D u n a j 10. června 2006

Transkript

1 D u n a j 10. června 2006 Protože od naší plavby po Vltavě od Soumarského mostu do Mělníka uplynuly již dva roky, bylo na čase vymyslet další, dle mínění mých kamarádů bláznivou, a ještě méně uskutečnitelnou akci než byla ta vltavská. Tentokrát padla volba na Dunaj. Jel jsem ho již dvakrát na gumáku, jednou z Bratislavy a podruhé z Děvínské Nové Vsi. Byly to ale týdenní dovolenkové plavby, na kterých jsem si ověřil jak rychle Dunaj teče, a že i na pálavě jde ujet 50 km za den. Proto jsem vymyslel, že by stálo za pokus na rychlé laminátce, sjet Dunaj z Bratislavy do Štúrova za jeden den. Vhodnou loď jsme měli. Tu, kterou jsme jeli Vltavu. Ověřil jsem si, že cestovní rychlost na stojaté vodě je 6km/hod. Protože Dunaj teče, a místy i dost rychle, tak jsem předpokládal průměrnou rychlost okolo 10km/hod. Tak mi vycházel čistý čas plavby na 15 hod. Jsou tam jen dvě přenášení v Čuňově na 1852km, a na kataraktu na 1842km.Přenášení i následné přestávky na odpočinek jsem stanovil na 20 min. Přestávky jsem si určil na 1800 km, v Komárně na 1766 km a v Kravanech na 1741 km. Čas na přestávky a přenášení je 1 hod. 40 min plus nějaké neplánované krátké přestávky. Celkem tedy 17 hod. Z toho mi vyšlo, že odjezd z Bratislavy musí být v 4.30 hod. abychom stihli dojet do Štúrova do kdy je ještě trochu vidět, protože slunce tam zapadá v 21 hod. Původně jsem předpokládal, že pojedeme koncem měsíce, kdy je den nejdelší, ale ani Jardovi ani Zdeňkovi, který nám dělá řidiče, to nevychází a tak jsme dohodli termín 10. června. Sledoval jsem stav vody na Dunaji a týden před odjezdem to vypadalo velice slibně. V Bratislavě-Děvíně teklo 6065 m3/sec. A hladina byla asi 3 m

2 nad normál. To vypadalo velice slibně. Voda za tohoto stavu teče o poznání rychleji než obvykle. Pak ale začal Dunaj dramaticky klesat až o 1000 m 3 za den a na ráno nám zbylo pouhých 3000 m 3 /sec. V Komárně to bylo o něco více a ve Štúrově 334 cm, když 3 dny před tím bylo 524 cm. Ale i tak to bylo o více než tisíc m 3 víc než bývá v létě za normálního stavu. Ve čtvrtek 8.6. domlouváme odjezd. Zajišťuji možnost přespání v loděnici v Bratislavě a hlavně klíče od brány k vodě, ať nemusíme loď dlouze obnášet. Celý týden před akcí sledují vývoj počasí. Zatím slibují meteorologové na sobotu tlakovou výši s teplotami stupňů a mírný vítr. Pak však nastal obrat. Na sobotu dávají přechod tlakové níže ve vyšších hladinách od severovýchodu k jihozápadu přes Moravu a západní Slovensko. To jsem věděl, že je zle. V pátek sice slovenská meteoroložka slibovala, že tato níže přejde přes noc a na den už jen mírné přeháňky spíše na severu území. V pátek přijíždí Jarda Slavík ke mně před 15.hod. a nakládáme loď na auto. Naskládáme věci do kufru a jedeme k Balcárkům do Hulína. Ještě před tím se stavujeme v obchodě na nákup a cestou do Hulína Jarda zjišťuje, že nemá pivo. Tento nedostatek napravuje u Balcárků. Zdeňa je dostatečně zásoben. Před půl pátou vyrážíme na Otrokovice za pěkného slunečného počasí. Na severu se ale dělají silné přeháňky, kterým zatím ujíždíme. Do Bratislavy dojíždíme před 20. hod. a voláme předsedovi klubu, který zachvíli přijíždí a veze nám klíče. On už tuto trasu jel také za den, ale to ještě nestálo Gabčíkovo. Na kajaku to za povodně sjel za 9 hod. Ohřívám hovězí guláš, který vezu z domu. Mezitím jsme postavili stany a po jídle se u piva domlouváme na zítřejší plavbu. Jde hlavně o zastávky, kde nám Zdeňa pomůže přenést loď a hlavně fotit. Já sice foťák mám, ale asi nebude čas ho vytahovat. Budíček je stanoven na 3.30 hod. s tím, že odjezd je v Večer

3 je ještě polojasno a po frontě ani památky. Moc jsme toho nenaspali, protože o 500m dál až do rána řvala diskotéka, do toho duněly motory parníků a sem tam nějaké letadlo. Po půlnoci registruji, že začíná pršet a zesiluje vítr. Ten déšť by tak nevadil, ale silný vítr na Čuňově a ještě z boku, by byl problém, který by mohl naši plavbu ukončit již na začátku. Vstávám před čtvrtou, dosud pořád prší. Déšťpo chvíli ustal a já vařím čaj. Za chvíli vylézají ze stanu i ostatní. Snídáme, částečně balíme věci, které třídíme na to co sebou povezeme a co vezme Zdeňa autem. Dáváme na vodu loď, nakládáme bagáž, kočárový podvozek na převážení a do přídě tři pětilitrové kanystry s vodou na vyvážení lodi. Zadák sedí hodně vzadu, a bez té vody by loď jela do kopce a hrnula vodu. S devítiminutovým zpožděním vyrážíme v 4.39 na vodu. V okamžiku odjezdu se začíná z nízké oblačnosti sypat drobný déšť. Je sice chladno, okolo deseti stupňů, ale to nevadí. Vítr téměř žádný. Sleduji rychlost plavby podle kilometrovníků a zjišťuji, že prvních 8 km jedeme průměrem 14km/hod., což je velice slibné. Déšť neslábne. Po obloze se sune nízká

4 oblačnost a jak se nad nás dostane ta temnější část, tak déšť zesílí. Naše optimisticky obuté sandály jsou brzy mokré. Při nájezdu na přehradu déšť zesiluje a mění se v liják. Na přehradě vyléváme nejméně 10 l vody, která nám během hodiny do lodi napršela. Takové počasí by většinu vodáků odradilo. Protože se v řadách našich kamarádů opět objevili pesimisté, že se plavba v takovém rozsahu nedá za den zvládnout, tak ústup nepřicházel v úvahu. Při dojíždění k přehradě hledáme Zdeňu, který nám měl dát informaci, zda můžeme najet za tohoto stavu vody do kanálu. Nikoho nevidíme, tak jedeme. Vynášíme loď na beton retardérky a Jarda se jde podívat na hráz. V tom teprve Zdeňa přijíždí. Někde bloudil v Čuňově a my jsme také přijeli o půl hod. dříve proti plánu, který jsem mu dal. Přezouvám se do neoprenu, něco pojíme a domlouváme na další zastávce na kataraktu teplý čaj. Od přehrady odjíždíme s 25 min. náskokem proti plánovanému času. Ve starém korytě sice teče více vody než je obvyklé, ale nic moc. Přesto dojíždíme těch 10km ke kataraktu za hodinu. Již z dálky vidíme auto a je jasné, že bude teplý čaj. Mezitím přestalo pršet, a vítr, který už

5 na přehradě začal foukat, měl ještě ten správný směr a foukal do zad. Oblačnost se od severozápadu počala protrhávat a byla naděje, že se počasí vylepší. Vytahujeme loď a dáváme ji na auto a těch 80m přejedeme. Když vyjíždíme, máme pořád těch 25min. k dobru. Pod kataraktem zjišťuji, že za tohoto stavu vody by šel s prázdnou pálavou krásně sjet. Další zastávka měla být až na 1800km. Vzhledem k vyšší hladině jsem ale předpokládal, že pláž bude pod vodou, tak jsme se domluvili na 1821 km na úrovni Gabčíkova. Je to v místě kde stanujeme. Těch 21 km z kataraktu jsme ujeli za 2 hod. a počasí se vylepšilo až na polojasno, takže chvílemi svítí sluníčko. Máme sice pláštěnky, ale nohy jsou mokré. Pomalu usycháme a těšíme se na krásný den. Jardu od smrti hladem zachraňuje, že Zdeňa má nůž, jinak by se ke svému salámu v igelitu ani nedostal. Po krátkém odpočinku a občerstvení se vydáváme dál. Kde bude další zastávka ještě nevíme. Sluníčko svítí a fronta spojená s níží přešla. Má to však jeden háček. Vítr za frontou se mění na sever až severozápad, což znamená, že fouká z boku a někde i proti. Navíc ještě zesiluje. Nejhorší to bylo poslední tři km před soutokem. Utěšuji se, že za soutokem to bude lepší. Dojíždíme ke kanálu od Gabčíkova za hodinu a tady se na tomto úseku naposledy vidíme se Zdeňou. Další setkání jsme domluvili až v Kravanech. Za Komárnem pošleme zprávu jak na tom časově jsme a buď to bude vycházet, nebo to v Kravanech ukončíme. Po soutoku se cestovní rychlost zvětšila, ale bylo to je na 12km/hod. Doufal jsem, že to poteče rychleji. Při průjezdu km 1800 se potvrzuje můj odhad a vidíme že pláž je pod vodou. Tak jedeme dál. Kupovitá oblačnost začíná růst do výšky, základny dostávají temnou barvu a jsou vidět srážkové pruhy. Začínají se tvořit přeháňky. Protože vítr fouká od severu a voda teče

6 k východu, tak přeháňky, které tvoří dlouhé řady, křižují naší plavbu a nelze jim ujet. Tak opět nasazujeme pláštěnky. První přeháňka je ještě slabší, jen nás mírně pokropila, ale postupem času nabývají značné intenzity. Jsou doprovázené blesky a zesilujícím větrem, který občas duje proti nám. Jedeme při břehu tak, abychom se vyhnuli větru, ale někde to není možné, protože se u břehu tvoří silné víry a voda tam proudí o hodně pomaleji. Takže musíme do proudu, ale také do větru. Nejvýhodnější byla jízda v plavební dráze, kde je velká hloubka a tím i největší rychlost vody, která eliminovala protivítr. Před jednou přeháňkou, z které vypadávaly blesky před námi, jsme čekali až přejde a zastavili u břehu. Silnému lijáku i s kroupami jsme stejně neunikli, jen jsme asi 20min. ztratili. Proto jsme se rozhodli, že žádné schovávání nebude. Nasadí se kapuce od pláštěnky a

7 jede se dál. Mezi přeháňkami jsme trochu oschli, ale to nemělo dlouhého trvání. Z jedné přeháňky se na nás vysypaly kroupy o průměru 10mm, ale to trvalo jen jednu minutu. Pohled na oblohu byl stereotypní. Za námi krásná kupovitá oblačnost bez přeháněk a před námi černo, a kam oko dohlédlo, tam z mraků visely záclony silného deště. Jedeme od Gabčíkova bez zastávek, jen asi jednou nebo dvakrát jsme zastavili na 5min. vypustit vodu. Původní zastávku v Komárně jsme vynechali a jeli dál s tím, že si oddechneme na pláži u Iže. V Komárně máme být v 16 hod. Jsme tam o půl hodiny dříve, takže naděje, že dojedeme do Štúrova pořád trvá, Fouká protivítr, který vytváří vlny tak 20-30cm vysoké, které dosti ztěžují plavbu, a tak musíme jet kousek od břehu, kde je trochu závětří a vlny tam nejsou. I když tam teče voda pomaleji, tak se tam plavba při břehu vyplácí. V Komárně projíždíme kolem spousty zakotvených lodí. Protože je koryto ve městě užší než jinde, tak tam voda teče rychleji. To je vidět, když projíždíme těsně kolem zakotvených lodí. Když míjíme vrakoviště lodí za Komárnem, tak vím, že do Iže jsou to 2 km. Po přistáváme na pláži u Iži. Je to první delší zastávka po 60 km jízdy. Z lodi se nám po dlouhém sezení špatně vylézá. Protahujeme se a dáváme si něco k jídlu a pití. Jarda hryže svoji štangli salámu, a já se živím čokoládovými tyčinkami a perníčkem. Posílám Zdeňkovi SMS jak na tom jsme, s tím, že to asi vyjde. Iža je na 1760km a do Štúrova to je 41 km. Máme na to 5 hod. což se nám jeví jako reálné. Většina velkých lodí jede proti proudu, a za některými se tvoří krásné dlouhé a vysoké vlny.

8 Ty nám nedělají žádné problémy a rádi se na nich pohoupeme. Vlny za zadní částí lodi se tvoří ještě dlouho po tom co jsme loď minuli. Rychlé křídlaté rakety jsme viděli za den jen dvě. Přeháňky nás vytrvale provázejí, ale jejich intenzita klesá. My je ale už nebereme na vědomí a jedeme dál. Jen nasadíme kapuci. Posledních 30km jsme už nezmokli. V dálce už jsou vidět na maďarské straně vysoké kopce, a nad nimi se přeháňky ještě tvoří, ale ty by nás neměly ohrozit. Řeka mohutní a místy dosahuje šířky až 800m. Jedeme pořád v plavební dráze, kde to je nejrychlejší. Když míjíme kilometrovník 1741 tak jsme v Kravanech. Nepočítám s tím, že tu Zdeňa bude. Po ujetí asi 500m vidím na břehu auto s povědomou barvou a vedle nějakou postavu. Přijíždíme ke břehu. Zdeňa dělá nějakou fotku a něco natočí na video. Nezastavujeme, a rychlou plavbou mizíme za zatáčkou z dohledu. Je 18.50min. a počítám, že za dvě hodiny těch 21km ujedeme a ve Štúrově budeme okolo deváté. Po 5 km najíždíme na nejobtížnější část plavby. Řeka je široká a je vidět před sebe tak 5km. To potom při plavbě uprostřed řeky se zdá, že se moc nejedete což je značně deprimující. Na pravém břehu se zdvíhají mírné kopečky a v jednom průhledu se objevuje kopule baziliky v Ostřihomi. Podle ukazatelů na břehu to je ale ještě 12km daleko. Odhaduji to tak na 1.hod a 10min. plavby. Střídáme strany, na kterých pádlujeme, jinak bychom to na jedné straně asi nedojeli. Já, ač pravák jsem si za dnešek trochu zvykl a naučil se vlevo. Za chvíli se objevuje komín papírny v Štúrově, ale moc se nepřibližuje, protože ho pořád objíždíme. Opět vidíme kupoli baziliky a za chvíli i most přes Dunaj. Už se vidíme na konci plavby, ale pohled na kilometrovník chladí naše nadšení. Do cíle to je ještě 5km. Takže ještě slabá půlhodinka. Ve hod. podjíždíme most a asi po 100 metrech přistáváme u železných schodů. Už tak 100m před mostem vidíme na břehu blikat silné zelené světlo. To nás Zdeňa upozorňoval svým Canonem, kde stojí a kde máme

9 přistát. Objíždíme zakotvené hasičské lodě a ve 20:50 končíme naši plavbu. Vytahujeme věci a loď na nábřeží, kde stojí naše auto. V tu chvíli mně přepadla silná třesavka, asi z únavy i mírného prochlazení. Vzpomněl jsem si, že vezu v kuchyňské soupravě, která je v autě, pleskačku mojí dobré domácí slivovice. Nalévám si dvě čtvrtky. Je sice teplá, jak se vyhřívala v autě po celý den, ale účinek je téměř okamžitý. Po těle se rozlévá příjemné teplo a třesavka okamžitě odešla. Když naložíme všechny věci, tak říkám, že můžeme vyrazit do Kamenice nad Hronem, kde jsme si naplánovali nocleh. V tom nám Zdeňa navrhuje, jestli bychom nechtěli jet hned domů. Já s Jardou po plavbě unaveni, a navíc posíleni slivovicí jsme stejně nemohli a tak se Zdeňa nabídl, že to odřídí. Asi o této variantě dost přemýšlel, protože měl v plánu v neděli jet na letiště, a jak si to spočítal, tak by to asi nestihl. To bychom museli vyjet tak v 6 ráno, a to bylo nereálné. My jsme nic nenamítali, i když příjezd domů vycházel na druhou hod. ranní. Upevnili jsme ještě loď a za tmy tak okolo jsme se vydali na cestu domů. Zdeňa v autě zatopil, takže jsme si i trochu zdřímli. Za Nitrou jsme ale čilí a do Kojetína už nespíme. Přijíždíme do Kojetína ve dvě ráno, sundáváme loď.

10 Jarda se Zdeňou přesedají do svého auta a jedou do Hulína a pak do Kroměříže. Ráno se budím o půl deváté. Po těle cítím mírnou únavu, ale nic proti tomu, co jsem čekal. Asi se vyplatil předchozí trénink, 40km na pálavě na Moravě a jedna Jihlava. Byl to těžký den, který se nám příroda snažila znechutit, ale strach z posměchu od našich kamarádů byl silnější než nějaké přeháňky s ledovými kroupami. Nejsme také žádné rozmazlené slečinky. Ujet 150 km za den se nepodaří každému. Bylo to něco, co běžně nejezdíme a v létě si to rekreačně sjedeme ještě jednou, ale za týden. Už v autě Jarda nadhodil co příště? Zbývá už jen Labe. Tak uvidíme. Ujeli jsme 150km za 14 hod. čistého času, možná i méně, protože když jsme nasazovali a zavazovali kapuce, tak jsme nepádlovali, někdy jsme museli houbou vylít vodu, něco vypít. Ale to jsou drobnosti. Průměr nad deset km v hodině je celkem solidní i přes protivný protivítr a

11 přeháňky. Posledních 100km jsme ujeli jen s jednou přestávkou v Iži. 5Okm před koncem už Jarda nevěděl, jak by si sedl, ale pádlovat nepřestal. Do Štúrova jsme dojeli o 29 min dříve proti rozpisu, a to díky vyššímu stavu vody. Z toho je vidět, že můj časový plán byl celkem reálný. Dík patří také Zdeňkovi Balcárkovi, který byl ochoten naši akci zajišťovat a doprovázet nás autem. Ještě časový plán plavby a skutečnost. Plán Skutečnost Rozdíl Bratislava odjezd Čuňovo příj Odj Katarakt příj Katarakt odj Gabčíkovo příj Odj Soutok Sap příj Odj Iža příj Odj Kravany příj Odj Štúrovo příj Uvedené časy jsou v SELČ. Na fotkách má Zdeňa z mně neznámých důvodů nastaven zimní moskevský, takže časy jsou o jednu hod. dopředu. Jen moje fotky z Iži mají správný čas. To však nic neubírá na kvalitě fotek ani na našem výkonu.

12 Ahoj, zdraví Jarda Slavík, Jiří Kučírek a Zdeněk Balcárek V Kojetíně 12.června 2006