1. Úvod: Přirozené právo investora na spravedlivý proces

Transkript

1 1. Úvod: Přirozené právo investora na spravedlivý proces 1.1. Obecný rámec mezinárodního investičního práva Ačkoli se někteří právníci vždy vyslovovali proti tomu, aby cizinci v určitém státě požívali větší ochrany než jeho vlastní státní příslušníci, jak dokládá známá Calvova doktrína, 1 tato myšlenka se nikdy neprosadila. 2 Dnes je naopak široce přijímáno, že cizincům musí každý stát na základě obyčejového mezinárodního práva zaručit alespoň minimální standard ochrany, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou práva vyplývající z tohoto standardu poskytována rovněž jeho vlastním státním příslušníkům. 3 To platí obecně pro veškeré pole působnosti mezinárodního práva a minimální standard nenáleží samozřejmě pouze investorům. Právo mezinárodní ochrany investic však nabízí mnohem větší prostor pro to, aby skutečný obsah a význam minimálního standardu vyšel najevo. Zatímco v minulosti byli cizinci poškození v určitém státu odkázáni zpravidla pouze na diplomatickou ochranu státu své příslušnosti, přičemž stát převzetím diplomatické ochrany začal uplatňovat a vykonávat svá vlastní práva, 4 a případy mezinárodní arbitráže byly pouze výjimečné, 5 právo mezinárodní ochrany investic je charakteristické především přímou vymahatelností práv, přiznaných investorovi na základě dvoustranné investiční (mezinárodní) smlouvy, ve stále dostupném rozhodčím řízení. 6 Jedná se přitom na rozdíl od diplomatické ochrany o uplatnění práva samotného investora. 7 Šturma také příznačně uvádí: Sebelepší materiální pravidla zacházení se zahraničními investicemi a záruky proti jejich poškození či vyvlastnění by se mohla ukázat nedostatečná, kdyby v případě jejich porušení [ ] neexistovaly 1 Carlos Calvo byl vlivný argentinský právník přelomu 19. a 20. století, který ve svém díle Le droit international théoretique et pratique (5. vyjádání, 1896, svazek VI, str. 231) razil myšlenku, že zásada svrchované rovnosti států vylučuje jakýkoli vnější zásah do vnitřních záležitostí státu a že z tohoto důvodu cizincům nemůže náležet více práv než státním příslušníkům. 2 Newcombe, A. Paradell, L. Law and Practice of Investment Treaties. 2009, Austin: Kluwer Law International, str Ibid., str. 15; srov. Rozsudek Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti ( SDMS ) ze dne ve věci Jisté německé zájmy v polském Horním Slezsku [Case Concerning Certain German Interests in Polish Upper Silesia] (Polsko proti Německu), PCIJ Series A, č. 7, str. 42: [ ] to se zakládá na principu nabytých práv [cizince], principu, který [ ] tvoří součást obecného mezinárodního práva [ ] 4 Rozsudek SDMS ze dne ve věci Mavrommatisovy palestinské koncese [Mavrommatis Palestine Concessions] (Řecko proti Spojenému království), PCIJ Series A, č. 2 str. 12: Tím, že stát převezme případ svého státního příslušníka a že se jeho jménem uchýlí k mezinárodní diplomatické ochraně nebo soudnímu řízení, uplatní ve skutečnosti své vlastní právo, své právo zajistit si, ve vztahu ke svým příslušníkům, dodržování mezinárodního práva; srov. též Shaw, M. Intenational Law, 6. vydání, 2008, Cambridge: Cambridge University Press, str Příkladem budiž Tribunál pro íránsko-americké nárky [Iranian-United States Claims Tribunal] ustavený na základě Deklarace o vypořádání nároků [Claims Settlement Declaration] ze dne McLachlan, C. - Shore, L. - Weiniger, M. International Investment Arbitration Substantive Principles. 2007, Oxford: Oxford University Press 7 Douglas, Z. The International Law of Investment Claims, Cambridge: Cambridge University Press, 2009, str. 32, 65

2 mezinárodněprávní mechanismy (procesní pravidla a instituty) pro řešení takových sporů. 8 Pozoruhodné je, že minimální standard není institutem, který by na základě dvoustranných investičních dohod vznikal. Práva investora odpovídající minimálnímu standardu zacházení mají obyčejovou povahu a byly by tu tedy i bez mezinárodní smlouvy. Mezinárodní smlouva pouze tato práva výslovně uzná a umožní investorovi, aby se jich bezprostředně svým vlastním jménem domáhal. Přirozená povaha práv vyplývajících z mezinárodního práva obyčejového tím však není dotčena. 9 Rovněž je třeba předeslat, že s pojmem minimální standard se lze v dvoustranných investičních dohodách setkat jen zřídka, neboť se běžně užívá pojmu řádné a spravedlivé zacházení, 10 jehož obsah musí tato práce rovněž alespoň nastínit a vypořádat se s tím, zda minimální standard a standard řádného a spravedlivého zacházení lze zcela ztotožnit, anebo je mezi nimi určitý obsahový rozdíl. Následně se v této práci se budu zabývat úzkou, avšak podstatnou výsečí práv vyplývajících investorovi z mezinárodního minimálního standardu či spíše standardu řádného a spravedlivého zacházení, a to jeho práva na spravedlivý proces, které je odrazem mezinárodního obyčejového zákazu odepření spravedlnosti. 11 Je tedy v první řadě nutné odpovědět na otázku, jak lze zařadit v systému mezinárodního práva investičního a jaký obsah má přirozené právo investora na spravedlivý proces. Jelikož však toto právo dle obyčejového mezinárodního práva náleží státu a nikoli jednotlivci, je třeba se rovněž zaměřit na posouzení toho, jak se obsah práva na spravedlivý proces mohl proměnit s tím, že se (1) oprávněným subjektem stal jednotlivec; (2) došlo ke kodifikaci tohoto práva v systému mnoha tisíců 12 dvoustranných investičních dohod, které (3) umožňují přímou vymahatelnost tohoto práva Cíle práce Cílem této diplomové práce je tedy poskytnout čtenáři přehled o tom, jaké závazky státu vyplývají z přirozeného práva všech cizinců na to, aby jim nebyla odepřena spravedlnost. Diplomová práce by proto měla zejména odpovědět na otázku, jakým způsobem se obsah práva na spravedlivý proces proměnil od dob, kdy jej prakticky bylo možné uplatnit jen cestou diplomatické ochrany investorovy státní příslušnosti Šturma, P. Mezinárodní dohody o ochraně investic a řešení sporů, 2008, Praha: Linde, str Newcombe, A. - Paradell, L. Law and Practice of Investment Treaties. 2009, Austin: Kluwer Law International, str Běžně užívaný anglický ekvivalent zní fair and equitable treatment. Podrobný výklad k obsahu tohoto standardu ochrany investora lze nalézt například v následujících dílech: Newcombe, A. - Paradell, L. Law and Practice of Investment Treaties. 2009, Austin: Kluwer Law International, str ; Dolzer, R. - Schreuer, Ch. Principles of International Investment Law. 2008, Oxford: Oxford University Press, str Klíčovou monografií v této oblasti, ze které vychází v rozhodujícím rozsahu také tato práce je publikace Paulson, J. Denial of Justice in International Law. 2005, Cambridge: Cambridge University Press 12 UNCTAD. Investment Instruments Online. Dostupné na < například nabízí přístup k více než 1800 dvoustranným investičním dohodám. 13 Příkladem investičních sporů řešených tímto způsobem budiž rozsudek Mezinárodního soudního dvora ( MSD ) ze dne ve věci Barcelonská společnost pro dopravu, osvětlení a elektřinu [ Barcelona Traction, Light and Power Company, Limited] (Belgie proti Španělsku), I.C.J. Reports, 1970, str. 3; popřípadě rozsudek MSD ze dne ve věci

3 Druhou otázkou, kterou by diplomová práce měla rozebrat, je otázka, (1) jakou měrou lze na úrovni mezinárodního rozhodčího řízení přezkoumat rozhodnutí vnitrostátních soudů a (2) jakým způsobem se působnost ostatních standardů ochrany koncentruje právě do ochrany před odepřením spravedlnosti vzhledem k tomu, že v moderních právních státech převážná většina (správních) aktů státu podléhá soudnímu přezkumu. 14 Diplomová práce by měla ilustrovat výklad dvou výše uvedených otázek na klasických nálezech mezinárodního práva investičního ve věci Loewen 15 a Mondev, 16 které budou stručně představeny. 2. Systematické zařazení odepření spravedlnosti Každá dvoustranná investiční smlouva stanoví řadu standardů ochrany investora, které mohou být ze strany státu, v němž je investice učiněna, porušeny, což může na základě rozhodčí doložky dát vzniknout investičnímu sporu. Jak již bylo předesláno, jedním z těchto standardů je i požadavek na řádné a spravedlivé zacházení s investorem. Bylo by však chybou domnívat se, že v systému mezinárodního investičního práva, které je dnes založeno (jak bylo rovněž předesláno) na nespočetném množství dvoustranných mezinárodních smluv, existuje univerzální standard řádného a spravedlivého zacházení, platný vždy a všude. 17 Mezinárodní smlouvy je vždy třeba vykládat především v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy. 18 Vychází se tedy vždy z konkrétního textu, což někdy vede i k naprosto protikladným výsledkům rozhodnutí 19 a jen v dvoustranných investičních dohodách uzavřených Českou republikou se lze setkat s následujícími rozličnými formulacemi: ČR-Nizozemí: Každá smluvní strana zabezpečí investicím investorů druhé smluvní strany nestranné a spravedlivé zacházení a nebude nepřiměřenými Elettronica Sicula S.p.A. (ELSI) (Spojené státy americké proti Itálii), I.C.J. Reports, 1989, str To lze ilustrovat na příkladě nálezu Mezinárodního střediska pro řešení sporů z investic ( ICSID ) ze dne , ARB(AF)/00/3, Waste Management, Inc. proti Mexiku (č. II, NAFTA), International Legal Materials, 2004, roč. 43, str. 967; nálezu ICSID ze dne , ARB/00/9, Generation Ukraine, Inc. proti Ukrajině, (Americko-ukrajinská BIT), ICSID Reports, 2005, roč. 10, str. 240; popřípadě nálezu ad hoc rozhodčího senátu (UNCITRAL) ze dne , Ronald S. Lauder proti České republice (Americko-česká BIT), ICSID Reports, 2004, roč. 9, str. 66, Nález ICSID ze dne , ARB(AF)/98/3, Loewen Group, Inc. and Raymond L. Loewen proti Spojeným státům americkým (NAFTA), International Legal Materials, 2003, roč. 42, str Nález ICSID ze dne , ARD(AF)/99/2, Mondev International Ltd. proti Spojeným státům americkým (NAFTA), International Legal Materials, 2003, roč. 42, str Vídeňská úmluva o smluvním právu ze dne , publikováno pod č. 15/1988 Sb. 19 Srov. rozhodnutí o pravomoci ICSID ze dne , ARB/01/13, ve věci SGS Société Générale de Surveillance S.A. proti Pakistánu; a rozhodnutí o pravomoci ICSID ze dne , ARB/02/6, ve věci SGS Société Générale de Surveillance S.A. proti Filipínám, 119; odlišná formulace ustanovení švýcarsko-pakistánské a švýcarsko-filipínské smlouvy byla důvodem (nikoli však výlučným) pro naprosto protichůdný výklad povinnosti státu dodržovat závazky vůči investorovi [tzv. umbrella clause ; lze srov. čl. 2 odst. 2 písm. c) českoamerické BIT].

4 nebo diskriminačními opatřeními poškozovat správu, řízení, udržování, používání, využití nebo dispozici s investicemi těchto investorů. 20 ČR Kypr: Jakmile smluvní strana připustí na své území investici v souladu se svým právním řádem, poskytne investicím a výnosům investorů druhé smluvní strany zacházení, které je řádné a spravedlivé a není méně příznivé, než jaké poskytuje investicím a výnosům svých vlastních investorů nebo investicím a výnosům investorů jakéhokoli třetího státu, je-li výhodnější. 21 ČR USA: Investici bude vždy zajištěno spravedlivé a rovnoprávné zacházení a bude požívat plné ochrany a bezpečnosti a v žádném případě jí nebude přiznáno horší zacházení, než je v souladu s mezinárodním právem. 22 ČR Francie: Každá smluvní strana se zavazuje zabezpečit na svém území a ve svém přímořském pásmu investicím investorů druhé smluvní strany spravedlivé a rovnoprávné zacházení, v souladu s principy mezinárodního práva, vylučující jakékoli nespravedlivé nebo diskriminační opatření, které by mohlo být na překážku jejich správě, udržování, využívání nebo likvidaci investic a činit tak způsobem, aby výkon práva takto uznaného nebyl omezován ani právně ani fakticky. 23 Rozdíl nespočívá v tom, jak se různí překladatelé vypořádali s překladem pojmu fair and equitable treatment či traitement juste et équitable, užitého v rozhodném anglickém či francouzském znění té které dvoustranné dohody, 24 ani v obohacení konkrétního standardu ještě o zákaz nepřiměřených a diskriminačních opatření nebo doložku nejvyšších výhod, ale v tom, zda je konkrétní formulace jakoby samostatným zakotvením práva na řádné a spravedlivé zacházení, nebo jakým způsobem tento standard svazuje s mezinárodním právem. Zjednodušeně lze říci, jakoby rozsah práv vyplývajících ze strandardu řádného a spravedlivého zacházení klesal od nizozemské či kyperské varianty, která se v zásadě tváří jako samostatný mezinárodní standard s autonomním obsahem, přes americké navázání standardu nejméně na úroveň minimálního standardu dle mezinárodního práva, až po francouzské ztotožnění FET a minimálního standardu. A skutečně se v praxi mezinárodních investičních tribunálů rozvinuly tři přístupy k tomuto problému. 20 Dohoda mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Nizozemským královstvím o podpoře a vzájemné ochraně investic ze dne , uveřejněno pod č. 569/1992 Sb., článek 3 odst Dohoda mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic ze dne , uveřejněno pod č. 115/2002 Sb.m.s., článek 3 odst Dohoda mezi Spojenými státy americkými a Českou a Slovenskou Federativní Republikou o vzájemné podpoře a ochraně investic ze dne , uveřejněno pod č. 187/1993 Sb., článek 2 odst. 2 písm. a) 23 Dohoda o vzájemné podpoře investic mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Francouzskou republikou ze dne , uveřejněno pod č. 453/1991 Sb., článek 3 odst. 1; již z toho, že se třikrát ze čtyř případů odkazuje na článek 3 odst. 1 je vidět, že struktura a obsah dvoustranných investičních smluv je v jistém smyslu standardizovaný; tuto standardizaci ale není radno přeceňovat odst. 5 ČR-Kypr; 13 odst. 4 ČR-F stejná platnost čj frj, 14 odst. 6 ČR USA stejná platnosti čj aj; 13 odst. 6 ČR-Nizozemí

5 Jestliže chceme nejprve srovnat, jakým způsobem se určitý právní institut vyvinul, je třeba se nejprve zabývat tím, jakým způsobem se rozhodovalo