MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra politologie Volební chování v Brně: srovnání komunálních, krajských a parlamentních voleb Diplomová práce Michal Hahn Vedoucí práce: Mgr. Petr Voda, Ph.D. UČO: Politologie Imatrikulační ročník: 2016 V Brně,

2 Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem magisterskou práci na téma Volební chování v Brně: srovnání komunálních, krajských a parlamentních voleb vypracoval samostatně a použil jen zdroje uvedené v seznamu literatury. V Brně, Michal Hahn:... podpis

3 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce Mgr. Petru Vodovi, Ph.D. za cenné rady a ochotu s jakou k tvorbě této práce přistupoval. Děkuji také za jeho čas, který věnoval konzultacím a sepsání nespočtu komentářů, bez kterých bych tuto práci nikdy nedokázal odevzdat v této podobě. Poděkovat bych chtěl také mým rodičům a přátelům, kteří mě celou dobu podporovali, nejen během psaní diplomové práce, ale během celého studia.

4 Obsah 1 Úvod Teoretické vymezení Volební chování Sociologický model a Kolumbijská škola Model stranické identifikace a Michiganská škola Model racionální volby a Rochesterská škola Volební chování na základě kontextuálních faktorů Volební chování v České republice Volební chování ve volbách do Poslanecké sněmovny ČR Volební chování při krajských volbách Volební chování při komunálních volbách Diskuze nad rozdíly mezi úrovněmi voleb Druhořadé volby Historie zkoumání vlivu úrovní voleb Hypotézy vycházející z teorie druhořadých voleb Teorie druhořadých voleb v lokálních a regionálních volbách Teorie druhořadých voleb v České republice Metodologická část Výzkumná otázka a hypotézy Výběr vzorku Charakteristika města Brna Volební chování v Brně Sběr a typ dat Způsob provedení a operacionalizace hypotéz Použité metody výzkumu Limity výzkumu Analytická část Výsledky voleb v Brně od roku Vliv celostátní politiky na rozhodování Trestání vládních stran Protestní hlasování Trestání neúčastí... 49

5 4.3.3 Nejasné trestání vládních stran Vyšší podpora menších a nových stran Upřímné hlasování Upřímné hlasování na základě určení na pravolevé škále Upřímné hlasování na základě strany, která vyřeší nejdůležitější téma Upřímné hlasování není doménou jen druhořadých voleb Zaměření na známé osobnosti Vliv volební kampaně Regresní analýza porovnání vlivu vybraných proměnných na voličovo rozhodnutí Vliv nezávislých proměnných na trestání vládních stran Vliv nezávislých proměnných na volbu strany Diskuze výsledků Závěr Zdroje Seznam zkratek Seznam tabulek Seznam obrázků Anotace/ Abstract Příloha č.1: Podoba exit-pollových dotazníků z roku 2014, 2016 a Příloha č.2: Tabulka vládních koalic v Radě města Brna, Radě Jihomoravského kraje a Vládě ČR od roku Příloha č.3: Tabulka výpočtu trestání vládních stran neúčastí (mobilizace voličů v druhořadých volbách) na území města Brna Příloha č.4: Testování multikolinearity vybraných proměnných do regresní analýzy Příloha č.5: Tabulky regresní analýzy pro závislou proměnnou PŘESUN HLASŮ (trestání vládních stran) Příloha č.6: Tabulka regresní analýzy pro závislou proměnnou VOLBA MALÝCH STRAN Příloha č.7: Tabulky regresní analýzy závislé proměnné VOLBY KONKRÉTNÍ STRANY Počet znaků:

6 1 Úvod Svobodné volby jsou základním prvkem zastupitelské demokracie. I proto je jejich výzkumu věnována značná pozornost. A jelikož se ve svobodných volbách rozhodují voliči naprosto svévolně komu dají svůj hlas, mnoho politologů se snažilo přijít na to, co ovlivňuje jejich rozhodování. Fascinace volebním chováním se později přenesla i na zkoumání rozdílů mezi různými úrovněmi voleb. Právě z toho vzešla dnes jedna z nejvíce využívaných teorií pro víceúrovňovou analýzu voleb Teorie druhořadých voleb. Tato teorie je postavena na předpokladu, že v dané zemi existují jedny volby prvního řádu, které jsou nejdůležitější na národní úrovni (v Česku to jsou volby do poslanecké sněmovny). Všechny ostatní volby jsou pak druhořadé a odvíjí se od výsledku těch prvořadých. Právě i voličovo chování by tak mělo vycházet z tohoto působení prvořadé politické arény na volby nižších úrovní. Výzkum v rámci této diplomové práce se bude zabývat volebním chováním voličů v Brně v letech 2013 až Konkrétně se zaměří na srovnání jednotlivých voleb v tomto období (komunálních, krajských a voleb do Poslanecké sněmovny ČR) z pohledu teorie druhořadých voleb. Většina charakteristik v rámci dané teorie je stanovena na základě agregovaných dat a pomocí takových dat bývá i ověřována. Výzkum v této práci se zaměří na srovnání individuálních dat vzniklých na základě dotazování voličů po odvolení ve volbách různých úrovní a tím výrazně přispěje k ověření teorie druhořadých voleb v rámci Brna nejen srovnáváním výsledků jednotlivých politických stran, ale porovnáním voličských preferencí, hodnot a faktorů vedoucích k rozhodnutí volby dané strany. Zatímco agregovaná data vytvářejí předpoklady, že podle vyšších či nižších podílů lze usuzovat určité chování voličů, individuální data nám dávají možnost tyto předpoklady ověřit na reálných výpovědích voličů. Práce si klade za cíl popsat rozdílné chování brněnských voličů mezi prvořadými a druhořadými volbami v Brně a vysvětlit jaké individuální charakteristiky, vycházející z teorie druhořadých voleb, mají vliv na rozdílné volební chování Brňanů při komunálních, krajských a národních volbách. V druhořadých volbách by mělo docházet k trestání stran, jež působí na národní úrovni jako vládní. Voliči také mají vnímat volby druhého řádu jako méně významné a proto se nebát volit upřímně a menší strany, které nemusejí mít šanci na úspěch. Rozhodovat 1

7 by se pak měli více podle známých osobností a kampaní než ve volbách prvořadých. Na všechny tyto aspekty volebního chování se zaměří tato práce. V druhé kapitole tak bude představen přístup k volebnímu chování a jaké můžeme pozorovat v rámci voleb v ČR, v krajích a na komunální úrovni. Právě krajské volby jsou totiž často považovány za ideální příklad typických druhořadých voleb. Na to navazuje i tato práce, ve které se pokusíme ověřit tento fakt a potvrdit tak význam krajských voleb jako možnosti voličova vyjádření postoje k celostátní politické scéně. Proto bude v metodologické části představen přístup a hypotézy, za pomoci kterých budou jednotlivé volby zkoumány, abychom následně mohli provést analýzu komunálních, krajských a poslaneckých voleb v období let 2014 až 2017 na území města Brna. Teorie druhořadých voleb již byla několikrát aplikována do českých reálií, nikdy však nebyla hloubkově ověřena za pomoci dotazování voličů a z toho vzešlých individuálních dat. Tato práce tak je významným počinem na poli ověření, jak moc jsou předpoklady volebního chování plynoucí z této teorie platné v české kontextu. Samozřejmě, že toto ověření má své limity, ať už tím, že zkoumané území je pouhou špetkou celé České republiky, tak i tím, že pozorovány jsou pouze vybrané volby v jednom volebním období. I tak však můžeme ověřit, zda hypotézy plynoucí z teorie druhořadých voleb platí v Česku vždy nebo zda můžeme pozorovat případ, který se teorii vymyká. 2

8 2 Teoretické vymezení Tato kapitola představuje teoretické ukotvení práce. Jelikož se úzce zaměřujeme na volební chování, je nezbytné uvést, jak lze na tento koncept nahlížet a jaké rozdílné přístupy ve volebním chování lze pozorovat. S tím totiž také pracuje teorie druhořadých voleb, která je základem této práce. Následná výzkumná část pak bude vycházet právě z poznatků teorie voleb druhého řádu. 2.1 Volební chování Volební chování je širokou oblastí výzkumu v politických vědách, která se zabývá objasňováním důvodů voličských rozhodnutí a vztahy mezi voliči a politickými stranami ve volbách. Zkoumání vychází z předpokladu, že výsledek voleb není založen pouze na nabídce politických stran a individuálních rozhodnutí voličů, ale je výstupem několika navzájem na sebe působících faktorů a vlivů. Cílem výzkumu tak je charakteristika voličských skupin a jejich chování při volbách (Cabada a Kubát 2007: 284). Chování voličů je ovlivněno jak krátkodobými tak dlouhodobými faktory. Vlachová (2000) uvádí tři základní modely vysvětlení volebního chování využívané v politických vědách: sociologický, model stranické příslušnosti a model racionální volby. Tyto tři přístupy však nemusí být protichůdné a naopak, v mnoha ohledech se mohou doplňovat a být chápány jako příspěvek k rozšíření teoretického rámce volebního chování Sociologický model a Kolumbijská škola Sociologický model se zaměřuje na chování skupin na základě různých kategorií náboženských, třídních, věkových, národnostních a podobných. Vychází z předpokladu, že koncentrace různých skupin a pozice jednotlivce v rámci těchto skupin ovlivňuje jeho volební chování. Tento model je postavený na přístupu Kolumbijské školy, jejíž hlavní představitel P.F. Lazarsfeld a jeho tým dělal výzkum volebního chování ve Spojených státech s pomocí poznatků ze sociologie. Jeho bádání se váže k prezidentským volbám, kdy v roce 1940 ve státě Ohio dělal panelový průzkum postojů a názorů voličů. Autoři se tedy nezajímali pouze o samotnou volbu, ale hlavně o voličovy ideové postoje a sociodemografické charakteristiky. Lazarfeld svým výzkumem ukázal na podmíněnost voličů vzhledem k sociálním charakteristikám a 3

9 ideologickým rozdílům. Volič se tedy nepotřebuje identifikovat se stranou, protože jeho volbu dlouhodobě ovlivňuje již jeho příslušnost v rámci společnosti (Denver, Carman, a Johns 2012: 20-24). Lazarfeld prováděl výzkum na základě dotazování stejného vzorku respondentů několikrát v průběhu volebního období a snažil se podchytit vývoj jejich rozhodnutí a vlivy, které na ně působí. Základním výstupem byl fakt, že lidé volí ve skupinách. Shoda voličů ve volebním chování v rámci určité skupiny je dána tím, že tyto osoby pojí určité, někdy i nevědomé, pouta a společné zájmy. Zvolení konkrétní strany tak může pro jedince ve své podstatě znamenat potvrzení jeho příslušnosti ke specifické sociální skupině (Nový 2015: 26; Lazarsfeld, Berelson, a Gaudet 1968) Model stranické identifikace a Michiganská škola Druhý model vysvětlení volebního chování vychází z dlouhodobého vztahu jedince k politické straně. Jedná se o model stranické identifikace (sociálně-psychologický). Vztah strany a voliče se zde vnímá jako pevné pouto, které se těžce narušuje a změna voličova rozhodování je stanovena hlavně na základě významných změn v rámci skupinových a místních příslušností (Kopřiva 2006: 1012). Tento model vychází z přelomové studie The American Voter vydané v roce 1960 Angusem Campbellem, Philipem Conversem, Warrenem Millerem a Donaldem Stokem, kteří jsou představiteli takzvané Michiganské školy, jež vnímá stranickou identifikaci jako hlavní faktor voličova rozhodnutí. Campbell a jeho tým, podobně jako Lazarfeld, zkoumali volební chování při amerických prezidentských volbách a vycházeli přitom ze sociální psychologie. Na základě výzkumu provedeného mezi lety 1952 až 1956 tvrdí, že hlavní motivací při volbě mezi dvěma stranami v USA je právě dlouhodobá stranická identifikace, která však není postavena na nějakých specifických sociodemografických či ideových charakteristikách, ale vychází ze socializace již od dětství. Jedná se tedy o hluboce zakořeněnou vazbu, která se vyvíjí od dětství, předává se v rodině a postupně ovlivňuje i voličův náhled na politiku samotnou a i jeho politické okolí a vnímání (Vlachová 2000: 11). Campbell (1960b) chápe stranickou identifikaci jako výsledek socializace člověka v jeho přirozených skupinách - rodině, práci, přátelích, komunitě a dalších. Tato socializace probíhá ve více fázích a postupuje s věkem voliče. Zatímco v mládí je stranická identifikace nízká a odráží se na tom i nižší účast mladých u voleb, s postupem věku roste a svůj vrchol má kolem věku 60 4

10 let. Starší členové skupiny tak předávají svoji silnou sounáležitost se stranou na své potomky, kteří v prvotní ranné fází o politice příliš neví a nezajímají se o ni. Ve své době přelomový výzkum tak operoval s myšlenkou, že voliči nevěnují dostatečnou pozornost politickému dění, namísto toho se spíše rozhodují podle skupinové příslušnosti a rodiny, na základě které se vytvořila voličova stranická identifikace. Je tak protikladem vůči modelu racionální volby, který pracuje právě s voličským rozhodováním před každými volbami (Dalton 2008: ) Model racionální volby a Rochesterská škola Třetí model racionální (ekonomické) volby vychází z předpokladu, že si volič volí stranu na základě největšího užitku. Na rozdíl od předchozích dvou modelů tak nevěnuje příliš pozornost dlouhodobým faktorům a věří spíše ve voličovo racionální rozhodování před každými volbami. Kopíruje ekonomické zákony nabídky a poptávky, strany soupeří o hlas voliče. Model byl rozveden a využit mnoha autory. Jedním z prvních je J.A. Schumpeter se svojí klasickou doktrínou demokracie. Volby se podle něj mají podobat prodeji v obchodě. Dodají informace a mobilizují občany. Reklama a chytlavé slogany nenarušují demokracii, naopak ji podporují, protože mobilizují voliče (Schumpeter 2004). Logika rozhodování racionálních aktérů se tedy dá připodobnit jednoduchému trhu. S tím přišel i Harold Hotelling, který první popsal politické chování v prostorovém 1 vnímání. Vytvořil příklad dvou obchodů na jedné ulici a řešil, kde je nejlepší postavit svůj obchod, aby tak získal nejvíce zákazníků. Podle něj je nejlepší být co nejblíže středu, protože tak může zachytit zákazníky ze všech stran (Hindmoor 2006: 22-30). Na známou predikci Hotellinga navazuje Anthony Downs se svojí prostorovou teorií stranické soutěže. Voliči se podle něj rozhodují racionálně na základě získaných informací, podle svých zájmů a hodnot, nikoliv však podle dlouhodobých sympatií. Volič kalkuluje a vybírá si tu stranu, která mu přinese nejvyšší osobní užitek. Nicméně i politické strany jednají racionálně a proto ve snaze získat co nejvíce voličů přizpůsobují své chování a zpravidla se snaží přiblížit pozici mediánového voliče (Hindmoor 2006: 25-30). 1 Prostor je v tomto ohledu chápán jako politický, nikoliv fyzický. 5

11 Představovaný výzkum volebního chování v Brně se bude zaměřovat spíše na krátkodobé faktory voličského rozhodování a bude tak následovat primárně ekonomický model volebního chování a částečně také sociologický, vycházející z vlivu individuálních charakteristik voliče. Avšak ne vždy je situace ideální tak, aby pobízela voliče se rozhodovat srdcem, ať už je to na základě největšího užitku, stranické identifikace nebo skupinové příslušnosti. Zatímco výše zmíněné modely pracují s individuálními charakteristikami voliče, kontextuální důvody mohou ovlivnit jeho přístup k hlasování a vést k rozdílnému volebnímu chování. Proto tato práce bude operovat také s modely volebního chování na základě kontextuálních faktorů Volební chování na základě kontextuálních faktorů Jedná se často o kontextuální důvody (například politická situace, volební systém, úroveň voleb), které mají vliv na odklon voličů od jejich preferencí. V této souvislosti můžeme pozorovat více přístupů v chování voličů. Mimo upřímného hlasování, kdy volič volí podle svých preferencí (ať už na základě sociologického modelu, stranické identifikace nebo racionální volby), můžeme pozorovat i hlasování taktické (někdy nazývané taktéž jako strategické, viz Chytilek a Šedo 2004: 53-55), které se odvíjí od aktuální politické situace a volebního systému. Taktické hlasování se nejvíce projevuje u většinového systému voleb, ale svůj dopad má i v proporčních systémech. Zde často hraje významnou roli uzavírací klauzule, které by měla vést k eliminaci malých stran a volič by tak měl volit více takticky, aby jeho hlas nepropadl. Strategickým hlasováním se zabýval i Farquharson (1969), který se věnoval aplikaci teorie hry do politického rozhodování. Právě z jeho práce vyšel model o taktickém hlasování. Ten je postaven na předpokladu, že z důvodu vnějších vlivů hlasuje volič pro jinou stranu, než je jeho preferovaná upřímná volba (Dummett 2005: ). Zvláštním způsobem taktického hlasování je pak protestní hlasování, které je charakteristické volbou nikoliv své preference, ale hlasu proti nejsilnějším či vládním stranám. Je-li například volič příznivcem celostátně silné vládní strany, ale nelíbí se mu určité aspekty její aktuální politiky, může své straně vyslat pomocí protestního hlasování signál, že by měla své chování změnit. Volič tak činí pomocí absence ve volbách, vhozením neplatného hlasu nebo volbou jiné strany. Cílem však pro něj není vítězství jiné jím volené strany, ale oslabení jeho preferované strany s nadějí, že se na základě špatného výsledku promění a zlepší. Tento faktor je dominantní hlavně při volbách na více úrovních, které budou sledovány v této práci (a je zároveň součástí teorie druhořadých voleb)(cabada a Kubát 2007: ). 6

12 Výše zmíněné faktory volebního chování jsou velmi významné při sledování a porovnání voleb na více úrovních. Teorie, jež budou popsány níže v tomto textu, často vychází z toho, že v různých úrovních voleb se liší míra upřímného, taktického a protestního hlasování. 2.2 Volební chování v České republice V následujících subkapitolách bude volební chování představeno v jednotlivých českých volbách, jež jsou v této práci sledovány (poslanecké, krajské a komunální). Tato část práce slouží k uvedení již zjištěného chování, aby na něj mohla analytická část navázat s dalšími zjištěními plynoucími ze sledování volebního chování na území Brna a případně ověřit stálou platnost některých tvrzení Volební chování ve volbách do Poslanecké sněmovny ČR Volby do Poslanecké sněmovny (PS) jsou celonárodními volbami, jejichž výsledek vede k sestavení nového složení dolní komory parlamentu. Ta je nejdůležitějším zákonodárným orgánem v zemi a zodpovídá se ji vláda České republiky (jež musí získat důvěru sněmovny při svém sestavení). Volby se konají pravidelně co 4 roky (v případě předčasných voleb i dříve) a probíhají proporčním systémem se 14 volebními obvody, které kopírují kraje České republiky a hlavní město Prahu. Volební systém může mít vliv na volební chování (viz Kopřiva 2006) a v případě voleb do Poslanecké sněmovny ČR se jedná například o volební klauzuli pěti procent, nutnou pro zisk mandátů ve sněmovně. Právě tato klauzule by měla vést k více taktickému hlasování voličů, aby jejich hlas nepropadl. Jak ukazuje Lebedová (2013: 46), voliči ve volbách do PS volí takticky, avšak míra takového hlasování se mění v čase. Na základě srovnání procentuálního zastoupení hlasů pro strany, které nepřekročily hranici 5 procent, lze pozorovat od roku 1992 ustalování taktického hlasování a méně ztracených hlasů s následujícími volbami. Nicméně tento trend výrazně narušily volby v roce 2010, kdy opět stoupl počet hlasů pro malé strany (v roce 2006 bylo 6 %, v roce % propadlých hlasů). Za tímto fenoménem mohou být různé politické kauzy, které v té době hýbaly českou veřejností. Jasné vysvětlení však nebylo Lebedovou zjištěno. Na základě analýzy voleb z roku 2013 Havlík (2014: ) ukazuje, že počet hlasů pro strany, jež nepřekročily volební klauzuli, se opět ustálil na úrovni voleb z let 1996 až 2002 (tedy 7

13 okolo 12 procent). Nicméně vysoce vzrostla podpora nových stran, která svědčí o nespokojenosti voličů s etablovanými stranami. Do roku 2010 byl v českém prostředí pozorovatelný relativně stabilní stranický systém, postavený okolo socioekonomické konfliktní linie, tedy na sociálních a ekonomických faktorech obyvatelstva, které jsou charakteristické pro rozlišování politické pravice a levice. Cabada (2011: ) tvrdí, že chování voličů při volbách do Poslanecké sněmovny ovlivňuje především jejich sociální postavení, hodnotová a náboženská orientace a vzdělání. Jak píší Deegan-Krause a Haugton (2010), stabilní systém byl charakterizován dvěma velkými stranami (ČSSD a ODS) a dvěma středně velkými stranami (KDU-ČSL a KSČM), které měly dohromady průměrně 82 % mandátů mezi lety 1990 až K příčinám stabilního systému autoři přisuzují hlavně dobře rozvinutou organizaci uvnitř velkých stran, které jsou decentralizované a silné i na lokální úrovni. Mají ideologický rámec, jsou vymezeny na pravolevé škále, dokáží však zároveň efektivně využívat politický marketing. Hanley (2011) ukazuje, že volatilita 2 se vyskytovala i v období relativní stability, hlasy se ale přelévaly hlavně mezi čtyřmi velkými tradičními aktéry. S rokem 2010 ale přišla razantní proměna stranického systému i trendů ve volebním chování. Jak ukazuje Havlík a Voda (2016: ), k destabilizaci systému vedl vznik, podpora a úspěch více nových stran. V roce 2010 a 2013 se do parlamentu dostaly 4 nové strany, 3 z nich (VV, ANO a Úsvit) založily své kampaně na populismu a rétorice proti zavedenému establishmentu, neprofilovaly se na pravolevé škále a tím také narušily v českém prostředí nejsilnější socioekonomickou konfliktní linii. To potvrzuje i Linek (2014), který mimo celkové volatility v ČR mezi lety 1990 až 2013 zkoumal i meziblokovou a vnitroblokovou volatilitu (kdy volič volil stranu programově blízkou jeho předchozí volbě), přičemž zjistil, že přesuny hlasů mezi neprogramově stejnými stranami jsou přibližně na stejné úrovni jako v rámci podobně orientovaných stran (vnitroblokových). Znamená to, že prvky, které by mohly stabilizovat volební chování jako například třídní hlasování či hlasování dle hodnotové orientace, nemusí být dostatečně silné, neboť téměř polovina voličských přesunů tyto typy hlasování nereflektuje (Linek 2014: 36). 2 Volební volatilita je označení pro změnu v podpoře politických stran mezi voliči. Můžeme rozlišovat čistou (z agregovaných dat) a celkovou (z individuálních dat) volatilitu. V obou případech můžeme použít několik kvantitativních metod, jakým způsobem volatilitu počítat, například pomocí Pedersenova indexu (Linek 2014: 25). 8

14 Také Gregor (2014: 189) v analýze přesunu hlasů při volbách z roku 2013 tvrdí, že výsledky těchto voleb jsou dokladem do značné míry bezprecedentní změny volebního chování v České republice. Socioekonomická konfliktní linie a pravolevá škála však má stále svůj význam a to hlavně u tradičních stran, což vychází z výsledků zkoumání volební geografie při volbách v roce Rozložení voličů jednotlivých etablovaných stran je stále velmi obdobné tomu před volbami 2013 i 2010, jen koncentrace podpory pro nové a protestní strany (jako je například i hnutí ANO 2011, které získalo ve volbách 2013 přes 18 procent hlasů, nebo Úsvit) nemá jasnou souvislost s žádnými specifickými sociálními ani ekonomickými skupinami obyvatel (Pink a Voda 2014: 237). Jejich voliči jsou převážně voliči protestní, takový, kteří v roce 2010 nevolili nebo volili jednu ze stran následující vládnoucí koalice Petra Nečase (Gregor 2014: ). Z agregovaných dat o celkové populaci bylo již několikrát v průběhu historie voleb samostatné České republiky zkoumáno, jaké vyšší či nižší podíly obyvatel určité socioekonomické skupiny mají vliv na volbu dané parlamentní strany. Pro tradiční české strany stále platí určité oblasti podpory. Levicovým stranám se daří v oblastech s vyšším podílem nezaměstnaných. KSČM pak také získává výraznou podporu tam, kde je vyšší koncentrace seniorů. Jak tvrdí Cabada (2011: 256), jen 7 procent příznivců komunistické strany je mladších 29 let. Na komunistickou stranu je znatelný i vliv nižšího vzdělání, ten však již tolik neplatí pro ČSSD. Podíl věřících má výrazný vliv na volbu KDU-ČSL a rozlišuje tak i voliče ODS a křesťanských demokratů. Pro ODS a TOP 09 jsou významnými oblastmi podpory ty, kde je vyšší koncentrace podnikatelů, osob s vyšším vzděláním a nízká míra nezaměstnanosti (Pink a Voda 2014: 237; Krejčí 2006: ). I individuální data získávána na základě dotazování občanů potvrzují voličskou podporu konkrétních stran skupinami, jež mají vyšší koncentraci v úspěšných oblastech těchto stran. Individuální data z let 1992 až 2002 také ukazují, podle čeho se voliči rozhodují. Většina dotázaných totiž uváděla jako důvod své volby, že jim vyhovoval volební program vybrané strany, případně blízkost strany k osobnímu přesvědčení. Na základě dotazování z roku 2002 také vyplývá, že více než polovina voličů byla kmenovými voliči a volí stranu bez ohledu na kampaň a její aktuální politiku. Krejčí (2006) z toho vyvozuje, že v České republice je omezená ideologicky podvázaná racionalita voličů. Racionální (ekonomické) hlasování tedy podle něj v Českém politickém prostředí nefunguje, jelikož toto prostředí je do značné míry iracionální (Krejčí 2006: ). 9

15 2.2.2 Volební chování při krajských volbách Podoba regionální samosprávy je obdobná národnímu rozložení výkonné a zákonodárné složky. Volené zastupitelstvo je hlavním orgánem, jež jmenuje hejtmana a radu kraje, které se zastupitelstvu zodpovídá. To jej může také odvolat. Na rozdíl od voleb do PS mají ty krajské mnohem menší tradici a jsou novějším prvkem v českém politickém prostředí. O zavedení samosprávy regionů se diskutovalo skoro 10 let. Přestože jejich zřízení bylo slabě zaneseno již do ústavy v roce 1992, k faktickému vzniku krajů došlo až prvními volbami v roce Tvůrci ústavy se totiž nedokázali na podobě samosprávy regionů dohodnout, stejně tak jako samotní zákonodárci po vzniku samostatné České republiky. Až ústavní zákon v roce 1997 ustavil 14 krajů s odkladem nabytí účinnosti na rok 2000 (Vodička, Cabada, a Šimka 2011: ). To se odráží i na chování voličů. Debata nad podobou krajské samosprávy totiž po jejím zavedení neskončila. Jak poukazuje Pink (2017: 88), politici i média vyobrazovali krajské volby jako další přebytečný vládnoucí prvek, jehož hlavní účel je zajistit práci pro odcházející národní politiky. Tento negativní pohled byl vnímán i občany a tak během prvních voleb bylo pouze minimum z nich (12 %) optimistických ohledně nových regionálních samospráv. Kraje přitom mají poměrně významný rozsah působnosti. Mají řadu důležitých kompetencí v dopravě, zdravotnictví, školství, územním plánování a památkové péči. Ve velké míře mají vliv na přerozdělování peněz do těchto oblastí (Vodička, Cabada, a Šimka 2011: 395). Přesto voliči považují krajské volby za méně důležité a hlavně sami nerozumí tomu, jakou roli a moc regionální zastupitelstva mají. Jak vychází z předvolebního výzkumu ke krajským volbám 2016 (Median 2016), znalost krajské politiky je mezi občany nízká a pouze 5 procent dotázaných uvedlo, že rozumí činnosti kraje (za to skoro polovina řekla, že o krajích neví skoro nic). To se odráží na volební účasti, které se u krajů pohybuje na nízké úrovni a nedosahuje ani 40 procent od prvních voleb jejich existence. A to i přesto, že se krajská zastupitelstva těší vysoké důvěře obyvatel (Štefek 2012: 455). Krajské volby dosud probíhaly přesně v polovině volebního období Poslanecké sněmovny ČR a zároveň probíhají ve všech krajích naráz ve stejnou chvíli, vždy, už od roku Jak poukazuje Pink (2017: 97), jedná se tedy o celonárodní událost, která je charakteristická uniformní kampaní s malými regionálními rozdíly. Národní politické problémy dominují 10

16 kampaním a voliči tak hlasují primárně podle jejich postoje k národním stranám. V těchto volbách bývají pravidelně ve výhodě opoziční strany (z celonárodní politické úrovně), které mohou kritizovat vládní politiku a z této kritiky nepopulárních rozhodnutí na celostátní úrovni profitovat i ve volbách regionálních. To dokazují i výsledky, kdy ve všech volbách, kromě roku 2016, vyhráli v souhrnném výsledku za celou republiku v krajských volbách vždy největší opoziční hráči (Vodička, Cabada, a Šimka 2011: 402). Jak ale ukazuje Gregor (2014: 207) v analýze přesunu hlasů mezi volbami do PS 2010 a krajskými volbami 2012, přesuny hlasů nebyly mezi vládními stranami a opozicí. Voliči vládních stran totiž spíše k volbám vůbec nešli. Přesuny se tak stále týkaly hlavně přelivu mezi sobě podobnými stranami, nikoliv k opozici jako forma protestního hlasu. Podle průzkumů, které uvádí Pink (2017: 103) a Median (2016) se více jak polovina voličů v těchto volbách rozhoduje podle celonárodní politiky a před volbami v roce 2016 uvedli téměř dvě třetiny dotázaných, že by chtěli, aby měli výsledky krajských voleb dopad na celostátní politiku (což je pokles oproti roku 2012, kdy si to přála drtivá většina 85 %). Přestože volební systém do krajských zastupitelstev je velmi podobný tomu do PS a obsahuje zároveň volební klauzuli pěti procent pro zisk mandátů (což je často považováno jako předpoklad pro taktické hlasování), jak ukazuje Chytilek (2005: 19) v analýze voleb z roku 2004, voliči nevolí strategicky. Ve zkoumaných volbách totiž nedošlo k opuštění beznadějných kandidátek. Voliči jsou nejspíš ochotni více riskovat, jelikož považují tyto volby za nedůležité a volí i menší strany. Do zastupitelstev se tak dostalo v průběhu let existence těchto samospráv i pár regionálních stran. Z celkového hlediska se však jedná spíše o marginální číslo a krajským volbám dominují hlavně celonárodní strany (Pink 2017: 100). Přesto již v roce 2012 můžeme pozorovat nárůst úspěšných regionálních hnutí, která v některých krajích dosáhla výsledku i přes 10 procent a v Libereckém získala dokonce většinu mandátů. Je tedy možné, že přichází trend vyššího počtu hlasů pro regionální strany, než pro parlamentní (Havlík a Nový 2013: ). Oproti všem volbám od roku 2000 můžeme u těch v roce 2016 pozorovat, že nebyly natolik protestní proti národní vládě jako v předešlých letech. Podle průzkumu (Median 2016) si většina občanů představovala dopad těchto voleb na celostátní politiku v podobě zaměření na rozvoj krajů, nikoliv jako posílení národní opozice či pád vlády, což bývaly dominantní důvody 11

17 volby v předešlých letech. Volbami 2016 totiž nehýbalo žádné silné celonárodní téma. I z analýzy volebních programů jednotlivých stran v Moravskoslezském kraji pro rok 2016, kterou provedl autor této práce (na základě zakódování každého slibu podle možnosti naplnění v kompetenci krajů, či nikoliv), vycházelo, že většina stran se zaměřovala hlavně na krajská témata a celonárodní politická témata zde byla v menšině. V menší míře jsme mohli takové chování pozorovat již u voleb v roce 2012 (viz Eibl, Gregor a Macková 2013: 90-91). To může naznačovat proměnu trendu volebního chování, kdy voliči upouštějí od protestního hlasování. Tomu může napomoci i fakt, že díky předčasným volbám do PS v roce 2013 již nejsou krajské volby v polovině národního volebního období. Pro takovéto závěry je však potřeba provést hlubší ověření, k čemuž může napomoct i tato práce, jež se zaměří na tento vztah voleb do PS a krajských voleb na území Brna Volební chování při komunálních volbách Na rozdíl od regionální samosprávy, k zavedení té komunální došlo ihned po návratu k demokratickému uspřádání v Československu. Základem místní samosprávy se staly obce s právem samostatně spravovat své záležitosti. Svým uspořádáním se správa obce příliš neliší od té krajské a národní. Volené zastupitelstvo je nejvyšším legislativním orgánem, rozhoduje o nejzávažnějších věcech v působnosti obce, zejména o územním plánu a rozpočtu. Volí a odvolává starosty a další členy rady, jež jsou základem výkonné složky obce (Vodička, Cabada, a Šimka 2011: ). Právě i proto, že byly obce základem decentralizace moci, začal po sametové revoluci výrazně růst počet obcí, vzniklých rozdělením dříve (někdy nuceně) sloučených celků. Dnes je počet obcí na obyvatele v České republice výrazně nad evropským průměrem. Obcí je v ČR přes šest tisíc a 96 procent z nich má méně než pět tisíc obyvatel. To se odráží i na volebním chování voličů (Ali, Machart, a Vimmr 2012). Komunální volby se těší relativní popularitě z pohledu volební účasti. Zde však můžeme pozorovat právě vliv velikosti obcí. Existuje totiž nepřímá úměra ve vztahu velikosti obce k volební účasti. U menších obcí je účast vždy nad 60 procent, zatímco ve městech je konstantní spíše kolem 40 procent. Největší výkyvy lze pozorovat u statutárních měst a Prahy, kde byl do roku 2002 znatelný pravidelný pokles účasti (Balík 2009: 168). 12

18 Rozdíl ve volebním chování na základě velikosti obce lze pozorovat i ve využívání možností specifického volebního systému. Ten je sice podobně jako u voleb krajských a do PS proporční, nicméně umožňuje mimo volby konkrétní strany (či listiny nezávislých kandidátů) také takzvané panašování, tedy distribuci hlasů napříč kandidátními listinami. Jak ukazuje Lebeda (2009), komunální volební systém je velmi komplikovaný a jeví se voličům jinak, než jak reálně funguje. Přestože má volič hlasů tolik, kolik je členů zastupitelstva, a může je přidělit libovolně různým kandidátům z různých stran a nezávislých hnutí, jeho hlas se primárně počítá vždy pro stranu a až pak jako preferenční pro posun na kandidátce. To však neodrazuje voliče (kteří systému z většiny ani nerozumí), aby možnost panašování využívali ve značné míře. Trendem českých komunálních voleb již od roku 1994 je podpora nezávislých kandidátů a jejich sdružení. Takový kandidáti tvoří naprostou většinu všech zvolených zastupitelů v Česku. Často je to i proto, že nezávislý kandidují v rámci listiny politické strany, která však nedokáže lokálně generovat dostatek členů (Vodička, Cabada, a Šimka 2011: 394). Tento trend je však opět nejvíce zřetelný v malých obcích a lze zaznamenat vliv velikosti obce na počet zvolených nezávislých kandidátů. V komunálních volbách nemusí být kandidátní listiny sestaveny pouze politickou stranou, ale mohou kandidovat i nezávislá sdružení občanů. Takovéto možnosti ale využívají lidé hlavně v menších obcích, protože ve městech se již vyplatí si spíše založit politickou stranu, než sbírat petiční podpisy v rámci velkého města (pro sestavení listiny nezávislých kandidátů je nutno nasbírat podpisy od minimálně 7 % všech obyvatel obce v Brně k roku 2014 to bylo 26 a půl tisíce nutných podpisů, zatímco pro registraci politické strany stačí petice tisíce občanů ČR; viz příloha Zákona č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí 2014 a 6 odstavec 2. v Zákoně č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a v politických hnutích). Nejen nižší počet nezávislých kandidátních listin, ale i nižší míra panašování je zřetelná v největších obcích. Ve velkých městech se totiž hlasování podobá spíše celonárodním volbám. Kandidují zde rozsáhlé listiny významných stran. Přestože někteří voliči používají i tak preferenční hlasování, jeho dopad je minimální. Ve velkých městech totiž disponují voliči desítkami hlasů (v Brně padesáti pěti), což možnost volby jednotlivých kandidátů napříč listinami značně ztěžuje (Balík, Gongala, a Gregor 2015: 12-67). Obecně lze konstatovat, že především v malých a středních obcích má většina politických stran po více než dvaceti letech transformace stále problém se zakotvením v komunální politice. Z toho nejvíce těží KDU-ČSL a KSČM, které mají početné členstvo již z dob 13

19 komunismu a dokáží tak snáze i na obecní úrovni sestavovat kandidátní listiny (Vodička, Cabada, a Šimka 2011: 394). Za to ve městech národní strany získávají podporu. Jejich příznivá situace ve volebním úspěchu však často nemá moc společného s konkrétními městy, ale vychází z celostátní politické situace a nálady společnosti. Jak píše Balík a spol. (2015: 11), u ODS v roce 2006, tak u ČSSD v roce 2010 a i u Hnutí ANO v roce 2014 můžeme pozorovat, že jejich úspěch ve městech vycházel hlavně z podpory na celostátní úrovni Diskuze nad rozdíly mezi úrovněmi voleb U výše zmíněných tří typů voleb je volební systém velmi podobný. Volí se poměrným systémem s pěti procentní klauzulí, na přepočet se používá D Hondtova metoda (i když u krajských voleb modifikovaná) a lze vždy volit jednu kandidátní listinu (u komunálních voleb pak je možné i panašování). Také způsob rozložení moci a vládnutí je na všech třech úrovních obdobný. Krajská politika a ta komunální ve velkých městech je té celostátní podobná i v tom, že strany na všech úrovních sestavují koaliční smlouvy, které řeší i přerozdělení radních (tedy ministrů krajů a obcí) (Just 2012: ; Vodička, Cabada, a Šimka 2011: ). Z výše zmíněného vychází, že České prostředí je ideální pro zkoumání rozdílného volebního chování mezi úrovněmi voleb, protože systémové podmínky se u jednotlivých voleb příliš neliší. Liší se však míra vnímání důležitosti a důvěry v instituce na daných úrovních. Tradičně vysoké důvěře se těší krajská zastupitelstva, naopak dlouhodobě nízká důvěra je vůči Poslanecké sněmovně. Krajské volby jsou však zároveň označovány často za jedny z těch nejméně důležitých, naopak komunální a poslanecké za ty nejdůležitější (Štefek 2012: 455; Pink 2017: 95). Jak ukazuje Pink (2017: 91-92), mezi krajskými a volbami do PS je velmi výrazná shoda voličstva. Tedy, že regionální síla podpory určitých stran je rozložena v krajských i národních volbách obdobně. Zkušenosti také ukazují, že v krajských volbách bývají pravidelně ve výhodě opoziční strany (z celonárodní úrovně). Nicméně strategické hlasování se u krajských voleb tolik neprojevuje (viz Chytilek 2005: 19), stejně tak jako se vliv klasických konfliktních linií projevuje jen ve výsledcích některých tradičních stran. Jak zjistil Voda a Pink (2013: ) o krajských volbách 2012, socioekonomická konfliktní linie byla zřetelná pouze u KSČM a částečně u ODS, u křesťanských demokratů pak lze pozorovat konfliktní linii církev - stát. 14

20 I v případě komunálních voleb se rozložení voličské podpory ve většině případů neodlišuje od voleb do PS geograficky, ale převážně procentuálně, případně v samotném postavení kandidátní listiny v dané obci (Hudák, Jüptner, a Svoboda 2003: 9). Provázanost politických arén z jednotlivých úrovní je tedy v ČR znatelná a lze předpokládat, že národní politika má vliv na volební chování v nižších úrovních voleb. 2.3 Druhořadé volby V rámci politických věd bylo vytvořeno množství teorií, vysvětlujících rozdíly ve volebním chování (Cabada a Kubát 2007: 282). Jednou z takových je i teorie voleb druhého řádu, která bude v této práci využita jako základní výchozí aspekt umožňující určit předpokládané vztahy a rozdíly mezi jednotlivými úrovněmi voleb. Tato teorie sice nabízí prostor pro výzkum i z jiných pohledů než ze záměru na voličské rozhodování a chování, umožňuje však stanovené hypotézy zkoumat i na základě individuálních charakteristik voliče. Mnoho politologů předpokládá, že volby, jež vedou k sestavení národní vlády, jsou těmi nejdůležitějšími pro většinu voličů a politických stran. Stejně tak předpokládají (což už je ale více sporné), že ostatní volby jsou nejlépe pochopitelné jako podřadné funkce národní politiky. Z toho vychází rozlišení na prvořadé a druhořadé volby, kdy prvořadými jsou volby do dolní komory parlamentu (v parlamentním systému) případně prezidentské (v prezidentském systému)(schakel a Jeffery 2013: 324; Strmiska et al. 2009: 32) Historie zkoumání vlivu úrovní voleb Jedním ze základních předpokladů provázanosti různých úrovní voleb je takzvaný volební cyklus. S tímto pojmem se začalo pracovat v USA v šedesátých letech minulého století. Tento model vysvětluje dopad časového odstupu druhořadých voleb od prvořadých jako vlivný faktor na zisk vládních stran ve volbách nižšího řádu. Jedním z nejdůležitějších autorů v tomto směru byl Agnus Campbell, který v roce 1960 vytvořil analýzu s názvem Surge and Decline: A Study of Electoral Change. V této studii přichází se závěry, že v americkém dvoustranickém systému dochází z naprosté většiny u voleb do kongresu v polovině prezidentského volebního období k poklesu podpory vládní strany a vyšší podpoře strany opoziční. Volby mají také pravidelně nižší účast než ty, které se konají souběžně s prezidentskými. Dle Campbella jsou tyto volební výkyvy způsobeny specifickými charakteristikami, které voliče ovlivní ve výběru volené strany. Občan tak hlasuje pro jinou stranu, než pro jakou hlasoval v důležitějších volbách, 15

21 anebo se voleb neúčastní. Na přesun volební podpory má vliv více faktorů. Síla stranické identifikace, typ voleb i síla předvolebních témat mohou ovlivnit efekt volebního cyklu (Campbell 1960a). Různí autoři tento koncept upravovali a doplňovali, dnes běžně používaná charakteristika (jak ji ukazuje Šaradín 2008) rozlišuje tři fáze cyklu. Období líbánek v termínu několik měsíců po prvořadých volbách je časem euforie z nově zvolené vlády a vládnoucí strany stále těží z vysoké podpory. Střední období, většinou druhý a třetí rok funkčního období, je krizové a vládní strany zde ztrácejí podporu (v druhořadých volbách se tak nejvíce projevuje trestání vládních stran). Pozdní období v posledním roce před dalšími volbami do dolní komory parlamentu je specifické opětovným nárůstem podpory vládních stran, které se snaží získat své voliče pro nadcházející volby (Šaradín 2008: 33; Jeffery a Hough 2001: 76). Obrázek 1. Křivka vývoje popularity vládních a opozičních stran v čase jednoho volebního období na příkladu Velké Británie (zdroj: Jeffery a Hough 2001: 76). V 70.letech se idea volebního cyklu dostala do západní Evropy a přispěla k novému bádání a vytvoření termínu řád (či úroveň) voleb. Předákem výzkumu volebního cyklu v Evropě byl německý politolog Reiner Dinkel, který v roce 1977 předložil kvantitativní analýzu německých zemských voleb. Zjistil, že strany působící v národní vládě mají pravidelnou ztrátu podpory v zemských volbách a to nejvíce v polovině federálního volebního období. Z toho konstatoval, že zemské volby jsou podřízeny těm národním, které je systematicky ovlivňují. Jeho model však nebyl příliš komplexní, byl velmi zjednodušený na pouhé porovnání výsledků vládních stran v čase od nejbližších federálních voleb (Schakel a Jeffery 2013: 325; Jeffery a Hough 2001: 80). 16

22 Ten největší impulz ke zkoumání rozdílů mezi prvořadými a druhořadými volbami však spustili Karlheinz Reif a Hermann Schmitt, když vydali v roce 1980 článek Nine Second-Order National Elections: A Conceptual Framework for the Analysis of European Election Results. Ti vycházejí z práce Dinkela, nicméně soustředí se na volby do Evropského parlamentu (EP). Popisují specifické rysy pro první volby do EP a vytvářejí hypotézy sloužící k typologii voleb prvního a druhého řádu, ve která ukazují, že voliči ve vícedimenzionální politické aréně přisuzují různým volbám různou důležitost. Moc, kterou disponují politici na druhořadé úrovni, je podle voličů menší, než jakou mají v národních volbách. Z toho autoři vyvozují základní předpoklad, že strategie kandidujících stran stejně jako rozhodování voličů ve volbách druhého řádu je často ovlivněno národní politickou arénou. Přestože se mnoho autorů pozastavovalo nad tím, jestli lze po pozorování jednoho případu mluvit o hypotézách a teorii, následné ověřování a doplňování předpokladů pro druhořadé volby potvrdily její platnost (Charvát 2012: ). Hlavní předpoklady, které přináší Reif a Schmitt, jsou, že u druhořadých voleb je méně v sázce a z toho plynoucí nižší volební účast, vyšší podpora malých a nových stran a nižší podpora stran z národní vlády (Schakel a Jeffery 2013: 325) Hypotézy vycházející z teorie druhořadých voleb Reif a Schmitt (1980) nacházejí mnoho vztahů mezi prvořadými a druhořadými volbami. Mimo již zmíněný hlavní faktor méně v sázce totiž volby druhého řádu vykazují i další okolnosti. Autoři tak stanovili šest dimenzí, ve kterých se volby druhého řádu odlišují od prvořadých a určili několik hypotéz ohledně volebního chování: Dimenze významu Neboli přesněji v angličtině nazvaná jako dimenze less-at-stake je jednou z nejvýstižnějších, protože určuje i samotné pojmenování teorie, ze které vychází. Autoři touto dimenzí charakterizují aspekt menší významnosti voleb. Voliči zde nerozhodují o natolik pro ně důležitých tématech jako je daňová, sociální nebo zahraniční politika. To se odráží i na volebním chování, kdy se voliči nebojí více riskovat a volit stranu upřímně podle preferencí, přestože se jedná o stranu menší s nejistým úspěchem ve volbách. V prvořadých volbách se totiž volič rozhoduje spíše takticky, aby nedošlo k propadnutí jeho hlasu. V druhořadých volbách by tak měly mít větší úspěch malé anebo nové politické strany ohrožené výší volebního prahu v případě prvořadých voleb. 17

23 Reif a Schmitt nezapomínají ani na volební cyklus a poukazují na to, že ve volbách druhého řádu dochází k vyšší mobilizaci podporovatelů na národní úrovni opozičních stran, zároveň se projevují hlasy voličů nespokojených s vládní politikou, kteří se voleb prvořadých ani nemuseli zúčastnit. Současně také mohou voliči vládních stran trestat jejich preferované strany a hlasovat protestně pro jinou stranu, aby upozornili na to, že jsou nespokojeni s vývojem směřování vládních stran. Národní politická hnutí tak mohou využít této situace k ověření svého celostátního působení. Dimenze významnosti se odráží také v účasti ve volbách, kdy v druhořadých lze pozorovat nižší účast než ve volbách prvního řádu (Reif a Schmitt 1980: 9-10). Dimenze specifického prostoru Jak již bylo zmíněno výše, volby druhého řádu se konají ve specifickém prostoru, rozdílném od prostoru voleb prvního řádu. Mají tedy i tak svůj význam, protože vedou k sestavení zástupců toho specifického prostoru, případně rozhodují o důležitém tématu. Nejsou tedy úplně bezvýznamné. U voleb druhého řádu je sice méně v sázce, ale stále je něco v sázce. Nemůžeme tedy říct, že národní politická aréna je to jediné, co rozhoduje o výsledcích v druhořadých volbách nicméně tvoří podstatný vliv (Reif a Schmitt 1980: 10-12). Institucionálně-procedurální dimenze Zde se autoři zaměřují hlavně na vymezení rozdílné struktury a pravidel jednotlivých voleb. Jak povinné hlasování, tak rozdílně složitý volební systém, mohou ovlivňovat volební účast a voličské rozhodování. Autoři zde stanovují kauzální vztah, kdy čím více se volební systémy od sebe odlišují, tím nižší je volební účast v druhořadých volbách. Zároveň na základě toho vyvozují hypotézu vyšší míry neplatných hlasů, která však může souviset i s dimenzí významu a formou protestního hlasování (Reif a Schmitt 1980: 12-13). Autoři pak zároveň poukazují na to, že menší volební obvody mohou být spjaté s vyšší personalizací voleb, což může opět zvýšit volební účast. Vliv personalizace pak doplňují i další autoři, například Radovan Brtník a Vlastimil Havlík (2009: ), kteří tvrdí, že o čím nižší úroveň politiky se jedná, tím méně si ji volič spojuje s ideologickým 18

24 zázemím politických stran a tím více se rozhoduje na základě konkrétních osobností, které jsou mu svým působením v dané obci či kraji bližší. Dimenze volebních kampaní Oproti volbám prvního řádu se kampaně politických stran v druhořadých volbách nesoustředí jen na přesvědčení voliče, jakou stranu má volit, ale hlavně přesvědčení, aby vůbec k volbám přišel. Kampaně tak u těchto voleb hrají velkou roli a jejich intenzita se odráží na výsledku a účasti. Zatímco v prvořadých volbách se kampaň zaměřuje na přetáhnutí voličů mezi stranami, v druhořadých jde spíše o přitáhnutí voličů k volbám a prokázání, že přeci jen je něco v sázce (Reif a Schmitt 1980: 13-14). Dimenze politické proměny hlavní arény Je nutné brát v potaz i proměnu politické situace na národní úrovni v hlavní aréně, která se může odrážet ve výsledcích voleb druhořadých. Tím autoři odkazují na volební cyklus a možnost, že vývoj národní arény a případné aféry mohou mít dopad na míru protestního hlasování v druhořadých volbách (Reif a Schmitt 1980: 14). Dimenze sociální a kulturní proměny Poslední dimenze podobně jako ta předchozí poukazuje hlavně na úskalí, která je nutné sledovat při zkoumání voleb druhého řádu. Je tedy nutné brát v potaz i změnu skladby obyvatelstva, celospolečenské a kulturní proměny, které mohou způsobit odliv voličů od některých stran (Reif a Schmitt 1980: 15). Teorie druhořadých voleb byla následně doplňována také dalšími autory i samotným Reifem. Z toho Šaradín (2008) shrnuje základní hypotézy pro volby druhého řádu vycházející z této teorie: 1) Je v nich znatelná nižší volební účast, 2) větší šanci na úspěch v nich mají menší a nové politické strany, 3) voliči trestají vládní strany (na základě volebního cyklu), 4) lze zaznamenat vyšší procento neplatných hlasů, 5) voliči se více rozhodují srdcem a méně strategicky, 6) voliči se zaměřují více na známé kandidující osobnosti, 7) kampaně hrají významnou roli (Reif a Schmitt 1980; srovnej se Šaradín 2008: 31-38). 19

25 2.3.3 Teorie druhořadých voleb v lokálních a regionálních volbách Teorii druhořadých voleb dále řešilo mnoho autorů na příkladu voleb do EP (viz Van der Eijk, Franklin a Marsh 1996; Norris a Reif 1997; Marsh 1998; Carrubba a Timpone 2005; Koepke a Ringe 2006 a další), někteří politologové však začali ověřovat a rozšiřovat teorii i na úroveň ostatních voleb. Za volby prvního řádu jsou totiž považovány pouze ty, kde voliči rozhodují o budoucí národní exekutivě. V případě parlamentní demokracie se tak jedná o volby do parlamentu, konkrétně v případě České republiky do Poslanecké sněmovny. Ostatní volby v rámci země jsou pak považovány za druhořadé, ať už jsou na nadnárodní, regionální nebo místní úrovní (Strmiska et al. 2009: 32-38). Analýza regionálních voleb skrz pohled Reifovy a Schmittovy teorie se stala typickou hlavně v Evropě. Většina výzkumů (včetně těch popsaných níže) ověřujících podmínky této teorie na lokálních volbách potvrdila druhořadost. Voliči využívají tyto volby k balancování moci politických stran vládnoucích v národní vládě a svým způsobem se tak jedná o mid-term referendum. Jak ale říkají Schakel a Jeffery (2013), není žádný důvod předpokládat, že voliči vždy a všude přistupují k regionálním volbám jako k druhořadým. V Německu sice Dinkel ukázal souvislost mezi federálním a zemským lidovým hlasováním, tamní zemské sněmy jsou však velmi nacionalizované už jen tím, že sestavují horní komoru federálního parlamentu. Takováto nacionalizace však není všude. Proto je přenos teorie druhořadých voleb na lokální volby problematický (Schakel a Jeffery 2013: ; Jeffery a Hough 2001: 79). Problematičnost aplikovatelnosti teorie druhořadých voleb na regionální úroveň lze pozorovat na analýze vypracované Schakelem a Jefferym v roce Ti zkoumali lokální volby v 17 zemích (převážně západní Evropy a některých mimoevropských vyspělých zemí) a dohromady zahrnuli 2933 zkoumaných voleb. Z jejich výzkumu vzešlo, že pouze v 18 procentech případů byl čistý a silný efekt druhořadosti. Ve skoro polovině případů naopak nebyl tento efekt skoro vůbec. Autoři tak ukazují na zpozorovaná úskalí, která mohou mít vliv na to, jestli jsou lokální volby podřadné těm národním: míra autonomie, úspěch silných regionálních stran a nejasná opozice na národní úrovni. Jak ukazují Strmiska a spol. (2009: 38), zpochybněna byla i vazba mezi národními, lokálními volbami a politickým cyklem. Jeffery a Hough (2001) ve svém výzkumu německých zemských voleb shledávají, že není žádná jasná struktura vztahu mezi těmito a federálními volbami. Někde sice hrála roli i národní témata, avšak voliči rozlišují jednotlivé politické arény 20

26 podle úrovně voleb. I další studie v USA, Kanadě a Británii o regionálních volbách ukazují, že mnoho voličů dokáže oddělit národní a lokální politickou arénu a dělat rozdílná rozhodnutí v každé úrovni nezávisle (Schakel a Jeffery 2013: 327). Z toho lze usuzovat, že některé volby jsou více druhořadé než jiné. Rallings a Thrasher (2005) proto navrhují, aby prvořadé a druhořadé volby nebyly dvěma bipolárními kategoriemi, ale spíše extrémními póly dlouhé škály. Důležitost voleb pak určuje sílu efektu druhořadosti (tedy míra toho, kolik je v sázce). I Heath a spol. (1999), kteří porovnávali na základě dotazníkového šetření volební chování při britských lokálních volbách a volbách do Evropského parlamentu, dospěli k závěru, že lokální volby jsou méně druhořadé než ty do EP Teorie druhořadých voleb v České republice V aréně českých politických věd není zkoumání volebního chování na základě teorie druhořadých voleb stále příliš rozšířené. Byla sepsána jedna hloubková analýza v roce 2008, kterou publikoval jako knihu Pavel Šaradín z Univerzity Palackého v Olomouci. Jeho práce se snaží aplikovat teorii voleb druhého řádu v České republice a analyzuje tak konkrétně první volby do EP (2004) a první dvoje krajské volby (2000 a 2004). Jedná se o v českém prostředí první komplexnější zpracování tohoto tématu. Šaradín sice na základě své analýzy dokázal ověřit platnost diferenciace prvořadých a druhořadých voleb skoro ve většině případů, nicméně validita jeho práce je některými jinými českými politology významně zpochybněna pro nízké množství zkoumaných případů a některá subjektivně vyznívající tvrzení (viz Havlík a Pink 2008). Dalšími autory, kteří sepsali rozsáhlejší zpracování problematiky v českém prostředí, jsou Ladislav Cabada (2010), který zkoumal volby do EP v zemích EU střední a východní Evropy, dále pak také Lukáš Linek (2004), jehož práce se zaměřuje také na volby do EP v roce 2004, a Vlastimil Havlík s Liborem Hoskovcem (2009), kteří analyzovali vybrané aspekty voleb do krajských zastupitelstvech v letech v kontextu voleb druhého řádu. Všichni shledali zkoumané volby jako druhořadé s naplněnými charakteristickými rysy podle teorie Reifa a Schmitta. V případě krajských voleb však můžeme obecně hovořit o silném naplnění předpokladů plynoucích z teorie druhořadých voleb. Více autorů se shoduje na tom, že jednotlivé krajské volby do značné míry naplňují veškerá kritéria Reifova a Schmittova modelu. Tvrdí to Charvát (2012: 219) i Pink (2017: ), který souhrnně ukazuje, že v případě českých regionálních 21

27 voleb lze sledovat silnou nacionalizaci, nízkou volební účast, trestání vládních stran i úspěch celostátních stran většinou národní opozice. Detailní aplikací teorie voleb druhého řádu se zabývali také Strmiska, Chytilek, Šedo a Eibl (2009), kdy na případů zemí V4 zkoumali jeden volební cyklus mezi lety 2002 až 2006 a v něm krajské volby a volby do EP. I oni v případě České republiky konstatují, že je ideálním příkladem pro druhořadost voleb, jelikož potvrdili většinu hypotéz. Shledali, že ve volbách druhého řádu byla vyšší míra fragmentace stran, což potvrzuje zvýšený zisk menších stran. V jednotlivých krajích byl také homogenní propad volební účasti mezi volbami do PS a zkoumanými druhořadými. Přesto však ne všude se druhořadost projevila stejně. Minimálně v případě trestání vládních stran. Přestože celorepublikově zaznamenala vládní ČSSD propad volební podpory, síla tohoto efektu byla vyšší na západě republiky než na východě, kde tento faktor nebyl tak výrazný. Zanedbatelná jistě také není práce Personalizace volby v kontextu konceptu voleb druhého řádu: Případ voleb do zastupitelstva Jihomoravského kraje v roce 2008 od Radovana Brtníka a Vlastimila Havlíka (2009), která však ze své analýzy vynechává námi zkoumané město Brno. Z jejich práce vychází potvrzení hypotézy významnosti personalizace ve volbách druhého řádu, přesto ale poukazují na fakt, že aplikace teorie voleb druhého řádu je v Českém kontextu minimálně sporná a její zkoumání potřebuje další precizaci a ověření. Česká republika tak je ideálním prostředím pro aplikaci teorie druhořadých voleb. Z výše uvedeného lze předpokládat, že i tato práce potvrdí naplnění hypotéz plynoucích z této teorie a to hlavně v případě krajských voleb. V případě voleb komunálních je již tento předpoklad nižší, protože zkoumání těchto voleb z pohledu druhořadosti bylo a je stále velmi omezené. 22

28 3 Metodologická část Kapitola věnující se metodologii představí postup, jakým bude výzkum v této práci proveden. Na základě výše zmíněné teorie budou stanoveny hypotézy, které se tato práce bude snažit ověřit. Ověřovány budou na vybraném vzorku města Brna a konkrétních třech volbách, jak bude taktéž vysvětleno v této kapitole. Na závěr pak bude popsán postup operacionalizace jednotlivých konceptů plynoucích z hypotéz, tak aby mohla být v následující kapitole provedena analýza druhořadých a prvořadých voleb v Brně. 3.1 Výzkumná otázka a hypotézy Tato práce je zaměřená na prozkoumání volebního chování v Brně mezi lety 2013 až Z toho plynoucí hlavní výzkumnou otázkou této práce tedy je: Jaký je rozdíl volebního chování brněnských voličů ve srovnání komunálních, krajských a národních voleb? Otázku se bude výzkum snažit odpovědět za pomoci předpokladů plynoucích z teorie druhořadých voleb. Některé již byly v ČR přesvědčivě prokázány (jako například nižší volební účast v druhořadých volbách), některé však jsou stále v českém prostředí téměř neprozkoumané. Na základě toho a předchozí teoretické části jsou pro tuto práci stanoveny následující hypotézy: 1) Rozhodování voličů ve volbách druhého řádu je ovlivněno národní politickou arénou. 2) Voliči trestají vládní strany v druhořadých volbách. 3) Voliči v druhořadých volbách více riskují a častěji volí menší a nové strany. 4) Voliči ve volbách druhého řádu volí spíše upřímně, tzv. srdcem. 5) Voliči se zaměřují více na známé osobnosti v rámci druhořadných než v prvořadých volbách. 6) Kampaně hrají v druhořadých volbách větší roli než v prvořadých. Dvě zbývající hypotézy, vycházející z teorie druhořadých voleb (zmíněných na konci kapitoly 2.3.2), zkoumány nebudou. Nižší volební účast totiž nelze sledovat za pomoci individuálních dat, které budou v této práci použity. Obdobně je na tom i hypotéza o vyšší míře neplatných hlasů, kterou z použitých dat není možné ověřit. 23

29 Většina českých prací v oblasti druhořadých voleb je zaměřena na volby do EP nebo případně do zastupitelstev krajů (viz kapitola Teorie druhořadých voleb v České republice). Jen málo se zaměřují na komunální volby. Zkoumají také spíše volební výsledky a volební účast, jež pak srovnávají na základě volebního cyklu. Využívají agregovaná data o rozložení společnosti, případně kvalitativní analýzu dat (kampaní, programů a veřejných výstupů politických stran a kandidátů), méně se však zaměřují na porovnávání volebního chování na základě individuálních charakteristik plynoucích z výzkumu voličů na individuální úrovni. Můžeme sice pozorovat menší množství odborné literatury v této oblasti, nicméně mnoho bakalářských a diplomových prací využilo tuto teorii pro analýzu českého prostředí voleb nižší úrovně, včetně komunálních (např. Zacharníková 2009; Svrček 2010; Mácová 2010). Navrhovaný výzkum se od ostatních dosavadních prací v českém prostředí nejvýrazněji odlišuje snahou využít individuální data získaná od voličů v Brně, cílit tak přímo na výzkum volebního chování jednotlivých občanů a ověřit předpoklady stanovené na agregovaných datech a v jiných volebních arénách. Některé hypotézy vycházející z teorie druhořadých voleb nebyly zatím v českém politickém prostředí příliš potvrzeny, na úrovni komunálních voleb pak téměř v rámci výzkumu opomenuty. Hloubkově zatím nebyla v Česku provedena analýza druhořadých komunálních a krajských voleb na úrovni individuálních charakteristik voličů. Výzkum v rámci této práce tak může napomoci k potvrzení či vyvrácení tezí plynoucích z teorie druhořadých voleb v ČR. 3.2 Výběr vzorku Do vzorku jsou vybrány čtvery volby konané od roku 2013 do roku 2017 na území Brna, mimo volby senátní a do Evropského parlamentu. Senátní volby jsou z výzkumu vynechány hlavně kvůli rozdělení Brna na více volebních obvodů a nemožnosti při jedněch senátních volbách pokrýt celou populaci města (pro následné srovnání by tento rozdíl ve velikosti volebních obvodů mohl hrát zásadní význam a zkreslit výsledky). Volby do Evropského parlamentu nejsou do této práce zařazeny z více důvodů. Jedním z nich je jejich zaměření, které je velmi rozdílné oproti komunálním a krajským volbám. Práce se zaměřuje na Brno a tedy i zkoumání míry druhořadosti u lokálních voleb. Volby do EP zato působí ve specifické politické aréně, které je částečně celonárodní, částečně nadnárodní. Volby do EP se tak svým pojetím odlišují od zkoumaných komunálních a krajských voleb. Dalším důvodem nezařazení evropských 24

30 voleb do našeho výzkumu je neexistence dat, která by byla ekvivalentní k využitým datům z komunálních, krajských a poslaneckých voleb v Brně. Při volbách do EP totiž na území Brna nebylo provedeno exit-poll šetření, jež je základem k datům z ostatních zkoumaných voleb. Volby jsou zkoumány na základě jednoho uzavřeného volebního cyklu, tedy od roku 2013 do roku 2017, kdy se konaly prvořadé volby do Poslanecké sněmovny. Z každé úrovně zbývajících voleb byl vybrán vždy jeden vzorek volby komunální do zastupitelstva Brna z roku 2014 a volby do zastupitelstva Jihomoravského kraje v roce Charakteristika města Brna Statutární město Brno je počtem obyvatel i rozlohou druhé největší město v republice a největší město na Moravě. Je zároveň krajským městem Jihomoravského kraje. Třetina obyvatel kraje žije právě v Brně. Ze statistik zveřejňovaných každoročně Českým statistickým úřadem vyplývá, že ve městě žilo v roce 2016 téměř 378 tisíc lidí (ČSÚ 2017). Statistický úřad však počítá pouze s osobami, které mají ve městě trvalé bydliště. Z územně správního pohledu se statutární město Brno člení na 29 městských částí. Na základě počtu obyvatel je největší městskou částí centrální Brno-střed, kde žije pětina obyvatel města, nejmenší je pak Brno-Útěchov. Město se v průběhu času zvětšovalo připojováním předměstských obcí. V roce 1919 vzniklo takzvané Velké Brno připojením 23 okolních obcí, v roce 1944 byla k Brnu připojena Líšeň, v roce 1960 Bystrc, v letech 1961 až 1980 bylo připojeno dalších 11 obcí (ČSÚ 2016). V rámci voleb do zastupitelstva města Brna, které je nejvyšším orgánem místní samosprávy, však působí celé město jako jeden volební obvod, ve kterém se volí 55 zastupitelů. Obyvatelé jednotlivých městských částí si pak také volí svá zastupitelstva MČ Volební chování v Brně Brno, jako druhé největší město v ČR, je ideální pro zkoumání efektu druhořadosti voleb. Přestože etablovanost celostátních stran v tomto městě se liší podle městských částí (kdy největší podporu mají ve středu města, za to v malých a okrajových částech získávají i nezávislí kandidáti a malé strany), na celoměstské úrovni lze pozorovat, že se podpora pro celonárodní strany pohybuje od roku 1998 nad 75 procenty. Ve městě jsou tak úspěšné a relevantní hlavně strany s působností v celé ČR (Kyloušek, Pink, a Šedo 2007: 86-98). To je ideální stav ke 25

31 zkoumání druhořadosti, kdy lze zjišťovat, jak moc má na úspěch těchto stran vliv národní úroveň politiky. Voliči se v Brně chovají poměrně předvídatelně, i když jsou určité rozdíly mezi jednotlivými částmi. Celkově se v Brně daří více pravicovým stranám (hlavně ODS a TOP 09), které zde získávají ve většině voleb vyšší podíl hlasů, než je jejich celkový výsledek v ČR či kraji. Daří se také křesťanským demokratům, kteří mají obecně na Jižní Moravě vysokou podporu. Relativně dobrým výsledkům se zde těší i menší liberální strany. Strana zelených se v Brně dostala jak do zastupitelstva města a kraje, tak získala i post senátora. Celkově se zde daří i Pirátům. Naopak komunisté v Brně ztrácejí oproti výsledkům v jiných částech republiky. Celkově tak Brno naplňuje typické charakteristiky pro volební chování ve městě a to i volební účastí, která je pravidelně nižší než na venkově (Kyloušek, Pink, a Šedo 2007: ). Pro rozšíření kontextu o tendencích voličské podpory jednotlivých stran budou na začátku analytické části představeny výsledky jednotlivých voleb v Brně. 3.3 Sběr a typ dat Data jsou získána a sbírána na základě dotazování voličů v rámci exit-poll průzkumů, které jsou organizované katedrou politologie na Fakultě sociálních studií MU. Ke zkoumání budou použita data z již existujících výstupů šetření provedených při komunálních (2014), krajských (2016) a poslaneckých (2017) volbách na území města Brna. Při prvním dotazníkovém šetření v roce 2014 bylo získáno 688 odpovědí od voličů z celého Brna 3. Data byla, stejně jako u následujících šetření, sbírána u vytipovaných volebních místností. Podle získaných odpovědí by volby měly dopadnout s vítězným Hnutím ANO, které získalo 19,6 procent. Detailní výsledky ukazuje tabulka č.1. Je však nutné poznamenat, že vzhledem k specifickému volebnímu systému do obecního zastupitelstva (možnost volit napříč kandidátními listinami), nelze určit z odpovědí přesné hlasy pro jednotlivé kandidáty. V dotazníku uvedlo 67,7 procent respondentů, že volilo celou listinu (tj. že udělili všech svých 55 hlasů jedné straně), dále pak 24,7 % dotázaných uvedlo, že zkombinovalo možnost volby pro celou stranu a volby jednotlivých kandidátů (tj. u těchto voličů nelze určit, kolik hlasů bylo 3 Při dotazování v roce 2014 nebyl zaznamenáván počet dotázaných, kteří odmítli odpovědět. Nelze tak určit celkový počet dotázaných. 26

32 přiděleno jedné straně a kolik hlasů kandidátům z jiných stran). Nakonec pouze 7,6 procent (konkrétně 52) dotázaných uvedlo, že volilo pouze kandidáty napříč listinami. Data z tabulky č.1 tak vycházejí pouze z odpovědi na otázku Kterou kandidátní listinu jste volil?, nezohledňují však množství přidělených hlasů (tedy jestli plných 55 nebo méně na základě volby kandidátů i z jiných listin). Tabulka 1. Výsledky stran v komunálních volbách 2014 dle exit-poll a reálných zisků. Název kandidátní listiny (komunální volby 2014 v Brně) Počet odpovědí Exit-poll Podíl (v %) Standardní chyba (v %) Reálné výsledky v % ANO ,58 1,59 19,93 Česká strana sociálně demokratická ,01 1,51 17,67 Žít Brno s podporou Pirátů 75 12,04 1,30 11,89 KDU- ČSL 63 10,11 1,21 11,83 ODS 61 9,79 1,19 7,62 Strana zelených 42 6,74 1,00 7,38 Komunistická strana Čech a Moravy 32 5,14 0,88 6,73 TOP ,19 1,10 6,57 "A co Brno?" 26 4,17 0,80 3,60 Strana svobodných občanů 12 1,93 0,55 2,41 STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ 10 1,61 0,50 1,35 Moravané pro Brno 9 1,44 0,48 1,34 Úsvit přímé demokracie 4 0,64 0,32 1,20 Ostatní strany (pod 1 % reálného zisku) 10 1,60 0,50 0,48 CELKEM odpovědí Bez odpovědi 65 Srovnáme-li výsledky exit-poll s reálnými výsledky v Brně, zjistíme, že se pohybovaly v odchylce od 0,1 do 2,2 procentního bodu. Většina výsledků se pohybovala rozdílem do jednoho procenta (srovnej viz tabulka č.1). Nejvíce se odchylovala ODS, která je v rámci dotazníkového šetření nadhodnocena o 2,2 procenta (kdy standardní chyba se pohybovala v rozmezí ± 2,38 %) 4. Naopak nejvíce podhodnocení jsou křesťanští demokraté, kteří získali o 1,7 procenta více, než kolik jim přisuzovaly výsledky z exit-poll (kdy standardní chyba vzorku se pohybovala v rozmezí ± 2,42 %). Výstupy z tohoto exit-poll šetření jsou tak dostatečně reprezentativní, protože se výsledek žádné strany neodchyluje o více než standardní chybu spočítanou pro každý výsledek. 4 V celé práci pracujeme s úrovní spolehlivosti na 95% hladině významnosti. 27

33 Rozdíly výsledků exit-poll od reálných zisků 2014 (v %) Obrázek 2. Graf rozdílu procentuálních výsledků exit-poll šetření od reálných zisků stran v komunálních volbách Graf zobrazuje strany, jež měly zisk přes 3 procenta. V druhém dotazníkovém šetření při krajských volbách 2016 bylo osloveno 2009 brněnských voličů, z toho 959 odmítlo dotazník vyplnit. Výsledky jednotlivých stran lze pozorovat v tabulce č.2. Reálné výsledky sledované v tomto období jsou pouze za území okresu Brno-město, který kopíruje katastrální oblast města Brna, jež byla v tomto dotazníkovém šetření sledována. Uvedené výsledky se tak liší od celkových výsledků v Jihomoravském kraji. Tabulka 2. Výsledky krajských voleb 2016 na území města Brna dle exit-poll šetření a reálných zisků stran v Brně. Exit-poll Reálné Název strany (v krajských volbách 2016) Počet odpovědí Podíl (v %) Standardní chyba (v %) výsledky v % ANO ,02 1,37 23,19 Křesťanská a demokratická unie - Československá 1, ,53 strana lidová 12,71 Česká strana sociálně demokratická ,00 1,05 12,12 TOP 09 s podporou starostů a "Žít Brno" ,22 1,05 10,00 Občanská demokratická strana 68 7,22 0,84 9,36 Zelení a Piráti ,28 1,02 8,08 Komunistická strana Čech a Moravy 49 5,25 0,72 6,68 Starostové pro Jižní Moravu 54 5,74 0,80 5,35 Koalice Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD) a Strana Práv Občanů "A co Brno?" KSČM Strana zelených TOP 09 KDU- ČSL Žít Brno s p. Pirátů ČSSD ANO ,5-2 -1,5-1 -0,5 0 0,5 1 1,5 2 2, ,62 0,41 5,10 Svobodní a Soukromníci 26 2,78 0,54 2,81 Moravané 18 1,86 0,47 1,73 Ostatní strany (pod 1 % reálného zisku) 33 3,48 0,61 2,77 CELKEM odpovědí ODS bez odpovědi 107 CELKEM dotázaných

34 Rozdíl předpokládaných výsledků dle exit-poll šetření a reálných zisků stran v Brně se pohyboval průměrně o 0,65procentního bodu víc či míň. Nejpřesnější odhad byl u Svobodných a soukromníků, kde byl zisk na základě exit-poll stanovený pouze s 0,03 setinovým rozdílem. Nejvíce se pak odlišovaly výsledky SPD s SPO a Zelených s Piráty. U obou byl rozdíl přes 3 procenta (kdy standardní chyba se pohybovala od ±1 až 2 %). Rozdíly ve výsledcích lze pozorovat v obrázku č.3 u stran, jež ve volbách překonaly 3 procenta. U Hnutí ANO, křesťanských demokratů, sociálních demokratů a Starostů došlo k téměř přesné shodě ve výsledcích exit-poll šetření a reálných zisků. Nicméně Zelení a Piráti i TOP 09 s Žít Brno byli výrazně nadreprezentováni, za to koalice SPD a SPO měla zřetelně nižší zastoupení respondentů v šetření než reálných voličských zisků. Lze jen polemizovat, zda byl tento rozdíl způsoben různou mírou ochoty rozdílných voličských skupin účastnit se dotazníkového šetření. Avšak počet odpovědí voličů SPD a SPO byl natolik nízký (pouze 15 osob), že z dat pro tuto stranu nelze usuzovat žádné charakteristiky volebního chování. Právě kvůli zmíněným třem uskupením (koalicím), jež se reálným výsledkem výrazněji odlišovala od zjištění z exit-poll, a kvůli jejich překročení standardní chyby, která byla průměrně ±1,22 %, bylo při zpracování dat přistoupeno k vážení na základě skutečných zisků ve volebních okrscích v Brně. Jednotlivé odpovědi tak mají různou váhu na základě rozdílů, jež jsou uvedeny v obrázku č.3. Rozdíly výsledků exit-poll od reálných zisků 2016 (v %) SPD+SPO Starostové pro Jižní Moravu KSČM Zelení a Piráti ODS TOP 09 a "Žít Brno" ČSSD KDU-ČSL ANO ,5-3 -2,5-2 -1,5-1 -0,5 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 Obrázek 3. Graf rozdílu procentuálních výsledků exit-poll šetření od reálných zisků stran v krajských volbách Graf zobrazuje strany, jež měly zisk přes 3 procenta. 29

35 Poslední třetí dotazníkové šetření, jehož data budou v této práci využita, probíhalo v říjnu 2017 při volbách do Poslanecké sněmovny ČR. Dotazováni byli voliči před volebními místnostmi v Brně a vybraných obcích v Jihomoravském kraji. Pro potřeby této práce však budou využita data získána pouze na území města Brna. Celkově bylo při exit-poll v roce 2017 osloveno 4591 voličů, z toho 2336 souhlasilo s vyplněním dotazníku. Na území města Brna proběhlo celkem 1390 rozhovorů, dalších 413 odpovědí bylo získáno z kontrolního vzorku, kdy voliči vyplňovali dotazníky sami bez účasti tazatele. Data z kontrolního šetření však nebudou v této práci využita, jelikož nepokrývala všechny otázky zahrnuté v dotazování s tazatelem. Tabulka 3. Výsledky voleb do PS 2017 na území města Brna dle exit-poll šetření a reálných zisků stran v Brně. Název strany (ve volbách do PS 2017) Exit-poll Počet odpovědí Podíl (v %) Standardní chyba (v %) Reálné výsledky v % ANO ,79 1,06 24,55 Občanská demokratická strana ,95 1,02 15,40 Česká pirátská strana ,30 0,95 11,16 Svob.a př.dem.-t.okamura (SPD) 90 6,63 0,68 10,05 Česká str.sociálně demokrat. 79 5,82 0,64 7,75 Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid ,70 0,76 7,68 TOP ,27 0,86 6,96 Komunistická str.čech a Moravy 42 3,10 0,47 5,53 STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ 71 5,23 0,60 3,58 Strana zelených 56 4,13 0,54 2,40 Strana svobodných občanů 25 1,84 0,37 2,00 REALISTÉ 18 1,33 0,31 0,94 Ostatní strany 26 1,90 0,38 1,86 CELKEM odpovědí bez odpovědi 33 CELKEM dotázaných 1390 Předpokládané zisky stran podle výsledků z exit-poll se lišily průměrně o 1,09 procent od reálného výsledku v Brně. Nejvíce nadhodnocená byla TOP 09 a Česká pirátská strana, které měly u respondentů o víc než 3 procenta vyšší podporu, než jakou získaly u všech brněnských voličů (standardní chyba těchto dvou hodnot činila ±1,7 až 2%). Naopak šetřením nejvíce podhodnocené bylo hnutí ANO, přesně o 5,76 procent (standardní chyba však byla ±2,1 %). 30

36 Rozdíly výsledků exit-poll od reálných zisků 2017 (v %) Obrázek 4. Graf rozdílu procentuálních výsledků exit-poll šetření od reálných zisků stran ve volbách do PS Graf zobrazuje strany, jež měly zisk přes 3 procenta. I data z šetření v roce 2017 tak budou kvůli nepřesnému výsledku vážena za pomoci reálných zisků stran. Váha napomůže k větší objektivitě získaných dat, protože podhodnoceným stranám navýší význam daných odpovědí, zatímco nadhodnoceným ho sníží na základě rozdílů uvedených v obrázku č.4. Zelení STAN KSČM TOP09 KDU-ČSL ČSSD SPD Piráti ODS ANO -6,0-5,5-5,0-4,5-4,0-3,5-3,0-2,5-2,0-1,5-1,0-0,5 0,0 0,5 1,0 1,5 2,0 2,5 3,0 3,5 4,0 4,5 5,0 5,5 6,0 3.4 Způsob provedení a operacionalizace hypotéz Koncepty, které budou ve výzkumu zkoumány, vycházejí z výše zmíněných hypotéz. Koncept vlivu národní politické arény na rozhodnutí voličů v druhořadých volbách bude ověřen za pomoci srovnání odpovědí na otázku, jak důležitá byla pro voliče celostátní politika strany na rozhodnutí, koho budou volit. Odpovědi vycházejí z exit-poll šetření provedených v roce 2014, 2016 a Koncept trestání (/odměňování) vládních stran bude zkoumán na základě porovnání zvolené strany do PS a ve volbách druhého řádu. Tato data vycházejí z dotazování při komunálních (2014), krajských (2016) a poslaneckých (2017) volbách, kde byly respondenti dotazování, koho volili v těchto volbách a volbách do PS Závislou proměnnou tak v tomto případě bude zvolená strana a pro možnost určení trestání budou vybrány odpovědi, kdy respondenti uvedli, že volili jednu z vládních stran. V takových případech pak bude zkoumána míra přesunu hlasů k celostátně opozičním stranám (strany v Poslanecké sněmovně, jež nejsou součástí vlády). Pro ověření trestání vládních stran formou neúčasti budou individuální data 31

37 z voleb 2014 a 2016 o volbě strany v roce 2013 porovnány s reálným počtem voličů daných stran při volbách do PS 2013 v Brně. Tím můžeme posoudit, kolik voličů kterých stran se zúčastnilo i námi zkoumaných voleb. Zmíněná operacionalizace konceptu však má své nedostatky a to hlavně kvůli nemožnosti určit, zda byl přesun hlasů způsobený právě oním trestáním národní politiky strany nebo rozdílností lokální úrovně politiky. Tento faktor bude zohledněn právě důležitostí celostátní politiky strany zmíněné výše. Hypotéza o vyšší podpoře menších a nových stran bude operacionalizována podobným způsobem, jako koncept trestání vládních stran. Pro účely této práce jsou stanoveny jako malé strany ty, jež nebyly v roce 2013 zvoleny do Poslanecké sněmovny ČR a jako nové ty, které vznikly po roce Jako velké strany pak budou určeny ty, které v roce 2013 překročily 5% hranici a dostaly se do dolní komory Parlamentu ČR. Takových stran je konkrétně 7 (ČSSD, ANO 2011, KSČM, TOP 09, ODS, Úsvit a KDU-ČSL). Toto určení má samozřejmě své limity, jelikož i strany jako Úsvit či KDU-ČSL by mohly být při jiné metodice považovány za malé strany. V našem případě je však rozdělení na malé a velké strany úzce spojeno s taktickým hlasováním a tedy strachem z propadnutí hlasu pro strany, které mají malou šanci překrořit 5% klauzuli. Strany, jež ji překročily v prvořadých volbách, tak mohou být cílem taktického hlasování stejně, jako ostatní větší strany při druhořadých volbách. Větším limitem v tomto případě jsou tedy hlavně změny v stranickém systému ČR, kdy Úsvit nepřímo nahradila SPD, avšak nelze ji považovat za stejnou stranu, a kdy společně kandidovaly strany, jež by mohly být malé i velké. V tomto případě STAN, přestože jejich členové byli ve zkoumaném období přítomni v PS, nebudou považováni za velkou stranu, protože jejich členové kandidovali na kandidátních listinách TOP 09. Problematická je také společná kandidátka TOP 09 a Žít Brno při krajských volbách 2016, kdy bude i toto uskupení považováno za velkou (případně opoziční) stranu. Z exit-poll šetření poté budou opět využita data z roku 2014, 2016 a 2017 a otázka na zvolenou stranu a stranu, jež respondenti volili v roce Zohledněny budou ty odpovědi, kdy volič v národních volbách volil velkou stranu. Pro porovnání opačného efektu pak budou ověřeny i odpovědi, kdy volič volil velkou stranu v druhořadých volbách, ale v prvořadých malou. Zohledněn pak bude opět faktor míry důležitosti celostátní politiky při rozhodování o své volbě, jelikož ten by mohl upřesnit, zda přesun hlasů byl nebo nebyl ovlivněn vnímáním důležitosti národní politické arény. 32

38 Jak je zmíněno v teoretickém základu této práce, v prvořadých volbách je předpoklad, že voliči hlasují takticky dají hlas straně na základě možnosti úspěchu, nikoliv na základě největších preferencí. To u druhořadých voleb je pak opačná idea voliči by měli hlasovat více upřímně, protože v těchto volbách je méně v sázce. Zatímco u taktického hlasování můžeme očekávat, že se bude lišit voličovo sebeurčení na škále levice-pravice od jeho určení zvolené strany na této škále, u druhořadých voleb by při upřímném hlasování toto dvojí určení mělo být shodnější. Takto lze ověřit hypotézu, že voliči ve volbách druhého řádu volí více upřímně. Abychom ověřili relevantnost tohoto modelu, bude využit ještě jeden přístup k upřímnému hlasování. Respondenti měli při dotazování určit, která strana nejlépe vyřeší jimi jmenované nejdůležitější téma voleb. Bude tak srovnáno, jestli volič určil stejnou stranu jako tu, kterou volil, či určil jinou. V případě že jinou, lze to charakterizovat jako neupřímnou volbu, protože upřímně by volič volil podle svých největších preferencí stranu, která je mu nejblíže a tedy tu, která vyřeší nejdůležitější téma. Blíže bude tento koncept popsán v analytické části. Hypotéza, že voliči se zaměřují více na osobnosti bude operacionalizována z přímého dotazování, zda volič při svém výběru považoval osobnost lídra kandidátky za důležitý faktor. Takto získaná data budou následně srovnána mezi prvořadými a druhořadými volbami s předpokladem, že míra důležitosti tohoto faktoru by měla být u druhořadých voleb vyšší. Posledním konceptem jsou kampaně politických stran. Z hypotézy vychází, že kampaň by měla mít při druhořadých volbách větší význam. Operacionalizace bude provedena obdobným stylem jako u předešlého konceptu a to na základě dotazování, zda kampaň ovlivnila voličovo rozhodnutí, a srovnání výsledků mezi volbami prvního a druhého řádu. 3.5 Použité metody výzkumu V této práci bude použito více kvantitativních metod. Naprosto nejčastější však bude srovnání podílů a průměrů. Jelikož ale v této práci využíváme tři na sobě nezávislé datové sety, je potřeba se soustředit i na standardní chybu, která nám ukáže, v jakém rozmezí (intervalu spolehlivosti) se pohybuje možný výsledek tak, aby byl stále významný. Nejčastěji se pracuje s významností na hladině 95 % a takto s ní budeme pracovat i v této práci (Soukup 2010: 86-87). 33

39 Co to ale je statistická významnost? Ta vzniká porovnáním datového souboru s tzv. normálním rozložením. V podstatě je dána mírou rizika nesprávného zobecnění z náhodného reprezentativního výběru (dotázaných voličů) na celý základní soubor (všechny Brněnské voliče). V sociálních vědách většinou pracujeme s rizikem 5 %. Pokud je tedy výsledek v rozmezí rizika do pěti procent, pak o něm říkáme, že je statisticky významný. Statistická významnost je však, jak už samotný název vypovídá, pouze statistickou veličinou a nelze ji tedy brát vždy jako jasně dané dogma (viz Rabušic a Soukup 2007). V této práci tak budeme pracovat i s výsledky, které překročí onu hranici signifikantnosti, nicméně vždy to bude v textu uvedeno včetně rizika z toho plynoucího. Statistická významnost, neboli signifikance, je důležitým aspektem i v dalším metodách, které budou v této práci použity. První z nich je korelace. Ta dokáže určit souvislost mezi dvěma proměnnými. Toho využijeme například při sledování souvislosti mezi trestáním vládních stran či volbou malých stran a důležitostí celostátní politiky. Korelace však nevypovídá o kauzalitě, tedy vlivu jedné proměnné na jinou (Field 2009: ). K tomu sloučí regresní analýza, kterou v této práci budeme taktéž používat. Ta dokáže odhadnout vliv nezávislých proměnných na závislé. V našem případě budeme používat logistickou regresi, která umožňuje pracovat s daty, jež nejsou kardinální (tedy číselné). Zvolená politická strana jako závislá proměnná totiž žádnou číselnou posloupnost nemá. Výsledky nám pak řeknou, jak se při změně nezávislé proměnné změní šance, že nastane určitý výstup závislé proměnné (tedy například jak se mění šance volby dané politické strany s rostoucím věkem)(field 2009: ). 3.6 Limity výzkumu Výzkum je limitován primárně lidskými faktory a to subjektivitou odpovědí respondentů a nemožné verifikaci jejich tvrzení. V případě některých zkoumaných faktorů tak může dojít ke zkreslení (hlavně v případě odhadování příjmu domácnosti, přiznání vlivu kampaně na rozhodnutí a podobně). Důležitost celostátní politiky, personalizace a kampaně bude ověřována pouze na základě výpovědí respondentů a jejich vlastní uvědomění vlivu těchto proměnných nemusí být totožné s reálnou mírou důležitosti proměnných. Limitující je také určení zkoumání některých hypotéz. Existuje mnoho možných teoretických způsobů, jak pracovat s upřímným hlasováním, nicméně vzhledem k povaze využívaných dat z exit-poll šetření je práce omezena na výše pospaný způsob. To je ovšem 34

40 limitující a práce tak nepokrývá celé spektrum přístupů k volbě srdcem. Podobně i vliv známých osobností je posuzován pouze skrze důležitost lídra kandidátky a jsou tak vynechány i další osobnosti, jež by mohli mít vliv na voličovo rozhodnutí. V neposlední řadě je limitující i kolísavá kvalita dat, které i přes své vážení nemusí dokonale vypovídat o reálném stavu v Brně a to zejména v případě stran významně podreprezentovaných ve výzkumu. 35

41 4 Analytická část Při provedení samotné analýzy zkoumaných voleb bude práce strukturována za pomoci jednotlivých hypotéz. Z počátku však bude ještě představen vývoj voleb na území města Brna od roku 1998 z pohledu agregovaných dat. Toto shrnutí slouží k uvedení do kontextu, představení zkoumaného volebního období a zároveň k představení již známých charakteristik druhořadosti voleb na území města Brna. Následně bude již práce vycházet primárně z individuálních dat získaných z exit-poll šetření. Na závěr této části bude provedena regresní analýza, která specifikuje vliv vybraných nezávislých proměnných na závislé proměnné (plynoucí ze stanovených hypotéz). 4.1 Výsledky voleb v Brně od roku 1998 Jak je zmíněno již v části o výběru zkoumaného vzorku, Brno je z hlediska volební účasti a fungování komunálních voleb relativně typickým českým městem. Pravidelně zde získávají vyšší podíl pravicové strany, zato levicové ztrácejí, tak jako je typické pro velká města. Volební účast je zde nižší než na venkově, zároveň komunální volby se zde ve využití volebního systému mnohem více přibližují národním volbám do PS než v malých obcích. Specifikem Brna oproti jiným velkým městům je vyšší podpora křesťanských demokratů, která souvisí s celkovou výraznou podporou této strany na Jižní Moravě. Volební cyklus Období let 1998 až 2002 bylo specifické několika faktory. V roce 1998 se poprvé konaly předčasné volby do Poslanecké sněmovny, zároveň se v roce 2000 uskutečnily vůbec první volby do zastupitelstev krajů. A v neposlední řadě, v roce 1998 už můžeme sledovat v českém prostředí relativně stabilní stranický systém. V Brně se v tomto období nejvíce dařilo pravicovým stranám, což je celkově charakteristické nejen pro tento volební cyklus. V roce 1998 na území Brna při volbách do PS měla nejvíce hlasů ODS, kdy získala o přibližně jedno procento více než sociální demokraté, kteří vyhráli na celorepublikové úrovni. Dařilo se i Unii svobody a křesťanským demokratům. Obě strany měly vyšší zisk než byl republikový průměr. Nižší míru podpory zaznamenalo KSČM, což je ovšem opět pravidelně se opakující faktor v Brně. Na obecní a krajské úrovni vládní ČSSD ztrácela podporu, při prvních krajských volbách 2000 získala polovinu procent oproti zisku do Poslanecké sněmovny. Vyšší podpoře se těšili 36

42 hlavně křesťanští demokraté, případně poté při krajských volbách v rámci tzv. Čtyřkoalice (KDU- ČSL, US, DEU, ODA), které získala přes 32 procent na území Brna a v tehdy ještě Brněnském kraji vyhrála (viz tabulka č.4) a sestavila vládní koalici s ODS (viz tabulka všech vládních koalic v příloze č.2). Tabulka 4. Zobrazení výsledků voleb na území Brna mezi lety 1998 až V procentech. NÁZEV STRANY PS 1998 (v Brně) PS 1998 (celá ČR) OBECNÍ 1998 KRAJ 2000 (v Brně) PS 2002 (v Brně) ODS 30,36 27,74 28,68 22,68 25,73 ČSSD 29,43 32,31 21,81 14,35 31,55 US 11,34 8,60 9,70 KDU-ČSL 9,36 9,00 13,06 KSČM 8,50 11,03 11,11 15,28 14,10 Čtyřkoalice 32,32 Nestraníci pro Moravu 5,21 Koalice KDU-ČSL, US-DEU 16,94 volební účast 74,35 74,03 39,12 35,68 58,3 Volební cyklus V poslaneckých volbách 2002 již vyhrála ČSSD jak celorepublikově, tak i na území Brna, kde dokonce zaznamenala o trochu vyšší podporu, než byl republikový průměr. Získala přes 30 procent hlasů. Tento výrazný zisk se však nepromítl i do komunálních a krajských voleb. Naopak zde zaznamenali sociální demokraté výraznou ztrátu podpory (ve volbách do zastupitelstva Jihomoravského kraje získali v Brně pouhých 12,4 procent). V komunálních a krajských volbách tak dominovala na národní úrovni opoziční ODS. V tomto volebním období lze tedy sledovat typické předpoklady plynoucí z konceptu volebního cyklu. Ztráta podpory vládních stran a vyšší podpora opozice, a to nejvíce v polovině volebního období do poslanecké sněmovny. Výjimku zde tvoří akorát KDU-ČSL, která i přes svoji účast ve vládě dokázala v krajských volbách získat přes 25 procent a umístit se těsně na druhé místo za ODS. Křesťanští demokraté zaznamenali výrazný úspěch nad poměry jejich strany a výsledky v jiných krajích. Podle Kylouška, Pinka a Šeda (2007: 131) se jednalo o faktor výrazné osobnosti lídra KDU-ČSL a hejtmana v Jihomoravské kraji Stanislava Juránka, který dominoval kampani. KDU-ČSL tak opět získala post hejtmana s pokračovala v koalici s ODS. Nelze ani opomenout úspěch Strany zelených, která je dodnes v Brně významnou malou stranou a počátky jejího úspěchu začaly právě v tomto volebním období. Strana sice nepřekročila pětiprocentní klauzuli při volbách do PS v roce 2002, při komunálních volbách se však již dostala do zastupitelstva se ziskem 5,8 procent hlasů a poté i při krajských volbách, kdy 37

43 členové SZ kandidovali v rámci hnutí Zelená pro Moravu, které získalo 8,7 procent. Tento lokální úspěch se promítl i do jejich výraznější podpory při následujících volbách do PS. Tabulka 5. Zobrazení výsledků voleb na území Brna mezi lety 2002 až V procentech. NÁZEV STRANY PS 2002 (v Brně) PS 2002 (celá ČR) OBECNÍ 2002 KRAJ 2004 (v Brně) PS 2006 (v Brně) ČSSD 31,55 30,20 16,00 12,42 31,01 ODS 25,73 24,47 32,34 28,69 37,74 Koalice KDU-ČSL, US-DEU 16,94 14,27 KSČM 14,10 18,51 13,13 13,81 9,40 KDU-ČSL 13,84 25,45 8,30 SZ 3,28 2,36 5,80 8,74 US-DEU 4,62 1,68 0,16 ZELENÁ pro MORAVU 8,73 volební účast 58,30 58,00 34,05 31,72 65,27 Volební cyklus V roce 2006 se i v rámci voleb do Poslanecké sněmovny vrátila opět do čela ODS, která se v Brně etablovala jako nejsilnější strana v devadesátých letech. Občanští demokraté získali v Brně rekordních 37,7 procent hlasů. Nicméně ani sociální demokraté si příliš nepohoršili. Jejich zisk také přesáhl 30 procent. Výrazný propad však zaznamenali křesťanští demokraté. Další strany, které tvořily Čtyřkoalici, se již ani nedostaly do PS. Jejich úspěch částečně nahradila Strana zelených, která navíc v Brně získala vyšší podíl hlasů než ve zbytku republiky. Tento faktor se stal trendem v Brně, opakujícím se až do současných voleb. Toto volební období bylo z pohledu počtu stran a koalic v jednotlivých úrovních voleb jedno z nejstabilnějších. Až na jedno lokální nezávislé hnutí BRNO 2006, které uspělo v komunálních volbách, mělo ve všech zkoumaných volbách úspěch pouze 5 stran, které byly zároveň součástí poslanecké sněmovny. Jejich zisk se však v čase proměňoval. Občanští demokraté ještě dominovali komunálním volbám, které se konaly půl roku po poslaneckých, v krajských již však výrazně propadli a získali na území Brna pouhý poloviční podíl hlasů oproti volbám v roce Krajské volby 2008 naopak výrazně vyhrála ČSSD se ziskem 35,7 procent (o 16,1 procent více než třetí ODS). KDU-ČSL opět při krajských volbách dokázala, že její postavení v regionu je specifické a vládní angažmá na národní úrovni se na ni příliš neprojeví. Na území Brna získali křesťanští demokraté v roce ,1 procent hlasů a byli tak druhou nejúspěšnější stranou. To jim však nepomohlo k udržení postu hejtmana a nově se jím tak stal Michal Hašek z ČSSD (v koalici s ODS). 38

44 V neposlední řadě se již etablovala Strana zelených, která se v roce 2006 poprvé (a také naposled) dostala do PS. Její zisk byl v Brně opět vyšší, tentokrát o 2,4 procenta než byl zisk strany v celé ČR. Zelení zároveň posílili svoji pozici na komunální úrovni a na krajské se poprvé dostali pod vlastní kandidátní listinou s 5,8 procenty. Tabulka 6. Zobrazení výsledků voleb na území Brna mezi lety 2006 až V procentech. NÁZEV STRANY PS 2006 (v Brně) PS 2006 (celá ČR) OBECNÍ 2006 KRAJ 2008 (v Brně) PS 2010 (v Brně) ODS 37,74 35,38 33,11 19,55 21,98 ČSSD 31,01 32,32 21,77 35,72 21,29 KSČM 9,40 12,81 8,67 9,57 7,57 SZ 8,74 6,29 11,92 5,77 3,48 KDU-ČSL 8,30 7,22 11,12 23,08 6,37 BRNO2006-tým J.Zlatušky 8,91 volební účast 65,27 64,47 40,56 41,15 63,96 Faktor relativní stability tohoto volebního období však rozbily volby v roce 2010, jež zaznamenaly několik specifik a rozpad stability stranického systému v ČR. Volební cyklus Rok 2010 byl zlomový a vedl k destabilizaci stranického systému. Ani Brno nebylo výjimkou. I přes výrazný pokles podpory ODS si však pravicové a středové strany udržely v Brně typický městský charakter a získaly vyšší podíl než v celorepublikovém průměru. Přestože volby do PS v roce 2010 vyhrála ČSSD se ziskem o téměř dvě procenta vyšším než ODS, na území Brna občanští demokraté těsně porazili sociální demokraty. I nově vzniklá TOP 09 v Brně výrazně převyšovala celorepublikový zisk a s 19,9 procenty byla třetí. Dvě strany z předchozí národní vlády se do parlamentu nedostaly. Jedná se o tradiční křesťanské demokraty, jež však na území Brna dosáhli zisku přes 6 procent, a Stranu zelených, která i přes významné postavení v této oblasti nezískala ani zde přes 4 procenta. Slabý úspěch této malé strany se však postupně vracel v nižších úrovních voleb. Na komunální úrovni opět získala těsně přes pět procent a dostala se do zastupitelstva (i když se ziskem o polovinu menším než v předešlých volbách do zastupitelstva města), v krajských volbách pak dosáhla na území Brna na 7,2 procenta. To ji však k zisku mandátů nepomohlo, protože na území celého kraje nepřesáhla 5 procent. I ostatní dvě strany z bývalé vládní koalice vlády Mirka Topolánka se nedokázaly příliš vrátit zpět na vysoké zisky, které pro ně byly na území Brna typické. Zisk ODS v Brně i nadále klesal a v krajských volbách strana získala jen polovinu procent hlasů, než byl její už tak slabý výsledek ve volbách KDU-ČSL již nedokázala obnovit svůj výrazný úspěch na krajské úrovni 39

45 a se ziskem 15,8 procent získala o 7,3 procent méně něž v předcházejících krajských volbách. Přesto se však stále v těchto volbách umístila na druhém místě. Opět se tak stala součástí krajské koalice, nyní však bez postu hejtmana, který náležel vítězné ČSSD. Tomuto volebnímu období nejvíce dominovala ČSSD, která dokázala poprvé v Brně vyhrát komunální volby. Její zisk byl 30,4 procent a převyšoval tak druhou ODS o více než 8 procent hlasů. I na krajské úrovni zaznamenali sociální demokraté úspěch a tyto volby podruhé vyhráli se ziskem na území Brna 26,1 procent. Tabulka 7. Zobrazení výsledků voleb na území Brna mezi lety 2010 až V procentech. NÁZEV STRANY PS 2010 (v Brně) PS 2010 (celá ČR) OBECNÍ 2010 KRAJ 2012 (v Brně) PS 2013 (v Brně) ODS 21,98 20,22 21,96 11,53 9,49 ČSSD 21,29 22,08 30,41 26,09 20,77 TOP 09 19,91 16,70 14,15 8,00 13,79 Věci veřejné 9,04 10,88 3,00 0,42 KSČM 7,57 11,27 7,40 13,96 10,26 KDU-ČSL 6,37 4,39 9,18 15,84 8,67 SZ 3,48 2,44 5,66 7,18 5,29 volební účast 63,96 62,60 41,94 37,47 60,30 I přes oslabení pozice sociálních a občanských demokratů, jejich postavení v regionu bylo stále dominující. Stejně tak jako postavení KDU-ČSL, která si i přes výrazně nižší zisk dokázala udržet své místo v obecním a krajském zastupitelstvu. Toto tradiční postavení silných stran se však již naprosto proměnilo v následujících volbách Volební cyklus Volební období mezi lety 2013 a 2017 bylo specifické nejenom naprostou proměnou stranického systému a propadu tradičních stran. Zároveň i na komunální a krajské úrovni v Brně totiž došlo k úspěchu mnoha nových a lokálních uskupení a společných koalic. Typická podpora národních celorepublikových stran tak byl v tomto volebním období narušena. I přes propad tradičních stran v ČR si tyto strany dokázaly opět udržet v Brně trend vyššího zisku než bylo možné sledovat na celkových výsledcích v republice. V roce 2013 opět získaly pravicové strany (ODS a TOP 09) o téměř dvě procenta více než byl jejich celkový zisk v ČR, i křesťanští demokraté dosáhli výsledku 8,7 procent, což bylo o 1,9 procent více než kolik tato strana získala podle republikového průměru. V neposlední řadě i Strana zelených si udržela svoji tradiční podporu v tomto městě, což ji ani tak ale nepomohlo k zisku mandátů (viz tabulka 40

46 č.8). KSČM si naopak udržela již tradičně výrazně nižší zisk v rámci Brna, než jaký získala na úrovni celé ČR. Komunální volby v roce 2014 přinesly také několik nových aspektů. Vítězná strana (hnutí ANO 2011) poprvé nepřesáhla ani 20 procent. Zároveň se do zastupitelstva dostal rekordní počet stran, jež přesáhly 5procentní klauzuli (viz tabulka č.8). Výrazným specifikem byl pak i úspěch lokálního protestního hnutí Žít Brno, které obsadilo třetí pozici s 11,9 procenty hlasů. Dále se do zastupitelstva města dostaly ještě ČSSD (byla druhá), KDU-ČSL, ODS, SZ, KSČM a TOP 09. I krajské volby zaznamenaly několik specifik. KDU-ČSL sice opět dokázala získat v krajských volbách vyšší zisk oproti volbách do PS a Brna, nicméně její výsledek byl i tak nejhorší od doby vzniku krajského uspořádání v roce S 12,7 procenty sice obsadila strana těsně druhou příčku, na svůj zisk z roku 2004, kdy měla přes 25 procent, však nedosáhla ani z poloviny. Na takový zisk totiž nedosáhla ve volbách 2016 žádná strana. Vítězné ANO získalo na území Brna 23,2 procenta. Do zastupitelstva Jihomoravského kraje se zároveň dostalo nejvíce stran za dobu jeho existence. Konkrétně 9 uskupení získalo mandáty v těchto volbách. Specifikem také byla kandidatura mnoha koalic a sloučených hnutí. Do kraje kandidovala Strana zelených společně s Piráty, Žít Brno společně s TOP 09 (přestože v komunálních volbách kandidovalo Žít Brno s podporou Pirátů) a SPD s SPO. Reálně se tak do krajského zastupitelstva dostalo 12 stran. ČSSD, jež dominovala krajským volbám dvě předcházející volební období, získala pouhých 12,1 % a skončila na třetím místě. V případě tohoto volebního období tak můžeme pouze u ČSSD pozorovat koncept volebního cyklu, kdy v druhořadých volbách podpora vládní strany upadá. Její zisk se však nevrátil ani s následujícími parlamentními volbami. Zato vládní Hnutí ANO a křesťanští demokraté zaznamenali spíše opačný vývoj, než jaký představuje volební cyklus. Jejich podpora v průběhu volebního období rostla, jak bývá typické spíše pro opoziční strany. 41

47 Tabulka 8. Zobrazení výsledků voleb na území Brna mezi lety 2013 až V procentech. NÁZEV STRANY PS 2013 (v Brně) PS 2013 (celá ČR) OBECNÍ 2014 KRAJ 2016 (v Brně) PS 2017 (v Brně) ČSSD 20,77 20,45 17,67 12,12 7,75 ANO ,24 18,65 19,93 23,19 24,55 TOP 09 13,79 11,99 6,57 6,96 KSČM 10,26 14,91 6,73 6,68 5,53 ODS 9,49 7,72 7,62 9,36 15,40 KDU-ČSL 8,67 6,78 11,83 12,71 7,68 SZ 5,29 3,19 7,38 2,40 ÚSVIT 5,28 6,88 1,20 0,67 Žít Brno s p. Pirátů 11,89 TOP 09 a "Žít Brno" 10,00 Zelení a Piráti 8,08 Starostové pro J. Moravu 5,35 SPD a SPO 5,10 volební účast 60,30 59,48 38,69 39,51 61,10 Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2017 nepřinesly návrat stabilního stranického systému. Přesto se však ve výsledcích v Brně opakovaly některé trendy. Pravicové strany opět výrazně převyšovaly svou podporou v Brně celorepublikový průměr. I zisk křesťanských demokratů byl tradičně vyšší, zato komunistů výrazně nižší. Významný však byl nižší zisk hnutí ANO (v Brně 24,6 %, zato v celé ČR 29,6 %). Nenavázal také trend podpory strany Zelených, která nedokázala ani v Brně získat přes 3 procenta a měla tak nejnižší výsledek v Brně od roku Tabulka 9. Zobrazení výsledků voleb do Poslanecké sněmovny na území Brna v roce V procentech. NÁZEV STRANY PS 2017 (v Brně) PS 2017 (celá ČR) ANO ,55 29,64 ODS 15,40 11,32 Piráti 11,16 10,79 SPD 10,05 10,64 ČSSD 7,75 7,27 KDU-ČSL 7,68 5,80 TOP 09 6,96 5,31 KSČM 5,53 7,76 volební účast 61,10 60,84 Druhořadost voleb v Brně V Brně můžeme stále pozorovat vliv volebního cyklu, který se promítl více či méně v každém popsaném volebním období. Tedy zvýšení podpory národně opozičních stran v druhořadých volbách a propad podpory stran vládních, i když v posledním volebním období se to týkalo pouze vládní ČSSD. Charakteristická je v tomto ohledu KSČM, která v Brně téměř pokaždé získává nejvíce podpory při krajských volbách. 42

48 Charakteristické je rovněž postavení KDU-ČSL v krajských volbách. I přes vládní angažmá dokázala tato strana získávat v těchto volbách nadprůměrné výsledky. Z pohledu teorie druhořadých voleb je na území Brna z části nebo zcela podpořeno několik základních tezí. Tedy ztráta vládních stran (i když ta je nabourávána výsledky křesťanských demokratů a později i hnutím ANO) a zisk opozičních, stejně tak jako nižší volební účast v druhořadých volbách. V Brně dosahují volby do PS pravidelně účasti kolem šedesáti procent, zato komunální a krajské těžko dosahují čtyřiceti. Podpora malých a nových stran, stejně tak jako další novější hypotézy plynoucí z této teorie, jsou již hůře pozorovatelné z výše uvedených dat. I proto je budeme dále sledovat již za pomoci individuálních dat získaných dotazováním voličů v Brně. 4.2 Vliv celostátní politiky na rozhodování Základním principem teorie druhořadých voleb je vliv voleb národních (prvořadých) na ostatní volby nižšího řádu. Teorie předpokládá, že voliči se i ve volbách druhého řádu rozhodují na základě preformace stran na celostátní úrovni politiky. Právě proto na začátku této analýzy bude představen poměr voličů v Brně, kteří usoudili, že celostátní politika měla vliv na jejich rozhodování koho volit v komunálních a krajských volbách. V komunálních volbách 2014 uvedlo 19,4 procent dotázaných voličů, že pro ně byla celostátní politika jimi zvolené strany velmi důležitá při rozhodování. Zároveň 70,2 procent uvedlo, že celostátní politika strany pro ně byla spíše důležitá než nedůležitá. Na škále od nuly do desíti, kdy deset představovalo velkou důležitost byla průměrná odpověď 6,67 bodu (se standardní chybou ±0,24 bodu), medián pak 8. Obecně lze tedy konstatovat, že celostátní politika byla při rozhodování o komunálních volbách pro voliče v Brně spíše důležitá než nedůležitá. 43

49 11,7 Vliv celostátní politiky na rozhodnutí v komunálních volbách ,3 1,6 2,3 2,6 (v procentech) 10,1 4,8 11,5 19,4 15,1 19,4 0 nebylo vůbec důležité bylo velmi důležité Obrázek 5. Graf znázorňující míru odpovědí na otázku vlivu celostátní politiky strany na voličovo rozhodnutí v komunálních volbách v Brně Graf zobrazuje hodnoty na škále 0 až 10, na které se voliči měli zařadit. V případě krajských voleb se voliči na území Brna také rozhodovali i na základě celostátní politiky jejich vybrané strany. Průměrná odpověď na škále od nuly do desíti (kdy deset je nejvíce důležité) byla 6,71 (se standardní statistickou chybou ±0,18 bodu) a medián 7. Celkem 16,9 procent voličů uvedlo, že pro ně byla celostátní politika strany velmi důležitá při rozhodování o tom, koho budou volit. Pro šedesát devět procent voličů pak byla celostátní politika spíše důležitá než nedůležitá. Vliv celostátní politiky na rozhodnutí v krajských volbách ,4 1,0 2,1 3,5 4,1 (v procentech) 13,8 6,5 13,5 22,1 10,0 16,9 0 nebylo vůbec důležité bylo velmi důležité Obrázek 6. Graf znázorňující míru odpovědí na otázku vlivu celostátní politiky strany na voličovo rozhodnutí v krajských volbách v Brně Graf zobrazuje hodnoty na škále 0 až 10, na které se voliči měli zařadit. V neposlední řadě je možné sledovat míru vlivu celostátní politiky strany na rozhodování při volbách do Poslanecké sněmovny na území Brna v roce Ta je velmi obdobná dvěma výše zmíněným. Tedy na škále od nuly po deset byla průměrná indikovaná míra důležitosti 6,91 (se standardní chybou ±0,14 bodu) a medián 8. Pro 18,8 procent voličů byla celostátní politika 44

50 velmi důležitá. Celkově byla pro 73,1 procent voličů celostátní úroveň politiky nimi zvolené strany spíše důležitá než nedůležitá (tedy vyznačili na škále číslo 6 a vyšší). Z výše zmíněných údajů lze pozorovat, že celostátní politika hraje obdobný význam při rozhodování na všech zkoumaných úrovních voleb (viz srovnávací graf v obrázku č.7) a to vždy jako důležitý faktor. I ve volbách nižšího řádu je tedy pro Brněnské voliče při rozhodování důležitý faktor národní politické arény z prvořadých voleb. 25 % 20 % 15 % 10 % 5 % 0 % 0 nebylo vůbec důležité Vliv celostátní politiky strany na rozhodnutí bylo komunální 2014 krajské 2016 poslanecké 2017 velmi důležité Obrázek 7. Graf znázorňující srovnání odpovědí na otázku vlivu celostátní politiky strany na voličovo rozhodnutí ve volbách z let 2014, 2016 a 2017 v Brně. Graf zobrazuje hodnoty na škále 0 až 10, na které se voliči měli zařadit. 4.3 Trestání vládních stran Představa, že voliči během voleb druhého řádu tzv. trestají národně vládní strany je postavena primárně na agregovaných datech. Tedy na faktu, že národně opoziční strany získávají v druhořadých volbách vyšší podíl oproti vládním stranám, které ztrácejí. Tento fakt ovšem neříká, zda to na individuální rovině byli ti stejní voliči, kteří opravdu volili protestně a zvolili ve volbách druhého řádu stranu opoziční, přestože v prvořadých volbách volili vládní. Vzhledem k pravidelně nižší účasti ve volbách druhého řádu je totiž možné, že trestání vládních stran vychází i z neúčasti voličů vládních stran a vyšší účastí sympatizantů opozičních stran. Toto pojetí konceptu by se zároveň více shodovalo s další hypotézou vycházející z teorie druhořadých voleb, že voliči volí spíše upřímně ve volbách druhého řádu, jelikož vnímají, že je méně v sázce. Následující část této práce se tedy zaměří na prozkoumání míry protestního hlasování, tedy přesun hlasů mezi vládními a opozičními stranami, a trestání neúčastí. Následné srovnání 45

51 umožní určit, který nebo zdali vůbec některý typ trestání vládních stran byl častější neúčastí nebo protestním hlasováním Protestní hlasování V případě komunálních voleb v roce 2014 je možné zaznamenat, že u pouhých 6,5 % voličů došlo k přesunu hlasu od národně vládní strany k opoziční. Naprostá většina (80,1 %) voličů, jež ve volbách do PS 2013 volila vládní stranu, totiž vyjádřila podporu i v komunálních volbách v Brně v roce 2014 jedné z vládních stran. Zbylých 13,4 % voličů se od podpory vládní strany přesunulo při komunálních volbách k podpoře jiných stran nezastoupených v té době v Poslanecké sněmovně. Vládní ČSSD podpořilo v komunálních volbách ,9 % z těch voličů, kteří této straně dali hlas i v roce Největší přesun hlasů od sociálních demokratů k jiné straně byl k hnutí ANO. 14,5 procent voličů totiž volilo v poslaneckých volbách ČSSD a v komunálních právě ANO Přesuny pak byly také ke KDU-ČSL, komunistům a Žít Brno, kdy se tento poměr voličů pohyboval vždy okolo pěti procent. Přesun k pravicovým opozičním stranám byl naprosto marginální, jak je vidět v tabulce č.10. I hnutí ANO zaznamenalo podobné přesuny jako sociální demokraté, kdy voliči v obou volbách převážně volili vládní strany. Největší přesun hlasů od hnutí ANO byl právě k ČSSD a KDU-ČSL. Přesně 8 procent brněnských voličů se rozhodlo v komunálních volbách znovu nepodpořit ANO 2011 a dalo přednost sociální demokracii, dalších 6,9 % volilo namísto ANO křesťanské demokraty. Přesuny k jiným stranám pak již byly minimální. Hnutí ANO totiž podpořilo v obou volbách vyšší procento voličů, přesně 66,7 %. Obdobně na tom z vládcích stran byla i KDU-ČSL, která měla opakovanou podporu jak ve volbách do PS, tak do zastupitelstva města Brna, u 67,3 % voličů. Křesťanští demokratů však také ze tří vládních stran jako jediní zaznamenali největší přesun hlasů k mimoparlamentním stranám. 12,2 % voličů KDU-ČSL v komunálních volbách podpořila namísto křesťanských demokratů Stranu zelených. Dalších 6,1 % pak dalo hlas Žít Brno. Přesun k vládním ANO a ČSSD byl nižší, pohyboval se pouze kolem 4 procent. 46

52 Tabulka 10. Poměr přesunu hlasů voličů vládních stran z voleb do PS 2013 v komunálních volbách 2014 v Brně. Volba v roce 2013 Volba v roce 2014 ČSSD ANO KDU-ČSL ČSSD 60,9 % 8,0 % 4,1 % ANO 14,5 % 66,7 % 4,1 % KDU- ČSL 5,5 % 6,9 % 67,3 % Žít Brno s p. Pirátů 5,5 % 3,4 % 6,1 % KSČM 4,5 % 3,4 % 0,0 % Zelení 2,7 % 1,1 % 12,2 % TOP 09 1,8 % 1,1 % 2,0 % ODS 0,9 % 1,1 % 0,0 % Úsvit 0,9 % 1,1 % 0,0 % ostatní strany 2,7 % 6,8 % 4,0 % I u voleb do zastupitelstva Jihomoravského kraje využili brněnští voliči protestní hlasování v obdobné míře jako při komunálních volbách. Tedy přesun od volby vládní strany ve volbách do PS 2013 ke straně opoziční (v PS) byl velmi nízký, pouze u 6,6 % voličů. Nejvíce voličů, kteří při volbách do Poslanecké sněmovny volili vládní stranu, volilo i v krajských volbách opět jednu ze stran koalice vlády ČR. Bylo to 74,2 % voličů. Zbylých 19,2 % voličů se rozhodlo podpořit v krajských volbách namísto vládní strany jinou stranu nezastoupenou v PS. Jak lze pozorovat i v tabulce č.11, z vládních stran největší podíl voličů, jež volili v obou sledovaných volbách stejně, měli křesťanští demokraté. 83,7 % jejich brněnských voličů z voleb do PS 2013 volilo tuto stranu i do zastupitelstva Jihomoravského kraje. Dalších 8,7 % voličů KDU- ČSL se pak přesunulo k další vládní straně hnutí ANO. Přesuny k dalším stranám již byly minimální, včetně vládní ČSSD (pouze 1 %). Hnutí ANO a ČSSD již pak zaznamenaly mnohem výraznější přesuny hlasů. Voliči sociálních demokratů z roku 2013 se při krajských volbách 2016 rozhodli opět volit tuto stranu jen v polovině případů. Nejvíce přesunů hlasů bylo k hnutí ANO, konkrétně 26,4 procent. Výraznější byl i přesun k neparlamentnímu uskupení Zelených a Pirátů, které volilo 7,5 procent bývalých voličů ČSSD. Naopak přesun k třetí vládní straně KDU-ČSL byl minimální, stejně tak jako k ideově blízké KSČM (2,5 %). Hnutí ANO, na rozdíl od dalších dvou vládních partnerů, zaznamenalo přesuny hlasů primárně ke stranám opozičním a neparlamentním. Nejvíce voličů, jež volilo v roce 2013 do PS stranu ANO a v krajských volbách jinou, zvolilo Zelené a Piráty (9,8 %). Mírný přesun byl také 47

53 k opoziční TOP 09 s Žít Brno (6,5 %) a ke Starostům (5,2 %). Přesuny k dalším dvěma vládním stranám byly nevýrazné. Přestože však ANO získalo v krajských volbách 2016 na území Brna o víc než 5 procent vyšší zisk, než jaký mělo ve volbách do PS 2013, v obou volbách zároveň je volilo jen 59,5 % voličů. Velkou část voličů tak získala tato strana přesunem hlasů od jiných uskupení či od nevoličů (12,8 procent osob, jež v roce 2013 nevolilo, dalo v krajských volbách hlas ANO 2011). Tabulka 11. Poměr přesunu hlasů voličů vládních stran z voleb do PS 2013 v krajských volbách 2016 v Brně. Volba v roce 2013 Volba v roce 2016 ČSSD ANO KDU-ČSL ČSSD 50,3 % 3,9 % 1,0 % ANO 26,4 % 59,5 % 8,7 % Zelení a Piráti 7,5 % 9,8 % 1,0 % KDU-ČSL 3,1 % 3,3 % 83,7 % Starostové pro Jižní Moravu 2,5 % 5,2 % 1,0 % KSČM 2,5 % 0,7 % 0,0 % ODS 1,9 % 2,6 % 0,0 % TOP 09 a Žít Brno 1,9 % 6,5 % 3,8 % ostatní strany 3,8 % 8,7 % 1,0 % Nejvýraznější přesuny hlasů ve zkoumaném volebním období od vládních stran k opozičním bylo možné sledovat u voleb do Poslanecké sněmovny. Téměř 10 procent voličů, jež volili v roce 2013 jednu ze stran, které následně sestavily vládu, se v roce 2017 rozhodlo dát hlas jiné straně, jež zasedala v Poslanecké sněmovně a byla v opozici k vládě. Vládní stranu v obou volbách podpořilo 73,4 procent voličů, což je nejméně ze tří zkoumaných voleb v tomto volebním období. Dalších 16,9 % voličů přešlo od volby vládní strany k podpoře jiné strany, která v té době nebyla součástí PS. Jak ukazují data v tabulce č.12, naprosto největší ztrátu zaznamenala ČSSD, kterou volilo ve volbách do PS v roce 2013 i 2017 pouze 36,5 % voličů. Zato 37,1 % voličů sociální demokracie se v roce 2017 rozhodlo podpořit hnutí ANO. Výrazný pak byl také přesun k SPD. Tuto stranu ve volbách 2017 preferovalo téměř 10 procent bývalých voličů ČSSD. Své voliče ztratili i křesťanští demokraté, kteří si během komunálních a krajských voleb ve zkoumaném volebním období na území Brna dokázali držet výraznou kontinuitu podpory. 63,2 procenta voličů podpořilo KDU-ČSL v obou volbách do PS. Největší přesun hlasů zaznamenala strana k opoziční ODS (10,4 procent voličů KDU-ČSL podpořilo v roce

54 občanské demokraty). Část voličů se přesunula i k hnutí ANO (7,5 %), část k jiným stranám, které nebyly zastoupeny v Poslanecké sněmovně (ČPS 5,7 %, STAN 3,8 %). Ani vítězné hnutí ANO nepodpořili stejní voliči jako ve volbách před čtyřmi lety. Téměř 35 procent voličů této strany z roku 2013 totiž volilo v roce 2017 jinou stranu. Nejvíce voličů přešlo k SPD (8,1 %) a k ODS (6,0 %). K dalším dvěma vládním stranám přešla minimální část voličů (k ČSSD 3 % a ke KDU-ČSL 2,1 %). Přesun hlasů od hnutí ANO k jiným stranám nebyl příliš koncentrovaný a rozdělil se mezi několik opozičních či nových stran (STAN i ČPS získaly téměř pět procent bývalých voličů ANO). Hnutí tak ztratilo mnoho svých původních voličů, kteří se přesunuli k jiným středovým a pravicovým stranám. Své nové voliče pak získávala strana ANO převážně u bývalých voličů levicových stran. Tabulka 12. Poměr přesunu hlasů voličů vládních stran z voleb do PS 2013 ve volbách do PS 2017 v Brně. volba strany 2013 Volba strany 2017 ČSSD ANO KDU-ČSL ANO 37,1 % 65,1 % 7,5 % ČSSD 36,5 % 3,0 % 0,0 % SPD 9,6 % 8,1 % 2,8 % KSČM 3,6 % 1,7 % 0,0 % ODS 3,0 % 6,0 % 10,4 % ČPS 2,5 % 4,7 % 5,7 % KDU-ČSL 2,5 % 2,1 % 63,2 % STAN 1,0 % 4,7 % 3,8 % TOP 09 1,0 % 2,1 % 2,8 % ostatní strany 3,0 % 2,5 % 3,7 % Trestání neúčastí Trestání vládních stran pomocí neúčasti na druhořadých volbách se ověřuje velmi stěží. Můžeme sice sledovat nižší volební účast ve zkoumaných druhořadých volbách o přibližně 20 procent, zdali se však jedná o pokles hlavně u voličů vládních stran lze již pouze předpokládat. Ze zkoumaných dat je možné zjistit, kolik voličů se při komunálních volbách 2014 a krajských volbách 2016 přihlásilo k volbě určité strany ve volbách do PS Na základě tohoto údaje lze ověřit, voliči kterých stran byli u voleb přítomní méně a kteří více. Vzhledem k tomu, že při dotazování byl osloven pouze vzorek brněnských voličů, musíme při tomto porovnání ovšem počítat se standardní statistickou chybou, která se může pohybovat mezi ±0,6 až 3 procenty v případě tohoto zkoumaného souboru. 49

55 Pokud zobecníme vážené výsledky vycházející z exit-poll šetření, dokážeme odhadnout kolik voličů kterých stran z roku 2013 se nejspíše zúčastnilo jednotlivých voleb v roce 2014 a Z reálných výsledků voleb 2014 a 2016 v Brně jsme zjistili přesný počet voličů, jež se zúčastnili daných voleb. Rozdělíme-li tento počet voličů podle námi vážených podílů z exit-poll šetření o volbě strany v roce 2013, dokážeme určit přibližný počet voličů daných stran, jež se zúčastnili i voleb druhořadých. Takto získané údaje lze ověřit s reálným počtem voličů daných stran v roce Zjistíme tím přibližný podíl účasti voličů jednotlivých stran (viz graf v obrázku č.8). Jedná se o efekt mobilizace voličů z voleb prvořadých do voleb jiných úrovní. Jelikož nemůžeme v tomto případě zjistit souvislost s celostátní politikou, můžeme pouze odhadovat, že nižší volební účast voličů vládních stran oproti voličům opozice je dána snahou trestat vládní strany. Z těchto dat lze pozorovat výraznou nerovnováhu účasti voličů určitých stran. V případě vládních stran se v komunálních volbách zúčastnilo přibližně kolem 60 % jejich voličů z voleb prvořadých v roce Za to opoziční strany dosahovaly mnohem vyšší účasti. Přibližně 99 % voličů, jež volilo ODS v poslaneckých volbách 2013, přišlo i ke komunálním volbám v roce 2014 (se standardní chybou ±2,6 %). Nicméně v případě krajských voleb se jednalo již pouze o přibližně 60 %, tedy obdobně, jako v případě vládních stran. Vysokou opětovnou účast svých voličů zaznamenala i Strana zelených. Jak v krajských, tak komunálních volbách přišlo pravděpodobně 85 % těch, jež tuto stranu volilo v roce Naopak vysoce podreprezentovány byly KSČM a Úsvit. U obou stran se podle zkoumaných údajů zúčastnilo komunálních a krajských voleb v roce 2014 a 2016 pouze přibližně jedna čtvrtina jejich voličů z roku V případě krajských voleb je však nutné zmínit, že se výsledek těchto dvou stran výrazně odlišoval od reálného zisku a i při zohlednění vážení dat mohly tyto strany zůstat podreprezentovány. V případě voleb komunálních však byla data velmi přesná, a proto by výrazná neúčast voličů těchto stran měla být pravděpodobná. 50

56 Volební účast na území Brna podle stran (v %) ČSSD ANO TOP09 KSČM ODS KDU-ČSL SZ Úsvit jiná strana podíl voličů z roku 2013, kteří dorazili i ke komunálním volbám podíl voličů z roku 2013, kteří dorazili i ke krajským volbám Obrázek 8. Graf zobrazuje pravděpodobnou účast voličů jednotlivých stran z roku 2013 při komunálních volbách v roce 2014 a krajských v roce Zatímco v komunálních volbách lze sledovat vyšší účast voličů pravicové opozice a nižší voličů vládních stran, v krajských volbách již tento fenomén není znatelný. Naopak křesťanští demokraté zaznamenali účast nejvýraznější. 91,6 procent brněnských voličů KDU-ČSL z roku 2013 se nejspíše zúčastnilo i voleb do zastupitelstva Jihomoravského kraje. Naopak TOP 09 i ODS již nezaznamenaly nijak výraznější podíl voličů, kdy stejně jako u ANO a ČSSD dorazilo přibližně 60 procent jejich voličů z roku Je však důležité zmínit, že výše sepsané odstavce se týkají pouze specifického faktoru trestání vládních stran neúčastí. Neříkají už, zda voliči těchto stran opět volili tu stejnou stranu nebo přešli k jiné. Právě v případě pravicově opozičních stran totiž byl výrazný podíl těch, kteří v komunálních a krajských volbách volili jinou stranu. Pouhých 39,4 % voličů volilo v komunálních volbách 2014 opět TOP 09, v případě ODS pak 52,3 % voličů. ODS tedy zaznamenala, že naprostá majorita jejich brněnských voličů se zúčastnila i komunálních voleb, nicméně pouhá polovina volila tuto stranu znova. Je zároveň na místě také upozornit, že různá míra účasti voličů jednotlivých stran z prvořadých voleb ve volbách druhořadých může souviset také s místní úrovní politiky a nemusí tak být důsledkem národní politické arény. V případě komunálních i krajských voleb totiž byla vládní ČSSD také zastoupena v přechozím vedení městské i krajské rady. 51

57 4.3.3 Nejasné trestání vládních stran Fenomén trestání vládních stran se ve sledovaném volebním období v Brně projevuje velmi specifickým způsobem. Ne všechny vládní strany jsou ve volbách trestány rovnoměrně. Hlavně v případě ČSSD dochází spíše k přesunu hlasů k ANO, nežli k opozičním stranám. Ve zkoumaném volebním období se nepotvrzuje ani předpoklad modelu volebního cyklu. Vládní strany ztratily nejvíce v následujících prvořadých volbách, nikoliv v druhořadých v průběhu volebního období. Hnutí ANO i KDU-ČSL při druhořadých volbách získaly vyšší podporu, než ve volbách do PS Spíše než trestání vládních stran se tedy ve zkoumaných druhořadých volbách projevoval opačný trend a to přesun hlasů od opozice k vládním stranám, převážně k hnutí ANO. V komunálních volbách přešlo k ANO 12,8 % voličů TOP 09 a 9,1 % voličů ODS, ke KDU- ČSL pak 7,4 % voličů TOP 09. V krajských volbách pak přešlo k ANO 12,6 % voličů TOP 09 a 14,9 % voličů ODS. Mnohem výraznější však byly přesuny k jiným stranám, které nebyly mezi lety 2013 a 2017 zastoupeny v parlamentu. Tento faktor se projevil u voličů vládních stran, ale více u voličů opozičních stran. V komunálních volbách volilo neparlamentní stranu 13,4 % voličů vládních stran a 23,8 % opozičních, při volbách do zastupitelstva Jihomoravského kraje pak 19,2 % voličů vládních stran a 22,6 % opozičních. Protestní hlasování se tedy projevilo velmi málo, u přibližně 6 % voličů vládních stran v obou zkoumaných druhořadých volbách. Podobně i trestání formou neúčasti u voleb je možné sledovat jen v omezené míře. Účast voličů jednotlivých stran se sice v případě komunálních voleb výrazně lišila, kdy voliči vládních stran dorazili v menší míře než pravicově opozičních, avšak u opozičních KSČM a Úsvitu došlo nejspíše k opačnému efektu. U pravicově opozičních stran pak došlo k mnohem větší míře přesunu hlasů než u vládních stran. Je tedy možné, že zatímco voliči vládních stran se rozhodli spíše nedorazit k druhořadým volbám, voliči pravicové opozice namísto toho dorazili, ale volili skoro z poloviny jinou stranu. Tento faktor však platí pouze u komunálních voleb, v případě krajských je již neúčast voličů většiny stran obdobná a výrazněji se vymyká pouze vládní KDU-ČSL, jejíž voličů dorazilo přes 90 % a zároveň z naprosté většiny (83,7 %) volilo opět stejnou stranu. 52

58 V neposlední řadě můžeme sledovat vliv celostátní politiky strany na míru přesunu hlasů. Z dotazování vychází, že u voličů, pro které byla celostátní politika méně důležitá, docházelo spíše k přesunu hlasů od vládní strany k opoziční či jiné, než u osob, které celostátní politiku strany považovaly za spíše důležitou a to v případě všech tří sledovaných voleb. Tento faktor byl výrazný i pro voliče opozičních stran (viz tabulka č.13). Právě u voličů, pro něž nebyla celostátní politika strany důležitá, došlo k výrazným přesunům hlasů k stranám nezastoupeným v poslanecké sněmovně. Tedy v případě, že volič nepovažoval celostátní politiku strany za důležitou, spíše přešel k volbě malé strany než volič, který se rozhodoval podle celostátní politiky. Takový totiž raději volil opět vládní nebo opoziční stranu. Tabulka 13. Míra přesunů hlasů na základě souvislosti s vlivem celostátní politiky strany na rozhodnutí koho volit. celostátní politika strany málo důležitá spíše důležitá PS 2013 Jakou stranu volili (rozdělení podle národní politické arény) KOMUNÁLNÍ 2014 KRAJSKÉ 2016 PS 2017 vládní opoziční jiné vládní opoziční jiné vládní opoziční jiné vládní 59,4 % 9,4 % 31,3 % 49,3 % 9,0 % 41,8 % 59,7 % 14,5 % 25,8 % opoziční 14,6 % 29,3 % 56,1 % 19,4 % 41,7 % 38,9 % 23,3 % 41,9 % 34,9 % jiné (mimo PS) 0,0 % 4,5 % 95,5 % 15,0 % 20,0 % 65,0 % 6,7 % 13,3 % 80,0 % vládní 84,9 % 7,0 % 8,1 % 80,7 % 5,9 % 13,4 % 76,5 % 8,4 % 15,1 % opoziční 19,9 % 65,4 % 14,7 % 16,0 % 65,5 % 18,6 % 13,3 % 66,3 % 20,4 % jiné (mimo PS) 12,8 % 2,6 % 84,6 % 15,5 % 15,5 % 69,0 % 12,5 % 15,8 % 71,7 % Tento faktor je statisticky významný a mezi vlivem celostátní politiky a přesunem hlasů je silná vzájemná asociace. Můžeme tedy pozorovat opak od předpokládaného účinku celostátní politiky na rozhodování. Trestání vládních stran by mělo vycházet hlavně z principu využití druhořadých voleb k vyjádření názoru na celostátní politiku (na úrovni prvního řádu). Lze tedy předpokládat, že s vyšší mírou důležitosti celostátní politiky strany by mělo docházet k vyšší míře protestního hlasování a tedy přesunu hlasů k opozičním stranám. Avšak v námi sledovaných případech v Brně došlo k přesnému opaku. 4.4 Vyšší podpora menších a nových stran Již z výše zmíněných dat o trestání vládních stran lze pozorovat přesuny hlasů k malým a novým stranám. Také vliv celostátní politiky strany ukazuje, že pokud voličům přišel tento faktor jako méně důležitý, spíše volili malou stranu nezastoupenou v Poslanecké sněmovně. 53

59 Tato kapitola se tedy pokusí detailněji ověřit hypotézu, že voliči v druhořadých volbách více riskují a volí menší a nové strany. Z agregovaných dat můžeme pozorovat, že k výraznější podpoře malých stran, jež nebyly mezi lety 2013 až 2017 zastoupeny v Poslanecké sněmovně, v druhořadých volbách doopravdy docházelo. Oproti roku 2013 získaly takovéto strany o polovinu vyšší podíl hlasů v komunálních volbách a ještě výrazněji uspěly ve volbách krajských (viz tabulka č.14). Avšak podpora stran, které se nedostaly do PS v roce 2013, byla výrazná i v následujících volbách do Poslanecké sněmovny Nelze tedy říct, zdali se u komunálních a krajských voleb jednalo o efekt druhořadosti voleb nebo nikoliv. Tabulka 14. Podíl hlasů stranám zastoupeným v PS (velkým) a mimo něj (malým) ve sledovaných volbách v letech 2013 až 2017 v Brně. PS 2013 (v Brně) PS 2013 (celá ČR) OBECNÍ 2014 KRAJ 2016 (v Brně) PS 2017 (v Brně) hlasy velkým stranám (v %) 85,50 87,38 71,55 64,73 67,87 hlasy malým stranám (v %) 14,50 12,62 28,45 35,27 32,13 Z pozorování přesunu hlasů můžeme sledovat, že z těch občanů, kteří volili v komunálních volbách 2014 v Brně malou stranu a přišli k volbám i v roce 2013, bylo 56,8 % takových, jež ve volbách 2013 do Poslanecké sněmovny volilo velkou stranu. Z celkového počtu voličů zúčastněných v obou volbách se jednalo o 15,7 procent osob, které se rozhodly v druhořadých volbách podpořit menší stranu namísto velké zastoupené v Poslanecké sněmovně. Největší podíl voličů, kteří od velké strany přešli k volbě malých stran ve volbách do zastupitelstva města Brna v roce 2014, tvořili bývalí voliči pravicové opozice tedy TOP 09 (17,2 %) a ODS (9,4 %). Voliči vládních stran z roku 2013 byli zastoupeni mezi voliči malých stran v roce 2014 vždy přibližně z šesti procent. Nejméně pak podpořilo malé strany voličstvo Úsvitu a KSČM (viz tabulka č.15). 54

60 Tabulka 15. Přesuny hlasů bývalých voličů konkrétních stran (z roku 2013) k malým stranám v komunálních volbách Voliči malých stran při volbách do Zastupitelstva města Brna v roce 2014 (v %) ČSSD TOP 09 ODS KDU- ČSL Úsvit ANO KSČM malé strany nevolil podíl bývalých voličů jednotlivých stran, kteří přešli k volbě malé strany (z 6,67 17,22 9,44 6,11 0,56 5,56 0,56 35,00 13,33 celkového počtu voličů malých stran 2014) podíl bývalých voličů dané strany, kteří přešli k volbě malé strany (z celkového počtu bývalých voličů dané strany) 10,91 32,98 19,32 22,45 20,00 11,49 4,35 88,68 38,10 Obdobný poměr občanů se takto zachoval v krajských volbách. Více než polovina voličů (61,6 %) malých stran ve volbách do zastupitelstva Jihomoravského kraje přešla k volbě takové strany od jiné velké, kterou volila do Poslanecké sněmovny v roce Ze všech voličů zúčastněných v krajských i poslaneckých volbách se takto zachovalo 14,2 procent. Na rozdíl od komunálních voleb můžeme nejvyšší zastoupení mezi voliči malých stran při krajských volbách sledovat u bývalých voličů dvou největších vládních stran. Bývalí voliči ANO byli zastoupeni z jedné šestiny konkrétně z 15,9 procent. Deset a půl procenta z těch, jež v roce 2016 ČSL z roku 2013 tvořili mezi voliči malých stran podíl pouhých 1,4 procent. Nejmenší zastoupení měla společně s křesťanskými demokraty i KSČM. Zastoupení bývalých voličů pravicové opozice již nebylo natolik výrazné jako v komunálních volbách (viz tabulka č.16). Tabulka 16. Přesuny hlasů bývalých voličů konkrétních stran (z roku 2013) k malým stranám v krajských volbách podpořilo malou stranu, pak dalo v roce 2013 svůj hlas sociálním demokratům. Za to voliči KDU- Voliči malých stran při volbách do Zastupitelstva Jihomoravského kraje v Brně v roce 2016 (v %) ODS ČSSD KDU- ČSL ANO KSČM Úsvit TOP 09 malé strany nevolil podíl bývalých voličů jednotlivých stran, kteří přešli k volbě malé strany (z celkového počtu voličů malých stran 2016) 5,45 10,45 1,36 15,91 1,36 5,00 10,45 30,91 17,73 podíl bývalých voličů dané strany, kteří přešli k volbě malé strany (z celkového počtu bývalých voličů dané strany) 16,22 14,47 2,88 23,03 6,67 68,75 19,33 70,09 42,39 Významný podíl pro malé strany v druhořadých volbách však vytvořili i voliči, jež v poslaneckých volbách 2013 nevolili, případně volili v roce 2013 také malou stranu. Nicméně 55

61 nejvýrazněji se na úspěchu malých stran podíleli voliči, kteří přešli od velké strany k malé (v obou případech z poloviny). Avšak podobné přesuny od velkých k malým a novým stranám lze sledovat i u poslaneckých voleb Z voličů, kteří podpořili v roce 2017 malou či novou stranu a kteří se zúčastnili i předešlých poslaneckých voleb, bylo přesně 60,1 procent takových, jež ve volbách v roce 2013 volili jednu ze stran, která se následně dostala do Poslanecké sněmovny. Z celkového počtu voličů v roce 2017, kteří přišli k volbám i v roce 2013, se takto zachovalo 16,7 %. Poměrné zastoupení bývalých voličů konkrétních velkých stran mezi voliči malých v roce 2017 pak bylo obdobné tomu v krajských volbách. Největší podíl tvořili voliči, kteří v roce 2013 dali hlas ANO (11,1 %), ČSSD (7,4 %) a TOP 09 (7,4 %). Nejnižší zastoupení měli opět bývalí voliči komunistické strany (2,7 %), nízký podíl tvořili i voliči křesťanských demokratů (3,7 %). Tabulka 17. Přesuny hlasů bývalých voličů konkrétních stran (z roku 2013) k malým stranám ve volbách do PS Voliči malých stran při volbách do Poslanecké sněmovny ČR v Brně v roce 2017 (v %) ČSSD TOP 09 ODS KDU- ČSL Úsvit ANO KSČM malé strany nevolil podíl bývalých voličů jednotlivých stran, kteří přešli k volbě malé strany (z celkového počtu voličů malých stran 2017) 7,41 7,41 5,43 3,70 6,67 11,11 2,72 29,14 24,69 podíl bývalých voličů dané strany, kteří přešli k volbě malé strany (z celkového počtu bývalých voličů dané strany) 15,38 23,62 14,97 14,42 77,14 19,31 16,67 77,59 51,28 Z výše zmíněného lze pozorovat, že podle očekávání formulovaného v hypotéze o vyšší podpoře menších a nových stran v druhořadých volbách se chová sedmina voličů (která upřednostnila malou stranu před velkou, jež volila v roce 2013). Vyšší podíl hlasů pro malé a nové strany tak není způsoben pouhou neúčastí voličů velkých stran, ale také přesunem hlasů od velkých stran k malým. Nicméně obdobné množství přesunů lze sledovat i u druhých zkoumaných prvořadých voleb, což v námi zvoleném volebním období 2013 až 2017 vyvrací tvrzení, že u druhořadých voleb dochází více k podpoře malých a nových stran než u voleb prvořadých. Zdali ale k přesunu hlasů od velké k malým stranám došlo právě z důvodu principu méně v sázce a tedy upřímnější volbě ověříme v další kapitole. 56

62 4.5 Upřímné hlasování Reif a Schmitt (1980) pracují v teorii druhořadých voleb se strategickým a upřímným hlasováním. Dle nich ve volbách druhého řádu voliči volí spíše upřímně stranu, která jim je blízká, protože je méně v sázce a voliči se tak nebojí, že jejich hlas bude ztracen. V prvořadých volbách zase předpokládají, že voliči budou volit strategicky a vyberou jednu z větších stran, přestože s ní nemusí být natolik ztotožněni. V následující části tedy bude ověřena míra upřímného hlasování voličů v jednotlivých zkoumaných volbách v Brně. Určení upřímné volby je obtížné, už jen z toho faktoru, že definice tohoto pojmu je často velmi obecná. Většina autorů (např. Cabada a Kubát 2007; Havlík a Hoskovec 2009; Koepke a Ringe 2006) považují za upřímné hlasování (či někdy nazývané také jako volba srdcem) takové chování, jež je opoziční vůči taktickému hlasování a tedy kdy volič volí podle svých preferencí, bez svázání vnějšími okolnostmi. Jak přistupovat k tomu, co je vlastně onou preferencí a podle čeho je dána, již však žádný z autorů neuvádí. Tato práce tedy pracuje s představou, že upřímné hlasování je takové, kdy volič volí podle své největší preference. Ať už je tato preference postavena na základě stranické identifikace, sociální příslušnosti k určité skupině, či racionální volbě, vždy můžeme předpokládat, že pokud volič volí jemu nejvýznamnější preferovanou stranu, bude tuto stranu určovat hodnotově obdobně jako sám sebe. Na škále levice-pravice tak pravděpodobně určí sebe na obdobné pozici, jako jím preferovanou stranu. V případě taktického hlasování si totiž volič spíše bude uvědomovat, že se jím volené strana oddaluje na škále levice-pravice jeho vlastnímu sebeurčení, nicméně volí ji proto, že pro něj představuje nejschůdnější volitelné hnutí z velkých stran, které mají šanci překonat pětiprocentní klauzuli. Takto pojaté určení upřímného hlasování vychází ze zjednodušeného přístupu od Michaela Alvareze a Jonathana Naglera (2000: 63-67), kteří vytvořili metodiku pozorování strategického a upřímného hlasování na základě posouzení voličovy pozici v různých tematických oblastech a jeho určení pozice strany. Přestože někteří politologové tvrdí (viz například Krejčí 2006: 415), že voliči mají problém rozumět rozlišení levice a pravice, tato část práce nepracuje s racionálním určením na této škále, ale subjektivním vlastním vnímáním voliče. Ten tak tuto škálu může vnímat rozdílně než jiní voliči, přesto při umístění sebe a strany ji vnímá jednotně. Rozdíl mezi subjektivním určením sebe a strany by mohl být porovnán stejně tak dobře na škále liberál-konzervativec či 57

63 jakýchkoliv jiných škálách (viz Alvarez a Nagler (2000), kteří tímto způsobem porovnávali voličovo umístění na škále politických témat, ekonomických a demografických faktorů a zjistili, že výstupy byly podobné i s dalšími metodami zkoumajícími upřímné a strategické hlasování). V této práci tedy vycházíme z toho, že v případě upřímného hlasování volič určí sebe na určité škále stejně, jako jím vybranou stranu. V případě taktického si pak uvědomuje, že jím volená strana je na této škále částečně vzdálená od jeho vlastního sebeurčení Upřímné hlasování na základě určení na pravolevé škále Na základě výše zmíněné metody sledování upřímného hlasování můžeme shledat, že přibližně 40 procent brněnských voličů zařadilo na škále levice-pravice sebe i jimi volenou stranu na stejnou úroveň. Míra upřímného hlasování na základě zkoumaného faktoru se nijak výrazně neodlišovala mezi prvořadými a druhořadými volbami. Ve všech třech sledovaných volbách byl rozdíl mezi body určení na škále 0 až 10 žádný nebo o jeden bod u přibližně 73 % voličů. Rozdíl o více než 5 stupňů na škále levice-pravice se pohyboval již pouze v řádu jednotek respondentů exit-poll šetření a tvořil tak zanedbatelné množství. Průměrný rozdíl byl u všech tří sledovaných voleb o 1,0 až 1,1 bodu 5 (viz tabulka č.18). Tabulka 18. Srovnání rozdílu voličova určení zvolené strany a sebe na škále levice-pravice. Rozdíl je zobrazen v absolutní hodnotě, na základě které jsou určeny i jednotlivé podíly. Rozdíl určení strany a sebe na škále levice-pravice (absolutní hodnota) ROZDÍL OBEC 2014 KRAJ 2016 PS 2017 o 0 bodů 42,0 % 42,9 % 41,2 % o 1 bod 31,6 % 31,2 % 30,9 % o 2 body 15,3 % 12,6 % 14,7 % o 3 body 7,6 % 6,2 % 7,1 % o 4 body 1,9 % 4,2 % 2,8 % o 5 bodů 1,1 % 2,2 % 2,0 % o 6 bodů 0,3 % 0,2 % 0,5 % o 7 bodů 0,2 % 0,2 % 0,4 % o 8 bodů 0,3 % 0,1 % o 9 bodů 0,1 % o 10 bodů 0,1 % průměrný rozdíl o: 1,01 1,07 1,12 medián Standardní chyba se v tomto případě při 95% hladině významnosti pohybuje v rozmezí ± 0,4 až 0,5 bodu. 58

64 Při srovnání volby velké nebo malé strany a rozdílu určení na pravolevé škále nejsou pozorovatelné žádné významné odlišnosti od normálního rozložení, ani vzájemné asociace. Ve všech sledovaných volbách tak není pozorovatelná souvislost, mezi námi určeným typem upřímného hlasování a volbou malé strany nezastoupené v Poslanecké sněmovně. Nelze v tomto případě vypozorovat ani žádný rozdíl mezi volebním chováním při námi zkoumaných druhořadých a prvořadých volbách v Brně. Více tento fakt ověří regresní analýza níže v této práci. Velmi slabou vzájemnou souvislost lze pozorovat pouze u komunálních a krajských voleb při srovnání volby vládní či opoziční strany a rozdílu určení sebe a zvolené strany na škále levicepravice. Konkrétně u opozičních stran byla větší míra upřímného hlasování než u voličů vládních stran. Jedná se však o slabou asociaci, které bude více ověřena v regresní analýze níže v této práci Upřímné hlasování na základě strany, která vyřeší nejdůležitější téma Abychom ověřili výše zmíněná tvrzení, že míra upřímného hlasování se ve zkoumaných volbách nelišila mezi druhořadými a prvořadými volbami a také že není zřejmá žádná asociace s typem zvolené strany, zaměří se tato práce ještě na další přístup ke zkoumání upřímného hlasování. Při exit-poll šetření v Brně v roce 2016 a 2017 byli voliči dotazováni na pro ně nejdůležitější téma v daných volbách a následně požádáni o uvedení strany, která by podle nich dokázala nejlépe vyřešit uvedené téma. Zaměříme-li se při pozorování upřímného hlasování úžeji pouze na přístup racionální volby 6, můžeme předpokládat, že volič si při volbě srdcem vybere takovou stranu, která je mu nejblíže v danou chvíli a dokáže tedy nejlépe vyřešit jím uvedená témata. V následující části této práce proto bude srovnána odpověď na zvolenou stranu a stranu, která nejlépe vyřeší voličovo nejdůležitější téma. Jelikož při komunálních volbách v roce 2014 nebyli voliči dotazováni na zkoumanou otázku, budou v tomto případě 6 Respektive na valenční hlasování, které vychází z předpokladu racionálního chování voliče a to na základě tematického hlasování rozšířeného o vnímání rozdílných kompetencí stran na řešení daných témat. Volič se tedy může rozhodovat i na základě témat, na jejichž řešení se většina stran shodne, vnímá však jednu stranu, která je pro ono řešení nejvíce kompetentní (Linek 2010: 11). Opět se jedná o volbu voličovy největší preference a tady upřímné hlasování podle námi stanovené teze. 59

65 17,07% 14,46% 82,93% 85,54% porovnány pouze volby do krajského zastupitelstva 2016 a volby do Poslanecké sněmovny Z pozorování vychází, že i v tomto případě se neodlišuje míra upřímného hlasování mezi druhořadými a prvořadými volbami. V obou zkoumaných případech můžeme pozorovat, že z relevantních odpovědí (tedy těch, kde respondent odpověděl v obou otázkách) bylo 83,2 % (2016), případně 85,3 % (2017), takových voličů, kteří označili stranu, jež vyřeší nejdůležitější téma, stejnou jako jimi zvolenou stranu 7. Pouze přibližně jedna šestina voličů v obou volbách označila jinou stranu nebo žádnou, než které dali v daných volbách hlas (viz graf v obrázku č.9). U otázky na stranu, která nejlépe vyřeší nejdůležitější téma, bylo zároveň zaznamenáno velké množství respondentů, jež odmítli na tuto otázku odpovědět. Konkrétně 33,6 % (v krajských volbách) a 22,4 % (v poslaneckých volbách). U těchto voličů nelze určit, z jakých příčin neodpověděli, a proto ani není možné stanovit, zda volili upřímně či nikoliv 8. Ze všech oslovených voličů tak podle tohoto zkoumaného přístupu volilo v Brně upřímně minimálně 55,0 % ve volbách do zastupitelstva Jihomoravského kraje a 66,4 % do Poslanecké sněmovny ČR. Nejdůležitější téma podle voličů vyřeší: KRAJ 2016 PS 2017 s t e j n á s t r a n a j a k o z v o l e n á j i n á n e b o ž á d n á s t r a n a n e ž z v o l e n á Obrázek 9. Graf znázorňuje podíl voličů, jež věří, že pro ně nejdůležitější téma vyřeší stejná strana jako ta, kterou volili a podíl těch, kteří věří, že jejich téma vyřeší jiná nebo žádná strana. Podíl vychází z počtu respondentů, jež odpověděli na obě otázky. Ani v tomto případě nelze pozorovat žádnou vzájemnou souvislost s volbou velké či malé strany, ani strany vládní či opoziční. I v tomto přístupu k míře upřímného hlasování tak 7 Standardní chyba výsledku se v případě krajských voleb pohybuje ± 2,8 % a u voleb do PS 2017 v rozmezí ± 2,2 %. 8 Zkoumáme totiž pouze valenční hlasování. Je však možné, že se volič ve volbách nerozhodoval podle žádných témat a nevolil tedy valenčně. V takovém případě mohla být však jeho volba stále upřímná, na základě jiného přístupu volebního chování. Vyšší míra neodpovědí v krajských volbách tak spíše vypovídá o tom, že méně voličů volilo valenčně, než že by volilo méně voličů upřímně. 60

66 nelze shledat, že by se mezi voliči menších stran vyskytoval vyšší podíl voličů, jež volili srdcem, než mezi voliči velkých stran Upřímné hlasování není doménou jen druhořadých voleb Pro ověření míry upřímného hlasování byly provedeny dva přístupy analýzy. Ani jeden však nepotvrdil, že by byla v druhořadých volbách vyšší míra tohoto volebního chování než ve volbách prvního řádu. Naopak na základě druhého pozorování (za pomoci srovnání zvolené strany a strany, jež by nejlépe vyřešila nejdůležitější téma) vykazovaly volby do poslanecké sněmovny v roce 2017 dokonce slabě vyšší, avšak statisticky nevýznamnou, míru upřímné volby. Nepotvrzená zůstala také asociace míry upřímného hlasování s volbou menších stran. Teorie druhořadých voleb spojuje vyšší podíl pro malé strany s upřímným hlasováním, kdy se volič nebojí zvolit svoji nejbližší preferenci. Avšak v námi zkoumaném období na případu brněnských voleb nebylo možné najít jakoukoliv souvislost míry upřímného hlasování s tím, jestli volič volil malou nebo velkou stranu. Jak voliči velkých, tak malých stran, vykazovali obdobné zastoupení těch, jež volili upřímně podle svých preferencí. Oba přístupy ke zkoumání upřímného hlasování spolu souvisí, jejich vzájemná asociace je statisticky významná, avšak relativně slabá (jak u krajských 2016, tak poslaneckých voleb 2017). To je dáno z velké míry tím, že voličů, kteří jimi zvolenou stranu označili na škále levicepravice jinak než sebe, je mnohem více než těch, kteří určili jinou stranu jako nejlepší k vyřešení jejich nejdůležitějšího tématu. Významnou roli zde může hrát i velká míra respondentů, kteří vůbec neodpověděli na otázku strany, která by nejlépe vyřešila pro ně nejdůležitější téma. 4.6 Zaměření na známé osobnosti Na základě teorie druhořadých voleb by se měl volič ve volbách druhého řádu více rozhodovat podle známých osobností a sympatií vůči konkrétním kandidátům. Z dat, které jsou k dispozici, lze pozorovat pouze vliv lídra kandidátní listiny. Ten často představuje hlavní vůdčí osobnost, nicméně nelze opomenout, že se voliči mohli rozhodovat i podle jiných osobností jimi zvolené strany, což následující analýza není schopna ověřit. Osobnost lídra kandidátky považovalo za velmi důležitý faktor 15,6 % voličů v komunálních volbách v roce 2014, 15,1 % brněnských voličů při volbách do zastupitelstva Jihomoravského kraje v roce 2016 a 22,6 % osob, jež se zúčastnilo voleb do Poslanecké 61

67 sněmovny v roce Ve všech třech zmíněných volbách byl pro většinu voličů faktor osobnosti lídra spíše důležitý než nedůležitý. Nicméně častěji byl významný pro voliče ve volbách do PS než ve zbylých dvou zkoumaných případech. Jak je možné sledovat v grafu (obrázek č.10), pro 67,6 procent voličů v poslaneckých volbách 2017 byl faktor osobnosti lídra spíše důležitý při rozhodování, zatímco ve sledovaných druhořadých volbách to bylo spíše důležité pro 61,0 % (při komunálních 2014) či 54,1 % (při krajských 2016) osob, jež se zúčastnily těchto voleb. Vliv lídra kandidátky na rozhodnutí koho volit (v %) spíše nedůležité (0-4) spíše důležité (6-10) KOMUNÁL 2014 KRAJ 2016 PS 2017 Obrázek 10. Graf srovnávající míru důležitosti osobnosti lídra kandidátky na rozhodnutí koho volit. Zobrazeny jsou výsledky za komunální, krajské a poslanecké volby. Rozdělení na spíše nedůležité a důležité je na základě určení na škále 0-10, kdy 0-4 bylo považováno za spíše nedůležité a 6-10 za spíše důležité. Rozdíl tak byl i v průměrné odpovědi. Respondenti při exit-poll šetření měli určit míru důležitosti osobnosti lídra kandidátky na škále 0 až 10, kdy 10 bylo velmi důležité a 0 nebylo vůbec důležité. Průměrná odpověď při volbách do PS 2017 mezi brněnskými voliči byla 6,7 (medián 8), při komunálních ,0 (medián 7) a při krajských ,6 (medián 6) 10. Lze tedy pozorovat, že lídr kandidátky byl důležitým faktorem pro rozhodování voličů ve všech sledovaných volbách. Avšak hypotéza, že se v druhořadých volbách voliči spíše rozhodují podle známých osobností než v prvořadých není tímto potvrzena. Naopak v poslaneckých volbách byla zaznamenána větší důležitost lídra při rozhodování, než tomu bylo při komunálních a krajských volbách v Brně. Je však důležité opět zmínit, že osobnost lídra kandidátky je pouze 9 Standardní možná chyba byla u komunálních voleb ± 2,8 %, u krajských ± 2,2 % a u voleb do PS 2017 ± 2,2 %. 10 Standardní statistická chyba je u všech tří voleb ± 0,2 až 0,3 bodu na stupnici od 0 do

68 jednou z mnoha známých osobností, které mohly mít vliv na rozhodování voličů a není tedy možné námi stanovenou hypotézu naprosto vyvrátit. Je možné, že v druhořadých volbách byly pro Brňany důležitější jiné známé osobnosti než lídři kandidátních listin, zatímco ve volbách do PS to mohly být právě jenom tyto osoby ve vedoucím postavení. 4.7 Vliv volební kampaně Poslední zkoumanou hypotézou v této práci je vyšší význam volebních kampaní v druhořadých volbách než v prvořadých. Zásadním faktorem je i rozdílná povaha kampaně mezi typy voleb. Zatímco v prvořadých slouží hlavně k hodnotovému přesvědčení, v druhořadých se má jednat převážně o mobilizační efekt. Tedy hlavně přimět voliče, že přeci jen něco je v sázce a je potřeba se zúčastnit hlasování. Ověření míry vlivu volební kampaně má své limity převážně z toho důvodu, že dotazování je velmi subjektivní a vlastní voličovo uvědomění, jestli na něj kampaň měla vliv nebo ne, je těžko určitelné. Údaje nám tedy sice říkají, zda si voliči mysleli, že pro ně byla kampaň při rozhodování důležitá nebo ne, nedokážeme však s jistotou určit, jestli byli doopravdy ovlivněni tak, jak si sami myslí. Volební kampaň považovalo za velmi důležitou při jejich rozhodování pouze 2,3 % voličů v komunálních volbách 2014, 3,7 % Brňanů, jež se zúčastnili krajských voleb 2016, a 4,2 % osob, které hlasovaly v Brně ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce Volební kampaň ve všech třech zmíněných volbách označovali voliči jako spíše nedůležitou. Třetina voličů určila kampaň jako naprosto nedůležitou. Rozdíly mezi prvořadými a druhořadými volbami lze pozorovat obdobné jako u vlivu známých osobností na rozhodování. Nejvíce měla vliv kampaň na voliče do poslaneckých voleb v roce Avšak rozdíl oproti zkoumaným druhořadým volbám byl velmi malý. Dá se tedy konstatovat, že vliv kampaně byl ve všech třech sledovaných volbách téměř shodný. Respondenti exit-poll šetření určovali důležitost volební kampaně na škále od 0 po 10, kdy deset značilo velkou důležitost a nula žádnou. Ve všech třech volbách se průměr pohyboval okolo bodu 3 (v komunálních byl 3,27, v krajských 2,92 a v poslaneckých 3,46) 12. Nejmenší vliv 11 Standardní chyba byla u komunálních a krajských voleb ± 1,2 %, u voleb do PS 2017 ± 1,0 %. 12 Standardní chyba je u všech tří voleb ± 0,2 bodu na stupnici od 0 do

69 kampaně byl u krajských voleb, zatímco u komunálních se spíše vyrovnával tomu při volbách do PS. Pokud totiž sečteme všechny hodnoty horní poloviny škály 0 až 10 (tedy odpovědi 6 a více), pak zjistíme, že volební kampaň byla spíše důležitá pro 23,3 % voličů komunálních a 22,5 % voličů poslaneckých voleb. Ve volbách do zastupitelstva Jihomoravského kraje se pak vyjádřilo 19,5 procent hlasujících, že byla kampaň spíše důležitá na jejich rozhodnutí. V neposlední řadě by bylo možné ověřit korelaci vlivu volební kampaně na rozhodnutí voliče a dobu, kdy se rozhodl, jak bude hlasovat. Mohli bychom tak ověřit mobilizační efekt voleb. Ze srovnání těchto dat však nevzešla žádná vzájemná souvislost a výsledky této korelace nebyly v případě všech tří zkoumaných voleb signifikantní. Nelze tak mobilizační efekt kampaně posoudit. Čas rozhodnutí však nejspíš neměl pro voliče žádnou souvislost s důležitostí volební kampaně na rozhodnutí. Nepodařilo se ani ověřit hypotézu o větší roli kampaní v druhořadých volbách než v prvořadých. Minimálně z názoru voličů tomu tak není, kampaň hraje ve všech třech zkoumaných volbách téměř stejně významnou roli, jen slabě vyšší ve volbách do PS. 4.8 Regresní analýza porovnání vlivu vybraných proměnných na voličovo rozhodnutí V závěru této práce bude prozkoumán vliv proměnných mezi sebou při kontrole ostatních faktorů. Regresní analýza zkoumá vliv nezávislých proměnných na závislou proměnnou, kterou je v našem případě voličem zvolená strana v Brně. Konkrétně specifikované na trestání vládních stran (tedy přesun hlasů), volbu malé či velké strany a volbu konkrétní strany. Jako faktory, které by mohly ovlivňovat volbu, byly vybrány ukazatele z jednotlivých hypotéz a také další proměnné, které vycházejí z teoretických předpokladů: 1) Vývoj situace v Brně/kraji/ČR správným směrem Koncept trestání vládních stran v druhořadých volbách je úzce spojený se spokojeností s aktuálním směřováním situace života (viz Charvát 2012: 217). Voliči byli dotazování, zda se při zohlednění všech okolností života vyvíjí situace v Brně/ Jihomoravském kraji/ ČR správným směrem. Lze tedy předpokládat, že při nespokojenosti s vývojem situace bude volič spíše trestat strany a volit rozdílnou, než volil v předcházejících prvořadých volbách. 64

70 2) Důležitost celostátní politiky strany na rozhodnutí Vliv celostátní politické arény je základním předpokladem teorie druhořadých voleb. Volby druhého řádu jsou druhořadé právě proto, že v nich volič vnímá, že je méně v sázce než v prvořadých a vidí zde příležitost reflektovat celostátní politiku (viz Schakel a Jeffery 2013: 44). Do analýzy tak bude zařazen faktor důležitosti celostátní politiky strany na voličovo rozhodnutí, koho bude volit. Při vyšším vlivu celostátní politiky by mělo spíše docházet k trestání vládních stran. 3) Zájem o politické dění v Brně/kraji/ČR Vliv celostátní politiky na voličovo rozhodnutí bude ověřen také jeho zájmem o politické dění v České republice, Jihomoravském kraji a Brně. A to nejen jejich hodnotou na škále od 0 po 10 (kdy 10 je velký zájem), ale také rozdílem mezi zájmem o prvořadou a druhořadou politickou arénu. Vyšší zájem o politiku v ČR a nižší o tu komunální či krajskou při druhořadých volbách může značit volbu podle celostátní politické arény a tedy spíše vést k trestání vládních stran. 4) Upřímné hlasování Při druhořadých volbách by na základě teorie měli voliči volit spíše upřímně, protože se nebojí propadnutí svého hlasu. Vnímají totiž, že je méně v sázce a volí tak i strany, které by v hlavní politické aréně měly malou nebo žádnou šanci na výhru (Havlík a Hoskovec 2009: 27-28). Lze tedy předpokládat, že upřímné hlasování bude mít větší šanci u malých než velkých stran. Upřímné hlasování pak bude ověřeno pomocí dvou proměnných představených již výše, a to za pomoci určení sebe a zvolené strany na škále levice-pravice a hlasování podle strany, která vyřeší nejdůležitější téma. 5) Důležitost lídra kandidátky na rozhodnutí Jednou z vedlejších hypotéz teorie druhořadých voleb je také fakt, že se voliči více zaměřují na osobnosti. Hypotéza samotná je postavená na faktu, že volby druhého řádu nejsou pro voliče natolik přehledné a jasné jako ty prvního řádu (protože se mohou lišit v institucionálním a procedurálním nastavení) a tak se volič více zaměřuje na známé osobnosti, podle kterých se dokáže rozhodnout (Reif a Schmitt 1980: a Šaradín 2008: 31-38). Právě proto bude při regresní analýze ověřen také vliv důležitosti lídra kandidátky na voličovo rozhodnutí. 6) Důležitost volební kampaně na rozhodnutí 65

71 Volební kampaň je specifickou dimenzí druhořadých voleb. Strany musí do kampaně vynaložit více prostředků, aby mobilizovaly voliče i ve volbách druhého řádu. Zatímco v prvořadých hrají v mobilizaci významnou roli samotná média, která se těmito volbami více zabývají, v druhořadých již musí strany soupeřit s jinými politickými tématy a problémy, které se mohou dít v jiných úrovních. Kampaň tak v druhořadých volbách hraje větší význam (viz Reif a Schmitt 1980: 13-14). 7) Věk Poslední proměnnou zařazenou do regresní analýzy je věk voličů. Ten pomůže ověřit vliv na stranickou identifikaci, která by měla být aspektem upřímného hlasování a zároveň zachovávat kontinuální voličův hlas vůči stejným, převážně tradičním velkým stranám. Stranická identifikace nejvíce kulminuje ve věku let, kdy volič silně preferuje jednu danou stranu (Campbell 1960b: 93-94). S rostoucím věkem by tak měla být šance na volbu nových a malých stran nižší. Kontrola vzájemných souvislostí vybraných proměnných Vzhledem k charakteru regresní analýzy využité pro vysvětlení závislosti mezi zvolenými nezávislými proměnnými a volbou dané strany je nutné ověřit vzájemnou nezávislost vybraných proměnných. To je provedeno pomocí korelace. Pro ověření vzájemné souvislosti faktorů byly použity korelační koeficienty kovariance Spearmonovo Rho a Kendallovo Tau, které umožňují ověřit souvislost mezi kardinálními, nominálními i ordinálními proměnnými. Vysoká souvislost se prokázala u proměnných, jež se týkají zájmu o politické dění. Z analýzy tak byly vypuštěny faktory zájmu o politiku v Brně/kraji, v případě dat z voleb do PS 2017 pak také ještě rozdíl zájmu o politiku v ČR a v kraji. Ostatní proměnné dosahovaly nízké nebo slabé souvislosti, byly proto v analýze zachovány (podrobné tabulky vzájemných souvislostí jsou v příloze č.4) Vliv nezávislých proměnných na trestání vládních stran Vývoj situace správným směrem Sledujeme-li vliv výše vybraných proměnných na trestání vládních stran, ve všech třech případech zkoumaných voleb se ukazuje jeden významný faktor spokojenost s vývojem situace v ČR, případně regionu nebo Brně. Čím více je volič nespokojen s vývojem situace, tím větší je šance, že bude trestat vládní strany, a to volbou opoziční strany na národní úrovni, přestože ve volbách do PS 2013 volil jednu z následně vládních stran (ČSSD, ANO 2011 nebo 66

72 KDU-ČSL). Nejvýrazněji se tento vliv projevil při volbách do poslanecké sněmovny Pokud volič posuzuje vývoj situace rozhodně špatným směrem namísto rozhodně správným, je šance že bude trestat vládní strany volbou opoziční 12,6krát vyšší v případě voleb do PS 2017, 5,3krát při krajských volbách 2016 a 3,7krát při volbách do zastupitelstva města Brna v roce Je však důležité zmínit, že faktor spokojenosti s vývojem situace může být zavádějící při snaze spojení tohoto indikátoru s vlivem celostátní politiky na voličovo rozhodnutí. Voliči při každých volbách byli totiž dotazování na spojenost se situací na dané úrovni (tedy při komunálních volbách na situaci v Brně, při krajských na situaci v Jihomoravském kraji). Vliv celostátní politiky strany U komunálních voleb 2014 již nelze příliš pozorovat žádný další vlivný faktor (z vybraných) na přesun hlasů od vládní strany k opoziční. Ostatní proměnné byly spíše nesignifikantní a ukazovaly velmi slabý efekt prediktorů. Za to při krajských volbách 2016 a poslaneckých 2017 můžeme pozorovat i další vlivné proměnné. S rostoucím vlivem celostátní politiky strany na voličovo rozhodnutí o jednotku (na škále od 0 do 10) se šance, že bude namísto opětovné volby vládní strany volit opoziční, snižuje o 13 % při volbách do PS 2017 a o 21,3 % v případě krajských voleb Naopak u komunálních voleb 2014 by šance vzrostla o 8 % v tomto případě však tento vliv nelze příliš zobecňovat na celou populaci (riziko chyby je zde poloviční). Upřímné hlasování Také upřímné hlasování mělo vliv na trestání vládních stran. Určil-li volič v Brně jako stranu, která vyřeší jeho nejdůležitější téma, jinou, než kterou volil (a volil tak neupřímně), klesá šance na přesun jeho hlasu od vládní k opoziční straně o 79 % při krajských volbách Naopak při volbách do PS 2017 byla šance volby opoziční strany 2,9krát vyšší než opětovné volby vládní strany, pokud volič volil neupřímně. I při pozorování upřímného hlasování pomocí rozdílu voličova určení sebe a jím zvolené strany na škále levice-pravice můžeme pozorovat obdobný efekt. Tedy při krajských volbách (ale i komunálních) s nárůstem rozdílu (a tedy vyšší mírou neupřímnosti) je šance, že bude trestat vládní strany volbou opoziční, nižší, než že opět zvolí vládní stranu. U voleb do PS 2017 je to přesně naopak. Tento faktor je však statisticky významný pouze u poslaneckých voleb

73 a při zbylých dvou zkoumaných volbách je zde již riziko nespolehlivosti při zobecnění na celou populaci v Brně (viz signifikance v tabulce přílohy č.5). Věk voličů Jako nejvýznamnější efekt na trestání vládních stran se při krajských (2016) a poslaneckých (2017) volbách ukázal být voličův věk. S vyšším věkem voliče klesala šance, že přesune svůj hlas od vládní strany k opoziční. U obou voleb s nárůstem o desetiletí klesá šance přibližně o 40 %. V případě mladých voličů tak byla mnohem vyšší šance, že budou trestat vládní strany než u starších občanů v Brně. U komunálních voleb 2014 byl však tento faktor naprosto nevýznamný a efekt věku neměl žádný vliv. Vliv volební kampaně Posledním faktorem, který se ukázal být významný při trestání vládních stran, je důležitost volební kampaně při voličově rozhodování koho zvolit. Tato proměnná měla vliv při krajských volbách S rostoucí důležitostí kampaně na voličovo rozhodnutí rostla mírně i šance na trestání vládních stran. Tento faktor však nebyl u zbylých dvou zkoumaných voleb příliš významný Vliv nezávislých proměnných na volbu strany Kromě trestání vládních stran byla jako závislá proměnná zkoumána i volba konkrétní strany a také kategorizovaná volba malé, či velké strany. Při pozorování vlivu na volbu konkrétní strany byla jako referenční hodnota stanovena volba ČSSD nejsilnější vládní strany ve sledovaném volebním období a zároveň nejsilnější strany jihomoravské krajské a brněnské městské rady v předcházejícím volebním období. Modely vysvětlující vliv vybraných proměnných na volbu strany (u třech zkoumaných voleb vždy model pro volbu malé či velké strany a model pro volbu konkrétní strany) byly v tomto případě slabší než v předchozím modelu při zjišťování vlivu na přesuny hlasů. Mnohé tak zůstává nevysvětleno (modely vysvětlily okolo 13 až 30 % proměnlivosti závislé proměnné dle Nagelkerkeho ukazatele, jak je možné pozorovat v tabulkách příloh č.6 a č.7). 68

74 Vývoj situace správným směrem Jako velmi významný se opět ukázal být faktor spokojenosti s vývojem situace. S rostoucí nespokojeností roste šance, že volič zvolí spíše malou stranu než velkou 13 v případě všech tří zkoumaných voleb (komunálních, krajských i poslaneckých). Pokud volič vnímá vývoj situace jako rozhodně špatný, je šance že zvolí malou stranu namísto velké přibližně 3,5krát vyšší, než kdyby byl s vývojem situace v ČR, kraji nebo Brně naprosto spokojen. Čím více vnímá volič vývoj situace špatným směrem, tím nižší je šance zvolení největší vládní strany ČSSD. Téměř všem ostatním stranám totiž rostla šance na zvolení oproti ČSSD s rostoucí nespokojeností voličů. Nejvíce malým, novým a opozičním stranám. Při komunálních volbách 2014 byla šance, že naprosto nespokojený volič zvolí Žit Brno či KSČM přibližně 30 až 40krát vyšší, než že zvolí ČSSD. Naopak u vládních křesťanských demokratů a ANO 2011 již nebyla šance oproti volbě ČSSD natolik výrazná. Pokud by volič namísto naprosté spokojenosti se situací byl naprosto nespokojený, byla by šance volby KDU-ČSL 3,8krát vyšší a ANO 11,6krát vyšší. Při krajských volbách 2016 se pak šance volby jiné strany než ČSSD s rostoucí nespokojeností nezvedala tak výrazně. U naprosto nespokojeného volič je šance volby komunistické strany 18,4krát vyšší oproti volbě ČSSD než u naprosto spokojeného voliče. Podobně by na tom byli i Starostové. Šance volby vládních KDU-ČSL a ANO, ale i TOP 09 s Žít Brno, již neroste s nespokojeností tak výrazně. Při naprosté nespokojenosti voliče by jejich šance oproti volbě ČSSD vrostla 2krát až 6krát. Význam tak zde může hrát i fakt, že TOP 09 a Žít Brno byly vládními stranami na komunální úrovni v Brně a voliči tak mohli vyjadřovat nespokojenost i k jejich působení. Při volbách do PS 2017 pak s nespokojeností rostla šance volby opět komunistům a SPD. Volič naprosto nespokojený s vývojem situace v ČR má šanci volby těchto dvou stran 35krát (u KSČM) a 75krát (u SPD) vyšší oproti volbě ČSSD než pokud by byl naprosto spokojený. Zato vládní hnutí ANO by mělo šanci vyšší jen 1,6násobně, křesťanští demokraté pak dokonce o 64,5 procent nižší šanci na zvolení než sociální demokraté. 13 Za velké strany jsou v této práci považovány ty, jež byly v roce 2013 zvoleny do Poslanecké sněmovny ČR. 69

75 Obecně lze tedy pozorovat, že čím větší je voličova nespokojenost s vývojem situace, tím větší je šance že zvolí novou protestní stranu (jako bylo Žít Brno v roce 2014 či SPD 2017) nebo komunistickou stranu (ve všech zkoumaných volbách) namísto volby vládních stran na národní úrovni. Rozdíly mezi jednotlivými zkoumanými volbami pak nejsou příliš velké. Výraznější rozdíl míry šance na zvolení s rostoucí nespokojeností voličů lze pak sledovat pouze u Žít Brno (při komunálních rostla šance s nespokojeností o 238 % oproti volbě ČSSD, za to při krajských už pouze o 37 %), které však na krajské úrovni kandidovalo společně s TOP 09 a proto nelze posoudit význam tohoto rozdílu. Vliv celostátní politiky strany Důležitost celostátní politiky je významným faktorem při volbě velké či malé strany. S rostoucí důležitostí celostátní politiky strany klesá šance na zvolení malé strany. Nejvíce se tento faktor projevuje u komunálních voleb, kdy při nárůstu důležitosti celostátní politiky o jednotku na škále 0 až 10 klesá šance volby malé strany namísto velké o 21,9 procent. Při krajských volbách klesá šance volby menší partaje již jen o 13,5 % a v případě voleb do PS 2017 byl pokles šance o 7,6 % oproti volbě velké strany. Pokud porovnáme vliv na volbu jednotlivých stran, byl tento faktor při komunálních volbách v roce 2014 významný pouze u malých stran, tedy Zelených, Žít Brno a ostatních, jež nepřekročily 5procentní klauzuli. Nejvýraznější byl pokles šance u hnutí Žít Brno, které s rostoucí důležitostí celostátní politiky této strany na voličovu volbu o jednotku mělo 0,72krát nižší šanci na zvolení než ČSSD. U velkých stran pak nebyl efekt nijak významný. Také v případě krajských voleb byl faktor důležitosti celostátní politiky signifikantní u volby menších hnutí, jako byli Zelení a Piráti, Starostové pro Jižní Moravu, Koalice SPD a SPO a ostatní strany, jež nepřekročily v roce 2016 pěti procentní hranici. Jelikož byly výsledky v exitpoll šetření pro SPD+SPO velmi podhodnocené, jejich výsledek nelze považovat za spolehlivý. Za to u ostatních stran již můžeme posoudit, že efekt byl obdobný jako při komunálních volbách. A to, že s rostoucí důležitostí celostátní politiky strany na voličovo rozhodnutí klesá šance volby malé strany, nejvíce u Starostů, kde při voličově posunu na škále od 0 po 10 o jednu hodnotu k větší důležitosti celostátní politiky je šance na zvolení této strany o 15,5 procent nižší než volba velké ČSSD. Obdobně jsou na tom i Zelení a Piráti s poklesem šance o 11,4 % oproti sociálním demokratům. Naopak významný se ukázal být i výsledek hnutí ANO, u kterého 70

76 s rostoucí důležitostí celostátní politiky roste šance, že volič zvolí tuto stranu namísto ČSSD. Konkrétně o 18,1 % s každým nárůstem důležitosti celostátní politiky strany o jednu jednotku. Největší význam celostátní politiky pro volbu ČSSD byl při volbách do PS Většině ostatních stran totiž s rostoucí důležitostí celostátní politiky strany klesala šance na zvolení. Nejvíce opět u malých a nových stran, tedy SPD a jiných stran, které nepřekročily pěti procentní klauzuli v jejich případě s každým nárůstem významu celostátní politiky na voličovo rozhodnutí klesá šance zvolení o přibližně 12,5 procent. Významný efekt je také u Pirátské strany, ale i opoziční ODS, kdy v obou případech šance na zvolení oproti ČSSD s růstem vlivu celostátní politiky strany taktéž klesá. Vliv důležitosti celostátní politiky na volbu malé či velké strany je tak významný ve všech zkoumaných volbách. S rostoucí důležitostí celostátní politiky klesá šance volby malé strany. Tento efekt je pak významný hlavně právě pro volbu malé strany, nikoliv velké (viz tabulky v příloze č.6). Vliv zájmu o politické dění Míra zájmu o politické dění v ČR může být dalším ukazatelem, kterým bychom mohli ověřit vliv celostátní politické úrovně na zkoumané volby. Napomoct pak může také rozdíl mezi zájmem o politické dění v ČR a Brně nebo kraji. Proměnná rozdílu však byla významná pouze při komunálních volbách 2014, kdy můžeme pozorovat, že s rostoucím rozdílem (kdy se zvětšuje zájem o dění v ČR a zároveň klesá zájem o dění v Brně) o jednu jednotku klesá šance volby malé strany o 10,1 %. To částečně ukazuje i vliv této proměnné na jednotlivé strany, kdy oproti velké ČSSD měli s nárůstem tohoto faktoru menší šanci na zvolení Zelení a Žít Brno, ale i velké strany jako ODS či KSČM. V případě zkoumaných krajských a poslaneckých volbách se pak tento efekt neprojevil. U těch se však jako významný projevil faktor samotného zájmu o politické dění v ČR. Čím více se volič zajímal o celostátní politiku, tím větší byla šance na volbu malé strany. Efekt byl sice mírný, přesto opačný, než jaký můžeme pozorovat u proměnné důležitosti celostátní politiky strany na rozhodnutí. Pokud se na škále od 0 do 10, kdy 10 znamená, že se volič naprosto zajímá o politické dění v ČR, zvýší hodnota o jedno, zvýší se i šance na volbu malé strany o 8 % v případě krajských voleb a 12,4 % při volbách do PS

77 Význam zájmu o politické dění v ČR se projevil nejvíce při volbách do Poslanecké sněmovny V případě zkoumaných druhořadých voleb byl význam tohoto faktoru nižší a efekt byl patrný pouze u hnutí ANO, případně Starostů. Tato strana měla při volbách do zastupitelstva Jihomoravského kraje v roce 2016 s nárůstem zájmu o poltické dění v ČR o jednu jednotku 1,2krát vyšší šanci na zvolení než ČSSD. Hnutí ANO naopak ve všech třech zkoumaných volbách zaznamenalo mírný pokles šance volby této strany s rostoucím zájmem o politické dění v ČR. Konkrétně byla při nárůstu zájmu o jednu jednotku šance volby ANO o 10 až 15 % nižší než volba sociálních demokratů. Při poslaneckých volbách bylo také možné pozorovat, že efekt této proměnné byl mezi stranami nevyrovnaný. S růstem zájmu o celostátní politiku šance volby oproti ČSSD u hnutí ANO klesala, stejně tak u komunistů, naopak u KDU-ČSL, TOP 09 a SPD rostla. Upřímné hlasování Při posuzování vlivu na voličovo rozhodnutí mezi velkou a malou stranou mělo upřímné hlasování relativně významný vliv pouze při krajských volbách Volil-li volič neupřímně (podle rozdílného určení strany, která vyřeší pro něj nejdůležitější téma, a strany, kterou volil), pak je šance na zvolení malé strany o 34,8 % nižší než šance volby velké strany. Za to u voleb do Poslanecké sněmovny 2017 byl účinek opačný a šance na volbu malé strany oproti velké při neupřímnosti vzrostla 1,3krát. Avšak tento efekt je významný jen na hladině spolehlivosti 79 %. Pokud volič volil neupřímně, pak při porovnání efektu na jednotlivé strany můžeme pozorovat, že při krajských volbách se zvedá šance volby hnutí ANO oproti sociální demokracii 2,39krát. U jiných stran již tento efekt nebyl významný. Za to v případě poslaneckých voleb 2017 mělo hnutí ANO přesně opačný efekt při neupřímném hlasování se šance volby tohoto hnutí zmenšila o 71,4 % procent oproti ČSSD. Podobně na tom byly i ODS, KDU-ČSL a SPD, u kterých také byla šance na zvolení při neupřímném hlasování mnohem nižší. U ostatních stran se neprojevil významný efekt této proměnné. Upřímné hlasování v této práci zkoumáme i podle rozdílu voličova určení sebe a jím zvolené strany na pravolevé škále. Čím vyšší je rozdíl, tím neupřímněji volič volil. Tento faktor však nemá významný vliv na volbu malé či velké strany ani v jedněch ze zkoumaných voleb. Významný efekt lze pozorovat až při sledování volby jednotlivých stran. V případě komunálních voleb 2014 můžeme zaznamenat s růstem neupřímného hlasování rostoucí šanci pro volbu 72

78 hnutí ANO, KDU-ČSL i Žít Brno. Naopak šance volby komunistů s růstem neupřímnosti klesá, konkrétně o 28,1 % oproti volbě ČSSD. Také při krajských volbách 2016 bylo možné sledovat, že s rostoucí neupřímností voliče rostla i šance volby ANO oproti sociální demokracii, obdobně byl významný i efekt na strany, jež nepřekročily 5 procent, kde šance volby rostla také společně s neupřímností. Zato u TOP 09 s Žít Brno byl opačný efekt, kdy se s nárůstem rozdílu určení sebe a strany o jednotku zmenší šance volby této kandidátky namísto ČSSD o 17,9 % (tato hodnota je však již méně signifikantní). Zatímco u zkoumaných druhořadých voleb jsme mohli sledovat vliv faktoru upřímného hlasování pomocí voličova určení na škále levice-pravice na některé politické strany, v případě voleb do PS 2017 na území Brna nebyla tato proměnná vůbec významná. Obecně lze pozorovat, že při druhořadých volbách měl faktor upřímného hlasování v obou zkoumaných podobách větší vliv a význam při zkoumaných druhořadých volbách než u voleb do PS Zároveň při druhořadých volbách mělo upřímné hlasování větší vliv na volbu malé strany, naopak při prvořadých v roce 2017 jsme mohli pozorovat, že šance volby při upřímném hlasování rostla spíše velkým stranám. Věk voličů Věk voličů byl i při zkoumání vlivu proměnných na volbu stran jedním z nejvýznamnějších faktorů. S rostoucím věkem klesala šance na volbu malých stran, nejméně u komunálních voleb, nejvíce pak při volbách do PS Zatímco u KSČM šance na zvolení oproti ČSSD rostla nebo byla stejná, u ostatních stran klesala, a to v případě všech zkoumaných voleb (podrobněji viz tabulka v příloze č.7). Výjimkou bylo pouze hnutí ANO, které v komunálních volbách mělo šanci s posunem o desetiletí 0,8krát nižší než ČSSD, zato při poslaneckých volbách 2017 již byla tato šance 1,3krát vyšší. To může souviset i s rozdílnými přesuny hlasů k tomuto hnutí, kdy se při posledních volbách do PS přesunulo k hnutí ANO mnoho voličů ČSSD, jejíž voličskou základnu tvořili starší občané, a zároveň jej z části opustili bývalí voliči ODS a jiných pravicových stran. Vliv lídra kandidátky Tento faktor nebyl nijak významný pro volbu malé či velké strany, v případě sledování volby jednotlivých stran však již u některých hrál roli. U komunálních voleb 2014 můžeme pozorovat, že významná byla tato proměnná při volbě SZ a Žít Brno. Tedy, že s nárůstem 73

79 důležitosti lídra kandidátky na voličovo rozhodnutí o jednotku, vzrostla i šance volby těchto stran o 11 až 17 % oproti volbě sociálních demokratů. Podobný efekt měly tyto dvě strany i při krajských volbách 2016 (Zelení kandidovali společně s Piráty a Žít Brno společně s TOP 09), kdy šance na zvolení rostla společně s nárůstem důležitosti lídra kandidátky i u hnutí ANO a křesťanských demokratů. Ve volbách do PS 2017 se ukázal být faktor lídra kandidátky významný u ODS, ANO a SPD. V případě těchto tří stran také rostla šance jejich zvolení společně s rostoucí důležitostí lídra na voličovo rozhodnutí. Nelze tedy příliš posoudit, zdali byl vliv lídra kandidátky silnější v druhořadých nebo prvořadých volbách. Efekt této proměnné byl na jednotlivé strany ve všech třech volbách obdobný, významnost se pak lišila a u každých voleb byl tento faktor vlivný pro rozdílné strany. Nemůžeme tedy potvrdit, že by v druhořadých volbách měla mít osobnost lídra kandidátky vyšší vliv než v prvořadých. Vliv volební kampaně Posledním zkoumaným faktorem v této regresní analýze je důležitost volební kampaně na voličovo rozhodnutí koho volit. V případě zkoumání vlivu této proměnné na volbu malé či velké strany můžeme nalézt významnost jen u poslaneckých voleb Kampaň zde měla dopad v podobě slabého nárůstu šance volby malé strany, pokud rostla důležitost volební kampaně pro voliče. Zvedla-li se důležitost volební kampaně o jednotku (na škále 0 až 10), pak se šance, že volič zvolil malou stranu, zvedla o 4,9 procent. Při pozorování vlivu na jednotlivé strany pak zjistíme, že významný byl tento faktor pouze pro KDU-ČSL, u ostatních stran se příliš neprojevil. Křesťanským demokratům se snížila šance na zvolení s rostoucí důležitostí volební kampaně oproti sociálním demokratům. Při komunálních volbách pak byla důležitost volební kampaně významná pouze u Žít Brno, kdy oproti sociálním demokratům s nárůstem důležitosti kampaně rostla i šance na zvolení tohoto lokálního hnutí. U krajských voleb měla důležitost kampaně význam u ODS, Zelených s Piráty, Starostů a křesťanských demokratů, kdy u všech čtyř při srovnání s ČSSD šance na zvolení klesala s rostoucí důležitostí kampaně na voličovo rozhodnutí. 74

80 4.9 Diskuze výsledků Pro větší přehlednost přináší tato kapitola souhrnné vyhodnocení stanovených hypotéz této práce. Všech šest zkoumaných hypotéz bylo ověřováno jak pomocí srovnávání průměrů a podílů, tak také za pomoci korelací a regresní analýzy, která nám umožnila určit vliv vybraných proměnných na volbu strany a přesuny hlasů. K ověření byla použita individuální data vycházející z dotazníkových šetření provedených po komunálních (2014), krajských (2016) a poslaneckých (2017) volbách v Brně jako tzv. Exit-poll (voliči byli oslovování před volebními místnosti ihned po odvolení). Hypotéza č.1: Rozhodování voličů ve volbách druhého řádu je ovlivněno národní politickou arénou. Celostátní politika byla pro voliče při rozhodování ve všech třech zkoumaných volbách téměř stejně významná a to vždy, jako důležitý faktor. Ve zkoumaných druhořadých volbách (2014 a 2016) jsme mohli pozorovat podobnou míru významnosti této proměnné, jako v prvořadých volbách (2017). Pro přibližně 70 % voličů ve všech zkoumaných případech byla celostátní politika strany spíše důležitá než nedůležitá. Hypotéza, že rozhodování voličů ve volbách druhého řádu je ovlivněno národní politickou arénou, tak není vyvrácena. Nelze tedy usoudit, zda dochází k trendu vyššího osamostatnění druhořadých voleb od celostátní politiky, jak je naznačeno v teoretické části této práce (viz Eibl, Gregor, a Macková 2013: 90-91). Míra vlivu celostátní politiky je stále významná a vzhledem k neexistenci obdobných dat z předcházejících voleb nelze soudit, zda došlo k poklesu významnosti celostátní politiky na volbu v druhořadých volbách. Můžeme však sledovat, že minimálně v případě vlivu celostátní politiky na rozhodování se vyskytují některé opačné tendence, než jaké předpokládá teorie druhořadých voleb. S rostoucím vlivem celostátní politiky strany na voličovo rozhodnutí totiž slabě klesá šance na trestání vládních stran (formou protestního hlasování), což by ale měl být právě jeden z aspektů plynoucích z důležitosti národní politické arény při druhořadých volbách. Obdobně je na tom také volba malé strany zatímco teorie předpokládá, že volič v druhořadých volbách dá přednost malé straně (na celostátní úrovni), protože vnímá, že je méně v sázce, z analýzy v této práci vychází, že s rostoucí důležitostí celostátní politiky strany klesá šance na volbu malé strany oproti velké. To může znamenat, že volič nevolí malé strany kvůli tomu, že je méně v sázce, ale proto, že se rozhoduje podle regionální či městské politické arény. Opačný efekt však měl zájem o politické 75

81 dění v ČR, kdy s rostoucím zájmem voliče rostla při krajských volbách mírně i šance volby malé strany. Národní politická aréna tak může mít vliv na rozhodování při volbě malé strany, avšak jako celkem, nikoliv v podobě performance konkrétní volené strany. Hypotéza č.2: Voliči trestají vládní strany v druhořadých volbách. Trestání vládních stran se ve zkoumaných druhořadých volbách příliš neprojevilo. Ať už v podobě přesunu hlasů od vládních stran k opozičním tak trestání pomocí větší neúčasti voličů vládních stran. Dvě ze tří vládních stran (ANO a KUD-ČSL) ve zkoumaných druhořadých volbách získaly dokonce větší podíl hlasů, než měly v prvořadých volbách v roce Trestání se tak projevilo hlavně vůči vládní ČSSD. Při komunálních (2014) a krajských (2016) volbách volilo opoziční stranu namísto opětovné volby vládní strany přibližně 6,5 % voličů. Větší byly spíše opačné přesuny od opozičních stran k vládním (převážně k hnutí ANO). Největší míra trestání vládních stran volbou opoziční strany byla při volbách do PS 2017, kdy tak učinilo přibližně 10 % voličů. V případě trestání neúčastí bylo možné takové chování pozorovat pouze u komunálních voleb 2014, kdy dorazilo více voličů pravicové opozice a méně vládních stran. Voliči opozice pak ale měli mnohem větší přesun hlasů právě k vládním stranám, zatímco voliči vládních volili spíše opět jednu z vládních stran. Trestání neúčastí se u krajských voleb neprojevilo. Šance na trestání vládních stran pomocí volby opoziční strany zřetelně klesá s rostoucím věkem voliče. Věk výrazně souvisí se stranickou identifikací, která je nejsilnější u starších občanů. Trestání vládních stran je tak ovlivněno silou stranické identifikace. Naplnění hypotézy se tedy projevuje spíše u mladých voličů, avšak pouze u voleb do PS a krajských, při komunálních byl věk naprosto nevýznamný. Přesuny hlasů od vládních stran k opozičním však byly celkově pouze ve velmi malé míře a z výsledků analýzy lze navíc pochybovat, zdali se doopravdy jednalo o formu protestního hlasování a tedy trestání vládních stran. Z regresní i korelační analýzy totiž vzešlo (jak již je zmíněno výše), že s rostoucím vlivem celostátní politiky na voličovo rozhodnutí klesá šance přesunu hlasu od vládní k opoziční straně. K přesunům tak mohlo dojít spíše vlivem rozdílné politické arény a rozhodování na základě lokální, nikoliv celostátní úrovně. To potvrzuje i fakt, že s rostoucím neupřímným hlasováním 14 voliče klesala šance na trestání vládních 14 Stanoveného v této práci na základě voličova určení sebe a jím volené strany na škále levice-pravice a také podle neshody voličem volené strany a strany, jež by nejlépe vyřešila nejdůležitější téma. 76

82 stran. Přitom dle teorie by to mělo být přesně naopak. Protestní hlasování (které je základem pro tzv. trestání vládních stran přesunem hlasů od vládních k opozičním stranám) je totiž formou taktického hlasování, jež je opakem od hlasování upřímného. Že mohlo k přesunům od vládních k opozičním stranám ve druhořadých volbách docházet spíše kvůli specifické lokální (městské či krajské) politické aréně ukazuje i fakt, že s vyšší nespokojeností voliče s vývojem situace v dané lokalitě (městě či kraji) roste šance na volbu opoziční namísto vládní strany. Tento přesun nebyl jenom k opozičním stranám, ale také k novým protestním stranám. S rostoucí nespokojeností s vývojem situace v Brně rostla šance volby hnutí Žít Brno v roce Hypotézu, že voliči v druhořadých volbách trestají vládní strany tak není možné na případě Brna potvrdit. Míra přesunu hlasů od vládních k opozičním totiž ve volebním období 2013 až 2017 byla velmi malá a trestání pomocí neúčasti bylo také pouze v omezené míře. Navíc několik faktorů vyvrací souvislost celostátní politiky a přesunu hlasů od vládních stran k opozičním. Zato při volbách do PS 2017 naopak můžeme pozorovat, že by k trestání mohlo docházet (přestože by trestání mělo být doménou druhořadých voleb). Nejen že k přesunu hlasů od vládní k opoziční straně došlo při poslaneckých volbách ve větší míře než při sledovaných druhořadých, ale také s rostoucí mírou neupřímného hlasování výrazně rostla šance na volbu opoziční strany namísto vládní voliči tak mohli volit opoziční stranu kvůli zklamání z jejich srdcové strany. Zjištění o nízké míře trestání vládních stran částečně navazují na práci Kamila Gregora (2014), který u krajských voleb 2012 také vypozoroval, že protestní hlasování jako forma trestání vládních stran se projevuje velmi málo. Nicméně zjistil, že obecně ani přesuny od opozičních stran k vládním nebyly časté a zato trestání vládních stran formou neúčasti u voleb bylo výraznější. To se však již minimálně v našem případě v Brně neopakovalo. Je tedy možné, že dochází k trendu osamostatnění krajských voleb od národní politické arény, jak je naznačeno již v kapitole o volebním chování při krajských volbách (2.2.2). Hypotéza č.3: Voliči v druhořadých volbách více riskují a častěji volí menší a nové strany. Z analýzy lze pozorovat, že vyšší podíl malých stran v druhořadých volbách nebyl způsoben pouze neúčastí voličů velkých stran, ale reálným a často i upřímným přesunem hlasů od velké k malé straně. Množství přesunů bylo ale obdobné jak při komunálních a krajských volbách, tak i při volbách do PS 2017 (vždy přibližně u 15 % těch voličů, jež se zúčastnili jak voleb 77

83 do PS 2013, tak druhých zkoumaných voleb). Neplatí tedy, že by byla podpora menších a nových stran vyšší při druhořadých volbách než u prvořadých. Nelze tuto hypotézu ovšem úplně vyvrátit, protože k přesunům od velkých stran k malým v druhořadých volbách docházelo (u jedné sedminy voličů) a s vyšší mírou upřímného hlasování slabě rostla i šance na volbu malé strany, tedy voliči volili malé strany i z toho důvodu, že bylo méně v sázce a mohli volit srdce namísto takticky. Hypotézu však nelze ani úplně potvrdit, protože ve zkoumaných třech případech nedošlo k tomu, že by voliči v druhořadých volbách volili více malé strany než v prvořadých v roce Lze však spíše konstatovat, že volby do PS 2017 naplňovaly v některých ohledech volební chování, které je předpokládané spíše u voleb druhého řádu (podíl hlasů pro malé strany byl při těchto volbách totiž dvakrát vyšší než při předchozích volbách do PS v roce 2013). Opět se ukázala i tendence, že s rostoucím věkem klesá šance volby malé strany, a tak volební chování plynoucí z této hypotézy platí spíše pro mladší voliče. Hypotéza č.4: Voliči ve volbách druhého řádu volí spíše upřímně, tzv. srdcem. Podobně jako u předchozí hypotézy i v případě této lze pozorovat, že k upřímnému hlasování docházelo, nicméně ve sledovaných druhořadých i prvořadých volbách ve stejné míře. Více než polovina voličů volila upřímně ve všech třech sledovaných volbách (na základě obou použitých metod pro ověření upřímného hlasování). Voliči tedy volí spíše upřímně než neupřímně. Při srovnání krajských a poslaneckých voleb pak můžeme pozorovat, že podle metody zkoumání upřímného hlasování pomocí určení strany, která nejlépe vyřeší nejdůležitější téma, bylo u voleb do PS o 10 procent více těch, jež rozhodně volili upřímně. Je to dáno ale hlavně tím, že u krajských voleb bylo více voličů, jež na otázku neodpovědělo. Tento přístup ke zkoumání upřímného hlasování je však založen na specifickém přístupu racionální volby valenčním hlasování. Je tedy možné, že se volič, který na otázku neodpověděl, ve volbách nerozhodoval podle žádných témat a nevolil tedy valenčně. V takovém případě mohla být jeho volba stále upřímná, ovšem na základě jiného přístupu volebního chování. Vyšší míra neodpovědí v krajských volbách tak spíše vypovídá o tom, že méně voličů volilo valenčně, než že by volilo méně voličů upřímně. V krajských volbách se tedy voliči nejspíše méně rozhodovali podle kompetencí stran v nejdůležitějších tématech, než tomu bylo při volbách do PS v roce

84 Z ani jednoho pozorování míry upřímného hlasování však přesto nelze shledat, že by se takové chování voličů projevovalo v druhořadých volbách více než v prvořadých. Hypotézu, že ve volbách druhého řádu volí voliči spíše upřímně, tak můžeme tímto vyvrátit. Lze však pozorovat, že upřímné hlasování mělo slabě vyšší vliv na volbu strany při druhořadých volbách než při prvořadých. Míra upřímně hlasujících voličů tedy byla obdobná ve všech třech zkoumaných volbách, nicméně v komunálních a krajských více souvisela s volbou malých stran, tak jako teorie předpokládá. Hypotéza č.5: Voliči se zaměřují více na známé osobnosti v rámci druhořadných než v prvořadých volbách. Hypotéza byla ověřována pomocí důležitosti lídra kandidátky na voličovo rozhodnutí. Ten byl pro voliče důležitým faktorem. Při krajských volbách byl lídr kandidátky nejméně důležitý (54 % jej považovalo za spíše důležitého), trochu důležitější byl při volbách komunálních (61 %). Avšak hypotézu nelze potvrdit, protože ve volbách do PS 2017 byl lídr kandidátky na rozhodování dokonce důležitější než při zkoumaných druhořadých volbách (pro 67 % voličů byl spíše důležitý, z toho pro jednu třetinu naprosto rozhodující). Na rozdíl od předchozích hypotéz, důležitost lídra kandidátky nemá žádnou výraznou souvislost ani vliv na ostatní zmíněné hypotézy tedy hlavně trestání vládních stran a volbu malých stran. Pozorovat lze pouze vliv na volbu některých konkrétních politických stran (u všech tří zkoumaných voleb rozdílných), nelze ale posoudit, ve kterých volbách byl tento faktor silnější. Hypotézu nicméně není možné ani vyvrátit, protože lídr kandidátky nezastupuje všechny možné známe osobnosti strany, podle kterých by se také mohli voliči rozhodovat. V druhořadých volbách se mohli voliči více soustředit na jiné kandidáty, kteří nebyli na čelní pozici kandidátní listiny. Známé osobnosti tak stále mohli hrát významnější roli na rozhodování než v prvořadých volbách. Bohužel z využitých dat nelze tento fakt ověřit. Hypotéza č.6: Kampaně hrají v druhořadých volbách větší roli než v prvořadých. Význam volební kampaně na voličovo rozhodnutí byl ve všech třech sledovaných volbách nízký. Ověřováno však bylo voličovo vlastní vnímání důležitosti kampaně na jeho rozhodnutí a nelze tedy zjistit, jaký reálný (i nevědomý) dopad kampaň na voliče měla. Jak ukazuje Edward Fieldhouse a David Cutts (2009: ), přístupů ke zkoumání vlivu kampaně 79

85 může být několik a přímé dotazování voličů je pouhým jedním a velmi omezeným přístupem. Autoři uvádějí jako limitující právě fakt, že při dotazování voliči často nepřiznají vnější vlivy na rozhodování a chtějí před tazatelem vypadat sofistikovaně. Proto může často docházet k podhodnocení vlivu kampaní na základě výstupů z dotazníkových šetření. To se mohlo stát i v našem případě, vzhledem ke sledovanému nízkému efektu ve všech třech volbách. Důležitost kampaně dle voličova vnímání měla slabý vliv na volbu malých stran při volbách do PS 2017 s rostoucí důležitostí kampaně rostla i šance na volbu malé strany. U druhořadných voleb však příliš vlivná nebyla. Při poslaneckých volbách 2017 měla kampaň nejen vliv na volbu strany, ale byla i celkově pro voliče slabě důležitější při rozhodování, než u zkoumaných komunálních a krajských voleb. Hypotézu, že kampaně hrají v druhořadých volbách větší roli než v prvořadých, tak nelze potvrdit. Z teorie také vychází, že kampaň by v druhořadých volbách měla mít výrazný mobilizační efekt. Jelikož je méně v sázce, v druhořadých volbách má kampaň významnou roli v motivaci voličů, aby k volbám dorazili. Z pohledu voličů na základě této analýzy však čas, kdy se voliči rozhodli volit, neměl žádnou souvislost s důležitostí volební kampaně. 80

86 5 Závěr Výzkum volebního chování ve vybraných volbách na území města Brna navázal na snahu ověření teorie druhořadých voleb v českém prostředí. Do zkoumání byly vybrány komunální volby z roku 2014, krajské z roku 2016 a poslanecké konané v roce 2017, ve srovnání s volbami do PS z roku Otázkou bylo, jaký je rozdíl volebního chování brněnských voličů ve srovnání komunálních, krajských a národních voleb. Na tu práce odpovídala za pomoci analýzy individuálních dat vycházejících z dotazování voličů po odvolení. Využití individuálních dat nebylo zatím v českém prostředí pro ověření teorie druhořadých voleb použito. Většina tezí tak vycházela z agregovaných dat a z toho plynoucích předpokladů. Tato práce se tedy snažila ověřit, jak moc se předpokládané chování voličů shoduje s tím reálným, vycházejícím z individuálního dotazování voličů. Teorie druhořadých voleb vychází z předpokladu, že existují jedny volby prvořadé a od nich se odvíjí i voličovo chování ve volbách ostatních. Z této vzájemné souvislosti pak vychází předpoklad, že volič využije druhořadé volby k trestání vládních stran na celostátní úrovni, že vnímá druhořadé volby jako méně důležité a nebojí se tak volit menší, nové strany a volit upřímně, že se vzhledem k menší informovanosti rozhoduje více podle známých osobností a že kampaň hraje důležitou roli, protože musí mobilizovat voliče, kteří vidí tyto volby jako méně podstatné. Většina autorů (např. Šaradín 2008; Havlík a Hoskovec 2009; Strmiska et al. 2009), jež sledovala české volby, se shodla na tom, že naše republika je z pohledu této teorie téměř ideální exemplář minimálně co se týče krajských voleb. Proto i před vznikem této práce jsme předpokládali, že onen ideální stav ověříme a potvrdíme i na úrovni města Brna. Práce si kladla za cíl popsat rozdílné chování brněnských voličů mezi prvořadými a druhořadými volbami v Brně a vysvětlit jaké individuální charakteristiky, vycházející z teorie druhořadých voleb, mají vliv na rozdílné volební chování Brňanů při komunálních, krajských a národních volbách. Ve zkoumaných volbách však chování voličů mezi prvořadými a druhořadými volbami nebylo příliš rozdílné. Efekt většiny zkoumaných faktorů plynoucích z teorie druhořadých voleb byl ve všech třech zkoumaných volbách buďto stejný nebo byl u poslaneckých voleb mírně výraznější (zatímco teorie předpokládá přesný opak). Rallings a Thrasher (2005) říkají, že nežli o rozlišení na prvořadé a druhořadé volby, jde spíše o škálu důležitosti/ druhořadosti. Které volby jsou tedy podle stanovených hypotéz více 81

87 druhořadé? Z našeho zkoumání vyplývá, že paradoxně komunální volby v Brně naplňují o trochu více předpoklady druhořadosti než volby krajské. Přitom právě krajské volby jsou často považovány za ideální ukázku druhořadých voleb. Přesto však v komunálních volbách 2014 bylo o trochu více pozorovatelné trestání vládních stran neúčastí, lídr kandidátky a volební kampaň pak byli o trochu důležitější při rozhodování než v případě voleb krajských. Jedná se však o velmi malé rozdíly a celkově je míra druhořadosti obou voleb na základě stanovených hypotéz slabá. Vyvrácena nebyla pouze jedna hypotéza a to, že rozhodování voličů v druhořadých volbách je ovlivněno národní politickou arénou. Jak se tento vliv projevuje však již není natolik zřejmé. Minimálně ve zkoumaných dalších hypotézách, které vychází z teorie druhořadých voleb, byl totiž efekt celostátní politiky spíše opačný, než bychom mohli předpokládat. Částečně bylo možné ověřit, že v druhořadých volbách docházelo k trestání vládních stran, nicméně nelze vyloučit, že se nemuselo jednat přímo o trestání, ale mohlo jít o dopad rozdílné politické arény nižší úrovně voleb. Taktéž vyšší míra volby malých stran byla dokázána pouze částečně. Někteří voliči sice doopravdy dali svůj hlas malá straně namísto velké, kterou volili v prvořadých volbách 2013, stejnou míru přesunů však bylo možné pozorovat i při dalších prvořadých volbách v roce Zbývající tři hypotézy nebyly potvrzeny. Upřímné hlasování se vyskytovalo u všech tří zkoumaných volbeb téměř ve stejné míře, nikoliv více u druhořadých, jak předpokládá teorie. Taktéž vyšší důležitost známých osobností a volební kampaně ve druhořadých volbách nebyla prokázána. Nepotvrzení hypotéz plynoucích z teorie druhořadých voleb může být však z velké části ovlivněno významně se měnící politickou arénou na celostátní úrovni. V posledních třech volebních obdobích stále přibývá mnoho nových stran, které se stávají úspěšné i na prvořadé úrovni, velké a tradiční strany upadají a český stranický systém se tak chvěje v základech. Můžeme tedy výsledky této práce zobecnit na celé Česko? Rozhodně ne. Tato práce sice ověřila, že na území Brna v tomto specifickém období příliš nedošlo k předpokládanému chování na základě teorie druhořadých voleb, nicméně to nepotvrzuje, že by tato teorie v Česku neplatila vůbec. Je velmi pravděpodobné, že před úpadkem tradičních stran byl efekt druhořadosti v ČR velmi významný, tak jako jej popsal i Pink (2017) a další autoři. Avšak je také dost možné, že se tento efekt ztratil, a pokud se bude celostátní politika stále významně proměňovat a štěpit na čím dál více stran, ztratí se míra efektu druhořadosti i v následujících volbách. 82

88 Tato práce měla samozřejmě mnoho limitů. Data vycházející z exit-pollových šetření měla kolísavou kvalitu, která sice byla částečně napravena jejich vážením na základě reálných zisků, přesto je tím jejich vypovídající hodnota částečně narušena. Limitující byla také operacionalizace některých proměnných. Vliv celostátní politiky strany bylo možné zkoumat pouze skrze důležitost celostátní politiky dané volené strany na voličovo rozhodnutí, nikoliv pouze politiky jako takové. Limitující bylo také zařazení jednotlivých stran mezi vládní a opoziční, případně malé a velké. Vzhledem k dynamickému vývoji českého stranického systému tak mezi malými stranami byla zařazena i SPD, za to mezi velkými Úsvit. Problematická byla také společná kandidátka TOP 09 a Žít Brno při krajských volbách malá a opoziční strana. Pro případ této práce tak byla tato koalice považována za celostátně opoziční (vzhledem k celostátnímu působení TOP 09 a pouze lokálnímu charakteru Žít Brno). V neposlední řadě je limitující také efekt volebního cyklu. Ani jedny ze zkoumaných druhořadých voleb se totiž nekonaly v polovině volebního období, což mohlo mít vliv na jejich nedostatečnou druhořadost. Komunální volby se konaly jeden rok po volbách do PS a byly tak na přelomu období líbánek a středního období, krajské volby se pak konaly rok před dalšími prvořadými a byly tedy na přelomu středního a pozdního období, kdyby se měla opět navracet podpora vládních stran. Zkoumání rozdílů volebního chování mezi komunálními, krajskými a poslaneckými volbami si tak určitě zaslouží další bádání. Už jen proto, že by teorie druhořadých voleb potřebovala v rámci České republiky další hloubkové ověření i v jiných oblastech než je Brno a v jiných volebních obdobích, aby bylo možné konstatovat, že její význam v českém prostředí upadá. Brno je totiž sice dobrým příkladem ke zkoumání druhořadosti, volební chování ve městech a na venkově je však často velmi odlišné a je možné, že by v jiných oblastech ČR byly předpoklady teorie druhořadých voleb naplněny. 83

89 Zdroje Ali, Sabina, Filip Machart, a Martin Kryšpín Vimmr Negativní aspekty slučování municipalit: analýza akademické diskuze". Acta Politologica 4 (3):str Alvarez, R. Michael, a Jonathan Nagler A New Approach for Modelling Strategic Voting in Multiparty Elections". British Journal of Political Science 30 (1): Balík, Stanislav Komunální politika : obce, aktéři a cíle místní politiky. Politologie. Praha : Grada. Balík, Stanislav, Petr Gongala, a Kamil Gregor Dvacet let komunálních voleb v ČR. Politologická řada: svazek č. 53. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, Masarykova univerzita,. Cabada, Ladislav Volby do Evropského parlamentu jako volby druhého řádu: reflexe voleb v nových členských zemích EU ze středovýchodní Evropy". Working Papers Fakulty mezinárodních vztahů, č. IV Systém politických stran a vnitrostranické rozhodovací procesy". In Politický systém České republiky : historie a současnost, 3.vyd., str Praha : Portál. Cabada, Ladislav, a Michal Kubát Úvod do studia politické vědy. Plzeň : Aleš Čeněk, Campbell, Angus. 1960a. Surge and Decline: A Study of Electoral Change". The Public Opinion Quarterly 24 (3): b. The American voter. New York : Wiley. Carrubba, Cliff, a Richard J. Timpone Explaining Vote Switching Across First- and Second-Order Elections". Comparative Political Studies 38 (3): ČSÚ Charakteristika okresu Brno-město". ČSÚ Vybrané ukazatele za správní obvod Brno v letech " d-182c5acee505?version=

90 Dalton, Russell J Citizen politics : public opinion and political parties in advanced industrial democracies. Washington, D.C. : CQ Press. Deegan-Krause, Kevin, a Tim Haugton A Fragile Stability. The Institutional Roots of Low Party System Volatility in the Czech Republic, /". Politologický Časopis 17 (3):str Denver, David, Christopher Carman, a Robert Johns Elections and Voters in Britain. Palgrave Macmillan. Dummett, Michael The Work and Life of Robin Farquharson". Social Choice and Welfare 25 (2 3): Eibl, Otto, Miloš Gregor, a Alena Macková Témata předvolebních kampaní v programech stran, jejich outdoorových kampaních a médiích". In Krajské volby 2012, str Monografie: sv. č. 55. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií : Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity. Eijk, Cees van der, Mark Franklin, a Michael Marsh What voters teach us about Europe-Wide elections: What Europe-Wide elections teach us about voters". Electoral Studies 15: Farquharson, Robin Theory of voting. New Haven: Yale university press. Field, Andy P Discovering statistics using SPSS : (and sex, drugs and rock n" roll). 3rd Edition. Los Angeles : Sage Publications. Fieldhouse, Edward, a David Cutts The Effectiveness of Local Party Campaigns in 2005: Combining Evidence from Campaign Spending and Agent Survey Data". British Journal of Political Science 39 (2): Gregor, Kamil Přesuny hlasů". In Volby do Poslanecké sněmovny 2013, str Monografie: sv. č. 57. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Mezinárodní politologický ústav. Hanley, Seán Dynamika utváření nových stran v České republice v letech : hledání možných příčin politického zemětřesení". Sociologický časopis 47 (1):str

91 Havlík, Vlastimil Výsledky voleb". In Volby do Poslanecké sněmovny 2013, str Monografie: sv. č. 57. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Mezinárodní politologický ústav. Havlík, Vlastimil, a Libor Hoskovec Krajské volby v České republice v kontextu konceptu voleb druhého řádu. Analýza vybraných aspektů voleb do krajských zastupitelstev v letech ". Evropská Volební Studia 4 (1):str Havlík, Vlastimil, a Michal Nový Výsledky voleb podle volebních krajů a politických stran". In Krajské volby Monografie: sv. č. 55. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií : Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity. Havlík, Vlastimil, a Michal Pink Šaradín, Pavel: Teorie voleb druhého řádu a možnosti jejich aplikace v České republice. (review)". Evropská Volební Studia 3 (2):str Havlík, Vlastimil, a Petr Voda The Rise of New Political Parties and Re-Alignment of Party Politics in the Czech Republic". Acta Politologica 8 (2):str Heath, Anthony, Iain McLEAN, Bridget Taylor, a John Curtice Between First and Second Order: A Comparison of Voting Behaviour in European and Local Elections in Britain". European Journal of Political Research 35 (3):str Hindmoor, Andrew Rational choice. Political analysis. Houndmills, Basingstoke, Hampshire ; Palgrave Macmillan, New York. Hudák, Jakub, Petr Jüptner, a Jiří Svoboda Komunální politické systémy. Praha : Univerzita Karlova. Charvát, Jakub Volby a volební systémy v České republice". In Česká demokracie po roce 1989 : institucionální základy českého politického systému, str Praha : Grada. Chytilek, Roman Volby 2004 a strategické účinky volebních systémů". Středoevropské politické studie 7 (1): Chytilek, Roman, a Jakub Šedo, ed Volební systémy. 1. vyd. Studie, sv. č. 30. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav. 86

92 Jeffery, Charlie, a Daniel Hough The Electoral Cycle and Multi-Level Voting in Germany". German Politics 10 (2):str Just, Petr Vývoj ústavních institucí politického systému ČR". In Česká demokracie po roce 1989 : institucionální základy českého politického systému, str Praha : Grada. Koepke, Jason R., a Nils Ringe The Second-Order Election Model in an Enlarged Europe". European Union Politics 7 (3): Kopřiva, Radek Vliv komponent volebního systému na volební chování". In Sborník prací z mezinárodní vědecké konference Agrární perspektivy XV. Zahraniční obchod a globalizační procesy, str Díl I. Krejčí, Oskar Nová kniha o volbách. Praha : Professional Publishing. Kyloušek, Jakub, Michal Pink, a Jakub Šedo Volební mapa města Brna. 1. vyd. Srovnávací politologie, sv. č. 8. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Lazarsfeld, Paul Felix, Bernard Berelson, a Hazel Gaudet The people s choice : how the voter makes up his mind in a presidential campaign. 3rd vyd. New York : Columbia University Press. Lebeda, Tomáš Komunální volby klamou. Krátké zastavení nad problematickými aspekty volebního systému pro obecní zastupitelstva". Acta Politologica 1 (3):str Lebedová, Eva Voliči, strany a negativní kampaň : politická komunikace v České republice. Studie: sv Praha : Sociologické nakladatelství (SLON). Linek, Lukáš Analýza voleb do Evropského parlamentu 2004 v ČR. Platí stále teorie voleb druhého řádu?" Naše společnost 2 (2):str Zhodnocení valenční teorie volebního chování na základě otevřených otázek ohledně důvodů volební neúčasti". Naše společnost 8 (2): Čistá a celková volební volatilita v Česku v letech : stejný koncept, odlišná měření a podobné závěry?" Acta Politologica 6 (duben):

93 Mácová, Radka Volby do krajských zastupitelstev 2008 a jejich politické dopady". Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Právnická fakulta. ;zpet=%2fvyhledavani%2f%3fsearch%3ddruho%c5%99ad%c3%a9%20volby%26start %3D2. Marsh, Michael Testing the Second-Order Election Model after Four European Elections". British Journal of Political Science 28 (4): Median KRAJSKÉ VOLBY 2016: Předvolební výzkum motivací a struktury voličů". MEDIAN, s.r.o.: zpracováno pro Českou televizi. Dostupné z: _v21.pdf. Norris, Pippa, a Karlheinz Reif Second-order elections". European Journal of Political Research 31 (1): Nový, Michal Od přímých efektů k podmíněným: Individuální a kontextuální vysvětlení volební účasti ve 31 zemích". Disertační práce, Brno: Masarykova univerzita. Pink, Michal Czech Republic: Regional Elections Without Regional Politics". In Regional and National Elections in Eastern Europe, Comparative Territorial Politics. Palgrave Macmillan, London. Pink, Michal, a Petr Voda Volby do Poslanecké sněmovny 2013 a volební geografie". In Volby do Poslanecké sněmovny 2013, str Monografie: sv. č. 57. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Mezinárodní politologický ústav. Rabušic, Ladislav, a Petr Soukup Několik poznámek k jedné obsesi českých sociálních věd, statistické významnosti". Sociologický časopis/ Czech Sociological Review 43 (2): Radovan Brtník, a Vlastimil Havlík Personalizace volby v kontextu konceptu voleb druhého řádu. Případ voleb do zastupitelstva Jihomoravského kraje v roce 2008". Central European Political Studies Review 11 (2 3):str

94 Rallings, Colin, a Michael Thrasher Not All Second-Order Contests Are the Same: Turnout and Party Choice at the Concurrent 2004 Local and European Parliament Elections in England*". The British Journal of Politics & International Relations 7 (4):str Reif, Karlheinz, a Hermann Schmitt Nine Second-Order National Elections a Conceptual Framework for the Analysis of European Election Results". European Journal of Political Research 8 (1):str Schakel, Arjan H., a Charlie Jeffery Are Regional Elections really Second-Order Elections?" Regional Studies 47 (3):str Schumpeter, Joseph Alois Kapitalismus, socialismus a demokracie. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury. Soukup, Petr Nesprávná užívání statistické významnosti a jejich možná řešení". Data a výzkum - SDA Info 4 (2): Strmiska, Maxmilián, Roman Chytilek, Jakub Šedo, a Otto Eibl Volební komplexy zemí V4 : studie k pojetí víceúrovňového volebního prostoru. Srovnávací politologie: sv. č. 11. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). Svrček, Lukáš Volby do krajských zastupitelstev". Diplomová práce, Masarykova univerzita, Právnická fakulta. earch%3ddruho%c5%99ad%c3%a9%20volby%26start%3d1. Šaradín, Pavel Teorie voleb druhého řádu a možnosti jejich aplikace v České republice. Roč. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Štefek, Martin Politická kultura v České republice". In Česká demokracie po roce 1989 : institucionální základy českého politického systému, str Praha : Grada. Vlachová, Klára Stranická identifikace v České republice". Sociologický časopis 39 (4):str

95 Voda, Petr, a Michal Pink Volební geografie krajských voleb". In Krajské volby Brno : Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií : Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity. Vodička, Karel, Ladislav Cabada, a Karel Šimka Komunální a regionální politika: Místní státní správa a samospráva". In Politický systém České republiky : historie a současnost, 3.vyd., str Praha : Portál. Zacharníková, Veronika Aplikovatelnost teorie voleb druhého řádu ve volbách na komunální úrovni. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd. Diplomová práce. Zákon č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. b.r. Viděno 24. prosinec Zákon č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí

96 Seznam zkratek ANO ANO 2011 ČPS ČR ČSSD EP EU KDU-ČSL KSČM MČ ODS Piráti PS SPD SPD+SPO SPO STAN Starostové SZ US US-DEU Úsvit V4 VV Zelení Žít Brno Česká pirátská strana Česká republika Česká strana sociálně demokratická Evropský parlament Evropská unie Křesťanská a demokratická unie Československá strana lidová Komunistická strana Čech a Moravy Městská část Občanská demokratická strana Česká pirátská strana Poslanecká sněmovna České republiky Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura (SPD) Koalice SPD a SPO Strana Práv Občanů STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ Strana zelených Unie svobody Unie svobody Demokratická unie Úsvit přímé demokracie Visegrádská skupina Věci veřejné Strana zelených Žít Brno 91

97 Seznam tabulek Tabulka 1. Výsledky stran v komunálních volbách 2014 dle exit-poll a reálných zisků Tabulka 2. Výsledky krajských voleb 2016 na území města Brna dle exit-poll šetření a reálných zisků stran v Brně Tabulka 3. Výsledky voleb do PS 2017 na území města Brna dle exit-poll šetření a reálných zisků stran v Brně Tabulka 4. Zobrazení výsledků voleb na území Brna mezi lety 1998 až V procentech Tabulka 5. Zobrazení výsledků voleb na území Brna mezi lety 2002 až V procentech Tabulka 6. Zobrazení výsledků voleb na území Brna mezi lety 2006 až V procentech Tabulka 7. Zobrazení výsledků voleb na území Brna mezi lety 2010 až V procentech Tabulka 8. Zobrazení výsledků voleb na území Brna mezi lety 2013 až V procentech Tabulka 9. Zobrazení výsledků voleb do Poslanecké sněmovny na území Brna v roce V procentech Tabulka 10. Poměr přesunu hlasů voličů vládních stran z voleb do PS 2013 v komunálních volbách 2014 v Brně Tabulka 11. Poměr přesunu hlasů voličů vládních stran z voleb do PS 2013 v krajských volbách 2016 v Brně Tabulka 12. Poměr přesunu hlasů voličů vládních stran z voleb do PS 2013 ve volbách do PS 2017 v Brně Tabulka 13. Míra přesunů hlasů na základě souvislosti s vlivem celostátní politiky strany na rozhodnutí koho volit Tabulka 14. Podíl hlasů stranám zastoupeným v PS (velkým) a mimo něj (malým) ve sledovaných volbách v letech 2013 až 2017 v Brně Tabulka 15. Přesuny hlasů bývalých voličů konkrétních stran (z roku 2013) k malým stranám v komunálních volbách Tabulka 16. Přesuny hlasů bývalých voličů konkrétních stran (z roku 2013) k malým stranám v krajských volbách Tabulka 17. Přesuny hlasů bývalých voličů konkrétních stran (z roku 2013) k malým stranám ve volbách do PS Tabulka 18. Srovnání rozdílu voličova určení zvolené strany a sebe na škále levice-pravice. Rozdíl je zobrazen v absolutní hodnotě, na základě které jsou určeny i jednotlivé podíly

98 Seznam obrázků Obrázek 1. Křivka vývoje popularity vládních a opozičních stran v čase jednoho volebního období na příkladu Velké Británie (zdroj: Jeffery a Hough 2001: 76) Obrázek 2. Graf rozdílu procentuálních výsledků exit-poll šetření od reálných zisků stran v komunálních volbách Graf zobrazuje strany, jež měly zisk přes 3 procenta Obrázek 3. Graf rozdílu procentuálních výsledků exit-poll šetření od reálných zisků stran v krajských volbách Graf zobrazuje strany, jež měly zisk přes 3 procenta Obrázek 4. Graf rozdílu procentuálních výsledků exit-poll šetření od reálných zisků stran ve volbách do PS Graf zobrazuje strany, jež měly zisk přes 3 procenta Obrázek 5. Graf znázorňující míru odpovědí na otázku vlivu celostátní politiky strany na voličovo rozhodnutí v komunálních volbách v Brně Graf zobrazuje hodnoty na škále 0 až 10, na které se voliči měli zařadit Obrázek 6. Graf znázorňující míru odpovědí na otázku vlivu celostátní politiky strany na voličovo rozhodnutí v krajských volbách v Brně Graf zobrazuje hodnoty na škále 0 až 10, na které se voliči měli zařadit Obrázek 7. Graf znázorňující srovnání odpovědí na otázku vlivu celostátní politiky strany na voličovo rozhodnutí ve volbách z let 2014, 2016 a 2017 v Brně. Graf zobrazuje hodnoty na škále 0 až 10, na které se voliči měli zařadit Obrázek 8. Graf zobrazuje pravděpodobnou účast voličů jednotlivých stran z roku 2013 při komunálních volbách v roce 2014 a krajských v roce Obrázek 9. Graf znázorňuje podíl voličů, jež věří, že pro ně nejdůležitější téma vyřeší stejná strana jako ta, kterou volili a podíl těch, kteří věří, že jejich téma vyřeší jiná nebo žádná strana. Podíl vychází z počtu respondentů, jež odpověděli na obě otázky Obrázek 10. Graf srovnávající míru důležitosti osobnosti lídra kandidátky na rozhodnutí koho volit. Zobrazeny jsou výsledky za komunální, krajské a poslanecké volby. Rozdělení na spíše nedůležité a důležité je na základě určení na škále 0-10, kdy 0-4 bylo považováno za spíše nedůležité a 6-10 za spíše důležité

99 Anotace/ Abstract Diplomová práce zkoumá volební chování obyvatel Brna ve třech volbách komunálních, krajských a poslaneckých v období let 2014 až 2017 a to za pomoci teorie druhořadých voleb. Ta považuje nejdůležitější národní volby (do Poslanecké sněmovny PČR) za prvořadé a ostatní volby za druhořadé, odvíjející se od voleb prvořadých. Hlavním cílem práce je popsat rozdílné chování brněnských voličů mezi prvořadými volbami a druhořadými komunálními a krajskými volbami a vysvětlit, jaké individuální charakteristiky vycházející z teorie mají vliv na rozdílné volební chování občanů při zkoumaných volbách. Na základě teorie bylo zformulováno šest hypotéz, které jsou následně ověřovány za pomoci individuálních dat vzešlých z exit-pollových výzkumů provedených při všech třech zkoumaných volbách. Výsledky analýzy ukázaly, že ve zkoumaných volbách nebylo možné většinu hypotéz potvrdit. U druhořadých voleb nedocházelo k vyšší míře trestání vládních stran, upřímného hlasování, důležitosti známých osobností ani kampaně na rozhodování voličů než u prvořadých voleb. Volební chování v druhořadých volbách však bylo z velké části ovlivněno národní politickou arénou. Klíčová slova: druhořadé volby, Brno, komunální volby, krajské volby, volby do Poslanecké sněmovny, volební chování This master thesis examines the electoral behavior of Brno inhabitants in three selected elections - municipal, regional and national legislative in the period , using the theory of second-order elections. The theory determines the most important first-order national election and other elections as second-order, depending on the first-order elections. The main aim of the thesis is to describe different behavior of Brno voters among the first-order elections to the Chamber of Deputies of the Czech Republic and the second-order municipal and regional elections and to explain which individual characteristics based on the theory influence the different electoral behavior of inhabitants in the selected elections. Six hypotheses were formulated on the basis of the theory and were being verified using individual data generated from voters' polling after voting in all three elections. The results of the analysis showed that most of the hypotheses were not confirmed. Second-order elections did not lead to a higher degree of governmental parties punishing, sincere voting, the importance of well-known personalities, or electoral campaigns than in the first-order elections. Nevertheless, voting behavior in second order elections is still largely influenced by the national political arena. Keywords: Second-order elections, Brno, municipal elections, regional elections, elections to the Chamber of Deputies, voting behavior 94

100 Příloha č.1: Podoba exit-pollových dotazníků z roku 2014, 2016 a Kvantitativní přístupy v politologii POL 593 DOTAZNÍK komunální volby 2014 INSTRUKTÁŽ PRO TAZATELE Dobrý den, dovolte mi abych se Vám představil(a). Jmenuji se XY, studuji na MU a nyní jsem součástí skupiny tazatelů, kteří provádí výzkum zaměřený na volební chování. Data, která shromažďujeme nejsou osobního charakteru a jedná se čistě o anonymní výzkum organizovaný FSS MU. Souhlasíte s položením několika otázek, které nezaberou více jak 5 minut? Ubezpečte respondenta, že byl vybrán zcela náhodně, a že zaručujete naprostou anonymitu a důvěrnost odpovědí. Všechny poskytnuté odpovědi budou statisticky počítačově zpracovány spolu s odpověďmi, kteří se výzkumu zúčastní. 1. Když vezmete v úvahu všechny okolnosti života (úroveň Vašeho bydlení, ale také možnosti pracovního uplatnění, kulturního a sportovního vyžití, mezilidských vztahů, dostupnost zdravotnických a sociálních služeb, škol, dopravu do okolních měst, kvalitu životního prostředí atd.). VYVÍJÍ SE PODLE VÁS SITUACE V BRNĚ SPRÁVNÝM SMĚREM? 1. Rozhodně ano 2. Spíše ano 3. Ani ano, ani ne 4. Spíše ne 5. Rozhodně ne 6. Neví, nemá názor, neodpověděl(a) 2. KDYŽ JSTE SE ÚČASTNIL DNEŠNÍCH VOLEB, KDY JSTE SE ROZHODL/ROZHODLA JAK BUDETE HLASOVAT? 1. Jsem dlouhodobě rozhodnutý(á) 2. Před více jak třemi měsíci 3. V posledních dvou týdnech 4. V posledních 2 dnech 5. Dnes 6. Jiná odpověď: 3. KDYŽ JSTE HLASOVAL, VOLIL JSTE STRANU/HNUTÍ (CELOU KANDIDÁTNÍ LISTINU) NEBO JSTE VOLIL JEDNOTLIVÉ KANDIDÁTY NAPŘÍČ LISTINAMI ( KŘÍŽKOVAL JSTE) 1. Stranu 2. Jednotlivé kandidáty 3. Kombinace strany a jednotlivých kandidátů 4. DO JAKÉ MÍRY JSTE BYL PEVNĚ ROZHONUT(A) VOLIT PRÁVĚ TUTO STRANU/HNUTÍ? Varianta 0 znamená, že vaše rozhodnutí bylo pevné a nezvratné (tuto stranu jsem byl pevně rozhodnut volit), varianta 10 znamená, že Vaše rozhodnutí nebylo pevné a nezvratné (ve chvíli volby jsem si nebyl úplně jistý(á). Byl jsem pevně rozhodnutý(a) Nebyl jsem si úplně jistý(á) 5. KTERÁ TO BYLA KANDIDÁTNÍ LISTINA V PŘÍPADĚ ZASTUPITELSTVA MAGISTRÁTU MĚSTA BRNA? Nejprve čekání na spontánní odpověď. Respondentovi pak předložte k nahlédnutí kartu č. 1 s názvy a logy jednotlivých politických stran, poté označte odpověď do dotazníku. 1. Doplnit číslo z karty 6. KDO JE PODLE VÁS IDEÁLNÍ KANIDDÁT NA PRIMÁTORA BRNA? Spontánní odpověď. 1. Petr Vokřál 2. Roman Onderka 3. Helena Sýkorová 4. Klára Liptáková 5. František Vížďa 6. Irena Matonohová 7. Jana Drápalová 8. Jaroslav Kacer 95

101 9. Matěj Hollan 10. Jiná odpověď 11. Nevím, nemám názor 7. ZÚČASTNIL JSTE SE VOLEB DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY V ROCE 2013? 12. ano 13. ne 14. neměl jsem volební právo 15. (nečíst) nevím 8. VZPOMENETE SI, KTEROU STRANU JSTE VOLIL VE VOLBÁCH DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY NA PODZIM 2013? SPONTANNÍ ODPOVĚĎ. PO TÉ KARTA. 1. ČSSD 2. TOP09 3. ODS 4. KDU-ČSL 5. ÚSVIT PŘÍMÉ DEMOKRACIE T. OKAMURY 6. ANO KSČM 8. STRANA ZLENÝCH 9. JINÁ STRANA: 10. NEVÍM 11. NECHCI ODPOVĚDĚT 9. CO JE PRO VÁS OSOBNĚ DŮLEŽITÉ PŘI ROZHODOVÁNÍ SE, JAK BUDETE VOLIT? OZNAČTE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ A DRUHOU NEJDŮLEŽITEJŠÍ ALTERNATIVU 1. Osobní setkání s kandidátem/kandidáty 2. Volební program 3. Volební kampaň (které strany?) 4. Osobnost lídra kandidátky 5. Celostátní politika strany 6. Názory rodiny a přátel 7. Osobní stranické preference (dlouhodobá profilace) 8. Jiná odpověď MŮŽETE SE ZAMYSLET, KTERÁ TÉMATA PRO VÁS BYLA DŮLEŽITÁ PŘI ROZHODOVÁNÍ JAK HLASOVAT? BYLA TO SPÍŠE TÉMATA SPOJENÁ S MÍSTNÍ NEBO CELOSTÁTNÍ POLITICKOU? 1. Především místní 2. Spíše místní 3. Kombinace, půl/půl 4. Spíše celostátní 5. Jednoznačně celostátní 11. MŮŽETE SE ZAMYSLET, KTERÁ TÉMATA JSOU DLE VAŠEHO NÁZORU V SOUČASNOSTI V BRNĚ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ? Spontánní odpověď 1. Na závěr bychom Vás chtěli požádat, při zachování naprosté diskrétnosti, o několik údajů ke statistickým účelům. 12. JAKÉ JE VAŠE NEJVYŠŠÍ DOSAŽENÉ (UKONČENÉ) VZDĚLÁNÍ? 1. Bez vzdělání nebo základní 2. Střední bez maturity - vyučen(a) 3. Středoškolské s maturitou 4. Vysokoškolské 13. JAKÉ JE VAŠE ZAMĚSTNÁNÍ? 96

102 1. zaměstnavatel(ka), podnikatel(ka), 2. zaměstnanec(kyně) 3. rodičovská dovolená, 4. senior(ka) 5. student(ka), 6. nezaměstnaní 7. Jinak ekonomicky aktivní (vypište) 14. KAŽDÝ MÁ URČITOU POLITICKOU ORIENTACI, KTERÁ SE OBECNĚ CHARAKTERIZUJE JAKO LEVICOVÁ, NEBO PRAVICOVÁ. JAK BYSTE ZAŘADIL STRANU, KTEROU JSTE VOLIL(A)? Respondentovi předložte k nahlédnutí kartu č., poté označte odpověď do dotazníku. Levice Pravice 15. JAK ČASTO POUŽÍVÁTE INTERNET? 1. Denně nebo téměř denně krát týdně 3. Jednou za týden 4. Méně často 5. Vůbec 16. JAKÝ JE ROK VAŠEHO NAROZENÍ? Vypište: 17. RESPONDENT JE: Neptat se, jen zaškrknout. 1. Muž 2. Žena 18. PŘÍJEM DOMÁCNOSTI, KATEGORIE? Očíslované kategorie 1. Do , , , , , , , , , a více Poděkovat za rozhovor, popřát pěkný den Prohlášení tazatele: Prohlašuji, že jsem rozhovor provedl(a) přesně podle instruktáže, a že jsem po skončení rozhovoru celý dotazník překontroloval(a).... (podpis tazatele) 97

103 Krajské volby 2016: Exit poll Dobrý den, jsem tazatelem z Masarykovy univerzity. Provádíme výzkum volebního chování ve volbách do zastupitelstva Jihomoravského kraje. Výzkum je plně anonymní. Výsledky budou prezentovány pouze v souhrnné formě, aby byla zachována anonymita vašich odpovědí. Váš názor je pro nás velmi důležitý. Byl/a byste ochotný/á odpovědět několik otázek? Rozhovor nebude trvat déle než 10 minut. 1. KDYŽ VEZMETE V ÚVAHU VŠECHNY OKOLNOSTI ŽIVOTA, VYVÍJÍ SE PODLE VÁS SITUACE V JIHOMORAVSKÉM KRAJI SPRÁVNÝM SMĚREM? a. Rozhodně ano b. Spíše ano c. Ani ano, ani ne d. Spíše ne e. Rozhodně ne f. neví (nečíst) 2. KDY JSTE SE ROZHODL/A JAK BUDETE HLASOVAT VE VOLBÁCH DO ZASTUPITELSTVA JIHOMORAVSKÉHO KRAJE? a. Jsem dlouhodobě rozhodnutý(á) b. Před více jak třemi měsíci c. Před více než dvěma týdny d. V posledních dvou týdnech e. V posledních 2 dnech f. (nečíst) Jiná odpověď: 3. KTEROU STRANU NEBO HNUTÍ JSTE VOLIL VE VOLBÁCH DO KRAJSKÉHO ZASTUPITELSTVA? Respondentovi předložte kartu č. 1 s názvy jednotlivých politických stran, poté označte odpověď do dotazníku. Doplnit číslo z karty 98 x. (nečíst) Nevím, nechci odpovědět 4. V POLITICE LIDÉ NĚKDY HOVOŘÍ O PRAVICI A LEVICI. KAM BYSTE NA TÉTO STUPNICI ZAŘADIL STRANU, KTEROU JSTE VOLIL?, TEDY Tazatel připomene stranu uvedenou v otázce č. 3 na konci otázky. Respondentovi předložte k nahlédnutí kartu č. 2. Doplnit číslo z karty x. (nečíst) Nevím, nechci odpovědět 5. KDO JE PODLE VÁS IDEÁLNÍ KANIDÁT NA HEJTMANA JIHOMORAVSKÉHO KRAJE? Nečíst možnosti. Spontánní odpověď. Zakódujte odpověď dle seznamu. a. Michal Hašek b. Roman Celý c. Ivo Pojezný d. Bohumil Šimek e. Jiří Crha f. Jan Vitula g. Nevím h. Jiná odpověď: 6. KTERÁ TŘI TÉMATA BYLA PRO VÁS OSOBNĚ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ V TĚCHTO VOLBÁCH? NEJPRVE PROSÍM UVEĎTE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ TÉMA: (Spontánní odpověď) 1. téma: 2. téma: 3. téma: 7. KTERÁ STRANA PODLE VÁS DOKÁŽE NEJLÉPE VYŘEŠIT NEJDŮLEŽITĚJŠÍ TÉMA? Respondentovi předložte kartu č. 1 s názvy jednotlivých politických stran, poté označte odpověď do dotazníku. Doplnit číslo z karty x. (nečíst) Nevím, nechci odpovědět 8. BYLY PRO VÁS DŮLEŽITÉ NÁSLEDUJÍCÍ BODY, KDYŽ JSTE SE ROZHODOVAL, JAK DNES HLASOVAT? Ke každé variante respondentovi předložte k nahlédnutí kartu č. 2, poté označte odpověď do dotazníku. a. Volební program:. b. Volební kampaň: c. Osobnost lídra kandidátky: d. Celostátní politika strany:.. e. Názory rodiny a přátel:. 9. V ROCE 2013 SE KONALY VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY. ZÚČASTNIL JSTE SE TĚCHTO VOLEB? a. Ano b. Ne c. neměl jsem volební právo d. (nečíst) Nevím 10. VZPOMENETE SI, KTEROU STRANU JSTE VOLIL VE VOLBÁCH DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY NA PODZIM 2013? Respondentovi předložte kartu č. 3 s názvy jednotlivých politických stran, poté označte odpověď do dotazníku. Doplnit číslo z karty 11. ŘEKNĚTE PROSÍM, NAKOLIK SE V SOUČASNÉ DOBĚ ZAJÍMÁTE O: Respondentovi předložte kartu č. 2, poté označte odpověď do dotazníku. x. (nečíst) Nevím, nechci odpovědět a. Politiku obecně: b. Politické dění v ČR: c. Politické dění v Evropské unii:.. d. Politické dění v kraji: e. Politické dění v Brně:.

104 12. SPOLU S KRAJSKÝMI VOLBAMI SE KONALO TAKÉ MÍSTNÍ REFERENDUM O POLOZE HLAVNÍHO NÁDRAŽÍ. HLASOVAL/A JSTE V TOMTO REFERENDU? a. Ano (přejít k otázce č. 13 A) b. Ne (přejít k otázce č. 13 B) 13. A) PRO KTEROU Z NAVRHOVANÝCH VARIANT JSTE HLASOVAL? B) PŘESTO, EXISTUJE VARIANTA, KTERÁ JE VÁM BLIŽŠÍ? a. Modernizace nádraží v dosavadní poloze a. Současná poloha podél ulice Nádražní b. Pod Petrovem Nové Sady (Malá Amerika) b. Určení nejlepšího řešení modernizace nádraží prostřednictvím otevřených návrhových soutěží c. Odsunuté nádraží Řeka (za Zvonařkou) d. Je mi to jedno 14. JAK DŮLEŽITÉ PRO VÁS JE TÉMA ODSUNU NÁDRAŽÍ? Respondentovi předložte k nahlédnutí kartu č. 2, poté označte odpověď do dotazníku. Doplnit číslo z karty x. (nečíst) Nevím, nechci odpovědět 15. NAKOLIK VÁS ZASÁHLA KAMPAŇ O POLOZE NÁDRAŽÍ? Respondentovi předložte k nahlédnutí kartu č. 2, poté označte odpověď do dotazníku. a. Kampaň zastánců současné polohy x. (nečíst) Nevím, nechci odpovědět b. Kampaň zastánců přesunu nádraží. x. (nečíst) Nevím, nechci odpovědět Na závěr bychom Vás chtěli požádat, při zachování naprosté diskrétnosti, o několik údajů ke statistickým účelům. 16. JAKÉ JE VAŠE NEJVYŠŠÍ UKONČENÉ VZDĚLÁNÍ? a. Bez vzdělání nebo základní b. Střední bez maturity - vyučen(a) c. Středoškolské s maturitou d. Vysokoškolské 17. JAKÉ JE VAŠE ZAMĚSTNÁNÍ? a. zaměstnavatel(ka), podnikatel(ka), OSVČ b. student(ka) c. zaměstnanec d. nezaměstnaný/á e. rodičovská dovolená f. jiné: (vypište) g. důchodce (starobní, individuální) 18. V POLITICE LIDÉ NĚKDY HOVOŘÍ O PRAVICI A LEVICI. KAM BYSTE SE SÁM ZAŘADIL NA TÉTO STUPNICI? Respondentovi předložte k nahlédnutí kartu č. 2, poté označte odpověď. Doplnit číslo z karty x. (nečíst) Nevím, nechci odpovědět 19. MOHL/A BYSTE, PROSÍM, ZAŘADIT DO JEDNÉ Z VĚKOVÝCH KATEGORIÍ UVEDENÉ NÍŽE? a let b let c let d let e let f let g. 71 a více let 20. JAKÝ JE OBVYKLÝ ČISTÝ MĚSÍČNÍ PŘÍJEM CELÉ VAŠÍ DOMÁCNOSTI, TJ. KDYŽ SEČTETE PŘÍJEM VŠECH ČLENŮ DOMÁCNOSTI? ODHADNĚTE PROSÍM ALESPOŇ PŘIBLIŽNOU ČÁSTKU. a. do Kč b Kč c Kč d Kč e Kč f. nad Kč g. neví, nechce odpovědět Poděkovat za rozhovor, popřát pěkný den Dále vyplní tazatel: Respondent je: a. muž b. žena Místo: Datum: Čas: Prohlášení tazatele: Prohlašuji, že jsem rozhovor provedl(a) přesně podle instruktáže, a že jsem po skončení rozhovoru dotazník překontroloval(a).... (podpis tazatele)

105 Volby do Poslanecké sněmovny PČR 2017: Exit poll Dobrý den, jsem tazatelem z Masarykovy univerzity. Provádíme výzkum volebního chování ve volbách do Poslanecké sněmovny. Výzkum je plně anonymní. Výsledky budou prezentovány jen v souhrnné formě. Váš názor je pro nás velmi důležitý. Rozhovor nebude trvat déle než 7 min. 1. KDYŽ VEZMETE V ÚVAHU VŠECHNY OKOLNOSTI ŽIVOTA, VYVÍJÍ SE PODLE VÁS SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE SPRÁVNÝM SMĚREM? a. Rozhodně ano b. Spíše ano c. Ani ano, ani ne d. Spíše ne e. Rozhodně ne f. (nečíst) Neví, nemá názor, neodpověděl(a) 2. KTEROU STRANU NEBO HNUTÍ JSTE DNES VOLIL/A? Respondentovi předložte kartu č. 1 s názvy jednotlivých politických stran, poté označte odpověď do dotazníku. Doplnit číslo z karty 100 y. (nečíst) Nevím, nechci odpovědět 3. V POLITICE LIDÉ NĚKDY HOVOŘÍ O PRAVICI A LEVICI. KAM BYSTE NA TÉTO STUPNICI ZAŘADIL/A STRANU, KTEROU JSTE VOLIL/A?, TEDY Tazatel připomene stranu uvedenou v otázce č. 2 na konci otázky. Respondentovi předložte k nahlédnutí kartu č. 2. Doplnit číslo z karty 4. KDY JSTE SE ROZHODL/A JAK BUDETE HLASOVAT? a. Jsem dlouhodobě rozhodnutý(á) b. Před více jak třemi měsíci c. Před více než dvěma týdny d. posledních dvou týdnech e. V posledních 2 dnech f. (nečíst) Jiná odpověď: y. (nečíst) Nevím, nechci odpovědět 5. NA TOMTO MÍSTĚ JSTE VOLIL/A Z DŮVODU TRVALEHO BYDLIŠTĚ NEBO NA VOLIČSKÝ PRŮKAZ? a. Trvalé bydliště b. Voličský průkaz c. (nečíst) Nevím 6. KDO JE PODLE VÁS IDEÁLNÍ KANDIDÁT NA PREMIÉRA ČESKÉ REPUBLIKY? Nečíst možnosti. Spontánní odpověď. Zakódujte odpověď dle seznamu. h. Zaorálek i. Babiš j. Bělobrádek k. Fiala l. Kalousek m. Okamura n. Filip o. Farský p. Bartoš q. Jiná odpověď: r. Nevím, nemám názor 7. KTERÁ 3 TÉMATA BYLA PRO VÁS OSOBNĚ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ V TĚCHTO VOLBÁCH? NEJPRVE PROSÍM UVEĎTE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ TÉMA: Spontánní odpověď. 4. téma: 5. téma: 6. téma: 8. KTERÁ STRANA PODLE VÁS DOKÁŽE NEJLÉPE VYŘEŠIT NEJDŮLEŽITĚJŠÍ TÉMA, TEDY...? Respondentovi připomeňte téma z otázky č. 6 a předložte kartu č. 1, poté označte odpověď do dotazníku. Doplnit číslo z karty y. (nečíst) Nevím, nechci odpovědět 9. JAK DŮLEŽITÉ PRO VÁS BYLY NÁSLEDUJÍCÍ BODY, KDYŽ JSTE SE ROZHODOVAL/A, JAK DNES HLASOVAT? Respondentovi předložte kartu č. 2, poté označte odpověď do dotazníku. Pokud neví nebo nechce odpovědět, zapište X. f. Volební program:.. g. Volební kampaň:. h. Osobnost lídra kandidátky:.. i. Celostátní politika strany:.. j. Názory rodiny a přátel: V ROCE 2013 SE KONALY VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY. ZÚČASTNIL/A JSTE SE TĚCHTO VOLEB? a. Ano b. Ne c. Neměl/a jsem volební právo (přejít na otázku 12) d. (nečíst) Nevím (přejít na otázku 12) 11. VZPOMENETE SI, KTEROU STRANU JSTE VOLIL/A VE VOLBÁCH DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY V ROCE 2013? Respondentovi předložte kartu č. 3 s názvy jednotlivých politických stran, poté označte odpověď do dotazníku. Doplnit číslo z karty y. (nečíst) Nevím, nechci odpovědět 12. ŘEKNĚTE PROSÍM, NAKOLIK SE V SOUČASNÉ DOBĚ ZAJÍMÁTE O: Respondentovi předložte kartu č. 2, poté označte odpověď do dotazníku. Pokud neví nebo nechce odpovědět, zapište X. f. Politiku obecně:.. g. Politické dění v ČR:. h. Politické dění v Evropské unii:.. i. Politické dění v regionu (kraji):.. j. Politické dění v místě bydliště:..

106 13. PŘED VOLBAMI V ROCE 2013 STRANY, KTERÉ POTÉ VYTVOŘILY VLÁDU, UČINILY NÁSLEDUJÍCÍ SLIBY. U_KAŽDÉHO ZE SLIBŮ SE ROZHODNĚTE, ZDA SI MYSLÍTE, ŽE BYL ZCELA NAPLNĚN, ČÁSTEČNĚ NAPLNĚN, NEBO NENAPLNĚN? a. Prosazení zákona o centrálním registru smluv a. naplněn b. částečně naplněn c. nenaplněn d. (nečíst) neví b. Zvýšení minimální mzdy a. naplněn b. částečně naplněn c. nenaplněn d. (nečíst) neví c. Prosazení zákona o sociálním bydlení a. naplněn b. částečně naplněn c. nenaplněn d. (nečíst) neví d. Zřízení regulačního úřadu železniční dopravy a. naplněn b. částečně naplněn c. nenaplněn d. (nečíst) neví Na závěr bychom Vás chtěli požádat, při zachování naprosté diskrétnosti, o několik údajů ke statistickým účelům. D1. JAKÉ JE VAŠE NEJVYŠŠÍ UKONČENÉ VZDĚLÁNÍ? e. bez vzdělání nebo základní f. střední bez maturity - vyučen(a) g. středoškolské s maturitou h. vysokoškolské D2. JAKÉ JE VAŠE ZAMĚSTNÁNÍ? h. zaměstnavatel(ka), podnikatel(ka), OSVČ i. student(ka) j. zaměstnanec (manuálně pracující) k. zaměstnanec (nemanuálně pracující) l. nezaměstnaný/á m. rodičovská dovolená n. důchodce (starobní, invalidní) h. jiné: (vypište) D3. V POLITICE LIDÉ NĚKDY HOVOŘÍ O PRAVICI A LEVICI. KAM BYSTE SE SÁM ZAŘADIL/A NA TÉTO STUPNICI? Respondentovi předložte k nahlédnutí kartu č. 2, poté označte odpověď. Doplnit číslo z karty y. (nečíst) Nevím, nechci odpovědět D4. MOHL/A BYSTE SE, PROSÍM, ZAŘADIT DO JEDNÉ Z VĚKOVÝCH KATEGORIÍ UVEDENÉ NÍŽE? h let i let j let k let l let m let n. 71 a více let D5. JAKÝ JE OBVYKLÝ ČISTÝ MĚSÍČNÍ PŘÍJEM CELÉ VAŠÍ DOMÁCNOSTI, TJ. KDYŽ SEČTETE PŘÍJEM VŠECH ČLENŮ DOMÁCNOSTI? ODHADNĚTE PROSÍM ALESPOŇ PŘIBLIŽNOU ČÁSTKU. h. do Kč i Kč j Kč k Kč l Kč m. nad Kč n. neví, nechce odpovědět (vynechat D6) D6. KOLIK ČLENŮ VČETNĚ VÁS ČÍTÁ VAŠE DOMÁCNOST? Bez odpovědi Poděkovat za rozhovor, popřát pěkný den Dále vyplní tazatel: Respondent je: c. muž d. žena Místo: Datum: Čas: Prohlášení tazatele: Prohlašuji, že jsem rozhovor provedl(a) přesně podle instruktáže

107 KARTA č. 2 V POLITICE LIDÉ NĚKDY HOVOŘÍ O PRAVICI A LEVICI. Levice Pravice BYLY PRO VÁS DŮLEŽITÉ NÁSLEDUJÍCÍ BODY, KDYŽ JSTE SE ROZHODOVAL, JAK DNES HLASOVAT? Není vůbec důležité Je velmi důležité ŘEKNĚTE PROSÍM, NAKOLIK SE V SOUČASNÉ DOBĚ ZAJÍMÁTE O: Vůbec se nezajímám Velmi se zajímám

108 Příloha č.2: Tabulka vládních koalic v Radě města Brna, Radě Jihomoravského kraje a Vládě ČR od roku Koalice stran je zaznamenána vždy u roku svého vzniku. Rok Rada města Brna Rada Jihomoravského kraje Vláda ČR 1998 ODS + KDU-ČSL + US-DEU ČSSD 2000 ODS + KDU-ČSL + ČSSD Čtyřkoalice + ODS 2002 ODS + KDU-ČSL ČSSD + KDU-ČSL + US-DEU 2004 KDU-ČSL + ODS 2006 ČSSD + KDU-ČSL + SZ + BRNO 2006 ODS + KDU-ČSL + SZ 2008 ČSSD + ODS 2010 ČSSD + ODS ČSSD + KDU-ČSL ODS + TOP 09 + VV 2012 ČSSD + KDU-ČSL 2013 ČSSD + ANO + KDU-ČSL 2014 ANO + KDU-ČSL + Žít Brno + SZ 2016 ANO + KDU-ČSL + Žít Brno + SZ + TOP 09 ANO + ČSSD + STAN + TOP 09 a Žít Brno Příloha č.3: Tabulka výpočtu trestání vládních stran neúčastí (mobilizace voličů v druhořadých volbách) na území města Brna. Podíl voličů do PS 2013 (v %) při dotazování 2014 při dotazování 2016 reálné výsledky (na základě podílů z exitpoll) Počet voličů 2016 (na základě podílů z exitpoll) Podíl voličů, kteří dorazili k volbám i v druhořadých reálný počet ČSSD 20,66 21,33 20, ,47 59,65 ANO 17,19 19,58 17, ,58 65,94 TOP 09 18,40 15,33 13, ,10 64,59 KSČM 3,99 5,69 10, ,48 32,21 ODS 16,32 9,72 9, ,33 59,50 KDU-ČSL 9,03 13,69 8, ,12 91,64 SZ 7,81 7,78 5, ,24 85,32 Úsvit 1,39 2,24 5, ,18 24,64 jiná strana 5,21 4,63 9, ,80 29,33 volební účast 38,69 39,51 60,30 z voličů v druhořadých nevolilo v roce 2013 (podíl z celé populace oprávněných voličů) 3,82 4,10 vypočítaná volební účast těch, kteří volili i v roce ,87 35,41 podíl voličů z roku 2013, kteří volili i v druhořadých volbách 57,82 58,73 celkový počet voličů ve zkoumaných druhořad. volbách celkový počet voličů, kteří volili i 2013 (odečteni nevoliči)

109 věk upřímné hlas.: levice-pravice Rozdíl zájmu o pol.čr x Brně zájem o pol. v Brně zájem o pol. v ČR vliv volební kampaně vliv lídra kandidátky vliv celostátní politiky vývoj situace věk upřímné hlas.: levice-pravice Rozdíl zájmu o pol.čr x Brně zájem o pol. v Brně zájem o pol. v ČR vliv volební kampaně vliv lídra kandidátky vliv celostátní politiky vývoj situace Příloha č.4: Testování multikolinearity vybraných proměnných do regresní analýzy. Spearmanovo Rho KOMUNÁLNÍ VOLBY 2014 vývoj situace 1,000-0,074-0,057-0,009-0,049-0,007-0,042 0,040-0,035 vliv celostátní politiky -0,074 1,000 0,105-0,001 0,267 0,086 0,173-0,176 0,132 vliv lídra kandidátky -0,057 0,105 1,000 0,304 0,101 0,222-0,120-0,045-0,093 vliv volební kampaně -0,009-0,001 0,304 1,000-0,003 0,150-0,167-0,005-0,240 zájem o politické dění v ČR -0,049 0,267 0,101-0,003 1,000 0,543 0,411-0,007 0,074 zájem o politické dění v Brně -0,007 0,086 0,222 0,150 0,543 1,000-0,481-0,036 0,006 Rozdíl zájmu o politiku v ČR a v Brně -0,042 0,173-0,120-0,167 0,411-0,481 1,000 0,008 0,076 upřímné hlasování: levice-pravice 0,040-0,176-0,045-0,005-0,007-0,036 0,008 1,000-0,019 věk -0,035 0,132-0,093-0,240 0,074 0,006 0,076-0,019 1,000 Kendallovo Tau vývoj situace 1,000-0,060-0,046-0,007-0,039-0,005-0,033 0,034-0,026 vliv celostátní politiky -0,060 1,000 0,085 0,000 0,207 0,066 0,133-0,143 0,097 vliv lídra kandidátky -0,046 0,085 1,000 0,238 0,079 0,170-0,092-0,035-0,066 vliv volební kampaně -0,007 0,000 0,238 1,000-0,003 0,115-0,129-0,005-0,178 zájem o politické dění v ČR -0,039 0,207 0,079-0,003 1,000 0,446 0,312-0,005 0,054 zájem o politické dění v Brně -0,005 0,066 0,170 0,115 0,446 1,000-0,380-0,029 0,005 Rozdíl zájmu o politiku v ČR a v Brně -0,033 0,133-0,092-0,129 0,312-0,380 1,000 0,007 0,056 upřímné hlasování: levice-pravice 0,034-0,143-0,035-0,005-0,005-0,029 0,007 1,000-0,015 věk -0,026 0,097-0,066-0,178 0,054 0,005 0,056-0,015 1,

110 věk Upřímné hl.: strana, která vyřeší téma upřímné hlas.: levicepravice Rozdíl zájmu o politiku v ČR a v kraji zájem o politické dění v kraji zájem o pol. v ČR vliv volební kampaně vliv lídra kandidátky vliv celostátní politiky vývoj situace věk Upřímné hl.: strana, která vyřeší téma upřímné hlas.: levicepravice Rozdíl zájmu o politiku v ČR a v kraji zájem o politické dění v kraji zájem o pol. v ČR vliv volební kampaně vliv lídra kandidátky vliv celostátní politiky vývoj situace Spearmanovo Rho KRAJSKÉ VOLBY 2016 vývoj situace 1,000-0,015-0,025-0,046-0,002-0,019 0,029-0,025-0,052 0,046 vliv celostátní politiky -0,015 1,000 0,144 0,122 0,251 0,157 0,084-0,027-0,035 0,046 vliv lídra kandidátky -0,025 0,144 1,000 0,259 0,110 0,156-0,045-0,026-0,012 0,091 vliv volební kampaně -0,046 0,122 0,259 1,000 0,111 0,152-0,047-0,031-0,051 0,028 zájem o politické dění v ČR -0,002 0,251 0,110 0,111 1,000 0,552 0,405 0,006-0,031 0,073 zájem o politické dění v kraji -0,019 0,157 0,156 0,152 0,552 1,000-0,475-0,011-0,033 0,082 Rozdíl zájmu o politiku v ČR a v kraji 0,029 0,084-0,045-0,047 0,405-0,475 1,000 0,007-0,023-0,048 upřímné hlasování: levice-pravice -0,025-0,027-0,026-0,031 0,006-0,011 0,007 1,000 0,133 0,024 upřímné hl.: strana, která vyřeší téma -0,052-0,035-0,012-0,051-0,031-0,033-0,023 0,133 1,000 0,114 věk 0,046 0,046 0,091 0,028 0,073 0,082-0,048 0,024 0,114 1,000 Kendallovo Tau vývoj situace 1,000-0,013-0,020-0,037-0,002-0,016 0,024-0,022-0,048 0,038 vliv celostátní politiky -0,013 1,000 0,112 0,097 0,194 0,122 0,065-0,021-0,030 0,036 vliv lídra kandidátky -0,020 0,112 1,000 0,205 0,084 0,119-0,034-0,021-0,010 0,069 vliv volební kampaně -0,037 0,097 0,205 1,000 0,086 0,118-0,037-0,026-0,044 0,021 zájem o politické dění v ČR -0,002 0,194 0,084 0,086 1,000 0,450 0,312 0,005-0,027 0,055 zájem o politické dění v kraji -0,016 0,122 0,119 0,118 0,450 1,000-0,370-0,009-0,029 0,063 Rozdíl zájmu o politiku v ČR a v kraji 0,024 0,065-0,034-0,037 0,312-0,370 1,000 0,006-0,020-0,037 upřímné hlasování: levice-pravice -0,022-0,021-0,021-0,026 0,005-0,009 0,006 1,000 0,123 0,020 upřímné hl.: strana, která vyřeší téma -0,048-0,030-0,010-0,044-0,027-0,029-0,020 0,123 1,000 0,100 věk 0,038 0,036 0,069 0,021 0,055 0,063-0,037 0,020 0,100 1,

111 věk Upřímné hl.: strana, která vyřeší téma upřímné hlas.: levice-pravice Rozdíl zájmu o pol.čr x Brně Rozdíl zájmu o pol. v ČR X kraji zájem o pol. v Brně zájem o politické dění v kraji zájem o pol. v ČR vliv volební kampaně vliv lídra kandidátky vliv celostátní politiky vývoj situace věk Upřímné hl.: strana, která vyřeší téma upřímné hlas.: levice-pravice Rozdíl zájmu o pol.čr x Brně Rozdíl zájmu o pol. v ČR X kraji zájem o pol. v Brně zájem o politické dění v kraji zájem o pol. v ČR vliv volební kampaně vliv lídra kandidátky vliv celostátní politiky vývoj situace Spearmanovo Rho VOLBY DO PS 2017 vývoj situace 1,000-0,060 0,051-0,049 0,000-0,011-0,050-0,019 0,020-0,035 0,057 0,049 vliv celostátní politiky -0,060 1,000 0,277 0,183 0,279 0,188 0,128 0,057 0,073-0,041-0,075-0,013 vliv lídra kandidátky 0,051 0,277 1,000 0,256 0,227 0,184 0,064 0,028 0,093-0,037-0,047 0,199 vliv volební kampaně -0,049 0,183 0,256 1,000 0,157 0,140 0,120 0,013 0,001-0,001-0,086-0,020 zájem o pol. dění v ČR 0,000 0,279 0,227 0,157 1,000 0,469 0,267 0,428 0,432-0,012-0,014 0,139 zájem o pol. dění v kraji -0,011 0,188 0,184 0,140 0,469 1,000 0,635-0,549-0,252 0,002-0,011 0,200 zájem o pol. dění v Brně -0,050 0,128 0,064 0,120 0,267 0,635 1,000-0,372-0,717 0,008-0,042 0,057 Rozdíl z. o pol. v ČR X kraji -0,019 0,057 0,028 0,013 0,428-0,549-0,372 1,000 0,667-0,018 0,002-0,102 Rozdíl z. o pol. v ČR X Brně 0,020 0,073 0,093 0,001 0,432-0,252-0,717 0,667 1,000-0,016 0,023 0,012 upřímné hl.: levice-pravice -0,035-0,041-0,037-0,001-0,012 0,002 0,008-0,018-0,016 1,000 0,075 0,067 upřímné hl.:...téma 0,057-0,075-0,047-0,086-0,014-0,011-0,042 0,002 0,023 0,075 1,000 0,067 věk 0,049-0,013 0,199-0,020 0,139 0,200 0,057-0,102 0,012 0,067 0,067 1,000 Kendallovo Tau vývoj situace 1,000-0,051 0,040-0,039-0,002-0,009-0,039-0,016 0,015-0,029 0,052 0,039 vliv celostátní politiky -0,051 1,000 0,222 0,143 0,219 0,145 0,097 0,044 0,055-0,033-0,065-0,010 vliv lídra kandidátky 0,040 0,222 1,000 0,202 0,177 0,141 0,049 0,020 0,070-0,030-0,040 0,152 vliv volební kampaně -0,039 0,143 0,202 1,000 0,120 0,107 0,092 0,010 0,001-0,001-0,075-0,017 zájem o pol. dění v ČR -0,002 0,219 0,177 0,120 1,000 0,369 0,205 0,328 0,326-0,009-0,012 0,107 zájem o pol. dění v kraji -0,009 0,145 0,141 0,107 0,369 1,000 0,526-0,425-0,187 0,002-0,010 0,151 zájem o pol. dění v Brně -0,039 0,097 0,049 0,092 0,205 0,526 1,000-0,285-0,572 0,006-0,036 0,045 Rozdíl z. o pol. v ČR X kraji -0,016 0,044 0,020 0,010 0,328-0,425-0,285 1,000 0,557-0,014 0,001-0,077 Rozdíl z. o pol. v ČR X Brně 0,015 0,055 0,070 0,001 0,326-0,187-0,572 0,557 1,000-0,013 0,019 0,007 upřímné hl.: levice-pravice -0,029-0,033-0,030-0,001-0,009 0,002 0,006-0,014-0,013 1,000 0,069 0,054 upřímné hl.:...téma 0,052-0,065-0,040-0,075-0,012-0,010-0,036 0,001 0,019 0,069 1,000 0,058 věk 0,039-0,010 0,152-0,017 0,107 0,151 0,045-0,077 0,007 0,054 0,058 1,

112 Příloha č.5: Tabulky regresní analýzy pro závislou proměnnou PŘESUN HLASŮ (trestání vládních stran). KOMUNÁLNÍ 2014 Log Likelihood referenční: vládní k vládní referenční: opoziční k opoz. referenční: jiná k jiné vládní k opoz. k bez vlivu proměnných 1699,377 opoz. vládní k jiné vládní opoz. k jiné jinou k vládní jinou k opoz. s vlivem proměnných 1488,319 Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt věk 1548,371 0,968 1,001 0,163 0,984 0,431 1,009 0,422 0,991 0,016 1,092 0,268 0,826 vývoj situace 1515,917 0,138 1,392 0,071 1,367 0,155 0,778 0,120 1,292 0,149 2,403 0,646 1,827 zájem o politické dění v ČR 1497,705 0,921 0,988 0,505 1,062 0,728 0,968 0,670 0,961 0,925 0,975 0,357 1,838 rozdíl zájmu o pol. v ČR a v Brně 1500,307 0,728 0,954 0,668 0,959 0,520 1,060 0,881 1,014 0,577 1,194 0,319 1,383 upřímné hl.: levice-pravice 1503,805 0,523 0,846 0,387 1,145 0,007 1,524 0,368 1,170 0,015 2,460 0,483 0,497 vliv celostátní politiky 1544,242 0,498 1,080 0,001 0,819 0,055 0,877 0,000 0,709 0,215 1,484 0,541 0,820 vliv lídra kandidátky 1500,069 0,222 0,904 0,861 0,989 0,923 1,006 0,188 1,085 0,229 0,818 0,134 0,401 vliv volební kampaně 1497,205 0,725 1,034 0,046 1,142 0,508 1,046 0,440 1,054 0,089 1,429 0,971 1,011 Pseudo R-Square Cox and Snell 0,351 Nagelkerke 0,362 McFadden 0,124 KRAJSKÉ 2016 Log Likelihood referenční: vládní k vládní referenční: opoziční k opoz. referenční: jiná k jiné vládní k opoz. k bez vlivu proměnných 1701,810 opoz. vládní k jiné vládní opoz. k jiné jinou k vládní jinou k opoz. s vlivem proměnných 1542,353 Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt věk 1591,838 0,004 0,604 0,091 0,835 0,746 1,045 0,118 0,802 0,091 1,532 0,473 1,167 vývoj situace 1562,315 0,121 1,516 0,137 1,293 0,409 0,835 0,180 1,322 0,895 1,050 0,067 0,482 zájem o politické dění v ČR 1556,033 0,338 0,878 0,171 1,135 0,058 0,806 0,522 0,923 0,380 1,241 0,807 1,048 rozdíl zájmu o pol. v ČR a v kraji 1549,209 0,819 0,969 0,670 0,964 0,876 1,017 0,556 1,067 0,700 0,919 0,052 0,670 upřímné hl.: levice-pravice 1552,691 0,524 0,857 0,730 1,046 0,005 1,542 0,078 1,335 0,941 1,020 0,493 0,813 upřímné hl.: strana vyřeší téma 1559,739 0,015 0,210 0,009 0,340 0,028 0,301 0,951 0,957 0,989 1,017 0,171 0,318 vliv celostátní politiky 1568,632 0,028 0,787 0,000 0,759 0,353 0,917 0,144 0,876 0,998 1,000 0,971 1,005 vliv lídra kandidátky 1551,994 0,160 1,168 0,497 1,042 0,060 1,154 0,151 1,116 0,467 1,115 0,596 0,941 vliv volební kampaně 1548,743 0,100 1,173 0,793 1,017 0,988 0,999 0,240 0,902 0,847 1,028 0,592 1,072 Pseudo R-Square Cox and Snell 0,271 Nagelkerke 0,280 McFadden 0,

113 PS 2017 Log Likelihood referenční: vládní k vládní referenční: opoziční k opoz. referenční: jiná k jiné vládní k opoz. k bez vlivu proměnných 2759,746 opoz. vládní k jiné vládní opoz. k jiné jinou k vládní jinou k opoz. s vlivem proměnných 2445,228 Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt věk 2602,430 0,000 0,640 0,000 0,571 0,019 1,333 0,001 0,723 0,000 2,198 0,652 0,912 vývoj situace 2505,509 0,000 1,883 0,000 2,062 0,175 0,808 0,074 1,252 0,167 0,684 0,469 0,850 zájem o politické dění v ČR 2467,072 0,792 1,033 0,001 1,460 0,783 0,968 0,431 1,086 0,003 0,567 0,718 1,069 zájem o politické dění v kraji 2450,728 0,811 1,025 0,295 0,911 0,795 1,026 0,456 0,939 0,105 1,291 0,614 0,926 rozdíl zájmu o pol. v ČR a v Brně 2454,796 0,288 1,084 0,696 1,026 0,230 1,091 0,719 1,023 0,018 1,320 0,830 1,025 upřímné hl.: levice-pravice 2455,520 0,074 1,261 1,000 1,000 0,454 1,109 0,035 1,255 0,307 1,241 0,492 0,838 upřímné hl.: strana vyřeší téma 2454,179 0,022 2,913 0,532 1,347 0,369 0,609 0,709 1,164 0,397 1,875 0,715 1,292 vliv celostátní politiky 2465,726 0,071 0,870 0,000 0,797 0,118 0,887 0,066 0,888 0,774 1,039 0,261 0,880 vliv lídra kandidátky 2453,970 0,827 1,015 0,444 1,048 0,768 1,020 0,590 1,033 0,614 0,952 0,412 1,084 vliv volební kampaně 2454,270 0,623 0,967 0,635 0,974 0,545 0,960 0,022 1,126 0,256 1,129 0,665 0,958 Pseudo R-Square Cox and Snell 0,340 Nagelkerke 0,349 McFadden 0,114 Příloha č.6: Tabulka regresní analýzy pro závislou proměnnou VOLBA MALÝCH STRAN. KOMUNÁLNÍ 2014 KRAJSKÉ 2016 PS 2017 Log Likelihood referenční: velká strana Log Likelihood referenční: velká strana Log Likelihood referenční: velká strana bez vlivu proměnných 695,066 malá strana 694,985 malá strana 1182,607 malá strana s vlivem proměnných 555,705 Sig. efekt 638,862 Sig. efekt 1018,475 Sig. efekt věk 587,214 0,000 0, ,738 0,000 0, ,511 0,000 0,612 vývoj situace 568,716 0,000 1, ,120 0,002 1, ,404 0,000 1,380 zájem o politické dění v ČR 556,185 0,490 1, ,147 0,134 1, ,280 0,029 1,124 rozdíl zájmu o pol. v ČR a v kraji 639,116 0,615 0,976 zájem o politické dění v kraji 1018,750 0,601 0,977 rozdíl zájmu o pol. v ČR a v Brně 559,776 0,047 0, ,998 0,471 0,976 upřímné hl.: levice-pravice 555,847 0,705 1, ,495 0,423 1, ,897 0,515 1,040 upřímné hl.: strana vyřeší téma 641,414 0,105 0, ,031 0,209 1,318 vliv celostátní politiky 616,540 0,000 0, ,459 0,000 0, ,881 0,020 0,924 vliv lídra kandidátky 556,522 0,368 1, ,396 0,465 0, ,524 0,826 0,994 vliv volební kampaně 557,117 0,234 1, ,198 0,563 0, ,479 0,083 1,049 Pseudo R-Square Pseudo R-Square Pseudo R-Square Cox and Snell 0,216 Cox and Snell 0,087 Cox and Snell 0,159 Nagelkerke 0,307 Nagelkerke 0,129 Nagelkerke 0,223 McFadden 0,201 McFadden 0,081 McFadden 0,

114 Příloha č.7: Tabulky regresní analýzy závislé proměnné VOLBY KONKRÉTNÍ STRANY. KOMUNÁLNÍ 2014 Log Likelihood referenční ČSSD (nejsilnější vládní strana, zároveň vládní i v předešlém zastupitelstvu Brna a kraje) bez vlivu proměnných 2428,581 ANO KSČM KDU-ČSL ODS SZ TOP 09 Žít Brno s vlivem proměnných 2113,169 Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt věk 2194,612 0,029 0,837 0,096 1,252 0,006 0,769 0,000 0,715 0,000 0,576 0,000 0,584 0,000 0,536 0,000 0,622 vývoj situace 2162,789 0,000 1,845 0,000 2,529 0,059 1,397 0,014 1,531 0,005 1,732 0,004 1,682 0,000 2,380 0,000 2,325 zájem o politické dění v ČR 2119,412 0,123 0,902 0,817 0,978 0,235 0,909 0,717 0,970 0,817 1,024 0,548 1,058 0,344 0,920 0,913 0,991 rozdíl zájmu o pol. v ČR a v Brně 2123,201 0,861 0,988 0,128 0,846 0,219 0,897 0,121 0,871 0,073 0,822 0,937 1,007 0,093 0,853 0,189 0,897 upřímné hl.: levice-pravice 2130,611 0,024 1,319 0,176 0,719 0,081 1,290 0,424 1,132 0,973 1,006 0,578 0,900 0,060 1,353 0,195 1,218 vliv celostátní politiky 2188,917 0,520 1,036 0,457 1,064 0,531 0,961 0,560 1,041 0,127 0,899 0,506 1,051 0,000 0,720 0,000 0,820 vliv lídra kandidátky 2129,997 0,381 1,040 0,324 0,939 0,717 1,020 0,952 1,003 0,039 1,165 0,596 0,969 0,105 1,107 0,201 0,934 vliv volební kampaně 2121,467 0,729 1,018 0,590 1,041 0,742 0,979 0,571 0,965 0,962 0,997 0,996 1,000 0,032 1,151 0,870 1,010 Pseudo R-Square Cox and Snell 0,423 Nagelkerke 0,430 McFadden 0,130 ostatní strany KRAJSKÉ 2016 Log Likelihood referenční ČSSD (nejsilnější vládní strana, zároveň vládní i v předešlém zastupitelstvu Brna a kraje) bez vlivu proměnných 2651,888 ODS Zelení a Piráti Starostové KDU-ČSL ANO KSČM SPD+SPO TOP09+ŽB ostatní strany s vlivem proměnných 2367,197 Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt věk 2478,631 0,003 0,713 0,000 0,501 0,012 0,727 0,001 0,729 0,971 1,003 0,968 1,005 0,029 0,639 0,000 0,511 0,000 0,634 vývoj situace 2396,753 0,006 1,723 0,006 1,674 0,000 2,110 0,309 1,204 0,006 1,548 0,000 2,072 0,002 2,664 0,089 1,370 0,005 1,727 zájem o politické dění v ČR 2383,555 0,577 1,060 0,824 0,980 0,116 1,194 0,356 0,926 0,058 0,869 0,522 0,936 0,296 0,829 0,460 1,070 0,636 1,048 rozdíl zájmu o pol. v ČR a kraji 2378,171 0,174 0,878 0,779 0,976 0,039 0,805 0,642 0,964 0,978 0,998 0,206 0,885 0,203 1,223 0,906 1,010 0,862 0,985 upřímné hl.: levice-pravice 2380,669 0,381 0,862 0,977 0,996 0,742 1,053 0,752 0,959 0,141 1,169 0,784 1,042 0,505 1,174 0,199 0,821 0,120 1,226 upřímné hl.: strana vyřeší téma 2379,413 0,365 1,669 0,400 1,520 0,706 0,824 0,895 1,056 0,029 2,387 0,723 0,835 0,489 2,267 0,239 1,819 0,538 0,756 vliv celostátní politiky 2417,984 0,208 1,113 0,081 0,886 0,030 0,845 0,867 1,011 0,007 1,181 0,706 1,032 0,006 2,871 0,366 0,939 0,187 0,909 vliv lídra kandidátky 2399,602 0,990 1,001 0,015 1,156 0,616 1,034 0,000 1,236 0,012 1,123 0,628 0,969 0,268 1,132 0,007 1,174 0,885 0,991 vliv volební kampaně 2383,421 0,165 0,907 0,065 0,886 0,054 0,854 0,049 0,891 0,211 0,940 0,275 1,079 0,954 0,994 0,401 0,950 0,656 1,029 Pseudo R-Square Cox and Snell 0,370 Nagelkerke 0,375 McFadden 0,

115 PS 2017 Log Likelihood referenční ČSSD (nejsilnější vládní strana, zároveň vládní i v předešlém zastupitelstvu Brna a kraje) bez vlivu proměnných 3970,892 ODS KSČM ČPS TOP09 ANO KDU-ČSL SPD s vlivem proměnných 3375,256 Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt Sig. efekt věk 3636,453 0,001 0,744 0,601 1,070 0,000 0,432 0,000 0,617 0,004 1,297 0,135 0,857 0,001 0,710 0,000 0,533 vývoj situace 3505,971 0,018 1,381 0,000 2,428 0,516 1,105 0,057 1,342 0,379 1,124 0,132 0,772 0,000 2,941 0,009 1,476 zájem o politické dění v ČR 3409,332 0,449 1,078 0,128 0,822 0,625 1,057 0,054 1,253 0,147 0,872 0,175 1,171 0,020 1,313 0,383 1,105 zájem o politické dění v kraji 3392,910 0,345 0,924 0,165 1,169 0,910 0,989 0,122 0,863 1,000 1,000 0,588 0,949 0,031 0,812 0,829 1,021 rozdíl zájmu o pol. v ČR a Brně 3388,191 0,492 0,958 0,206 1,105 0,745 1,023 0,787 0,981 0,273 1,066 0,410 0,942 0,259 0,921 0,916 0,993 upřímné hl.: levice-pravice 3378,558 0,859 1,022 0,323 1,151 0,259 1,158 0,624 1,070 0,451 1,090 0,931 0,988 0,551 1,084 0,709 1,052 upřímné hl.: strana vyřeší téma 3407,958 0,134 0,555 0,316 1,585 0,351 1,461 0,304 0,619 0,001 0,286 0,057 0,374 0,076 0,422 0,306 0,633 vliv celostátní politiky 3389,244 0,137 0,905 0,702 0,968 0,156 0,900 0,651 1,038 0,499 0,957 0,652 1,038 0,036 0,856 0,130 0,894 vliv lídra kandidátky 3431,888 0,000 1,270 0,350 0,941 0,581 1,033 0,494 1,042 0,002 1,172 0,426 1,049 0,000 1,303 0,484 1,042 vliv volební kampaně 3394,428 0,289 0,944 0,559 1,044 0,276 1,068 0,327 0,939 0,568 1,029 0,063 0,888 0,651 1,027 0,505 0,960 Pseudo R-Square Cox and Snell 0,466 Nagelkerke 0,473 McFadden 0,150 ostatní strany 110