Stanovení minimálních zůstatkových průtoků

Transkript

1 ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ 2016/2017 Stanovení minimálních zůstatkových průtoků Vypracovala: Eva Pažourková Vyučující: Ing. Petr Sklenář, PhD. Předmět: Říční inženýrství a morfologie

2 Obsah 1. Úvod Minimální zůstatkový průtok Stanovení minimálního zůstatkového průtoku v ČR Stanovení minimálních zůstatkových průtoků v zahraničí Ekologický průtok Plánovaná změna stanovení MZP Regionalizace Sezonalita Využití hodnot m-denních průtoků Dopady na biologickou složku a ekologický průtok Plánovaná metodika stanovení MZP Program IFIM Závěr Zdroje Seznam obrázků Seznam tabulek

3 1. Úvod Vzhledem k velkému užívání vodních toků, ať už máme na mysli odběr vody z toků nebo využívání toků jako recipientů pro odpadní vody, je nutné se zamyslet a vhodně stanovit, co je vodní tok ještě schopný unést, aby stále plnil svoji krajinotvornou, přírodní a ekologickou funkci. Proto se stanovuje hodnota minimálního zůstatkového průtoku v toku, aby bylo možné zachovat život ve vodním útvaru a aby bylo zachováno komunikace mezi povrchovou a podzemní vodou. 2. Minimální zůstatkový průtok Dle zákona o vodách č. 254/2001 Sb. je minimální zůstatkový průtok takový průtok povrchových vod, který ještě umožňuje obecné nakládání s povrchovými vodami a zároveň ekologickou funkci vodního toku. Stanovuje ho vodoprávní úřad v rámci povolení k nakládání s vodami. Při stanovení minimálního zůstatkového průtoku by měl vodoprávní orgán vzít do úvahy podmínky toku, charakter nakládání s vodami a existující plán povodí (opatření k dosažení cílů v rámci ochrany vod). Způsob stanovení minimálního zůstatkového průtoku je uveden v metodickém pokynu Ministerstva životního prostředí ČR [6]. 3. Stanovení minimálního zůstatkového průtoku v ČR Minimální zůstatkový průtok ve vodních tocích se stanovuje za účelem zachování základní vodohospodářské a ekologické funkce vodních toků v úseku pod vodohospodářskými díly a pod odběry vody. Zůstatkový průtok je chápán jako takový průtok, který zůstane v toku v daném úseku (profilu) po jednom či více odběrech vod nebo jejich jiném užívání. Pro jeho stanovení je nutné znát hodnoty průtoků Q364d, Q355d, Q330d (což znamená, že hodnota daného průtoku byla dosažena nebo překročena průměrně 364, 355 nebo 330 dní v roce) stanovené z řady průměrných neovlivněných průtoků z let Pokud tyto neovlivněné průtoky nejsou k dispozici, použije se řada průměrných denních průtoků z let Pak se stanovení minimálního zůstatkového průtoku stanoví dle následující tabulky. Průtok Q355d (m 3 /s) Minimální zůstatkový průtok <0,05 Q330d 0,05-0,5 (Q330d + Q355d)*0,5 0,51-5,0 Q355d >5,0 (Q355d + Q364d)*0,5 Tab. 1: Stanovení směrné hodnoty minimálního zůstatkového průtoku dle současné metodiky [5]. Hodnoty minimálního zůstatkového průtoku se stanovují v profilech toků, které jsou ovlivněny nakládáním s vodami. Vodohospodářský orgán může stanovit hodnoty minimálního zůstatkového průtoku vyšší případně výjimečně i nižší než je stanoveno dle tabulky výše, pokud k tomu jsou známy závažné důvody. V potaz se berou hydrologické, hydraulické a morfologické charakteristiky vodního toku, zejména režim minimálních průtoků a rozkolísanost průtoků. 2

4 Při stanovení vyšší hodnoty než směrné hodnoty dle tabulky výše se za závažné důvody mohou brát například nutnost zachování nebo zlepšení jakosti povrchových vod, udržení příznivých podmínek pro život ve vodě (ryby, zoobentos), ochrana cenných ekosystémů či ohrožených druhů, které jsou vázáné na vodní prostředí, zabránění nadměrného ukládání sedimentů a další. Při stanovení nižší než směrné hodnoty se přistupuje v případě zabezpečení veřejného zájmu, zejména k zajištění zásobování pitnou vodou. Za nepodkročitelnou hodnotu se považuje hodnota minimálního zůstatkového průtoku rovna hovna hodnotě Q364d. U vodních toků s průtokem Q355d menším jak 0,02 m 3 /s se nedoporučuje povolovat nakládání s vodami umožňující odběr nebo odvádění povrchových vod během celého kalendářního roku. Pokud jsou průtoky v toku nižší než stanovená hodnota minimálního zůstatkového průtoku, jsou v tuto dobu zakázány odběry i jiné užívání povrchových vod, výjimkou je pouze případ, kdy by mohlo dojít k ohrožení veřejného zájmu zásobování vodou. V takových případech může vodoprávní úřad operativně hodnotu minimálního zůstatkového průtoku snížit po dobu nutnou k překonání nouzové situace. Součástí povolení k vodohospodářskému dílu, kde dochází k odběru či jinému užívání vod, vodohospodářský orgán stanoví místo a způsob měření minimálních zůstatkových průtoků a četnost předkládání výsledků těchto měření [5]. 4. Stanovení minimálních zůstatkových průtoků v zahraničí Po celém světě se metodika na stanovení minimálního zůstatkového průtoku značně liší a to hlavně podle místních podmínek a podle priorit daných zemí. Metody se dají rozdělit do několika skupin metody založené na hydrologických charakteristikách, na hydraulických charakteristikách, metody založené na kombinaci hydrologických a morfologických charakteristikách a metody experimentální založené na vícekriteriálním rozhodování zohledňujícím ekologická kritéria [1]. Slovenská republika situace je obdobná jako u nás, pro stanovení minimálního zůstatkového průtoku se používá hydrologická metoda a případně metoda simulace habitatu. Do budoucna se plánuje změna metody pro stanovení minimálního zůstatkového průtoku, aby byla více zohledněna přirozená proměnlivost průtoku v čase a nedocházelo k porušení hydraulického propojení podzemních a povrchových vod. Německo využívá ke stanovení hydrologickou metodu založenou na hodnotě Q347d a simulaci habitatu, přístup ke stanovení není v jednotlivých spolkových zemích stejný, každá k této problematice přistupuje rozdílně a používají se zde i experimentální metody. Rakousko využívá hydrologické metody a kvantitativní simulaci habitatu. Švýcarsko používají se hydrologické metody, zákonem mají stanovené hodnoty minimálního reziduálního průtoku, který musí v toku zůstat po odběru určitého množství. Množství odběru do 60 l/s Q347 pro každých dalších 10 l/s Q347 Minimální reziduální průtok 50 l/s 8 l/s 3

5 do 160 l/s Q347 pro každých dalších 10 l/s Q347 do 500 l/s Q347 pro každých dalších 100 l/s Q347 do 2500 l/s Q347 pro každých dalších 100 l/s Q347 do l/s Q347 pro každých dalších 1000 l/s Q347 do l/s Q347 Tab. 2: Minimální zůstatkový průtok podle švýcarské legislativy [1]. 130 l/s 4,4 l/s 280 l/s 31 l/s 900 l/s 21,3 l/s 2500 l/s 150 l/s l/s Od roku 1998 navíc ve Švýcarsku existuje metodika na ekomorfologické posuzování vodních toků. Posuzuje se celkový stav vodního toku, míra jeho ovlivnění antropogenní činností, morfologie koryta, stavebně-technické zásahy v toku a jeho okolí, charakter užívání břehů a mnoho dalšího. Velká Británie pro zlepšení ekologického stavu vodních útvarů dle Rámcová směrnice pro vodní politiku (2000/60/ES) byla vypracována čtyřstupňová studie zaměřená na stanovení environmentálních standardů. Studie se tedy zabývá identifikací fyzikálních parametrů, klasifikace recipientů do skupin, vytvoření ekologických základů pro standardy a definice výsledných environmentálních standardů pro každou skupinu vodních útvarů. Velká Británie se problematikou stanovení minimálního zůstatkového průtoku zabývá už dlouhá léta. Výsledkem dlouhodobého studia je modelový nástroj Low Flows 2000, který je používán Agenturou pro životní prostředí a Skotskou agenturou pro ochranu životního prostředí pro stanovení množství vody pro povolení, ohodnocení environmentálních dopadů a také potenciál pro využívání vodní energie. Španělsko v semiaridních oblastech jižní Evropy je prioritou nevysychání vodních toků. Ve Španělsku legislativa rozděluje vodní toky do tří kategorií dle rybí osádky na toky bez rybářského využití, toky pstruhové a toky lososovité. Každé kategorii je přiřazen nějaká hodnota násobku Q347d jako minimální zůstatkový průtok [1]. 5. Ekologický průtok Ekologický průtok se u nás definuje jako minimální průtok pro zachování přírodního prostředí tekoucích vod. U nás je tedy ekologický průtok chápán jako minimální zůstatkový průtok. V různých regionech je ovšem jeho chápání odlišné a i jeho stanovení se výrazně liší. Je nutné si uvědomit, že živou složku toku, což jsou zejména ryby a bentos, ale i ekosystémy na něm závislé neovlivňují jen nízké průtoky, ale i ty vysoké. Pokud budeme uvažovat tok v urbanizovaném území, je pro nás důležitý zachovaný minimální průtok v toku, protože jsou do něj velmi často zaústěny odpadní vody z čistíren a různé splachy z povrchů. Při velmi nízkém průtoku dojde k velmi nízkému naředění těchto odpadních vod a dojde tedy k výraznému zhoršení jakostní situace v toku. Naopak maximální průtoky, které vznikají z dešťových událostí, nás zajímají z důvodu vymílacích rychlostí, které mohou devastovat koryto a také sebou odnášet faunu i flóru vyskytující se v toku. Oboje se samozřejmě týká i toků přírodních. Tento jev byl pozorován například v roce 2010 při povodni v Jizerských 4

6 horách, kdy v rámci povodňového průtoku došlo k extrémní erozi koryta a odstranění bentických organismů, jejichž návrat byl pozorován až v roce Plánovaná změna stanovení MZP Současná metodika stanovení minimálního zůstatkového průtoku není ideální. Stanovuje se pouze jedna hodnota pro celý rok, není tedy počítáno s nějakou běžnou variabilitou průtoku během roku. Dále se při stanovení ani neřeší oblast, kde se průtok stanovuje a není ani uvažována souvislost s ekologickým průtokem. Tyto problémy a nedostatky by měla napravit připravovaná metodika pro nové stanovení minimálního zůstatkového průtoku. Pro návrh metodiky použil VÚV TGM charakteristiky průtoků ze 155 vodoměrných stanic po celé ČR [2, 3]. 6.1 Regionalizace Česká republika bude rozdělena na oblasti, které budou mít odlišnou metodu stanovení dle přírodních podmínek. Rozdělení se bude provádět pomocí parametru K99 do 4 různých oblastí. K99 se stanoví jako poměr průtoku Q99% (průměrný denní průtok v profilu vodního toku, který byl dosažen nebo překročen v dlouhodobém průměru pro 99% dní v referenčním období) a průtoku Qa (dlouhodobý průměrný průtok v profilu vodního toku) [2, 3]. Obr. 1: Regionalizace ČR dle nové metodiky [2]. Regionalizace je založena na myšlence podílu základního odtoku na celkovém odtoku, hydrologických poměrů a množství srážek na povodí (korelace srážek a nadmořské výšky). Oblast 1 tvoří z velké části křídové sedimenty, které představují drenážní báze a kde základní odtok, tj. odtok ze zásob podzemních vod, tvoří podstatnou část celkového odtoku. Parametr K99 je větší jak 0,18. Oblast 2 tvoří horská území, které jsou velmi vodné, vyrovnaný charakter odtoku je dán především vysokým úhrnem srážek. Parametr K99 má vyšší hodnotu jak 0,15. 5

7 Oblast 3 do této oblasti patří lokality podhůří pohraničních pohoří a oblasti Českomoravské vrchoviny, tedy oblasti krystalické struktury, vzhledem k nadmořské výšce, zde dochází k dřívějšímu nástupu období jarního tání než ve 2. oblasti, srážkový úhrn je zde nižší. Parametr K99 se pohybuje v rozmezí hodnot 0,1 0,15. Oblast 4 výrazně nevyrovnaný režim průtoků během roku. Parametr K99 je menší než 0, Sezonalita Pro větší přiblížení se přirozenému stavu průtoků bude hodnota QMZP stanovena jako proměnná hodnota v roce, bude stanovena hlavní sezóna květen leden a jarní sezóna únor duben. V jarním období bude minimální zůstatkový průtok nadlepšený. Vodoprávní úřad stanoví dvě hodnoty minimálního zůstatkového průtoku pro nakládání s vodami pro dvě období v roce [2, 3]. 6.3 Využití hodnot m-denních průtoků Pro stanovení QMZP budou použity m-denní průtoky stanovené pro referenční období dle nového katastru ČHMÚ (kde je zohledněno nakládání s vodami odběry, vypouštění, ) [2, 3]. 6.4 Dopady na biologickou složku a ekologický průtok V návrhu na stanovení hodnoty minimálního zůstatkového průtoku se musí zohlednit potřeba vodních ekosystémů a ekosystémů vázaných na vodu. Tento bod byl zkoumán pomocí výsledků stanovených přírůstkovou metodologií proudění v toku IFIM a jejího modelového nástroje PHABSIM. Zároveň byl požadavek na vazbu mezi minimálním zůstatkovým průtokem a ekologickým tokem. Tento požadavek na propojení vychází z doporučení evropské komise o dosažení dobrého ekologického stavu vodních toků [2, 3]. 7. Plánovaná metodika stanovení MZP Ministerstvo životního prostředí pověřilo Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. i., vypracováním nové metodiky na stanovení minimálního zůstatkového průtoku, která by měla vejít v platnost nařízením vlády. Pro návrh metodiky byly použity statické charakteristiky průtoků ze 155 vodoměrných stanic z celé ČR. Návrh stanovení minimálního zůstatkového průtoku vycházel z rešerše studií, ve kterých byl minimální zůstatkový průtok stanoven pomocí expertní metody IFIM a její nadstavby PHABSIM. Z výsledků vychází, že ryby potřebují průtok kolem Q330d, hlavně pro lokality ve 2. a 3. oblasti. V těchto oblastech se průtok Q330d pohybuje kolem hodnoty % Qa (dlouhodobý průměrný průtok v profilu toku) [2, 3]. Podíl hodnot Qm-denní/Qa Oblast Q210d Q240d Q270d Q300d Q330d Q355d Q364d 1 0,72 0,65 0,59 0,53 0,46 0,38 0,29 2 0,57 0,50 0,43 0,37 0,31 0,24 0,17 3 0,54 0,46 0,39 0,33 0,26 0,18 0,11 4 0,44 0,35 0,28 0,22 0,15 0,08 0,04 Tab. 3: Podíl dlouhodobých m-denních průtoků ku dlouhodobému průměrnému průtoku ve 4 oblastech dle regionalizace [2]. 6

8 Nakládání s vodami byla rozdělena do tří skupin: 1. Nakládání, která nemění celkový hydrologický režim vedou ke snížení Qa o méně než 20 % 2. Nakládání, která mění celkový hydrologický režim vedou ke snížení Qa o více než 20 % a akumulace ovladatelného prostoru je do 1 mil. m 3 3. Akumulace povrchových vod nad 1 mil. m 3 Pro každou z těchto skupin je zvolena různě složitá metoda stanovení minimálního zůstatkového průtoku. Pro první skupinu se uplatní jednoduchá hydrologická metoda. U druhé skupiny bude hodnota minimálního zůstatkového průtoku závislá na hodnotě aktuálního průtoku a u třetí skupiny se bude minimální zůstatkový průtok stanovovat komplexní expertní metodou. První skupina se bude řídit jednoduchou hydrologickou metodou, kde bude minimální zůstatkový průtok stanoven podle oblasti a období v rámci roku a to různým násobkem Q330d umocněným hodnotou 0,85 tak, aby výsledná hodnota minimálního zůstatkového průtoku činila přibližně % Qa. Pro období jarní sezóny bude hodnota minimálního zůstatkového průtoku zvýšena o 10 % oproti hlavní sezóně a zároveň pro 2. oblast je jarní sezóna posunuta o 1 měsíc kvůli její geografii [2, 3]. Hlavní sezóna Jarní sezóna Oblast Období Hodnota MZP Období Hodnota MZP 1 květen leden 0,6 x Q330d 0,85 únor duben 0,7 x Q330d 0,85 2 červen únor 0,8 x Q330d 0,85 březen květen 0,9 x Q330d 0,85 3 květen leden 0,85 x Q330d 0,85 únor duben 0,95 x Q330d 0,85 4 květen leden 0,9 x Q330d 0,85 únor duben Q330d 0,85 Tab. 4: Nová metodika pro stanovení minimálního zůstatkového průtoku pro nakládání s vodami, která nemění hydrologický režim toku [2]. U druhé skupiny se nakládáním s vodami mění celkový hydrologický režim, je tedy navržena taková metodika, která zajistí sezónní koncept minimálního zůstatkového průtoku a tím dosáhnout dobrý ekologický stav. Sezóny pro tuto kategorii nejsou pevně stanoveny, hodnota minimálního zůstatkového průtoku se stanoví v závislosti na aktuální hydrologické situaci. Budou stanoveny 3 stupně minimálního zůstatkového průtoku, celý tento koncept má docílit při vyšších průtocích i vyšší hodnoty minimálního zůstatkového průtoku [2, 3]. Hodnota aktuálního průtoku Hodnota MZP Q Q180d (Q50%) MZP I 0,6 x Q180d Q (Q240d + Q270d)/2 (Q70%) MZP II 0,7 x (Q240d + Q270d)/2 Q < (Q240d + Q270d)/2 a zároveň Q MZP dle tab. 4 MZP III MZP dle tab. 4 pro hlavní sezónu Q < MZP aktuální průtok Q Tab. 5: Nová metodika pro stanovení zůstatkového průtoku pro nakládání s vodami, která mění hydrologický režim toku [2]. Třetí skupina se týká stanovení minimálního zůstatkového průtoku pod nádržemi, ve kterých se akumuluje více jak 1 mil. m 3. Pro tuto skupinu bude vždy nutné expertní metodou posoudit dopad vodního díla na habitat vodního toku. V rámci expertní metody se provede rekognoskace a otypování habitatu, volba měrných úseků, sběr hydraulických dat, monitoring 7

9 biologických druhů a stanovení cílových druhů, simulace habitatu v závislosti na průtocích a stanovení minimálního zůstatkového průtoku pro alespoň dvě roční období. Každý takovýto případ se tedy bude posuzovat individuálně [2, 3]. 8. Program IFIM Instream Flow Incremental Methodology (IFIM) v českém překladu přírůstková metodologie proudění v toku vznikala od konce 60. let v National Biological Service U.S.A., pro účely řešení střetů zájmů při nakládání s vodami. IFIM je jednou z metod, která dovoluje posouzení či návrh minimálních průtoků, nebo průtokového režimu na základě biologických kritérií. Její výhoda spočívá v komplexnosti a relativní exaktnosti. Je postaven na myšlence hydrologických analýz směřujících k pochopení limitů pro zásobování vodou. Analýza nabízí možnost zhodnotit a porovnat různá možná využití říčního systému v rámci průběhu několika let, aby bylo možné zachytit proměnlivost říčního systému, ať už v zásobování vodou, tak i v proměnlivosti habitatu. Analýza programem IFIM by měla obsahovat pět postupných kroků: identifikace problému, naplánování studie, realizace studie, analýza alternativ a vyřešení problému. V průběhu celého procesu je nezbytná komunikace všech zainteresovaných stran, která přispěje k přijetí řešení k co možná největší spokojenosti. Říční systém ovlivňují především hydrologický režim, struktura fysického habitatu (tvar koryta, rozdělení substrátu dna a vegetace), kvalita vody a energetické vstupy z povodí (sedimenty, živiny a organické látky). V rámci rozhodování o užíván vody z toku je nutné znát všechny subjekty, které jsou tímto užíváním ovlivněny (odběratelé, fauna a flóra vázaná na vodní prostředí a další) a zároveň určit jejich vzájemné vztahy a působení. Priority každého z těchto subjektů jsou většinou v rozporu s těmi ostatními. Pro zlepšení možností stanovení míry ovlivnění toku různými subjekty, byl do metody IFIM vyvinut simulační systém PHABSIM (Psysical Habitat Simulation Systém). Systém pro simulaci fysického habitatu slouží k analýze a zobrazení vztahu mezi průtokem a fysickým habitatem [4]. 8

10 Obr. 2 :Schéma prací při užití systému PHABSIM [4]. Jedním ze základních vstupních podkladů jsou křivky vhodnosti. Jedná se o empirický graf hustoty pravděpodobnosti, neboli pro jisté životní stádium nějakého druhu ryby se dá vynést v závislosti na proměnné makrohabitatu (např. rychlost nebo hloubka) relativní četnost dané specie. Dají se získat třemi základními způsoby: expertním odhadem, terénním pozorováním a to buď odlovem (většinou elektrolovem), pozorováním za pomoci potápěčské techniky případně přenosem z jiné lokality. Při terénním pozorování se stanoviště každé ryby zaznamenává do polního náčrtku tak, aby každý živočich byl zařazen do buňky, které lze přiřadit její charakteristiky. Pro simulaci habitatu model používá tzv. váženou využitelnou plochu WUA, ta je definována vztahem: WUA = ( S jk ) j x. A i L Sjk hodnota j-té křivky vhodnosti pro k-té životní stadium Ai [ft 2 ] plocha hladiny i-té buňky L [1000 ft] délka x váhový exponent n i=1 [ ft ft] Programy dovolují zvolit jiný výpočet WUA, například uvažovat, že WUA je určena pouze jednou limitující hodnotou. Simulace programu je založena na předpokladech, že v ustáleném proudění zaujímá každý jedinec nejvhodnější místo, pokud už ale není volné, spokojí se s méně vhodným; žádoucí podmínky reprezentují křivky vhodnosti; je možné 9

11 posoudit každou buňku samostatně; velikost populace je ovlivněna pouze dostupností habitatu [4]. Výstupem programu pro simulaci habitatu jsou vztahy mezi průtokem a dostupnou WUA pro jednotlivé druhy a jejich životní stadia. Často se výsledky dále zpracují pro časové řady průtoků a tím se získá časová řada habitatu, případně dále čáry překročení habitatu. Obr. 3: Schéma výpočtu časové řady habitatu [4]. Výstupy z modelu slouží jako podkladní materiály pro vyjednávání zúčastněných stran. I přes spoustu výhrad, kterými program IFM a jeho nadstavba PHABSIM disponují, se velice rozšířil a spousta státu (například Norsko, Francie a další) ho hojně využívá. Problémem je mimo jiné značná pracnost a finanční náročnost, takže se využívá zatím především pro velké projekty a projekty zaměřené silně na ochranu přírody [4]. 9. Závěr Vzhledem ke měnícímu se prostředí, ať už klimatickou změnou nebo jen zvýšenými požadavky na vodní prostředí a jeho okolí je nutné se zabývat stanovováním minimálního zůstatkového průtoku. Zároveň pro lepší ekologický stav krajiny je nutné změnit naše myšlení a stanovovat rozmezí průtoků, tedy ekologický průtok, který si zachová přirozenou rozkolísanost, ale nebude svojí spodní ani horní hranicí ničit prostředí vodního toku. 10

12 10. Zdroje [1] BALVÍN, P., MRKVIČKOVÁ M. (2011): Stanovení minimálních zůstatkových průtoků, VTEI (Vodohospodářský technicko-ekonomické informace), ročník 53, vydání 4/2011, 24s: 1-3. [2] BALVÍN, P., MRKVIČKOVÁ, M., SKYBOVÁ, J.: Návrh postupu ke stanovení minimálního zůstatkového průtoku, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i. [3] BALVÍN, P., NESLÁDKOVÁ, M., SKYBOVÁ, J., REIDINGER, J. a kol.: Nařízení vlády ke způsobu a kritériím stanovení minimálního zůstatkového průtoku, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. i., Ministerstvo životního prostředí ČR, dostupné z: m_stanoveni_minimalniho_zustatkoveho_prutoku.pdf [4] MATTAS, D.: Instream Flow Incremental Methodology, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. i., dostupné z: [5] MŽP (2011): Metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí ke stanovení hodnot minimálních zůstatkových průtoků ve vodních tocích. MŽP ČR, Praha (5/9/2011), 5s. [6] TUREČEK, K. (2002): Zákon o vodách. SONDY, Praha, 349 s. Seznam obrázků Obr. 1: Regionalizace ČR dle nové metodiky [2] Obr. 2 :Schéma prací při užití systému PHABSIM [4] Obr. 3: Schéma výpočtu časové řady habitatu [4] Seznam tabulek Tab. 1: Stanovení směrné hodnoty minimálního zůstatkového průtoku dle současné metodiky [5] Tab. 2: Minimální zůstatkový průtok podle švýcarské legislativy [1] Tab. 3: Podíl dlouhodobých m-denních průtoků ku dlouhodobému průměrnému průtoku ve 4 oblastech dle regionalizace [2] Tab. 4: Nová metodika pro stanovení minimálního zůstatkového průtoku pro nakládání s vodami, která nemění hydrologický režim toku [2] Tab. 5: Nová metodika pro stanovení zůstatkového průtoku pro nakládání s vodami, která mění hydrologický režim toku [2]