Svatební košile 1853 Již jedenáctá odbila, A lampa ještě svítila. A lampa ještě hořela, Co nad klekadlem visela.

Transkript

1 Svatební košile Již jedenáctá odbila, 2 A lampa ještě svítila. 3 A lampa ještě hořela, 4 Co nad klekadlem visela. 5 Na stěně nízké sedničky 6 Byl obraz boží rodičky. 7 Rodičky boží s děťátkem, 8 Jakoby růže s poupátkem. 9 A před tou mocnou světicí 10 Viděti pannu klečící. 11 Klečela, líce skloněné, 12 Ruce na prsa složené. 13 Z očí jí slze padaly, 14 Želem se ňádra zdvíhaly, 15 A když slzička upadla, 16 V ty bílé ňádra zapadla. 17 Žel Bohu! kde můj tatíček? 18 Již na něm roste trávníček! 19 Žel Bohu! kde má matička? 20 Tam leží podle tatíčka! Svatební košile 1853 Již jedenáctá odbila, A lampa ještě svítila. A lampa ještě hořela, Co nad klekadlem visela. Na stěně nízké světničky Byl obraz boží rodičky, Rodičky boží s děťátkem, Tak jako růže s poupátkem. A před tou mocnou světicí Viděti pannu klečící: Klečela, líce skloněné, Ruce na prsa složené; Slzy jí z očí padaly, Želem se ňádra zdvíhaly. A když slzička upadla, V ty bílé ňádra zapadla. Žel Bohu! kde můj tatíček? Již na něm roste trávníček! Žel Bohu! kde má matička? Tam leží podlé tatíčka! 1 Svatební košile 1871 Již jedenáctá odbila, a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela. Na stěně nízké světničky byl obraz boží rodičky, rodičky boží s děťátkem, tak jako růže s poupátkem. A před tou mocnou světicí viděti pannu klečící: klečela, líce skloněné, ruce na prsa složené. slzy jí z očí padaly, želem se ňádra zdvíhaly. A když slzička upadla, v ty bílé ňádra zapadla. Žel bohu! kde můj tatíček? Již na něm roste trávníček! Žel bohu! kde má matička? Tam leží podlé tatíčka!

2 21 Sestra do roka nežila, 22 Bratra mi koule zabila. 23 Měla jsem, smutná, milého 24 Život bych dala pro něho! 25 Do ciziny se obrátil, 26 Potud se ještě nevrátil! 27 Do ciziny se ubíral, 28 Těšil mě, slzy utíral: 29,Zasej, má milá, zasej len, 30 Zpomínej na mne každý den. 31 První rok přádla hledívej, 32 Druhý rok prádlo polívej, 33 Třetí košile vyšívej. 34 Až ty košile došiješ, 35 Věneček z routy poviješ. 36 Již jsem košile ušila, 37 Již jsem je v truhle složila, 38 Již moje routa v odkvětě, 39 A milý ještě ve světě. 40 Ve světě šírém, širokém, 41 Co kámen v moři hlubokém. Sestra do roka nežila, Bratra mi koule zabila. Měla jsem, smutná, milého, Život bych dala pro něho! Do ciziny se obrátil, Potud se ještě nevrátil. Do ciziny se ubíral, Těšil mě, slzy utíral:,zasej, má milá, zasej len, Zpomínej na mne každý den. První rok přádla hledívej, Druhý rok prádlo polívej, Třetí košile vyšívej: Až ty košile došiješ, Věneček z routy poviješ. Již jsem košile ušila, Již jsem je v truhle složila, Již moje routa v odkvětě: A milý ještě ve světě, Ve světě šírém, širokém, Co kámen v moři hlubokém. Sestra do roka nežila, bratra mi koule zabila. Měla jsem, smutná, milého, život bych dala pro něho! do ciziny se obrátil, potud se ještě nevrátil! Do ciziny se ubíral, těšil mě, slzy utíral:,zasej, má milá, zasej len, zpomínej na mne každý den, první rok přádla hledívej, druhý rok prádlo polívej, třetí košile vyšívej: až ty košile ušiješ, věneček z routy poviješ. Již jsem košile ušila, již jsem je v truhle složila, již moje routa v odkvětě: a milý ještě ve světě, ve světě šírém, širokém, co kámen v moři hlubokém. 2

3 42 Tři léta o něm ani sluch, 43 Živ-li a zdráv zná milý Bůh. 44 Maria, panno přemocná! 45 Budiž mi, budiž pomocná. 46 Navrať milého z ciziny, 47 Květ blaha mého jediný. 48 Milého z ciziny mi vrať 49 Anebo života mého zkrať. 50 Po něm mé celé toužení, 51 Bez něho život nic není! 52 Maria, matko milosti! 53 Buď pomocnicí v žalosti! 54 Pohnul se obraz na stěně, 55 A zkřikla panna zděšeně. 56 Lampa, co temně hořela, 57 Prskla a zhasla docela. 58 Možná žeť větru tažení! 59 Možná i zlé že znamení! 60 A slyš! na záspí kroků zvuk, 61 A na okénko: ťuk, ťuk, ťuk. 62 Spíš, má panenko, nebo bdíš? Tři léta o něm ani sluch, Živ-li a zdráv zná milý bůh! Maria, panno přemocná! Ach budiž ty mi pomocna. Vrať mi milého z ciziny, Květ blaha mého jediný; Milého z ciziny mi vrať Aneb život můj náhle zkrať: U něho život jarý květ Bez něho však mne mrzí svět. Maria, matko milosti! Buď pomocnicí v žalosti! Pohnul se obraz na stěně, I zkřikla panna zděšeně; Lampa, co temně hořela, Prskla a zhasla docela. Možná, žeť větru tažení! Možná i zlé že znamení! A slyš! na záspí kroků zvuk, A na okénko: ťuk, ťuk, ťuk! Spíš má panenko, nebo bdíš? 3 Tři léta o něm ani sluch, živ-li a zdráv zná milý bůh! Maria, panno přemocná! Ach budiž ty mi pomocna: vrať mi milého z ciziny, květ blaha mého jediný; milého z ciziny mi vrať Aneb život můj náhle skrať: u něho život jarý květ Bez něho však mě mrzí svět. Maria, matko milosti! buď pomocnicí v žalosti! Pohnul se obraz na stěně i zkřikla panna zděšeně; lampa, co temně hořela, prskla a zhasla docela. Možná, žeť větru tažení! možná i zlé že znamení! A slyš! na záspí kroků zvuk, a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk. Spíš, má panenko, nebo bdíš?

4 63 Hoj, má panenko, tu jsem již! 64 Hoj, má panenko, co děláš? 65 A zda-li pak mě ještě znáš, 66 Aneb jiného v srdci máš? 67 Ach můj milý! ach pro nebe! 68 Tu dobu myslím na tebe. 69 Na tě jsem vždycky myslila, 70 Za tě se právě modlila! 71,Ho, nech modlení, skoč a pojď, 72 Skoč a pojď a mne doprovoď. 73 Měsíček svítí na cestu: 74 Já přišel pro svou nevěstu! 75 Ach pro Boha! ach co pravíš? 76 Kamž bychom šli tak pozdě již? 77 Vítr burácí, pustá noc, 78 Počkej jen, do dne není moc. 79,Ho, den je noc, a noc je den 80 Ve dne mé oči tlačí sen. 81 Dřív než se zbudí kohouti, 82 Musím tě za svou pojmouti. 83 Jen neprodlívej, skoč a pojď, Hoj, má panenko, tu jsem již! Hoj, má panenko, co děláš? A zdali pak mě ještě znáš, Aneb jiného v srdci máš? Ach můj milý! ach pro nebe! Tu dobu myslím na tebe. Na tě jsem vždycky myslila, Za tě se právě modlila!,ho, nech modlení skoč a pojď, Skoč a pojď a mne doprovoď; Měsíček svítí na cestu: Já přišel pro svou nevěstu. Ach pro boha! ach co pravíš? Kamž bychom šli tak pozdě již! Vítr burácí, pustá noc, Počkej jen do dne není moc.,ho, den je noc, a noc je den Ve dne mé oči tlačí sen! Dřív než se zbudí kohouti, Musím tě za svou pojmouti. Jen neprodlévej, skoč a pojď, 4 Hoj, má panenko, tu jem již! Hoj, má panenko, co děláš? a zda-li pak mě ještě znáš, aneb jiného v srdci máš? Ach můj milý! ach pro nebe! tu dobu myslím na tebe; na tě jsem vždycky myslila, za tě se právě modlila!,ho, nech modlení skoč a pojď, skoč a pojď a mne doprovoď; měsíček svítí na cestu: já přišel pro svou nevěstu! Ach pro boha! ach co pravíš? Kamž bychom šli tak pozdě již! Vítr burácí, pustá noc, počkej jen do dne není moc.,ho, den je noc, a noc je den ve dne mé oči tlačí sen! Dřív než se zbudí kohouti, musím tě za svou pojmouti. Jen neprodlévej, skoč a pojď,

5 84 Dnes ještě budeš moje choť! 85 Byla noc, byla hluboká, 86 Měsíček svítil s vysoka. 87 A ticho, pusto v dědině, 88 Vítr burácel jedině. 89 A on tu napřed skok a skok, 90 A ona za ním, co jí krok. 91 Psi houfem ve vsi zavyli, 92 Když ty pocestné zvětřili. 93 A vyli, vyli divnou věc: 94 Že-tě na blízku umrlec. 95,Pěkná noc, jasná v tu dobu 96 Vstávají mrtví ze hrobu. 97 A nežli zvíš, jsou tobě blíž 98 Má milá, nic se nebojíš? 99 Což bych se bála? tys se mnou, 100 A oko Páně nade mnou. 101 Pověz můj milý, řekni přec, 102 Živ-li a zdráv je tvůj otec? 103 Tvůj otec a tvá milá máť? 104 A ráda-li mne bude znát? Dnes ještě budeš moje choť! Byla noc, byla hluboká, Měsíček svítil s vysoka. A ticho, pusto v dědině, Vítr burácel jedině. A on tu napřed skok a skok, A ona za ním, co jí krok. Psi houfem ve vsi zavyli, Když ty pocestné zvětřili; A vyli, vyli divnou věc: Že-tě na blízku umrlec!,pěkná noc, jasná v tu dobu Vstávají mrtví ze hrobů. A nežli zvíš, jsou tobě blíž Má milá, nic se nebojíš? Což bych se bála? tys se mnou, A oko boží nade mnou. Pověz můj milý, řekni přec, Živ-li a zdráv je tvůj otec? Tvůj otec a tvá milá máť? A ráda-li mne bude znáť? 5 dnes ještě budeš moje choť! Byla noc, byla hluboká, měsíček svítil s vysoka, a ticho, pusto v dědině, vítr burácel jedině. A on tu napřed skok a skok, a ona za ním, co jí krok. Psi houfem ve vsi zavyli, když ty pocestné zvětřili. a vyli, vyli divnou věc: že-tě na blízku umrlec.,pěkná noc, jasná v tu dobu vstávají mrtví ze hrobů, a nežli zvíš, jsou tobě blíž má milá, nic se nebojíš? Což bych se bála? tys se mnou, a oko boží nade mnou. Pověz, můj milý, řekni přec, živ-li a zdráv je tvůj otec? tvůj otec a tvá milá máť, a ráda-li mne bude znáť?

6 105,Moc, má panenko, moc se ptáš! 106 Jen honem pojď však uhlídáš. 107 Pospěš a pojď, čas nečeká, 108 A cesta naše daleká. 109 Co máš, má milá, v pravici? 110 Nesu si knížky modlicí. 111 Zahoď je pryč! to modlení 112 Je těžší nežli kamení! 113 Zahoď je pryč, ať lehce jdeš, 114 Jestli mi postačiti chceš. 115 Knížky jí vzal a zahodil, 116 A byli skokem deset mil. 117 A byla cesta zvýšinou, 118 Skalami, lesní pustinou. 119 A v rokytí a ve skalí 120 Divoké feny štěkaly. 121 A kulich hlásal pověstí: 122 Že-tě na blízku neštěstí. 123 A on vždy napřed skok a skok, 124 A ona za ním, co jí krok. 125 Po šípkoví a po skalí Moc, má panenko, moc se ptáš! Jen honem pojď však uhlídáš. Jen honem pojď čas nečeká, A cesta naše daleká. Co máš, má milá, v pravici? Nesu si knížky modlicí. Zahoď je pryč! to modlení Je těžší nežli kamení! Zahoď je pryč! ať lehce jdeš, Jestli-že postačiti chceš. Knížky jí vzal a zahodil, A byli skokem deset mil. A byla cesta výšinou, Skalami, lesní pustinou; A v rokytí a v úskalí Divoké feny štěkaly; A kulich hlásal pověstí: Že-tě na blízku neštěstí. A on vždy napřed skok a skok, A ona za ním, co jí krok. Po šípkoví a po skalí 6 Moc, má panenko, moc se ptáš! jen honem pojď však uhlídáš. Jen honem pojď čas nečeká, a cesta naše daleká. Co máš, má milá, v pravici? Nesu si knížky modlicí. Zahoď je pryč! to modlení je těžší nežli kamení! Zahoď je pryč! ať lehce jdeš, jest-li mi postačiti chceš. Knížky jí vzal a zahodil, a byli skokem deset mil. A byla cesta výšinou, skalami, lesní pustinou. A v rokytí a v úskalí divoké feny štěkaly; a kulich hlásal pověstí: že-tě na blízku neštěstí. A on vždy napřed skok a skok, a ona za ním, co jí krok. Po šípkoví a po skalí

7 126 Ty bílé nohy šlapaly. 127 A na hloží a křemení 128 Zůstalo krve znamení. 129,Pěkná noc, jasná v tento čas 130 Mrtví s živými chodí zas. 131 A nežli mníš, jsou tobě blíž 132 Má milá, nic se nebojíš? 133 Co bych se bála? tys se mnou 134 A ruka Páně nade mnou. 135 Pověz můj milý, řekni jen, 136 Jak je tvůj domek vystaven? 137 Čistá sednička? veselá? 138 A zdali blízko kostela? 139,Moc, má panenko, moc se ptáš, 140 Však ještě dnes to uhlídáš. 141 Jen honem pojď čas utíká, 142 A dálka ještě veliká. 143 Co máš, má milá, za pasem? 144 Růženec s sebou vzala jsem. 145,Ho, ten růženec z klokočí 146 Jako had tebe otočí! Ty bílé nohy šlapaly; A na hloží a křemení Zůstalo krve znamení.,pěkná noc, jasná v tento čas Mrtví s živými chodí zas. A nežli zvíš, jsou tobě blíž Má milá, nic se nebojíš? Což bych se bála? tys se mnou A ruka páně nade mnou. Pověz můj milý, řekni jen, Jak je tvůj domek upraven? Čistá světnička? veselá? A zdali blízko kostela?,moc, má panenko, moc se ptáš! Však ještě dnes to uhlídáš. Jen honem pojď čas utíká, A dálka ještě veliká. Co máš, má milá, za pasem? Růženec s sebou vzala jsem.,ho, ten růženec z klokočí Jako had tebe otočí! 7 ty bílé nohy šlapaly; a na hloží a křemení zůstalo krve znamení.,pěkná noc, jasná v tento čas mrtví s živými chodí zas; a nežli zvíš, jsou tobě blíž má milá, nic se nebojíš? Což bych se bála? tys se mnou, a ruka páně nade mnou. Pověz můj milý, řekni jen, jak je tvůj domek upraven? čistá světnička? veselá? a zdali blízko kostela?,moc, má panenko, moc se ptáš, však ještě dnes to uhlídáš. Jen honem pojď čas utíká, a dálka ještě veliká. Co máš, má milá, za pasem? Růženec s sebou vzala jsem.,ho, ten růženec z klokočí jako had tebe otočí!

8 147 Zouží tě, stáhne tobě dech 148 Zahoď ho pryč! my máme spěch! 149 Růženec popad, zahodil 150 A byli skokem dvadcet mil. 151 A byla cesta úžinou, 152 Přes vody, luka, bažinou. 153 A po bažině, po sluji 154 Modré světýlka laškují! 155 Dvě řady, devět za sebou, 156 Jako když s tělem k hrobu jdou. 157 A žabí havěť v potoce 158 Pohřební píseň skřehoce. 159 A on vždy napřed skok a skok, 160 A jí za ním už slábne krok. 161 Ostřice dívku ubohou 162 Břitvami řeže do nohou. 163 A to kapradí zelené 164 Je krví její zbarvené. 165,Pěkná noc, jasná v tu dobu 166 Spěchají živí ku hrobu. Zúží tě, stáhne tobě dech Zahoď ho pryč! neb máme spěch! Růženec popad, zahodil A byli skokem dvadcet mil. A byla cesta nížinou, Přes vody, luka, bažinou. A po bažině, po sluji Modrá světélka laškují! Dvě řady, devět za sebou, Jako když s tělem k hrobu jdou; A žabí havěť v potoce Pohřební píseň skřehoce. A on vždy napřed skok a skok, A jí za ním již slábne krok. Ostřice dívku ubohou Břitvami řeže do nohou; A to kapradí zelené Je krví její zbarvené.,pěkná noc, jasná v tu dobu Spěchají živí ke hrobu. zúží tě, stáhne tobě dech Zahoď jej pryč neb máme spěch! Růženec popad, zahodil, a byli skokem dvacet mil. A byla cesta nížinou, přes vody, luka, bažinou; a po bažině, po sluji modrá světélka laškují: dvě řady, devět za sebou, jako když s tělem k hrobu jdou; a žabí havěť v potoce pohřební píseň skřehoce. A on vždy napřed skok a skok, a jí za ním už slábne krok. Ostřice dívku ubohou břitvami řeže do nohou; a to kapradí zelené je krví její zbarvené.,pěkná noc, jasná v tu dobu spěchají živí ke hrobu. 8

9 167 A nežli mníš, jsi hrobu blíž, 168 Má milá, nic se nebojíš? 169 I nebojím! kdyť jsi se mnou, 170 A vůle Páně nade mnou. 171 Jen ustaň málo v pospěchu, 172 Jen popřej málo oddechu. 173 Duch slábne, nohy klesají, 174 A k srdci nože bodají. 175,Jen pospěš, pospěš, děvče mé! 176 Však již tam brzy budeme. 177 Hosté čekají, čeká kvas, 178 A jako střela letí čas. 179 Co to máš na té tkaničce, 180 Na krku na té tkaničce? 181 To křížek po mé matičce. 182,Hoho! to zlato proklaté 183 Má hrany ostře špičaté! 184 Bodá tě, a mne nejinak, 185 Zahoď ho, budeš jako pták! 186 Křížek utrh a zahodil, 187 A byli skokem třidcet mil. A nežli zvíš, jsi hrobu blíž, Má milá, nic se nebojíš? Ach nebojím! vždyť tys se mnou, A vůle páně nade mnou. Jen ustaň málo v pospěchu, Jen popřej málo oddechu. Duch slábne, nohy klesají, A k srdci nože bodají!,jen pojď a pospěš, děvče mé! Však brzo již tam budeme. Hosté čekají, čeká kvas, A jako střela letí čas. Co to máš na té tkaničce, Na krku na té tkaničce? To křížek po mé matičce.,hoho! to zlato proklaté Má hrany ostře špičaté! Bodá tě a mne nejinák, Zahoď ho, budeš jako pták! Křížek utrh a zahodil, A byli skokem třicet mil. a nežli zvíš, jsi hrobu blíž má milá, nic se nebojíš? Ach nebojím! vždyť tys se mnou, a vůle páně nade mnou! jen ustaň málo v pospěchu, jen popřej málo oddechu. Duch slábne, nohy klesají, a k srdci nože bodají!,jen pojď a pospěš, děvče mé! však již tam brzy budeme. Hosté čekají, čeká kvas, a jako střela letí čas. Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? To křížek po mé matičce.,hoho! to zlato proklaté má hrany ostře špičaté! Bodá tě a mne nejinak, zahoď to, budeš jako pták! Křížek utrh a zahodil, a byli skokem třicet mil. 9

10 188 Tu na planině široké 189 Stavení stojí vysoké. 190 Úzké a dlouhé okna jsou, 191 A věž se zvonkem nad střechou. 192,Hoj, má panenko, tu jsme již! 193 Nic, má panenko, nevidíš? 194 Ach pro Boha! tu kostel snad? 195,To není kostel, to je hrad. 196 Ten hřbitov a těch křížů řad? 197,To nejsou kříže, to můj sad. 198 Hoj, má panenko, na mne hleď, 199 A skoč vesele přes tu zeď! 200 O nech mne již! o nech mne tak! 201 Divý a hrozný je tvůj zrak. 202 Tvůj dech otravný jako jed, 203 A tvoje srdce tvrdý led. 204,Níc se, má milá, nic neboj, 205 Veselost u mne, všeho hoj. 206 Masa dost ale bez krve, 207 Dnes bude jinak po prvé. 208 Co máš v uzlíku, má milá? Tu na planině široké Stavení stojí vysoké. Úzká a dlouhá okna jsou, A věž se zvonkem nad střechou.,hoj, má panenko, tu jsme již! Nic má panenko, nevidíš? Ach pro boha! ten kostel snad?,to není kostel, to můj hrad. Ten hřbitov a těch křížů řad?,to nejsou kříže, to můj sad. Hoj, má panenko, na mne hleď, A skoč vesele přes tu zeď! Ó nech mne již! ó nech mne tak! Divý a hrozný je tvůj zrak; Tvůj dech otravný jako jed, A tvoje srdce tvrdý led!,níc se, má milá, nic neboj! Veselost u mne, všeho hoj: Masa dost ale bez krve, Dnes bude jinak po prvé. Co máš v uzlíku, má milá? 10 Tu na planině široké stavení stojí vysoké; úzká a dlouhá okna jsou, a věž se zvonkem nad střechou.,hoj, má panenko, tu jsme již! Nic, má panenko, nevidíš? Ach pro boha! ten kostel snad?,to není kostel, to můj hrad. Ten hřbitov a těch křížů řad?,to nejsou kříže, to můj sad! Hoj, má panenko, na mne hleď, a skoč vesele přes tu zeď! Ó nech mne již! ó nech mne tak! Divý a hrozný je tvůj zrak; tvůj dech otravný jako jed, a tvoje srdce tvrdý led!,níc se, má milá, nic neboj! Veselosť u mne, všeho hoj: masa dost ale bez krve, dnes bude jinak poprvé! Co máš v uzlíku, má milá?

11 209 Košile, co jsem ušila. 210,Netřeba jich víc, nežli dvě, 211 Ta jedna tobě, druhá mně. 212 Uzlík jí vzal, a s chechotem 213 Přehodil na hrob za plotem. 214,Nic ty se neboj, na mne hleď, 215 A skoč za uzlem přes tu zeď. 216 A však vždy byl jsi přede mnou, 217 A já za tebou cestou zlou. 218 Však jsi byl napřed po ten čas, 219 Skoč, a ukaž mi cestu zas! 220 Skokem přeskočil ohradu, 221 Nic nepomyslil na zradu. 222 Skočil do výšky sáhů pět 223 Leč pannu venku nevidět. 224 Jenom po bílém obleku, 225 Zablesklo se jest v útěku. 226 Stojí tu, stojí komora, 227 V komoře klapla závora. 228 Stavení skrovné bez oken, 229 Měsíc lístami šeřil jen. Košile, co jsem ušila.,netřeba jich víc nežli dvě: Ta jedna tobě, druhá mně. Uzlík jí vzal, a s chechotem Přehodil na hrob za plotem.,nic ty se neboj, na mne hleď, A skoč za uzlem přes tu zeď. Však jsi ty vždy byl přede mnou, A já za tebou cestou zlou; Však jsi byl napřed po ten čas: Skoč, a ukaž mi cestu zas! Skokem přeskočil ohradu, Nic nepomyslil na zradu. Skočil do výšky sáhů pět Leč pannu venku nevidět: Jenom po bílém obleku, Zablesklo se jest v útěku. Stojí tu, stojí komora, V komoře klapla závora; Stavení skrovné bez oken, Měsíc líštami šeřil jen; 11 Košile, co jsem ušila.,netřeba jich víc, nežli dvě: ta jedna tobě, druhá mně. Uzlík jí vzal, a s chechotem přehodil na hrob za plotem.,nic ty se neboj, na mne hleď, a skoč za uzlem přes tu zeď. Však jsi ty vždy byl přede mnou, a já za tebou cestou zlou; však jsi byl napřed po ten čas: skoč, a ukaž mi cestu zas! Skokem přeskočil ohradu, nic nepomyslil na zradu; skočil do výšky sáhů pět jí však již venku nevidět: jenom po bílém obleku, zablesklo se jest v útěku,* Stojíť tu, stojí komora: nizoučké dvéře závora;** Stavení skrovné bez oken, měsíc lístami šeřil jen;

12 230 Stavení pevné jako klec, 231 A v něm na prkně umrlec. 232 Hoj! jak se venku zmáhá hluk, 233 Hrobových oblud mocný pluk. 234 Šumí a kolem klapají, 235 A takto píseň skuhrají: 236,Tělu do hrobu přísluší, 237 Běda, kdos nedbal o duši! 238 A tu na dvéře: buch, buch, buch! 239 Burácí z venku její druh: 240,Vstávej, umrlče, nahoru, 241 A odstrč tam tu závoru! 242 A mrtvý oči otvírá, 243 A mrtvý oči protírá. 244 Zbírá se, hlavu nazvedá, 245 A půlkolem se ohlédá. 246 Bože svatý, rač pomoci, 247 Nedejž mě ďáblu do moci! 248 Ty mrtvý lež a nevstávej, 249 Pán Bůh ti pokoj věčný dej! Stavení pevné jako klec, A v něm na prkně umrlec. Hoj! jak se venku zmáhá hluk, Hrobových oblud mocný pluk; Šumí a kolem klapají, A takto píseň skuhrají:,tělu do hrobu přísluší, Běda, kdo s nedbal o duši! A tu na dvéře: buch, buch, buch! Burácí z venčí její druh:,vstávej, umrlče, nahoru, A odstrč tam tu závoru! A mrtvý oči otvírá, A mrtvý oči protírá. Sbírá se, hlavu pozvedá, A půlkolem se ohlédá. Bože svatý! rač pomoci, Nedejž mě ďáblu do moci! Ty mrtvý lež a nevstávej, Pán bůh ti pokoj věčný dej! stavení pevné jako klec, a v něm na prkně umrlec. Hoj! jak se venku zmáhá hluk, hrobových oblud mocný pluk; šumí a kolem klapají, a takto píseň skuhrají:,tělu do hrobu přísluší, běda, kdo s nedbal o duši! A tu na dvéře: buch, buch, buch! burácí z venčí její druh:,vstávej, umrlče, nahoru, odstrč mi tam tu závoru! A mrtvý oči otvírá, a mrtvý oči protírá, sbírá se, hlavu pozvedá, a půlkolem se ohlédá. Bože svatý, rač pomoci, nedejž mne ďáblu do moci! Ty mrtvý lež a nevstávej, pán bůh ti pokoj věčný dej! *** 12

13 250 A tu poznovu: buch. buch, buch! 251 Silněji tluče její druh: 252,Vstávej, umrlče, nahoru, 253 A otevři svou komoru! 254 A na ten hřmot a na ten hlas 255 Mrtvý se zdvíhá z prkna zas, 256 A rámě ztuhlé naměří 257 Tam, kde závora u dveří. 258 Spas duši, Kriste Ježíši! 259 Smiluj se v bídě nejvyšší! 260 Ty mrtvý nevstávej a lež! 261 Pán Bůh tě potěš, a mne též! 262 A mrtvý zas se položiv, 263 Natáhnul oudy jako dřív. 264 A znova venku: buch, buch, buch! 265 Až panně mizí zrak i sluch. 266,Vstávej, umrlče! hola! hou! 267 A podej mi sem tu živou. 268 Ach běda, běda děvčeti! 269 Umrlý vstává po třetí. A tu poznovu: buch. buch, buch! Silněji tluče její druh:,vstávej, umrlče, nahoru, A otevři svou komoru! A na ten hřmot a na ten hlas Mrtvý se zdvihá z prkna zas, A rámě ztuhlé naměří, Tam kde závora u dveří. Spas duši, Kriste Ježíši! Smiluj se v bídě nejvyšší! Ty mrtvý nevstávej a lež; Pán Bůh tě potěš a mne též! A mrtvý zas se položiv, Natáhnul údy jako dřív. A znova venku: buch, buch, buch! Až panně mizí zrak i sluch!,vstávej, umrlče! hola, hou! A podej mi sem tu živou! Ach běda, běda děvčeti! Umrlý vstává po třetí. A tu poznovu: buch. buch, buch! silněji tluče její druh:,vstávej, umrlče, nahoru, otevři mi svou komoru! A na ten hřmot a na ten hlas mrtvý se zdvíhá z prkna zas, a rámě ztuhlé naměří tam, kde závora u dveří. Spas duši, Kriste Ježíši! smiluj se v bídě nejvyšší! Ty mrtvý, nevstávej a lež; pán bůh tě potěš a mne též! A mrtvý zas se položiv, natáhnul údy jako dřív. A znova venku: buch, buch, buch! až panně mizí zrak i sluch!,vstávej, umrlče! hola, hou! a podej mi sem tu živou! Ach běda, běda děvčeti! Umrlý vstává po třetí. 13

14 270 A velké kalené oči 271 Na polomrtvou otočí. 272 Maria panno, při mne stůj, 273 U syna svého oroduj! 274 Nehodně jsem tě prosila: 275 Ach odpusť, co jsem zhřešila! 276 Maria, matko milosti! 277 Z té moci zlé mne vyprosti! 278 A slyš tu právě na blízce 279 Kokrhá kohout ve vísce. 280 A za ním co ta dědina, 281 Všecka kohoutí družina. 282 Tu mrtvý, jak se postavil, 283 Pádem se na zem povalil. 284 A venku ticho ani ruch: 285 Zmizel dav, i zlý její druh. 286 Ráno, když lidé na mši jdou, 287 V úžasu státi zůstanou: 288 Hrob jeden dutý nahoře, 289 Panna v urlčí komoře. 290 A na každičké mohyle A velké, kalné své oči Na polomrtvou otočí. Maria panno, při mně stůj, U syna svého oroduj! Nehodně jsem tě prosila: Ach odpusť, co jsem zhřešila! Maria, matko milosti! Z té moci zlé mne vyprosti! A slyš! tu právě na blízce Kokrhá kohout ve vísce; A za ním, co ta dědina, Všecka kohoutí družina. Tu mrtvý, jak se postavil, Pádem se na zem povalil. A venku ticho ani ruch: Zmizel dav, i zlý její druh. Ráno, když lidé na mši jdou, V úžasu státi zůstanou: Hrob jeden dutý nahoře, Panna v urlčí komoře. A na každičké mohyle 14 a velké, kalné své oči na polomrtvou otočí. Maria panno! při mne stůj, u syna svého oroduj! Nehodně jsem tě prosila: ach odpusť, co jsem zhřešila! Maria, matko milosti! z té moci zlé mne vyprosti. A slyš! tu právě na blízce kokrhá kohout ve vísce; a za ním, co ta dědina, všecka kohoutí družina. Tu mrtvý, jak se postavil, pádem se na zem povalil. a venku ticho ani ruch: zmizel dav, i zlý její druh. Ráno, když lidé na mši jdou, v úžasu státi zůstanou: hrob jeden dutý nahoře, panna v urlčí komoře, a na každičké mohyle

15 291 Útržek z nové košile. 292 Kousky sebrali, spálili. 293 Hrob dutý sosnou probili. 294 A dívku zbožnou z ciziny 295 Uvedli do své dědiny. 296 Dobře ses, panno radila, 297 Že na Boha jsi myslila, 298 A druha zlého odbyla. 299 Bys byla jinak jednala, 300 Zle bysi byla skonala. 301 Tvé tělo bílé, spanilé 302 Byloby co ty košile. Útržek z nové košile. Dobře ses, panno radila, Na Boha že jsi myslila, A druha zlého odbyla! Bys byla jinak jednala, Zle bysi byla skonala: Tvé tělo bílé, spanilé, Bylo by co ty košile! útržek z nové košile. Dobře ses, panno radila, na Boha že jsi myslila, a druha zlého odbyla! Bys byla jinak jednala, zle bysi byla skonala. Tvé tělo bílé, spanilé bylo by co ty košile! *a schrána její blízko dost nenadál se zlý její host! **zavrzly dvéře za pannou a závora jí ochranou. ***A mrtvý hlavu položiv, zamhouřil oči jako dřív. 15