Urbanismus a rozvoj krajiny Z B Z 1 6 Z, l e t n í s e m e s t r /19

Transkript

1 Č e s k á z e m ě d ě l s k á u n i v e r z i t a v P r a z e F a k u l t a ž i v o t n í h o p r o s t ř e d í K a t e d r a b i o t e c h n i c k ý c h ú p r a v k r a j i n y Urbanismus a rozvoj krajiny Z B Z 1 6 Z, l e t n í s e m e s t r /19 HISTORIE NAŠÍ KRAJINY, ZAHRADNÍHO UMĚNÍ, MĚSTSKÉ ZELENĚ Středověk krajina, zahrady a městská zeleň 1. STŘEDOVĚKÁ KRAJINA Prehistorie krajiny dlouhé období postupná proměna předkulturní osídlené krajiny na krajinu kulturní (postupně, nesouvisle, ve vlnách) Neolitizace (cca tis. př. Kr.), (neolit mladší doba kamenná) neolitický balíček (neolithic packet) souhrn technologických a výrobních návyků (broušená industrie, keramika a tkaní, usedlý způsob života, stavění domů) osídleny nejsušší a nejteplejší oblasti státu (lesostepní ráz) - úrodné nivy Labe, Ohře, Moravy a Dyje (stará sídelní oblast), blízkost vodních toků, vyvýšeniny na okraji údolních niv pro dějiny kulturní krajiny je nejvýznamnější stav a vývoj zemědělství (rozhodující krajinotvorná činnost) sídlo kampus kulturní les - prales žárová soustava? (cyklické zemědělství) různí autoři - různé názory vyžďáření lesa 3-4 roky plocha využívána (pšenice, proso, žito, oves) 5-7 let ponecháno ladem ( příloh ) 3-4 roky plocha využívána let ponecháno ladem (les); cyklus cca 40 let? ( odstěhování?) neoralo se (tyče či motyky) - kopaničářské hospodaření s chovem dobytka (lesní pastva dobytka) Eneolit (cca 3 tis. př. Kr., pozdní doba kamenná) (doba měděná chalkolit) nastupuje rádlo (dřevěný hák) objevuje se přímka a pravý úhel (orba křížem) Doba bronzová vrcholí prehistorická kolonizace - překročení hranic staré sídelní oblasti (výskyt rud) Doba železná (u nás cca 750 př. Kr. přelom letopočtu) ústup obyvatelstva přílohová soustava definitivní vyklučení stromů a keřů střídání pole (3-7 r.) příloh (5-15) požadavek trvalého usazení vznik pevných zemědělských obvodů (= plužin) v docházkové vzdálenosti od sídla) - pevná cestní síť Keltové trvalá lokalizace sídel - útočištná hradiště oppida (opevněná hradiště /města) obchodní stezky, enklávy útočišť a dolů v zalesněných oblastech 1

2 Historie krajiny Raný středověk (cca ) Staří Slované (od cca r. 400 po Kr.) zemědělské krajiny s převahou plužiny (nivy Moravy, Dyje, Ohře, Labe) slovanská hradiště (mokřiny, výšiny = doba hradištní) první rozsáhlejší sídlištní celky (cca kolem r. 700) nadkmenové státní útvary v úrodných nížinách Románská doba (cca ) těžký pluh hluboká orba stále zejména staré sídelní území hromadné vsi s úsekovou plužinou domy v nepravidelných shlucích oddělené areály zeměd. usedlostí obklopeny pozemkovými bloky (úseky) přístup k vodě dosažitelnost kostela (vesnické románské kostely) správní hrady, kostely a kláštery lidské dominanty krajiny první opevněná tržní města (křižovatky dálkových cest, přechody přes řeky, u feudálních sídel) hradská státní správa (soustava zeměpanských kastelánských hradisek) Velká středověká kolonizace (cca 13. a 14. st.) dosídlení staré sídelní oblasti (do poč. 13. st.) postupné osvojování pralesní krajiny sítí enkláv (vznik plužiny) (kolonizační kláštery, při obranných zemských hradech, na dálkových cestách, proti proudu vodních toků) vnitřní kolonizace (starousedlíci) vnější kolonizace (zejména Němci) - pohraniční a vnitrozemské lesy (kolonizace vrchovin) stabilnější, větší, pravidelně uspořádané osady podmínky lokace: dostatečná plužina (vzdálenost sídel cca 2,5 km) dostatek vody a příhodná půda lokátor, lhůta téměř 1/3 založených vsí zanikla ustálené prostorové struktury vesnic ustálené struktury plužiny trojpolní zemědělská soustava rozděleníé plužiny na 3 díly (jařina ozim úhor (lado) trojice ucelených částí tratí úhor obecní pastva dobytka Městská kolonizace - města založená na zeleném drnu města na místech řemeslnických a kupeckých osad královská města věnná královská města královská horní města poddanská města (církev, šlechta) kulminuje odlesnění - středověk je civilizací dřeva (pastva vepřového dobytka v lesích, provoz stříbrných dolů) Karel IV. přísná pravidla na ochrana lesa 2

3 Rybníky od 13. století (i dříve) rybníky součástí feudálních panství od poloviny 14. století výrazný rozvoj rybníkářství císař Karel IV. podporoval výstavbu rybníků Krajinný impakt středověku: Velká středověká změna krajiny - kontrastní změna - dosah do novověku - rychlá změna ( století) - náhlá změna (import, ne vývoj) odlesnění a celková změna rázu krajiny bezlesí obklopené lesem ostrovy lesa v otevřené krajině pevná sídelní struktura nová krajinná forma město eroze a akumulace přeměna niv diferenciace krajiny: Stará sídelní oblast: plužiny + menší lesní plochy (otop, pastva) v nivách louky, na svazích pastviny Krajiny pozdní středověké kolonizace: převaha lesů + nesouvislé enklávy plužiny Neosídlené oblasti (1/4 území) vrchoviny a středohory (Český les, Šumava, Jizerské hory, Krkonoše, Jeseníky, Beskydy ) dominanty a uzly krajiny - feudální hrady (odlesněná návrší) - opevněná města (rostlá, zakládaná) s věžemi gotických kostelů - opevněné kostely, kláštery - tvrze (s plužinou) - poplužní dvory Konec středověku st. husitské války rozvrácení hospodářství úbytek 1/3 obyvatelstva regrese v zemědělství 2. ZELEŇ STŘEDOVĚKÉHO MĚSTA A. Zahrady 1. UŽITKOVÉ - převážná většina!!! Zelinářské, kořenné, bylinné, květinové, ovocnářské ( ) 2. OKRASNÉ (okrasná část) církevní instituce kláštery (mimo město i ve městě), kapituly (metropolitní, kolegiátní), (arci) biskupství, farnosti, špitály klášter svatého Jiří (~973), Břevnovský klášter (993), Strahovský klášter (1142) Johanitský klášter (1158), Biskupský dvůr (1248), Františkánská zahrada (1347) Anežská klášter (1231) panovník, šlechta hradní zahrady (hortus conclusus) Královský dvůr na Starém Městě, Pražský hrad 3

4 městský patriciát, měšťanstvo (zadní trakty parcel, okrasná část) růžové zahrady, bylinné zahrady, lékárnické zahrady (Angelo z Florencie) B. Hřbitovy 1. UVNITŘ MĚSTA křesťanské (téměř u každého kostela), židovské 2. V OKOLÍ MĚSTA (židovské, morové) C. Hospodářské plochy 1. UVNITŘ MĚSTA (vinice, štěpnice, sady, pole a louky) 2. V OKOLÍ MĚSTA usedlosti (Cibulka 14. století) viniční privilegia Karla IV. (1358) D. Obory Stará královská obora ( Přemysl Otakar II.) E. Náletová zeleň břehy, ostrovy, svahy, rokliny, ( ) F. Ostatní plochy hřiště, střelnice, předhradí, příkopy, zbytkové plochy 3. STŘEDOVĚKÁ ZAHRADA Principy duchovní základy a filozofie zahrady umělá, kontrolovaná příroda, polidštěná, formalizovaná X nepochopitelná, zdánlivě chaotická, nepřátelská příroda znovuprožití původního stavu, zbytek vysněného ráje ideální obraz uspořádané přírody symboličnost (např. Bílá lilie - Neposkvrněnost Panny Marie, Bílá růže - Panna Maria Královna nebes, Rudá růže - Kristova prolitá krev a další, hortus conclusus Panenství Panny Marie) v pozdním středověku také místo her a lásky, hřiště, lukostřelba Znaky uzavřenost, intimita (zeď, plot), jednoduchost prostá krása naplněná symboly rovinný charakter geometrie, řád, hierarchie malé měřítko, stísněnost (hradby) Vybavenost pravidelně vymezené záhony (cihly, kameny, prkna, plůtky z proutí) - každý druh svůj záhon; travnaté kvetoucí louky, nádoby na rostliny stromy (každý druh svou řadu) drobné, řídké řady, rastry plůtky a ploty (dřevěné, kovové, proutěné, zděné) drnová sedátka a lavice kamenné stolky voda kašna, studna, bazén, pramínek, piscina loubí, voliéry, věžové pavilonky, gloriety 4

5 Renesance a manýrismus krajina, zahrady a městská zeleň 1. RENESANČNÍ KRAJINA Renesance (cca ) Zpočátku nedostatek pracovních sil zvyšování podílu režijního hospodaření šlechty (dominikál) (1/2 obdělávané půdy vlastní 11 rodů) - režijní velkostatky - panské pivovary (monopol) - panské mlýny, pily, ovčíny, hutě, krčmy, sklárny, hamry, valchy - chov ovcí (využití neúrodných oblastí) - snížení výměry polí úhor (pastva) - snížení výměry luk trvalé pastviny - stavba rybníků - minimální péče + vysoký výnos - velká panství (nákladné) Rožmberkové, Pernštejnové, Těšínské knížectví - vrchol rybníkářství (16. století) - doba slavných rybníkářů Josef Štěpánek Netolický ( ) Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan ( ) Mikuláš Ruthard z Malešova (? 1576) oproti r ubylo cca 4 miliardy m 3 vody akumulované v rybnících koncem 16. století rybníků o celkové výměře kolem ha (více než trojnásobek současného stavu) - stromořadí (lemují přístupy, hráze rybníků, podél lesních loveckých průseků) - střelné zbraně - nový typ opevnění ( zakopáno ) - první otevření intravilánu (otevření do krajiny) - hrady zámky - bezlesé okolí hradů zahrady - budování předměstských vil se zahradami (ohrada) - objevení Ameriky cenový skok rychlý úpadek horních měst - novověká kolonizace horských oblastí (vnější zejm. Němci, vnitřní) práce v lese, sklářství, železářství, těžba nerostů, chov dobytka, textilní výroba uhlířské a dřevorubecké osady (spotřeba dřeva a dřevěného uhlí), salaše kolonizované podhůří lesy zredukované sídly s plužinami (úsekové hospodářství), osady na dnech údolí (hamry, pily), převažují travní porosty (pastva), svahy a vrcholky zalesněné - Hornická krajina (Montanregion Krušnohoří) pravidelně založená hornická města ( Krupka, Boží Dar, Hora sv. Šebestiána, Jáchymov, Horní Blatná) Řada stop po těžbě (montánní památky) V 2014 vyhlášeny 4 KPZ: Hornická kulturní krajina Abertamy - Horní Blatná - Boží Dar Hornická kulturní krajina Jáchymov Hornická kulturní krajina Krupka Hornická kulturní krajina Háj - Kovářská - Mědník 5

6 - Valašská kolonizace pastýřské kmeny z oblasti dnešního jižního Rumunska (od 14. do 17. století) (Beskydy, Javorníky, Bílé Karpaty) rozptýlené osídlení, úsekové plužiny (hospodářství přílohové) využívání do té doby nevyužívaných náhorních planin - posunutí horní hranice lesa dolů nížiny obývali původní Moravané - horští zemědělci a kopce nově příchozí pastevci - Valaši - nezalidněné oblasti Krkonoše, Šumava, Český les, Krušné hory Třicetiletá válka ( ) největší katastrofa v naší historii (zmizelo přes 40% obyvatel) plenění, zánik řady sídel konfiskace (4/5 panství) - velká vlna privatizace - změna majektové struktury - vznik obrovských panství (cca 350) 2. ZELEŇ RENESANČNÍHO MĚSTA NOVÉ DŮRAZY změna pohledu na zeleň pokračují všechny předchozí typy stále převažuje UŽITKOVÁ ZELEŇ zahrady, sady, vinice, pole louky u domů, v hradebním pásu, na parkánech, na svazích, za městem, na volných plochách OKRASNÉ ZAHRADY zahrada jako pátá fasáda stavby, botanické, sběratelské zájmy panovník Královská zahrada na Hradě, Počátky Jižních zahrad Pražského hradu šlechta palácové zahrady (slučování parcel) Malá Strana, Hradčany (1541 velký požár) měšťanstvo (zadní trakty parcel) Staré Město, Nové Město OKOLÍ MĚSTA OBORY obnova starších založení (Jelení příkop, Stará královská obora nová založení (Nová královská obora - Hvězda) UŽITKOVÉ PLOCHY vinice, sady, zahrady, pole 3. RENESANČNÍ A MANÝRISTICKÁ ZAHRADA nový vztah k zahradě zahrada = pokračováním domu, vyjádření životního postoje vztah k objektu pátá fasáda stavby útočiště - místo pro poezii, filozofování a lásku, místo diskuzí a rozjímání místo klidu, pohody a ozdravění, místo myšlení i zábavy, místo společenských událostí a her, ráj zemských rozkoší kultura villegiatury - kultura vil a venkovského života, antikou inspirované venkovské, předměstské či ryze městské vily se zahradami, přímo založenými na vztahu budovy a okolí kasina, pavilónky, altány, lodžie, odpočívadla Zahrada jako sbírka (botanická, zoologická, mineralogická, umělecká) - voliéry, klece, lví dvory, medvědí dvory Zahrady vědecké Zahrada jako sportoviště - míčovny, hřiště, jízdárny 6

7 Forma renesanční zahrady forma podobná středověké zahradě (jiný filozofický základ) plošný charakter, uzavřenost, přehlednost, pravoúhlé členění řád a harmonie - založeno na matematice a geometrii přesných poměrech a proporcích Vegetace a) partery b) boskety (bosco, barco, bosquet) c) ovocná zahrada, citrusová zahrada, rostliny v nádobách skleníky, oranžérie, fíkovny, ananasovny, ars topiaria d) giardino secreto (giardinetto) Vodní nádrže Zahrady manýrismu Ikonografický program rétoričnost, zahrada, vypráví příběh (vazba na antickou mytologii, filozofii, literaturu, teoretické traktáty) mystika a tajemství voda ve všech podobách vodní hříčky hravost, překvapení práce s terénem terasovité členění, opěrné zdi, schodiště, rampy, výhledy větší návaznost na okolí obory, přilehlé lesy, výhledy nové prvky: grotta, isoletto nymfea, exedry, teatra, zříceniny antických staveb umělecká díla (plastiky, balustrády, umělecké řemeslo, nástěnné malby, mozaiky, sgrafita, reliéfy, keramické vázy a květináče) Baroko krajina, zahrady a městská zeleň 1. BAROKNÍ KRAJINA Velkorysá krajinná revoluce krajina zdevastovaná třicetiletou válkou plánovitě budovaná kulturní krajina Nový přístup ke krajině racionální uchopení, plánovité budování, krajina jako artefakt, velkoplošný vliv, razantní přístup krajina se stává skutečně kulturní. sílí kolonizace krajiny sílí využití půdy sílí integrace krajiny sílí hustota osídlení vznik mozaikovité krajiny šlechtické velkostatky (dominikál) nevolnictví, robota (až 150 dnů, odvody až 70% výnosů) Zvyšování úrodnosti půdy hnojení, odvodňování, meliorace (stružky se stavítky) Nové živočišné druhy hospodářské (králík, perlička, krůta ) i lovné (daněk, muflon) Nové plodiny (brambory, kukuřice, pícniny, rajčata, fazole) Převládá trojpolní soustava diferenciace luk a pastvin (pravidelné dvousečné hospodaření) První formy průmyslu (pily, hamry, mlýny maximální rozšíření mlýnů náhony, úpravy niv potoků) Extenze kulturní krajiny osídlení vysokých poloh, okrajových horstev, lesnatých oblastí 7

8 Lesy - železářství, sklářství masivní těžba špatný stav lesů těžba toulavým způsobem, nekontrolovaná lesní pastva těžba lesního steliva, pastevní řídkolesy a porostliny (mýceny každých 8-20 let), kulminuje odlesnění řízená obnova lesa (nízký les vysokokmenný les), první lesní řády (1754) Raabizace (1775)(Franz Anton Raab, ) 1777, 1778 dekret o výkupu z roboty (doporučení vrchnostem převádět robotní povinnosti poddaných na peněžní dávky) rozdělení vrchnostenských dvorů (105 velkostatků) zejm. komorní statky robota peněžitá renta, nové vesnice (245) Dominanty krajiny panovnické rezidence, pevnostní města, zámky centra panství (zahrady) zděné stavby, dominantní věže kostelů, (selské baroko) farní kostely, fary, hospodářské dvory, selské usedlost, panské statky velkostatky, pivovary, cihelny, sýpky, špýchary myslivny, obory, bažantnice ( ) Velkolepé krajinářské kompozice (parková krajina) (zámek park krajina) důraz na uzly a dominanty, liniové krajinné struktury průhledové osy, osy tvořené alejemi (linie) Jedinečné stavební počiny zámky, klášterní areály sakralizace krajiny drobná sakrální architektura, boží muka, zastavení, poklony, kříže, sochy, kapličky, svaté obrázky, sochy svatých, morové sloupy + stromy, skupiny stromů a aleje, prameny pitné vody, mosty a mostky poutní krajina odraz barokní poutě v krajině poutní chrámy a poutní areály (výrazné krajinné dominanty, harmonické zasazení do krajinného rámce), ambity (odpočinek a úkryt poutníků, pobožnosti), poboční poutní místa, lorety, boží hroby, kalvárie aleje a stromořadí (výrazné krajinné osy) zájezdní hostince a hospice, špitály, kaple pro poutníky - ekonomický přínos poutí křížové cesty, pašijové cesty 2. ZELEŇ BAROKNÍHO MĚSTA Pokračují všechny předchozí typy Změna sociální struktury Zvětšování měřítka, reprezentace 1. Zahrady 1.A Hradní zahrady (barokizace Královské zahrady, Rajská zahrada ) 1.B Palácové zahrady I. rovinné ( francouzské ) Valdštejnský palác (ještě manýristické založení), Černínský palác ( ) II. ve svahu ( italské ) a) od Hradem (Ledeburská, Kolovratská, Malá a Velká Fürstenberská, Malá a Velká Palffyovská) b) pod Petřínem (Vrtbovská, Lobkovická, Schönbornská) 8

9 1.C Klášterní zahrady I. barokizace stávajících Strahov, Břevnov II. zakládání nových jezuité, kapucíni 1.D Měšťanské zahrady napodobují styl šlechty 2. Okolí Prahy úpadek vinařství nastupuje spíše rekreační funkce 2.A Příměstské vily a letohrádky (Trója ) 2.B Usedlosti se zahradami (Smíchov, Vinohrady ) 2.C Zámky a zámečky (Počernice, Kunratice, Koloděje ) 2.D Nové hřbitovy mimo město (Olšanské hřbitovy, Malostranský hřbitov ) 3. BAROKNÍ ZAHRADA Hlavní principy barokní zahrady GESAMTKUNSTWERK komplexnost barokní zahrady, Kulturraum prorůstání interiéru a exteriéru vyzařování do okolní krajiny, vazba na krajinu Symetrie a osovost (trojzubec (husí stopa) Orientace na pohledové cíle (point de vue) Gradace Dominance, subordinace, logika a řád celku Monumentalita, prostornost, velkorysost Pluralismus forem Plasticita forem Bizarnost, grotesknost, výraz, expresivita, výstřednost, fantasknost Výjimečná invence Teatrálnost, iluzívnost Kontrast (světlo X stín, horizontála X vertikála, přírodní X umělé, přirozené X nepřirozené, plošné X plastické, uzavřené X otevřené, monumentální X komorní ) Dekorativnost Práce s terénem zahrady ve svahu ( italské ) zahrady rovinné ( francouzské) Práce s vodou (Wasserkunst) voda ve všech podobách v klidu (bazény, rybníky, kanály ) v pohybu (fontány, vodotrysky, kašny, vodopády, prameny, vodní varhany vodní hry a hříčky, vodní schody a kaskády ) umělé ostrovy Práce s vegetací Partery dekorativní kobercové partery (parterre de broderie, Parterre de compartiment Parterre fleuriste, Parterre à l anglaise, Parterre d'eau) Boskety Volnější části (obora ) 9

10 Architektura a mobiliář terasy a schodiště kolonády a galerie, lodžie, sala terreny grotty, nymfea, loubí bludiště a labyrinty oranžérie, fíkovny, ananasovny, skleníky klece a voliéry pavilónky, dekorativní niky bohatá umělecká výzdoba (malířská, sochařská, umělecké řemeslo) treillage, zahradní divadla belvedér, eremitáž houpačky, kolotoče, šachovnice, jeviště pro komedie Krajina 19. stol., vznik veřejné zeleně, přírodně krajinářský park 1. KRAJINA V 19. STOLETÍ industrializace (hutnictví) parní stroj ( století páry ) velkoobjemová těžba (těžební revíry s rozptýlenými doly) železnice (zářezy, náspy, tunely, viadukty), parníky kritika města, boření hradeb (růst aglomerace) suburbanizace (kovozemědělci), hromadná doprava, urbanizační koridory nový typ urbanizované krajiny (Ostravsko, Pražsko, Brněnsko, Liberecko ) zahradnictví, kulminace a zánik lidové architektury Lesy ubývání lesů, nárůst populace, zvyšování poptávky (zejm. palivové dřevo v r % dřeva v Čechách) obecný nedostatek dříví v osídlených oblastech uhlířství (výroba dřevěného uhlí) od 19. stol. nahrazováno kamenným uhlím éra uhlířství končí ve 30. letech 20. století dehtářství (výrova dehtu suchou destilací dřeva), končí v polovině 19. století draslařství (výroba potaše z popela spáleného dřeva, pro sklářství) na 1 kg potaše 2 tuny dřeva smolařství (těžba smoly poškozování porostů, 1 borovice 1-2 kg pryskyřice ročně), dalšími produkty terpentýn a kalafuna energetická krize vznik lesního hospodářství princip stejnověkého lesa věkových tříd s monokulturami ze sadby, které se kácí jednorázově tzv. holou sečí v 1. polovině 19. století se masivně provádí těžba na velkých holých sečích s následnou obnovou (bučiny a doubravy nahrazují smrčiny a bory, leckdy z dovezeného osiva) přerušeno přirozené zmlazování zakládání smrkových monokultur i v nižších polohách (stanovištně nevhodných) vznik semenářských závodů vyhubení velkých šelem (1856 poslední medvěd, 1874 poslední vlk, 1836 poslední divoká kočka, 1882 poslední bobr) 10

11 Zemědělství zvýšené nároky na produkci potravin intenzifikace výroby (nové nářadí) získávání nových pozemků hnojení (průmyslová i organická), odborné zemědělské školství (od 50. let 19. století), nové nářadí a stroje - ruchadlo bratranců Veverkových - stroje na zvířecí / lidský pohon (mlátičky, řezačky, šrotovníky) - parní stroj (od poloviny 19. století) zemědělské stroje unifikace a typizace krajiny vznik agrárně-průmyslové soustavy šíření nových plodin (kukuřice, brambory, chmel, cukrová řepa rušení rybníků, jetel, vojtěška, čekanka) snížen význam luk zemědělské výrobní oblasti (kukuřičná, řepařská, bramborářská) střídavá zemědělská soustava (čtyřpolní, čtyřhonná) pícniny (jetel) + jař (ječmen) + okopaniny (řepa, brambory) + ozim (pšenice) zvýšení výnosů o polovinu meliorace (povrchové svodnice úzké, ručně hloubené stružky, systémy sestavené z hatí, široké kanály a příkopy, štěrkové drény) objem meliorací největší v Rakousku 2. MĚSTSKÁ ZELEŇ Cesta k veřejnému parku: 1. Soukromé zahrady a parky veškerá zeleň do poloviny 18. stol., poslední velké soukromé zahrady Klamovka po 1787, Cibulka od 1817, Kinského zahrada od 1827, Gröbovka od Uliční zeleň Nové aleje (1788) 3. Promenády promenády na hradbách, podél hradeb Wimmerovy aleje (baron Jakub Wimmer, ) 4. Zpřístupňování soukromých zahrad, parků a obor do konce století většina císařských a šlechtických zahrad (o svátcích, vstupenky) 1804 Stará královská obora (nej. purkrabí Jan Rudolf Chotek z Chotkova a Vojnína ) 5. Nově založené soukromé zahrady a parky určené pro veřejnost Růžodol (Rosenthal, Růžové údolí) - Jan Ferdinand Schönfeld Kanálka (kol. 1790) Josef Emanuel Canal de Malabaila 6. Veřejné sady ze soukromých prostředků Sady Na novoměstských hradbách ( ) 7. Veřejné sady z veřejných prostředků Chotkovy sady (Volksgarten), 1833 (purkrabí Karel Chotek z Chotkova a Vojnína ) 2. polovina 19. století vznik řady nových veřejných parků zakládány sady na předměstích František Thomayer ) ředitel pražských sadů , nejvýznamnější zahradní architekt 19. století Lokalizace veřejných sadů 19. století: 1. Stávající soukromé parky a zahrady Královské, císařské, šlechtické zpřístupňování, vykupování, darování Klášterní rušení (sekularizační vlny), prodej Odborné (botanické, univerzitní) postupně zpřístupněny 11

12 2. Hradební okruh před zrušením hradeb promenády, parky na hradbách (Sady Na novoměstských hradbách) po zboření hradeb okružní systém i izolované parky (sady Vrchlického, Čelakovského, Švermovy a park na Karlově) 3. Náměstí stávající náměstí (stromořadí Václavské náměstí, parkové úpravy Karlovo náměstí), nová parková náměstí na předměstích (Žižkov, Karlín) 4. Městské hřbitovy zrušené hřbitovy uvnitř měst (Josef II.) nové a rozšířené hřbitovy vně měst (Olšany, Malostranský ) 5. Hospodářské plochy ve městě (vinice, sady, štěpnice, louky) v okolí města (usedlosti, statky, pole, louky, vinice) 6. Polohy vázané na terén (vrcholy, svahy, rokliny) 7. Nábřeží a ostrovy rumiště, střelnice, skladiště, vojenská cvičiště Zeleň léčeben a sanatorií, lázeňská města 3 3. PŘÍRODNĚ KRAJINÁŘSKÝ PARK vznik a vrchol v Anglii 18. století ( anglická zahradně krajinářská škola ) dlouhá paralelní existence formálních a přírodně krajinářských zahrad Východiska a inspirační zdroje politická a společenská situace v Anglii na konci 17. století (mimořádně liberální politické klima, svobodný tisk), 1689 konstituční monarchie X absolutismus na kontinentě nepřetvořená příroda symbolem svobody a nezávislosti formální barokní zahrady odsuzovány jako symbol politického utlačování a zvůle Versailles Ludvíka XIV. prototypem absolutistické vlády Forma krajinářského parku různě odstíněný krajinářský park (postupná proměna formy) klasicistní romantický naturalistický sentimentální eklektický anglo-čínský smíšený styl klasicismus park jako idylické místo (literárně Němcové Babička) romantismus park jako místo s tajemstvím (literárně Máchův Máj) Zahrada jako ideální příroda záměrně dotvořená, zbásněná příroda, přirozenější než příroda příroda upravená šťastným přispěním umění Harmonie a jednota sdružení prostředků do nového celku (Übergesamtkunstwerk) Všechno, co je ctnostné, je zároveň esteticky krásné, neboť krása tkví v harmonii. (A. A. C. Shaftesbury) Stírání hranic skryté příkopy (ha-ha), průhledy a průseky do krajiny zapojení okolí do kompozice zahrady (terénní, architektonické dominanty) Spojení domu se zahradou přivedení přírody až k domu Důsledná nepravidelnost a vyloučení symetrie odstranění veškerého formálního uspořádání zahrady, meandrující cestičky linie krásy ve tvaru S 12

13 Zákon scenérie vedutová kompozice sbírka krásných scenérií, trojrozměrné krajinářské obrazy, malířsky aranžované veduty propojené vinutými stezkami, střídání a kontrastování scenérií Pohledové osy vytváření průhledů, panoramatické pohledy, rámování výhledů vizuální propojování, vyhlídkové okruhy Zahrada jako ideální prostředí palladiovské architektury vzkříšení kulturní krajiny Itálie mytologizující přetvoření antické krajiny představivostí 18. století Program zahrady odkazy na dějiny, zednářství, osvícenství, filozofii (filozofický program), literaturu (literární program), odkazy na mytologii, antiku, politiku 18. st. sledován určitý program 19. st. eklektismus (libovolně kombinovány různé styly a nejrůznější scenérie) Práce s terénem důsledné modelování terénu, citlivě zapuštěné cestičky Akcentace vody potoky, vodopády, umělá jezera s měkce zaoblenými, zvlněnými břehy Práce s vegetací koruny stromů a keřů se již nezastřihují 18. století domácí a zdomácnělé dřeviny 19. století exotický rostlinný materiál (botanické, sběratelské zájmy) solitéry a skupiny stromů (trojice, pětice lichý počet) linie, triangly, klíny vizuální efekt 18. století obvykle jeden druh 19. století často i směsi různých stromů rámování, dominanty (barva, tvar, velikost), vytvoření pozadí, uzavření scenérie (jehličnany) 18. století - mírně modelované trávníky 19. století - opět záhony květin, vázy květinové geometrické partery, kobercové záhony pestrých květin, pestře kvetoucí keře (rhododendrony), opět topiary Drobná architektura stavbičky všech slohů od antiky přes románský, gotický, renesanční, barokní a empírový důvody estetické i praktické praktické stavby různých forem stáje, úkryty pro zvěř, myslivny, loděnice, pavilóny pro rybáře Vždyť v každém parku nota bene musí vše ideální být a krásný poklop vkusně sklene i, pardon, sýr, co počal hnít. A tak vypadá, věřte tomu, prasečí chlívek jak chrám bohů a řádná stáj, jak udán tón tváří se co by Pantheon. (J.W. von Goethe) čajové pavilóny, letohrádky, přístřešky, lavičky, místa společenských her a života upomínky na osobnosti, ctnosti, symboly osvícenství a romantismu (náhrobky, mauzolea, urny, památníky, pomníky, oltáříky, nápisy na stavbách, stromech, lavičkách, verše Voltaire, Rousseau, Vergilius, Horatius ) antické chrámky a pavilónky, antické ruiny (Venušin, Svornosti, Vítězství ) obelisky, monumenty mosty a mostky středověké ruiny, hrady, hrádky, kaple, kláštery (zapojení původních i tvorba umělých zřícenin) ruina symbol vlasti, symbol minulé slávy národa (nacionalismus) rozpadající se monument národní historie, symbol pomíjivosti, plynutí času tajemné místo, místo setkání s duchy, místo vyprávějící o starých časech exotické prvky Číny, Japonska či Orientu minarety, turecké mešity, egyptské obelisky, pyramidy a sfingy anglo-čínská zahrada pavilónky, pagody, můstky a lucerny chýše preromantické a romantické zahrady Le hameau sentimentální vesnička, vrchol idealizované bukolické představy 13

14 další hříčky, stavbičky - jeskynní poustevny, holandské mlýny, rozhledny, labyrinty Rozšiřující a doporučená literatura k vývoji krajiny (je toho spousta, zde uvedena literatura česká, dostupná, přehledová tj. vhodná jako skripta, neuvádím knihy zabývající se jen některými obdobími ) LÖW, Jiří MÍCHAL, Igor. Krajinný ráz. 1. vyd. Kostelec nad černými lesy: Lesnická práce, ISBN [část 6 Historické rámce vývoje české a moravské krajiny] MATOUŠEK, Václav. Čechy krásné, Čechy mé - Proměny krajiny Čech v době industriální. Praha: Krigl, ISBN [omezené především na poslední dvě století] SEMOTANOVÁ, Eva. Historická geografie českých zemí. 2. vyd. Praha: Historický ústav, ISBN [především kap. 5.4 Osídlení českých zemí, jeho vývoj a struktura] SEMOTANOVÁ, Eva et al. Česko. Ottův historický atlas. Praha: Ottovo nakladatelství, ISBN Kol. Krajina v České republice. Praha: Consult, ISBN SÁDLO, Jiří POKORNÝ, Petr HÁJEK, Pavel DRESLEROVÁ, Dagmar CÍLEK, Václav. Krajina a revoluce. Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí. 3. vyd. Praha: Malá Skála, ISBN SKLENIČKA, Petr. Základy krajinného plánování. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Naděžda Skleničková, ISBN [část 2.3 Hodnocení kulturních charakteristik krajiny] KROFTA, Kamil, Dějiny selského stavu. Praha: Laichter, 1949 [klasická kniha, spíš historický nástin, méně o krajině a zemědělství] BERANOVÁ, Magdalena KUBAČÁK, Antonín. Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Praha: Libri ISBN [zaměřeno na zemědělství, méně na krajinu] Rozšiřující a doporučená literatura k vývoji městské zeleně KUPKA, Jiří. Zeleň v historii města. Praha: Nakladatelství ČVUT, 2006, ISBN [přehledová skripta k vývoji městské zeleně další rozšiřující literatura uvedena v knize] Rozšiřující a doporučená literatura historii zahradního umění (je toho publikováno ještě víc, zde uvedena dostupná a rozsahem a podrobností doporučená literatura přehledová neuvádím literaturu týkající se konkrétního období, tvůrce, místa či objektu) KALUSOK, Michaela. Zahradní architektura. 1. vyd. Brno: Computer press, ISBN [stručný, jasný, výstižný přehled] PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena PETRŮ, Jaroslav RIED, Dušan SVOBODA, Antonín Marián. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha: Libri, ISBN [úvodní stať Historický vývoj zahradního umění, jeho ochrana a péče] Osnova přednášky pouze pro studenty FŽP příklady, obrázky a výklad v přednášce! Jiří Kupka,