O Kašpárkovi a autíčku

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "O Kašpárkovi a autíčku"

Miloslava Šimková
před 5 lety
Počet zobrazení:

1 O Kašpárkovi a autíčku Kašpárek měl veliké přání. Toužil po autíčku, které by umělo samo jezdit. Představoval si, jak ho řídí a prohání se krajinou. Kašpárek si o autíčku snil každý večer před spaním a představ si, že se mu nakonec ten jeho sen vyplnil a on na Štědrý večer o Vánocích takové modré autíčko od Ježíška opravdu dostal; leželo krásně zabalené pod vánočním stromečkem. Kašpárek byl přešťastný, nemohl se dočkat rána, aby ho vyzkoušel a projel se. Po probuzení ihned běžel k autíčku. Přenesl ho na chodník a vyrazil na první projížďku. Sluníčko pěkně svítilo, byl nádherný mrazivý den, Kašpárek v kabátku, čepici a šále šlápl na pedál a už se autíčko řítilo z kopce dolů. Točil volantem, cestou potkával kamarády i sousedy z ulice, vesele jim troubil a mával. V tom uviděl babičku o holi, jak kulhá přes silnici. Babičko, kam jste se vydala v takovém mrazu?, zeptal se Kašpárek. Ale, bolí mne nohy, tak jdu k panu doktorovi pro mazání, odpověděla babička. Počkejte, já a moje autíčko vás svezeme, nasedněte si, babičko. To jsi moc hodný, Kašpárku, děkuji ti. Babička si sedla do autíčka a za chvíli byli u pana doktora. Kašpárek pomohl babičce vystoupit, ta mu ještě jednou poděkovala a za ochotu mu dala bonbon.

2 Autíčko s Kašpárkem jelo dál a Kašpárek uviděl dědečka, jak nese velikánkou těžkou tašku, až se mu pod její tíhou celé tělo ohýbalo. Dědečku, kam vlečete tu těžkou tašku? Počkejte, pomohu vám. Sedněte si do autíčka a já vás odvezu, kam budete potřebovat. To bys byl moc hodný, řekl dědeček, jdu na nádraží, potřebuji chytit vlak do Pohádkova, bydlí tam má vnoučátka a já jim vezu jablíčka, aby měly vitamíny a byly zdravé. Teď v zimě je budou potřebovat. Autíčko s Kašpárkem odvezlo dědečka na nádraží a za odměnu dostali každý krásné červené jablíčko. Kašpárek se do jablíčka ihned zakousl, taky potřeboval vitamíny. A jak bylo dobré! Nejen že krásně vypadalo, bylo i velmi šťavnaté a slaďoučké. Kašpárek se rozhodl, že se pomalu vrátí domů. Otočil proto autíčko kolem parčíku, ale co to vidí? Malý smutný kluk sedí u cesty. Proč tu sedíš tak smutný?, ptá se Kašpárek. Děti mají v parku závody v běhu a já jsem prý moc malý, abych se mohl zúčastnit a závodit. A přitom jsem se na ně tolik těšil, trénoval jsem každý den, popotahoval chlapeček. Nebuď smutný, řekl Kašpárek. Jaká jsou přesně pravidla závodu?, chtěl znát Kašpárek. V pravidlech je napsáno, že vyhraje ten, kdo se nejrychleji dostane k velikému dubu. Jsou různé způsoby, jak se dostat nejrychleji k dubu, nemyslíš? Nemusíš jenom běžet, ne?, mrkl na kluka Kašpárek.

3 Ale jak se k němu tak rychle dostanu? Když půjdu pěšky, tak mě všichni předhoní. Nasedni, přikázal Kašpárek a už s autíčkem uháněl k velkému dubu. Tak se nakonec stalo, že ten nejmenší chlapeček byl u dubu první a vyhrál celý závod. Když k dubu doběhly ostatní děti, nestačily se divit. Obdivovaly autíčko a každý se chtěl svézt. Kašpárek, protože byl hodný a měl děti rád, jednoho po druhém chvíli povozil v autíčku. To byla zábava! Moc se to všem líbilo. Kašpárek se s dětmi rozloučil a konečně se vydal na cestu domů. Měl dobrý pocit. Hezky se s autíčkem projel, dokonce udělal i pár dobrých skutků, když pomohl babičce, dědečkovi i klukovi, cítil se unaven, ale šťasten. Doma Kašpárek okamžitě usnul. Zdál se mu sen o autíčku. Autíčko v jeho snu změnilo barvu, nebylo modré, nýbrž červené. Kašpárek nasedl do autíčka, šlápl na pedál, točil volantem, ale co to? Autíčko ho vůbec neposlouchalo, dělalo si, co chtělo. Velikou rychlostí se řítilo z kopce dolů, kamarádi a sousedé jen tak tak stačili uskakovat, aby je nesrazilo. Kašpárek domlouval autíčku: Přestaň, vždyť někoho přejedeme, zpomal! Ale autíčko si z jeho slov nedělalo vůbec nic.

4 To bude průšvih, pomyslel si Kašpárek. A taky jo. Autíčko velikou rychlostí vjelo do obchodu, vráželo do regálů, zboží padalo dolů, Kašpárkovi na hlavě přistály banány. Přiběhla paní prodavačka a když uviděla tu spoušť, zavolala policii. To mi zaplatíš, křičela na Kašpárka. Když autíčko uslyšelo policejní sirény, vyjelo z obchodu a vřítilo se rovnou do školy. Ve škole se děti právě učily o světle, měly hodinu fyziky. Autíčko na ně vesele zablikalo předními světly, děti se začaly smát a paní učitelka se rozzlobila, protože autíčko s Kašpárkem narušili její výklad. Aby se přestala zlobit, dal ji Kašpárek všechny banány, které zůstaly v autíčku. Vtom už se ve dveřích objevili policisté a přikázali, že se musí Kašpárek s autíčkem ihned v jejich doprovodu dostavit na policejní stanici k sepsání protokolu. Kašpárek věděl, že tady přestává být legrace, ale autíčko si ani z policistů nic nedělalo. Vjelo na policejní stanici, prohánělo se z jedné místnosti do druhé, jakoby si s policisty chtělo hrát na babu. Pan policista si vyžádal Kašpárkův řidičský průkaz. Nemám, špitl Kašpárek. Tak to bude moc zlé, řekl policista. Zaplatíš, Kašpárku, velikou pokutu. Kašpárek byl v rozpacích. Jak má zaplatit pokutu, když nemá žádné peníze? Autíčko mu zašeptalo: Naskoč si a na nic se neptej! Kašpárek tedy naskočil do autíčka, to se vyřítilo ven a uhánělo velikou rychlostí

5 pryč, pronásledované policejními auty. Honička to tedy byla pořádná. Když už to vypadalo, že policisté autíčko dostihnou, řeklo autíčko Kašpárkovi: pořádně se drž. Vysunulo křídla a vzneslo se k obloze. Kašpárek byl v šoku, nic podobného nezažil. Jak to, že umíš létat? divil se. Co se divíš, já jsem totiž raketoautíčko, odpovědělo autíčko. Kašpárek se probudil celý zpocený. Uf, to byl ale děsivý sen, pomyslel si a honem se běžel podívat na autíčko. Jak se mu ulevilo, když se přesvědčil, že jeho autíčko je stále modré a poslušné a ne to zlobivé červené.

Podobné dokumenty

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl