pedagogických centrech v regionech průběžně semináře k práci s ním. Celkově byly všechny zmíněné aktivity v roce 1999 podpořeny částkou Kč. Z toho výukové programy o lese částkou Kč, projekty SEV částkou Kč a školní projekt Les ve škole škola v lese částkou Kč. Rok 2000 V roce 2000 navázaly LČR na úspěšně započatou spolupráci se SSEV Pavučina, realizací dvou vybraných projektů, které výrazně zkvalitnily a usnadnily výuku. V listopadu 2000 bylo dokončeno 16 obsáhlých souborů pomůcek pro výukové programy o lese s názvem Krabice jehličí, na kterém LČR spolupracovaly se Sdružením pro ekologickou výchovu a ochranu přírody REZEKVÍTEK (Brno), a bylo dokončeno také zpracování a vydání hry Bludiště znalostí s otázkami z lesního prostředí. Tento projekt zpracovávalo Středisko globální výchovy EVANS (Praha). Do projektu Les ve škole škola v lese se ve školním roce 2000/2001 zapojilo dalších 502 základních škol a výukové programy o lese byly provedeny na jednotlivých SEV pro dětí. Celkově byly všechny zmiňované aktivity v roce 2000 podpořeny částkou tis. Kč. Z toho výukové programy o lese částkou Kč, projekty SEV částkou Kč a školní projekt Les ve škole škola v lese částkou Kč. Rok 2001 V roce 2001 bylo zpracováno dalších 7 souborů pomůcek pro výukové programy o lese Krabice jehličí. Každé středisko, které je členem SSEV Pavučina, má jeden z těchto souborů, který využívá při výukových programech a půjčuje základním školám ve svém okolí. V roce 2001 došlo také Rok 1999 Výsledkem spolupráce se Sdružením pro ekologickou výchovu a ochranu přírody REZEKVÍTEK (Brno) v roce 1999 bylo zpracování a vydání publikace Lesní čarování II. díl, která spolu s prvním dílem tvoří zdařilou pomůcku pro zpestření výuky přírodopisu a přírodovědy na základních školách a často se také využívá při výukových programech o lese. V dubnu 1999 se podařilo dokončit lesní naučnou stezku u Střediska pro vzdělávání a výchovu v přírodě, obecně prospěšná společnost (o.p.s.) Chaloupky (u Třebíče). V srpnu téhož roku spatřil světlo světa také projekt Les ve škole škola v lese, ke kterému byla vyhlášena i výtvarná a literární soutěž. Na tomto projektu spolupracují LČR se sdružením pro ekologickou výchovu TEREZA (Praha). Jedná se především o 26 pracovních listů pro děti s metodikou pro učitele, které se Dřevěný orchestr Sluňákov, Olomouc. Foto: archiv LČR 32 / 144 LESNICKÁ PRÁCE

15 ke zpracování a vydání publikace Lesní čarování III. díl, která plynule navazuje na díly předchozí, a vytvoření souboru dřevěných pomůcek Dřevěný orchestr. Z dalších materiálů bylo vydáno Pexeso o lese a metodická publikace pro ekologickou výchovu Hurá z lavic III. Při základních školách též pokračoval projekt Les ve škole škola v lese, do kterého se ve školním roce 2001/2002 zapojilo dalších 310 ZŠ a výukové programy o lese na jednotlivých SEV, kterými bylo osloveno dětí. Celkově byly tyto aktivity v roce 2001 podpořeny částkou Kč. Z toho výukové programy o lese částkou Kč, projekty SEV částkou Kč a školní projekt Les ve škole škola v lese částkou Kč. Rok 2002 V roce 2002 bylo podpořeno 7 projektů těchto středisek: Středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě, o.p.s. CHALOUPKY u Třebíče (zpracování a vydání publikace Život na okraji lesa ); Středisko pro ekologickou výchovu a ochranu přírody REZEKVÍTEK, Brno (zpracování pomůcek pro výukové programy o lese Krabice jehličí, zpracování a vydání didaktického puzzle Život lesa ); Středisko ekologické výchovy a etiky SEVER, Rýchory (vybudování areálu pro ekologickou výchovu Za lesem do města ); Dům ekologické výchovy LIPKA, Brno (semináře s názvem Lesní vzdělávání pro učitele ); Základní organizace ČSOP PLANORBIS, Kroměříž (zpracování a vydání Průvodce lesními společenstvy v ČR ); Vzdělávací a informační středisko BÍLÉ KARPATY, Veselí nad Moravou (zpracování 3 souborů pomůcek pro výukové programy o lese Lesy od údolí až na vrcholky hor ). Pokračoval také projekt Les ve škole škola v lese, do kterého bylo ke konci roku 2002 přihlášeno 1120 ZŠ, a výukové programy o lese na SEV, které byly připraveny pro dětí. Celkem byly všechny zmiňované aktivity v roce 2002 podpořeny částkou Kč. Z toho výukové programy o lese částkou Kč, projekty SEV částkou Kč a školní projekt Les ve škole škola v lese částkou Kč. Rok 2003 Na tiskové konferenci, která se konala dne 30. ledna v Olomouci, byla podepsána SSEV Pavučina Celostátní síť organizací specializovaných na ekologickou výchovu, vzdělávání a osvětu. Sdružení bylo založeno v dubnu Podmínkou členství je činnost v oblasti ekologických výukových programů pro školy a v oblasti vzdělávání pedagogických pracovníků. Členská střediska realizují mnoho dalších činností: akce pro veřejnost, poradenské a konzultační služby, školní ekologické projekty, výstavy, metodické a didaktické publikace, pomůcky pro ekologickou výchovu, atd. Členy jsou ALCEDO, SEV AMETYST, AREKA, ASTRA DDM, CASSIOPEIA, DDM VILA DORIS, DŘÍPATKA, EKOLA, OBČANSKÉ SDRUŽENÍ HÁJENKA, CHALOUPKY, JAVORY ČERNUC, KOSENKA, INFORMAČNÍ A VZDĚLÁVACÍ STŘEDISKO BUDY, STATUTÁRNÍ MĚSTO LIBEREC, LIPKA, LIPKA - ROZMARÝNEK, LIPKA - SEV Rychta Krásenko, CENTRUM EKOLOGICKÉ VÝCHOVY PÁLAVA, EKOCENTRUM PALETA, PLANORBIS, PODBLANICKÉ EKOCENTRUM, REZEKVÍTEK, SEVER, SEVER pracoviště Litoměřice, SEVER pr. Hradec Králové, SLUŇÁKOV, SPOLEČNOST PŘÁTEL PŘÍRODY, STŘEDISKO EKOLOGICKÉ VÝCHOVY ŠÍPEK, TOULCŮV DVŮR - ZČH Brontosaurus - Botič, Vzdělávací a informační středisko BÍLÉ KARPATY, Vita, ZELENÁ ŠKOLIČKA, SDRUŽENÍ ŽIVÁ PLANETA. Informace na info@pavucina-sev.cz Sdružení pro ekologickou výchovu Tereza Nevládní, nezisková organizace s celostátní působností. Hlavními oblastmi činnosti jsou - komunitní, informační a osvětové centrum Labyrint světa a ráj srdce ; akce pro školy a veřejnost v Prokopském údolí; školní a ekologické projekty; krátkodobé programy pro školy; Klub Tereza. Informace na www. terezango.cz, tereza@terezango.cz smlouva se SSEV Pavučina na provedení výukových programů o lese na jednotlivých SEV. Další smlouvy byly podepsány s konkrétními středisky, jejichž projekty prošly úspěšně výběrovým řízením. Jde o tato střediska: Ekocentrum PALETA, Pardubice (zpracování a vydání didaktického domina o lese); Středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě, o.p.s. CHALOUPKY (zpracování a vydání pomůcky pro výuku Lesní klikatice ); Dům ekologické výchovy LIPKA, Brno (realizace seminářů Lesní vzdělávání pro učitele a vytvoření venkovní interaktivní výukové pomůcky Stromová galerie ); Sdružení pro ekologickou a etickou výchovu ŽIVÁ PLANETA, Praha (vydání ekovýchovné didaktické pomůcky simulační hry Opuštěné pole ); Sdružení pro ekologickou výchovu SLUŇÁKOV, Olomouc (realizace exkurzí s výkladem Lesní vzdělávání pro učitele ); Sdružení pro ekologickou výchovu a ochranu přírody REZEKVÍTEK, Brno (zpracování 5 ks souborů pomůcek pro výukové programy o lese Krabice jehličí ); Vzdělávací a informační středisko BÍLÉ KARPATY, o.p.s., Veselí nad Moravou (zpracování a vydání metodického materiálu Rostliny v lese ). Rovněž byla podepsána nová smlouva se sdružením pro ekologickou výchovu TEREZA na pokračování projektu Les ve škole škola v lese, včetně nových materiálů a seminářů pro učitele. Celkově budou tyto aktivity v roce 2003 podpořeny částkou Kč. Z toho výukové programy o lese částkou Kč, projekty SEV částkou Kč a školní projekt Les ve škole škola v lese částkou Kč. Novým prvkem ve spolupráci LČR se SEV v letošním roce je uspořádání šesti odborných seminářů o lesním hospodářství pro pedagogické pracovníky středisek, učitele základních a středních škol a další zájemce. Aktivně se na práci s dětmi i na přípravě seminářů podílejí také místní lesní správy. Cílem je prohloubit zejména znalosti o praktickém lesnictví a jeho významu pro společnost. Naším zájmem je zvýšit informovanost o způsobech hospodářského využívání lesů, protože na lesní hospodářství se mnohdy pohlíží neprávem negativně. Zvláště pro děti je lesní hospodářství věcí takřka neznámou, protože jako jeden z oborů lidské činnosti pečujících o přírodu prakticky vymizel z učebních osnov a ani samotní učitelé o něm mnoho nevědí. Mgr. Eva Dlabolová, ředitelství LČR, Hradec Králové lesy a veřejnost LESNICKÁ PRÁCE 145 / 33

16 biomasa Biomasa pro energetické účely Produkce biomasy pro energetické účely a využití dřevin na zemědělské půdě Jan Weger V ČR se v roce 1996 se podle údajů MŽP využívalo 0,9 mil tun biomasy pro výrobu energie, což odpovídalo 1,1 % energetické bilance státu. Toto množství snížilo produkci oxidu uhličitého asi o 1 Mt CO 2 za rok. Pro srovnání, v 15 zemích EU v uvedeném roce pokrývala energie z biomasy cca 3 % energetické bilance. Evropská unie si dala v té době dala velmi ambiciózní cíl dosáhnout 12% podílu obnovitelných zdrojů na energetické bilance do roku 2010 EU (LP 9/2002, str , pozn. red.). Některé státy EU chtějí tohoto cíle dosáhnout také dovozem biopaliv ze zemí střední a východní Evropy, které mají dobrý potenciál produkce biomasy. Mezi tyto země s navíc výhodnou polohou jistě patří i ČR. Historie Biomasa sloužila v českých zemích ještě poměrně nedávno v období od konce 1. světové do konce 2. světové války k výrobě nezanedbatelného množství různých biopaliv (lihu, dřevěného uhlí, dřevoplynu) nebo k přímo k získávání energie spalováním. Asi nejznámější příkladem byly dřevoplynové agregáty využívaných pro pohon automobilů (přikládala se polénka nebo dřevěné uhlí) za druhé světové války a těsně po ní. Nedostatek kapalných fosilních paliv tehdy zapříčinil rychlý a ekonomicky rentabilní rozvoj dřevoplynových agregátů. Největšího rozsahu využívání biomasy u nás však bylo s největší pravděpodobností dosaženo ještě dříve - před nástupem spalovacích motorů a strojní mechanizace do zemědělství. Podle různých autorů byla tehdy až třetina produkce obilnin (zejm. ovsa) používána pro krmení hospodářských a zejm. tažných zvířat, která ji biologicky transformovala na energii kinetickou. Z hlediska využívání potenciálu naší krajiny je zajímavé, že přibližně stejná rozloha zemědělské půdy je v současnosti považována za půdy s nižším produkčním potenciálem a na její obhospodařování jsou vynakládány značné finanční prostředky formou dotací (např. nařízení vlády č. 505/2000 a novela 500/2001 Sb.). Formy biomasy Ke spalování je vhodná hlavně rostlinná biomasa (fytomasa) z různých druhů dřevin nebo dřevnatějících a slamnatých plodin, která má ve zcela suchém stavu velmi podobné chemické složení. Je tvořena přibližně z % uhlíkem, 44 % kyslíkem a 5,5 6,5 % vodíkem. Z tohoto faktu také vyplývá skutečnost, proč je výhřevnost fytomasy různých plodin skoro stejná - obvykle se pohybuje mezi 17,5 19,5 MJ/kg v zcela suchém stavu. Velkou předností biopaliv oproti hnědému uhlí (nejrozšířenějšímu domácímu palivu) je, že až na výjimky neobsahují síru a jejich spalování tedy není zdrojem SO 2. Na obhospodařování zemědělských půd s nižším produkčním potenciálem jsou vynakládány značné finanční prostředky formou dotací například na kosení trvalých travních porostů, přičemž kosená travní biomasa často zůstává nevyužita. V mnoha případech by bylo účelnější takové půdy využít pro pěstování energetických plodin (např. výmladkových plantáži RRD). Obsah popela v biomase je velmi nízký, u dřeva se hodnoty pohybují v průměru okolo 1 %, ale často je jeho podíl i nižší. Biomasu vhodnou pro výrobu energie je možno podle způsobu jejího vzniku rozdělit na následující 2 skupiny: 1. Zbytková (reziduální) a recyklovaná biomasa: sklizňové zbytky zemědělské prvovýroby, zejm. sláma obilná a řepková; těžební odpad z lesního hospodaření, např. z prořezávek, probírek a nehroubí z mýtní těžby (včetně tzv. palivového dříví - může být i záměrným produktem); biomasa z údržby břehových porostů, městské a krajinné zeleně (např. parky, stromořadí); spalitelný odpad z pilařské výroby, dřevozpracujícího a papírenského průmyslu; organické zbytky zemědělské výroby, zejm. chlévská mrva; organické nebo rostlinné zbytky ze zpracovatelského průmyslu, zejm. mlékárenského a potravinářského (např. rostlinné obaly olejnatých semen slunečnice, tuky); odpadní dřevo ze stavebního průmyslu; vyřazené palety a dřevěné výrobky. 2. Záměrně produkovaná biomasa pro energetické využití zejm. z porostů speciálních plodin: dřeviny (tzv. rychle rostoucí): výmladkové plantáže topolů a vrb na zemědělské půdě; nedřevnaté rostliny: ozdobnice, energetické obilí a mnoho dalších (u nás šťovík krmný); palivové dříví (v některých případech). Některé formy biomasy zejm. organického původu a nedřevnaté struktury uvedené ve výčtu jsou vhodné převážně k výrobě bioplynu nebo jiných biopaliv. Různé formy biomasy se postupně stávají žádanou surovinou pro průmysl, např. pro výrobu bioplastů (již se uplatňuje pro automobilový průmysl) nebo stavebních prvků. Výzkum se v poslední době zaměřuje na využití biomasy pro produkci kapalných biopaliv (tzv. rychlou pyrolýzou) a jako zdroj vodíku do palivových článků. 34 / 146 LESNICKÁ PRÁCE

17 Tab.1: Porovnání základní parametrů výmladkových plantáží a lignikutur. V mladková plantáï RRD Lignikultura na zemûdûlské pûdû na lesní pûdû Obvyklé obm tí 3 6 let let Opakování skliznû 4 aï 7x ve stejném porostu není moïné Zakládání na pûdû zemûdûlské (orná i TTP) lesní Sortiment dfievin topoly, vrby a jiné dfieviny topoly pro v sadbu dle pokynû MZe, MÎP dle seznamu a (nov ch) pfiedpisû ÚKZÚZ uznan ch klonû OLH MZe Hustota v sadby ks/ha ks/ha Cílov produkt tûpka pro energetické a prûmyslové vyuïití sortimenty pro dfievafisk prûmysl V nos za celou existenci porostu 5 19 t/ha/rok (su iny*) m 3 /ha/20 25 let * obsah vody 0% Tab. 2: Půdy využitelné pro záměrné pěstování biomasy (dle MZe, 1999; Urban, 1996). Typ pûdy (tis. ha) Poznámka PÛdy v horsk ch oblastech 481 SvaÏité pûdy nad 7 %; nad 600 m.n.m.; t <6 C; P 700 mm) PÛdy v podhorsk ch oblastech SvaÏité pûdy ãasto nad 7 %; m.n.m.; t=6 8 C; P= mm) Zaplavované pûdy 832 Nivní pûdy podél vodních tokû trpící obãasn mi rozlivy Problémové pûdy 11 Antropogenní pûdy dûlních v sypek 8 Odkali tû 30 PÛdy na skládkách odpadû 6 PÛdy kolem dálnic PÛdy v chránûn ch oblastech zóna (ochranná) CHKO 49 Ochranné zóny národních parkû Celková rozloha 4284 Zemûdûlská pûda v âr v roce 1999 (zornûní 73,77 %) Některé z těchto oblastí mohou být v budoucnu významným a ekonomicky zajímavým odběratelem biomasy. Záměrné produkovaná biomasa a výmladkové plantáže RRD táže RRD na zemědělské půdě sklízeny ve velmi krátkém obmýtí (tzv. minirotaci) 3 7 let, kterou je možné opakovat několikrát po sobě bez nutnosti nové výsadby. Jejich produktem je (dřevní) biomasa využitelná zatím hlavně jako palivo (vytápění, sdružená výroba elektřiny), ale i jako průmyslová surovina (výroba tekutých paliv, farmak, konstrukčních materiálů). Záměrná produkce biomasy se může v brzké době stát důležitým aspektem v trendu využívání biomasy díky unifikované kvalitě, dobré plánovatelnosti produkce a svým dalším ekonomicko-sociálním přínosům. Podrobněji bychom se chtěli výmladkovými plantážemi zabývat v některém z dalších čísel Lesnické práce. Potenciál půd pro záměrné pěstování biomasy Mezi pozitivní faktory situace v ČR, z hlediska záměrného pěstování biomasy, patří velká rozloha tzv. marginálních zemědělských půd s nižším produkčním potenciálem z hlediska konvenční zemědělské produkce. ČR je ve srovnání s průměrem EU zemí s vysokým zorněním zemědělské půdy (73,8 % proti 53,5 %), která pokrývá 54,3 % rozlohy státu (v EU je to jen 41,5 %). Velká část zemědělské půdy (45 %) navíc leží v horských a podhorských oblastech s členitým kopcovitým terénem a tvrdými klimatickými pod- Poměrně novým zdrojem biomasy jsou porosty speciálních plodin na zemědělské půdě, jejichž cílem je záměrná produkce biomasy k energetickému, nebo i průmyslovému využití. Jsou to druhy a sorty dřevin, trvalek nebo bylin, které jsou schopné vysokého výnosu nadzemní biomasy. Jejich růst a zejména objemová produkce (tuny/hektar/rok) při intenzivním pěstování výrazně převyšuje průměrné hodnoty ostatních plodin ve sledované oblasti. Pro rychle rostoucí dřeviny (RRD) považujeme za nadprůměrné výnosy od 8 10 tun a za vynikající nad 15 tun sušiny/ha/rok (100% sušiny) v průměru za celou dobu existence plantáže. Tento způsob produkce biomasy se začal rozvíjet v posledních dvou desetiletích v západní Evropě (EU) a experimentálně v také v některých oblastech Severní Ameriky. Zatím nejpropracovanější způsob je produkce biomasy s využitím dřevin, který je v češtině nejčastěji označován jako výmladkové plantáže RRD. Narozdíl od dobře známých lesnických lignikultur topolů, které jsou sklízeny po letech růstu, jsou výmladkové planmínkami, kde v dnešní době není intenzivní zemědělská výroba ekonomicky efektivní. Od roku 1990 narůstá rozloha neobdělávané půdy o ha ročně a podle odhadů MZe (1999) je celková rozloha neobdělávané půdy 300 tis. ha (7 % zemědělského půdního fondu.). Tato půda je potenciálně využitelná pro RRD a jiné energetické plodiny. Dále lze k pěstování biomasy využít půd tzv. problémových, které jsou nevhodné pro potravinářskou produkci v důsledku nevhodné lidské činnosti. Jejich rozloha se odhaduje na 54 tis. ha. Po katastrofálních záplavách ve Slezsku a na Moravě v roce 1996 se také objevila možnost a zájem využít plantáže RRD na nově vzniklých náplavách a sedimentech, které nejsou pro klasickou rostlinnou výrobu vhodné (kamenitost, špatná kapilarita, málo humusu). Odhad potenciálu biomasy v ČR V roce 1997 byla britskou firmou CSMa za podpory MŽP provedena studie potenciálu obnovitelných zdrojů v ČR. Pro oblast biomasy se na studii podíleli pracovníci VÚKOZ Průhonice, kteří řešili výzkumný projekt zaměřený na produkci a využití biomasy v ČR (PPŽP/640/96). Studie hodnotila potenciál biomasy z několika zdrojů, mezi nimi i vybraných klonů topolů (rod Populus) a vrb (rod Salix), dále potenciál reziduální biomasy z lesů a zemědělství (sláma řepková a obilná). Peklov nejstarší výmladková plantáž v ČR (9letý porost topolového klonu P-Jap105*050 před třetí sklizní průměrná výška 4,8 metrů, dosavadní vynos 9,5 tuny sušiny /ha/rok ) biomasa LESNICKÁ PRÁCE 147 / 35

18 pěstování biomasy Využití a potenciál biomasy v ČR miliony tun su iny za rok 0,9 Potenciál plantáïí RRD (vrby, topoly) Potenciál zbytkové biomasy (sklizàové a tûïební zbytky) VyuÏití biomasy v roce 1995, MÎP 1,6 VyuÏití biomasy v roce 1999, MÎP 9,1 5,1 Potenciál biomasy Sladk, ,5 6,5 Potenciál biomasy Scholes, 1997 Produkční potenciál rychle rostoucích dřevin pro různé půdně-klimatické oblasti byl odvozen z výsledků výzkumných prací (ověřování klonů RRD pro produkci biomasy) VÚKOZ Průhonice. V případě lesní zbytkové biomasy se uvažovalo zejména nehroubí z mýtních a případně výchovných těžeb. Odebírané množství by v průměru nemělo přesáhnout hranici 0,2 ts/ha/rok z hlediska zachování koloběhu prvků a organické hmoty v lesním ekosystému. Odhad výnosů slámy u obilnin byl proveden dle komoditních zpráv MZe. Potenciál produkce biomasy u všech plodin byl hodnocen na třech úrovních podle bariér omezujících jeho využívání, a to jako: technický potenciál (omezení: rozloha, produkce plodiny), dostupný potenciál (omezení: životní prostředí NP, CHKO, ochranná pásma) a realizovatelný potenciál (omezení: konkurence využití půdy pro jiné účely, např. pro jinou plodinu nebo využití). V grafu je znázorněn jeden z výstupů studie, a to odhad potenciálu reziduální a záměrně pěstované biomasy (zde výmladkových plantáží RRD - pravý sloupec). Graf je doplněn údaji staršího odhadu potenciálu Staré Město pod Landštejnem Štěpkování těžebního odpadu v obecních lesích pro centrální kotelnu speciálně upraveným štěpkovačem s přidanou hydraulickou rukou. V místních podmínkách je takto vyráběno ekonomicky velmi levné palivo (45 75 Kč/m 3 což je přibližně 400 Kč/tunu). biomasy (druhý sloupec zprava) a oficiálními údaji MŽP o využívání biomasy v uvedených letech. Z výsledků studie a po srovnání s jinými expertními odhady potenciálu produkce biomasy je možno vyslovit tyto závěry a shrnutí: ČR patří podle různých analýz mezi země s relativně vysokým potenciálem biomasy, který se pohybuje okolo 9 12,5 mil. tun suché hmoty za rok (SLADKÝ 1996, SCHOLES et al. 1997). V případě, že by byl odhadovaný potenciál biomasy rozvinut a využit, tak by se biomasa mohla podílet na energetické bilanci ČR až 12 % (samozřejmě v delším časovém horizontu); z celkového potenciálu biomasy je 5,1 6,5 mil. tun/rok tzv. zbytkové biomasy, z toho je v současnosti využíváno podle odhadů MŽP okolo 1,9 mil. tun, což je přibližně 1/3 potenciálu zbytkové biomasy a 1/5 celkového realizovatelného potenciálu biomasy, potenciál záměrně pěstované biomasy formou výmladkových plantáží RRD se odhaduje na 4 6 mil. tun/rok (sušiny), který by však mohl být dosažen podle našeho odhadu za let, pokud by byl nárůst rozlohy plantáží optimální. Použitá literatura je k dispozici u autora příspěvku. Ing. Jan Weger VÚKOZ, odd. fytoenergetiky, Květnové náměstí 391, Průhonice weger@vukoz.cz Foto: autor Neznašov Ukázka výmladkové plantáže rychle rostoucích dřevin na zemědělské půdě. Porost topolových klonů (tzv. japany, hustota cca 12 tis./ha) je starý 6 let - vlevo je část řádku sklizena po 4 letech (to znamená, že vidíme 2leté výmladky); vpravo je řádek nesklizený (vidíme 6leté stromky). 36 / 148 LESNICKÁ PRÁCE

19 Než se do malého lesa vrátí jaro Zdeněk Kadlus Předchozí příspěvky hovořily o porostní výchově, o prořezávkách a probírkách v pasečném lese víceméně stejnověkém, který u nás jednoznačně převažuje. I při uplatňování holosečných forem se v maloplošném hospodářství ve smyslu zákona hovoří o tzv. obnovní době, vymezené prvním a posledním těžebním zásahem, který vedle sklizně sleduje tvorbu podmínek pro obnovu daného porostu. hospodaření v malém lese Jde-li o celý porost nebo při jeho větší rozloze o tzv. pracovní pole, uvažujeme obnovní dobu celkovou. U clonosečných forem, kdy následný porost vzniká pod ochranou mateřského porostu, přistupuje tzv. obnovní doba dílčí. Ta se vztahuje na tu část porostní plochy, na které se porostní zásoba nemýtí naráz, ale několika zásahy, nejméně dvěma. Obnovní doba dílčí je pochopitelně kratší než doba celková. Např. při její délce třicet až čtyřicet let se mohou obnovní doby dílčí pohybovat v širokém průměru kolem deseti roků. U slunných dřevin, jako je dub, je tato doba kratší, u stinných dřevin jako buk a zejména jedle delší. Počáteční růstové rozdíly náletových jedinců se však rychle stírají, takže zapojené nálety a nárosty se i při jisté rozdílnosti věku nadále chovají jako stejnověké. Charakterizují se pak tzv. středním věkem. Specifika obnovy clonnou sečí Ve srovnání s holou sečí je při clonosečné obnově podstatně složitější jak kácení, včetně odvětvování, tak vyklizování vytěžené dřevní hmoty, které probíhá přes dosud neobnovované části porostu. Nutná je skutečně vysoká profesionální zručnost a přísná technologická kázeň. Vyžaduje to bezpodmínečně směrové kácení podle stanoveného směru vyklizování a také dostatečně hustou síť přibližovacích linek, podle potřeby doplněnou i vyklizovacími linkami, tzv. péry (proto již při jejich zakládání v probírkových porostech je třeba zvažovat ohledy na budoucí obnovu). Samozřejmě určitého poškození podrostů se i při největší šetrnosti nelze vyvarovat, pomáhá jej však snížit přiměřeně vysoká sněhová pokrývka. Pochopitelně je nutno odklidit klest a další těžební odpad - avšak při rozložení těžby do několika zásahů je ho méně než při soustředěné těžbě na holé seči. Majitelé malého lesa, ať již jednotlivci či obce (v obou případech je vhodné sdružování), budou pravděpodobně dávat přednost holosečným formám mýcení a tím i obnovy. Bezesporu vyznačit budoucí holoseč je nesrovnatelně jednodušší než zásah clonné seče. V prvém případě se vystačí s vyznačením jednotlivých stromů po obvodu plochy tak, aby značky byly na dohled. Většinou se volí pravidelný tvar, daný šířkou, délkou a výměrou ve smyslu zákona (již předchůdci soudobých lesníků považovali koncem předminulého století přípustnou šířku paseky do dvou výšek stromu). Kromě toho dodavatelská smlouva může být jednoznačně kontrolována. U clonosečných forem se navíc vyznačují jednotlivé stromy, což je náročné na čas, zkušenosti a odborné znalosti. Zde se vyšší vklady času, práce a prostředků mohou (nemusí!) vrátit v podobě přirozené obnovy. Avšak i při holosečných formách lze počítat aspoň s pomístným přirozeným zmlazováním. Slunné dřeviny jako borovice a modřín se mohou úspěšně zmladit na holině velké na dvě výšky stromu. Na holinu širokou do jedné výšky stromu mohou nalétnout polostinné dřeviny, jako je dub, smrk a buk, případně i jedle. Ta však bývá záhy předrůstána jinými dřevinami. Zde nehrají ani tak roli možnosti doletu, případně opadu semene, jako spíše mikroklimatické podmínky při porostní stěně, boční zástin na vnějším okraji a boční světlo na vnitřním okraji, zpravidla do dvou třetin výšky stromu. Konkurence kořenů mateřského porostu však zůstává. Poslední výchovné zásahy před obnovou Co z toho plyne pro porostní výchovu, zejména při posledních zásazích před dosažením mýtného věku, a pro clonosečné zásahy? Podle okolností, především podle druhové skladby a stavu porostu, se zasahuje více do úrovně, jindy zase do podúrovně. Pokud majitel předpokládá do budoucna uplatnění holosečných forem, bude poslední probírkové zásahy orientovat spíše do podúrovně, aby docílil vyrovnanější tloušťkovou strukturu v době mýcení. To ovšem neznamená, že by do úrovně zasáhnout nemohl. Má-li však v úmyslu zaměřit se na clonosečné formy obnovy, je vhodné při posledních probírkách a pochopitelně i při prvých fázích clonné seče zasahovat spíše do úrovně a těžit přednostně ty stromy, které již dosáhly požadovaných cílových dimenzí. Tento účinek lze očekávat především v bukových a v dostatečně zpevněných smrkových porostech. Protože však dílčí obnovní doba bývá poměrně krátká, měl by podporu orientovat spíše na stromy meziúrovňové (vzrůstavé či ustupující). Vysloveně podúrovňové stromy by si nestačily zvětšit korunu natolik, aby mohly významněji přirůstat do tloušťky. U smrku k tomu navíc probíhá postupná změna anatomické stavby jehlic nových ročníků se zřetelem na zvýšený přístup světla. U borovice, modřínu a dubu je zpravidla přírůstová reakce slabší. A správně vychovávaná jedle by měla mít již od dřívějška vytvořený výškově členitý zápoj. Zásahy ve výmladkových lesích Vysloveně na zásahy v zimním období jsou vázány výmladkové lesy, které se ještě místy uchovaly. Jejich obnova probíhá vegetativní cestou, tvorbou pařezových (někdy i kořenových) výmladků. Výjimku představovalo tzv. dubové loupenictví s těžbou kůry na výrobu třísla koncem dubna a začátkem května. Výchova se uskutečňovala jednocením výmladků, případně podporou jedinců vzniklých ze semene, ať náletem, síjí nebo sadbou. Kácelo se co nejníže nad zemí šikmým řezem. Produkcí pařezin, nízkého lesa, bylo především palivo. V lese středním zajišťovaly těžbu užitkového dřeva výstavky, s věkem několikanásobku obmýtí výmladkové etáže, zpravidla dvacet až třicet roků. Dřevokaz S končící zimou a blížícím se jarem vyvstává naléhavost ochrany proti živočišným škůdcům. Jedním z prvých je dřevokaz čárkový, významný technický škůdce dřeva. Svými až několik centimetrů dlouhými chodbičkami, v okolí se zabarvením ambrosiovými houbami, snižuje pevnost dřeva. Prevence spočívá v bezodkladném odvozu dříví před jarním rojením, které probíhá od konce března do začátku dubna. Napadá středně silné až silné neodkorněné dříví smrku, ale i dalších jehličnanů. Nálet samiček, navrtávajících dřevo, prozrazují bílé drtinky. Larvy se živí houbou rodu Molinia, kterou s sebou zavleče samička. Má-li být asanace účinná, musí následovat hned po napadení, nejpozději do týdne. Lapače se podle pokynů místního odpovědného hospodáře umisťují do míst loňských skládek, kde bylo tehdy dřevo napadeno a kde dospělci přezimují v půdě od srpna do poloviny března. Nejen čert, ale i dřevokaz nikdy nespí nejlepší prevencí je čistota lesa a včasný odvoz dříví. Ing. Zdeněk Kadlus, CSc. ČLS při SLŠ Hranice, Jurikova 31, Hranice LESNICKÁ PRÁCE 149 / 37

20 aktuality Aktuality z domova CENA DŘEVA KLESÁ, NĚKTEŘÍ ZPRACOVATELÉ KONČÍ V oboru chybějí investice na modernizaci zanedbaných pilařských kapacit. Majitelé lesů už loni tržili za m 3 surového dřeva v průměru o 150 až 250 korun méně než v předchozím roce, ale zpracovatelé dřeva očekávají další pokles. Pily, které závisejí na exportu, utrpěly loni citelné kursové ztráty. Navíc jsou při současné oboru. Les je dlouhodobá záležitost, nelze vyčíslit náklady na jeden strom a zisk z jeho prodeje. Zpracování dřeva (2002) Obrat v oboru: přes 10 mld. Kč Těžba dřeva na řezivo i vlákninu: mil. m 3 Obrat tuzemských podnikatelů v LH: 7 8 mld. Kč Obrat tuzemských zpracovatelů dřeva: 5 mld. Kč Podle Hospodářských novin ( ), redakce KOMODITNÍ BURZA PRAHA ZŘIZUJE ELEKTRONICKÝ PARKET PRO OBCHODOVÁNÍ DŘÍVÍM Dne schválila na svém X. zasedání burzovní komora Komoditní burzy Praha na základě doporučení Výboru pro přípravu obchodování s dřívím a dřevní hmotou vytvoření elektronického parketu pro obchodování s touto komoditou. Tento nový parket se tak stane součástí elektronického obchodního a vypořádávacího systému Komoditní burzy Praha. Obchodování s dřívím a dřevní hmotou by mělo být zahájeno počátkem II.Q Komoditní burza Praha současně dále vyvíjí aktivity k získání nových významných členů pro obchodování na tomto novém parketu. Informaci najdete na Martin Šiler, předseda burzovní komory Komoditní burzy Praha 10. KONFERENCE S MEZINÁRODNÍ ÚČASTÍ dálkového průzkumu Země (DPZ) v GIS, následovaly další referáty orientované převážně na mezinárodní GIS, jeho problematiku a současný stav. Další sekce byla zaměřena především na referáty, týkající se současné situace v Česku a pozice ČAGI a jejích aktivit. Následující dva dny jednání se nesly v duchu hesla konference, tedy souhry teorie s praxí se zaměřením na konkrétní aplikace GIS v praxi nebo přímo na tvorbu relativně úzce zaměřených tematických GISů, poměrně málo bylo referátů komerční povahy, zabývajících se například prezentací nových softwarových produktů apod. Pro zahraniční účastníky konference byl organizován speciální doplňkový program nad obvyklý rámec konference. Jednacími jazyky konference byly angličtina a čeština. Simultánní překlad byl po celou dobu trvání konference zajištěn. Pro české lesnictví byly významné dvě po sobě následující prezentace o výstavbě tematického GISu na půdě Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) v Brandýse nad Labem, které byly zaměřeny především na datový sklad a jeho pozici v rámci tematického GIS v ÚHÚL. Tato prezentace měla pozitivní ohlas mezi delegáty a vyvolala bohatou diskusi, realizovanou díky pohotovosti pořadatelů především formou improvizovaného stánku, kde přímo na konkrétních příkladech byly zodpovězeny dotazy účastníků konference. Celá akce měla tradičně vysokou odbornou, organizační i společenskou úroveň. Tomáš Beneš, recesi a klesající poptávce po stavebním dříví nuceny zlevňovat. Tento tlak potom přenášejí i na majitele lesů. Počítáme, že na jaře bude cena dřeva ještě klesat, říká František Vomočil, jednatel firmy Stora Enso Timber, která s pilami ve Ždírci nad Doubravou a Plané patří k lídrům na českém trhu. Je pravda, že ceny řeziva v celé Evropě stagnují, ale další snižování cen už nelze akceptovat. Bylo by smrtící hlavně pro menší majitele lesů s výměrou kolem 300 hektarů. To jsou například obecní nebo městské lesy, uvedl František Morávek, výrobní ředitel LČR. Svůj podíl na špatné situaci měly i kalamity, při kterých padlo kolem 2 miliónů m 3 dřeva. Tlak na zpracování kalamitního dřeva ovlivňuje i jeho cenu, tvrdí Vomočil. S tím nesouhlasí Morávek: Kalamita je problém majitele lesa a ne pily. Ta bude vždy požadovat pouze kvalitní surovinu. Podle Petra Pražana, předsedy Společenstva dřevozpracujících podniků je potřeba vidět problémy oboru v širších souvislostech. Cena dřeva byla v minulosti u nás vyšší než v okolní Evropě, ale dnes se už neurčuje v Česku, uvádí Pražan. Dodal, že v republice je nadbytek pil. Několik posledních let se do nich neinvestovalo. V poslední době ukončilo činnost kolem 50 pil a další to ještě čeká, říká. Dvouletý pád cen dřeva postihuje především podnikatele v LH. Tajemník ČAPLH Karel Hubálek tvrdí, že proti tomuto vývoji se majitelé lesů mohou jen těžko bránit. Cenu dřeva neurčí nikdo v Česku a řekl bych ani v evropském prostoru, je to dnes globální záležitost. Druhou věcí je rentabilita podnikání v našem Foto: archiv redakce GIS OSTRAVA 2003 Ve dnech 26. až 29. ledna 2003 se uskutečnil již desátý ročník konference GIS Ostrava, která se letos konala pod heslem teorie a praxe ruku v ruce. Konfe- rence, tradičně orientovaná zejména na praktické aplikace geografických informačních systémů (GIS), patří mezi každoroční setkání geoinformační komunity, která se pořádají pod záštitou České asociace pro geoinformace (ČAGI). V roce 2003, vzhledem k významnému jubileu konference, byl pozván vyšší počet referujících ze zahraničí, což jistě přispělo k nejvyššímu počtu účastníků této konference v její historii, ale i k přílivu nových netradičních účastníků, a to i těch, kteří až dosud neměli na této akci jedinou prezentaci. Konference byla tradičně předznamenána odbornými semináři, organizovanými již v neděli 26. ledna. Vlastní program konference, dělený do jednotlivých sekcí, byl zahájen v pondělí ve 13 hodin a předcházela mu velmi zajímavá exkurze po Institutu geoinformatiky VŠB-TU Ostrava. Po otevíracích projevech pokračovalo jednání konference první mezinárodní sekcí převážně orientovanou na aplikace Foto: Tomáš Beneš ÚHÚL Brandýs nad Labem NA LDF MZLU LZE STUDOVAT KLASICKÉ OBORY! Ve zvláštní příloze Mladé fronty Dnes (ze ) byl uveden přehled studijních oborů na všech vysokých školách v ČR. Bohužel, při přenosu údajů z databáze Ministerstva školství došlo ke ztrátě části dat, a proto byly zveřejněné údaje týkající se Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity (LDF MZLU) v Brně neúplné. Čtenáře Lesnické práce proto ujišťuji, že na naší fakultě lze studovat obory: lesnictví, dřevařství a krajinářství, a to jak v bakalářských, tak magisterských (inženýrských) i doktorských studijních programech. Prof. Ing. Vladimír Simanov, děkan LDF MZLU ze světa NOVÁ AKVIZICE STORY ENSO TIMBER Společnost Stora Enso Timber podepsala předběžnou smlouvu o získání 66 % vydaných akcií pilařských závodů a 100 % akcií podniku na získávání dřeva společnosti Sylvester, největší estonské společnosti v pilařském průmyslu a v nákupu dřeva, jejíž čistý roční obrat se pohybuje kolem 160 mil eur. Prostřednictvím této akvizice se ze společnosti Stora Enso stane vedoucí pilařská spo- 38 / 150 LESNICKÁ PRÁCE