Přírodní památka Modřanská rokle

Transkript

1 Přírodní památka Modřanská rokle Rozhodnutí kam se vydat s turisty seniory na výlet v závěru dvou zářijových týdnů extrémních veder snad ani jinou možnost nemělo. Zalesněné území kde svůj údolní profil vytvářely říčky již v závěru doby ledové, tady by přece mělo být trochu chladněji než na rozpálených pražských ulicích. Podobných míst jako je Modřanská rokle není v okolí Prahy mnoho, tedy hurá do rokle. A hned z kraje je třeba říci že rokle nezklamala. Příjemný chládek nás provázel celou cestu. Toto v dnešních dobách přírodně chráněné území, prošlo docela dramatickým vývojem. To ovlivňovala především voda, stejně jako sousední Vltava, tak i zde místní potoky začaly vytvářet hluboký zářez do krajiny již v době čtvrtohor. Tehdy okolní kopce byly holé, porostlé teplomilnými travinami a keři. A jak se měnili vlastníci a že jich nebylo málo, třeba Zbraslavský klášter, velkostatek Komořany a mnozí další, teprve začátkem 20. století jej získala obec Modřany, měnilo se i využití těchto končin. Z té doby je počátek velkého problému, rozhodnutí Modřanskou rokli zalesnit. To by ještě nebylo to nejhorší, byly však použity nevhodné druhy dřevin, hlavně u nás nepůvodní trnovník-akát bílý, ale i borovice černá a smrk. Ty umožnily zaplevelení celého území a došlo téměř k vyhubení původních teplomilných druhů. Dnes zde probíhá pokus částečně navrátit původní vegetaci, je nutné kácet bez černý, trnovník a další plevelné a nepůvodní druhy, pro začátek na malých plochách, je to ale běh na dlouhou trať.

2 Protože všechna voda z Modřanské rokle stéká do Vltavy, i naše vycházka začala kousek od Vltavy, abychom se mohli vydat proti proudu Libušského a v druhé polovině vycházky Písnického potoka, Zabloudit se tu opravdu nedá, celou cestu lemují podobné info tabule o trase naučné stezky, flóře, fauně i zdejších geologických a hydrologických podmínkách. Žíznivý turista dokonce narazí na občerstvení U osamělé blechy, pokud ale přijde ve čtvrtek jako my, tak si musí počkat do soboty až otevřou. Cestu lemuje několik bývalých lomů, většinou již zarostlých náletovou vegetací. Právě v těchto lomech v jednotlivých vrstvách je prý možné číst jako v knize o událostech staletí minulých. U jednoho z nich jsme se zastavili, jednotlivé vrstvy hornin jsou dobře viditelné i dnes I tady je možné dozvědět se ledacos zajímavého o místní přírodě

3 Zajímavostí na naší cestě proti proudu Libušského potoka je menší přehrada, účelově je to vlastně Libušská retenční nádrž. První místo na naší cestě kde bylo možné se trochu ohřát na slunci Celé jezero má obrovskou rezervu v kapacitě vody, v případě velkých dešťů se sem voda řítí z několika okolních panelových sídlišť.

4 Situace se dramaticky mění pod přehradou, pomalu opouštíme zpevněnou cestu Dále nás již čeká pouze lesní stezka proplétající se mezi stromy

5 Nejlépe to vyjádřila Dana připadám si jako v pohádce Písnický potok jsme museli přebrodit, popravdě ale řečeno, zvládli jsme to suchou nohou, protože i tento potok je téměř bez vody a několik jeho přítoků bylo úplně vyschlých.

6 Poslední naše zastávka, písnický rybník se zvláštním názvem Kalibárna Krásné místo uprostřed lesů, snad by se zde dalo i koupat. Pokračovali jsme však dál a hned jsme si to zdůvodnili, neměli jsme sebou plavky! Pětikilometrová procházka z Modřan do Písnice je za námi. Množství zvěře, plazů a ptáků, těch zde má být dokonce až šedesát druhů alespoň to slibují informační tabule se před námi asi v houštinách umě ukrylo, snad až na jednu mušku, kterou jedna z turistek vdechla. Ochránci zvířat ale mohou být klidní-nebylo to schválně, to může dosvědčit všech čtrnáct dnešních výletníků. V Modřanech a Písnici 15. září Kroniku napsal Mirek, fotky pořídila Milena Krejčová