Občasník OBČASNÍK. číslo 2/2014 měsíc vydání: červen Cena: 5 Kč

Transkript

1 OBČASNÍK číslo 2/2014 měsíc vydání: červen Cena: 5 Kč 1

2 Ahoj děti! Už se asi těšíte na prázdniny, viďte? Ani se vám nedivím, ten školní rok byl přece jenom dlouhý a zasloužíte si odpočinek po náročné práci Doufám, že nezklamete své rodiče a že budete mít samé hezké známky na vysvědčení. V září můžete čekat spoustu změn v časopise, přes prázdniny se totiž bude rozhodovat o mém novém oblečku (logu), to jsem zvědavý, co jste si vymyslely. Pak taky přibydou nové rubriky (inzeráty, ztráty a nálezy atp.) Nebudu vás už dál zdržovat, stejně pan školník chrastí klíči a chystá se školu zamknout na dva západy minimálně do konce srpna Tak utíkejte, ať si stihnete užít prázdniny co nejvíc. A nezapomeňte na sebe dávat pozor. Na podzim se na vás budu opět těšit, snad mi zůstanete věrní. Váš kamarád Občasník 2

3 Omylem spadne paní učitelka do pekla. Celá bezradná chodí, bloumá, až najde nenápadný koutek, kam se uchýlí, v klidu sedí a mlčky pozoruje celé dění. V tom přijde na kontrolu sám Lucifer. Když spatří paní učitelku, zděšeně se ptá: Ptá se kamarád kamaráda: "Máte "Ženská, co vy tady děláte, vy patříte do nebe lžíci na a boty?" tady "Ne, je my peklo!" boty "To je nejíme!" peklo?" diví se paní učitelka, "a já myslela, že je velká přestávka!" Při hodině tělocviku si žáci lehají na záda a napodobují jízdu na kole. "Pavlíku, proč necvičíš s ostatními?" "Zrovna jedu z kopce." Syn se doma učí gramatiku: "Tati, jaký je to čas: Maminka se potká se sousedkou?" "Ztracený, synku, ztracený!" Matka se vrátí z práce a na stole má lístek: "Vrátil jsem se ze školy dřív, protože mě hrozně bolela hlava a žaludek. Najedl jsem se, vzal prášek a šel hrát fotbal!" "Pane učiteli, píše se po R vždy tvrdé Y?" "Ne. Například ve slově 'trouba' se po R píše O!" Říká doma malý Karlíček mamince: "Mami, dneska se mě ptala paní učitelka, jestli mám sourozence." "A cos odpověděl?" "Že jsem jedináček." "A co na to učitelka?" "Chválabohu." "Aleši, přiznej se, kdo za tebe udělal ten domácí úkol?" "Ani nevím, paní učitelko, včera jsem přišel domů tak unavený, že jsem šel hned spát." 3 Student skládá zkoušky. Profesor se ptá: "Co nejvíc způsobuje pocení u člověka?" "Vaše otázky" odpoví student.

4 Hororový výlet Ve středu jsme se my sedmáci sešli ve 14 hodin na autobusové zastávce v Lubech. Na tento výlet jsme jeli všichni s výjimkou jedné žákyně. Přidala se k nám i paní Malčeková. Jeli jsme přímým spojem do Chebu, kde jsme stihli zkonzumovat většinu našich nemalých svačin. Zbytek cesty do cíle byl docela horor. Několikrát jsme přestupovali, užili jsme si i výluky kvůli nečekané bouřce. Ale abych to zkrátila, České dráhy nás jako vždy nezklamaly, do areálu Bezdružice jsme nakonec přece jenom dorazili, i když až o necelé dvě hodiny později. Z venku vše vypadlo krásně. Hlavní budova byla jako nová a chatky nás také lákaly, ale to jsme je ještě neviděli zevnitř Byly příšerné! Tady je to jak v koncentráku. To byla věta, kterou jsem od každého slyšela minimálně jednou. Všude lezli pavouci a poletovali komáři. Skříně byly celé zaprášené a palandy se pod námi propadaly. Nenašli byste žáka, který by spal na horní posteli. Buď jsme se zmáčkli a spali po dvou na spodní palandě, nebo jsme si sundali matrace a spali na zemi. Prostě komfort Jídelna a společenská místnost byly v podobném stavu. Pingpongový stůl se rozpadal a jedinou naší zábavou se stal stolní fotbal. První noc po vydatné večeři, stávající z několika chlebů, byla opravdu dlouhá. Našlo se pár jedinců, co spalo, ale většina z nás se procházela po venku. Seděli jsme u (údajně) napuštěného bazénu a povídali si o hororech. Tohle se ale nelíbilo našemu dozoru. Následující ráno chtěli poslat všechny rušitele domů. Naštěstí se věci ujaly dívky a situaci zachránily. Od rána jsme se pak nezastavili. Objevili jsme dokonce rybník, který nahradil vypuštěný bazén a kde jsme se vesele koupali. K obědu bylo teplé jídlo, takže jsme byli spokojeni. Zbytek výletu jsme strávili hraním stolního fotbalu, společenské hry Double a povídáním mezi sebou. Za sebe mohu říct, že jsem si výlet v koncentráku užila. Jen doufám, že příští rok budou pevnější postele. Kateřina Kremeňová, 7. třída 4

5 Výlet na vodu Tento rok jela naše třída na kurz vodní turistiky. Po příjezdu do Kynšperka jsme si vyzkoušeli ovládat kanoe. Vypadalo to lehce, avšak někteří skončili ve vodě. Cesta do kempu Šabina probíhala klidně. Když jsme přijížděli, začalo hřmít. Byli jsme rádi, že nás déšť nezastihl při jízdě. Po krátké přeháňce nás učitelé pokřtili: polili nás vodou, plácli pádlem po zadku a hodili do řeky. Někteří odmlouvali, ale nakonec tam skončili taky. Poté si připravili soutěže. Nejlepší bylo, když jsme se hlavou položenou na barelu museli točit dokola a pak přeběhnout řeku. Marek takzvaně ''hodil záda''. Když se setmělo, kluci rozdělali oheň a někteří z nás zpívali. Druhý den jsme měli namířeno do Královského Poříčí. Cestou jsme se zastavili v hospodě, kde se všichni najedli. V kempu U Barona jsme postavili stany a padli vyčerpáním. Po odpočinutí se většina šla koupat do nedalekého rybníku. Kluci hráli fotbal a holky se slunily. Večer jsme si opět zpívali u ohně a říkali vtipy. Třetí, tudíž poslední den, jsme jeli do Lokte. Sama za sebe mohu říct, že je tam kolem řeky krásné prostředí. Když jsme vrátili lodě a vesty, sbalili Pálavy a raft, běželi jsme na vlakové nádraží. Cesta domů proběhla klidně, protože všichni byli vyčerpaní. Myslím si, že všichni byli rádi, když si mohli lehnout do své měkké postele. Výlet se nám líbil a těšíme se na další kurz vodní turistiky. Gabriela Kuková a Edith Farová, 8. třída 5

6 Vysoký kámen a Eubabrun, aneb náš školní výlet V úterý ráno jsme vyrazili na kolech do Skanzenu, který je v městě Eubabrun v Německu. Byla to malá vesnička plná starých domků ze dřeva, ve kterých byl starý nábytek. Bylo nám strašné horko. Chtěli jsme se koupat v rybníčku, ale zjistili jsme, že je soukromý. Jeli jsme tedy zpátky na křižovatku, od které jsme přijeli. A už to začalo! To byl tak strmý kopec, že nám to trvalo snad věčnost. Když jsme dojeli na Vysoký Kámen, šli jsme si prohlédnout okolí. Paní učitelka nám řekla, kam můžeme a kam ne. Když nám to vše vysvětlila, tak jsme si zahráli soutěž. Byli jsme rozděleni na dva týmy. Museli jsme hledat jednu krabičku s pomocí nápovědí z kontrolních otázek. Hledali jsme, hledali, až nás to unavilo a přestalo bavit. Když už to většina z nás vzdala, dva žáci šli hledat jižním směrem. Jeden z nich to našel. Když to našel, zařval: Jo! Našel jsem to! Jo! Zjistili jsme, že poklad byl plný různých sladkostí. Potom jsme si šli dát večeři, opékali se buřty na ohni. Stany jsme si postavili hned na začátku soutěže, takže někteří z nás byli po večeři ve stanech a povídali si. Jiní (Štěpán, Jirka, Ondra, já a později i Kristýna jsme hráli karty). Asi tak do dvanácti do noci jsme mastili karty. Při tom nám hrál na kytaru a zpíval pán Šístek, který nás na výletě doprovázel s paní učitelkou Černíkovou. Ráno jsme se probudili vyčerpaní a celí rozlámaní, jelikož jsme mnozí spali na šiškách. Po vzorném úklidu a rozmontování stanů jsme jeli na kole na golf (do Lubů), kde na nás čekal oběd. Ale nejdříve jsme si šli procvičit golf. Po golfu jsme obědvali. Co jsme měli k obědu? Smažený sýr s bramborem. D.J. Alonso, 6. třída Výlet Satanášků Podle jejich maskota by se zdálo, že je to banda zlobivých a neposedných dětí, ale to se mýlíte. Své svěřence musím s potěšením pochválit za jejich chování během celého výletu. Ačkoliv jsme se pohybovali v poměrně nebezpečných terénech kolem Vysokého kamene, všichni se chovali úžasně a hlavně zodpovědně. Bylo mi potěšením sledovat, jak s nadšením získávali indicie k objevení pokladu, jak se o poklad společně rozdělili, jak zvládali náročný výšlap na kolech v horkém počasí a jak si pomáhali. K pobavení snad přišla návštěva skanzenu v Eubabrunu. Celý výlet jsme završili společným obědem na golfovém hřišti, kde nám Ptáčkovi umožnili vyzkoušet si základy hry golfu. I počasí se nám vydařilo. Ačkoliv jsme se obávali, že nás přes noc čeká pořádná mela, bouřka přišla až po návratu domů. Doufám, že naše další společné výlety budou také tak úžasné. Na závěr bych chtěla touto cestou také poděkovat rodičům žáků, kteří nám pomohli výlet zajistit, zejména panu Šístkovi, který celý výlet absolvoval s námi. Mirka Černíková, třídní učitelka 6. třídy 6

7 Náš poslední výlet se třídou Dlouho jsme si mysleli, že nakonec skončíme v Aquaparku a cukrárně ve Františkových Lázních. Nemohli jsme totiž sehnat doprovod a naše třídní učitelka s námi sama jet nemohla (i když jsme ji ubezpečovali, že to s námi sama zvládne ). Na poslední chvíli nás však zachránila paní učitelka Kutmanová (jíž touto cestou moc děkujeme), která se obětovala pro dobro všech. Náš výlet začal srazem na chebském nádraží, kde všichni stepovali už asi půl hodiny dopředu. Někteří z nás se o předchozím víkendu spálili na sluníčku, takže se vzájemně natírali chladivou pěnou, aby zmírnili bolesti. Paní učitelky byly evidentně klidné, asi se s námi nechtěly dopředu moc rozčilovat. Cesta do Kdyně měla několik přestupů, Pendolinem jsme dorazili do Plzně, kde jsme přestoupili na osobáček, který nás vysadil v Klatovech a pak jsme jeli dalším vláčkem do Kdyně. Tam jsme odevzdali naše těžké bágly majiteli kempu a vydali se na dvoukilometrový pochod ve zhruba 30 stupňovém horku (večer v 19 h!). Cestou jsme nakoupili proviant v místním TESCU a hurá do kempu! Čekaly nás 2 dny a dvě noci skvělých zážitků, od fantastického oběda v režii našeho pedagogického doprovodu, přes procházku / výšlap na rozhlednu až po zábavu na místním koupališti. Oba večery jsme příjemně strávili tím, že jsme bavili obě paní učitelky. Konečně jim došlo, že jsme vskutku výjimeční a že se s námi nemohou nesmát. Na oplátku se o nás na výletě po celou dobu hezky staraly k snídani byly švédské stoly, oběd byl teplý a večeře taky. A hlavně, když se nám v noci nechtělo spát, paní učitelka Furišová si s námi dobrovolně zacvičila. Fakt skvělá rozcvička ráno v 1:45! Cesta zpátky byla poněkud náročná, už z toho důvodu, že bylo veliké horko. Ale i přes nečekanou výluku v Pňovanech jsme nakonec stihli rychlík z Plzně do Chebu, kde na nás už netrpělivě čekali starostliví rodiče. Byl to náš poslední společný výlet. Slíbili jsme si na něm, že se budeme pravidelně setkávat na třídních srazech, abychom nevyšli ze cviku a nezapomněli jeden na druhého. Deváťáci 7

8 Soutěž o nejlepší školní časopis Karlovarského kraje Ve středu 16. dubna 2014 jsme se zúčastnili v Informačním centru pro mládež v Chebu vyhlášení výsledků krajského kola celostátní soutěže školních časopisů. Soutěž se konala již počtvrté a byla organizována Krajskou radou dětí a mládeže Karlovarska za podpory náměstka hejtmana Karlovarského kraje Bc. Miloslava Čermáka. Byli jsme pyšní, že reprezentujeme právě ZŠ Luby, protože mezi školami, které se umístily do třetího místa, jsme byli z malého města jediní. Soupeřili jsme se školami z Chebu, Chodova, Sokolova a Karlových Varů. No a jak jsme dopadli? Byli jsme na třetím místě, spolu s jednou základní školou v Chebu. Mladé autory příspěvků do našeho časopisu Občasník zastoupili Anička Voříšková z 5. třídy, Marek Überlacker a Jan Lys ze sedmé třídy a Klára Mračková z osmičky. Všichni čtyři měli po vyhlášení výsledků možnost prohlédnout si některé výtisky jiných umístěných časopisů, posoudit, v čem jsme lepší a co bychom měli zdokonalit v příštím školním roce. Už cestou zpátky do Lubů děti plánovaly náměty příspěvků do červnového čísla a přemýšlely o tom, jak Občasník vylepšit. Toto je první krůček k možnému velkému úspěchu, o který budeme teď společně usilovat. K tomu je však potřeba spolehlivých žáků, kteří nejenom slíbí přispět do časopisu, ale taky tak učiní! Pevně doufám, že mě děti, které vždy před uzávěrkou čísla oslovuji a žádám o pomoc, nezklamou. Osobně bych touto cestou chtěla poděkovat VŠEM, kteří se o tento úspěch zasloužili, nejen žákům i učitelům, jejichž příspěvky dávají našemu časopisu to pravé koření, ale také paní učitelce Fialkové, která zajišťuje jazykovou úpravu Občasníku. Porota nám doporučila, jak vylepšit kvalitu našeho časopisu, jednak obsahově i po grafické stránce. Z toho důvodu byli žáci školy osloveni, aby se zúčastnili soutěže o půl kilogramu mléčné čokolády a navrhli logo pro náš časopis. Na další stránce máte možnost posoudit, jak si dali záležet. Některé návrhy jsou vskutku originální. Mrzí mě jen, že jediné třídy, které se do soutěže zapojily, byly pátá a šestá třída. Silvie Furišová 8

9 ŠKOLNÍ SOUTĚŽ O NEJHEZČÍ LOGO ČASOPISU OBČASNÍK aneb VELKÁ ODMĚNA za MALOU NÁMAHU Před několika týdny jsme vyhlásili soutěž o půl kilogramu mléčné čokolády pro toho, kdo navrhne nejhezčí logo pro časopis Občasník. Zde je 5 nejzajímavějších návrhů, jejichž autoři teď budou čekat na vaše hlasy. Aby hlasování bylo objektivní, místo jmen žáků je u každého loga uvedeno číslo. Prosím, hlasujte nejpozději do 15.září (buď mailem na adresu furisova@zsluby.cz nebo pak první týden v září do schránky naproti sborovně) Autor loga, který získá nejvíce hlasů, se může těšit na sladkou odměnu. Děkuji všem za účast v soutěži! Silvie Furišová návrh č. 3 návrh č. 1 návrh č. 5 návrh č. 2 návrh č. 4 9

10 SUŠ stále uklizená šatna FINÁLE SOUTĚŽE 30. května se v závěrečném klání soutěže Stále uklizená šatna utkaly všechny třídy již podruhé. Po nelítostném boji zvítězila 9. třída Tyrkysů, ačkoliv jim na paty a to velmi těsně šlapala sedmička Purplů. A nutno říci, že výhru by si zasloužily obě třídy! Oceňuji zejména celoroční přístup sedmáků, jejichž aktivity byly velmi pečlivě provedené a také přínosné pro nás pro všechny. Myslím, že příští rok budou mít ostatní třídy co dělat, aby je překonaly. Třetí místo získali Satanášci ze šestky, avšak i toto umístění bylo velmi těsné před Tygříky z osmičky. Přesto Tygříci bojovali za obrovské podpory svých fanoušků až do poslední chvíle. Všem třídám děkuji za aktivní přístup k soutěži a těším se na další ročník, ve kterém se určitě nejen pobavíme, ale opět zrealizujeme i zajímavé akce. Mirka Černíková Sběr použitých baterií Během školního roku se nasbíralo celkem několik tisíc kusů použitých baterií, přičemž do soutěže se zapojilo 40% žáků z celé naší školy. Jednorázovou soutěž, která se konala na podzim, vyhrála první třída a nejvíc baterií na 1. stupni nasbíral Jakub Král z první třídy s počtem 866 baterií. Na druhém stupni zvítězila Lucie Střechová ze šesté třídy, která odevzdala celkem 700 kusů. Miroslav Pecháček 10

11 EXKURZE TECHMÁNIE PLZEŇ 27. května navštívili žáci druhého stupně areál Techmánie. O poučení i zábavu měli postaráno během celého dopoledne, které velmi rychle uteklo. Mnozí z nich snad ani nestihli prozkoumat všechny exponáty. O exkurzi byl velký zájem, proto počítáme s návštěvou tohoto vzdělávacího centra i napřesrok. Vždyť i fyzika a chemie dokáží být zábavné! Mirka Černíková Pozvánka na Dobrodružné putování světem Kdy: v 15 hodin Kde: Krajinka. Cheb Na děti čeká pohádka, výtvarná dílna a krátké povídání s muzikou a pohybovou dílnou až z dalekého Japonska. Vstup: volný Pozvánka na Dny vědy a techniky v Plzni Kdy: Kde: Univerzitní Kampus Západočeské Univerzity v Plzi Příležitost proniknout do světa laboratoří, obdivovat zázraky techniky a získat nové informace. Více informací na vedy Více informací na putování světem

12 Chebská pánev 2014 Ve čtvrtek se naše 7. třída vypravila na exkurzi po Chebské pánvi. Exkurzi vedl pan učitel Milfait v doprovodu pana učitele Plzáka. Nejprve nás vlak dovezl na zastávku Nový Drahov. Hned vedle je rezervace Soos. Pan učitel Milfait nám vysvětlil, že tu bylo nejdřív jezero a v něm rozsivky a z nich vzniklo to, co tu dnes je. A taky jsme se dozvěděli, co jsou mofety a co zajímavého v rezervaci roste a žije. Na motýlí farmě se s námi chtěli pářit motýli. V Novém Drahově byla hrázděná architektura a ve Františkových Lázních zase dobrá zmrzlina a lázeňské oplatky. Kousek nás ještě svezl autobus. Od rybníka Amerika přes Komorní hůrku jsme pak až do Chebu šli pěšky. Abychom se dostali ke Komorní hůrce, naší nejmladší sopce, museli jsme přejít slatiniště. Letos je sucho, a proto to nebylo tak hrozné. Vyplňovali jsme cestou pracovní listy. Celý výlet totiž bylo vyučování v terénu. Myslím, že jsme si ho užili, jak se patří. Děkujeme našim učitelům a těšíme se na další exkurze. text: Kateřina Kremeňová, 7. třída, foto: Jaroslav Milfait NAŠE ZVÍŘECÍ FARMA V LOMNIČCE V Lomničce máme malinkou farmu, na které žije krásný Islandský kozel. Nemá sice jméno, ale já mu říkám Vztekloun, protože je pořád vzteklý. S ním tam je ještě jeden malý kozlík a dvě kozy, Líza a Petra. Tento rok každá z nich porodila jedno kůzle. Petřino kůzle se jmenuje Čína, protože vypadá jako Číňan, a když za ním jdete, dělá mrtvolku. Máme i dvě ovečky a beránka. Každá ovečka má jehňátko. Jedna z nich má černé jehňátko s bílým ocáskem. Tak roztomilé jehňátko jsem ještě nikdy neviděla! Vím, že naše ovce, kozy, samečci a mláďátka jsou jedineční Byla bych moc ráda, kdybyste se někdy přijeli podívat na naši "mini farmu". Děkuji, Anna Voříšková (5. třída). 12

13 Květnová spolupráce v rámci projektu Partnerské školy potřebují prostor k setkávání Dne se naši žáci, konkrétně z 9. třídy, opět setkali s německými sousedy stejného ročníku. A to díky projektu Cíl 3 neboli Ziel 3, který se nese v kulturním duchu. Studenti Gymnázia Markneukirchen se dostavili v doprovodu učitelů po začátku vyučování. Již v předešlém roce jsme my Lubáci měli šanci prohlédnout si celou jejich budovu školy, dozvědět se něco o její historii a navštívit pár zajímavých míst samotného Markneukirchenu. Proto jsme se rozhodli ukázat jim naši školu a krásu Lubů. Prohlídkou německé studenty provázeli žáci Základní školy Luby bez doprovodu učitelů, což vedlo k vzájemným konverzacím. Žáci tak využili své jazykové dovenosti a ověřili si, zda li se domluví. Nejčastější konverzace probíhala v anglickém jazyce. Řeč ani chvíli nestála. Všichni se aktivně zapojili a nadšeně se vyptávali. Následovalo menší občerstvení a mohli jsme vyrazit na prohlídku města. První na seznamu byl kostel sv. Ondřeje. Zde jsme se usadili a pozorovali nástěnné malby, či obdivovali varhany, na které nám později němečtí studenti sami zahráli krátkou etudu. Abychom nezůstali zastínění, také jsme se předvedli. A to zpěvem krátké ukázky písně. Čas nás tlačil, proto jsme se po potlesku urychleně přesunuli do městského muzea. Mnozí se podepsali do památeční knihy a pak zkoumali vystavené fotografie a kuriozity. Následně jsme příjemnou procházkou, při které jsme si povídali jak se studenty, tak s učiteli, došli do Strunalu. Měli jsme výjimečnou příležitost prohlédnout si celý areál firmy. Exkurze trvala přibližně dvě hodiny. Přece jen, Strunal není žádný drobeček. Sledovali jsme zaměstnance při práci a mohli si některé kroky výroby nástrojů vyzkoušet. Poslední místností, kterou jsme navštívili, byla vzorkovna propojená s muzeem. Zde byly vystaveny všechny druhy strunných nástrojů, jaké je možné si zde zakoupit. A nejen to. Ale i housle s hlavou Bedřicha Smetany, nebo nejstarší housle vůbec. Na závěr si mohli žáci vzít houslový nebo basový kolík, jako vzpomínku. Zajímavá a poučná prohlídka byla velice dlouhá a žáky pomalu, ale jistě začínaly bolet nohy. Proto jsme se vydali do restaurace na golfu, kde na nás čekal vydatný oběd a vychlazené pití. Po jídle si všichni mohli pod dozorem golfového instruktora odpálit pár míčků a ukázat, co v nich je. Mnozí zjistili, co dělají špatně a přiučili se, jak tomu přijít na kloub, což bylo skvělé zakončení netradičního slunného dne. Adéla Poplštejnová, žákyně 9.tř. 13

14 Dne 26.5.se opět setkaly partnerské školy, tentokrát v Lubech. Toto setkání mělo svůj začátek ve škole. Proběhla rychlá prohlídka školy, následovalo rozdělení do skupin, které plnily různé úkoly při prohlídce města. Všichni se opět sešli v Restauraci u Moravů, kde následovala společná část pod názvem Základy společenského chování při stolování. Této akce se zúčastnilo 40 německých studentů z Gymnázia v Markneukirchenu a 20 našich žáků z devátého a osmého ročníku. Po společné prohlídce školy následovalo plnění úkolů ve městě a jak už sám název akce napovídá, hlavním tématem bylo společenské chování při stolování. Atmosféra byla opět velmi přátelská. E. Rücková 14

15 Červnové akce žáků třídy Výlet do Riedelhofu Školní výlet třídy do westernového areálu v Krapicích u Františkových Lázní 15

16 Výprava za poznáním do Drážďan V úterý, 3. 6., jsme jeli s našimi německými sousedy z Gymnázia v Markneukirchenu do Drážďan. Počasí nám mimořádně přálo i přesto, že s námi jel pan učitel Milfait (s ním nám totiž výlety většinou proprší ). Pedagogický doprovod tvořil i pan učitel Pecháček a paní učitelka Rücková, která jako vždy byla naší tlumočnicí. V autobusu během asi dvouapůlhodinové cesty do Drážďan nám pan učitel Milfait vysvětlil všechno možné, od geologického vývoje Krušných hor až po symboliku Sixtinské Madony. Asi v půlce cesty jsme se zastavili na občerstvení připravené německými hostiteli. Zejména čerstvé žemle nám chutnaly, umělohmotné párky a klobásy už tolik ne. Nejprve jsme v Drážďanech navštívili Německé muzeum hygieny. Byla tu světoznámá skleněná žena, ve své době moderní učební pomůcka. Dnes už ale nepůsobí tak senzačně. Byly tu však i zajímavé moderní interaktivní hračičky na usnadnění cesty k poznávání tajemství lidského těla. Další zastávkou byl drážďanský Zwinger. Tady, v Galerii starých mistrů, jsme si prohlíželi obrazy světoznámých malířů. Obdivovali jsme jeden z nejproslulejších obrazů světa Sixtinskou Madonu od Rafaela Santiho. Byly tu i jiné slavné obrazy od jiných slavných malířů. Ve Zwingeru se také nachází sbírka porcelánu a matematickofyzikální salon, ale tam se snad podívám někdy příště. Čas utíkal jako voda! Ještě jsme společně s německými partnery navštívili barokní protestanský kostel Frauenkirche. Byl při velkém bombardování Drážďan zcela zničen, stejně jako celé město a teprve nedávno obnoven do původní podoby. Potom přišel již očekávaný asi dvouhodinový rozchod. Nás děvčata zajímaly butiky, kterých je v Drážďanech spousta. Rozhodně víc než v Lubech. Každý si koupil nějaký ten suvenýr. Ale pak už jsme byli unavení a čekala nás ještě dlouhá cesta domů. Výlet se mi moc líbil. Přivezla jsem si domů spoustu nových poznatků!! Klára Mračková, 8. třída 16

17 Téma k zamyšlení letní prázdniny, aneb všude si to můžeme užít dosyta Ptala jsem se svých žáků, jak stráví letošní prázdniny. Vlastně šlo o takovou menší anketu, které se zúčastnilo 60 dětí z druhého stupně. Měli odpovědět na několik otázek, které se týkaly toho, co budou dělat o prázdninách, jak se těší na prázdniny a zda se jim bude stýskat po škole. A co bylo výsledkem ankety? Logicky, po škole se nikomu stýskat nebude. A to je dobře. Děti naštěstí mají v sobě ještě ten přirozený pud sebezáchovy a ví, že když je volno, nic se nedělá a už v žádném případě se nemyslí na povinnosti. Dospělí by se od nich mohli učit. Dobře, v tom s nimi souhlasím. Ale nelíbilo se mi, jak většina dětí odpovídala, že bude sedět u počítače nebo u tabletu. Přece v létě se dá podnikat spousta věcí, dobrodružství na nás číhá na každém kroku. Je tedy pravda, že někteří žáci se zmínili, že možná budou s kamarády, u babičky a u dědy nebo s rodiči. To je fajn a v tom případě je úplně jedno, jestli pojedou na chalupu, k moři, nebo do hor a nebo zůstanou doma. Důležité je, aby si to pořádně užili. Když jsem byla malá, neexistovaly počítače, tablety nebo mobilní telefony, ani jsme nejezdili do Chorvatska na Makarskou nebo do Itálie na Bibione. Jezdili jsme se koupat do Velkého Luhu, mamka nám udělala svačinu, vzali jsme kola a jeli. Vraceli jsme se až po setmění, jak se nám tam líbilo. Někdy se stalo, že někdo z party musel na pár týdnů k babičce a k dědovi na Vysočinu, nebo k tetičce a strýčkovi do jižních Čech. To čekání na návrat našich kamarádů bylo dlouhé. Ale každý den jsme vyhlíželi listonošku, jestli nemá pro nás nějaký pohled. Nebo naopak přijel někdo nový na prázdniny k nám do města a najednou se nám parta rozrostla o nové členy. Čekání na kamarády, až se vrátí z rodinné dovolené, jsme si zpestřovali různě. Počasí nám většinou přálo, tak jsme chodili do lesa na borůvky a na houby, cpali se třešněmi a pak po sobě stříleli peckami, jezdili na kole nebo lítali po louce a občas šlápli i do kravince. Ale nic nám nescházelo. Byli jsme spokojeni s málem a to nám stačilo ke štěstí. Vím, že ne všichni se letos dostanete k moři, možná ani na rodinnou dovolenou po krásách naší země. Ale i tak máte možnost si letní prázdniny užít naplno. Stačí jen vědět jak na to. Děti, přeji vám, abyste prožili spoustu nezapomenutelných zážitků, abyste měli prima kamarády kolem sebe a aby slovo nuda zmizelo z vašich dnů. V každém případě, ale, dávejte na sebe pozor, nezapomínejte dodržovat zásady bezpečnosti, ať už pojedete na kole, nebo budete přecházet silnici. Budu se na vás těšit v září opět ve škole S. Furišová 17

18 Základní škola v Lubech a Gymnázium v Markneukirchenu ukončily dne vzájemnou spolupráci pod názvem Partnerské školy potřebují prostory k setkávání slavnostním koncertem při události každoročních oslav města Markneukirchen. Město Luby zastupovalo, mimo jiné, i ženský pěvecký sbor Luběnka. Tentokrát školu prezentovaly i naše paní učitelky s paní Malčekovou. Tímto koncertem ale společné akce mezi oběma školami nekončí. Spolupráce a přátelství, která po dobu trvání projektu vznikla, budou pokračovat, byť v duchu sportovním či kulturním dál. E. Rücková, Mgr. J.Vrbová Na tomto čísle spolupracovali: 5. třída: Anička Voříšková + autoři návrhů loga 6. třída: Damián J. Alonso 7. třída: Kateřina Kremeňová 8. třída: Edith Farová, Gabriela Kuková, Klára Mračková + autoři návrhů loga 9. třída: skoro všichni a také Mirka Černíková, Jaroslav Milfait, Miroslav Pecháček Koordinace: Silvie Furišová Jazyková úprava: Lenka Fialková Příspěvky do dalšího čísla Občasníku se přijímají do 20. září 2014 na elektronické adrese furisova@zsluby.cz, popřípadě můžete své příspěvky vložit anonymně do schránky naproti ředitelně. 18