Formát PDF a jeho využití

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Bakalářská práce Jiří Novák 04/2014

2 Katedra informatiky a kvantitativních metod Bakalářská práce Autor: Jiří Novák Informační technologie Vedoucí práce: Ing. Bohuslav Růžička, CSc. Praha 04/2014

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Neratovicích dne Jiří Novák 2

4 Poděkování Rád bych poděkoval panu Ing. Bohuslavu Růžičkovi, CSc., vedoucímu mé bakalářské práce, za odborné vedení, podnětné návrhy, věcné připomínky a vstřícnost při vypracování této bakalářské práce. 3

5 Anotace Cílem bakalářské práce je popsat možnosti standardizovaného formátu PDF s ohledem na jednotlivé oblasti využití. Úvodní část představuje historický vznik společnosti Adobe souběžně s vývojem jazyka PostScript. Dále navazuje vývoj a přehled jednotlivých verzí PDF, přičemž zároveň je představena i vnitřní architektura obou formátů. Následuje popis důležitých standardů formátu PDF, možnosti jeho zabezpečení a popis zefektivnění podnikových procesů pomocí inteligentních PDF dokumentů a formulářů. Závěr patří popisu koncepce práce s PDF dokumentem v Adobe Readeru. Klíčová slova: formát PDF inteligentní dokument/formulář vnitřní architektura zabezpečení. Abstract Aim of bachelor thesis is to describe possibilities of a standardized PDF format with respect to individual area of its use. Introductory part presents the historical evolution of Adobe in parallel with the development of PostScript language. Further is development and review of all PDF versions and there is also presented internal architecture of both formats. Following part is a description of the important standards of PDF format, its security options and a description of efficient business processes using intelligent PDF documents and forms. The conclusion includes a description of the concept, how to work with PDF document in Adobe Reader. Key words: PDF format intelligent document/form internal architecture security. 4

6 Obsah 1 Úvod Vývoj jazyka PostScript PostScript vnitřní architektura Vývoj formátu PDF Kód formátu PDF PDF vnitřní architektura Standardy a normy formátu PDF PDF/X mezinárodní standard pro předávání tiskových dat PDF/X-1a PDF/X PDF/X-4 a PDF/X Další standardy PDF PDF/A dlouhodobá archivace dokumentů PDF PDF/E PDF pro inženýrství Zabezpečení PDF dokumentů Kontejner (obálka) Heslo Vodoznak Elektronický (digitální) podpis Rights Management (správa práv dokumentu) Inteligentní PDF dokumenty Propojení lidí, procesů a aplikací pomocí inteligentních dokumentů Zefektivnění obchodních procesů Architektura inteligentních dokumentů Nasazení inteligentních dokumentů Inteligentní PDF formuláře Rozšíření práv a funkcí pro Adobe Reader (Reader Extensions) Závěr Role PDF formátu v životních cyklech obsahu pojetí obsahu budoucnosti A Seznam obrázků...46 B Seznam tabulek C Seznam zkratek...48 D Literatura

7 1 Úvod Dokumentový formát PDF se postupem času v určitých kruzích stal naprostým fenoménem, avšak je stále mnoho uživatelů, kteří tento formát využívají pouze pro načtení obsahu na obrazovku a případně pro jeho tisk. Z pohledu dnešních možností jsou to ale v podstatě pasivní uživatelé. Většina současných tvůrců, kteří PDF dokumenty generují, využívá buď minimálně nebo nevyužívá takřka vůbec potenciál tohoto formátu a tím právě nutí své čtenáře zůstat pasivními. V současné době se velice rychle mění trend, kdy klasické tiskoviny jsou postupně stále více nahrazovány nejrůznějšími typy elektronických dokumentů a publikací, které se mnohdy objevují i ve vzájemně nekompatibilních formátech. To však neplatí pro PDF. Tato zkratka vznikla z anglického Portable Document Format, což znamená přenosný, resp. přenositelný formát dokumentů. Jedná se o souborový formát vyvinutý společností Adobe Systems, který zajišťuje ukládání a zobrazení dokumentů nezávisle na softwaru i hardwaru, na kterém či pro který byly pořízeny. Cílem práce je podívat se na formát PDF hlouběji a představit si některé možnosti tohoto jediného multiplatformního formátu pro přenos prakticky všech typů dokumentů pro nejrůznější účely použití. Obr. 1 Na konci roku 2012 úplně přestal v tištěné podobě vycházet jeden z prestižních amerických týdeníků Newsweek a od začátku roku 2013 je k dispozici pouze v elektronické formě. [1] Svou roli tu v tehdejší krizové době určitě sehrály i ekonomické důvody, ale to nic nemění na faktu, že čím dál víc tištěných médií se již orientuje i na jiné způsoby distribuce svého obsahu, a tak lze poměrně s jistotou očekávat, že tento krok Newsweeku budou následovat i další vydavatelství. V tuto chvíli je zřejmé, že elektronických formátů distribuce bude několik. Zcela určitě to budou formáty pro mobilní zařízení či e-book čtečky, což určitě podpoří i jejich další prodej. Tyto formáty ale nemají žádný pevný layout stránky, neboť jejich zobrazení se kvůli čitelnosti mění podle velikosti displeje na čtecím zařízení. Avšak tam, kde naopak bude žádoucí zachovat požadovaný původní vzhled stránky a přitom zachovat nezávislost na čtecím či výstupním zařízení, v podstatě jiná volba než formát PDF v současnosti není. PDF formát je možné načíst v aplikacích pro Windows (včetně Windows Mobile), Mac OS, Linux, Solaris, Android, Symbian, Java aj. 6

8 2 Vývoj jazyka PostScript Dva američtí vědečtí pracovníci, John Warnock a Chuck Geschke, v roce 1982 společně pracovali v jednom z nejlepších výzkumných ústavů na světě, Xerox PARC (Palo Alto Research Center). Oba měli velmi mnoho společného, dokonce sdíleli i podobné životní zkušenosti a stejné hodnoty, tudíž si v práci velice rozuměli. Přestože oba v té době pracovali s těmi nejlepšími počítačovými mozky a s nejmodernějším vybavením, byli frustrováni z toho, že žádný ze svých nápadů nemohli využít ve výrobcích výpočetní techniky. V prosinci 1982 se proto rozhodli vydat se na vlastní dráhu a založili svou společnost, v níž byli zprvu i jedinými zaměstnanci. Společnost pojmenovali Adobe Systems, její jméno vzniklo podle názvu potoka protékajícího za domem Johna Warnocka v kalifornském Los Altos. Pro zajímavost, v tomtéž roce např. Intel přichází s procesorem 286 a Hewlett-Packard jako první zavádí standard 3,5ʺ disketovou mechaniku. Oba pánové zpočátku vůbec netušili, že svět už je na jejich vynálezy a nápady připraven, nepodléhali ani žádným ohromným očekáváním, ale věřili si, že budou úspěšní. Absolutně nejvíc však věřili v úspěch technologie, kterou se chystali nabídnout. Historicky nejdůležitějším milníkem jejich práce byl programovací jazyk, který dostal název PostScript. Byli si tehdy jisti, že tento produkt najde přirozené uplatnění především v kancelářském prostředí a vyřeší hned několik problémů. [2] Obr. 2 V kalifornském Los Altos, za domem jednoho ze zakladatelů, Johna Warnocka, protéká potok Adobe, po kterém v roce 1982 pojmenoval svoji společnost Adobe Systems Inc. Její název tedy nemá nic společného s vepřovicemi nepálenými cihlami, jak lze tento název rovněž přeložit. [zdroj: maps.google.com] 7

9 Naprosto nejdůležitější a klíčovou myšlenkou pro další vývoj bylo to, že jazyk PostScript měl dokázat popsat vzhled celé stránky (text, grafika, fotografie), čímž by se dalo zcela eliminovat do té doby používané vystřihování a lepení jednotlivých prvků na papír, resp. osvitovou fólii. Za další se tento programovací jazyk měl využít i ke komunikaci mezi počítačem a tiskárnou (v té době dominovaly ještě neinteligentní a hlučné jehličkové tiskárny). Doposud se pro každé zařízení musely používat specializované ovladače a aplikační protokoly. PostScriptem by toto šlo nahradit. A za poslední se tento jazyk měl začít začleňovat do nových a tišších laserových tiskáren, které měly zbavit uživatele např. i nepříjemného rachotu jehličkových tiskáren. Revoluční součástí plánu nasazení PostScriptu byla jeho naprostá nezávislost na výstupním zařízení ve smyslu, že stránky vytištěné na laserové tiskárně (300 dpi) nebo na osvitové jednotce (1200 dpi) budou vždy vypadat úplně stejně, pochopitelně pouze s rozdílem kvality tisku. I když nová společnost Adobe Systems vznikla v podstatě jen na myšlence popisu tiskové strany, dokázali její zakladatelé svými plány oslovovat bývalé kolegy z Xerox PARCu a na jaře 1983 měli vybudovaný první tým nadšených spolupracovníků. Celý tým se dal do práce a o pár měsíců později byl PostScript na světě. Testování svých nových ovladačů si v Adobe ověřovali na laserové tiskárně Xerox, vypůjčené od spřáteleného Xerox PARCu. V tu chvíli začali zároveň řešit, jak tuto svoji geniální myšlenku dostat na trh. Všem zúčastněným bylo již jasné, že celý nápad, jak popsat tiskovou stránku způsobem nezávislým na konkrétním zařízení, byl opravdovým průlomem. Metody, jakými k tomuto problému přistupovali, byly úplně odlišné od všech ostatních. Vyvinuli jazyk pro výstupní zařízení a jeho interpreter, takže pokud bude využíván tento modul, nezáleží na tom, co do něj odešlete. To bylo přesně to, co bylo potřeba. Rozhodujícím klíčem k úspěchu PostScriptu byl však způsob, kterým řešil problém s fonty. Namísto nutnosti vytvářet ručně dolaďované bitmapy pro každý styl a velikost písma umožňoval jazyk PostScript automaticky generovat fonty jakékoliv velikosti a tvaru na základě matematického popisu jejich křivek, čímž značně eliminoval nutnost intenzivní lidské práce. Vyvinutí písem nezávislých na zařízení je považováno za největší úspěch této technologie. Společnost Adobe tímto položila základ oboru, který dnes nazýváme DTP (Desktop Publishing). Další události nabraly správné obrátky, když do Adobe zavolal Steve Jobs, zakladatel společnosti Apple Computer. [2] 8

10 V ten moment společnost Apple Computer zažívala úspěchy s řadou počítačů Apple II, kterou vřele přivítali především pedagogové, ale John Warnock a Chuck Geschke ještě nevěděli, že Steve Jobs již pracuje na své další inovaci, počítači Macintosh, který zobrazoval grafiku a ne jenom řádky ASCII textu. Vizionář Steve Jobs, jedna z nejvýraznějších osobností počítačového průmyslu posledních čtyřiceti let, byl o tomto přesvědčen, že to je budoucnost nejen výpočetní techniky, ale také publikování. Psal se stále ještě rok 1983, když John Warnock a Chuck Geschke pozvali Steva Jobse na návštěvu. Tehdy měl Apple vlastní jehličkovou tiskárnu s rozlišením 72 dpi nazvanou ImageWriter, ale spolupracoval také zároveň i se společností Canon na vývoji levné laserové tiskárny produkující ostrý výstup, ale v ceně o několik tisíc dolarů nižší, než bylo cokoli jiného na trhu. Co však Steve Jobs neměl, byl způsob, jak spolu propojit laserovou tiskárnu a Macintosh. Všichni tři (Warnock, Geschke, Jobs) tehdy věděli, že klíčovou záležitostí v podnikové sféře je zlepšení kancelářského tisku. Steve Jobs nechtěl promarnit příležitost, protože kvalitní tisk by mohl vynést Apple do výšin. Při snídani Steve Jobs navrhl, aby Adobe licencovalo svou technologii Applu pro začlenění do Macintoshem řízené laserové tiskárny s rozlišením 300 dpi vybavené součástkami Canon. V té době ještě u Adobe uvažovali stát se zároveň i výrobcem hardwaru (počítače, tiskárny aj.), ale při této návštěvě je v podstatě Steve Jobs přesvědčil, aby od svých plánů upustili a aby se namísto toho zabývali pouze vývojem softwaru. John Warnock a Chuck Geschke si uvědomili, že rozhodnutí licencovat svou technologii je zbaví břemene výroby a umožní jim slušně profitovat z jejich softwaru. Steve Jobs jim za licenční poplatky za PostScript nabídl 1,5 miliónu dolarů a zrealizoval investici 2,5 miliónu dolarů výměnou za 20% podíl ve společnosti. Úspěch partnerství Adobe a Apple byl založen na něčem vyšším, než jen na dobrých osobních vztazích. Obě společnosti totiž sdílely víru, že technologie může přesahovat běžnou výpočetní techniku a dosahovat tak vyšších estetických cílů. Proto během několika dalších jednání (koncem roku 1983) nabídl Steve Jobs za odkoupení celé společnosti Adobe částku 5 miliónů dolarů. Protože však John Warnock a Chuck Geschke krátce předtím unikli ze stínu velkých společností, tuto jeho nabídku odmítli. Oba zakladatelé Adobe však v následujících měsících zaměřili pozornost na vizi Apple a začali vylaďovat PostScript nejen pro zařízení s vysokým rozlišením, ale soustředili se právě na kancelářské laserové tiskárny s rozlišením 300 dpi, což bylo vcelku náročné zadání. [2] 9

11 Problémem byla především reprodukce písma tiskárnou, protože PostScriptem vygenerované písmo mělo tendenci se jevit tučnější, než ve skutečnosti bylo. V Adobe se tedy pustili do práce na vylepšování vzhledu písma, což se jim podařilo vyřešit až tím, když se při tisku v jakémkoli rozlišení příslušně měnilo měřítko šířky dříků písmen. To skutečně znamenalo, že písmena stejné velikosti a stylu vypadala dobře, ať byla vytištěna na laserové tiskárně s rozlišením 300 dpi, nebo osvitovou jednotkou s rozlišením 1200 dpi. Tato schopnost byla dalším hlavním průlomem pro PostScript i pro Adobe. Následný vývoj počátkem roku 1984 byl v Adobe zaměřen na portování PostScriptu do čipu Motorola, který se používal v laserových tiskárnách Apple. Původně Apple plánoval vývoj vlastní řídicí jednotky, ale poté, co vývojáři Adobe sdělili vývojářům Applu své nápady ohledně řešení jednotky, vznikla jako výsledek spolupráce řídicí jednotka pro laserovou tiskárnu Apple LaserWriter. Tato společná strategie nakonec vyústila v Macintosh Office, což byla sestava počítače Apple Macintosh a laserové tiskárny Apple LaserWriter, která by kancelářským zaměstnancům ulevila při produkci dokumentů tím, že by jim umožnila vytvářet dokumenty s textem a grafikou přímo na monitoru počítače a pak je přesně ve stejné podobě vytisknout na tiskárně. Jednou z klíčových věcí úspěchu sestavy Macintosh Office byla písma. S navrhováním a produkcí písmen však neměli zkušenosti ani v Adobe, ani v Apple, ačkoli lidé z vedení obou společností si velmi cenili kvalitní typografie. Zde se naskýtala příležitost k oslovení dalšího partnera dodávajícího nejen písma, ale i komplexní výstupní platformu s vysokým rozlišením pro PostScript, jejímž základem by byla osvitová jednotka. Jednou z oslovených společností byla 100 let stará tiskařská firma Allied Linotype, jejíž majitelé zprvu vůbec nevěřili úspěchu spolupráce, ale nakonec se přece jen nechali přesvědčit a společnostem Adobe a Apple licencovali své drahocenné rodiny písem Helvetica a Times. Dokonce se s Adobe dohodli na spolupráci na vývoji první postscriptové osvitové jednotky. Ačkoli Linotype nebyl největším výrobcem osvitových jednotek, byl tím nejzavedenějším a nejrespektovanějším, takže získání Linotypu na svou stranu posunulo PostScript k dalšímu úspěchu. Vývojáři v Adobe se tedy pustili do konverze písem Helvetica a Times, u každého do čtyř řezů (regular, bold, italic a italic bold). Současně k nim ještě přidali stejné čtyři řezy písma Courier, které v tu dobu díky psacím strojům bylo doslova všudypřítomné, a jeden řez písma Symbol, což byla kolekce speciálních a matematických znaků. Těchto 13 řezů zabudovaných do první postscriptové laserové tiskárny Apple LaserWriter se stalo základním kamenem moderního digitálního písma. [2] 10

12 V měsících, které vyvrcholily uvedením tiskárny Apple LaserWriter na trh, budovala společnost Adobe další základy pro svoji budoucnost, neboť zde věděli, že aby se PostScript mohl stát standardem, bude potřeba více písem. Proto Adobe oslovilo i společnost International Typeface Corporation (ITC), která byla nejvýznamějším zdrojem písem pro reklamní a mediální komunitu v New Yorku. Krátce nato Adobe podepsalo i s ITC dohodu o začlenění jejich písem v dalších iteracích PostScriptu. V létě roku 1984 John Warnock (Adobe) a Steve Jobs (Apple) předvedli sestavu Apple Macintosh a laserovou tiskárnu Apple LaserWriter. Pro mnohé to byl vskutku magický moment. Šťastný Steve Jobs o této události pronesl: Když z tiskárny LaserWriter vylezla první stránka, byl jsem z toho úplně pryč. Nikdo nic takového předtím neviděl. Držel jsem tu stránku před sebou a říkal jsem, kdo by tohle nechtěl? Všichni tehdy správně tušili, že tato přelomová událost bude mít dalekosáhlý pozitivní dopad a publikování se tímto posune do zcela jiné dimenze. Na konci roku 1984 bylo vše připraveno pro představení laserové tiskárny Apple LaserWriter veřejnosti. Cena této tiskárny činila 6995 dolarů, což je sice v poměru k dnešním standardům hodně, ale konkurenční tiskárny Xerox či IBM byly tehdy až desetkrát dražší. Adobe a PostScriptem vybavená laserová tiskárna Apple LaserWriter se brzy staly středem zájmu, ale počítače Apple Macintosh začaly být pod palbou kritiky pro svůj nedostatečný výpočetní výkon a malou rozšiřitelnost. To, co bylo v tu chvíli zapotřebí, byla super aplikace, která by naplno ukázala grafické uživatelské rozhraní počítače Apple Macintosh a tiskové schopnosti PostScriptu. To splňovala v tu dobu jen jediná, PageMaker, kterou vyvinula společnost Aldus Corporation. Aldus PageMaker byl novým typem programu, zčásti textový editor, zčásti grafický program. Byl vyvinut po vzoru systémů používaných v novinové produkci a umožňoval uživatelům elektronickou sazbu stránek, na kterých bylo možné kombinovat text a grafiku, začleňovat písma různých velikostí, použít více sloupců atd. namísto v té době běžného používání rýsovacího prkna a nože k ručnímu pospojování slov a obrázků. Proto se v roce 1985 sešly tři společnosti na vzestupu (Adobe Systems, Apple Computer a Aldus Corporation), aby spojily své síly a přivedly na svět Desktop Publishing (DTP), což v přeneseném významu znamená publikování na stolním počítači. Kombinace počítače Apple Macintosh, programu Aldus PageMaker a tiskárny Apple LaserWriter vybavené Adobe PostScriptem vnesla pořádný rozruch do světa publikování, neboť to tak bylo osvobozeno od specifických osvitových jednotek a tiskových systémů, čímž v podstatě byla odstartována DTP revoluce. [2] 11

13 Aplikace Aldus PageMaker byla uvolněna na trh v červenci 1985 a okamžitě se stala naprosto ideální k předvedení potenciálu počítače Apple Macintosh jako publikačního nástroje a Adobe PostScriptu coby nového tiskového objevu. Pomocí PageMakeru mohl grafik na stránku umístit text i grafiku, přičemž výsledek okamžitě viděl na obrazovce Macintoshe a při stisku tlačítka Print vylezl stejný dokument z tiskárny LaserWriter jako ucelená stránka s veškerým textem a grafikou na svém místě. To bylo v té době skutečně revoluční a nadmíru působivé. Trvalo pouze dva roky, než se z nového odvětví zvaného DTP stal mnohamiliónový business (v USD). Způsob editace dokumentů v počítači, při kterém je verze zobrazená na obrazovce vzhledově totožná s výslednou vytištěnou verzí dokumentu na papíře, se později začal nazývat WYSIWYG (z anglického What You See Is What You Get neboli česky co vidíš, to dostaneš ). Před nástupem PostScriptu byly tiskárny jen pasivními stroji, které kvůli omezenému výpočetnímu výkonu hostitelského počítače dokázaly tisknout pouze řádky textu. PostScript tedy jednoznačně učinil tiskárny inteligentnějšími stroji. Tisková kvalita výstupu laserových tiskáren sice nebyla tak dobrá, aby mohla konkurovat stále ještě v té době klasické fotosazbě, ale i to se velmi brzy změnilo díky již započatému partnerství společností Adobe a LinoType, která jako jediná rychle pochopila budoucí možnosti nové technologie. Toto partnerství přineslo své ovoce již na jaře roku 1985, kdy byly na trh uvedeny první postscriptové osvitové jednotky LinoTronic 100 a 300 s rozlišením 1270 dpi, resp dpi. Schopnost konkurovat běžné fotosazbě byl dalším klíčem úspěchu Adobe. Tisk s vysokým rozlišením však byl jen jednou z cest, kterou společnost Adobe s PostScriptem prorazila. V Adobe zároveň také začali vytvářet knihovnu písem, která se zanedlouho měla stát rivalem pro všechny písmolijny světa, neboť nedostatek písem byl na začátku brzdou fenoménu DTP. Nejprve Adobe licencovalo písma od cizích písmolijen, ale později začalo navrhovat písma vlastní, aby po čase mělo rozsáhlou vlastní knihovnu písem, která se dokonce stala největší svého druhu na světě. Následoval další růst počtu vestavěných postscriptových písem, a jak se ve vydavatelském průmyslu stále více usídloval PostScript, rozhodly se i další velké písmolijny (Agfa, Berthold, ITC, Monotype aj.) konvertovat svá písma do PostScriptu. Dokonce se začaly objevovat i nové menší firmičky, které nabízely svá vlastní nová písma. Celosvětový úspěch PostScriptu jako průmyslového standardu byl ale dán teprve expandováním PostScriptu do Japonska v roce Vzápětí po něm se na japonském trhu objevil Apple Macintosh s japonským operačním systémem a také lokalizovaná verze PageMakeru, čímž DTP revoluce definitivně vtrhla také do Japonska. [2] 12

14 Jak postupně PostScript plnil svoji historickou úlohu, přemýšleli v Adobe nad jeho výhodnější náhradou pro přenos tiskových dat. Zásadní nevýhoda PostScriptu totiž byla v jeho univerzální textové struktuře programovacího jazyka, kdy pro každé zobrazení či tisk postscriptových dat byl nutný nějaký překladač celého souboru, a to i když bylo potřeba vytisknout pouze jednu stránku celého souboru. To činilo kontrolu PostScriptu nesmírně náročnou na výpočetní výkon i čas. Nastal tedy moment vhodný k přechodu od programovacího jazyka k datovému typu dokumentu, ale přitom se zachováním všech možností kvalitního a přesného popisu tiskové stránky. Nový typ dokumentu, který vyšel z jazyka PostScript, měl zprvu pouze nahradit tištěné dokumenty v kanceláři. Aby ale byl schopen nést v sobě grafické informace stejně tak dobře, jako to uměl PostScript, a navíc se zachováním stejné nezávislosti dokumentu na softwaru i hardwaru, na kterém či pro který byl pořízen, musel být postupně rozšiřován o celou řadu dalších vlastností. V roce 1996 proběhlo uvolnění první verze nového souborového formátu, který se stal dalším významným mezníkem společnosti Adobe. Nový typ dokumentu, který je s jistou mírou nadsázky považován za druhou revoluci po Gutenbergově vynálezu knihtisku, dostal příznačný název Adobe PDF (z anglického Portable Document Format, což česky znamená přenosný, resp. přenositelný formát dokumentů. Pro prohlížení, vytváření, úpravu a další práci se soubory formátu PDF byla vyvinuta rodina produktů s názvem Adobe Acrobat, přičemž ten nejjednodušší, Acrobat Reader (nyní Adobe Reader), je prakticky od samého počátku k dispozici zcela zdarma. [2] Obr. 3 Když člověk kráčí v kalifornském San Jose po Park Avenue, kde má dnes, kromě celé řady dalších technologických firem, hlavní sídlo i společnost Adobe Systems, upoutá jeho pohled architektonicky zajímavý a sebevědomý komplex budov, na němž se skví logo Adobe symbolizující úspěch největšího světového výrobce grafického softwaru. Avšak začátky této proslulé společnosti, jak je zřejmé z její historie, rozhodně nebyly nijak snadné. [3] 13

15 Obr. 4 První historické logo Adobe Systems Incorporated navrhla grafička Marva Warnock, manželka jednoho ze zakladatelů, Johna Warnocka. [2] Obr. 5 John Warnock (vlevo) a Chuck Geschke, zakladatelé společnosti Adobe. [2] Obr. 6 První zkušební testovací obrazce, které prokázaly univerzálnost jazyka PostScript. Obsahovaly všechny tehdy slíbené prvky (text, grafika, obrázky). [2] Obr. 7 Piktogram jazyka PostScript. [2] Obr. 8 První logo Apple Computer. [2] Obr. 9 Steve Jobs, zakladatel společnosti Apple Computer, již tehdy správně tušil, že první list z postscriptové laserové tiskárny bude z té jeho. [2] Obr. 12 Pohled do tehdejší kanceláře týmu Acrobat. [2] Obr. 10 Sestava počítače Apple Macintosh a laserové tiskárny Apple LaserWriter s PostScriptem (Macintosh Office) se stala základním kamenem publikační práce. [2] Obr. 11 Program Aldus PageMaker provozovaný na počítačích Apple Macintosh položil základ oboru zvaného DTP (Desktop Publishing). [2] Obr. 13 Tato ilustrace se na dlouhou dobu stala ústředním motivem Adobe Acrobatu. [2] Obr. 14 Aktuální logo společnosti Adobe Systems, současný piktogram formátu PDF a grafický motiv produktu Adobe Acrobat. [zdroj: 14

16 3 PostScript vnitřní architektura Jak z předešlé historie vyplývá, programovací jazyk PostScript, na jehož základě později vznikl binární datový formát PDF, byl vyvinut jako interpretační jazyk. To znamená, že postscriptový kód byl zpracováván (interpretován) jiným nezávislým programem či zařízením, které se nazývá překladač (interpreter). Obvykle byl takový interpretační překladač umístěn v osvitových jednotkách v modulu RIP (Raster Image Processor), jenž měl za úkol převádět (rasterizovat) tisková data do rastrové podoby. Hlavní úlohou PostScriptu tedy bylo popsat vzhled textu, grafiky a obrázků na tiskovém dokumentu a tento popis pak přenést do rastrového výstupu tiskařského zařízení. Přesněji řečeno, Post- Script je textový zápis příkazů, které určují, jak má být určitá stránka rozvržena. Pro určení polohy objektů, jako je text nebo grafické prvky na stránce, je v popisu používán souřadnicový systém. Tyto specifikace obsahují i jiné charakteristiky, jako je hustota řádků, polotónové body, úhly, barvy atd. PostScript pracuje pouze se třemi základními jednoduchými objekty, ze kterých se výsledný layout tiskoviny staví. Jsou to: 1) Bitmapový (rastrový) objekt jde o takový typ dat, který popisuje každý jednotlivý digitální bod (pixel) konkrétní definovanou barvou. Z pohledu objemu dat jsou sice bitmapy největšími žrouty, avšak při zpracování bitmapových dat pro tisk jde o nejjednodušší objekty, protože jednotlivé pixely jsou pouze tranformovány na tiskové body. 2) Vektorový objekt zde se jedná o matematický zápis trajektorie křivky, která se má reprodukovat. Geometrii tvaru určují např. přímky, pravoúhelníky, kružnice, Bézierovy křivky aj., přičemž k dané trajektorii jsou ještě přiřazovány barevnosti tahu a výplně. Mohou být vzájemně kombinovány i výseče jednotlivých geometrických tvarů. Z pohledu objemu dat jsou vektorové objekty velmi malé, avšak při zpracování těchto dat pro tisk se musí z matematických definic geometrických tvarů vypočítat tiskové body (rasterizace), což je výpočetně náročný úkon. 3) Písma (jinak také fonty) tvoří samostatný druh postscriptového kódu. Tvary znaků jsou stejně tak jako vektorové objekty popsány matematicky jako křivky a stejným způsobem jako vektory se také zpracovávají. Pro snazší a rychlejší práci s písmem je však každý znak jednotlivého fontu doplněn identifikátorem, což umožní umísťování, resp. sazbu znaků vedle sebe či pod sebou na řádky. Rovněž i u písem dochází před tiskovým zpracováním k jejich rasterizaci na tiskové body. [4] 15

17 PostScript byl během své existence, kdy se stal průmyslovou normou ve světě DTP, několikrát modifikován, resp. do něj byly přidány nové vlastnosti. Po původním PostScriptu Level 1 následoval v roce 1994 PostScript Level 2. Ten přinesl řadu zásadních inovací, týkajících se například vylepšení celkového výkonu, separací, rastrování či správy barev. V roce 1998 pak Adobe představilo PostScript 3 (již bez přívlastku Level), který ale neznamenal v rámci samotné technologie tak přelomové změny, jako přechod z Level 1 na Level 2. Jeho posláním bylo spíše reflektovat některé specifické požadavky digitalizované polygrafické výroby (rozšířená podpora písmových technologií, prostor pro separace s použitím přímých barev, optimalizace kódu, přetisky aj.) a nabídl také další podporu moderních publikačních technologií. Jedna z přelomových změn naznačující další vývoj, kterou PostScript 3 přeci jen přinesl byla ta, že kompatibilním rastrovacím modulům RIP (Raster Image Processor) na nových osvitových jednotkách, umožnil PostScript 3 zpracovávat soubory již i v novějším PDF formátu. Pozice PostScriptu v polygrafii podnítila vznik i dalších specifických variací formátu, které vznikaly nejen z aktivity Adobe, ale i od jiných výrobců. Jeden z významných formátů jistě je zapouzdřená varianta PostScriptu EPS (Encapsulated PostScript) pro počítačovou stránkovou montáž grafiky, se kterým jsou dále spojeny např. technologie OPI (Open Prepress Interface) pro náhradu obrázků a DCS (Desktop Color Separation) pro separace. Za nejvýznamnější variantu modifikace PostScriptu však musíme označit formát PDF. [4] %IPS-Adobe-2.0 %%Title:Nazev v obdelniku /Helvetica-Bold findfont 50 scalefont setfont moveto lineto lineto lineto closepath 0.8 setgray fill 0 setgray moveto (Scitex)show showpage Scitex Obr. 15 Ukázka jednoduchého postscriptového kódu. Ze zápisu kódu vlevo vytiskne jakákoli postscriptová tiskárna šedý obdélník s nápisem Scitex (vpravo). [4] 16

18 4 Vývoj formátu PDF Přestože všechny fáze vývoje formátu PDF měly stejnou ikonu a koncovku ( *.pdf), v každé nové verzi obvykle přibylo něco podstatného. Základní specifikace souboru PDF 1.0 (Acrobat 1 r. 1993) obsahovala pouze interpretační vrstvu, která uchovávala layout, písma a barvy v RGB režimu. V následující verzi 1.1 (Acrobat 2 r. 1994) již přibyly první prvky šifrování a ochrana dokumentu heslem. Teprve až v průlomové verzi 1.2 (Acrobat 3 r. 1996) mohl předtiskový průmysl (pre-press) začít uvažovat o nasazení, neboť započala podpora barev v režimu CMYK i přímých barev. Kromě toho rovněž odstartovala podpora vyplňování interaktivních PDF formulářů (AcroForm) a současně i podpora kódování Unicode. Další verze 1.3 (Acrobat 4 r. 2000) přinesla především digitální podpis, podporu JavaScriptu, možnost vnoření jakéhokoli souboru do těla PDF jako přílohy (kontejner) a konverzi WWW stránek do PDF. Pro pre-press segment přibyla podpora duplexů a ICC (International Color Consortium) profilů. Ve verzi 1.4 (Acrobat 5 r. 2001) se interaktivní formuláře vylepšily o export do XML (extensible Markup Language), více se zesílil šifrovací algoritmus ochrany dokumentů a rozšířila se funkce digitálních podpisů o vzdálené ověřování. Pro předtiskový průmysl tato verze přinesla dlouho očekávanou podporu průhledností objektů, čímž se pro tuto oblast použití v podstatě mohl ukončit vývoj, neboť vše potřebné pro pre-press v tu chvíli již bylo implementováno. Následující verze 1.5 (Acrobat 6 r. 2003) přinesla schopnost do PDF souborů vkládat a přehrávat multimédia, byla znovu ještě více zesílena ochrana dokumentů šifrováním, přibyla i možnost zašifrování dokumentu veřejným klíčem a také byla dále vylepšena podpora exportu dat z interaktivních formulářů do XML. Zatím předposlední verze 1.6 (Acrobat 7 r. 2003) se zasloužila především o import 3D grafiky, vnoření OpenType fontů (OTF) a dále se rozšířila funkce, kdy na jakýkoli vložený soubor v těle PDF mohl být umístěn odkaz (hyperlink) v textu PDF dokumentu. Aktuální verze 1.7 (Acrobat 8 r. 2006) přinesla vylepšenou funkčnost vkládání 3D objektů a možnost vícenásobného vložení jiných souborů, které se tak dají sestavit do digitálního šanonu (portfolio). Verze 1.7 se dále člení na tzv. Extension Level. Za zmínku ještě stojí, že verze PDF 1.7 Extension Level 3 (Acrobat 9 r. 2008) s sebou přinesla možnost vkládání prvků Flash vč. videa (H.264). Posledním funkčním rozšířením verze PDF 1.7 je Extension Level 8 (Acrobat X r. 2011). [5, 6] 17

19 Nová verze standardu PDF 2.0 je zatím ve vývoji. Výborem ISO (International Organization for Standardization) pro normalizaci standardů, jejímž členem je i Adobe, byla tato verze jako nový návrh přijata již v roce 2009 pod názvem ISO/NP Adobe v tomto návrhu předložilo i původně odmítnuté specifikace, které ve verzích PDF 1.7 Extension Level 3 a 5 ještě nebyly ISO výborem přijaty. Posláním ISO výboru, rozvíjejícího standard PDF, je evoluční vylepšení a zdokonalení tohoto formátu, ale současně výbor také zamítá ty funkce, které jsou používány v dřívějších verzích PDF. [6] verze PDF verze Acrobat spuštěno v roce souhrn nových vlastností (ISO :2008) Extension Level Extension Level Extension Level 8 X 2011 první základní verze, pouze interpretační vrstva (layout a písma), barvy v RGB režimu první prvky šifrování a ochrana dokumentu heslem (40 bitů), hyperlinky podpora barev CMYK a přímých barev, interaktivní formuláře (AcroForm), podpora kódování Unicode, vnoření multimédií (video a zvuk), navýšení počtu kompresních metod digitální podpis, podpora JavaScriptu, vnoření souborů jako přílohy (kontejner), konverze www stránek do PDF, podpora duplexů a ICC profilů, vkládání poznámek přidání průhledností, zesílené šifrování algoritmem RC4 (ARCFOUR) na 128 bitů, rozšíření podpory formulářů FDF (Forms Data Format), vylepšení architektury dokumentů o PDF tagy a XML (extensible Markup Language) metadata, přidání komprese JBIG2 zesílení ochrany dokumentů šifrováním veřejným klíčem algoritmem RSA (Rivest-Shamir-Adleman) až 4096 bitů, podpora interaktivních formulářů založená na XFA (XML Forms Architecture), rozšíření podpory vnoření a přehrávání multimédií (video a zvuk), přidání komprese JPEG 2000 vnoření OpenType fontů (OTF), import 3D grafiky, umístění odkazu (hyperlinku) na soubory vložené v těle PDF, rozšíření kódování o algoritmus AES (Advanced Encryption Standard) vícenásobné vložení jiných souborů a sestavení do digitálního šanonu (portfolio), vylepšení importu 3D objektů, vylepšení podpory formulářů založené na XFA (XML Forms Architecture) možnost vkládání Flash prvků včetně Flash videa formátu H.264, zesílení kódování algoritmu AES (Advanced Encryption Standard) na 256 bitů, přizpůsobení formulářů XFA (XML Forms Architecture) v souladu se standardem PDF/A další vylepšení podpory formulářů založené na XFA (XML Forms Architecture) kvůli slabosti byla vylepšena podpora pro ověření hesel algoritmu AES (256 bitů) 2.0 ve vývoji Tab. 1 Vývoj funkcionalit jednotlivých PDF verzí. [5] 18

20 5 Kód formátu PDF Formát PDF je textový dokument, jehož znakové řetězce slouží k definování různých entit, ze kterých se skládá celý dokument. Entity v sobě nesou datový obsah v textové či binární podobě. Každý PDF dokument obsahuje čtyři základní sekce: hlavičku, tělo, tabulku křížových odkazů a patičku. Hlavička nese na prvním řádku jednořádkovou informaci specifikující verzi PDF formátu daného dokumentu. Tělo obsahuje posloupnost objektů, což jsou entity nesoucí datový obsah dokumentu v různých formátech (text, grafika, video, zvuk aj.). Tabulka křížových odkazů je sekce, která umožnuje náhodně přistupovat k libovolnému objektu v těle dokumentu, aniž by bylo nutné číst celý dokument od začátku. Tato tabulka je členěna na bloky (např. dokument, který nebyl nikdy upravován, má jediný blok). Jeden řádek každého bloku obsahuje křížový odkaz na jeden z objektů v těle dokumentu. Křížový odkaz obsahuje tři položky desetimístnou pozici udávající umístění odkazovaného objektu, pětimístné číslo představující generační číslo (udává počet modifikací, které proběhly nad daným objektem) a nakonec jednoznakovou hodnotu udávající, zda je daný řádek využitý (n), nebo volný (f). Patička je poslední sekcí dokumentu, která slouží ke snadnému nalezení výše popsané tabulky křížových odkazů. Obsahuje pozici, na které se nachází tabulka křížových odkazů a slovník (množina dvojic klíč hodnota) s informacemi o této tabulce (počet záznamů ad.). Při zpracovávání PDF dokumentu se postupuje od konce. Čtením informací uložených v patičce je nejdříve lokalizována pozice, na které se nachází tabulka křížových odkazů a slovník popisující tuto tabulku. Poté teprve dochází ke zpracování jednotlivých objektů v těle dokumentu. [8] Obr. 16 Základní členění PDF dokumentu. [8] 19

21 %PDF-1.1 zde začíná hlavička %âãïó 1 0 obj zde začíná tělo «/Kids [2 0 R) /Count 1 /Type /Pages» endobj 2 0 obj «/Rotate 0 /Parent 1 0 R /Resources 3 0 R /MediaBox [ ] /Contents [4 0 R] /Type /Page» endobj 3 0 obj «/Font «/F0 «/BaseFont /Times-Italic /Subtype /Type1 /Type /Font»»» endobj 4 0 obj «/Length 65» stream cm BT /FO 36. Tf (TEXT) Tj ET endstream endobj 5 0 obj «/Pages 1 0 R /Type /Catalog» endobj xref zde začíná tabulka křížových odkazů f n n n n n trailer zde začíná patička «/Root 5 0 R /Size 6» startxref 459 %%EOF Obr. 17 Ukázka kódu PDF dokumentu (uvedeny začátky každé ze čtyř základních sekcí). [5] 20

22 6 PDF vnitřní architektura PDF je souborový formát, který společnost Adobe představila v roce 1993 po PostScriptu jako následný standard pro přenos tiskových souborů. Formát PDF sice vychází ze stejných grafických principů jako PostScript (dokáže velmi dokonale po grafické stránce popsat všechny typy objektů, je univerzální, multiplatformní, a navíc stránkově orientovaný), ale některé jeho prvky jsou implementovány mírně odlišně a jiné nejsou použity vůbec. Návaznost na PostScript však zvyšuje spolehlivost použití PDF v předtiskové přípravě, protože PostScript a PDF sdílejí některé vlastnosti, např. přenášet důležité informace pro správu barev, přímé barvy a přetisky, umí rovněž pracovat i s vysokým rozlišením bitmapových objektů. Největší výhodou PDF oproti PostScriptu je právě jeho stránková orientace, protože jednotlivé stránky se mohou zpracovávat samostatně, editovat, slučovat či rozdělovat, a to bez ohledu na objekty na sousedních stranách. Všechny zdroje jsou vždy vztaženy k dané stránce, a nikoli k celému dokumentu, jako tomu je u PostScriptu. Viditelný rozdíl je i ve velikosti souborů, protože soubory PDF automaticky používají komprimaci a jsou typicky výrazně menší než odpovídající dokumenty ve formátu PostScript. Univerzálnost PDF, na rozdíl od PostScriptu, spočívá především v různorodosti druhů podporovaných objektů. Zatímco PostScript si vystačil se třemi základními objekty, PDF dále přidává např. objekty typu hypertextový odkaz, interaktivní formulář, 3D grafika, video, zvuk a další typy anotací. Zejména uložení omezené sady znaků fontu přímo v dokumentu PDF významným způsobem vylepšilo i meziplatformní kompatibilitu, neboť vložené znakové sady se s dokumentem přenášejí a tím je umožněn jejich tisk i na nepostscriptových zařízeních. Základní princip, jak je grafika prezentována v PDF, je velmi podobný tomu v PostScriptu, s výjimkou použití průhlednosti, která byla přidána do PDF až později. K popisu stránky používá PDF grafika kartézský souřadnicový systém nezávislý na použitém zařízení. Popis stránky PDF může používat matice pro rotaci, změnu měřítka nebo zkosení grafických prvků. Klíčovým konceptem ve formátu PDF je stav grafiky a stavové proměnné, což je kolekce grafických parametrů, které mohou být měněny, ukládány a obnovovány popisem stránky. PDF má 24 grafických stavových vlastností, z nichž 16 je nezávislých na použitém zařízení a zbylých 8 je na zařízení závislých. [5, 7] 21

23 Některé grafické stavové proměnné jsou nastavovány pomocí konkrétních operátorů, některé pomocí příslušného záznamu ve slovníku grafických stavových proměnných a některé mohou být nastaveny pomocí obou. Například aktuální tloušťka čáry může být nastavena oběma uvedenými způsoby, ale např. aktuální barva je nastavována pouze pomocí konkrétního operátoru. Bitmapové (rastrové) objekty mohou být 1 16bitové obrázky v několika barevných prostorech. V PDF jsou reprezentovány pomocí slovníků s asociovanými streamy. Slovník popisuje vlastnosti obrázku a stream obsahuje obrazová data. Někdy může být rastrový obrázek přímo součástí popisu stránky jako vložený obrázek. Obrázky jsou obvykle komprimovány různými bezztrátovými či ztrátovými komprimačními mechanismy. Vektorová grafika je ve formátu PDF rovněž konstruována pomocí cest. Cesty jsou obvykle složeny z přímek, kubických (Bézierových) křivek nebo mohou být vytvořeny z obrysů textu. Čáry a výplně mohou mít různou tloušťku a barvu v jakémkoli barevném prostoru. Výplně navíc mohou být i jako hladké přechody mezi dvěma barvami nebo na ně mohou být použity předem definované vzory. Objekty mohou obsahovat i průhlednost v několika různých režimech prolnutí. Barevné prostory se v PDF definují v souvislosti s využitím dokumentu. Lze použít všechny dnes používané barevné prostory týkající se konkrétních elektronických nebo tiskových zařízení (stupně šedi, duplex, RGB, CMYK, přímé barvy aj.). Průhlednost byla do specifikace PDF přidána až později (původní zobrazovací model PDF byl neprůhledný), avšak s ohledem na zpětnou kompatibilitu, aby mohla být případně ignorována ve starších verzích prohlížečů. Je-li průhlednost použita, nové objekty vzájemně působí na objekty dříve zobrazené, čímž se vytvoří efekt prolínání. Text je v PDF prezentován pomocí textových prvků, které definují, že znaky jsou vykresleny na určitých pozicích, přičemž jsou specifikovány pomocí kódování vybraného zdroje písma (fontu). Font jako objekt v PDF je popis digitálního typu písma. Soubory fontů jsou zakotveny v dokumentu, čímž se docílí, že text vypadá stejně na jakémkoli počítači, nehledě na to, jestli je zobrazený font instalován v jeho systému. Font je do dokumentu vložen buď jen jako množina použitých znaků (unembedded), nebo je vložena celá znaková sada (embedded). Vestavěné fonty vycházejí z široce používaných formátů písem (TrueType, Type 1, OTF). Stejně jako u vektorových objektů může mít i font různou tloušťku tahu a být vyplněn jakoukoli barvou, vzorem nebo průhledností. [5, 7] 22

24 Kódování charakterizuje způsob zobrazení znaků v textovém řetězci. Každý znak je mapován na konkrétní glyf vloženého fontu. V současné době se převážně používá kódování Unicode, což je tabulka znaků všech existujících abeced, obsahující více než znaků. Metadata jsou v PDF definována mimo grafický obsah a nemají tak žádný vliv na vzhled dokumentu. Kromě standardních metadat (název, autor, copyright, použitá písma, zabezpečení, aj. některé z těchto informací se generují automaticky a některé si může nastavit sám autor) obsahují PDF dokumenty i celou řadu dalších identifikátorů umožňujících zpracování a vzájemnou výměnu dokumentů v rámci pracovních postupů publikování. Od verze PDF 1.4 (Acrobat 5) mohou být metadata uložena v XML (extensible Markup Language), což je jazyk, který popisuje strukturu z hlediska věcného obsahu (nezabývá se vzhledem dokumentu). Zdrojový kód XML metadat lze importovat ve formátu XMP (Extensible Metadata Platform), který následně usnadňuje výměnu dat mezi aplikacemi či jejich sdílení mezi různými dokumenty. Interaktivní formuláře se v PDF tvoří dvěma navzájem neslučitelnými formami architektury. Za prvé to jsou prvky otevřeného standardu AcroForm (od verze PDF 1.2) založeného na objektech typu textové pole, zaškrtávací pole, přepínač atd. Druhým typem jsou interaktivní PDF formuláře založené na architektuře XML Forms Architecture (od verze PDF 1.5), kde se chování formulářových polí definuje objektově orientovaným skriptovacím jazykem JavaScript. Logická struktura dokumentu jsou informace o strukturálním obsahu (kapitoly, podkapitoly, obrázky, tabulky, poznámky atd.), který má být zahrnut vedle grafického obsahu. Tagované PDF má logickou strukturu prvků definovanou tak, že stejný text se přeformátuje a zobrazí i v jiné velikosti textu nebo stránky, např. v mobilním zařízení (čtečka apod.). Zabezpečení PDF dokumentů heslem se provádí např. pomocí algoritmu RC4 (ARCFOUR) nebo šifrovacích metod AES (Advanced Encryption Standard). Další ochranou dokumentu je autentický elektronický podpis. Pomocí přenosu důvěry lze ověřit totožnost tvůrce podpisu, což samozřejmě zajistí i důvěryhodnost obsahu dokumentu. Elektronický podpis se provádí pomocí asymetrické kryptografie (kryptografie s veřejným klíčem), např. algoritmem RSA (Rivest-Shamir-Adleman) nebo DSA (Digital Signature Algorithm). Komprimace obrázků a dalších dat může být v PDF dokumentu realizována pomocí ztrátových i bezztrátových algoritmů různých výrobců. Namísto celého PDF dokumentu lze však různě kombinovat komprimace jednotlivých objektů, přičemž struktura celého PDF dokumentu 23

25 zůstane vždy dostupná bez nutnosti dekomprimovat celý soubor a komprimované sekce se zpracují, až když je to potřeba. Používá se několik ztrátových i bezztrátových komprimačních algoritmů, např. JBIG2, JPEG, JPEG2000, LZW aj. Formát PDF má mnoho tváří a rozhodně není správné vnímat ho jen jako formát pro přenos tiskových dat, pro což byl původně určen. Možnosti formátu PDF jsou velmi rozmanité a s každou novou verzí se objevují nová využití v nejrůznějších profesích. [5, 7] Vrstva bezpečnosti elektronický podpis zabezpečení šifrování integrita certifikáty Prezentační vrstva plnohodnotná interpretace dokumentu tak, jak vypadá v papírové formě Nestrukturovaná data XML Transport možnost nést XML data pro integraci s dalšími systémy Strukturovaná data Vrstva příloh PDF soubory jakékoli jiné binární soubory (kontejner) Business logika programový kód Java Script logika nad XML v dokumentu konektory na externí datové zdroje Vrstva pokynů pro Adobe Reader komentování ukládání formulářů podepisování vkládání příloh Obr. 18 Obsah jednotlivých logických vrstev PDF. [zpracoval autor] 24

26 7 Standardy a normy formátu PDF 7.1 PDF/X mezinárodní standard pro předávání tiskových dat Důvody pro mezinárodní standardizaci jakékoliv činnosti či výrobku jsou celkem zřejmé. U standardních věcí jsou předem známy jejich parametry, takže lze na sebe dobře navazovat různé technologické etapy. Standardy přicházejí i do grafického průmyslu, přestože se jim to daří velmi pomalu a nejsou vždy přijímány s nadšením. Je to dáno obrovským konzervatismem zejména v tiskárnách, které si již dlouhé roky rozhodují o kvalitě samy, obvykle metodou pokus- -omyl. Přijmout jakoukoli tiskovou normu jim dělá problémy. Stejně tak pomalu se prosazují standardy v oblasti výměny tiskových dat ve formátu PDF. Tyto standardy musejí reflektovat různá východiska a pracovní postupy v předtiskové přípravě, proto se jich kodifikovalo několik podle toho, jak např. pracují s barevnými prostory. Protože existují rozdílná workflow (pracovní postupy), je i standardů PDF/X více. PDF/X je podmnožinou Adobe PDF a souhrnně označuje rodinu mezinárodních standardů zaměřených na spolehlivou výměnu tiskových dat, přičemž jednotlivé standardy jsou publikovány jako části mezinárodní normy ISO Nejde tedy o žádný nový formát, standardy PDF/X pouze omezují či zakazují některé prvky formátu PDF, aby zajistily, že soubor neobsahuje prvky nepotřebné pro tiskovou produkci, které by mohly ohrozit jeho korektní zpracování na modulu RIP. PDF/X se také muselo vypořádat s nejčastějšími problémy při výměně tiskových dat, a proto jiné vlastnosti PDF naopak vyžaduje (například vkládání písem). Mezi hlavní cíle PDF/X patří: Snížení počtu chyb v předtiskové přípravě a při nátiscích (doporučení korektních postupů a vyloučení těch špatných). Zlepšení barevné shody mezi nátisky a tisky (automatická komunikace o barevnosti pomocí identifikátorů výstupních podmínek a zlepšení predikovatelnosti konverzí barev). Rychlé, efektivní a automatizované zpracování dat v momentě obdržení dat (pokud dokonale známe typ zdrojových dat, lépe se připravíme na jejich následné zpracování). Vzdělávání tvůrců tiskových dat (definice správného typu tiskových dat je hotova, existují i návody, normy a doporučení k těmto standardům). [7] 25

27 Obr. 19 Přehled standardizovaných prvků formátu PDF/X, určeného pro přenos dat v tiskové produkci. (Pozn.: Trapping nemá ekvivalentní český překlad. Tímto termínem se označuje přeplňování (nasilování) velikostí grafických objektů aplikované mezi dvěma přilehlými barvami.) 7.2 PDF/X-1a Norma definující PDF/X-1a:2001 je základním stavebním kamenem předtiskové přípravy. Je vyzkoušená, funkční a dobře pokrývá různé potřeby přípravy tiskové produkce. Přehled nejvýznamnějších požadavků PDF/X-1a:2001 Všechna písma musí být vložena v souboru a příjemce je má při interpretaci souboru použít. Tiskové prvky souboru PDF/X-1a:2001 musí připraveny pro jedny tiskové podmínky CMYK určené v souboru jako tzv. záměr výstupu. Povoleny jsou i přímé barvy. Zakázána jsou předseparovaná PDF, kde jsou jednotlivé výtažky na samostatných stránkách. Prostřednictvím odpovídající vlastnosti souboru PDF musí být určeno, zda byl, nebo nebyl proveden trapping. Každá stránka musí obsahovat rámeček média (MediaBox) a vymezovací rámeček čistého formátu (TrimBox) nebo oblast grafiky (ArtBox) ne však Trim Box a ArtBox současně. Pokud dokument obsahuje spadávku, má být určena rámečkem spadávky (BleedBox). Norma se nezabývá velikostí či odstupy těchto rámečků, tomu se dále věnují specifikace PDF/X Plus. Soubor PDF/X musí být označen jako PDF/X. Jakékoliv zabezpečení je v PDF/X-1a zakázáno. Zakázány jsou také fragmenty postscriptového kódu, Java-Script a akce. [7] 26

28 Anotace, tedy i interaktivní prvky (formuláře) pak mohou být pouze vně vymezovacích rámečků grafiky, čistého formátu či spadávky. To znamená, že PDF/X prakticky nemůže obsahovat například audiovizuální snímky. Soubor PDF/X-1a:2001 musí být kompatibilní s verzí PDF 1.3. Celý standard je postaven na PDF 1.3 a všechno, co standard nijak blíže neurčuje nebo nevylučuje, má být zpracováno tak, jak je v této verzi definováno. Je vyžadován identifikátor výstupních podmínek, tedy informace, pro jaký tiskový proces s jakou barevností byl dokument zhotoven. Soubor PDF/X-1a:2001 musí obsahovat ICC profil. Pokud jsou ale tiskové podmínky uvedeny v registru ICC, přítomnost ICC profilu není vyžadována. Standard PDF/X-1a:2001 (ISO :2001) byl revidován v roce 2003 a vydán jako ISO :2003 (PDF/X-1 a:2003). Tato revize se však příliš neprosadila, proto je nadále doporučeno užívání standardu z roku [7] 7.3 PDF/X-3 Navazujícím standardem je PDF/X-3, který se od PDF/X-1a odlišuje jedinou věcí, a sice tím, že povoluje obrazy i v dalších barevných prostorech než jen CMYK (CIE Lab, RGB aj.), avšak za předpokladu, že jsou kolorimetricky definovány (typicky ICC based barevný prostor objektu tagovaný daným ICC profilem). Používá se proto ve workflow plně řízeným správou barev. Předpokládá výměnu souboru, který obsahuje vše potřebné (písma, obrazy), bez předchozí domluvy mezi odesílatelem a příjemcem souboru, stejně jako u PDF/X-1a. I tento soubor musí mít definovány určité výstupní podmínky, a to CMYK, RGB nebo odstíny šedé. To je další z rozdílů proti PDF/X-1a, jehož výstupní podmínky jsou vždy pouze CMYK, a to i v případě, že jde o jednobarevný tisk. Každý objekt v PDF/X-3 musí být připraven pro určené výstupní podmínky nebo mít barevnost přesně definovanou kolorimetricky. Ve výsledku tak můžete mít texty v černé (K), ale fotografie třeba v režimu CIE Lab. Zatímco PDF/X-1a:2001 předpokládá, že při předávání dat jsou v dokumentu obsaženy pouze výtažky barev, které se skutečně mají tisknout, PDF/X-3:2002 přímo uvádí, že veškeré výtažky definované v souboru jsou na výstupu samostatné. Proto si tvůrci tiskových souborů musí dávat velký pozor na zapomenuté přímé barvy. [7] 27