Půjčujeme: knihy / časopisy / noviny / mluvené slovo / hudbu / filmy / noty / obrazy / mapy

Transkript

1

2 Půjčujeme: knihy / časopisy / noviny / mluvené slovo / hudbu / filmy / noty / obrazy / mapy Zpřístupňujeme: wi-fi zdarma / e-knihy / on-line encyklopedie / e-zdroje o výtvarném umění, hudbě, filmu Pořádáme: setkání s autory / přednášky / koncerty / filmová představení / výstavy / aktivity pro děti a jejich rodiče / čtení knihovna@mlp.cz

3 Suť Jonáš Hájek

4 Znění tohoto textu vychází z díla Suť tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Agite/Fra v roce 2007 (HÁJEK, Jonáš. Suť. Vyd. 1. Praha: Agite/Fra, s. ISBN ). Text díla (Jonáš Hájek: Suť), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, je vázán autorskými právy a jeho použití je definováno Autorským zákonem č. 121/2000 Sb. Citační záznam této e-knihy: HÁJEK, Jonáš. Suť [online]. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2017 [aktuální datum citace e-knihy př. cit. rrrr-mm-dd]. ISBN (pdf). Dostupné z: Vydání (obálka, upoutávka, citační stránka a grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora- Nevyužívejte dílo komerčně-zachovejte licenci 3.0 Česko. Verze 1.0 ze

5 OBSAH Se mnou se do brnění schováš... 7 Stárnoucí muž se vleče plískanicí... 8 Vykácené hory... 9 Příběh jezírka Chalupa Plavba Bezdomovec Nokturno Kam zmizel holub? Co když na tebe svět něco ví Autoškola Na břehu vězí plno skrytých drátů Velikonoce Ukazuji své milé Jsi ponechaný V bazénu Ptáci probouzejí vzdušné město Aral Záhoří Dva pražce Pod Ledovými slujemi Tři kachny ještě tvoří pravdu Sám? Rovnou Mozart Pohled Sad Krajina s obráceným stromem Večer Koleje V Jasné dny... 38

6 Překlady Sníh tlačí na střechu Okolí zrcadla Koncert v Thomaskirche Předjaří Rozsvítím nápis warte Zkouška Imaginární krajina Souřadnice Požární schodiště Vestojes to měl nějak radši... 49

7 * * * Se mnou se do brnění schováš v náruči starých, zplstnatělých dek do básně, jež jak pevný podpalovač zahoří bíle. Na plný úvazek. 7

8 * * * Stárnoucí muž se vleče plískanicí. Hrbí se v hruškách. Chtěl by ke kamnům. Nastydlý podzim kašle. Smyčce, bicí. V orchestru mlhy hledá vlastní dům. Na vrata fouká. Bláto Nedojde k nim? Uťatá větev. Listy. Žluté stáje. Po cestě zemře. Padne podchlazením. Ve sklepě nový se sklem v ruce zraje. 8

9 Vykácené hory Estétsky ses kochal vyléváním džbánu: každou kapku jsi pak chtěl slíbat zpět. Rovná poušť kolem však zřejmě žízní víc. 9

10 Příběh jezírka Náhle si vzpomněl na nebesa. Vykřikl: Bože! Utonu! Kameněl vědomím, že klesá, a o to víc se blížil dnu. I sochu škrtil v pozdní víře drát, který trestat nepřestal. A kolemjdoucí pyšné zvíře bez povšimnutí kráčí dál. 10

11 Chalupa Vyhaslá kamna příjezdu a černá zrnka myší. Náznaky plísně koberců. Zahradou tání slyšíš. Na stole tramín vypitý. Světnice zešeřelá. Zápraží hostí pozvolna dvě dýchající těla. Vyhlídka do vsi mlhavá. Krajina poztrácená děravou kapsou všednosti, kde ty je tvrdá měna. Ráno i pod peřinou snuje plevelnatá zima. Prostřeno. Nečekaný svit starostem otisk snímá. 11

12 Plavba V ruce se těší rozevřené nůžky: blíženci po stranách a mezinoží jedno. Napjaté magnety, na povel mužských prstů čekají, kdy k sobě sednou. Naše loďstvo, stlučené řeckými nýty! Stojíme na místě, s klidem v žaludku. Moře je zatuhlé a z jeho sítí nevyveslujem ani s bubny předsudků. Ptáme se, kdo ukrad vítr plachtám mezitím k dlani připalčuje Bůh a s panáčky si krátí dlouhou chvíli. Jak se tak všechno zvolna cachtá hladinou, nuda bezvládnosti ještě sílí a z nebes plandá rozstříhnutý vzduch. 12

13 Bezdomovec Včera šel parkem, viděl sem ho, byl to jedináček tmy. Jak palimpsest, vyškrábnutej každým ránem, poslední, co zapisoval, bylo tlustou čárou: Prolnutí sebe se samým, mlel si, já totožnost ať aspoň chvíli Předtím zas v hospodě: Žena a srdce Vypadni, nevzdychej tady, vrchní na něj, voběma trvá, než je rozpumpuješ, co? Teď si můžeš honit akorát tak bycha! Jó, pravdy půllitrů a jejich dna, čísi smrad, ulice domovy naruby, člověk by si to taky kolikrát Je u potoka. Hlásil bych to, ale sem bez dokladů. 13

14 Nokturno U stolu sedí piják, jenž si právě pěstuje tragédii jako fazoli. Dřív brankářem na vnitřním hřišti znavený genitiv schne opodál a nebolí. Bývalý chlast na podlaze prýští ze střepů: sovice třikrát pálená u kamen. Bytem jde dotaz, který loket dal podpírané hlavě zda budu ještě někdy někde přítomen. 14

15 Kam zmizel holub? Nedaleko konzervatoře jsme spatřili cosi zcela bezlakého. Být jen se sebou, je v tom ptaní a žádá odpověď. Kde sebral náš vypečený kraj špatnou parafrázi oběda? Třeba byl v křídlech ještě život a v něm i vzlétnutí bolesti navzdory. Nebo se naskytla nějaká kola, mrštila zbytek přímo nikam a tohle poslala na chodník. Že jsme však tři, zdá se nám akorát směšné to nevědomé neštěstíčko. Osamocený pařát, který průkazně nevyrostl bez těla. 15

16 * * * Co když na tebe svět něco ví, o čem nemáš zdání? Na pánvi hlavy máslo jako sníh ti taje, tvé vnitřní slunce každým hnutím zahřívá je, a život nehýbat se brání. 16

17 Autoškola Pozor na výduť, hladový oko, kontrolovat měrku Nemáš rád řemen? Užívej zbylých ampérhodin! Náš čtyřtakt poháněný starostmi Svou herku žeň dál, ať se nenadýcháš vlastních zplodin. Načteno v postřikovačích, jedeš aspoň stem po dálnici s jedním exitem. 17

18 * * * Na břehu vězí plno skrytých drátů. Plody i trny překážejí blátu. Výpověď všemu, aspoň na hodinu! Podivná změť se zatím změní v hlínu. 18

19 Velikonoce Sobota, bílé víno, z hráze nás hostí pohled na dvě strany. Narcis a Goldmund. Nazítří na mši duní aleluja místních, koupíme vajíčka, nařežeme pruty. Přiložit pár polen. Výhoda skutečnosti, horko, trocha hantecu a pak zas domů. Chci něco říci, jak bych to jen vystih K ránu připluly ledy. Spousta němé suti. 19

20 * * * Ukazuji své milé, jak umím řídit. Auto se třese. Pokrývku rozkládáme roztouženě Znovu se našly i brýle, odložené v lese. Byli jsme, tak přirozeně! 20

21 * * * Jsi ponechaný. Uvidíš holičky, jak zručně zastřihují tvá příčestí. Snad tvá povaha, sklíčená políčky, jednou odemkne, co bylo zaseto. 21

22 V bazénu Kdo nejdřív okusí nohou, možná se vyznává z ochutnávek osudu. Stejně tam sestoupíme. Jordánsky se ponořujeme, zlepšujeme záběry, narážíme na sebe při znaku. Odevzdáváme se. Včerejší podvojnosti, znalost klamných spojů, vše věrně plave s námi: jsme stále oblečeni. Pokud pak máme, již uschlí, zčervenalé oči, je to snad proto, abychom nezapomněli pláč. 22

23 * * * Ptáci probouzejí vzdušné město, ulice rezonují. Spánek se modlí za tři muže v rozích čekárny. Panonské svítání. Ty se soustředíš jen na jedno: že jsi tady, že dnes odpočíváš od psaní pamětí. 23

24 Aral Vyndat špunt, pustit vodu. Líně zkoumat svůj obraz na hladině. Vír poznání tě pije ze všech stran. Jak stojíš na dálnici. Vyčerpán. 24

25 Záhoří Při sestupu ze žhnoucí pláně stromy náhle zestárly. Na lukách pihy posečené trávy, za městem stojí fara s lipami. Krajina spoří. Srpek skutečnosti, krátce přikrytý oparem. 25

26 Dva pražce Na plátno kolejí tma se promítá. Lež, nic nepojede, dokud jsem jen tvá. Odhodíš titulky, tma je spolyká. Běž, předem jako film, za trať, budeš sám! 26

27 Pod Ledovými slujemi Přišli jsme na louku, den sušil dobromysl, rod tažných ptáků lekal ve stínu. Na vlhkém místě, kdes to sotva čekal, byl v Dyji brod, jenž rozděloval tmu. Oddáni proudu jako vodní tráva, stojíme uprostřed a nohy mrznou nám. To nevadí, vždyť není přesně ono, vždyť není úplně a možná ani kam. 27

28 * * * Tři kachny ještě tvoří pravdu nebo ne? Vesla jsou příbor, kterým rozumíme hladině. 28

29 Sám? Sousedi z blízké chaty dnes ještě nepřijeli. Vypínám stiskem bdělým šustivý recitativ. Plyn 2x zkontrolován. Uši mi zaléhají. Až vstanem, zítřek dá jim někoho slyšet znova. 29

30 Rovnou Srpnové pašije na přehradě: hlava hráze je zahalena lešením. Na břehu kalvárie chat, v zátoce hejno spících plachetnic. Voda se neproměňuje. 30

31 Mozart Vzpomínáš? Vyhlídka, zmrzlinový dort, snad někde v Itálii, v létě Tvůj výstřih jak dominantní septakord mé touhy, která probodne tě. Neříkám pravdu? Ó nehraj krutě na moji mysl jako na nástroj Uznávám, drahá: così fan tutte. Pohled se ztupil, roztál. Klamný spoj. 31

32 Pohled Od kopce přijmout výzvu: řeka se mění v jizvu, již v noci zhojil chlad. Její tón zůstal stejný, jak bzukot z kazatelny. To luční Písmo znát! 32

33 Sad P. H. V mokré trávě plave pod nohama chřestýš ořechů páchnou oddělením resuscitace v blízkém městě. 33

34 Krajina s obráceným stromem Obzory prázdnem zotvírané. Jen pařez trčí. Minulý. Naléhá šíře, na nás kane: kdy jste se prolnuli? Ač země kolem popraskaná nevlastní žádné z mnoha jmen, je koruna a je tu pátá strana strom je přítomen. 34

35 Večer Město, jež opouštím, se zvolna rozpíjí a duše zaťatá dál vrhá rozhovory. Lepidlo vteřiny jak zpomalený poryv mne chytá za šíji. Snad jednou rozmotá síť dosavadních činů šikovné zápěstí, jež zastavilo mne, a vchrstne mezi nás, v pavoučím polostínu blízké i vzdálené, jas porozumění Kéž křehkost rozhostí, jíž obraz tištěný jsme pracně gumovali vždyť občas, po kapkách, už prosakuje zdáli akvadukt milosti. 35

36 Koleje Širokým úsměvem oken probouzí slunce. Vrány opět rekonstruují někdejší fotbalový zápas. V přestávkách poslouchám stropního klavíristu, nebo stojím před vchodem: mlčí celkem sdílně tohle sídliště. Jen ústřižek hovoru občas náhle doloží všechny omyly. 36

37 V Nepoškodit žluč, neujídat. Napadl. Věci trnou ve výkladech. Vlak razí les. Chůze stopami auta, každý jednou, stejným směrem, spolu, zcela odděleně. Svařák. Podhorký

38 Jasné dny Příležitost trochu se porozhlédnout. Ráno je hřiště dokonale šedé, barvy i lidé vylézají z děr, štěrk a jinovatka zvou k příměru prvotního vzplanutí, zůstávám na koleji, na stole se válí diář s přesahy, Xiao Yu vynáší smetí, mohl bych koupit koblihy, tvář paneláku zobrazí, jak zraje odpoledne, mohl bych udělat pár fotek ve městě, deponovat kus paměti, mohl bych zajít na poštu. 38

39 Překlady Nadarmo se vždy v sobě samém koupáš, jen v jiných můžeš omýti si tvář. A. József Do badatelny vstoupili dva muži s tlumočnicí. Při prohlížení scénických návrhů v paprscích tekla okolo stolu řeč což připomíná usínání nad kaštanovým pyré, secesní žár Akademie, táhlý výstup na budínský hrad nebo ranní zkoušku amatérského orchestru nad rušnou zasněženou ulicí jeden z nich vylezl na stůl v paprscích dopoledne a začal provozovat zpomalený národní tanec kolem stativu. 39

40 * * * Sníh tlačí na střechu, odvádí od práce, nutí jít odhazovat. Z výletu na hřeben v pořádku navrať se, žár křesla tě schová. V jedlové mýtině objevíme jednou zapadlé napajedlo. Křížovka-tajenka. Nezamrzli jsme snad? Stejně zůstaneme kalní. Stařena vypráví o strachu z klád. Celá bifokální. 40

41 Okolí zrcadla L. Z. Území nikoho celnice před vstupem do pokojů. Není tu člověka. Pocítíš společnost zvěřiny, jejíž pach vyplnil prostor. Koberec trvale zašpiněn. Na zemi vykřikne vypadlý zouvák. Pod tímto obrazem spatříš, než vstoupíš do jícnu domova, ostatní, spící boty. 41

42 Koncert v Thomaskirche Zůstávám v předsíni: zevnitř jde renesanční zpěv, zpoza vrat kašlání žebráků. Být mezi tím a hlídat kasičku. 42

43 Předjaří Strnulý splávek postřehnutý z boku: dočasně zavřený park u soutoku. Kam zmizel rybář s udicí? Poblíž se semkla jako v někom plachém neznámá úzkost labutí a kachen. Pohledem kreslíš proudnici a lovíš petláhve, než peřej sevře je. Vypnuté topení tě sotva zahřeje. 43

44 * * * Rozsvítím nápis warte na opačné straně přechodu. Však místo, kam jdeme, tichý dům, cítíme už teď na rtech. 44

45 Zkouška Dirigent ukazuje, jak správně pít z mikrofonu. Zpíváme: jaký šťastný den, jak se cítím dobře. Někde uprostřed je i ona. Němci říkají obvykle: cosi leží ve vzduchu. Poznáš ten kámen, zvedneš jej? Už dlouho se nezjevuje. Jen občas, místy zahlédneš úlomek mezi řečí, při změně poloh, střídání gest V hrdle přesypu. Co však visí: neděle v sandálech venku v parku, kabel zároveň napjatý i uvolněný. 45

46 Imaginární krajina Slyšíš to pnutí? Obzor puká, k ostrovu stín se přiblížil. K moři se chýlí seschlá ruka nabrat ji plnou. Krev do žil. Podivná schrána zkamenělá touží se dotknout, splynout v břeh. Ze země vzešlá, zpět by chtěla, nesmí však. Ustal koloběh. 46

47 Souřadnice Trhání švestek před obzorem jakéhokoli města. Slibné začátky. Náměty, výčty a hluk letadla. Tělo-průrva. Sny, kterých by ses měl děsit. 47

48 Požární schodiště K děravým roštům, z nichž se teď stavějí rozhledny a únikové východy, jako je tento, dají se připodobnit i vzácné chvíle setkání, jakož i to, co jsme si zvykli nazývat skutky. V prázdnotě se neliší od ostatního, řekl bych: neboť jsou a pak teprv pozvolna se stanou; až zdáli se jeví zaplňovat mezery, na nichž stojíš. Unesou tě. Co hrozného by se určitě přihodilo, kdybys povolil kolena a přestal myslet zábradlí? 48

49 * * * Vestojes to měl nějak radši. Vleže se vlečeš s prázdným pytlem, odněkud slyšíš ten má výtlem Vtíravý pocit, že to stačí. 49

50 Básně Příběh jezírka, Krajina s obráceným stromem a Imaginární krajina jsou inspirovány fotomontážemi Jana Šplíchala, kterému tímto děkuji. J. H. 50

51 Jonáš Hájek Suť Edice Oceněná díla Redakce Jaroslava Bednářová Vydala Městská knihovna v Praze Mariánské nám. 1, Praha 1 V MKP 1. vydání Verze 1.0 ze ISBN (pdf)