žlutý Strana 1

Transkript

1 Strana 1

2 Strana 2 žlutý Úvodem Strana 1 VYBÍRÁME PRO VÁS 19 UMÌT TO VZDÁT Petr Horký o náhodách a náhlých rozhodnutích, která mohou zmìnit život HOROLEZCI Co vede horolezce k tomu, aby hledali adrenalin na vrcholcích hor. 34 S KORUNOU HIMÁLAJE Rozhovor se svìtovou špièkou v horolezectví Radkem Jarošem. 41 JAMAJSKÁ PLÁŽ POKLADÙ, GANJI A SUVENÝRÙ Jak vnímá Jamajku a vùbec cestování nevidomá autorka. 46 (NE)VIDITELNÁ VÝSTAVA ANEB JAK JSEM PROZØELA Na vlastní kùži na výstavì, která pøiblíží svìt nevidomých. Časopis Žlutý 01/15 MK ČR E Šéfredaktorka: Lea Špačková Redakce: Petra Nováková, Lenka Liška Inzerce: Martin Dejmal reklama@studentagency.cz Grafické práce a sazba: Marta Dlouhá, Lenka Šturzová a Ráďa Dočkal Obálka: Vítězslav Lyach Měsíčník Žlutý je zdarma k dispozici na autobusových linkách STUDENT AGENCY, Fun&Relax, vlakových linkách InterCity RegioJet a pobočkách STUDENT AGENCY a RegioJet. Vydavatel: STUDENT AGENCY k.s., Dům pánů z Lipé, nám. Svobody 17, Brno Uvítáme vaše připomínky a náměty, které můžete zasílat na ovou adresu: zluty@studentagency.cz.

3 Editorial Strana 3 EDITORIAL Vidět a vědět PEVNOST POZNÁNÍ Milí čtenáři, nový rok 2015 začal. V tomto roce plánujeme spoustu nový aktivit, změn a rozšíření našich služeb. Věřím, že to bude skvělý rok, minimálně tak dobrý, jako byl ten rok předcházející. Doufám, že jste příjemně oslavili Vánoce a bujaře pak Silvestra. Nyní startujete s plným elánem vstříc novým (nebo i těm starým) předsevzetím. V neděli 14. prosince loňského roku spustil RegioJet svou zcela novou komerční vnitrostátní linku na trase Bratislava Žilina Košice. Doplňuje tak dvě další trasy, které RegioJet provozuje na území České a Slovenské republiky: Bratislava Dunajská Streda Komárno, kde zajišťuje dopravu ve veřejném zájmu a Praha Žilina Košice, kterou dopravce provozuje na vlastní komerční riziko. Více o startu nové linky najdete v článku Rozjeli jsme to na stranách 66 a 67. Naše společnost STUDENT AGENCY také prohlubuje spolupráci s Deutsche Banh. S německými drahami totiž provozujeme autobusovou linku z Prahy přes Norimberk do Mannheimu. Nyní mohou naši zákazníci cestovat také do dalších dvou měst Heidelbergu a Štrasburku. Do obou měst jezdíme přímým spojem a to pravidelně, jednou denně. Cesta do německého Heidelbergu, tradičního univerzitního města, trvá sedm hodin a do Štrasburku, kde sídlí Evropský parlament, pak devět. Přestože spoje jezdí pod hlavičkou Deutsche Banh, je možné si jízdenky koupit prostřednictvím našeho on-line rezervačního systému na webu STU- DENT AGENCY. Aktuálně je také zajímavé vyrazit letecky s ruskými aeroliniemi. Cena letenek Aeroflotu v korunách totiž výrazně klesla. Hlavní příčinou je snížení kurzu rublu. V reakci na slábnoucí měnu tak došlo v Rusku ke rušení leteckých zájezdů, proto se českému cestovateli naskýtá příležitost využít větší kapacity míst za výrazně nižší ceny. Stačí tedy kliknout k nám na web a můžete letět. Přeji skvělý start do nového roku. Váš Radim Jančura

4 Vaše ohlasy Strana stran Cena 49 Kč VAŠE OHLASY Dostali jsme hezký od paní Jarmily, která vyhrála v naší soutìži dvì vstupenky na koncert ZAZ, který se konal 1. prosince v dobì ledové kalamity... Včera jsem absolvovala koncert ZAZ v Brně, v hale plné nadšených lidiček. Můžu Vám jen poděkovat. Zážitek jako hrom, zpěvačka je úžasná, tolik energie a neskonale úžasného zpěvu a veselí se hned tak nevidí. Do Brna jsem absolvovala cestu Žlutým v 11 hod. ze Zlína v pondělí, ale měli jsme smůlu. Před Kroměříží bylo obrovské náledí, nejprve jsme stáli hodinu kvůli několikanásobným bouračkám, pak jsme totálně zamrzli na klouzačkách na silnici a museli čekat na posypový vůz, až nás osvobodí ze zakletí ledu. Celkem jsme stáli 3 hodiny a do Brna dorazili v 16 hodin. Musím poslat poděkování panu řidiči, s jakým klidem to zvládal, a stevardce Zuzaně, která se o nás velice dobře postarala. Běhala, vařila občerstvení a další služby, které patří ke komfortu vaší dopravy. Ještě jednou tisíceré díky. Jarmila Skřivánková, Zlín FOTOSOUTÌŽ Soutìž o otevøenou zpáteèní jízdenku na libovolnou vnitrostátní trasu autobusù STUDENT AGENCY. Báječná zimní dovolená Myslete na svou zimní dovolenou a naplánujte si tu nejlepší s novým speciálem z edice 101 LN. S tipy na sjezdovky, běžecké trasy, ubytování i zábavu. Stačí odeslat SMS ve tvaru LN HORYE jméno příjmení ulice číslo město PSČ na číslo a my vám jej doručíme až do vaší schránky. Edici 101 LN si můžete číst i ve svém ipadu a iphonu. Aplikaci stahujte v AppStoru. Cena odeslané SMS podle běžného tarifu vašeho operátora, konečná cena za speciál, včetně poštovného a balného, je hrazena příchozí zpoplatněnou SMS ve výši 50 Kč vč. DPH. Službu technicky provozuje ATS, infolinka (po pá ), Posílejte nám své fotografie zaměřené na témata našeho měsíčníku: Únor POHÁDKOVÁ ZIMA (zimní tematika, pohádky...). Březen JSME TO, CO JÍME (jídlo, vaření, kultura stolování...). Duben ŘÍŠE ZVÍŘAT (naši mazlíčci, divočina, zoo, safari...). Vítězná fotografie bude uveřejněna na dvoustraně 6 7. Fotografie ve formátu na šířku, v co největším rozlišení, spolu s krátkým popiskem, jménem a adresou posílejte na zluty@studentagency.cz. Do předmětu u: Fotosoutěž NÁZEV TÉMATU. Vždy do 15. předchozího měsíce. # Účastí v soutěži dávají autoři souhlas s uveřejněním své fotografie na stránkách časopisu Žlutý.

5 Strana 6 žlutý Strana 7 TÉMA : LÉTO V ZIMĚ Červnová letní uli ce v zimě nezahřeje, e, kdy ž sněh ěhová bí lá čep epice ji cel ou v lednu skryje. Myslel jsem, že se v Červnové vé ulici ohřeji ji, ale připa ipadal jsem si tu jako v Prosi osinco vé. Jarom omí r Jindřich, Plzeň

6 Téma měsíce LÉTO V ZIMĚ Strana 8 žlutý Téma měsíce LÉTO V ZIMĚ Strana 9 ZIMA V TEPLÝCH KRAJÍCH Zaèátkem øíjna už u nás zaèala být celkem zima, a tak jsme byli rádi, že se nachýlil zaèátek našeho cestovatelského projektu Z kanclu kolem svìta. Myšlenka procestovat více než 20 zemí do dvou let vznikla o rok dříve, kdy jsme si uvědomili, že nechceme strávit nejlepší léta života zavřeni v kanceláři. Chtěli jsme uskutečnit náš sen a procestovat daleké země Oceánie a Latinské Ameriky a navštívit kamarády v Číně, Austrálii, Argentině či Ekvádoru. Odstěhovali jsme se z bytu, prodali nábytek, vzali veškeré peníze, které jsme našetřili a vyrazili do světa. První zastávka v poušti První zastávkou na naší cestě kolem Mrakodrapy v Honkongu. TEXT a FOTO: Karel ŠTĚPÁNEK světa byly Spojené arabské emiráty. Cože? Tady je 30 stupňů i v noci? pozastavili jsme se nad ukazatelem teploty při půlnočním příletu na letiště v Dubaji. Když jsme však usínali na zemi dubajského překlimatizovaného letiště, byli jsme rádi za naše teplé spacáky. Dubaj byla pouze naší jednodenní zastávkou před měsíční cestou po Číně a Tchaj- -wanu, a proto jsme se hned brzy ráno vypravili do města na nejvyšší budovu světa Burj Khalifu. Říkali jsme si, že by neměla na naší cestě chybět. Prošli jsme nekonečným obchodním centrem Dubai Mall, kde kromě luxusních obchodů mají také ledové kluziště. Neuvěřitelné! V poušti se bruslí! podivili jsme se nad zahalenými arabskými ženami s bruslemi na nohou. Pokochali jsme se pohledem na mrakodrapy a poušť z výšky a vlastně poprvé vykročili ven z klimatizovaných prostor. Ihned jsme dostali facku horkého vzduchu. Přechody mezi klimatizovanými a venkovními prostory byly opravdu zákeřné, protože rozdíl teplot přesahoval i 20 stupňů. Život tu v tomto období proudí především večer, anebo pěkně v chládku uvnitř budov. Splavení a spálení jsme se proto vydali k dalšímu obchodnímu centru Mall of Emirates. Podívej! Támhle se lyžuje! Nevěřícně jsme se běželi podívat na to, jak místní obyvatelé sjížděli na lyžích uměle vybudovanou sjezdovou dráhu, zatímco venkovní teplota dosahovala v poledne již 40 stupňů. Za jeden den v Dubaji jsme se stihli i vykoupat v moři, které nás však příliš neosvěžilo, neboť bylo teplejší než čaj podávaný v letadle. Po odletu z Dubaje na nás už čekala Čína. Zelený Hongkong brána do Čínské lidové republiky Po příjezdu do Hongkongu nás uchvátily okolní zelené kopce, krásné pláže a příjemně teplé klima. Ačkoliv se jedná o město mrakodrapů, všude kolem se nachází spousta zeleně. Namísto zimních bund jsme opět vytáhli kraťasy a vyrazili poznávat krásy místní přírody a několika ostrovů, ze kterých se Hongkong skládá. Jedná se skutečně o parádní místo, kde trávit zimu. Kromě výletů do okolí tu objevíte pestrou kulturu Ledové kluziště v poušti. Dubaj. a skvělé jídlo na každém kroku. Český občan sem na rozdíl od Číny nepotřebuje vízum, neboť Hongkong je městský stát s vlastní samosprávou a měnou, kterou je hongkongský dolar. Hranice s Čínskou lidovou republikou začíná na severu města na nádraží v Shenzhenu, kam jsme se po pěti dnech v Hongkongu vypravili. Po projití mnoha bezpečnostních procedur jsme se konečně ocitli v pravé Číně. Nasedli jsme do nočního spacího vlaku a pokračovali za dalším dobrodružstvím do Jihočínské krasové oblasti. Na Novém Zélandu, kde od prosince začíná letní sezona, si chceme vydělat na další cestování. Roční období se nám tak k našemu potěšení pozmění na jaro, léto, podzim, léto! A kam vyrazíte na zimu vy? Necháte se inspirovat a také vyrazíte někam za teplem? #

7 Tip na výlet Strana 11 VIDA! Pojeïte do Brna do zábavního vìdeckého parku pro celou rodinu. TEXT: Lea ŠPAČKOVÁ FOTO: VIDA! science centrum Zemětřesná deska, oceán v láhvi, kolo na laně, rotující místnost, simulátor povodně, model lidského srdce v nadživotní velikosti, společenství mravenců Atta, archeologické pískoviště, vodní tiskárna to jsou ukázky exponátů VIDA! science centra, které je nově od loňského prosince otevřeno v Brně na výstavišti. V bývalém pavilonu D na ploše téměř m 2 čeká na hravé objevitele bez rozdílu věku 150 interaktivních exponátů, díky kterým mohou lépe porozumět světu kolem nás. Unikátní expozice je rozdělena do čtyř hlavních tematických sekcí: 151 způsobů jak poznávat svět kolem nás stálá interaktivní expozice VIDA! parku. Zájezdy letecky SLEVA 24 % nebo

8 Téma měsíce Strana 12 žlutý Tip na výlet Strana 13 Planeta, Civilizace, Člověk a Mikrosvět. Samostatná část, Dětské science centrum, je věnována dětem od 2 do 6 let. Dotýkat se exponátů je tu více než doporučeno. Objevujete tu nejen očima, ale všemi smysly. I složité přírodní jevy představujeme formou hry a zábavy, říká Lukáš Richter, ředitel společnosti Moravian Science Center Brno, která VIDA! science centrum provozuje. A proč zrovna název VIDA!? No přece jako zvolání, když objevíte něco překvapivého VIDA!, to jsem nevěděl. Ve vědeckém parku si můžete na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je, zažít zemětřesení, jak vzniká a co je způsobuje, nebo si můžete naprosto bezpečně vyzkoušet jízdu na laně na kole jenom pár metrů nad zemí, aniž byste spadli na zem. VIDA! science centrum má otevřeno každý den od do hod. včetně vybraných svátků. Školní skupiny, které si objednají, některý ze speciálních programů, mohou VIDA! science centrum navštívit ve všední dny už od 9.00 hod. Veškeré programy probíhají pod vedením VIDÁtorů lektorů VIDA! science centra. # VIDA! science centrum Otevøeno je každý den od 10 do 18 hodin. SOUTÌŽ Soutìžte s námi o 6 vstupenek do VIDA! science centra: Jak se øíká lektorovi èi animátorovi, který pracuje ve VIDA! science centru? a) Koumes b) VIDÁtor c) Vševìd Své odpovìdi posílejte do na zluty@studentagency.cz. Do pøedmìtu u napište: VIDA. Po dvou vstupenkách vyhrává každá 20., 30. a 40. správná odpovìï.

9 Zápisník zahraničních zpravodajů Strana 14 žlutý Zápisník zahraničních zpravodajů Strana 15 ZA D ARTAGNANEM MUSÍTE DO LUPIACU V GASKOÒSKU, ale nebuďte překvapeni, že mluví německy Víte, odkud pocházel d Artagnan? Z malé vesnièky v Gaskoòsku, která má pouze 300 obyvatel. Ale díky slavnému rodákovi má i muzeum. TEXT a FOTO: Jan ŠMÍD Pomník čtyř mušketýrů na náměstí v nedalekém městečku Condom. V místním muzeu můžete vidět i kostýmy z filmu. A právě před ním teď stojím. Najdeme ho jen kousek od náměstí v Lupiacu. Administrativní budova je přilepena na kostel, který prý stavěl strýc známého mušketýra. Muzeum je otevřeno od července 1998, můžete tu vidět dokumenty o skutečném životě d Artagnana i o románové postavě, včetně videa a ukázek z filmů Tři mušketýři, fotografie, ale i kostýmy mušketýrů. A proč mě mušketýři tak zajímají? Do d Artagnana jsem se zamilovala už v mládí je to ostatně první kniha, kterou jsme museli ve škole číst, vysvětluje mi Marjorie, sympatická ředitelka muzea, a chlubí se tím, že šavle figuríny d Artagnana je vyrobena v Čechách. S pýchou ukazuji Marjorie na chytrém telefonu obálku Tří mušketýrů s nádhernými ilustracemi Adolfa Borna. Povídáme si o tom paradoxu elitní skupinku mušketýři krále vytvořil Ludvík XII. v roce O více než dvě století později, v roce 1844, objevili čtenáři časopisu Století vůbec poprvé románovou verzi, kterou napsal Alexander Dumas. Ale tady v Lupiacu se nezrodila románová postava, tady se narodil opravdový d Artagnan. D Artagnan se narodil v Lupiacu na zámku Castelmore, který je kousek odtud, je v soukromých rukou, takže nemůžete dovnitř, snažili jsme se s majitelem jednat, ale nechtěl na zámku vytvořit stálou expozici a otevřít ho veřejnosti, dodává Marjorie. Muzeum je skromné, jsou to vlastně dvě větší místnosti, ale je celkem nápadité. Kostýmy, plakáty, ale i figurína mušketýra s šavlí vyrobenou v České republice. Cestou do samotného muzea se musíte zastavit v prodejně suvenýrů, protože právě tam se prodávají i vstupenky. A odtud vás děti jen tak nepustí budou chtít koupit repliku šavle, klobouk místního hrdiny či alespoň omalovánky s mušketýry. Najdete tu i DVD s filmy, do dnešních dnů bylo natočeno několik desítek snímků o Třech mušketýrech.

10 Zápisník zahraničních zpravodajů Strana 16 žlutý Inzerce Strana 17 Na slavného hrdinu narazíte na každém kroku. Rodiště d Artagnana však asi nejvíce připomínají letní slavnosti. V Lupiacu probíhá každou druhou neděli v srpnu festival a téměř celá vesnice je přestavěna do podoby ze sedmnáctého století, lidé jsou v dobových kostýmech, šermíři jsou dobrovolníci, mše je v gaskonštině. Celkem se do všech akcí zapojí více než padesát dobrovolníků a do Lupiacu přijíždí na festival na čtyři tisíce návštěvníků. A to nejlepší nakonec. Prezident asociace d Artagnana Maxime Fillos mi prozrazuje, že d Artagnanem je už dlouhá léta jistý Thomas Samek. Je to německý lékař, původně vůbec nevěděl, že d Artagnan opravdu žil, znal jenom toho z románu Alexandra Dumase a byl jeho velkým fanouškem, ale pak sem začal pravidelně jezdit a na své klinice v Hamburku se každý rok převlékal během slavností pro nemocné děti za d Artagnana. Stal se tam tak slavným, že mnozí pacienti, kteří jsou přiváženi na pohotovost, volají: Chci, aby se mě ujal a léčil mě d Artagnan. # Na d Artagnana si rád hraje každý Janu Šmídovi se proto nelze divit. JAN ŠMÍD Zpravodaj Českého rozhlasu ve Francii, autor knih z francouzských regionů (Obrázky z Paříže, Provence, Bretaně, Normandie), gastronomické knihy z restaurací Třicet dní v Paříži a televizního cyklu Postřehy odjinud. Má rád nejen Francii, ale i Francouze, což nebývá úplně obvyklé. Žije v Paříži, na Eiffelovce byl za sedm let pouze jednou na kluzišti v prvním patře. ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ Jedinečný rozhlasový magazín, který nemá v českém rozhlasovém éteru obdobu. Nabízí nové pohledy na známé dějiny, povídání o obdivuhodných příbězích a osudech, a to doslova ze všech koutů planety. ŽIVĚ VE VAŠEM MOBILU A NA RADIOZURNAL.CZ Jazykové pobyty sleva Kč na všechny pobyty pro děti, mládež i dospělé závazně objednané do Náš TIP: infolinka

11 Cestospisy Petra Horkého Strana 18 žlutý Cestospisy Petra Horkého Strana 19 UMÌT TO VZDÁT! Ustoupit se dá i kvùli vìtšímu rozbìhu. Slyšel jsem to snad pøed patnácti lety a v prùbìhu let jsem se nad tím mnohokrát zamyslel. Kdy je to výmluva poseroutky, kdy snaha zapøít vlastní selhání a kdy je to velká pravda. TEXT a FOTO: Petr HORKÝ Jde o to poznat, kdy plout po větru a kdy proti. Člověk nikdy neví o tragédii, o průšvihu, který ho nepotká. Kdybych jel autem jinudy, než jsem se nakonec rozhodl, možná bych už byl mrtvý. Ale nejel jsem. Kdybych dnes nezaspal, ale přijel na důležitou schůzku dřív, třeba by mě omylem zastřelil ten člověk, o kterém dnes psali v novinách, že střílel na Václavském náměstí. Ale nevím to. Je zvláštní, že jenom když se něco podělá, můžeme si do smrti opakovat proč jsem tam jenom jel, proč jsem to jenom udělal, proč jsem si jenom nedal poradit Je to pitomé, že se jen velmi zřídka dozvíme, kdy naše schopnost ustoupit anebo dokonce něco vzdát byla tím nejmoudřejším řešením. Žijeme v době, která je orientovaná na výkon, na úspěch, říkává se, ale myslím, že to tak bylo vždycky. Nejčastěji se velebí lidé, kteří něco významného udělají. To není žádná novinka. O těch, co něco neudělají, se mluví málokdy. A přitom nemusí jít o žádné bezvýznamné neudělání Kennedy a Chruščov ve dvaašedesátém během kubánské krize nezahájili jadernou válku, a byla velmi blízko. Oba měli ve svých poradních sborech dost odborníků, kteří je naváděli k útoku. Chruščova to asi stálo kariéru. Další příklad: Gorbačov o pár desítek let později nepřitvrdil komunistický režim v Sovětském svazu, a naopak zahájil perestrojku, projekt, který pravděpodobně odstartoval historické změny, na jejichž konci byla i naše Sametová revoluce. Možná bychom ještě našli pár další osobností, které

12 Cestospisy Petra Horkého Strana 21 S tímhle bourákem jsme přijeli na kubánské pláže v St.Maria pár dní po hurikánu. Všichni říkali, že tam nemáme jezdit. Ale bylo tam nádherně. Klid po bouři. něco neudělaly, a tím pomohly světu, ale mě teď nenapadají. Myslím, že to bylo v roce 1999, kdy jsem měl letět natáčet do Izraele. Koupená letenka ležela na mém psacím stole, termín odletu se blížil. Neměl jsem dobrý pocit. Ještě nikdy předtím jsem to nezažil, a když teď přemýšlím, ani nikdy potom. Velmi zvláštní pocit, který se opakoval za bdělého stavu i ve spánku. Pocit, že tam nemám jezdit, že tam nemám v daném termínu co dělat. Nakonec jsem zvážil, co všechno se pokazí a můžete se mi smát cestu jsem zrušil, letenky propadly. Stálo mě to peníze a u několika lidí reputaci o mém zdravém rozumu. To zas není tak strašná ztráta. Pravděpodobně se nikdy nedozvím, jestli jsem tehdy byl jenom strašpytel, anebo zda jsem si zachránil život či zdraví. Myslím, že na toto téma mohou velmi dlouze hovořit horolezci. Jaké to je, zvažovat počasí, čas a zbývající energii, než padne rozhodnutí o příštích dnech: lezeme dál, nebo balíme a jedeme domů? Horolezce Jožky Rakoncaje si nejvíc vážím ne proto, že byl jako jeden z mála na světě dvakrát na vrcholu K2, ale proto, že dokázal dvakrát vzdát výstup na Everest. Kousek pod vrcholem téměř na konci unikátních výstupových cest se dokázal otočit. V těch strašných podmínkách nad osm tisíc metrů bylo (asi hlavně podruhé) snazší dojít na vrchol (na to by síly ještě stačily) a pak cestou

13 Cestospisy Petra Horkého Strana 22 žlutý Cestospisy Petra Horkého Strana 23 a přátele pod vodou. Jistě, nakonec se může ukázat, že o nic nešlo, ale konzervativnost je na místě. Loni v dubnu měl mít premiéru film o Miroslavu Zikmundovi. Bylo to hotové, dokonce už i vyšly první inzeráty v časopisech (pokud nevěříte, dohledejte si National Geographic z března loňského roku). Zohlednil jsem skoro všechny připomínky od lidí, které jsem si zval do střižny. Bylo to schválené pro distribuci. Ale neměl jsem z toho dobrý pocit. Když se pak přidaly další komplikace ještě v dalších dvou procesech, které jsme pro film museli mít vyřízené, řekl jsem si do třetice všeho dobrého, sebral odvahu a premiéru posunul. Vzdal jsem ji, můžeme říci. Na tři týdny jsem odjel do poláru a pak začal stříhat znovu. A mnohem víc jsem si hlídal, aby to bylo (jak by řekl drvoštěp v pohádce Jožky Rakoncaje si cením nejvíc proto, že dokázal dvakrát vzdát Everest. Lotrando a Zubejda) po mojemu. Ten sebevražedný krok s odkladem mi nějak dodal sílu dotáhnout do konce všechno, co jsem v sestřihu považoval podle sebe za důležité. Nakonec jsme ten film se střihačem Petrem Svobodou skládali celkem Dokázali byste přerušit i takový ponor, kdy máte kolem sebe tolik přátelských podmořských profíků? dolů zemřít. Vstoupil by do dějin ještě zřetelněji než teď a všichni by na něj vzpomínali jako na hrdinu. Myslím ale, že jeho nejbližší by to viděli jinak. Vzpomenout si nahoře na tom šíleném kopci na ně a sebrat sílu k návratu muselo být moc těžké. Dokonce si myslím, že jeho role v rodině byla důležitější než ta pomyslná posmrtná, hrdinská, veřejná. A přitom za uskutečněný návrat je pro mě hrdinou. Jsou chvíle, kdy je těžší přežít, než zemřít. A nejsou to jen chvíle na expedicích, jsou to i obyčejné těžké chvíle v životě, kdy ledaskdo přemýšlí, jestli mu takový život vůbec stojí za to. Myslím, že spousta lidí někdy pomyslela na sebevraždu a naštěstí ji nedotáhla do konce. Ta sladká iluze, že by tím všechno skončilo, naštěstí nebyla tak omamná, aby rozhodla. Ono sebrat se, pomalu se postavit a zase se přihlásit sám k sobě se vším všudy, co k tomu patří, je těžší. Mám za sebou několik tisíc ponorů. Když jsme hledali potopené lodě v severních teritoriích Malediv, přibývalo to po desítkách. V potápění platí takové pravidlo, že riskujících potápěčů jsou plné hřbitovy. Hrdina není ten, kdo dokáže pokračovat v ponoru, i když mu hapruje technika. Ne. Hrdina je ten, kdo dokáže případně i v půlce přerušit krásný, jedinečný ponor, pokud něco není v pořádku. Jen tak totiž s jistotou zachrání sebe a při případné záchranné akci neohrozí ani své kolegy JE ČAS NA PŘÍPRAVY! SVATEBNÍ VELETRH V DIPLOMAT HOTELU PRAGUE ÚNORA 2015 SPECIÁLNÍ PARTNER: MEDIÁLNÍ PARTNEŘI: PARTNEŘI:

14 Cestospisy Petra Horkého Strana 24 žlutý Cestospisy Petra Horkého Strana 25 S NÁMI PO SLOVENSKU Vyrazili jsme na trasu BRATISLAVA KOŠICE 252 O půl roku odložená premiéra. A nakonec se svět nezastavil (i když to tak nejdřív vypadalo). Foto Štěpán Rusňák. šedesát čtyři dní. To je dvojnásobek obvyklého času. Na odložené premiéře v září jsem pak měl trému jako maturant. Jestli jsme se tolik nadřeli zbytečně? Jestli jsem ten ukrutný balík peněz, kolik to odložení stálo, vyhodil do vzduchu? Jestli ta ostuda nakonec nebude dvojnásobná? Nakonec si říkám, že jsem udělal dobře. hned dvě moje důležitá pole: co jsem měl správně neudělat? Bylo dobré, že jsem nechal plavat horolezectví anebo jsem naopak měl hodit za hlavu existenční povinnosti? Zatím se mi jeví, že co jsem udělal, bylo správné, ale je to víc věc dojmu a rozhodnutí, než že bych pro to měl nějaký jasný důkaz. Už dvakrát jsem měl letět na Aljašku na nejvyšší horu Severní Ameriky Mount Denali. Dvakrát jsem to musel zrušit a jednou mi dokonce propadla letenka. Okolnosti v mém životě se tehdy seběhly tak, že to prostě nešlo jinak. Cojávím, třeba to tak bylo dobře. Ale pozor! Tady se dostáváme do velmi zajímavé situace, jako když na šachovnici jedna soupeřova figura ohrožuje Dovolím si povyprávět krátký, skoro novoroční příběh. Žila byla maminka se dvěma dcerami. Čas od času maminka prohlížela staré fotky a trošku u nich plakala. Hlavně když na obrázku byl malý kluk. Dvě sestry vyrostly v dospělé dámy a jednoho dne maminku přesvědčily, aby jim povyprávěla, proč jí bývá tak smutno. A dověděly se, že ten chlapec na fotce je jejich brácha, o kterém nikdo nic

15 Cestospisy Petra Horkého Strana 26 žlutý Cestospisy Petra Horkého Strana 27 Kamarád tvrdil, že skočit do stáda delfínů je kravina. Blbost, bylo to skvělé! Ještě stoupat nebo jít zpátky? Kolik zbývá síly? neví. Holky se dohodly a na tajňačku začaly pátrat. Projížděly jmenné seznamy, evidence i jen tak nazdařbůh internet. A jednou, podle pravidla, že náhoda může být blbec i genius, na ně vyskočila podobnost s jedním z lidí kolem jakéhosi filmového festivalu. Napsaly tam, ozvaly se a byl to on! Loni krátce před Vánoci se poprvé všichni setkali. S přáteli pořádáme česká zastavení světového festivalu horských filmů BANFF. Vždycky v prosinci. Už čtyři roky. Zatím nás to každý rok stojí jenom peníze, když z vlastních kapes platíme ztrátu, kterou ta přehlídka udělá. Ale filmy jsou krásné, a taky se sejdeme s lidmi, které máme rádi. A letos navíc ano, je to tak, jak si myslíte. Fakt se stalo, že i díky našemu českému BANFFu se sešla jedna rodina. Najednou jakoby mělo smysl, že jsme v předchozích letech neudělali to nejrozumnější, co se nabízelo že jsme to nezrušili. Každý rok přemýšlíme, jestli do toho příště půjdeme zas. Letos jsme měli jasno. Přece to teď nezabalíme! Tak mi dovolte, abych vám do roku 2015 popřál schopnost ustoupit kvůli většímu rozběhu, když je to třeba. Schopnost nechat plavat, neudělat, vzdát projekty, ze kterých nemáte dobrý pocit. A naopak přeji vytrvalost u akcí, které jsou pro vás něčím důležité, i kdybyste na nich prodělávali, i kdybyste měli jenom nazdařbůh listovat internetovými stránkami a hledat podobnost jmen. Někdy se mi zdá, že svět je celý iracionální. A tak se mi žije líp, když věřím na svoji intuici (i když jsem chlap a ti ji údajně nemají) a jednám i podle toho, co cítím. V nejhorším budu vědět, že si za průšvihy můžu sám. PF 2015! # Mongolsko. Foto Pavel Otevřel. PETR HORKÝ Polárník a režisér Petr Horký se narodil padesát let po vynálezu chladničky, tedy v roce 1973 (shodou okolností i 75 let poté, co Jaroslav Kříženecký promítnul první české filmy). Od dětství ho zajímalo cestování a filmařina, a tak po Sametové revoluci nezačal podnikat, ale cestovat a natáčet. Navštívil asi stovku zemí a natočil stejný počet filmů. Došel na severní pól, po svých přešel Grónsko, objevil potopené lodě na Maledivách atd. Vydal osm knih, některé se staly bestsellery. Loni vstoupil do kin jeho asi nejslavnější film Století Miroslava Zikmunda. Více na anebo na fcb.

16 Na cestách s Petrem Horkým Strana 28 žlutý Cestospisy Petra Horkého Strana 29 CESTOSPISY Výbìr nejúspìšnìjších èlánkù z magazínu Žlutý, kam Petr Horký už ètyøi roky pravidelnì píše a vyvolává bouølivé reakce mezi cestujícími spoleènosti STUDENT AGENCY a RegioJet. 31/01 1 /02/2015 RICHARD ADAM GALLERY Petr Horký procestoval celý svět, byl na severním pólu, objevil potopené lodě v okolí Malediv, přešel pěšky Grónsko, potápěl se se žraloky a stoupal i na horské vrcholy. Všude měl s sebou kameru a hlavu plnou osobitého pohledu na svět. Nečekejte čtení, které bude ladit se zažitými klišé, ani nečekejte, že s autorem budete vždy souhlasit. Ale často se zasmějete a občas možná První kniha urèená kompletnì ke spotøebì! Podrobnosti uvnitø zamyslíte. Hlavně to nesmí prdět mramor, říká Petr Horký v obavě, aby sám sebe nezačal brát moc vážně. V letošním roce, kdy se do kin vydal jeho film Století Miroslava Zikmunda, si prací na knize prořezával zadřené mozkové závity a dofukoval duši, jak sám říká. Cestospisy koupíte v knihkupectvích anebo objednávejte na # SOUTÌŽ O KNIHU vyhodnocení Správné odpovìdi na soutìžní otázky: 1) Ve které zemi se nachází nejchladnìjší obydlené místo na svìtì? a) v Republice Sacha (Jakutsko) b) v Grónsku c) na Buffinovì ostrovì (Kanada) 2) Mùže èlovìk vlastním bìhem uštvat antilopu? a) ano b) ne 3) Ve které zemi Èeši spoluobjevili nejvìtší jeskynní systém svìta? a) v Egyptì b) ve Venezuele c) ve Francii Dìkujeme za zaslané odpovìdi. Ze správných odpovìdí knihu CESTOSPISY vyhrává: 20. odpovìï Anna Škopíková, Velká nad Vel. 30. odpovìï Martina Vaòková, Praha 40. odpovìï Jakub Dobrovolný, Albrechtice

17 Adrenalin Strana 30 žlutý Adrenalin Strana 31 Basecamp pod Piz Badile (Bergell, Švýcarsko). HOROLEZCI Horolezci dobrodruzi, podivíni, blázni šplhající se do míst, kam v podstatì vùbec nemusí. Z pohledu prakticky smýšlejícího èlovìka nepochopitelné nahoøe neèeká ani potrava, ani vhodné místo pro život. Pøesto se neustále pouštìjí do riskantních akcí, ve kterých jde mnohdy o život a mnohdy život v horách konèí, i když by vùbec nemusel Co tedy v horách hledají? TEXT a FOTO: Martin KULAJTA Vrchol skalní jehly Petit Clocher du Portalet (Švýcarsko). Na otázku, která každého normálního člověka napadne Proč lezeš na hory? neumí většina z nás sofistikovaněji odpovědět. Někdo na ni kdysi odpověděl: Protože tu jsou Taková odpověď ale nemůže uspokojit člověka, který alespoň trochu touží vědět, proč lidé taková rizika dobrovolně podstupují. Ani já jsem zprvu nevěděl, co mě do výšek táhne, když z nich mám od narození strach. Lezení obecně začalo jako objevitelská záležitost a paradoxně šel vývoj sestupně z velkých hor přes skalky až po lezení po balvanech a dokonce i městských stavbách a zdech. Na skalách, které začali horolezci využívat pro trénink do hor, vznikly samostatné vážné výstupy. V těchto skalních cestách, jejichž obtížnost se neustále zvyšuje, můžeme narazit na sekvence extrémně těžkých kroků. Aby byli lezci na tyto pasáže připraveni, začali cvičit údernou sílu na balvanech, z čehož se pak vyvinula samostatná disciplína dnes tolik oblíbený bouldering. Lézt se dá tedy prakticky všude a po všem. Záleží na každém, jestli chce zažít už jen pouhou radost z pohybu, výhledů, zakusit rozmarné podmínky velehor, ladit techniku na malých stupech v kolmých či položených holých plotnách, prověřit vytrvalost v převislých liniích nebo se vybít na krátkých silových cestách na zmíněné balvany. V cestě Comici-Dimai v severní stěně Cima Grande (Tre Cime, Itálie).

18 Strana 32 žlutý Inzertní příloha Strana 33 Lanová dvojice při výstupu jihovýchodní hranou Petit Clocher du Portalet (Švýcarsko). První zkušenosti jsem získal na malých skalách, kde jsou linie většinou osazeny bezpečným fixním jištěním. V horách už bývá situace jiná a jištění je zde mnohem méně. Ze začátku jsem to nechápal vždyť to je přece nebezpečné! Až časem jsem pochopil, proč právě takové cesty dají člověku do opravdového života nejvíc. Lezení je totiž jen a pouze hra a u toho to taky musí zůstat. Nikdo nikam lézt nemusí, je to jen na něm a jeho zvážení, zda se na tu kterou cestu cítí a zda do ní nastoupí. Učí se tím odhadnout své možnosti a naslouchat intuici. Při samotném lezení je pak hlavní zvládnutí strachu, který ho může paralyzovat i v normálním životě. A když pak vzdá cestu, do které se sice odvážil nastoupit, ale strach mu nedovolil pokračovat dál, dostává porci tolik potřebné pokory. Jsou cesty, kolem kterých člověk chodí roky, než se odváží do nich nastoupit. Musí na ně dozrát a vyčkat na ten správný den. To člověka naučí, že v životě nic není hned, jakmile si zamane. Postupně jsem poznal, že hory mě kromě všeho krásného přitahují právě proto, abych se v nich těmto věcem učil. Z expedic, kde jsme se klepali zimou ve vlhkých spacácích, docházelo nám jídlo, čekali jsme dlouhé dny na dobré počasí, vystrašení utíkali z nebezpečných cest, které jsme tolik chtěli vylézt, ale až ve stěně jsme poznali, že na ně nemáme, jsem se vždy alespoň na chvíli vracel s tím, že nepotřebuji nejlepší mobil a značkové oblečení. Vracel jsem se se srovnanými prioritami, vážil si zdraví, teplého jídla a suché postele. I toto může člověku dát hra zvaná lezení. To své si v ní každý najde sám... # MARTIN KULAJTA (* 1983, Brno) Kouzlo hor a skal objevil při studiu na vysoké škole. Jeho reportáže a fotografie z výstupů můžete najít např. na Lezec.cz. Touha poznat hlubší smysl lezení se rozvinula v touhu poznat obecně fungující principy ve všech oblastech lidské činnosti. V současnosti se zabývá samostudiem psychosomatických příčin nemocí, úrazů, nehod atd. Více článků a fotografií najdete na FB: Martin Kulajta. Slaňování skalní plotnou. (Höllental, Rakousko).

19 Interview Strana 34 žlutý Interview Strana 35 S KORUNOU HIMÁLAJE V sobotu 26. èervence 2014 zdolal èeský horolezec Radek Jaroš nejtìžší horu svìta K2. Uzavøel tak projekt Koruna Himálaje tedy zvládl vystoupit na všech 14 osmitisícovek. TEXT: Michael POKORNÝ FOTO: Radek JAROŠ Navíc výstupy absolvoval bez umělého kyslíku, což výkon posouvá ještě daleko výše Radek je teprve 15. člověk na světě, který nejvyšší vrcholy planety zdolal tímto stylem. Kdy se ti zrodil v hlavě plán, že Koruna Himálaje je cíl, kterého bys chtěl v lezení dosáhnout? Ten plán se rodil postupně, do Himálaje jsem začal jezdit lézt na osmitisícovky, protože mě to bavilo. Je pravda, že nejdřív padla myšlenka vylézt tři nejvyšší hory světa. Po vylezení Nanga Parbatu to navrhl jeden můj sponzor a já, i když jsem to nahlas odmítal, jsem o tom v duchu začal přemýšlet. To stoprocentní rozhodnutí přišlo na vrcholu Namaslu, kde jsem stál sám v den svých narozenin a byla to moje devátá dosažená osmitisícovka. Kterého výstupu si nejvíc ceníš? Který nejvíce utkvěl? Otázka, která neustále padá, a v podstatě jenom proto jsem na ni vymyslel odpověď. Alpský výstup jižní stěnou Shisha Pangmy ve čtyřech lidech je určitě nádhernej počin. Pravda, že když jsme se následující rok vydali jenom ve dvou společně s Petrem Maškem do Diamirské stěny Nanga Parbatu, šlo taky o krásný a odvážný čin. Jestli se nepletu, od tvého prvního výstupu na osmitisícovku uběhlo 20 let. Je to v dnešní rychlé době ještě běžné, soustředit se na jeden projekt tak dlouho? Zajímá vůbec Koruna Himálaje dnešní generaci lezců? Každý jednotlivec má své vnímání světa a tím i svůj žebříček hodnot a preferencí. Koruna Himálaje zajímala v každé době pouze pár desítek lidí, kteří byli ochotní obětovat svůj čas, finanční prostředky a strádat kvůli jejímu dosažení. To se ale podařilo jenom několika jednotlivcům. Nakonec já jsem teprve patnáctý na světě. Ostatní svůj cíl buď vzdali, a nebo se nedožili jeho naplnění, když zahynuli na některé z hor. Teď, když máš všechny tyto velikány v kapse, jaká je tvoje další motivace pro výškové le- Vrcholovku s českou vlajkou mám všude tam, kde mi to počasí dovolilo. I když jsem byl všude bez podpory svazu a státu, jsem hrdý na to, že jsem Čech. Nikdo na světě nemá jako já zdokumentovány všechny osmy vlastnoručně. Doba se mění. Z většiny výstupů jsem si dovezl autoportrét. Z letošního výstupu mám selfíčko, kde jsme společně s Trávou.

20 Interview Strana 36 žlutý Interview Strana 37 zení? Budeš pokračovat nebo se pustíš podobně jako třeba Reinhold Messner do jiných, třeba i více horizontálních outdoorových projektů? V lezení jako takovém budu samozřejmě pokračovat dál. Lezeckých cílů počínaje skalkama je na světě I když jsem ateista, tak v horách ctím místní zvyky a cítím v sobě posvátnou úctu. tisíce. Samozřejmě, že se pustím i do jiných aktivit, když na ně mám teď čas. Pro radost z cestování si ještě pravděpodobně pokusím přidat Korunu světa. Ohromně důležitou roli hrají ve velkém horolezectví parťáci. Jak sis ty osobně vybíral kolegy na druhý konec lana? Máš na to nějaký klíč? Parta je pro úspěch expedice to nejdůležitější. Mně se začalo dařit, až když jsem měl za sebou tři neúspěšné expedice a rozhodl jsem se začít si tvoři tým sám. Dali jsme se dohromady s pár lezci, se kterými jsme se znali z předchozích expedic a věděli jsme, že si sedíme. Zdeněk Hrubý, Martin Minařík a Petr Mašek byli v té době naši nejlepší himálajští lezci a Petr jím zůstává podle mne doteď. Pravda je, že žádný klíč nemám a i já jsem se při výběru parťáků občas spletl. I Honza Trávníček byl pro mě vcelku neznámý člověk, ale perfektně se osvědčil. Lezení je docela riskantní věc, v Himálaji a vysokých horách obzvlášť. Navíc expedice představují i týdny mimo domov. Jak to bere Tvá partnerka? Nebo vlastně je možná na místě spíše otázka, jak to máš se ženami v horách? Patří do lezeckých týmů? Pravda je, že nehrajeme šachy a o kejhák občas jde. S tím do hor všichni chodíme, i když si myslíme, že zrovna nás ten průser nepotká. Moje partnerka mě poznala jako horolezce a pravděpodobně tuší, jak by to dopadlo, kdyby mě chtěla předělat. Naštěstí se o to nesnaží. Ženy v lezeckých týmech jsou samozřejmě do jisté míry rušivý element, který dokáže atmosféru v expedici rozvrátit. Nejvíce záleží na jejím přístupu k ostatním. Například Lucka Výborná (i když nebyla členkou lezeckého týmu) se k tomuhle postavila jako chlap a díky tomu naopak k pohodě v týmu velice přispěla. Himálaj, to je pestrá směsice náboženství, legend, mýtů Jak vnímáš božstva ty? Já, i když jsem ateista, tak v horách a především v Himálaji ctím místní zvyky a vnímám, že především buddhismus pomáhá místním lidem v těžkých podmínkách přežít. I v sobě cítím posvátnou úctu. Ke každé naší himálajské expedici patří buddhistický obřad Puja a základní tábor zdobí kamenný čorten. Byl jsem rád, že jsme i pod K2 objevili lámu, který nám letos požehnal. Autodokumentace při čekání na parťáky v m. Chlapy sežehlo ranní slunce, které má v těchto výškách neuvěřitelnou sílu a zvyšuje únavu a vyčerpání. Minulý rok se odehrál na Everestu ostrý konflikt mezi Šerpy zajišťujícími výstupovou trasu pro komerční expedice a dvojicí horolezců, lezoucích alpským stylem. Jaký vztah máš k Šerpům ty? Využíváš jejich služeb? Já Šerpy nikdy nevyužívám, mojí prioritou je lézt bez kyslíku i bez pomoci výškových nosičů. Mám mezi nimi spoustu kamarádů, ale taky došlo k situaci, kdy mezi námi při budování výškových táborů vznikl konflikt. To, co se děje na Everestu, se bude pravděpodobně časem opakovat, ať jde o zmiňovaný konflikt, a nebo letošní tragédii ledopádu Kumbu. Jeho průchod vyžaduje nejen horolezeckou dovednost, ale i dávku štěstí. Tu Šerpové letos neměli.