Valtický zpravodaj. Slovo starostky k Novému roku. An ti ka. Město VALTICE. 5. leden Počítače, internet SEVA-FLO RA s.r.o.

Transkript

1 Valtický zpravodaj 5. leden 2007 Slovo starostky k Novému roku Vážení a milí spoluobčané! Na prahu nového roku předstupuji před vás se stručnou vizí působení nového zastupitelstva a nově zvoleného vedení města na léta Samozřejmě, a velmi ráda, také s přáním do Nového roku. Povinností vedení a správy města je zajištění všestranného rozvoje na svém území a péče o potřeby svých občanů. Při plnění těchto úkolů však musí chránit též veřejný zájem. Upřímný a otevřený přístup vůči obyvatelům města založený na dodržování základních pravidel obyčejné lidské slušnosti, s pevnou vůlí uskutečňovat uvažované záměry, dokázat překonávat přirozené překážky, získat pro pozitivní plány veřejnost, rozumně nakládat s rozpočtem, mít úctu k historickému a architektonickému rázu města, také klást důraz na bezpečnost obyvatel a kvalitní životní prostředí. To vše je našim cílem. Budeme pokračovat v rozpracovaných akcích jako je dokončení stavebních úprav ve škole, konkrétně školního dvora, podporovat budování inženýrských sítí v nových lokalitách pro výstavbu rodinných domů pořízením dokumentací pro územní řízení a stavební povolení, podporovat vlastní výstavbu nových domů k bydlení, také oprav a modernizací starších bytů. Velmi významné a pro nás neméně důležité bude pokračování v podpoře výstavby Vinných termálních lázní Schrattenberg-Valtice projednáváním nezbytné projektové dokumentace pro územní řízení, dále pokračování v programu Regenerace městských památkových zón. Do nové výstavby bude patřit rekonstrukce kanalizace a vodovodu v mnoha ulicích města, (mimochodem měla být již zahájena před půl rokem, investorem je a.s. Vodovody a kanalizace Břeclav), zahájení I.etapy výstavby tělocvičny na hřišti v ul. Mikulovské, projednávání projektové dokumentace pro dokončení úprav náměstí An ti ka restaurování, konzervování starožitností Počítače, internet SEVA-FLO RA s.r.o. s ohledem na připomínky referátu památkové péče. V oblasti bezpečnosti občanů budeme jednat s PČR o možnosti zřízení stálé služebny ve Valticích. Kromě této činnosti, která je bezesporu nezbytná pro život ve městě, chceme také přispět ke zlepšení života občanů v oblasti nehmotné, a k tomu jistě patří podpora spolků, souborů, občanských sdružení různého zaměření, a to vše s cílem jednoznačně umožnit vyžití občanů ve svých zájmech. To je motivováno snahou vylepšit vzájemné soužití nás všech, kteří ve Valticích žijeme, kteří jsme zde doma, a chceme, a určitě má každý na to právo, žít klidným, spokojeným a naplněným životem. Proto se nebráníme podpoře občanským sdružením v oblasti sportu a kultury, která mají do své činnosti zahrnutu práci s mládeží. Všechny poskytnuté prostředky těmto organizacím však musí být vynaloženy v souladu se zákonem a v souladu s podmínkami, které město má stanoveny a byly již dříve schváleny zastupitelstvem. To znamená, že musí být snadno kontrolovatelné, průhledné a účelně vynaložené Přeji vám všem hodně pevné zdraví, co nejméně překážek a obtíží různého druhu, přeji vám co nejmenší existenční starosti. Přeji vám spokojený život ve vašich rodinách, bezpečný život v krásných, čistých Valticích. Aby to nebylo jen zbožné přání musí nové vedení města pracovat na všech úsecích velmi zodpovědně, důsledně, ale také slušně. To je bezesporu kombinace, kterou občan očekává od komunálního politika, jehož povinností je hájit jeho zájmy v místě, kde žije a kde chce žít rád. Vím také ale, že s podporou, mnohdy i s pomocí nebo alespoň s pochopením občanů, půjde vše mnohem lépe a snadněji. Proto děkuji vám, kteří i přes různé problémy a překážky dokážete pomoci ostatním. Vkročme do Nového roku společně, zdrávi, šťastni a spokojeni, ale také hrdi na to, že právě Valtice jsou našim domovem. Ing. Terezie Lvová, starostka města Město VALTICE Nám. Svobody 12, Valtice, VINNÉ SKLEPYa.s. VALTICE, tel.:

2 ZASTUPITELSTVO RADA KOMENTÁŘ Usnesení č. 3 ze zasedání zastupitelstva města konaného dne 20. prosince 2006 I. Zastupitelstvo města bere na vědomí: 1. Písemné oznámení o vzdání se mandátu člena zastupitelstva města od pana Ing. Dalibora Neděli. 2. Určení paní Lucie Klepáčkové zapisovatelkou dnešního jednání zastupitelstva města. 3. Zprávu o kontrole usnesení zastupitelstva města č. 2 ze dne 22. listopadu Zprávu o činnosti rady města v mezidobí zasedání zastupitelstva města. II. Zastupitelstvo města schvaluje: 1. Určení p. Mgr. Ing. Marka Šťastného a p. MVDr. Ivo Sobotku za ověřovatele zápisu z dnešního jednání zastupitelstva města. 2. Návrhovou komisi ve složení:mgr. Slávka Janků, Mgr. Adam Jan Polášek, Ing. Jiří Petrů 3. Doplnění programu o představení firmy MEI Moravia. 4. Doplnění programu o projednání změny delegování zástupců města na valnou hromadu k výkonu akcionářských práv a.s. Hantály. 5. Doplnění programu o projednání návrhu zástupce města do orgánů a.s. Hantály. 6. Vyřazení bodu Majetkové záležitosti z programu. 7. Program jednání dnešního zasedání. 8. Rozpočtový výhled na rok v předloženém znění. 9. Rozpočtové provizorium na rok 2007 ve výši ,- Kč a zmocnění Radě města Valtice k provedení rozpočtových změn k datu včetně těch, které ovlivní příjmovou a výdajovou stranu schváleného rozpočtu na rok Vyřazení majetku města ve výši Kč ,50 a majetku MŠ Valtice v celkové výši ,85, majetku ZŠ Valtice v celkové hodnotě Kč ,51 vedeného na majetkových účtech 018, 022, 028, 971, 972 a Návrh kandidatury Ing.Terezie Lvové, jako zástupce města do dozorčí rady a. s. Hantály. 12. Smlouvu o dílo č. 306/2006-D s firmou JANČÁLEK s.r.o. na vypracování a projednání projektové dokumentace stavby Valtice-přeložka kanalizace v ulici Břeclavská za ,- Kč, zařazení této částky do rozpočtu pro rok 2007 a pověření starostky podpisem smlouvy. 13. Smlouvu o dílo č. 308/2006-D s firmou JANČÁLEK s.r.o. na vypracování a projednání projektové dokumentace stavby Valtice inženýrské sítě v ulici Dlážděná kanalizace II.+III.+IV. etapa, vodovod I.+II.+III. etapa za celkovou cenu ,35 Kč včetně DPH, zařazení těchto prostředků do rozpočtu na rok 2007 a pověření starostky podpisem této smlouvy. 14. Smlouvu o provedení svozu TKO s firmou Hantály a.s. Velké Pavlovice v roce 2007 za cenu 190,- Kč + DPH na obyvatele a rok a pověření starostky podpisem této smlouvy. 15. Smlouvu o provedení svozu separovaného a nebezpečného odpadu s firmou Hantály a.s. Velké Pavlovice pro rok 2007 a pověření starostky podpisem této smlouvy. 16. Smlouvu č. 4/2007 o ukládání odpadu na skládce Hantály a.s. Velké Pavlovice a pověření starostky podpisem této smlouvy. 17. Zadání změny č. 4 územního plánu sídelního útvaru Valtice. 18. Zadání změny č. 2 územního plánu sídelního útvaru Valtice Úvaly. III. Zastupitelstvo města zrušuje: 1. Přijaté usnesení ze zasedání zastupitelstva města dne hlava č. IX bod č. 1: Zastupitelstvo města deleguje podle 84 odst. 2 písm. g) zákona č. 128/2000 o obcích ve znění pozdějších předpisů Ing. Terezii Lvovou jako zástupce města na valné hromadě (řádné, mimořádné nebo náhradní) akciové společnosti HANTÁLY a.s. se sídlem Velké Pavlovice, Hlavní 666, okres Břeclav IČO Pro případ, že Ing. Terezie Lvová nebude moci z vážných důvodů, zejména z důvodu nemoci a podobně, Město Valtice na valné hromadě zastupovat, deleguje zastupitelstvo města jeho náhradníka Ing. Pavlínu Vlkovou jako zástupce města Valtice. IV. Zastupitelstvo města deleguje: 1. Podle 84 odst. 2 písm. g) zákona č. 128/2000 o obcích ve znění pozdějších předpisů Ing. Pavlínu Vlkovou jako zástupce města na valné hromadě (řádné, mimořádné nebo náhradní) akciové společnosti HANTÁLY a.s. se sídlem Velké Pavlovice, Hlavní 666, okres Břeclav IČO Pro případ, že Ing. Pavlína Vlková nebude moci z vážných důvodů, zejména z důvodu nemoci a podobně, Město Valtice na valné hromadě zastupovat, deleguje zastupitelstvo města jeho náhradníka pana Jiřího Špačka jako zástupce města Valtice. V. Zastupitelstvo města ukládá : 1. Ing. Terezii Lvové, starostce města zahájit jednání s Policií ČR o zřízení policejní služebny ve Valticích. 2. Ing. Marii Műllerové, tajemnici MěÚ zajistit prověření technického stavu nemovitosti č.p. 19 na náměstí Svo- Ing. Pavlína Vlková v.r. Ing. Terezie Lvová v.r. místostarostka starostka Pozn: Příští zasedání zastupitelstva města se koná dne a začíná v 17:00 hod. v zasedací síni MěÚ Valtice Poděkování Děkuji všem sponzorům, kteří přispěli na dárkové balíčky dětem na Mikulášské zpívání na náměstí dne Zpestřením letošního programu bylo vystoupení dětí z pěveckého souboru Modrásek a ZUŠ Valtice, kterým tímto také děkuji. Světlana Hanáková Turistické informační centrum Valtice 2

3 Městská policie informace o činnosti - prosinec 2006 Dne 1.12.až na žádost správy bytů a správní komise doručovali strážníci některým občanům dodejky. Dne poskytovala MěP součinnost Exekučnímu Úřadu Hodonín. Téhož dne byla strážníkům nahlášena ztráta psa (Labradora). Tento pes byl odchycen zaměstnanci firmy Catis s.r.o. a po té byl předán majiteli. Dne 7.12.byl strážníkům nahlášen odchycený pes (Retrívr), na ulici Nová. Toto zvíře bylo umístěno do útulku v Bulharech. Dne bylo nalezeno jízdní kolo na ulici Zahradní. Majitel si ho může vyzvednout u strážníků MěP. Téhož odpoledne byla zajištěna u dvou mladistvých zakázaná pyrotechnika. Tito mladíci se bavili tím, že tuto výbušninu házeli svým vrstevníkům pod nohy. Dne byla uložena pokuta za nezaplacené parkování. Tentýž den byly přistiženy další, ale bohužel tentokrát nezletilé, děti při používání zakázané pyrotechniky. Jednalo se o žáky místní ZŠ. Dne provedli strážníci výběr parkovacích automatů. Částka vybraných peněz činila 14783,- Kč. Ve dnech a poskytli strážníci součinnost sociální pracovnici při odvozu jednoho občana k lékařskému vyšetření. Dne prováděli strážníci kontrolu veřejného pořádku. Zjištěné nedostatky byly vyřešeny s občany, kteří se dopustili porušení veřejného pořádku přímo na místě. Jednalo se většinou o vraky aut a stavební materiál. zapsal strážník M. Šesták 3 Sdružení Vinaři Valtice 2000 pod záštitou starostky Valtic hlavního města vína zvou na 8. ročník Valtického koštu kdy : sobota 3. března 2007 od 10: 00 hod kde : Víceúčelová hala SViŠ na Střelecké ulici Srdečně zvou pořadatelé Informace pro vystavovatele vína : 1 vzorek = 3 láhve o objemu 0,75 L, nebo 0,7 L Každá láhev bude označena těmito údaji: odrůda, ročník, jakostní třída, jméno a obec vystavovatele. Láhve, štítky, bedny, stejně jako sběrná místa vzorků jsou k dispozici: od 5. února do 15. února v době od 10: 00 hod - 16: 00 hod ve vinotéce Moravský sommelier na náměstí ve Valticích od 12. února do 15. února v době od 16: 00 hod - 18: 00 hod v Městském sklepě Vystavovatelé obdrží za každé tři vystavené vzorky poukázku na volnou vstupenku a katalog. Hodnotící degustace se uskuteční 17. února od 9: 00 hod, prezence degustátorů od 8: 30 hod. Národní vinařské centrum, Zámek Valtice, hodnocení bude 100 bodovou stupnicí. Zváni jsou všichni vystavovatelé a znalí milovníci vína. 105x74_I.indd :01:02 Mikulášská besídka se vydařila První prosincová sobota patřila v tělocvičně valtické základní školy čertům, andělům a Mikulášům. Akci zorganizovali členové přípravného výboru občanského sdružení Volba pro Valtice, kteří pod stejnojmenným názvem kandidovali i do zastupitelstva ve Valticích. Rej čertů a Mikulášů odstartoval v patnáct hodin a téměř dvě hodiny děti soutěžily v šesti různých dovednostech nebo se bavily při hudbě DJ Pepina, který byl oděn do slušivé mikulášské masky. Na konci večera proběhlo závěrečné defilé masek, ze kterých porota vybrala tři nejlepší. Zvláštní cenu dostala i nejmenší maska v podobě květinového broučka. Na všechny děti, které absolvovaly soutěže, čekal balíček se sladkostmi, navíc se na některé z nich usmálo štěstí při losování hodnotných cen. Aby bylo mikulášské setkání příjemné i pro rodiče a prarodiče, kteří své ratolesti doprovázeli, připravili pro ně organizátoři ochutnávku svařeného vína a sladkých koláčků. Pro asi stovku účastníků akci sponzorsky podpořili členové přípravného výboru, kterým tímto patří dík. Dalibor Neděla

4 INFORMACE - ZPRÁVY - ZA JÍ MA VOS TI Výzva absolventům, spoluobčanům, všem! Možná ještě nevíte, že Základní škola ve Valticích oslaví významné výročí 130 let od slavnostního otevření nové budovy školy. Ve škole se vyučovalo v německém jazyce a o 12 let později se v ní vzdělávalo již úctyhodných 500 žáků. V rámci hodin občanské a rodinné výchovy, chceme za pomocí současných i minulých žáků vybudovat historickou expozici školní třídy a zjistit co nejvíce informací o naší škole od jejich úplných začátků. Dobrým základem pro založení této stařičké třídy je velmi stará školní lavice, kterou pro nás zachránil a zrenovoval pan ředitel Michal Hyčka. Velmi rádi uvítáme jakékoliv maličkosti, menší i větší, které by nám pomohly tuto naši maličkou historickou třídu udělat co nejvíce věrohodnou. Uvítáme staré sešity, slabikáře, písanky, tašky, kalamáře, petrolejky, dřeváky, ale i třeba portrét mocnáře nebo některého z ředitelů. Součástí expozice by měla být galerie všech ředitelů školy od jejích začátků. V tomto směru jsou bohužel trochu problémy s tím, že o některých ředitelích naší školy nejsou téměř žádné informace. To bychom chtěli změnit tím, že s žáky na 2.stupni budeme žádané informace hledat v archívech i literatuře, ale i od pamětníků, případně od jejich potomků. Bude to celkem zajímavá detektivní práce a doufáme, že naší odměnou bude dostatek informací, obrazového materiálu a důležitých i méně důležitých maličkostí pro naší malou stařičkou třídu. Prosíme o pomoc a radu ty, kteří mají kontakty v Rakousku, protože bílá místa v historii naší školy jsou právě z doby, kdy zde byla rakouská nebo německá škola. Velmi rádi bychom uvítali fotodokumentaci i od našich rakouských sousedů. I jejich vzpomínky budou určitě také velmi zajímavé a poutavé. Celou expozici a zpracované materiály bychom rádi připravili právě do konce tohoto školního roku a to přesně do data oslavy našeho kulatého výročí. Mgr. Lenka Krýsová Císař František I. ve Valticích Měsíc po odchodu dvou tisíc mužů francouzského vojska z Valtic ledna 1806 zavítal na zámek císař František I. s císařovnou Marií Terezií Neapolsko-Sicilskou a princeznou v doprovodu eskadrony dragounů, praporu granátníků a početné družiny generálů. Celé náměstí bylo při té příležitosti osvětleno. Druhého dne odpoledne bylo dovoleno i faráři Schamötzerovi s kaplanem Hartlem a představiteli města projevit osobně úctu a oddanost císařskému majestátu. V únoru císař udělil knížeti Janovi Řád Zlatého rouna, v ocenění jeho oddanosti a zásluh o císaře a mocnářství. Císař František I. se narodil ve Florencii. Roku 1792 dosedl na trůn jako František II. Bezprostředně po svém nástupu na trůn se dostal do války s revoluční Francií. Během své vlády se stal populárním panovníkem, ve Vídni ho nazývali dobrým císařem Františkem. Odhalení jakobínského povstání ve Vídni roku 1794 ho přimělo zostřit režim. Po Napoleonově zásahu do změn v německé oblasti a jeho provolání francouzským císařem bylo v roce 1804 vyhlášeno rakouské císařství a panovník přijal dědičný titul rakouského císaře jako František I. Rakousko se roku 1813 přidalo k protifrancouzské koalici. Vídeňský kongres zajistil Rakousku dominantní postavení v německé a italské oblasti. Ve vnitřní politice nastala po napoleonských válkách konsolidace a hospodářský rozmach. Veřejný život byl přísně kontrolován. Vláda podporovala rozvoj vzdělanosti. Bylo založeno technické učiliště v Praze, zřízeno muzeum v Brně a Praze. Vláda zavedla všeobecný občanský zákoník, napomáhala rozvoji obchodu a průmyslu, nepodařilo se jí však vylepšit státní finance. V zahraniční politice spolupracovalo Rakousko s Ruskem a Pruskem na potlačování revolucí. Po 43 letech vlády zemřel František ve Vídni na následky zápalu plic. Byl pohřben do kapucínské hrobky ve Vídni. Luboš Velecký ml., KORUNA ČESKÁ - Monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska 4

5 ŠKOLNÍ KURÝR ZÁKLADNÍ ŠKOLA VALTICE A přišel k nám Mikuláš Dne prošel naší základní školou Mikuláš v doprovodu několika andělů a spousty čertů. Zatímco se všichni žáci pilně učili, vstupovali do tříd a všem rozdávali bohatou nadílku, ze které měli žáci velikou radost. Za odměnu žáci prvního stupně zpívali a někteří byli z našich čertíků řádně vyděšení a ukápla jim i nějaká ta slzička, ale hned bylo zase všechno v pořádku. Žáci druhého stupně už sice nezpívali, protože si nejspíš mysleli, že už jsou na zpívání Mikuláši velcí, ale z nadílky měli také ohromnou radost. Vůbec se jim nedivím, protože v balíčku byly jen samé dobroty Po bohaté nadílce ve škole jsme se my, deváťáci, přesunuli do Domu pečovatelské služby, kde jsme udělali našima andílkama ze školní družiny velkou radost a nějakou tu sladkou odměnu jsme dostali na oplátku i my. Dále jsme pokračovali do Domova důchodců, ve kterém z nás měli staří lidé také ohromnou radost a aspoň na chvíli se necítili, že jsou tam pořád sami. Také jsme jim rozdali andělíčky a popřáli krásné prožití svátků. Naši dopolední cestu zakončila návštěva mateřské školy, kam ale někteří naši strašidelní čerti nemohli, aby dětem nenaháněli moc velkou hrůzu. Dětičky nám zazpívaly několik mikulášských písniček a samozřejmě za to dostaly odměnu. Odpoledne někteří naši velice ochotní deváťáci zašli ještě do nemocnice, kde potěšili nemocné nemohoucí lidi, kteří jsou upoutáni na lůžku. Všude měli z naší návštěvy velikou radost a doufali, že přijdeme i v dalších letech. Stane se tedy mikulášská nadílka tradicí nejen v naší škole? Malý veletrh vzdělávání Dne proběhl na naší škole malý veletrh vzdělání. Akce pomohla žákům 9. ročníků a jejich rodičům zorientovat se v nabídce středních škol a učilišť na našem okrese. Veletrhu se zúčastnilo celkem 8 nejžádanějších škol a žáci mohli získat detailní informace o vybrané škole. Akce proběhla v poklidné atmosféře a určitě pomohla našim žákům při důležitém rozhodnutí, čímž volba střední školy zajisté je. Mgr. Soňa Vašíčková, výchovná poradkyně Psaní na počítačové klávesnici Dne se uskutečnila soutěž v psaní na počítačové klávesnici desetiprstovou hmatovou metodou. Tato soutěž se uskutečnila v břeclavské obchodní akademii a byla spojená s přednáškou, jak vypadaly klávesnice dřív a jak fungovaly psací stroje. Z naší školy se zúčastnilo 6 žáků: Tomáš Kollár, Helena Krupicová, Magdaléna Metelková, Lenka Haraštová, Markéta Vlková a Markéta Paulovičová, která obsadila 3. místo jako začátečník. Kromě dárků od města Břeclav na nás čekalo také překvapení. Spočívalo v návštěvě člověka, který zaujal na mistrovství světa krásné 10. místo. Všichni jsme se nakonec shodli, že to byl pěkný zážitek a příští rok budeme bojovat, abychom se stali rovnocennými soupeři. Tomáš Kollár Koncert Valtického modrásku se už poněkolikáté uskutečnil koncert našeho školního sboru. Pod vedením paní učitelky Martiny Málkové malý i velký sbor opět předvedly krásné výkony a přispěly tak ke krásné vánoční atmosféře, umocněné krásnými prostorami valtické zámecké kaple. Děti předvedly mnoho vánočních písní a koled, doprovázené mnohdy různými hudebními nástroji. Na klavír se sborem hrála bývalá paní učitelka Jindřiška Grešová a svůj hudební um předvedl i pan učitel Zdeněk Oslzlý, a to hrou na klarinet. Jako bonbónek na konec vystoupil se čtyřmi písněmi i mikulovský sbor Gaudium, který rovněž předvedl vynikající výkon. Děkujeme všem účinkujícím i těm, kteří koncert přišli zhlédnout. Mgr. Renata Kopřivová Jarmark Vánoční atmosféra, vůně jehličí, cukroví, koledy, hlahol a smích dětí toto vše zapůsobilo na každého, kdo přišel na vánoční jarmark do ZŠ Valtice. Děti měly ve svých stánečcích připraveny spousty výrobků s vánoční tematikou, které si příchozí mohli zakoupit a tím přispět dětem do fondů jednotlivých tříd (např. na výlet, pomůcky..) Bylo zde vše, co na každém správném jarmarku horký čaj (6.B), cukroví, živá hudba (T. Kolár, Z. Oslzlý). Každý si zde mohl najít něco svého. Chtěla bych poděkovat všem dětem a jejich třídním učitelům za čas, který věnovali přípravě Jarmarku. Také rodičům, kteří si našli chvilku a přišli si nejen vychutnat vánoční atmosféru, ale hlavně podpořit své děti a tím nám, učitelům, dát najevo svůj zájem což je pro nás učitele krásný dárek nejen k Vánocům. Bc. Kateřina Urbánková Princeznička na bále Z tak jednoduchého říkadla od Františka Hrubína, které zná snad každé malé dítě, se na naší základní škole konalo premiérové představení našeho Dramatického kroužku, pod vedením paní učitelky L. Krýsové, na téma Princeznička na bále. Mnozí sedmáci na tomto představení strávili nejednu chvíli, aby budilo dobrý dojem. Bylo to spíše představení pro první stupeň, ale shlédli ho i déváťáci, které to taky zaujalo. Myslím si, že se to malým dětem líbilo, jelikož ani nedutaly, ale vtipným scénám se smály. Pohádku Princeznička na bále sedmáci pojali komicky, a tak se představení stalo zábavným a zajímavým pro všechny. I když to bylo jejich premiérové vystoupení, tréma na nich nebyla poznat. Herci měli nádherné kostýmy a měli originální rekvizity. Sklidili velký potlesk jako profesionální herci. Na závěr by jsme chtěli říct, že jim přejeme hodně úspěchů v dalších představeních. Palínková, Klepáčková 5

6 Výlet za odměnu Projekt spolupráce vinařských škol začal úspěšně Jihomoravský kraj si za partnera pro spolupráci vybral jihofrancouzský kraj Gars. V rámci partnerství byly u nás vybrány některé školy, které by mohly spolupracovat se stejně zaměřenými školami v Gars. Protože se jedná o oblast vinařskou, byla jednou z vybraných škol také Střední vinařská škola ve Valticích a jejím partnerem se stala škola v městečku Riscle. Při návštěvě ředitele této školy ve Valticích byla domluvena jednak vzájemná návštěva a také praxe pro několik českých studentů ve Francii a naopak. A tak za finanční podpory Jihomoravského kraje se koncem září 2006 vypravili studenti a profesoři valtické školy do Francie. Na tento zájezd byli vybráni studenti a studentky valtické školy, kteří mají dobré výsledky ve škole a u kterých je předpoklad, že zkušenosti, které získali ve Francii, dobře využijí. O své dojmy ze zájezdu se s námi podělila studentka Michala Zajícová: ve večerních hodinách jsme plni očekávání vyrazili na cestu. Dopravu autobusem nám zajišťovala společnost BORS a.s. Řidiči se snažili cestu zpříjemnit jak jen to šlo a bezpečně nás dopravili až do cílového městečka Riscle. V jednom dni se ovšem až k našim partnerům dojet nedá, je to příliš daleko. První noc na francouzském území jsme strávili v Dijonu. Hned po příjezdu jsme si šli prohlédnout historické centrum města, kde právě probíhaly Dny hudby. Byl to pro nás velký zážitek, neboť na každém kroku jsme potkávali muzikanty s flašinety i jinými mechanickými hudebními stroji. Místní historické budovy byly překrásné. Po celou dobu prohlídky nás provázel průvodce, který nám sdělil mnoho zajímavého o minulosti města. Další den večer jsme konečně dorazili do městečka Riscle, kde jsme byli ubytováni ve zcela novém, právě dostavěném internátu. Další den dopoledne jsme byli pozváni na prohlídku moderně vybavené školy a v poledne už nás čekal na radnici starosta města. Tam nás čekalo nejen bohaté pohoštění, ale i vlídná slova o budoucí spolupráci našich škol. Po obědě jsme se přesunuli do blízkého vinařství St. Mont, kde nám ukázali technologii výroby vína a na závěr jsme mohli i jejich vína ochutnat při degustaci. A právě tady jsme se seznámili s Tanatem. Tanat je odrůda červeného vína, na které jsou Francouzi velice hrdí. Dokonce tak, že ho podávají při degustaci jako první ještě před bílými a růžovými víny. V úterý ráno jsme odjeli do krajského města Auch. Nejprve jsme navštívili místní katedrálu, která nás všechny uchvátila svou monumentálností a prohlédli si celé město. Odpoledne nás čekal hejtman kraje Gars, který nás seznámil s místní kulturou a rozdělením kraje. Večer po návratu do Riscle jsme ve škole pořádali ochutnávku našich vín. A další den naopak Francouzi uspořádali ochutnávku jejich školních vín. V dalších dnech jsme poznali několik dalších vinařských podniků různé velikosti, kde nás seznamovali s výrobou zdejších vín. Také jsme byli seznámeni s výrobou Armagnacu, který jsme mohli i ochutnat. Ve čtvrtek jsme se jeli podívat na opatství Flaran a taky na starou pevnost Larassingle, kde jsme měli oběd v podobě pikniku. Pátek byl pro nás taková třešnička na dortu jeli jsme k moři. Den jsme strávili ve vyhlášeném přímořském městě St. Jean de Luz. Tady jsme měli celý den volno, přesto jsme se sešli na jednom místě: na pláži u Atlantického oceánu. Byl studený, ale to nás od koupání neodradilo. Po návratu do Riscle byl pořádán večírek na rozloučenou. Pro dobrou náladu nám hráli baskičtí cikáni. Byla i ochutnávka tradičních francouzských národních jídel. V sobotu ráno jsme se s našimi hostiteli rozloučili a vydali se na cestu domů. V půli cesty jsme měli zajištěn nocleh, opět v Dijonu. 1. října jsme po dlouhé a únavné cestě dorazili do Valtic. Poznávací zájezd se líbil a program bude pokračovat. Nejedná se totiž o jednorázovou akci, ale o dlouhodobý program spolupráce vinařských škol v rámci Evropské unie. Už jenom poznání cizích technologií, zkušeností a také zdokonalení v cizím jazyku je pro studenty přínosem. Těšíme se na pokračování programu. Michala Zajícová, -ijs- Na Vánočním koncertě v Základní umělecké škole Stalo se již krásnou tradicí pořádání Vánočních koncertů. Ten letošní se uskutečnil ve čtvrtek 21.prosince a přišlo se na něj podívat mnoho rodičů. A muzikanti, ti nejmladší i ti starší, se opravdu činili. Co do počtu účinkujících vedly dechy - trubky, klarinety, zobcové flétny a saxofony. Zvláště ten poslední, moderní hudební nástroj saxofon, začíná být mezi kluky a děvčaty velmi populární. Pak jsme slyšeli žáky z oddělení kytar. Ten nejmenší hrál na kytaru, které se říká půlka. Nejvyspělejšími žáky se představilo oddělení klavíru. Oživením pak bylo vystoupení žáka na bicí. Zahrál krátkou skladbičku od Jiřího Ambrože - Rozehrávka. Je potěšitelné, že mezi vystupujícími se objevila i řada malých muzikantů z přípravky a prvních ročníků. Dá se říct, že zájem o hru na hudební nástroje i o akce školy neustále roste. A tak skoro hodinu a půl dlouhý koncert malých muzikantů odměnili posluchači mohutným potleskem. Vládla příjemná předvánoční nálada. Jar. Krbeček 6

7 Odjezdy vlak ze zastávky Valtice m sto Platí od do Sm r B eclav Sm r Mikulov vlak íslo p íjezd odjezd poznámka vlak íslo p íjezd odjezd poznámka Os :15 5:16 0:00 Os :08 5:09 27 Os :17 6:18 27 Os :10 6:11 19 Os :17 7:18 19 Os :10 7:11 Os :17 8:18 Os :10 9:11 Os :14 10:15 Os :10 11:11 Sp 1924/5 11:45 11:46 50 Os :10 12:11 19 Os :17 12:18 Os :10 13:11 Os :17 13:18 19 Sp 1926/7 14:10 14:11 50 Os :17 14:18 Os :10 14:11 19 Os :17 15:18 19 Os :10 15:11 Os :17 16:18 Os :10 16:11 28 Sp 1928/9 16:45 16:46 50 Os :10 17:11 Os :17 17:18 28 Os :10 18:11 28 Os :17 18:18 Os :10 19:11 16 Os :17 19:18 Os :10 21:11 12 Os :14 20:15 12 Vysv tlivky: nejede 24., 25., 31.XII. nejede 24.XII. jede v X; nejede XII. jede v X, (6) a 1., 8.V., 5.VII., 28.IX.; nejede 7.VII., 29.IX.18.XI. jede v X a, nejede 24.,25.,31.XII., 8.IV., 5., 6.VII., 28. IX., 17.XI nejede 25.XII. jede v 5.V. X pracovní dny (zpravidla pond lí až pátek) (6) sobota 7

8 Trochu vzpomínek i současnosti Často slýchám z rozhlasu i televize o Šengenských dohodách či dohodě, ke které snad máme přistoupit nebo o to usilujeme a nebo máme usilovat? Dosti často o tom přemýšlím. Snad proto, že mám na to čas a také méně jiných starostí, které možná trápí lidi později narozené. Vidím jak se Valtice rozvíjejí, všude se staví a podniká. Jako člověk dříve narozený si vzpomínám také na jedno i když ne slavné období (bylo údajně i ještě slavnější, ale to já nepamatuji), kdy Valtice byly spádovou obcí ze všech světových stran. Pak nastalo údobí, kdy bylo skoro nežádoucí, aby se o Valticích byť jenom mluvilo, i když hýřilo stavitelskými a přírodními krásami. Na železniční zastávce byl nedůvěřivě kontrolován každý cizí člověk. To proto, že kromě občanů tohoto města se změnila i jeho geograficko-politická poloha. Spádovou obcí se staly Valtice jen pro Úvaly a nepatrně pro Hlohovec. Po změně politických poměrů jsme se stali s velikým halasem členy evropského společenství, což se projevuje hlavně tím, že ze sdělovacích prostředků slyšíme jak naši političtí představitelé soutěží v tom, jak z tohoto společenství co nejvíce urvat a kdo urval méně než ten druhý. Vůbec není slyšet co do toho společenství přineseme nebo čím toto snad obohatíme. Pro Valtice se toho také moc nezměnilo a nebýt několika nadšenců první chvíle, jsme snad neměli ani tu stávající skulinku směrem na jih. Bez změny politických poměrů, několika nadšenců pro podnikání a oné skulinky na jih by naše Valtice nerozkvetly tak, jako to musí být zřejmé každému soudnému člověku. Aby toto kvetení mohlo přinést své ovoce a toto ovoce zase užitek, domnívám se, že je nutné udělat z našeho města opět spádovou obec ze všech světových stran. Myslím přitom na občany dnes rakouských, a po Šengenu evropských, obcí Katzelsdorfu a Reintalu, kteří to mají geograficky k evropskému Valtickému pekaři, kadeřníkovi, obchodníkovi i lékaři blíž, než do jiných obcí v jejich blízkosti. Ať mi, prosím, prominou Valtičtí hospodští, cukráři a všichni ostatní, které jsem nejmenoval a kteří poskytují práci a obživu svým zaměstnancům a platí nemalé daně, a tím i můj důchod. Při pohledu na turistické i jiné mapy vidíme zakresleny dvě okresní silnice, nebo silnice II. či III. třídy do obcí Reintal a Katzelsdorf. Doporučuji snad každému občanovi nebo zájemci o osud našeho města, aby tyto cesty vyhledal a pokusil se po nich se projít nebo snad projet až po kud to zákony a pohraniční policie dovolí. Apeluji na všechny Valtické podnikatele a plátce daní, aby tlačili na všechny politiky a zástupce, aby se také na tento stav a tuto ostudu podívali. Před časem se mi dostalo té cti, že mě členové muzejního spolku vzali sebou na setkání s příznivci obecního muzea v Bernhardstalu. Při tom jsme byli, jak již bylo napsáno, pohoštěni v Katzelsdorfu a byla nám ukázána ona cesta z Katzelsdorfu do Valtic. Také nám bylo sděleno, že i z Reintalu jejich úsek vypadá obdobně. Nevím jak ostatním naším účastníkům, ale mě bylo stydno. Nelze než konstatovat, že ony Šengenské dohody úřady v dnešním rakousku, v obci Katzelsdorf nebo Reintal vůbec nezaskočí nepřipravené. Je jisté, že uplyne ještě dosti dlouhá doba, než vstoupí tyto dohody v platnost (naši politici se činí, aby to ještě nějaký čas trvalo), ale představitelé našeho města by se mohli i na tento problém zaměřit už teď. Snad by nebylo nutné myslet ihned na asfalt, ale aspoň vyčistit tuto silnici, aby bylo zřejmé, že se o silnici jedná. Jan Polák Pravda o Černých baronech Jelikož u PTP byli muži i z Vašeho kraje, mohu Vám nabídnout list: Pravda o Černých baronech. Text přehlédli muži z našeho lágru i cely. Prosím o umístění listu do novin, archivu, kroniky, aby se tento důležitý dokument zachoval pro příští pokolení. Děkuji Vám. V padesátých letech byly zvláště rolnické rodiny krutě pronásledovány. Ale uvedu případ z doby normalizace. Hartmut TAUTZ, nar byl při ilegálním přechodu státní hranice zadržen a předhozen zuřivým psům, kteří ho ukousali. Za tyto zločiny nebyl u nás nikdo potrestán! Musí se něco stát, nebo se něco stane S pozdravem Bohuslav Skalský, Poniklá 208 a nyní tedy Pravda o Černých baronech V padesátých letech se nedostávalo v ČSR uhlí, zkrátka neměl ho kdo v dolech nakopat. A tu přišel na spásný nápad prezident republiky Klement Gottwald a jeho zeť, ministr národní obrany JUDr. Alexej Čepička, že by uhlí mohli nakopat vojáci. Tento protizákonný návrh ještě schválil smutně proslulý Bedřich Reicin, který později skončil na šibenici. A tak byly utvořeny útvary PTP - pomocné technické prapory. A k nim byli povoláni na dobrozdání místních nebo městských národních výborů politicky nespolehliví vojáci. Nyní mi čtenáři dovolte, abych se obšírněji zmínil o těch, kterým se dostalo té cti u PTP sloužit. Nejvíce nás bylo, co jsme měli v posudku napsáno rolnický původ. Ostatně z 244 nevinných lidí, kteří byli v padesátých letech popraveni, bylo nejvíce rolníků nebo mužů rolnického původu. Na druhém místě to byli synové živnostníků. Zde stačilo, když byl otec trafikant nebo matka hokyně a synáček narukoval k PTP. Také tu byli synové rodičů, kteří vlastnili majetek, stačil rodinný dům. Početnou skupinu tvořili vysokoškoláci, kteří byli z politických důvodů vyloučeni z vysokých škol. Jen málokterému se po vojně podařilo studium dokončit. Další skupinu tvořili duchovní a věřící. Běda mládenci, který před vojnou chodil do kostela! A dál tu byli příslušníci jiných politických stran než KSČ. K PTP byli též povoláni ti, kdo byli jiné národnosti než české a slovenské. A ještě tu byli rebelové. Jim se stále něco nelíbilo. Také byli k PTP povoláni muži nebo jejich příbuzní, kteří ve druhé světové válce bojovali na západní frontě. Nesmím zapomenout na učitele a profesory. Ti se dostali k našim útvarům proto, že málo vtloukali do hlavy žákům a studentům marxismus. A i ten voják, který měl příbuzného v zahraničí (stačil bratranec) byl povolán k PTP. Ti mladí muži, kteří se pokusili o ilegální přechod státní hranice a byli při tom dopadeni, rovněž sloužili u PTP. Nejméně početnou skupinu tvořili šlechtici, baroni a hrabata. Zvláštní skupinu tvořili ti, kteří měli od obce či města v posudku napsáno z ostatních důvodů. Oni marně pátrali proč u PTP jsou. Velmi jsme my mladí litovali ty, kdo byli u PTP povoláni na paragraf. Zde ať mi čtenáři prominou, že si číslo tohoto paragrafu nepamatuji. To byli vesměs starší muži, kteří měli základní vojenskou službu dávno za sebou. Tak se stalo, že mezi námi byli vojáci, kteří se narodili v 19. století! Pomocné technické prapory byly tzv. lehké, kde vojáci pracovali na stavbách, a těžké, kde pracovali v dolech, v podzemí. Vojenská služba u PTP trvala dva roky. Ale ti, kdo dostali z obce či města do posudku návrat nežádoucí sloužili déle, já kupříkladu plných třicet měsíců a deset dnů. Bylo to v Petřvaldě u Karviné v letech Ti, kteří četli knížku Miroslava Švandrlíka Černí baroni nebo zhlédli stejnojmenný film, mohou snadno nabýt dojmu, že jsme si užívali legrace s hloupými důstojníky, vytloukali hospody a chodili za ženskými. Je sice pravda, že naši velitelé byli s intelektem na štíru, ale o to byli krutější. V tomto směru hlavně vynikal velitel praporu Michal Lukáč a velitel roty nadporučík, později kapitán, Jaromír Gřešek, který vojáky nepouštěl ani k zubnímu lékaři, i když se jednalo o bolestivý případ. Náš tábor byl obehnán ostnatými dráty a hlídali nás strážci s ostře nabitými samopaly a cvičenými psy. A jaký byl náš denní režim? Bylo to osm hodin práce na dole, dvě hodiny výcviku v terénu a dvě hodiny politického školení. Na práci na šachtě jsme nebyli zacvičeni, na bezpečnost práce se moc nehledělo, na některých úsecích se pracovalo v rychlém tempu, proto docházelo k častým úrazům, někdy bohužel i ke smrtelným. A zatímco my jsme sloužili beze zbraně u útvaru PTP, naše rodiny doma byly krutě pronásledovány. Jediným štěstím pro nás bylo, že se odebrali na věčnost sovětský krutovládce Josef Vissarionovič Stalin a hrobař národa Klement Gottwald. Jinak bychom svůj bídný život skončili v sovětských koncentračních táborech na Sibiři. Po propuštění do civilu nás čekalo další šikanování Ačkoliv to zní jako zlý sen, to, co jsem zde vylíčil, se skutečně stalo, a to v polovině dvacátého století ve Střední Evropě S úctou vzpomínáme na kamarády, kteří v dolech padli, a na ty, kteří se kvůli popsaným útrapám dnešních dnů nedožili. Čest jejich památce. I kdyby našim pronásledovatelům odpustil Bůh, my nikdy! Černý baron Bohuslav Skalský z Poniklé 8

9 Toulky valtickou historií Oheň - dobrý sluha ale špatný pán Valtice, jak dokládá historie, nikdy neměly nouzi o požáry. Lidé ve středověku se tomuto nebezpečnému živlu bránili jak uměli. Nejčastěji to bylo vodou a modlením k patronům, kterými byli původně svatý Vavřinec a Agáta. Svatý Florián se dostal na přední místo mezi patrony ochraňující proti ohni až koncem patnáctého století. Říkalo se: Svatý Florián, s vědrem vody pán, nám k ochraně byl dán. Florián byl nejen ohni byla tehdy jednodušší, protože osídlení leželo mezi dvěma potoky, které městem protékaly. První zaznamenaný valtický požár je datován na březen 1426, kdy husité vtrhli do Valtic a vyplenili a vypálili minoritský klášter, stojící před branami města. V roce 1439 byly Valtice vypáleny vojskem Jiřího z Poděbrad. V Gelčinské čtvrti v roce 1661 vyhořelo 11 domů. Požár řádil také v roce Dokladem o tomto požáru je dopis valtického faráře, ve kterém sděluje, že postiženým ohněm bylo vyplaceno 1300 zlatých z darů vybraných u zázračného obrazu Panny Marie v lesíku. V roce 1926 opět hořelo. V důsledku tohoto požáru byl v lednu 1727 z obavy před poškozením přemístěn zázračný obraz Panny Marie z lesíku do kostela Nanebevzetí Panny Marie. Jedna z největších katastrof postihla Valtice v roce 1763, kdy lehlo popelem 88 domů včetně radnice. Zápisy udávají, že požár vznikl vedle Vídeňské brány na Sobotní ulici v domě pana Freimanna, kde se vzňala koňská kůže. Oheň se zastavil až nad Mikulovskou ulicí. Pro obnovení radnice byla zřízena komise, v jejímž čele stál knížecí úředník František Valášek. Zpráva o tomto požáru byla nalezena v roce 1878 ve věžní kopuli při přestavbě radnice. V roce 1765 vyhořel na Josefském vrchu větrný mlýn. Požár vznikl v důsledku nedostatečného mazání. Byla to údajně obrovská vatra, při které během půlhodiny majetek v hodnotě 6000 zlatých skončil v popeli. Již v době Marie Terezie byla v Rakousku stanovena pravidla pro zamezení a hašení ohně. Až její syn Josef II. vydal řád k řešení ohně pro kraje České. Byl vydán 25.června 1785 a začíná slovy: My Josef Druhý z Boží milosti vyvolený Římský Císař, po všechny časy Rozmnožitel Říše, v Germanii, též Uherský a Český Král... aby těm truchlivým, vždy daleko se rozmohlým následků ohně dle možností se zamezilo, uznali jsme zapotřebí býti pro kraje České země řád k hašení ohně ustanoviti... Tento spisek obsahuje 59 v němčině a češtině. patronem hasičů, ale byl také ochráncem proti suchu, ohni, povodním a neúrodě polí. Středověk neoplýval samozřejmě žádnou protipožární technikou. Proti ohni se osvědčilo dopravování vody lidskými řetězy. Voda byla podávána v nejrůznějších nádobách. Používaly se okovy, putny, kádě, hrnce, ba dokonce i vysmolené koše. Staré pasovské, seefeldské a rauhensteinské listiny nemáme k dispozici, abychom věděli, kolikrát hořelo na starém hradě a v podhradí. Ani z dob předhusitských žádné záznamy o požárech nejsou. Víme však, že valtický hrad a jeho podhradí vždy trpělo průchody vojsk ať už moravských, rakouských nebo jiných. Každé středověké vojsko vidělo v ohni při dobývání dobrou zbraň. Možná, že ochrana proti 9 Velký požár postihl město v roce Vznikl 9.března ve stodole městského pekařství Jana a Jiřího Zachara za Františkánským klášterem. Požár se rozšířil vlivem silného větru skoro na celé město. Obětí plamenů se stalo 86 domů včetně lisoven, 4 samostatné lisovny a 14 stodol. Některé domy shořely do základů. Jakoby zázrakem se podařilo

10 kožešníkovi Františku Beckerovi uhasit oheň v ulici těsně pod františkánským kostelem (dnes ulici Kopečné). Na tomto domě je dodnes umístěna pamětní deska hovořící o této velké katastrofě. Požár se rozšířil až na Josefský vrch, kde shořelo velké množství stavebního dřeva a dvě stodoly. Po této katastrofě žádali radní města o pomoc knížete Aloise I. z Liechtensteinu. Ten obci poskytl úvěr zlatých a obětem stavební dřevo za režijní cenu. Magistrát města Vídně vypsal požární sbírku, zavedl všeobecnou požární daň, město bylo zbaveno povinnosti poskytovat ubytování a stravu vojskům a povinnosti mýtného a také tzv. potahových služeb. Současně bylo požádáno u arcivévody Karla o zapůjčení tažných koní od dělostřeleckého vojska ležícího v blízkém okolí. Kromě válečných požárů bylo i mnoho požárů, které založili žháři z nejrůznějších důvodů. Bylo to v roce 1807, 1844 a Také v roce došlo v Růžové ulici pod parkem k několika požárům. Na ochranu obyvatel byla ustanovena požární stráž, která zlikvidovala další požár a dopadla viníka. Žhářem byl nějaký Veitl, bratr valtického mlynáře z mlýna dnes známého jako Šedův. Byl odsouzen, ale trestu se vyhnul tím, že se sám oběsil. V roce 1879 hořelo v domě Kateřiny Newesové č.131. V roce 1885 shořela stodola pekařského mistra Ciffera na Vídeňské ulici. V srpnu téhož roku stodola rukavičkáře Johana Bahra na Mikulovské ulici a v prosinci dům Klementové Antonie č. 44. Zvlášť hojný na požáry byl rok Hořelo v Lednické aleji, v Růžové ulici a v Mikulovské ulici. Obětí ohně se stalo celkem 12 domů, 3 stodoly a kůlna. V roce 1891 shořela Anně Dadákové stáj v domě č. 57 a dále hořel v ulici Břeclavské dům č V roce 1893 vypukl požár na Bořím Dvoře, kde shořela větší část svezeného ječmene a mlátička. V roce 1894 vyhořel zámeček Belveder. V roce 1907 shořel dům manželů Kampnerových v Růžové ulici č. 78. Pravděpodobně tímto požárem zmizela z Valtic poslední slaměná střecha. První dobrovolní hasiči byli ve Valticích v roce Spolek dobrovolných hasičů je jedním z nejstarších spolků ve Valticích. Spolek měl svůj prapor, ale ten se nedochoval. Přístroje tehdejšího hasičského sboru byly umístěny ve Školní aleji pod zámeckým parkem. Byla to ruční stříkačka, vodní vůz, hadice, džbery a žebře. V těchto starých depech byly zaparkovány také cestovní a společenské vozy. První hasičská zbrojnice byla postavená teprve v roce 1932 v ulici Zámecké (dnes v prostoru obchodního domu Jednota). A jak vypadala? To vám napoví přiložené foto a krátký popis. V přízemí budovy byly garáže se třemi výjezdovými vraty. V prvním patře byl prostorný společenský sál. Součástí budovy byla věž sloužící k sušení hadic. Ještě za první Československé republiky starostové využívali předpisy převzaté z Rakousko Uherska. Ty umožňovaly přenášet zodpovědnost starostů za hašení požárů na dobrovolné hasičské sbory. Stavitelem byl Mathias Katzer. Zbrojnici krášlila soška svatého Floriána patrona hasičů. V době vzniku měla požární zbrojnice ruční hasící stříkačky tažené koňmi. Teprve později byla pořízena motorová autostříkačka a každý hasič ji musel umět ovládat. Mezi zasloužilé a obětavé hasiče patřil učitel Hans Šostal a strojník Hader a pan Kovář. Posledním předválečným velitelem byl Franz Steiner. Město se však nevyhnulo dalším požárům. V roce 1932 vypukl požár v dřevníku drogerie Franze Blaty. Ve zbytcích požáru byla nalezena ohořelá mrtvola hodináře Karla Steinecka. V roce 1942 byl v protektorátu ustanoven pluk požární policie Čechy Morava. Mužstvo pluku tvořili čeští četníci a příslušníci finanční stráže. Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava vydaná 27.ledna 1942 je k nahlédnutí v Městském muzeu, sborech měst a obcí. V roce 1945 v důsledku válečných událostí vyhořelo několik domů v ulici Tkalcovská a Břeclavská. Po roce 1945 byla činnost hasičského spolku obnovena a ve svém počátku spolek především pomáhal při obnově a budování města. Hasičské spolky se také vždy plně podílely na společenském životě města, ať už to bylo za Rakousko-Uherska, za první republiky, v poválečné době či v současné době. Organizovaly plesy, mikulášské besídky, sportovní akce, vycházky do přírody s mládeží atd. V nedávné minulosti se hasiči zúčastňovali branných závodů, které pořádal Československý svaz požární ochrany a získali ocenění jak v okresních, krajských i celostátních soutěžích. Místní jednota ČSPO Valtice také pořádala soutěže požárních družstev o Putovní štít města Valtic. Při výstavbě nákupního střediska a silničního průtahu byla požární zbrojnice z roku 1932 zbořena. Teprve letos se valtičtí hasiči i občané dočkali nové požární zbrojnice. Za výše uvedených 580 roků bylo ve Valticích požárů víc než dost. Můžeme být jen rádi, že hasiči i svatý Florián nad Valticemi přece jen drželi ochrannou ruku. Jinak by nám asi z historických částí města sotva co zbylo. Lada Rakovská, Muzejní spolek Valtice (překlad z německých textů Jan Polák) 10

11 Venerie Tato, pro nás tehdy děti tajemná budova, stojí na ulici stejného jména K Venerii. Lichtenštejnové, s růstem majetku a rozmachu moci, věnovali neustále větší a větší výdaje na svou reprezentaci, k níž patřily i náročné parforsní hony. Tento způsob lovu pomocí smečky psů a koní přivezl Karel Eusebuis z Francie, kde byl hostem francouzského krále. Počáteční hony byly skromné, protože Karel Eusebius neměl dostatek psů. Jako nadšený myslivec a ještě lepší chovatel koní v Evropě měl ještě dalšího a užitečného koníčka architekturu a stavitelství. Nejenže nechal postavit farní kostel ve Valticích ( ), ale mnohem dříve, již v roce 1639, kostel ve Schrattenbergu, 1641 kostel v Poštovné, 1645 kostel v sousedním Katzelsdorfu a zvony pro mnoho obcí. Karel Eusebius zanechal svému nástupci, Janu Adamovi Ondřejovi, dluh zlatých. Při všech možných úsporách, které zavedl, si však nedovolil zrušit parforsní hony. Tyto hony totiž začínaly být módní a oblíbila si je i vysoká šlechta. Teprve za panování knížete Aloise I. Josefa ( ) však dostávají hony a život na zámku ve Valticích nový lesk. Parforsní způsob lovu je stále více v oblibě. Početní potřeba psů se neustále zvyšuje. V té době jsou budovány další stavby pro potřeby panských honů, jako je stavba Venerie pro rozšíření chovu psů, podle návrhu Josefa Hardmutha, se všemi potřebnými pomocnými budovami, výběhy pro psy a byty pro personál. Podle návrhu od stejného architekta byla v Bořím lese, mezi Valticemi, Břeclaví a Lednicí postavena tzv. Oborová zeď, která uzavírala areál asi 270 ha. Byla dlouhá asi 5 km a vysoká 3 m a její součástí byl i hlídací domek. Pro pohodlí příjezdu na loviště byla postavena lednická alej z kaštanů a lip a Ladenská (Lanštorfská) alej byla osázena topoly a modříny. V uzavřené oboře šlo doslova o štvanici. Svědčí o tom čísla z jednoho honu, při kterém bylo uloveno králíků, zajíců, 718 bažantů a koroptví. Samozřejmě, že pro doplnění tak velkých úbytků zvěře, musela být zvěř odchycena a dovezena z jiných revírů. Můžeme se dočíst, že kníže zval na tyto hony snad každého, kdo měl nějaké jméno a postavení. Tak početné úlovky si vyžadovaly stavbu skladu na ulovenou zvěř. Tato stavba stojí ve sklepní ulici s popisným číslem 380, tzv. Wildbretschupfen šopa na zvěřinu, která je dnes přestavěná na byty. Při všech starostech s dluhy po otci, věnoval Jan Adam Ondřej, předchůdce Aloise I., dosti velkou pozornost právě Venerii. Chov psů na Venerii se neustále rozšiřoval, takže v období za Aloise I. dosahoval 87 kusů pro různé druhy honů. Pro tak vysoký počet psů, koní a personálu bylo zapotřebí hodně vody. Takže Adam Ondřej usoudil, že najít vodní zdroj bude levnější než vodu dovážet. Zdroj vody se našel v roce 1794 na Rajstně a ještě v témže roce byl do Venerie postaven vodovod a protažen až do zámecké zahrady. Z Venerie se stává nejen velký, ale hlavně drahý provoz, ovšem potřebný pro reprezentaci. Roční náklady na Venerii činí až zlatých. V roce 1805 nechal kníže pro potřeby parforsních honů zakoupit 40 psů z Anglie. Dalo se předpokládat, že při tak vysoké koncentraci psů může dojít k výskytu chorob. V roce 1806 se vyskytl psí mor. V té době měla Venerie celkem 60 kusů psů. 30 kusů bylo ponecháno a léčeno na Venerii, dalších 30 bylo rozděleno do 30 domů ve městě za 1 zlatý za psa a měsíc. Tato dohoda mezi Venerii a obyvatelstvem neměla dlouhého trvání, protože nájemníci si stěžovali, že jim psi ničí drůbež. Později, za panování knížete Jana, byla snaha Venerii přestěhovat do Bořího lesa, do tzv. Obory. Současná hájovna se měla přestavět podle plánů knížecího architekta Poppelaka a měly se postavit i další potřebné budovy. Přes různé potíže a stížnosti obyvatelstva proti Venerii se tato myšlenka nakonec neuskutečnila. Ba naopak. Venerie byla velkoryse přestavěna, byl zrušen 1 byt a tím vznikl prostor až pro 130 kusů psů. Od knížete Esterhazyho bylo zakoupeno dalších 6 koní pro potřeby parforsních honů. Valtický řezník Zischka uzavřel s Venerii smlouvu na pravidelnou dodávku vnitřností pro psí kuchyni. Velitel osobní gardy knížete, hrabě von Langendonc, se stává současně velitelem Venerie. Velký počet psů si vyžadoval i jejich pravidelné cvičení. To dostal na starost tzv. Hundsmajor, který prováděl pravidelné cvičení jednotlivých skupin psů, které se uskutečňovalo v prostorách dnešní cihelny. Kromě velitele, Hundsmajora, tu pracovalo hodně řemeslníků, ošetřovatelů, 1 kuchař, který připravoval pro psy krmení, 2 hajní jezdci na koních, zejména pro výcvik psů pro parforsní hony. Valtická sláva parforsních honů mezi Valticemi a Lednicí trvala až do roku 1876, kdy se uskutečnil poslední parforsní hon. K ukončení těchto honů došlo z několika důvodů. Uvádí se, že tím hlavním byla skutečnost, že začala sílit nejen v okolí, ale vůbec v Evropě, Sdružení na ochranu přírody a zvěře. V témže roce nechal kníže Jan II. zbořit Oborovou zeď v Bořím lese. Zánikem parforsních honů zaniká pomalu i dřívější sláva Venerie. Stavy psů se snižují na potřebu běžných honů. V roce 1809 postihla Venerii další kalamita chorob psů, uhynulo 25 starších vycvičených psů pro parforsní hony. Panské hony jsou uskutečňovány s nemenší slávou jako dříve. Na večerní bály jsou dokonce zváni knížecí hajní s manželkami i s pohlednými dcerami. V této podobě trvají hony zámeckého panstva a jejich hostů prakticky až do zahájení I. světové války. Dipl. Ing. Vilém Komoň 11

12 Kniha na pokračování MVDr. Ivo Sobotka Rusko na prahu 21. století Kapitola 12 Gulag Probudili jsme se do nádherného slunného rána uprostřed pohádkové přírody a málokdo odolal okamžitě se ponořit do vln jezera, na jehož břehu jsme stanovali. Příprava snídaně se trochu protáhla a tak jsme měli čas si ještě jednou obejít Lobskoje, sympatickou vesničku, ve které jsme strávili poslední noc na pevnině před odplutím na Solovecké ostrovy. Řeklo by se úplně idylická atmosféra, moje pocity toho rána ale byly přece jen trochu rozpačité. Důvodem byl program, který nás v nejbližších chvílích a následujících dnech čekal. Mohl jsem se sice zcela jistě těšit na krásnou přírodu, zároveň jsme se však chystali zavítat na místa, o jejichž smutné historii už jsem toho spoustu věděl z knih. Mnohé názvy měst a objektů, které jsme se chystali navštívit popsal důkladně držitel Nobelovy ceny za literaturu Alexandr Solženicyn v knize Souostroví Gulag. Slovo Gulag je zkratka, celý název zní Glavnoje upravlenije ispravitelno trudovych lagerjej, přeloženo do češtiny Hlavní správa nuceně pracovních táborů. Je to autentická, a kdo to četl snad potvrdí, že i velmi drsná výpověď člověka, který tábory nucených prací za Stalinovy éry zažil na vlastní kůži. Je to už dlouho, co jsem tuto třídílnou Soženicynovu knihu četl, ale hluboce na mě zapůsobila a některé pasáže spojené právě s místy do kterých jsme přijížděli, mám dodnes vryté v paměti. Z Lobského jsme jeli jen asi půl hodiny podél severního břehu Oněžského jezera k obci Povenec a stanuli jsme na uměle vybudovaném břehu u klidné vodní plochy. Pásl se tu dobytek, na druhém břehu bylo možno vidět nově postavený dřevěný kostel. Toto místo bylo ale střeženo nervózně se chovajícími uniformovanými strážci, což signalizovalo, že je něčím důležité. Touto naší první dnešní zastávkou byl totiž Bělomořsko baltský kanál, čili první velká stavba, kterou vybudovali vězni z táborů nucených prací začátkem třicátých let minulého století. Stavělo se na přímý pokyn soudruha Stalina, který vydal jasné instrukce, aby byl kanál vybudován v krátké době a aby byl levný. Stanovil nemožný termín 20 měsíců. Nebudu vyprávět o otřesných podmínkách, za kterých vězni pracovali. Solženicyn to popsal dokonale a jde z toho mráz po zádech. Nakonec se ale nemožné stalo skutkem a kanál byl dokončen ve stanoveném termínu. Oficiální propaganda tvrdila, že kanál začalo stavět sto tisíc lidí a sto tisíc jich ho také dokončilo. Zdvořile však mlčela o tom, že šlo o úplně jiné lidi, protože ti původní a mnozí další podlehli nelidským podmínkám a při stavbě kanálu zemřeli. Na památku těchto obětí byl v nedávné době postaven kostel, který jsme viděli na druhém břehu. Minulé časy však nevybíravým způsobem připomínali také strážci kanálu, kteří nám jej dovolili fotit pouze z našeho břehu a pouze směrem na sever. Z mostu už to možné nebylo a na jižní stranu jsme se nesměli skoro ani otočit. Zase jedna těžko pochopitelná věc v Rusku. Přesto se některým povedlo zmáčknout spoušť i zakázaným způsobem. Podle nervózního chování uniformovaných ozbrojenců asi docela riskovali. Těžko říct proč je kanál stále tímto způsobem hlídán. Je totiž veřejným tajemstvím, že Bělomořsko baltický kanál je od začátku prakticky k ničemu, protože je mělký. Mohl být postaven tak rychle jen proto, že vězni jeho stavbu museli ve své snaze o přežití šidit jak to jen šlo. Je tedy logické, že jsme během půl hodiny neviděli žádnou loď kanálem plout. Pravděpodobně bychom se nedočkali ani kdybychom zde byli až do večera. Přesunuli jsme se kousek dál, do obce Sosnova, kde jsme konečně pořádně spatřili rozsáhlou vodní plochu Oněžského jezera. Ač se jednalo podle mapy pouze o jeho severní výběžek, ocitli jsme se na břehu obrovského zálivu s písečnou pláží. Ponořil jsem se s ostatními do vln a byl jsem překvapen, že voda ani v těchto severních šířkách není nijak studená. Další zastávkou bylo město Medvežegorsk. Na první pohled vypadalo stejně ošklivě, jako některá další města v této oblasti, uvnitř jednoho z oprýskaných domů jsme však objevili velmi pěkné občerstvení a ochutnali bliny s masem. Nic zajímavého k vidění v tomto městě nebylo, využili jsme tuto zastávku pouze k občerstvení a k nákupům. Nicméně i toto město musel Alexandr Solženicyn ve své knize zmínit. Ve třicátých letech minulého století tady bylo jedno ze středisek Správy zvláštních soloveckých táborů a jako památka z této doby zde dodnes zůstalo několik baráků. Takových středisek bychom v této oblasti našli víc, a jak už sám název napovídá, mají svůj původ na Soloveckých ostrovech, kam jsme měli namířeno. Právě na těchto ostrovech v Bílém moři těsně pod polárním kruhem vznikly první tábory nucených prací, které se poté rozšířily po celé Karelii a dále postupně do celé obrovské země. Abychom se dostali na Solovecké ostrovy, museli jsme ještě projet z Medvežegorska dlouhou cestou tajgou na sever až do přístavu Kem. Cesta vedla naštěstí krásnou přírodou, na těch nejhezčích místech jsme si udělali zastávky. V minulé kapitole jsem popsal, jak jsme z oken autobusu zahlédli losa i jak jsem se téměř rozpustil v nekonečnosti obrovské přírodní scenérie v oblasti Segeži. Pozdě večer, ale ještě za normálního denního světla jsme konečně dorazili do přístavu Kem, ležícím na 65.stupni severní šířky. Městem jsme jen projeli, nebylo na první pohled ničím zajímavé a určitě ani nepatřilo k těm výstavním. Zato v souvislosti s Gulagem patří opět k těm smutně proslulým místům. Vězni zde byli nuceni budovat bažinami Kem-Uchtinskou nedlážděnou cestu, což byl projekt, který také patřil k těm téměř neuskutečnitelným. Dostat se sem bylo svého času to nejhorší, co se vězňům mohlo stát. V létě zde tonuli, v zimě mrzli na kost. No a samozřejmě byl Kem také střediskem, kde byli vězni shromažďováni k transportu na Solovecké ostrovy. A naopak, koncem dvacátých let minulého století odtud opačným směrem, protože, jak už jsem uvedl, pracovní tábory postupně začaly vznikat po celé Karelii. Autor Souostroví Gulag popsal důkladně hrozné poměry v Kemu i během transportu na ostrovy. A samotnému životu na Soloveckých ostrovech v letech , tj. v době, kdy se zdejší Kreml spolu s dalšími objekty proměnil ve vězení, věnoval celou kapitolu. A tak jsem byl už před cestou sem velmi dobře informován o zdejší historii. Protože Solovecké ostrovy leží na hranicích velké říše, bylo třeba původní klášter předělat na pevnost. Kolem tohoto duchovního centra tedy byly postaveny široké zdi s osmi věžemi a úzkými střílnami. Trestanci tam byli posíláni už dávno před bolševickou revolucí, mnichům bylo nařízeno, aby je hlídali. Tyto okolnosti spolu s kvalitním zavedeným hospodářstvím mnichů a vhodnou vzdáleností od pevniny dvacet až čtyřicet kilometrů - dostatečně blízko pro dozorce a dostatečně daleko pro pokusy o útěk vězňů znamenaly vhodné místo pro vybudování prvních táborů nucených prací v sovětském Rusku. Samotné cely mnichů žijících v Kremlu bylo velmi jednoduché předělat na vězeňské cely, trestanci však byli postupně umísťováni ve všech objektech po celých ostrovech, zejména na poustevnách mnichů. Z klášterního hospodářství se stal sovchoz, mniši dostali nejdříve za úkol méně se modlit a víc pracovat. Práce mnichům nevadila, ale vděčnosti za kvalitní zásobování různými produkty 12

13 se od sovětské moci stejně nedočkali. Po úmyslně založeném požáru v roce 1923 byla na ně svalena vina a oni byli bez milosti deportováni na pevninu. Byli mezi nimi i starci, kteří nikdy ostrovy neopustili a chtěli tam i zemřít. Zůstalo jen pár odborníků z jejich řad, bez nichž by se neobešel chod hospodářství. Asi nejhorším místem na Soloveckých ostrovech byla Sekyrnaja, neboli Sekerní hora, kam jsme si jeden den udělali pěší výlet. V dobách Gulagu zde byla zřízena korekce. Jestliže Ljadiny jsem označil za nejkrásnější místo naší cesty, pak právě Sekyrnaja byla naopak z mého pohledu místem nejhorším. Mohl jsem už dopředu tušit, co mě tam čeká, ale nechtěl jsem se tomuto kopci s drastickou historií vyhnout. Korekce s bidýlky v časech Gulagu ale byla i v samotném klášteře a vězni byli týráni i na jiných místech, což Alexandr Solženicyn ve své knize všechno popisuje. Za všechny ostatní druhy mučení zmíním ještě tzv. pařízky. To znamenalo, že takový vězeň byl v létě přivázán ke stromu a vydán na pospas komárům. V předchozích pasážích už jsem popsal jak vypadají komáři v Rusku a co s člověkem dovedou udělat. Jen jsem se otřásl, když jsem na to pomyslel. Hned na začátku našeho pobytu na Soloveckých ostrovech jsme v rámci prohlídky Kremlu absolvovali i prohlídku muzea. Velká část expozice je věnována právě životu v době zdejšího gulagu. Podrobná prohlídka jenom této pasáže s čtením různých dokumentů by zabrala větší část dne, než jsme si mohli dovolit. Ale vystavené dokumenty a exponáty korespondovaly s tím, co jsem se dozvěděl v Solženicynově knize. Z knihy i z dokumentů vystavených v muzeu se tedy můžeme dozvědět třeba to, že prvními zdejšími vězni byli šlechtici, velkoměstští intelektuálové či kněží, ale také lidé ze střední Asie. Hrdelní zločinci začali přicházet na ostrovy až později. Dochovaly se některé dopisy prvních vězňů, lidí patřících za cara k vyšší společenské třídě, ve kterých vyjadřují své pocity. Co opravdu prožívali se dá vyčíst jen z podtextu, protože dopisy samozřejmě procházely cenzurou, která dovolovala psát pouze ve smyslu živ, zdráv, spokojen. Ve zdejším poničeném a krví smáčeném dvouposchoďovém chrámu byly ještě zbytky bidel o tloušťce paže, na kterých museli potrestaní vězni celý den sedět a udržovat rovnováhu, protože jejich nohy nedosáhly na zem. Když spadli, byli surově zbiti. Na noc si sice mohli lehnout, ale jen jeden na druhého, protože bylo většinou přeplněno. Při prohlídce tohoto kostela jsem se na chvíli připojil ke skupince ruských turistů a poslouchal výklad. Vybavil se mi ale tak živý obraz o tom, co všechno se tu dělo, že mi naskočila husí kůže a chrám jsem předčasně opustil. Ze Sekerní hory jsme odcházeli po příkrých schodech bez odpočívadel, které byly také využity k mučení. Vězeň byl přivázán po celé délce ke kládě, aby byl těžší a takto byl strčen dolů. Mohu potvrdit co se píše v Souostroví Gulag, schody jsou velmi prudké a věřil jsem, že se na nich břevno s člověkem opravdu nemohlo zachytit. Zaujala mě i část expozice věnovaná návštěvě prominentního sovětského spisovatele Maxima Gorkého na Soloveckých ostrovech v roce I o tom jsem se u Solženicyna předem dočetl. Tento proletářský spisovatel žil po roce 1917 dlouhá léta v exilu, na sklonku dvacátých let však přijal výzvu Stalina a vrátil se do vlasti. Protože se z táborů nucených prací přece jen občas někomu povedl útěk na západ a v Evropě se začaly šířit díky těmto lidem neuvěřitelné informace o tom, co se v sovětských lágrech děje, bylo rozhodnuto poslat právě Gorkého, čerstvě navrátivšího se z exilu, aby uvedl ony bludné informace na pravou míru. Vedení zdejšího Gulagu samozřejmě začalo kmitat, vytvářely se Potěmkinovy vesnice, aby Gorkij nic zlého nepoznal. Vězni však si našli cestu, jak dát slavnému spisovateli najevo, že všechno není tak růžové, jak to vidí. Gorkij to podle všeho poznal, nicméně na závěr své inspekční cesty napsal do pamětní knihy zápis plný samé chvály. Toto jeho ubohé chování je většinou připisováno jeho omylům a nerozumnosti. Podle Soženicyna však Gorkij v italském exilu zjistil, že nemá ani peníze ani slávu. Proto se vrátil do Sovětského svazu a přijal všechny Stalinovy podmínky. Proto asi na Soloveckých ostrovech nic špatného nechtěl vidět. Alexandr Solženicyn dokonce píše, že jeho smrt v roce 1936 nebyla zcela přirozená, že se stal obětí stalinských čistek. Tuto informaci jsem si nikde jinde zatím nedokázal potvrdit, ale jestliže je pravdivá, dostal svůj díl odplaty. Ale dost. O táborech nucených prací by se dalo psát ještě velmi dlouho a zejména pro ty, kteří o tom ještě neslyšeli, to musí být drastická četba. Nemohl jsem to ale ve svém vyprávění vynechat, stopy po Gulagu jsou zejména v Karelii stále znát. Já se teď ve svém povídání vrátím do přístavu Kem a popíšu naši plavbu a pobyt na Soloveckých ostrovech z té lepší stránky. Toto pozoruhodné místo si to jistě zaslouží. Už proto, že na rozdíl od vězňů bolševického režimu my jsme zde zažili mnoho příjemných chvil. Příště: Kapitola 13 Bílé noci 13

14 Do nového roku, rady pro spokojený život: Vezměte v úvahu, že velká láska a velké skutky zahrnují velké riskování. Když prohrajete, nenechejte si ujít ponaučení proč. Držte se tří r : respektu vůči sobě respektu vůči ostatním responsibility - zodpovědnosti za všechny svoje činy Pamatujte si, že když nedostanete to co chcete, je to někdy skvělý zásah štěstí. Naučte se pravidla, abyste věděli, jak je správně porušit. Nedovolte, aby malé neshody zranily velké přátelství. Když si uvědomíte, že jste udělali chybu, udělejte okamžitě kroky k její nápravě. Každý den buďte nějaký čas o samotě. Otevřete svoji náruč změně, ale nevzdávejte se při tom svých hodnot. Pamatujte si, že mlčení je někdy ta nejlepší odpověď. Žijte dobrý, čestný život. Až potom zestárnete a budete se dívat zpět, budete se moci těšit z něho podruhé. Milující atmosféra ve vaší domácnosti je základem vašeho života. Při neshodě s vašimi milovanými, řešte pouze přítomnou situaci. Nevynášejte na světlo minulost. Sdílejte svoje poznatky. Je to způsob, jak dosáhnout nesmrtelnosti. Buďte jemní k Zemi. Jednou do roka se vypravte někam, kde jste nikdy před tím nebyli. Pamatujte si, že nejlepší vztah je ten, ve kterém vaše vzájemná láska je větší, než vaše vzájemné potřeby. Posuzujte svůj úspěch tím, čeho jste se museli vzdát, aby jste ho dosáhli. Nový rok ať přinese Vám hodně štěstí, zdraví, pohody doma, v práci či ve škole a mnoho příležitostí k úsměvu, za celou redakci zpravodaje přeje Pavlína Vlková Výzva pro předplatitele Vyzýváme předplatitele Valtického zpravodaje, aby nejpozději do konce února zaplatili předplatné na rok 2007, případně odhlásili jeho odběr. Předplatné můžete zaplatit v hotovosti u p. Milana Lva nebo bankovním převodem na účet /0600 u GEMB. Variabilní symbol platby vám sdělí také pan Milan Lev na tel. čísle Stačí však do avisa k platbě udat Vaše příjmení, případně adresu bydliště a pak nemusíte variabilní symbol zjišťovat. Dodáváme, že po výše uvedeném datu bude v případě nezaplacení předplatného donáška Zpravodaje až do zaplacení pozastavena. Redakce VZ KOPŘIVA VLASTIMIL SILNIČNÍ DO PRA VA VALTICE-CZ Tel:/Fax: , kopri va@valtice.cz "DOMÁCÍ TAXI" Vítězslav Krčka v.krcka@seznam.cz Ivan Bilkovič Za Tesárnou 779 Valtice , vinotek@valtice.cz Mikulovská Valtice Pondělí -Pátek TAXI LEV KVĚTINÁŘSTVÍ Roman HANKE řezané květiny * hrnkové květiny * svatební kytice * smuteční kytice * keramika * slavnostní výzdoby * suchá vazba Mikulovská 175, Val ti ce tel: VALTICKÝ ZPRAVODAJ měsíčník, ročník XXVIII. prodejné, cena 5.- Kč vydává Klub valtických podnikatelů, IČO , náklad 500 ks. Reg. číslo MK ČR E Redakce: Valtice, Nám. Svobody 4., Šéfredaktor: Ing. Pavlína Vlková, sazba Dr. Riebel, tisk: Tiskárna Adámek, Břeclav, příspěvky Ing. Vlková, Ing. Sobotka, schránka Nám. Svobody 4, průjezd k TIC Předplatné: M. Lev, tel info@valtice.cz, rie bel@valtice.cz, internet lednové číslo, vyšlo