ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 č. j. 6Cmo 242/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Evy Svobodové a JUDr. Gabriely Barančíkové ve věci žalobce: Mgr. Emil Fischer, MBA, sídlem Podolská 90/5, Praha 4 insolvenční správce dlužníka BUSINESS UNION, spol. s r.o. v likvidaci, IČO sídlem Kaprova 42/14, Praha 1 proti žalovanému: Miroslav Lazar, narozený bytem Husova 2520, Louny zastoupený ustanoveným zástupcem advokátem JUDr. Karlem Davidem sídlem Sladkovského 1640, Louny o zaplacení Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 18 Cm 171/ ze dne 25. června 2018 takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 18 Cm 171/ ze dne 25. června 2018 se v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích II. a III. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku Kč s 8,05 % p.a. úrokem od do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ustanovenému zástupci žalovaného se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši, jež bude určena soudem prvního stupně.

2 2 6Cmo 242/2018 Odůvodnění: 1. Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud I. stupně v bodu I. výroku, na základě částečného zpětvzetí žaloby po zjištění nesprávně vedené účetní evidence, zastavil řízení co do částky Kč s příslušenstvím, v bodu II. výroku ve zbývajícím rozsahu v částce Kč zamítl pro neexistenci podmínek odpovědnosti žalovaného žalobu na náhradu škody způsobené porušením povinnosti péče řádného hospodáře žalovaným, tehdejším jednatelem společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. a v bodu III. výroku postupem podle 150 občanského soudního řádu (o. s. ř.) nepřiznal úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. 2. Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že původně byla žalobcem vymáhána náhrada škody ve výši Kč, jež měla být odčerpána žalovaným z účtů společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. a měla existovat v pokladně této společnosti dle účetních knih ke dni , kdy společnost vstoupila do likvidace. Žalovaný měl tuto hotovost, jakožto jednatel společnosti, předat likvidátorovi, což se podle žalobce nestalo. Podle soudu I. stupně žalovaný nepopřel, že byl od do jednatelem společnosti a pokladní hotovost likvidátorovi nepředal. Měl se však bránit tvrzením, že společnost fakticky neřídil a veškerou řídící činnost měl provádět Petr Handrlica, jenž se také měl k hospodaření s prostředky společnosti v rozhodném období přihlásit v jím vystaveném čestném prohlášení. Soud I. stupně rovněž vycházel ze skutečnosti, že žalovaný popřel výši této škody proto, že tyto peníze vybrané z účtu společnosti měl odevzdat Petru Handrlicovi, přičemž jednotlivé vybrané prostředky měl jmenovanému průběžně předávat po částkách. 3. Podle soudu I. stupně většina skutkového děje byla nesporná. Nesporné mělo být to, že společnost BUSINES UNION, s.r.o. vstoupila do likvidace. Před tímto datem do měl být žalovaný jednatelem a měl mít v pokladně hotovost, již nepředal likvidátorovi, byť výše této pokladní hotovosti nebyla zřejmá. 4. Podle zjištění soudu I. stupně měl v kritickém období roku 2012 a 2013 fakticky vlastnit společnost Petr Handrlica, ačkoli nebyl jako společník zapsán v obchodním rejstříku. O tom měl svědčit svědek Civín, vysvětlující postavení svědka Handrlici, označovaného svědkyní Pondělíčkovou jako provozního ředitele. Tomu měl žalovaný Lazar odevzdávat peníze, ačkoli se na přebírání peněz od žalovaného svědek Handrlica před soudem I. stupně nepamatoval. 5. Podle soudu I. stupně je žalovaný Lazar tím, kdo je označován v praxi jako bílý kůň, zdánlivě podle obchodního rejstříku vlastnící společnost s funkcí jednatele, ale fakticky nemající na společnost žádný vliv. Důvod, proč tak žalovaný činil, nebylo podle soudu I. stupně vysvětleno. Společnost podle zjištění soudu I. stupně bud nevedla řádně účetnictví, nebo bylo toto účetnictví v okamžiku vstupu do likvidace ztraceno a podle soudu I. stupně neexistují žádné původní dokumenty, podle nichž by došlo ve společnosti ke ztrátě. Pokladní knihu, na níž byla žaloba založena, podle zjištění soudu I. stupně vytvořil dodatečně sám svědek Civín na základě volné úvahy, a měl soudu I. stupně vysvětlit, že skutečnou velikost ztráty, která je zde uvedena, nelze určit ani řádově, pokud nebude provedena rekonstrukce účetnictví. Na základě nevěrohodnosti pokladní knihy měl také podle soudu I. stupně žalobce omezit původně žalovaný nárok o Kč, když tato částka měla být uvedena v pokladní knize podle svědkyně Pondělíčkové omylem, neboť tato měla špatně pochopit dohodu svědka Civína a Finančního úřadu. 6. Podle soudu I. stupně je vyloučeno, že by v pokladně měla být ke dni likvidace hotovost ve výši tvrzené žalobcem, když výši pokladní hotovosti podle soudu I. stupně nelze určit ani řádově s ohledem na celkově malé částky v pokladně. Pokud podle soudu I. stupně k výši prostředků v pokladně mohl vypovídat svědek Petr Handrlica, je tento svědek osobou zjevně zcela nedůvěryhodnou, vypovídající ve svůj prospěch.

3 3 6Cmo 242/ Soud I. stupně uzavřel, že žalovaný v roce 2012 a 2013 v době svého jednatelství v uvedené společnosti vybral z účtu společnosti větší částky, jež měl předat Petru Handrlicovi, avšak podle soudu I. stupně nemůže soud bez jakýchkoli dalších důkazů předpokládat opak toho, co bylo tvrzeno, že tyto částky byly použity k běžnému chodu společnosti. Doklady o výběrech z banky podle soudu I. stupně nesvědčí o tom, na co byly tyto prostředky použity. Z tohoto důvodu podle soudu I. stupně žádná ztráta na straně společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. nebyla prokázána. 8. Soud I. stupně věc posoudil podle 373 a násl. obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (obchod. zák.) a uzavřel, že nezjistil škodu na straně společnosti BUSINESS UNION, s.r.o., ačkoli žalovaný popsaným jednáním jednal protiprávně tím, že svěřoval hotovost společnosti bez právního důvodu cizí osobě. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle 150 o. s. ř. a náklady řízení žalovanému nepřiznal. 9. Proti tomuto rozsudku se v plném rozsahu v zákonem stanovené lhůtě včas odvolal žalobce (dále též odvolatel) a domáhal se v bodech II. a III. výroku jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně. Podle odvolatele považuje za rozhodující důkaz o vzniku škody výpisy z účtů dlužníka č /0300 vedeném Československou obchodní bankou, a.s. za období od do a z účtu č /0100 vedeném Komerční bankou, a.s. za období do , tedy v období, kdy byl žalovaný ve funkci jednatele dlužníka, z nichž podle odvolatele vyplývá, že v uvedeném období došlo k hotovostním výběrům na přepážce výše uvedených bankovních ústavů a k hotovostním výběrům prostřednictvím platebních karet v celkové výši Kč. Odvolatel poukázal na ustanovení 194 odst. 5 obchod. zák., vztahující se podle 135 odst. 2 obchod. zák. i na společnost s ručením omezeným. 10. Podle odvolatele je nepochybné, že způsob, jakým člen statutárního orgánu nakládá z hotovostí právnické osoby je nedílnou součástí péče řádného hospodáře a člen statutárního orgánu nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře. Odvolatel měl za to, že pokud žalovaný vyzvedl z bankovního účtu dlužníka peněžní prostředky a následně je nepoužil s péčí řádného hospodáře při chodu společnosti nebo pokud je po skončení funkce jednatele nepředal osobě, jíž je předat měl, způsobil tak podle odvolatele společnosti škodu. 11. Odvolatel dále vyjádřil názor, podle něhož prokázal existenci a výši škody spočívající ve snížení majetku dlužníka v rozsahu, v němž porušil žalovaný svoji povinnost jednat s hotovými peněžními prostředky dlužníka s péčí řádného hospodáře a dále má za to, že žalovaný neunesl důkazní břemeno tvrzení, že s hotovými prostředky jednal s péčí řádného hospodáře. 12. Žalovaný navrhl napadený rozsudek ve věci samé potvrdit. 13. Proti výroku o nákladech řízení se odvolal i žalovaný, jenž se domáhal rozhodnutí vůči státu o odměně ustanoveného zástupce. 14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle 212 a 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu a v tomto rozsahu i řízení, jež jeho vydání předcházelo a po doplnění dokazování o sdělení obsahu výpisů z účtů společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. č /0300 vedeného Československou obchodní bankou, a.s. a č /0100 vedeného Komerční bankou, a.s. za období od do , kdy ve společnosti žalovaný vykonával funkci jednatele, jakož i o sdělení obsahu pokladní knihy uvedené společnosti, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. 15. Z výpisů z účtů společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. č /0300 vedeného Československou obchodní bankou, a.s. a z výpisů z účtu č /0100 vedeného Komerční bankou, a.s. za období od do , kdy ve společnosti žalovaný vykonával funkci jednatele, odvolací soud zjistil, že v tomto období žalovaný odčerpal z účtu společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. finanční hotovost v žalované výši Kč. Tato hotovost měla být vložena do pokladny společnosti.

4 4 6Cmo 242/ Z pokladní knihy společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. odvolací soud zjistil, že vznik tohoto účetního dokladu vzbuzuje pochyby, jak na to správně poukázal soud I. stupně. V pokladně se žalovaným z účtů odčerpané prostředky nenachází a žalovaný je likvidátorovi nepředal, jak správně zjistil soud I. stupně. Uvedený účetní doklad však pracoval, jako s nezpochybňovanými doklady, s výpisy z účtů společnosti BUSINESS UNION, s.r.o., jak tyto jsou založeny ve spise a jak tyto důkazy prováděl i odvolací soud. Podle zjištění odvolacího soudu i tento důkaz nepřímo podporuje závěr odvolacího soudu o nezpochybnitelnosti a důvěryhodnosti žalobcem předložených výpisů z účtu, podle nichž žalovaný odčerpal z účtu společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. v průběhu výkonu funkce jednatele této společnosti finanční hotovost v žalované výši Kč. 17. Z hlediska skutkového byla pro odvolací soud východiskem zjištění z uvedených účtů společnosti BUSINESS UNION, s.r.o., z pokladní knihy, dále obsah obchodního rejstříku týkající se společnosti BUSINESS UNION, s.r.o., jakož i správné závěry soudu I. stupně učiněné po správně provedeném a v dostatečném rozsahu provedeném dokazování týkajícím se jednak samotných osob odpovědných za žalobcem vytýkané odčerpání majetku v rozsahu milionů Kč z jmění společnosti BUSINESS UNION, s.r.o., jakož i týkajícím se působení těchto osob v uvedené společnosti. Konečně východiskem pro rozhodování odvolacího soudu byla i skutečnost, že žalovaný nedokázal vysvětlit, jakým způsobem byly jím odčerpané prostředky společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. použity, když legálnost jejich předání třetí osobě Petru Handrlicovi odůvodňoval pouze nepodloženým tvrzením v tom smyslu, že jmenovaný tyto prostředky ve prospěch společnosti použil. 18. Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu I. stupně doplněného shora uvedenými zjištěními učiněnými v průběhu opakování dokazování před odvolacím soudem. Odvolací soud tak vycházel ze skutečnosti, že žalovaný, ačkoliv zanedbával své povinnosti při řízení chodu společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. a při správě jejího majetku, soustředil své úsilí na činnosti související se systematickým odčerpáváním hotovosti z uvedené společnosti především prostřednictvím výběrů této hotovosti z účtu společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. na bankovních přepážkách a v bankomatech, a to v celkovém zbývajícím žalovaném rozsahu Kč. Žalovaný ovšem uvedený majetek jmenované společnosti z pozice své funkce jednatele nepoužil ve prospěch společnosti BUSINESS UNION, s.r.o., jejíž zájmy měl chránit v rámci výkonu činnosti mající rozvíjet její podnikatelské aktivity, ale z velké části tyto peníze předal svědkovi Handrlicovi, jenž byl soudem I. stupně po provedeném dokazování správně označen za nedůvěryhodnou osobu bez možnosti zjistit jejím výslechem, kolik peněz od žalovaného obdržel a na jaký účel byly tyto prostředky použity. Odvolací soud vycházel z výsledku dokazování, podle něhož takovéto tvrzené předávání hotovosti odčerpané uvedeným způsobem z majetku společnosti BUSINESS UNION, s.r.o., ještě předtím, než vstoupila do likvidace, se uskutečnilo, pokud se tak skutečně stalo, pouze mezi žalovaným a uvedenou nedůvěryhodnou osobu - svědkem Handrlicou. 19. Odvolací soud dále vycházel ze skutečnosti, že rozsah hotovostních finančních prostředků z majetku společnosti, jež měly být předány svědkovi Handrlicovi, mohl být po jejich hotovostním výběru zjištěn pouze z výpovědi žalovaného a na druhé straně z výpovědi nedůvěryhodného svědka Handrlici, jenž si však na podstatné okolnosti těchto finančních převodů nepamatoval. Odvolací soud proto učinil dílčí závěr, podle něhož nelze zjistit v jakém rozsahu žalovaný peníze z majetku společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. předal svědkovi Handrlicovi a v jakém rozsahu s nimi naložil jinak, např. ponecháním si jich. 20. Jestliže po provedeném dokazování soud I. stupně správně shledal svědka Handrlicu zcela nedůvěryhodným, přičemž nebyly dohledány a prováděny žádné důkazy, a to ani zásadní účetní doklady, jež ve skutečnosti nebyly touto společností vedeny pravdivě a v souladu s realitou, jež by umožnily odpovědět na otázku použití peněz z majetku společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. v její prospěch, byť třeba i oklikou přes svědka Handrlicu, odvolací soud z těchto dvou zjištění

5 5 6Cmo 242/2018 (nemožnost stanovení toho, jakou částku si žalovaný z odčerpaných prostředků společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. ponechal a jakou částku předal svědkovi Handrlicovi a dále neprokázání toho, zda a případně kolik z peněz předaných svědkovi Handrlicovi bylo použito ve prospěch společnosti BUSINESS UNION, s.r.o.) učinil závěr, že se žalovanému nepodařilo zpětně prokázat použití prostředků odčerpaných ze společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. v její prospěch, když pouze k tomu jedinému účelu žalovaný bývalý jednatel mohl tyto prostředky použít. 21. Jediným nezpochybnitelným a správným zjištěním učiněným odvolacím soudem po dokazování provedeném soudem I. stupně a doplněném soudem odvolacím bylo to, že, žalovaný odčerpal z majetku společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. žalovanou částku Kč, tuto v blíže neurčeném rozsahu předal třetí osobě Petru Handrlicovi k tvrzenému použití ve prospěch společnosti, aniž se zajímal o skutečné užití těchto prostředků předaných třetí osobě a o doložení a správné zaúčtování jednotlivých výdajů a nákupů činěných ve prospěch shora uvedené společnosti. 22. Po právní stránce odvolací soud vychází zejména z 135 odst. 2, 194 odst. 5 a 373 a násl. obchod. zák. a konstatoval, že otázky odpovědnosti žalovaného bývalého statutárního orgánu k náhradě škody soud I. stupně správně posuzoval podle 373 a násl. obch. zák. 23. K základním předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu podle 373 a násl. obchod. zák. patří: 1) porušení právní povinnosti (protiprávní úkon), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody (kausální nexus). Odpovědnosti se lze zprostit při prokázání zákonem přípustných liberačních důvodů. Tyto předpoklady odpovědnosti za škodu podle obchodního zákoníku jsou objektivního charakteru a důkazní břemeno ohledně nich leží obecně na účastníkovi, jenž vznik škody tvrdí. 24. Ustanovení o odpovědnosti orgánů společnosti je podle názoru odvolacího soudu významným ustanovením z hlediska ochrany práv společnosti a jejích věřitelů, avšak na druhé straně může mít toto ustanovení závažné dopady na rozhodování orgánů společnosti a tedy i na vlastní podnikání dané právnické osoby. Proto posuzování otázek odpovědnosti orgánů společnosti za jednání při výkonu funkce nelze zúžit na otázku obchodního úspěchu či neúspěchu společnosti, ale je nutno vždy posuzovat to, zda se na případném neúspěchu v podnikání společnosti nepodílelo podnikatelské riziko, či jiné faktory. Z toho důvodu musí být skutečnosti významné pro rozhodnutí posuzovány v každém konkrétním případě zvlášť. 25. Dále odvolací soud zastává názor, že předpokladem pro závěr v tom směru, že statutární orgán společnosti jednal v rámci výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře je, aby jednal v rámci účelu podnikání, jednal nestranně, nezávisle a ztotožnil se loajálně s cíli a směřováním jím řízené společnosti k dosažení prospěchu společnosti způsobem souladným se zákonem. Rovněž tak se od statutárního orgánu důvodně očekává, že bude činit veškeré opatření k tomu, aby v rámci řízení společnosti vždy rozhodoval s dostatečnou informovaností a volil odpovídající postup při přijímání rozhodnutí, a to v dobré víře, v rámci únosné míry podnikatelského rizika, a to vše při dodržování závazných právních předpisů. 26. Jestliže se orgány společnosti řídí shora uvedenými požadavky z hlediska požadavku na postup s péčí řádného hospodáře, nelze jim bez dalšího vytknout nedostatek takovéto péče, a to ani v případě, že společnost pod jejich vedením nedosahuje požadované hospodářské výsledky. V takovém případě ovšem není vyloučeno, že neúspěch podnikatelského záměru může souviset s podnikatelským rizikem tvořícím součást podnikání a závisejícím na celé řadě vnitřních i vnějších okolnostech podnikání. Za takovéto situace není vyloučen ani postup majitelů společnosti v tom směru, že mohou při dodržení smluvních pravidel společnosti a při respektování ustanovení zákona provést výměnu na místě statutárních orgánů společnosti. Tento postup je však nutno odlišovat od odpovědnosti statutárního orgánu společnosti podle 135 odst. 2, 194 odst. 5 obchod. zák.

6 6 6Cmo 242/ V projednávaném konkrétním případě žalovaný jednatel tehdejší společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. předtím, než vstoupila do likvidace, porušil hned na několika úrovních své shora uvedené zákonem stanovené povinnosti, což mělo fatální dopady na zašantročení a nedohledatelnost odčerpaných prostředků, jakož i na ekonomickou (ne)životaschopnost uvedené společnosti a na její věřitele, když společnost v konečném důsledku ukončila své ekonomické aktivity v insolvenčním řízení. 28. Žalovaný závažným způsobem pochybil a nedostál své povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře především tím, že prostředky společnosti nepoužil sám nebo prostřednictvím jiných spolehlivých osob ve prospěch společnosti. Použití těchto prostředků jinými osobami, zejména zaměstnanci, na něž by jednatel delegoval právo nakládat s prostředky společnost za účelem nákupů ve prospěch společnosti, by bylo možno provést při splnění kontrolních povinností jednatele a při pečlivé evidenci všech výdajů z majetku společnosti a jejich párováním s doklady o nákupech ve prospěch společnosti. To však v projednávaném případě žalovaný nečinil a o fungování společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. se nezajímal, a to ani ve vztahu k plnění zákonem stanovených povinností, zejména při vedení základní účetní evidence. 29. Podle právního názoru odvolacího soudu lze tak zevšeobecnit, že předání jednatelem společnosti prostředků určených k nákupům ve prospěch společnosti zaměstnanci společnosti může být shledáno jednáním nikoliv s péčí řádného hospodáře tehdy, jestliže jednatel současně nestanoví určení těchto prostředků na konkrétní potřebu společnosti, nezajistí kontrolu vynaložení těchto prostředků, neprovede-li ji sám, a nezajistí-li řádnou evidenci vynaložených prostředků. 30. S uvedeným souvisí další pochybení žalovaného, jenž podle správných zjištění soudu I. stupně nezajistil vedení základní účetní evidence a s tím souvisejících základních účetních dokladů, jako je např. pokladní kniha, pomocí nichž by i v projednávaném případě bylo možno dohledat žalobcem vymáhané finanční prostředky společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. 31. Konečně nyní žalujícím insolvenčním správcem vymáhaná škoda nepřímo souvisí i s třetí (byť obecnou) rovinou neplnění povinností žalovaným jednat ve vztahu ke společnosti s péčí řádného hospodáře, když žalovaný v rámci svého celkového nezájmu o ekonomickém fungování společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. ponechal tuto společnost, aby nekoncepčně a nekontrolovaně ze strany jednatele přežívala pouze na základě aktivit zaměstnanců a osob různými vazbami spřízněných s touto společností. 32. Podle právního názoru odvolacího soudu žalobcem tvrzené a prokázané odčerpání finančních prostředků žalovaným z jmění společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. za situace, kdy se žalovanému nepodařilo prokázat vynaložení těchto prostředků ve prospěch uvedené společnosti, představuje flagrantní porušení povinnosti žalovaného tehdejšího jednatele jednat vůči společnosti BUSINESS UNION, s.r.o., a zejména vůči jeho majetkové podstatě, s péčí řádného hospodáře ve smyslu 135 odst. 2, 194 odst. 5 v té době platného obchodního zákoníku. 33. Škodou je podle právního názoru odvolacího soudu snížení majetku společnosti v rozsahu odčerpaných a zašantročených prostředků v žalovaném rozsahu Kč, jak vyplynulo i z dokazování provedeného před odvolacím soudem. 34. Jestliže soud I. stupně za této skutkové situace nevyvodil závěr o odpovědnosti žalovaného za způsobenou škodu, při existenci zmenšení majetku společnosti (škoda) protiprávním jednáním žalovaného při existenci kauzálního nexu mezi snížením majetku společnosti a protiprávním jednáním žalovaného, odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně postupem podle 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. po shora uvedeném zopakovaní dokazování změnil tak, že žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalujícímu insolvenčnímu správci částku Kč s přísl. 35. Ze shora uvedených důvodů, když se žalovanému nepodařilo prokázat použití nesporně odčerpaných předmětných finančních prostředků společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. v její prospěch a již vůbec se nepodařilo prokázat množství prostředků, jež měl žalovaný předat

7 7 6Cmo 242/2018 svědkovi Handrlicovi, před odvolacím soudem nemohla obstát obrana žalovaného poukazujícího na použití odčerpaných prostředků ve prospěch společnosti prostřednictvím svědka Handrlici. 36. Před odvolacím soudem rovněž neobstála obrana žalovaného poukazujícího na svoje pouze formální postavení ve společnosti BUSINESS UNION, s.r.o., čemu částečně přitakal ne zcela přiléhavým způsobem i soud I. stupně konstatováním, že žalovaný ve společnosti BUSINESS UNION, s.r.o. působil jako tzv. bílý kůň, když tímto výrazem jsou označovány osoby často nemajetné nezkušené, práva neznalé, osoby v minulosti trestané, nezřídka zdravotně hendikepované např. z důvodu svých závislostí, tuláci a osoby z různých důvodů lehkovážné, nastrčené do významných hospodářských funkcí v obchodních společnostech, aby za minimální profit pomohly osobám, jež je takto nastrčily, dosáhnout na majetek společnosti za účelem jeho nelegálního odčerpání ze společnosti. Důvodem, proč tato obrana žalovaného neobstála, je skutečnost, že odpovědnost žalovaného tehdejšího jednatele je odpovědností objektivní a z toho důvodu pro závěry o odpovědnosti škůdce není podstatná subjektivní stránka jednání škůdce, včetně okolností souvisejících se subjektivní stránkou jednání škůdce, např. - pohnutka vedoucí škůdce k jeho nedovolenému jednání. 37. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku podle 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobci podle jeho vyjádření v průběhu odvolacího řízení žádné náklady řízení nevznikly. 38. Výrok III. tohoto rozsudku upravuje povinnost státu vůči ustanovenému zástupci žalovaného. Jestliže totiž stát prostřednictvím soudu I. stupně ustanovil žalovanému zástupce, platí ve smyslu 140 odst. 2 o. s. ř. jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty. 39. Byl-li proto účastníku řízení rozhodnutím soudu vydaným podle 30 odst. 1, 2 ustanoven zástupcem advokát, jeho hotové výdaje a odměnu, popř. též náhradu za daň z přidané hodnoty neplatí účastník, kterého tento advokát zastupuje, nýbrž stát. O výši částek, jež z uvedeného titulu ustanovenému advokátovi náležejí, rozhoduje soud usnesením, a to poté, co ustanovený advokát po skončení řízení k výzvě soudu své nároky vyúčtuje, resp. poté, kdy marně uplyne lhůta, která byla advokátovi k předložení vyúčtování stanovena. Výše odměny i hotových výdajů advokáta se určí podle zvláštního právního předpisu o mimosoudní odměně, tj. podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 40. Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto způsobem uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné za podmínek stanovených v 236 a násl. o. s. ř. Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, přičemž přípustnost dovolání ( 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Praha 4. prosince 2018 JUDr. František Švantner v.r. předseda senátu