a jejich Strana 16-18

Transkript

1 a jejich Strana 16-18

2 číslo 136 strana 2 časopis Základní školy Jižní IV., ročník 21 vychází poměrně nepravidelně, ale vytrvale, tentokrát Redakce: T. Bečvářová (7.P), D. Hudek (8.M), L. Jalůvková (7.P), S. Jankovičová (6.T), V. Lančarič (5.V), J. Matějíček 7.P), A. Miřátská (5.V), K. Šťastná (5.V), T. Vernerová (5.Z), L. Weinhold (5.V), K. Zavřelová (7.R). Met. vedení: p.uč. B. Zezulová Graf. úprava: J. Červenka OBSAH: Slovo šéfa... 2 Listopadový parlament... 2 English Extra... 3 Medvíďata v ZOO... 3 pí. uč. Valášek Kovolití... 5 Družina na výstavách... 6 Dotazníkové šetření... 7 Výstava psů... 7 Podskalí Fretky Sběratelství je koníček, který spočívá v získávání specifického druhu předmětů a jejich uchování ve sbírce. Touto vášní je postiženo velké množství lidí. Ti si domlouvají výměny či nákupy jednotlivých kusů pro doplnění sbírky na trzích, výstavách i sociálních sítích. Někteří jsou za mnohdy nenápadnou Felipe NTM Dušičky Branný den Hubertova jízda Toulcův dvůr Mahulena Bočanová Výletníci na prázdninách. 15 Sběratelé a sbírky S ocasem mořské panny Sport věc ochotni dát celé jmění. Obdivoval jsem urputnost některých sběratelů například tenistu Ivana Lendla, který sestavil sbírku plakátových děl Alfonse Muchy nebo třeba mecenášku Medu Mládkovou, která se svým manželem vytvořila ucelenou sbírku Kupkových obrazů dnes umístěnou na Kampě. Řada sbírek přerostla v muzea a galerie, takže se jimi mohou kochat i ostatní lidé, nejen majitelé. Můžete tak vidět soukromá muzea se sbírkami motocyklů a aut, žehliček, panenek atd. Sběratelství tak obohacuje nejen jednotlivce, ale celé lidstvo. A jaké byly mé nejkurióznější sbírky? Například malé komiksové příběhy ze zubních past a žvýkaček (ani jedno se už dnes netiskne), silvestrovská vydání deníku Svobodné Slovo (už nevychází), známky s vyobrazením hlav státníků (přestalo mě to bavit), modely aut angličáky (předal jsem synovci), obaly od žiletek na holení (prodal jsem) A kromě toho i další, tradičnější sbírky (pohledy, Čtyřlístky, odznaky ). Dnes už sbírám většinou jen starý papír, víčka a další odpad, ze kterého může mít škola nějaký užitek. Vřele doporučuji cokoliv sbírat je to prima pocit, když seženete něco do sbírky, aby se stala kompletní, je prima poznat stejně potrefené lidi a je prima se naučit třídit a vytvářet si systém. Mgr. et Bc. Daniel Kaiser ředitel ZŠ Jižní - školní hra zahájeno udílení políček za aktivity jednotlivým třídám - jarmark se koná ve středu do pátku je třeba sdělit 8. M, kolik místa která třída potřebuje a upřesnit sortiment (především v případě prodeje jídla) - při posledním sběru konaném se vybralo na 9 tun starého papíru; další sběr proběhne KPŠ slíbil podpořit každý půlrok třídu, která to dotáhne na herním plánu nejdál připravte si návrhy, čím by mohla být nejúspěšnější třída odměněna - je třeba také připravit návrhy, jak využít peníze vydělané na jarmarku či na Vánočním koncertu co bychom mohli vylepšit v budově školy, na hřišti, na zahradě - komiksovou soutěž vyhlašuje třída 9. L pro tři kategorie tvůrců. Komiksy mohou být jak barevné, tak i černobílé. Uzávěrka soutěže 3.12, vyhlášení číslo 136 strana 2

3 číslo 136 strana 3 Ve dnech (tedy i ) probíhal na naší škole týdenní kurs angličtiny English Extra zaměřený na konverzaci. Kurs byl vedený rodilou mluvčí zábavným způsobem. V říjnovém volném týdnu probíhala v naší škole akce ENGLISH EXTRA. Děti, které se přihlásily, si s rodilou mluvčí Fran mohly povídat o Velké Británii a zábavně se učit anglicky. Na tuto akci se přihlásilo 12 dětí. Každý den jsme pracovali v sešitě, připravovali prezentaci a talk show, které pak proběhly v pátek, a hlavně jsme se skvěle bavili! Já s Mikym jsme měli prezentaci o Big Benu. Jeho výborná kresba se na plakátu skvěle vyjímala a potlesk na konci nechyběl. V talk show jsem představoval královnu Alžbětu (ty bláho, jak to na sobě mohla mít máma celou svatbu...) a do naší show VIP Prague přišli i další hosté: James May, Alvin a Katy Perry. Miloš Zeman a Coco Channel se bohužel nedostavili. Ale i bez nich jsme to zvládli a líbilo se mi to. J. Matějíček 7.P Vyučovala nás Angličanka, která se jmenovala Fran. Vždycky se 45 min učilo a pak byla desetiminutová přestávka. Během týdne jsme udělali ve skupinách na velký papír prezentaci na nějaké téma. Také jsme připravili představení VIP Praha, kde byly zprávy, počasí, hosté. Na konci týdne jsme vše prezentovali. Bylo to super. K. Zavřelová 7.R V neděli 9. listopadu 2014 v ZOO Praha oslavil své 23. narozeniny gorilí samec Richard. Hlavními gratulanty na jeho narozeninové párty byly děti z 1. M, které vyhrály soutěž Staň se strážcem pralesa. Zoologické zahradě předaly 323 vysloužilých mobilních telefonů, v přepočtu tedy pro ZOO získaly přes 3000,- Kč. Díky absolutní výhře se tedy žákům naší školy naskytla možnost připravit Richardovi a jeho rodině slavnostní pohoštění. Medvíďata o přípravě rautu: V ZOO nás přivedli do místnosti, kde za přísných hygienických podmínek (dezinfekce rukou, práce v gumových rukavicích a s rouškou přes pusu a nos) jsme gorilí rodině napřed oloupali veškeré připravené ovoce a zeleninu. Vše jsme ještě museli nakrájet na plátky a navěsit na lýko. Ze sušených jablek (křížal) jsme Ríšovi udělali dlouhý řetězový špíz. Na úplný závěr jsme mu na jedlý papír napsali a nakreslili jedlými fixy přání. Jak jsme se mohli přesvědčit, hostina chutnala nejen oslavenci, ale i ostatním členům jeho tlupy. Proč odevzdat starý mobil? Mobilní telefony se recyklují, takže látky v nich obsažené se nebudou muset těžit v oblastech, kde již nyní je goril velmi málo. Získané peníze jsou využity na podporu opravdových strážců rezervace Dja v Kamerunu a na projekty směřující k ochraně goril nížinných. V. Zajícová, tř. uč. 1.M číslo 136 strana 3

4 číslo 136 strana 4 Posilou mužské části pedagogického sboru se stal pan učitel Jiří Valášek. Učí u nás informatiku a VOZ. Protože je mladý, zkusili jsme lehce zažertovat na vrub jeho příjmení. Doufali jsme, že to snese. A co myslíte? Nejenže snesl, ale také nás usadil, že jsme ho nezaskočili, neboť je na podobné hrátky zvyklý. Jak jste se dostal na naši školu? Proč jste si ji vybral? Dostal jsem se na ni linkou č Rovnou z Florence. A já si ji nevybral, ona si vybrala mě. A to tím, že v abecedním seznamu pražských základek je docela vysoko. Čím jste chtěl být, když jste byl malý? Chtěl jsem být velký. Občas si říkám, že jsem to chtěl asi moc, protože se mi to splnilo až moc rychle. Jaké školy jste studoval? Střední školu v Luhačovicích, kde ze mě udělali knihkupce. A Pedagogickou fakultu MU v Brně, kde mě učili, jak být učitelem. Zjistil jsem ale, že vás to ve skutečnosti nikdo nikdy nenaučí. To až čas a zkušenosti. Tak teď studuju praktickou zkoušku ohněm. Zatím to nepálí, jen příjemně hřeje. Proč jste se rozhodl učit občanskou výchovu? Protože mě to baví. Respektive, už tehdy jsem věděl, že mě to bavit bude. A taky že jo. Podívejte, čeština je krásná, matematika dokonale pravidelná, fyziku neobelstíte a díky té správné chemii se můžeme i zamilovat. A občanská výchova ve své všeobecnosti má připomínat, že vědět od všeho trochu není na škodu. Od kolika let pracujete s počítačem? S počítačem kamarádím, nepracuji. Kdybych s ním měl začít pracovat, asi by mě brzy přestal bavit. A to nechci. A rozumíme si takhle už skoro 20 let. Jaký operační systém máte rád? MS-DOS. Svět tvořily dva sloupce s vypsanou adresářovou strukturou, žádné modré obrazovky smrti, ani zasekávání systému. Buď to jelo, nebo ne. Jednoduchý systém v jednoduché době, která dovolovala hry nosit na disketě, a spořič se zapínal posunutím myši do pravého horního rohu. Pokud jste ji měli, v DOSu jí nebylo potřeba. Někdy z nostalgie lituji, že jsem svoji první tři-osm-šestku vyhodil. S jakým programem pracujete nejraději? S Google Chrome a jeho aplikacemi. Líbí se mi to provázání, kdy si potřebné věci můžu otevírat doma, ve škole, na mobilu, kdykoliv je potřebuju. Jakou novou počítačovou hru byste nám doporučil? Jakou hrajete nejraději? Nové hry nehraju, herní průmysl se stal... průmyslem. Do svérázné zábavy partiček tvořivých nadšenců vstoupili lidé, kteří pochopili, že se na tom dá dobře vydělat. Najít originální autorský projekt, který by nebyl patnáctým dílem Assassin s Creed, nebo padesátým dílem Call of Duty, je dneska téměř nemožné. Zahrajte si šestnáct let starý Half-Life, který doteď vítězí v anketách o nejlepší střílečku všech dob, jak mezi odborníky, tak i laiky. Ta hra předběhla dobu asi tak o 25 let. Designem prostředí, umělou inteligencí protivníků i tím, že hlavní hrdina není supervoják, ale doktor teoretické fyziky. Navíc je mu tolik let, jako teďka mně. A česká Mafia. To není hra, to je interaktivní stroj času doprostřed mafiánského zápolení, které vám nenabídne většina filmů. Neznám hru, která by měla víc strhující příběh. Závěrečný proslov o chamtivosti mě dostane vždycky, to asi ten charismatický dabing Marka Vašuta. A když se na konci rozezní Lordz of Brooklyn Lake of Fire, mám slzy na krajíčku. Jaký máte názor na I-fon 6? (iphone :-)) Je to telefon. Za cenu jiného telefonu, televize, herní konzole, počítače, automobilu, rodinného domu a adoptivní kozy v ZOO i s celou její rodinou. Ale chápu, že se najdou lidé, kteří si raději koupí stále spíše tu jednu, než těch zbylých sedm. Jaký názor máte na výuku s tablety? Tablet je dobrá pomůcka, ale špatný pán. Po celou dobu studia na vysoké jsem prodával spotřební elektroniku, takže masový rozmach tabletů jsem zažil z první linie. A ruku na srdce, nejčastější využití tabletu je Facebook, hry, filmy. Stal se hračkou. Dovedu si tablety představit jako částečnou součást výuky v informatice, třeba na prvním stupni nabízejí jednoduchou interaktivitu, která může pozitivně stimulovat, ale technologicky se ještě nedostaly na takový výkon, aby na nich bylo možné dělat něco smysluplnějšího ve vyšších ročnících. Vím, že jednou se to zlomí, že počítače jak je známe postupně odejdou do ústraní a budou nahrazeny právě tablety, ale na to si ještě chvilku počkáme. A tím myslím fakt chvilku. V tomto odvětví je horizont cca 5 6 let opravdu krátká doba pro mílové skoky. Každopádně moc rád u toho budu, aby žáci mohli taky. Jste ženatý? Jsem šťastně svobodný a ještě šťastněji zadaný. Vlastně mi chybí už jen to, abych se šťastně oženil. :) číslo 136 strana 4

5 číslo 136 strana 5 Máte malé Valášky? Pokud ano, nevím o nich. :) Ne, vážně, zatím je nemám, ale plánuju je. Jen co se šťastně ožením. Zkoumal jste někdy svůj rodokmen? Nezkoumal. Všechny činnosti týkající se historie ponechávám starší sestře, která pilně pracuje na doktorátu z historie. Mně bude stačit až vědomí, že jsem třeba potomkem nějaké královské nebo alespoň šlechtické linie. Máte doma nějaké zvíře? Nemám, zatím. Do budoucna si možná pořídíme domů kocoura. Chci ho naučit mluvit a on pak bude mít na YOUtube svůj vlastní pořad, kde bude komentovat všechno. Od politiky, přes vědu, až po fotbalové výsledky 3. ligy v Zimbabwe. Máte rád koně třeba valachy? Myslím si, že existují hezčí pohledy na svět, než ze sedla koně (třeba z vesmíru), takže koně mám nejraději spokojeně řehtající pod kapotou auta. A Valacha jsem měl rád jednoho. Byl to doktor Valach, velmi moudrý a svérázný kantor na vysoké škole, který vyučoval etiku a filozofii. Žádná zkouška u něj se neobešla bez vtípků na naše příjmení. Máte nějaké koníčky? Filmy. Viděl jsem jich téměř tři tisíce a mám pocit, že je to pořád strašně málo. Vděčím jim za mnohé, hlavně jsem díky nim potkal spoustu zajímavých lidí, skvělých kamarádů a hlavně svou přítelkyni. Když se to tak vezme, nebýt jich, vlastně těžko učím i u nás na škole. A taky knížky. Když jsem studoval knihkupectví, přestaly mě bavit, jednak kvůli filmům, které jsem začal sledovat, a také kvůli lehké nechuti číst něco povinně, ale pak jsem rok pracoval jako knihkupec a tam tomu neodoláte. Vůně papíru a čerstvého tiskařského lepidla je omamná. Se čtečkou se vše ještě víc zjednodušilo a teď jsem se po dlouhé době donutil k tomu, abych zase něco i sám začal psát. Mám vymyšlený začátek a konec, teď ještě dodat příběh. A v neposlední řadě mám jako koníčka svoji práci, protože to vlastně není práce. Baví mě smát se lidem, kteří kroutí hlavou nad tím, když jim řeknu, že učím na základce a baví mě to. Jaké jste znamení? Zvěrokruhem Býk, podle čínského kalendáře Zajíc a Keltové mě mají za Ořešáka. Ale nemám je rád. Horoskopy do časopisů podle mě generuje počítač podle náhodného kódu. Souhlasíte se změnou času? Čas je relativní. Takže ano. K čemu by bylo dobré, aby v létě svítalo už ve tři ráno a stmívalo se v devět večer? Zajímá Vás móda? Kolik gelu spotřebujete na svůj účes? Jasně, že mě móda zajímá. Ve fotografii letí selfie na nekvalitních předních foťácích v mobilech, ve filmech komiksové adaptace, které naštěstí začali dělat už i chytří tvůrci, v literatuře severské detektivky, jen v hudbě nevím. Zbystřím, jen když vyjde nové album od Nine Inch Nails. Gel žádný. Jen trochu včelího vosku. Musím si ho vždy jednou za čas vybojovat s lesními včelami a meduchtivým medvědem, kteří se ho nechtějí vzdát. Zatím jsem vždy vyhrál. Jaký sport děláte, komu fandíte? Běhám krátké tratě. Jsem nepasovaným vítězem sprinterského běhu na trati Vchodové dveře našeho domu Tramvajová zastávka Pod Jezerkou. Koná se téměř každé ráno. Řídíte? Jezdíte rychle? Řídím, když mám co. Sám auto nemám, nepotřebuju ho, protože mi v Praze přijde zbytečné, zatím. A jezdím rychle, když vím, že je to bezpečné. Uklidňuje mě to. Jaké cizí země jste navštívil? Loni a letos na začátku léta jsem si zajel do Ostravy. Je to opravdu kraj razovity, jak se říká. Ale letos jsem se odvážil už i do jedné z místních hospod. Naše číslo je o sbírkách a sběratelích. Sbíráte něco nebo jste sbíral? Máte sbírku valašek? Valašky nesbírám. Jednu krásnou, ručně vyřezávanou měl dědeček. Jako malému se mi hrozně líbila, ale Bůh ví, kde je jí konec. Sbíral jsem filmy, ale nechal jsem toho. Sbíral jsem rychleji, než jsem stíhal sledovat. Teď sbírám hlavně hlášky a průpovídky svých žáků s tím, že je někdy uplatním v nějakém psaném textu. V naší škole zatím není o materiál nouzi. Moc Vám děkujeme za zodpovězení otázek. Nemáte zač, přijďte zase. redakce S oddílem experimentální archeologie Mamuti jsme byli na výpravě blízko u Prahy. Navštívili jsme akci, kde lili kov. Kov se lije takhle: nejprve se musí rozpálit tak, aby byl tekutý. K tomu je třeba pec z hlíny, dříví se musí rozpálit do horkých uhlíků s pomocí dmychadla. Nám na táboře se to daří, ale jim se to nepovedlo. T. Bečvářová 7.P číslo 136 strana 5

6 číslo 136 strana jsme se se třeťáky vydali do Národního technického muzea v Praze, abychom prozkoumali místní uhelný a rudný důl. Dobrých 40 minut jsme strávili v chodbách pod muzeem. K vidění byly hutní stroje, všudypřítomné koleje pro vozíky s nákladem, horníci a opravdové černé uhlí, které jsme si odnesli i domů. Tento trochu adrenalinový výlet se nám moc líbil. Petra Liegerová vych.3.d Byli jsme v technickém muzeu. Byli jsme v rudném a v uhelném dole. Bylo to super. E. Důrasová Byli jsme v Národním technickém muzeu. Moc se mi tam líbilo. Bylo to zajímavé a šli jsme do dolů. Byly tam vozíky a mohli jsme si vzít uhlí. Byl tam plastový plášť a hry o tom, jak se dělá uhlí. T. Petráková Šli jsme na výlet do muzea techniky a tam jsme byli v dole, kde vyráběli uhlí a mohli jsme si je tam vzít. A já si jedno vzala a byly tam i jiné věci. Užila jsem si to a budeme i v rádiu! E. Pavová Dne byly třídy 3. D, E, F a G navštívit Neviditelnou výstavu v Novoměstské radnici na Karlově náměstí. Po vstupu do chodby se za námi zavřely dveře a nastala černočerná tma. Měli jsme se vžít do života nevidomých, což se nám sice podařilo, ale rozhodně jsme se neorientovali ve tmě jako oni. Ve tmě jsme procházeli lesem, hájovnou, obývacím pokojem, kuchyní, koupelnou, předsíní a galerií. Zkoušeli jsme orientaci na ulici, lávkách přes vodu a skončili jsme v černém baru, kde jsme si potmě dali občerstvení a zkusili jsme poslepu zaplatit. Celá prohlídka trvala 60 minut, ale zážitek z ní v nás bude ještě dlouho. Petra Liegerová, vych Byli jsme na Neviditelné výstavě. Byla tam větší tma, než když zavřete oči. Prováděl nás slepý. První jsme šli do kuchyně, potom do obýváku a až potom do koupelny. Šli jsme i ven. Tam jsme se lekli, protože na nás zatroubilo auto. Potom jsme šli do chaloupky. Tam bylo divoké prase. Šli jsme i do lesa, kde tekla opravdická voda. Nakonec jsme zašli do baru, kde jsme zkoušeli zaplatit poslepu. L. Zelenková 3. D Byli jsme na Neviditelné výstavě. Moc se mi to líbilo. Byli jsme v lese, kuchyni a v hájovně. Málem jsem se tam ztratila. Můžete se tam jít podívat. Na konci je bar. V. Jandourková 3.D O Neviditelné výstavě jsme už psali. Neváhejte a zajděte za zvláštním zážitkem, který navíc pomáhá pochopit svět nevidomých. Zatím jsme neslyšeli, že by někdo odešel z této výstavy zklamán, i když vstupné není zrovna nízké. redakce číslo 136 strana 6

7 číslo 136 strana 7 Počátkem listopadu vedení školy provedlo dotazníkové šetření ve ročníku. K deseti výrokům se vyjadřovali žáci (z 275 žáků se účastnilo šetření 239, tj. 87%) a na obdobných deset výroků reagovali rodiče (odevzdáno bylo 214 dotazníků, tj. 78%). Nyní uvádíme dva grafy. První se týká názoru žáků, druhý pohled je od rodičů. Na uvedené věty v záhlaví odpovídali buď 1 výrok určitě souhlasí, 2 občas souhlasí, 3 občas nesouhlasí a 4 určitě nesouhlasí. Pokud se někdo nevyjádřil, pak je to v grafu zaznamenáno pod označením 5. Výška sloupců vyjadřuje procento z odevzdaných názorů. Je zajímavé porovnat, jak vidí chuť či nechuť chodit do školy sami žáci a jak jejich zákonní zástupci. Asi by se měly děti po ránu více usmívat Výsledky dotazníkového šetření budou vedením školy využity pro plánování programů a pomoci jednotlivým třídám a pedagogům. Mgr. et Bc. Daniel Kaiser ředitel ZŠ Jižní probíhala Evropská výstava psů v Brně, které jsem se zúčastnila i já. Na výstavě jsem byla všechny čtyři dny v soutěži junior handling. Junior handling je to, že děti od 10 do 17 let vystavují psy. První den jsem šla se sheltii. Řekla bych, že se v tento den přihlásilo více než 50 dětí z celé Evropy a já jsem se probojovala až do semifinále. Druhý den jsem vystavovala kern teriera a byla jsem jen v předkole. Třetí den jsem měla jít s entlebušským salašnickým psem, ale musela jsem ho vyměnit za malého knírače, protože byl příliš závislý na své majitelce a vyl ve výstavním kruhu. A ten poslední den jsem vystavovala středního černého pudla, se kterým chodím obvykle. Tam jsem se dostala do užšího výběru junior handlerů, ze kterých vybírali do finále. Celý junior handling EVP Brno 2014 vyhrála Kateřina Navrátílková s velkým bílým pudlem. A. Nováková 5.V číslo 136 strana 7

8 číslo 136 strana 8 V pondělí 20. října jsme vyrazili na vycházku do Podskalí. Náš lektor se jmenoval Vojtěch Pavelčík. Říkal nám zajímavé věci o Praze. Třeba o přívozníkovi nebo o železničním mostě a samozřejmě i o Podskalí. Také nám vyprávěl, co dělali lidé dříve, jaká měli zajímavá povolání. Třeba pískaři nebo ledaři. Viděli jsme labutě, kachny a lysky. Mluvili jsme s opravdickým kapitánem parníku. Dověděla jsem se opravdu zajímavé věci. Líbilo se mi to. Lucie Chlumová Velmi brzy ráno jsme se sešli na školním dvoře a potom vyrazili na MHD. Dorazili jsme na smluvené místo a asi 15 minut jsme čekali na lektora. Protože to místo znám, nebylo nic moc nového, ale vědomosti mi to docela rozšířilo. Největší sranda byla, když jsme dorazili na železniční most a lektor nám řekl, že tam byl přívozník, a to je zrovna žák z naší třídy. Velice zajímavé bylo, že pískaři měli velikou lžíci asi tak 3 metry dlouhou a nabírali písek z vltavského dna. A dokonce v létě se jim říkalo pískaři a v zimě se měnili na ledaře. Návštěva Podskalí byla zajímavá. Vilém Kolář Pan lektor nám povídal o vodní nádrži vodárně. Ta 3x vyhořela, tak ji postavili kamennou. Dřevěná vyhořela proto, že byla dřevěná a aby voda nezamrzla, museli tam topit. Potom jsme šli k lodi Praha. Kousek od ní stála loď Vltava. Tam nás pan lektor seznámil s kapitánem lodi Praha. Pak jsme zase popošli kousek dál a tam nám říkal, že nejstarší most v Praze je Karlův most, potom je Negreliho viadukt a potom železniční most. Šli jsme přes železniční most a potom zpátky do školy. Móóóc se nám to líbilo. Lucie Nosálková Byla tam vodárna, která vyhořela. Viděli jsme vodárnu, vlak, jak jel po mostě a Tančící dům. Byli jsme tam 2 hodiny. Byl tam Vyšehrad a řeka Vltava. Bylo to hezký. Viděli jsme kapitána Vítka z lodi Praha. První most byl Juditin, druhý Karlův a třetí Negreliho viadukt (podle autora Nije greji vijadi). Lukáš Sedláček Doprovázel nás pan Pavelčík. Vyprávěl nám, jak to vypadalo kolem Vltavy před asi 150 lety. Také nám vyprávěl, jak se do Prahy přivážela sůl. Dozvěděli jsme se, že silnice přístav tam dříve nebyla, byla tam voda a také k ní vedly kamenné schody. Když vodu odstranili, museli tam postavit ještě železné schody. Řekl nám ještě, jaké jsou nejstarší kamenné schody v Praze. V zimě se dobře uživili ledaři a v létě pískaři. Byl to velký zážitek. Marie Baboráková Hned jak jsme dorazili na místo, uvítal nás pan lektor Pavelčík. U Vltavy nám vyprávěl mnoho zajímavých věcí a tam patří i vory či šífy to jsou takové dlouhé lodě. Pořád nám říkal něco jenom pro zajímavost. Tak třeba, že poslední šíf, co se zachoval, leží pod hladinou, tak škoda, že už ho nikdo nevytáhne. Vor je několik číslo 136 strana 8

9 číslo 136 strana 9 klád svázaných houžvemi, to jen pro zajímavost. Pak jsme šli přes železniční most, který byl pořádně zrezivělý. Pak kolem nás projely asi tři vlaky a šli jsme pryč. Viděli jsme celnici v dolíčku. Doufám, že se do Podskalí ještě někdy vypravíme. Emilka Bejčková Moc se mi tam líbilo, protože pan lektor byl moc prima. Říkal nám spoustu zajímavých věcí. Dřív místo ostrova tam byla louka. Ve Vltavě se dřív těžil písek a v zimě velké kostky ledu. Náš lektor nám říkal, že z Karlova mostu už zůstal již jen jeden originální pilíř, který se zatím ještě nikdy nezbořil. Michaela Stehlíková Měli jsme jako průvodce Vojtu Pavelčíka. Zaujalo mě, že 3x vyhořel mlýn. Moc se mi to líbilo, také jsme viděli převozníka. A zajímavé bylo, že ledničky byly vyplněné ledem. Karolína Lavičková Řekli jsme si něco o tom, co bylo místo budovy Mánesu. Bylo to hrozně zajímavé. Pak jsme trochu popošli a ukázali si nějaké obrázky, jak to přibližně vypadalo asi před 100 lety. Potom jsme si ukázali dva parníky jménem Vltava a Praha. A teď přišlo to překvapení. Ukázali jsme si zbylý dům, který tu je ještě hrozně dlouho. A nakonec jsme přešli železniční most. Michal Kranyš Tramvají jsme se dostali na místo. Tam nás čekal náš průvodce Vojta Pavelčík. Sešli jsme k Vltavě a pan Vojta nám řekl zajímavé věci. Posouvali jsme se kolem Vltavy a pak jsme šli na most. Vojta nám řekl něco o vodárně, co 3x shořela. Někdo říká, že byla zasažena Švédy - 91 koulemi. Vojta si ale myslí, že je to lež. Výlet se mi jinak líbil. Jan Čížek Od RF banky jsme sešli k Vltavě. Začali jsme prohlídku u vodárny Mánes. Pán nám říkal, že tam dřív byl mlýn. Vodárna byla dřív dřevěná, takže 3x vyhořela, protože když byla zima, tak voda mrzla, tak museli dole topit. Pán nám taky řekl, že dřív dělali lešení ze dřeva. Dřevo dováželi po vorech. Ukázal nám obrázek kousku dřívějšího Podskalí. Jen jediná budova zůstala a viděli jsme ji. Moc se mi to líbilo. Tomáš Maleček Byli jsme na vycházce u Vltavy. Náš průvodčík byl Vojta Pavelčík. Říkal třeba, že v nějaké starší době nebyly ledničky, ale takové skříně a tam se dával led. Krmili jsme tam labutě. A viděli jsme přívozníka a my máme ve třídě Lukáše Přívozníka. Viděli jsme vodárnu, ze které postavili dům. Ještě jsme viděli dvě poslední české lodě (parníky), které se jmenovaly Praha a Vltava. Alina Galiaskarova číslo 136 strana 9

10 číslo 136 strana 10 Třída 3.F Fretky si píše se Zdeňkem Svěrákem. Hodně nás to baví. 30. října 2014 jsme poslali třetí dopis. Vojta Kos Pan Svěrák je bájo. Někdy mu posíláme dopisy a on zas nám odepíše zpátky a někdy on pošle obraz. Teď vymýšlí pro 3. F písničku. Brzy bude na světě. Adam Bouší Psali jsme panu Svěrákovi. Každý si o sobě vymyslel nějakou rýmovačku a pak jsme to přepsali. Potom to paní učitelka Lenka hodila do schránky a už to nejspíš putuje k panu Svěrákovi. Klára Bělohradská Píšeme panu Svěrákovi už potřetí. Zdeněk Svěrák nám píše zpátky. V těch dopisech od něho jsou fotografie. Dopisy od nás jsou dlouhé přibližně 5m, protože píše každý žák jednu část. Matěj Přerovský Psali jsme panu Svěrákovi. Každý si vymyslel básničku. Přepsali jsme je do rámečků a potom jsme je nalepili na papír. Bylo to moc dobré. Maite Čížková Byli jsme na výstavě, která se jmenovala Barevné čarování. Měli jsme vodu zkusit přeměnit na barvu. Jak jsme to dělali? Například jsme dali navrch barevný papír nebo jsme do vody dávali barviva. Bylo to super! David Chloupek Třída 3.F byla v galerii. Doufám, že nám Fretkám, úplně všem Fretkám, se to líbilo. Bylo to moc hezké. Nejvíc se mi líbilo, že bylo téma o vodě. Například: jak se vytváří voda modrá v moři. Alenka Brothánková V galerii jsme zjišťovali, jakou má voda barvu. Zjistili jsme, že voda má jakoukoli barvu. Byli jsme na tématu Barevné čarování. Moc se mi to líbilo! Marc Stuchl Byli jsme v Národní galerii. Tématem byla voda a to, jakou má barvu. Dělali jsme pokusy s vodou. Jan Sedlák číslo 136 strana 10

11 číslo 136 strana 11 V minulém čísle jsme věnovali několik stran tehdy právě ukončenému Týdnu jazyků, kdy u nás ve škole v rámci projektu Edison pobývalo osm studentů z různých zemí. Šlo o sedm dívek a jednoho mladého muže. Na celou skupinu pak ještě čekaly další školy. Před odjezdem z naší republiky se Felipe Soraies přišel rozloučit do hostitelské rodiny paní učitelky Rousové. Chválil naši školu, a tak jsme poprosili paní učitelku, aby nám o tom napsala: V týdnu od 22. do 27. října byl u nás doma ubytovaný student z Argentiny Felipe. Bylo to v rámci programu Edison, který umožňuje studentům z celého světa během šestitýdenního pobytu v Praze a okolí poznávat zdejší školy a studenty. Je velmi zajímavé, že po pár dnech se u nás cítil jako doma, a rychle se spřátelil s mými dětmi a našimi zvířaty. Musím říci, že i nám s ním bylo velmi dobře a po večerech jsme probrali spoustu věcí. Není divu, že po dalších týdnech jeho pobytu na jiných školách a v jiných rodinách a hostelech, se s námi přišel rozloučit jako s tou svou českou rodinou. Felipe vyprávěl o tom, že po zkušenosti z šesti velmi rozdílných škol se mu vlastně nejvíce líbilo na naší škole. Děti měly větší zájem dozvědět se co nejvíce o zemích a rozdílnostech jednotlivých zemí zahraničních studentů, byly velmi kontaktní a komunikativní. Celkový způsob výuky a přístup učitelů k dětem mu byl nejsympatičtější u nás. Jazyková vybavenost našich žáků byla prý mnohdy lepší než na některých středních školách. Jsem velmi ráda, že se naše škola do tohoto projektu zapojila myslím, že zážitky z těchto setkávání jsou pro všechny velkým přínosem. A mám vyřídit, že Felipe vás všechny moc pozdravuje, a doufá, že do Prahy ještě někdy přijede: moc se mu tu líbilo. L. Rousová, uč. Dne 28. října jsme byli v Národním technickém muzeu na Letné. Muzeum představovalo repliku parní lokomotivy vyrobenou v České republice podle původní lokomotivy Orenstein & Koppel z přelomu 19. a 20.století. Lokomotiva jezdila na úzkých kolejích v areálu. Měla 2 vagonky a vozila plno dětí. Na vstup do muzea čekaly dlouhé fronty lidí. Muzeum chce i nadále veřejnosti představovat historickou techniku. T. Vernerová 5.Z Dušičky jsou 2. listopadu. V římskokatolické církvi jsou dnem liturgického roku (souhrn svátečních dnů), kdy se církev modlí za zemřelé. Oslava Dušiček se odvíjí od svátku Všech svatých. Tradice v tento den zapalovat ohně a svíčky pochází od Keltů i Slovanů, kteří věřili, že oheň očišťuje a světlo pomáhá chránit před zlými a potměšilými duchy. V zemích s křesťanskou tradicí je zvykem během tohoto dne či v tomto období navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku či položit živé květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici, vzpomínka na mrtvé je součástí každého slavení eucharistie (poslední večeře Ježíše Krista). Plnomocné odpustky (odpouštění trestů) pro duše zemřelých, které potřebují očištění (mrtvé, kteří páchali hříchy) lze uplatnit o Dušičkách od do půlnoci modlitbou. Já byl s tátou a se sestrami na hřbitově v Holešovicích. Je tam hrob mé prababičky a pradědy. Dávali jsme jim tam svíčky. Pak jsme se já a sestry šli kouknout na jiné hroby a táta se tam chvilku zamyslel. L. Weinhold 5.V číslo 136 strana 11

12 číslo 136 strana 12 Branný den se v letošním roce uskutečnil ve středu Po nácviku evakuace školy plnily děti z prvního stupně úkoly na školní zahradě. Kromě vyučujících jim pomáhali žáci z 9.L. Druhý stupeň vyrazil do Krčského lesa. Na stanovištích byli připraveni s úkoly žáci 9.K. Některých jsme se zeptali, jak viděli změnu své role. Bavila Vás práce na stanovišti? Bylo to pro vás lepší nebo zajímavější, než kdybyste branný den absolvovali jako dříve? Překvapilo vás něco? Jakub Votava: Ano, práce na stanovišti mě bavila. Bylo to zajímavější a méně namáhavé. Překvapilo mě, jak jsou malé děti drzé. Eva Studená: Práce na stanovišti mě bavila a nic mě nepřekvapilo. Marcela Rázlová, Kačka Stárková, Vojta Šetina: Bylo pro nás asi lepší být na stanovišti. Byla to dobrá zkušenost. A překvapilo nás, že to s dětmi bylo celkem náročné. Matěj Macho, Karolína Tesařová, Bára Vorlová: Práce na stanovišti nás bavila, až na čtyři hodiny čekání na první třídu, protože jsme byli až na jednom z posledních stanovišť. Překvapila nás drzost některých dětí a pak také to, že některé nepochopily jednoduché zadání úkolu a že nás moc nevnímaly. Celkově se dětem branný den i přes počáteční nepřízeň počasí líbil. Úkoly se dařilo plnit. Starší děti ocenily, že některé úkoly odcházely plnit jen malé skupinky a že mohly dokázat, že se ke třídě umí připojit zpět v přesně určeném místě. Vyučující mimo jiné potěšilo, že si žáci odmítali vzít bonbóny za dobrou radu od starého cizího pána, dokud jim to učitelé nepovolili. Branný den 2014 se velmi vydařil! První listopadový den jsem se účastnila Hubertovy jízdy. Je to jízda na koni terénem ve skupině jezdců, zakončená pár skoky a honem na lišku. Terénem se jede krok, klus, cval. Pak jedeme za Masterem (první nejzkušenější jezdec) na jízdárnu. Tam skáčeme skoky a ke konci je hon na lišku. Lišku představuje chlupatý ocas lišky, který se zavěsí do výšky. Pak se odstartuje a jezdci musí strhnout ocas lišky. Kdo ho první strhne, vyhrál. Závod se pořádá k ukončení sezóny 3. listopadu na svátek svatého Huberta. Jede se za pěkného počasí podzimní krajinou. Všechno se mi líbilo a těším se na další Hubertovu jízdu. K. Šťastná 5.V Sv. Hubert je patronem jezdců a lovců a jeho svátek připadá právě na 3. listopadu. V různých jezdeckých stájích se ale konají Huberovy jízdy už od konce září. Tyto jízdy jsou připomínkou parforsních honů. Je to vlastně takové vyvrcholení a ukončení jezdecké sezony. (pozn. redakce) číslo 136 strana 12

13 číslo 136 strana 13 Ve středu vyrazily páté třídy na projekt do Toulcova dvora, kde byl přichystán program ke Dni stromů. Z oblohy se lily proudy vody a nálada byla na bodě mrazu. Všichni totiž očekávali, že budou pěkně promočení a doufali, že aspoň nějaká stanoviště se přesunou pod střechu. Jaké bylo překvapení, když naše žáky přivítaly vytopené místnosti vonící dřevem. Za všechny páťáky to zhodnotily Žáby: V Toulcově dvoře to bylo strašně zábavné. Nejvíce se mi asi líbil drátkový stromeček. Vybrali jsme si kámen. Dostali jsme drátky, které byly na jednom konci spojené. Připevnili jsme je na kámen a udělali kmen. Potom jsme na čouhající drátky vázali korálky. Bylo to krásné. A. Petrů Moc se mi v Toulcově dvoře líbilo, protože tam nebyly dlouhé fronty na dílničky. Nejvíce se mi líbilo vytváření stromečků a vyřezávání pilkou. Mohli jsme si prohlédnout ručně vyřezávané nástroje a zahrát si na ně. H. Zámostná Mně se to velmi líbilo, protože tam bylo bzučící dřívko, které bzučelo, když se s ním točilo dokola. E. Hušková Mně se to moc líbilo. Hudební nástroje byly fajn, každý si hrál, jak chtěl. Mohli jsme si tam vyrobit želvičku, tužku, bzučící dřívko, mističku, ozdoby z lýka, korálkový stromeek, ježečka a záložku. V. Grézlová Bylo příjemné si něco vyrobit. Nevěděla jsem, že se dá tolik věcí udělat ze dřeva. Ten projekt se ale jmenoval Ze života stromů, tak mě překvapilo, když jsme přišli dovnitř a byly tam stánky, kde se dalo něco vyrábět. Škoda že byla taková zima a pršelo. Moc se mi tam líbilo. T. Herzigová Projekt byl dobrý a zábavný. Nejvíce se mi líbil stánek s hudebními nástroji!!! V. Mráčková Bylo to tam fajn a super. Nejvíce se mi líbilo, jak jsme si něco vyřezali a potom jsme si to ozdobili páskou. J. Karnet Bylo to příšerné, ale auta byly dobrý. V. Stárek V Toulcově dvoře se mi líbilo. Vyráběli jsme si tam krásné výrobky. Třeba stromečky z drátků nebo něco jiného. Bylo tam hodně stanovišt, kde se vyráběly krásné věci. Bylo tam moc hezky. V. Kunčíková číslo 136 strana 13

14 číslo 136 strana 14 Paní uklízečka Čečetková nabídla redakci, že by nám pomohla uskutečnit rozhovor se známou herečkou paní Mahulenou Bočanovou. Samozřejmě, že by vše probíhalo písemně, protože paní Bočanová nemá moc času. Rádi jsme nabídku přijali a hned se před námi vynořil úkol: položit paní Bočanové otázky, na které neodpovídá pořád dokola. Úplně se nám nepovedlo těmto otázkám vyhnout, ale věříme, že jsme nějaké nepříliš časté vymysleli. Jaký předmět Vás ve škole bavil? Byla jste jedničkářka? Ano, byla. Učení mně nikdy nedělalo problém. Nesnášela jsem matiku a chemii. Dost jsem zlobila, ale jak jsem měla jedničky, tak mi to procházelo. Čím jste chtěla být jako malá? Chtěla jste být herečkou? Chtěla jsem být černoškou, popelářem nebo herečkou. Tak trochu mi to vyšlo. Popelnice si vyvážím každou středu, s černochem jsem dva roky žila a herečkou prý jsem, mám to v občance. Kdybyste nebyla herečkou, jaké povolání by Vás asi bavilo? Chtěla bych mít svoje vlastní květinářství. Jakého svého hereckého výkonu si nejvíce ceníte? Každého divadelního představení. Hraji téměř denně a samé hlavní role, je to dost náročná profese, emocionálně i fyzicky. Která pohádka, ve které jste hrála, se Vám nejvíce líbí? Asi O podezřívavém králi a Kouzelný měšec. Chodila jste do nějakého hereckého kroužku? Chodila jsem od 13 do 15 let na hereckou přípravku před zkouškami na konzervatoř k profesorce Vildové. Stýkáte se s někým ze spolužáků ze základní školy? Bohužel ne, jen ze střední, hrajeme spolu divadlo. Boudová, Zounar, Brodská atd. Máte dceru. Do jaké třídy chodí? Povedete dceru k herectví? Do šesté. K herectví ji určitě nepovedu. Márinku baví spíš práce s dětmi, vaření nebo ráda pomáhá v našem rodinném penzionu. Měla jste ve škole hodně kamarádů? Vzpomenete si na svou první lásku? Byla jsem vždycky kápo a měla jsem hodně kamarádů. Moje první láska byl fotbalista Michal Macháček ze 7.A a měl zlatý zub, jedničku napravo. Měla jste hodně hraček? Nepamatuji se,, já jsem si doma moc nehrála. Pořád jsem lítala venku. Byla jste v dětství vybíravá v jídle? Sním všechno, co vidím. Od mala. Podílela jste se na dabingu filmu Karlík a továrna na čokoládu. Jaký máte k čokoládě vztah Vy osobně? Líbilo by se Vám žít v čokoládovém světě? Moc!!! Před chvílí jsem Márince zbodla celou Nuttelu, já čuně. Odkud pocházíte? Z Prahy? Jsem čistokrevná Pražačka. Máte nějaké zvíře? Mám bullterriera Umberta. Je to už můj třetí bulík, chovám je od 20 ti let. Jaké máte koníčky? Můj koníček je divadlo a společenský tanec. Tancovala jste ve StarDance. Který tanec máte nejraději? Který byl nejnáročnější? Nejtěžší je samba. Nejraději mám tango a waltz. Co dcera na Vaše účinkování v taneční soutěži říkala? Nic, byly jí tři. číslo 136 strana 14

15 číslo 136 strana 15 Zpíváte si ráda? Jakou hudbu nejraději posloucháte? Black music. Baví Vás móda? Co byste si na sebe nikdy nevzala? Nosíte k sukni legíny? Bude mi 50, legíny fakt už nenosím. Jsou dny, kdy chodíte nenamalovaná? Chodím nenamalovaná pořád, přetrpím líčení jen do práce. Téma tohoto čísla našeho časopisu je sběratelství. Sbírala jste něco nebo nyní ještě sbíráte? Jo, body, brzy mi vezmou řidičák, jezdím jako prase. Jaký vztah máte ke sportu? Líbí se Vám více zimní nebo letní sporty? Závodně jsem plavala a lyžuji od mimina. Které roční období máte nejraději? Zimu. Jaké jste znamení? Ryba. 17. listopadu máte svátek. Kdybyste si mohla vybrat, chtěla byste se znovu jmenovat Mahulena? Asi jo, už jsem si zvykla, jsem originál. A otázka na konec - budou pokračovat Mazalové? Ano. Mockrát Vám děkujeme, že jste si udělala čas na odpovědi pro náš časopis. A dodatečně vše nejlepší k svátku. redakce Kiwi magazínu (Mazalové - komediální seriál o neobvyklém soužití strašidel s příšernou rodinou Mazalů, který vysílá Déčko, pozn. redakce ) V úterý jsme byli s volitelnou dramatickou výchovou v divadle Studio DVA, kde jsme měli připravený program. Nejprve jsme k sobě přiřazovali pojmy, které se týkají divadla a divadelních představení. Poté jsme si přibližovali, co dělají různá zaměstnání v divadle, např. režisér nebo dramatik. Také jsme navštívili pana osvětlovače a ten zodpověděl námi kladené otázky. V neposlední řadě jsme si prohlíželi zákulisí a šatny určené pro herce. V divadle si mi moc líbilo a byl to velký zážitek. D. Hudek 8.M O podzimních prázdninách byla téměř polovina Výletníků v Krkonoších. Já jsem byl s rodiči nedaleko a v pondělí jsme si s tátou dojeli pro turistickou známku na Hřebínek. Z osady Jizerka, kde byla teplota na nule, jsme si udělali cyklistický výlet po kopcích, takže mi ta zima ani nevadila. V úterý jsme se vypravili z Harachova na Mumlavské vodopády a na Voseckou boudu, kde bylo i pár spolužáků. Bohužel ale měli vizitku vyprodanou. Ve zbytku týdne už jsem získal jenom jednu vizitku, a to na hradě Křivoklát, kde jsme navštívili i lesní hřiště. Na tomto hřišti jsme byli se třídou. Odpoledne jsme ještě museli stihnout sestřino zpívání se sborem na Ovocném trhu, kde byla oslava Halloweenu a měli tam pěkný dřevěný kolotoč na kliku, ale víc mě zaujal sportovní obchod. Ve čtvrtek jsme se mi moc líbilo v herně deskových her, kde jsem si zahrál hru Truckenův průvodce po galaxii a lezení na umělé stěně také nebylo k zahození. V. Lančarič 5.V číslo 136 strana 15

16 číslo 136 strana 16 Motto: Sběratelé jsou šťastní lidé. J. W. Goethe Číslo 136 jsme zaměřili na sbírání a sběratele. Říkali jsme si, že je to takové podzimní téma. Pobyt venku zkracujeme kvůli chladu a tmě a nastává čas třídit zážitky a možná i čas věnovat se svým sbírkám. Co všechno se dá sbírat? Prakticky všechno. Z neobvyklejších předmětů uvádíme jehly, kahany, kalíšky na vajíčka, ořezávátka, pečetidla, balené vody, zouváky, výuční listy, růžence, slabikáře, čipy, různé druhy písku Dříve bylo různých sběratelů víc, byla jiná doba, pomalejší, pro sbírání vhodnější. I když sběratelům současnosti určitě pomáhá internet. K čemu je sbírání dobré? K získání dalších znalostí, kontaktů, učí systematičnosti, pečlivosti a je to hra. I pro dospělé. Zajímalo nás, jestli současné děti něco sbírají a kolik jich vlastně v naší škole je? Docela příjemně nás překvapilo, že se stále děti nebo jejich blízcí sbírání věnují. Náš průzkum však není úplný, špatně jsme ho načasovali konec října a půlka listopadu bylo obdobím příprav na jarmark, a tak na průzkum nebyl klid. A zpovídání některých učitelů jsme nechali na poslední chvíli a nestihli uzávěrku. Sběratele nebo jejich rodinné příslušníky našlo jen osm tříd dohromady jsme našli 67 sběratelů, z čehož někteří mají více sbírek. Kupodivu nejvíce se sbírají turistické vizitky 10 lidí (některé další žáky asi nenapadlo vizitky uvést) a plechovky od nápojů 8 lidí (např. Jirka Tichý jich má 300 kusů). Následují známky 6 lidí (přičemž dědeček V. Klána je sbírá už 50 let). Naši sběratelé sbírají počítačové hry, obrázkové magnety, kaktusy, samolepky, soutěžní čísla, čaje nebo papírové čajové sáčky, etikety z lahví, letenky, bombičky od per, uzávěry plechovek, modely autíček i angličáky, modely autobusů, kalendáříky, pohlednice, sáčkové cukříky, lego, ubrousky, kameny, věci s vlajkou Velké Británie, zlaté reklamní mince, ábíčka. Někdo prý sbírá padesátikoruny, své mléčné zuby, příklady z matematiky, účtenky z obchodů Příbuzní žáků sbírají dálniční známky, cínové vojáčky, zvonečky, pivní sklenice, tácky od piva, zapalovače, staré mince, kávové mlýnky, papírové obaly od toaletního papíru, Čtyřlístky, sošky kočiček.. A učitelé? Nemohli jsme je vynechat. Učitelé sbírají a sbírali: D. Kaiser - sbírá masky a magnety z cizích zemí. Dříve sbíral časopis Čtyřlístek, známky a mince. Z.Effová - sbírá balíčky s papírovými kapesníčky a pidifrky L. Bílková sbírala jako malá ubrousky a nedávno se k tomu vrátila L. Štefková sbírá kameny, speciálně oblázky L. Rousová sbírá speciální talíře na koláče A. Pokorný sbírá vlajky týmů, proti kterým hraje J. Johanová - sbírá anglické hrnky. Jako malá sbírala známky a obaly od žvýkaček. B. Zezulová sbírá pohlednice měst a nyní i turistické vizitky. Dříve obaly od čokolád. H. Malečková sbírá ubrousky K. Lázničková sbírá známky turistické, dříve sbírala dobré lidi B. Štěrbová sbírá keramická sluníčka. Dříve pohlednice a poštovní známky. S. Hamsová sbírá sáčky od čajů, ruličky od toaletního papíru, staré diskety, kelímky od jogurtů, staré filmové negativy J. Valášek sbírá filmy (DVD) I. Červenková sbírá ubrousky D. Hubač sbírá české komiksy, nábytek značky Thonet Wien, plakáty výstav o umění, obrazy začínajících umělců (malířů, grafiků ) Jako malí sbírali, ale teď už nic nesbírají: Y. Nejtková sbírala přívěsky ke klíčům z památných míst L. Kabelová sbírala známky a obaly od žvýkaček číslo 136 strana 16

17 číslo 136 strana 17 I. Vojtěchová v sbírala ubrousky a asi ve 20 letech náprstky P. Zikeš sbíral jako malý chlapec poštovní známky I. Varajová jako malá obaly od žvýkaček D. Kaudersová momentálně nic, protože má malý byt; sbírala známky, když byla malá L. Buráňová momentálně nic, dříve sbírala známky, není velký sběratel J. Fialka na základce a střední škole sbíral etikety od minerálek a od piva, vstupenky do hradů a zámků D. Absolon na základce sbíral známky do ŽK, na střední škole zkušenosti a na vysoké holkám svačiny Nikdy nic nesbírali: J. Adamcová, H. Langrová, L. Frisch, J. Bartáková, A. Dudrová, A. Kolaříková Sběratelé mají také své kluby. Členové si díky členství snáze mohou doplňovat své sbírky, získávají řadu cenných kontaktů, doplňují si znalosti o předmětu své sbírky. Nejznámějším klubem je pražský Klub sběratelů kuriozit (KSK). Byl založen v roce Díky velkému zájmu se stal brzy klubem s celostátní působností. V současnosti je největším sběratelským klubem v České republice a má zhruba 1000 členů, kteří se zabývají více než 200 sběratelskými obory, které není možné v našem časopise uvést. Klub vydává časopis Sběratel a pořádá každé tři roky akci SBĚRATELSTVÍ, při které se vytipují největší sbírky ve větších sběratelských oborech. Originální nebo specializované sbírky mají možnost získat ocenění Pozoruhodná sbírka. Mnohé takto oceněné sbírky se stávají součástí muzeí. Zajímavé sbírky si můžete prohlédnout v řadě pražských muzeí. Sbírka Dominika Absolona 234 kusů náplní do pera Pilot. Zajímavé kuriózní sbírky (vybral Jiří Matějíček 7.P) Na 170 tisíc etiket z pivních lahví nasbíral za 32 let třiapadesátiletý Milan Trhlík "Nejlepší pivo si vařím sám se sousedem. Nazval jsem ho Jirkovská stařena na počest své manželky" Jiří Mládek nejlepší sběratel stavebnice MERKUR na světě dokázal udělat z této stavebnice model Ocelového města podle stejnojmenného románu Julese Verna. Plzeňan Miloš Kubišta má kuriózní zálibu. Sbírá totiž letecké pytlíky na zvracení. A má jich přes Miloš Vrbka sbírá trabanty od roku 2002, kdy mu odnesla povodeň auto. Zbyl mu jen trabant. A tak je začal sbírat. Dnes má 60 kusů včetně Traborexu Trabantu připomínající velorex. A nakonec perlička ze světa: 12 letý Američan sbírá vysavače. Doma jich má 165 a prý vysává 4x denně! Neuvěřitelné Britský sběratel má všechna nejlepší Ferrari, teď je doplnil o LaFerrari. Má všechny od modelu 288 GTO z roku 1984 přes Enzo až právě po nejnovější LaFerrari číslo 136 strana 17

18 číslo 136 strana 18 Poštovní známky sbírá kdekdo. Všechny věkové kategorie po celém světě. Známky jsou jedním z nejsbíranějších předmětů. Můžete se tomuto sběratelství věnovat také. Stačí někdy někomu poslat dopis či pohlednici a doufat, že Vám také napíše, můžete si známky koupit na poště, stát se členem klubu filatelistů (= sběratelů známek), známky můžete najít na starých dopisech nebo si je kupovat na burzách (což je spíše pro ty, co už nějaký exemplář ve své sbírce mají). A teď něco o nej známkách Jednocentová karmínová. Za tu v aukci v New Yorku dal anonymní kupec 9,5 milionu dolarů, tedy 192,5 milionu korun. Kuriozitou je, že jejím prvním majitelem byl 12 letý chlapec. Nejhezčí známkou na světě byla v roce 2012 vyhlášena známka České pošty. Do prestižní soutěže spojené se světovou výstavou WIPA Vídeň mohly poštovní správy přihlásit vždy maximálně jeden exemplář. Česká pošta vybrala známku slovenského výtvarníka Dušana Kállaye, kterou rytecky rozkreslil Miloš Ondráček. Známka zvítězila před exponáty z Lichtenštejnska a Slovenska. V první desítce se na dalších místech umístily známky poštovních správ Švédska, Vatikánu, Ukrajiny, Chorvatska, Ruska, Německa a Islandu. Nejznámější známkou a jednou z nejcennějších je modrý mauricius Ubrousky sbírají spíše ženy. Obor je rozšířen nejvíce u nás. V zahraničí má Klub sběratelů kuriozit kontakty hlavně se sběratelkami z Německa (hlavně bývalé NDR), Maďarska a Dánska. Mnozí sběratelé se zúčastňují i pravidelných burz oboru papírové předměty. Ubrousky se dělí do dvou kategorií: Reklamní (s nápisy): Bez nápisů názvy firem všechna témata (dějepis, zeměpis, různé obrázky ) vtipné slogany k různým příležitostem geometrické tvary Velké světové papírny vydávají katalogy ubrousků, podle nichž lze sbírky systematicky uspořádat a doplňovat. Nejznámější sběratelkou papírových ubrousků u nás je paní Alena Šedová. Ubrousky začala sbírat v roce 1961 a její sbírka se rozrostla na přibližně kusů z 98 států celého světa. Sama sběratelka však dává přednost kvalitě před množstvím, a proto se spíše věnuje ubrouskům s nápisy, které vypovídají o nějaké události, místě, době, akci, zemi, zvyku, cestě atd. V roce 1997 obdržela její sbírka ocenění jako Pozoruhodná sbírka v oblasti historie ubrousků. Turistické vizitky sbíráme se sestrou jen něco málo přes rok, taky jich moc nemáme, asi 50 z celkových téměř 4 tisíc. Vizitky se dají koupit v Česku, Německu, Norsku, Polsku a na Slovensku. Nejvíce vizitek máme ze severních Čech, kam jezdíme na chalupu. Navštěvujeme hlavně Jizerské hory, ale občas zavítáme i do Krkonoš. Když sesbíráte určitý počet vizitek, dostanete odznak turisty. Zlatý osmicípý odznak turistické znalosti stojí 2500 vizitek. Ten asi hned tak někdo nezíská. Turistické vizitky je možné sbírat už přes dvacet let. Jedna vizitka stojí 12 korun, rozšířená pak 15 korun. Rozšířená vizitka má samolepku navíc. Vizitku nejčastěji zakoupíte v objektu, případně v infocentru. Víte jaká vizitka má číslo 1? Je to Ještěd (Ještěd leží nad Libercem a je to vysílač). Nejhustší pokrytí vizitkami je podle mapky pokrytí v Jizerských horách a Krkonoších. V. Lančarič.5.V číslo 136 strana 18

19 číslo 136 strana 19 Sportovat můžete začít i v zimě. Vyzkoušejte něco nového třeba plavání s ocasem. Na jedné schůzce redakce se Anička Miřátská zmínila, že se věnuje plavání s ocasem. Všichni jsme se podivili. Anička si pak na příští schůzku přinesla dres a rázem jsme měli ve třídě mořskou pannu na suchu. A hned bylo jasné, o čem její článek bude: Plavání s ocasem bych doporučovala jak menším, tak starším dětem. Samozřejmě že to není pro ty, co nemají s normálním plaváním bez ocasu žádné zkušenosti. Plavání s ocasem se jmenuje SeaTails. Je to velký zážitek. Všechny informace - kolik to stojí atd. se dozvíte na stránkách Na těchto stránkách se spojíte s učitelkou, která vás s ocasem plavat naučí. Já s ocasem též plavu a moc se mi to líbí. Je to príma zážitek. V bazénu nás je zhruba 21. Plavání s ocasem je rychlejší než normální plavání. Ocas si na první plavání můžete vypůjčit a vyzkoušet, jak vás to bude bavit. Můžou to zkusit i vaše maminky. I moje to zkusila a líbí se jí to. A. Miřátská 5.V číslo 136 strana 19

20 číslo 136 strana 20 Dne žáci osmého a devátého ročníku přijeli do Braníku změřit své síly a hokejbalové umění s ostatními žáky základních škol Prahy 4. Zajímavé boje u mantinelů střídaly krásné góly a tým složený převážně z nadšenců florbalu skončil ve skupině A (9 týmů) na třetím, bohužel prvním nepostupovém místě. (Novák, Blažek, Niederle, Koberle, Absolon, Koudelka, Macho, Ratner, Šetina, Klíma). Obdobný průběh měla i mladší kategorie žáků šestého a sedmého ročníku, která došla až před brány vysněného finálového turnaje TOP4, bohužel nájezdový rozstřel vyšel lépe ZŠ Mendíků a ZŠ Jižní opět skončila na prvním nepostupovém místě. (Absolon, Eiselt, Trčka, Hrubín, Kundrát, Hančl, Kadlec, Zikeš, Vůle Mat., Hanák, Lorenc, Švejda). Děkuji všem hráčům :-) Dušan Hubač, uč. Jedním z vrcholů sportovních událostí byl letošní Fed Cup - soutěž ženských národních družstev. Na cestě do finále porazily české tenistky ve čtvrtfinále Španělsko 3:2, v semifinále pak Itálii 4:0. Měl jsem možnost vidět finálové zápasy proti Německu přímo v O2 areně, a že to byl příjemný zážitek, to je podle mého názoru slabé označení. Bylo skvělé vidět podporu a radost fanoušků a výkony tenisových reprezentantek. Seděli jsme blízko kurtu. Ve dvouhrách nastoupily Petra Kvitová a Lucie Šafářová. Ve čtyřhře zase Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká. Česko pod vedením trenéra Petra Pály tento rok získalo už OSMÝ Fed Cupový titul. Nad Německem zvítězilo 3:1, o 2 body se zasloužila Petra Kvitová, která zvítězila v obou dvouhrách a další bod z vítězství přidala Lucie Šafářová. J. P. Dudra 7.D číslo 136 strana 20