VADÍ - NEVADÍ (Svěrák a Uhlíř) KDYBY TADY BYLA (ŽALMAN LOHONKA) C C Není nutno, není nutno 1. [: Kdyby tady byla taková panenka,

Transkript

1 VAÍ - NEVAÍ (Svěrák a Uhlíř) KYBY TAY BYLA (ŽALMAN LOHONKA) Není nutno, není nutno 1. [: Kdyby tady byla taková panenka, mi 7 aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, [: která by mě chtěla, syna vychovala, 7 7 natož aby se brečelo. hceš-li, trap se, že ti v kapse, zlaté mince nechřestí, nemít žádné kamarády, tomu já říkám neštěstí. která by mě chtěla:] 7 (7) přitom pannou byla:] Nemít prachy... Nevadí, nemít srdce... Vadí, P O V O (NEVĚI) 1. Na dlani jednu z tvých řas, do tmy se koukám, hraju si písničky tvý, co jsem ti psal, / je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? 2. Pod polštář dopisů pár, co poslalas', dávám, píšeš, že ráda mě máš a trápí tě stesk, je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? zažít krachy... Nevadí, 7 zažít nudu... jó to vadí. 2. Kdybych já ti měla syna vychovati, přitom pannou býti, ty by si mě musel, kolíbku dělati, do dřeva netíti. 3. Kdybych já ti musel kolíbku dělati, do dřeva netíti, ty bys mě musela, košiličku šíti, bez jehel a nití. 4. Kdybych já ti měla košiličku šíti bez jehel a nití, ty by si mě musel žebřík udělati do nebeské výši. htěl jsem to ráno, kdy naposled snídal jsem s tebou, ti říct, že už ti nezavolám, pro jednu pitomou holku, pro pár nocí touhy podved jsem všechno, o čem doma si sníš, / / /H / / /H teď je mi to líto. 3. Kolikrát člověk může mít rád tak opravdu z lásky, dvakrát či třikrát - to ne, i jednou je dost, je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál? Kdybych já ti musel žebřík udělati až k nebeské výši, lezli by jsme spolu, spadli by jsme dolu, () byl by konec všemu. -9-

2 P A N E N K A (POUTNÍI) B U R Á K Y (K.T.O.) 1) Když Sever válčí s Jihem a zem jde do války, A7 2) Ref.: je lepší doma sedět a louskat buráky.:] Plukovník sedí v sedle, volá: Yankeeové jdou!", Jeho mužstvo v trávě leží, že dál už nemohou, Plukovník se otočí a koukne do dálky, jak jeho slavná milice teď louská buráky. A mír je mezi náma. Ref.: Otevři oči ty uspěchaná,... ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA (Jiří SHELINER) Ref.: [: Hej hou, Ještě spí a spí a spí zámek šípkový, žádný princ tam v lesích ptáky neloví, ještě spí a spí a spí dívka zakletá, u lůžka jí planá růže rozkvétá. To se schválně dětem říká, E aby s důvěrou šli spát, klidně spát, že se dům probouzí a ta kráska procitá, mi zatím spí tam dál, spí tam v růžích. 2. Kdo ji ústa k ústům dá, kdo ji zachrání, kdo si dívku pobledlou,vezme za paní, vyjdi zítra za ní a nevěř pohádkám, žádný princ už není, musíš tam jít sám ) Už si oblékni šaty i řetízek zlatý, A umyj se půjdeme na karneval, A na bílou kůži ti napíšu tuší, Že dámou jsi byla a zůstáváš dál. [: Hej hou,... Až tahle válka skončí a my zas budem žít, své milenky a ženy zas půjdem políbit. Pak zeptaj se tě: "Hrdino cos dělal za války?" "Já flákal jsem se s kvérem a louskal buráky." Otevři oči ty uspěchaná, dámo uplakaná Otevři oči, ta hloupá noc končí, Ref.: 3) Ani pouťovou panenku nezanechal. 7 Ref: [: Hej hou, hej hou, nač chodit do války, A7 Tak skončil ten prvý, den smáčený krví, Jak válejí se v trávě a louskaj buráky. 7 Snad houf bílých holubic, nebo jen žal? Ve stínu u silnice vidím z Jihu vojáky, A7 7 Na polích místo bavlny teď rostou bodláky. 1) o skrýváš za víčky a plameny svíčky,

3 HO HO WATANAY (ŽALMAN LOHONKA) TŘI KŘÍŽE (HOP TROP) 1. 1) ávám sbohem břehům proklatejm, ám ti je do vlasů, Bílou přídí šalupa "My rave" Ref.: Ho ho Watanay, Ref: Jen tři kříže z bílýho kamení Ho ho Watanay, Slzy v očích měl a v ruce znavený 2. První kříž má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačky jen. hřestot nožů při kterým přejde smích, v srdci kámen a jméno Sten. 3. Já, Bob reen, mám tváře zjizvený, 2) štěkot psa zněl, když jsem se smál. ruhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál. 4. Ref.: Ho ho Watanay,... 3) Třetí kříž snad vyvolá jen vztek, atty Rodgers těm dvoum život vzal. Svědomí měl, vedle nich sis klek... Rec: Snad se chtěl modlit vím, trestat je lidské, ale odpouštět božské snad mi tedy Bůh odpustí. V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni, Má barvu havraní, jak uhání, jak uhání Ref.: Ho ho watanay, 4) V dlani motýl usíná, hvězdička už zhasíná Vánek co ji k tobě nes, až do léta ti odlétá Ref.: Ho ho Watanay, Ref: Jen tři kříže z bílýho kamení Kiokena, Kiokena lodní deník, co sám do něj psal. ho ho Watanay, někdo do písku poskládal. tak usínej, tak usínej míří k útesům, který znám. máš v očích hvězdičky, který v drápech má ďábel sám. Spinkej můj maličký, Sladkou vůni nese ti, noční motýl z perleti, Vánek ho kolíbá, už usíná, už usíná

4 TULÁKÝ RÁNO (BRONTOSAUŘI) ZÁTOKA (REENHORNS) mi 1) V zátoce naší, je celej den stín, 1. Posvátný je mi každý ráno, neska je tichá, to já dobře vím, mi když ze sna budí šumící les Kdy ten stín zmizí i z duše mojí, a když se zvedám s písničkou známou Za vodou čekám na lásku svojí. mi a přezky chřestí o skalnatou mez. 2) Poslední dříví jsem na oheň dal, I kdyby nocí překrásně hřál, Já nespím to víš, jak bych si přál, Proč jsi mě Hardy na práci vzal. mi Tulácký ráno na kemp se snáší, Bb mi 3) Už pomalu svítá a krávy jdou pít, V sedle zas musím celej den být, Proč má tvůj tatík, ach tolika stád, Tejden už sháním a nemůžu spát. 4) Zejtra se vrátím na jižní díl, V zátoce naší, tam bude můj cíl, Vítr se zdvihá a měsíc jde blíž, Zejtra stín zmizí, dobře to víš. za chvíli půjdem toulat se dál, a vodou z říčky oheň se zháší, Bb mi tak zase půjdem toulat se dál. ON I E O (HRPA) Ref.: iego, on iego, krásný koně máš. 2. Posvátný je můj každý večer, když oči k ohni vždy vrací se zpět, tam mnohý z pánů měl by se kouknout a hned by věděl, jakej chcem svět. 3. Posvátný je mi každý slovo, když lesní moudrost a přírodu zná, bobříků sílu a odvahu touhy, kolik v tom pravdy, však kdo nám ji dá? 2x iego, on iego, proč máš v očích pláč. 1) Za to hříbě, on iego, tady nugetty všechny máš. Za to hříbě, on iego, za tu malou bílou tvář. Ref.: iego, on iego,... 2) Pohlédni do očí svému koni, až v nich uzříš ohně žár, pak skloň hlavu do jeho hřívy, a nezapomeň na tu bílou tvář. Ref.: iego, on iego, Hoja hoj, hoja hoj HOJA HOJ (aniela KOLÁŘOVÁ) 7 2. hceš-li okouzlit dívku nevinou 7 staň se vojákem, staň se hrdinou. 7 Hoja hoj, hoja hoj hmoždíře a palcáty zvol si nejlepší, ze všech řemesel. Hoja hoj, hoja hoj bůh nás zachrání 1. hceš-li na světě býti převesel v králi máme zastání 7 Hoja hoj, hoja hoj holky vokatý. 3. Rány na buben máš-li ve vínku nesmíš zaváhat ani vteřinku. 4. Sláva až přilbu tvojí pozlatí stal ses mužem tím co se neztratí. Ref: 2x

5 BLUES OLSOMSKÉ VĚZNIE (M.TUČNÝ) J A S N Á Z P R Á V A (OLYMPI) Můj děda bejval blázen, texaskej Ahasver, 7 a na půdě nám po něm zůstal ošoupanej kvér. projít bytem já abych se bál. Ten kvér obdivovali všichni kámoši z okolí, 7 Skončili jsme jasná zpráva, proč o tebe zakopávám dál, ík tobě se vidím zvenčí, a máma mi říkala: Nehraj si s tou pistolí! připadám si starší, menší, sám, Jenže i já byl blázen tak zralej pro malér a ze zdi jsem sundával tenhleten dědečkův kvér. Pak s kapsou vyboulenou chtěl jsem bejt chlap "All right" a s holkou vykutálenou hrál jsem si na Boonie and lyde. kam se kouknu kousek tebe mám Pěnu s vůní jablečnou, vyvanulý sprej, Ale udělat banku, to není žádnej žert, sotva jsem do ní vlítnul hned zas vylít' jsem jak čert. Místo jako kočka já utíkám jak slon, takže za chvíli mě veze policejní anton. telefon cos ustřihla mu šňůru. Knížku krásně zbytečnou, co má lživý děj, píše se v ní, jak se lítá vzhůru, Teď okno mřížovaný mně říká, že je šlus, proto tu ve věznici zpívám tohle olso blues. Pravdu měla máma, radila: Nechoď s tou holkou! a taky mně říkala: Nehraj si s tou pistolkou! Když máš srdce zjihlé, lítá vzhůru, ve dvou vzhůru. když máš potíže, Odešlas mi před úsvitem, mám strach bloudit vlastním bytem sám, S T Á N K Y (NEVĚI) 7 S cigaretou a holkou co nemá kam jít. Skleniček pár a pár tahů z trávy, Uteče den jak večerní zprávy, Neuměj žít a bouřej se a neposlouchaj. Začni s tím hned teď, jasná zpráva, rub co nemá líc. Sólo kytara:...,... mi Začni s tím hned teď. mi ělání, dělání, všechny smutky zahání, mi ělání, dělání je lék, mi Ztracená víra, hrozny z vinic neposbírá. 2) U stánků, na levnou krásu, Postávaj a ze slov a hlasů, poznávám, jak málo jsme jim stačili dát. Jen zahlídli svět, Žal se krásně vstřebá, 7 mi Tak málo je, málo je lásky, postav třeba zeď Jen zahlídli svět, maj na duši vrásky, těsto do díže, Upeč třeba chleba, není komu z okna mávat víc, Tak dej cihlu k cihle, mi kam se kouknu, kousek tebe mám Sólo kytara: Postávaj a smějou se času, Skončili jsme jasná zpráva, 1) U stánků na levnou krásu, Ě L Á N Í (Svěrák a Uhlíř) ělání, dělání, to nám úsměv zachrání, mi ělání, dělání je lék

6 IVNEJ SMÍH (REENHORNS) HEJNA VČEL (NEVĚI) 7 1) Nějak umírá nám láska, maj7 Eor E 1. Každej svoje dveře s hrůzou zamyká, vap ta dap..., 7 maj7 Eor E my jako hejna divejch včel jdeme dál. 7 když slyší, jak z kopců do údolí proniká, vap ta dap... Každej vztah je vlastně sázka, maj7 Eor E 7 maj7 Eor E každý ráno může zmizet, mi jdeme dál. Ten Jackův smích, ten divnej řev, 7 Řekněte, kdopak za to může, maj7 Eor E při kterým v žilách tuhne krev, kdo z nás má právo něco brát, 7 maj7 divnej smích, krutej smích. kdo učil lidi zlobu dýchat, Eor E kdo na vojáky chce si hrát. 2) Už zase bohatejch je spousta a čím víc peněz, lásky míň, jdeme dál. A tak nám zbejvá jenom doufat, že už zítra, zítra snad, budeme dál. 2. Mnohej honák s kulkou v zádech z koně slít', vap ta dap..., aniž tušil, že zas pastvinama bude znít, vap ta dap... 2x Řekněte, kdopak za to může,... 4) Nějak umírá nám láska, my jako hejna divejch včel jdeme dál. Ten Jackův smích, ten divnej řev, BON SOIR MAEMOISELLE PARIS 1. Mám v kapse jeden frank, jsem nejbohatší z bank nad Seinou, mám víc než krupiér a stíny Sacre-oeur nade mnou. Láska je úděl tvůj, pánbůh tě opatruj, bonsoir, mademoiselle Paris, 2. bonsoir, mademoiselle Paris. Znám bulvár Saint Michelle, tam jsem včera šel s Marie-laire, vím, jak zní z úst krásnejch žen slůvka "car je t'aime, oh, mon cher". 3. Tak už Jacka chytli, bude konec potíží, vap ta dap..., do noci však vříská z okna za mříží, vap ta dap... Ten Jackův smích, ten divnej řev, 4. Z větví borovice visí ztuhlej Jack, vap ta dap..., nebude už více pastvinama znít ten skřek, Ten Jackův smích, ten divnej řev, 5. Když však někdy vlci vyjou na měsíc, hoů..., ozývá se z kopců, kde stojí pár borovic, vap ta dap... Ten Jackův smích, ten divnej řev,

7 ZATRAENEJ ŽIVOT (REENHORNS) LABUTÍ KŘIK ( Žalman LOHONKA) 7 1. Přišel podzim zas o něco dříve, a s ním vítr přines' labutě, modrou řekou byla slyšet píseň, třepetání perutě. 2. elý měsíc tak si spolu hrály, potom přišel ten osudný den, bylo slyšet divné pousmání rezavého nože jen. 3. Pak zmizela loďka v zátočině, na ní zvonil zabijácký smích, toho muže nikdo nedohoní, kroky v blátě smyje sníh. Labuti, labuti, vrať se zpátky na svou řeku, labuti, 3. To bylo v awsonu tam v saloonu a já jsem zase přebral, všechny svý prachy jsem měl v talonu, na život jsem nadával. 1. To bylo v akotě po vejplatě, whisky jsem tam pašoval, 4. Zatracenej život, čert aby to spral, do nebe jsem se rouhal, než jsem se u baru vzpamatoval, Belzebub vedle mě stál. a že jsem byl sám jako kůl v plotě, s holkou jsem tam špásoval. 2. Šel jsem s ní nocí, jak vede stezka, okolo červených skal, než jsem jí stačil říct, že je hezká, zpěněnej býk se k nám hnal. Povídám: jupí, čerte, jdi radši dál, pak jsem ho za rohy vzal, udělal přemet a jako tur řval, do dáli upaloval. 5. Jó, rychle oplácí tenhleten svět, než bys napočítal pět, Ďáblovým kaňonem musel jsem jet, když jsem se navracel zpět. 6. Jak se tak kolíbám, uzdu v pěsti, schylovalo se k dešti, Belzebub s partou stál vprostřed cesty, zavětřil jsem neštěstí. Povídá: jupí, čerte, jdi radši dál, potom mě za nohy vzal, udělal jsem přemet, jako tur řval, do dáli upaloval. stýská se mi po tvém křiku a mám na jazyku, s kým že tvoje láska odletí. 4. Tak tu leží a je celá bílá, ještě dýchá v teplé náruči, nebojí se, je jak nikdy tichá, nevolá a nekřičí. 5. Pláče nebe a na modré řece její láska plave opodál, a já nevím, zase jednou nevím, kam bych ty svý oči dal

8 S K L Á A N K A (NEVĚI) P T Á Č A T A (BRONTOSAUŘI) 1) Tak od dneška vím, jak zavíráš oči 1) Na kolejích stála, za uchem květ, Když pusu ti dávám, Vlasy trávou zavázaný, s kytarou na zádech, Jak otáčíš hlavu, všechno už víš, 7 Strun už jen pět, hezký oči uplakaný. To co bych chtěl, 2) Opuštěnejch ptáčat, plnej je svět, 7 Hnízda hledaj, neví co dál. Snad se mi zdáš nebo nechápu nic, Vyšlápli jsme ránem a v neděli zpět, Snad jsem jen blázen, co chtěl by víc, Za týden jsem u trati stál. Ty můj vánku, skládanko hezká, Ref.: Z kouzelnejch chvil. Víš, holky těžší to maj, 2) o závěsů nutí se den, A my máme půlnoc, ítím tvůj dech a trochu se bráním, Hladit tě víc, Poprvé blízko, blízko tě mám, A tvoje tvář je plná stop mých, Začnu se bát, jestli to moje rád, Ti neublíží. mi 3) Říkal jsem jí štístko zatoulaný, vždycky smála se a začala hrát, Víš, holky těžší to maj. o potocích v trávě a o znamení, co lidi uměj ze zloby dát. Ref.: Víš, holky těžší to maj, = 1. 3) A už se mi stýská, Pitomej čas, už musím jít Uklidím okurky, polštáře, Naposledy pusu ti dávám, Ruce si chvíli nebudu mýt, Pel z tvojí kůže nechci si vzít, Tak zase zítra, Ty můj vánku milovaný. 4) (1. Sloka)......Z kouzelnejch chvil, milovaná