Martina Zapletalová. Cause. Upřímnost je nemoc z vyčítání. (tentokráte i s předmluvami)

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Martina Zapletalová. Cause. Upřímnost je nemoc z vyčítání. (tentokráte i s předmluvami)"

Jitka Jarošová
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 3

2 Martina Zapletalová Cause Upřímnost je nemoc z vyčítání (tentokráte i s předmluvami) 4

3 Obsaženo Obsaženo...4 Za dveřma někdo pije čaj...6 Gejši mávají přes ulici...8 Hlupáček-undefined Rezervace sněhu(rek) Přibouchnutý na rychlo "Když." v pokojích s mizernou akustikou Ironickým pláčem Viděli nás v dálce Per partes Neboj, to zapomenu

.. 11 Přibouchnutý na rychlo... 12 "Když." v pokojích s mizernou akustikou.

4 Za dveřma někdo pije čaj (dopil, a šel spát...) Měsíc se roztrhal na čtyři malý kousky a z posledních sil sípe na zemi. Spanilý jízdy tvým absolutnem -osamotě- a budík si rozkazuje po m i n u t á c h, tahle dobrá noc mi visí v očích, jako by tušila že spánek - ten drzý fracek, přijde všechno umlčet (z vysílení) až za svítání. Až pak syknu naprosto v koncích bdění 6

$dobrá noc mi visí v očích, jako by tušila že spánek - ten drzý fracek, přijde všechno$

5 mám tě ráda bude to jen nejistá výzva k míru dvou aliancí v zahradě s nabitými děly. 7

6 Gejši mávají přes ulici (Mohla bych napsat věnováno, ale neudělám to. Ani nevím proč.) Tak na půl cesty mi zpívají non-stopy o strachu ze včerejších setkání, polykám z ulic zbytky koketních vůní co by vylhaly celou poezii Romantismu chronologicky, čistě a bez touhy přímo do ucha, ALE už je ráno. Tam u vás na severu už se ptáci určitě nohama brodí v mokré trávě, a ty s kavárenským flirtem na tváři hloubáš nad zlativým lesem na protějším kopci a docela normálně ti to raně sluší. 8

vylhaly celou poezii Romantismu chronologicky, čistě a bez touhy přímo do ucha, ALE už je ráno.

7 Naštěstí nevíš o tom jak od rána do rána doufám, že mi zazvoníš v uchu a já už nebudu muset.čekat. na ty soucitný věty co stojí na_jednom slově 9

8 Hlupáček-undefined (pro J.eH.o) Tak jsme začali dýchat mezi sebou, už jen proto aby se nikdo z nás nebál mlčení toho docela nahýho nádraží. Vystáli jsme nádražní polku, a nikdo nevěděl co jsme a čí jsme, a nikoho to nezajímalo, jen výpravčí přimhouřil oči. A pak odjela ta nepříkladně šťastná pozérka z karnevalových vlaků, co tak prostě vypadají v noci na prvního máje. 10

9 Rezervace sněhu(rek) ("Mlčíš a svět je "fany", záhadou..." pro P.) Píšu Ti, a ty nikdy nepoznáš co ta slova znamenají, možná proto, místo kostek cukru, sesypu do obálky sněhový vločky z Jeseníků. Ty bezkrásný věty, co cení zuby a koušou do prstů, jako mráz co bude v noci, jako smečka psů, jako. vlci. Častušky s podmanivým hlasem, a příkladnou r.y..tmikou mezi náma kolují už dva roky sepsaný do stohů dopisních tajemství, v domnění že nejde o smutek ale jen o ironický pesimismus falešného kabaretiéra 11

Jeseníků. Ty bezkrásný věty, co cení zuby a koušou do prstů, jako mráz co bude v noci, jako smečka psů, jako. vlci.

10 Přibouchnutý na rychlo (Kamarádství končí i nám es.) Jako malý chodily jsme k jezírku plnýmu stříbrných rybek snít o dospělých jejich štěstí chybách a čase. Tenkrát taky přepadali lodě piráti stříleli se ptáci a každou chvíli se někdo narodil a umřel ale nás trápilo jen flekatý triko od malin. Už dlouho se snažím zapomenout na tu chronickou vůni heřmánku z půdy, kterou nikdo další nezná protože já už nikdy nechci být Tvůj jedináček. 12

Tenkrát taky přepadali lodě piráti stříleli se ptáci a každou chvíli se někdo narodil a umřel ale nás trápilo

11 "Když." v pokojích s mizernou akustikou (Paneláky jsou prostě takové...a osamělé pokoje ještě takovější. Spojky nespojují to co by měli a vůbec. je to konec.) Když mám spočítat svoje štěstí, začnu s podtextem něčeho smutného vzpomínat na dech, co se k ránu tříští na mé kůži a v zimě mrzne do ledových květů. Když mám jít spát, ale až ráno, hraju biliár s párátkem a sedmou rumových kuliček, a občas, jen pro trochu filozofické nudy, mžourám do stolní lampy, kde končí a začíná svatozář minutových slepců. Když Ti mám povídat, o umně sestrojených pastích, 13

) Když mám spočítat svoje štěstí, začnu s podtextem něčeho smutného vzpomínat na dech, co se k ránu tříští na mé kůži a v zimě mrzne do

12 začnu o jménech s tečkou za prvním písmenem, do kterých jsem naposledy zakřičela, bez návratu ozvěny. 14

13 Ironickým pláčem (Ne, ironický pláč není v podstatě smích ) Pod botou praskají nenásilně bílé hvězdy, v knihkupectví si epesní básníci kupují svoje vlastní verše i s maloobchodní marží, a na kaluži bruslí večer bez nadlimitního přídavku endorfinů. Za sentimentální politiky od trochu protivného klavíru z vedlejších dveří, počítám zálety naší hysterické lásky na podkroví činžáku, kde nosí se svět s malinkou váhou, velkýma očima a arktickou pleší na křivých parketách velice lehce, na střechy sídlišť, kde umírá déšť, a pasáček holubů usíná v dece. V těch osminových notách od Chopina se zavdávám k tanci bezpáteřním snílkům, jinak je totiž nemožné bezostyšně legalizovat samotu na něco krásného. 15

Za sentimentální politiky od trochu protivného klavíru z vedlejších dveří, počítám zálety naší hysterické lásky na podkroví činžáku, kde nosí se svět s malinkou váhou,

14 Viděli nás v dálce (Ale on neví, že už nechci ) Křik vlaštovek ze střednětmavý oblohy, pozér v poli hluchavek, co má ánfas Tvoje modrý oči. Dva portýři co míjejí mě ze strachu, že nejsem velká holka a přesto svádím Až se zítra sejdeme u splavu kde opilý lodníci vypouští papírový parníčky odvahy Já! Pošlu moje jako-přání v komorní verzi pro tvoje rty. 16

Dva portýři co míjejí mě ze strachu, že nejsem velká holka a přesto svádím Až se zítra

15 Per partes (Cliché ) Skeptické slunce bloudí po sklech luceren a zrcátky z oken maluje divoký motýli. S rozhazovačnou náladou, tak krásně a bez duše jako novogotická lolitka, přešlapují moje prsty po cizích ramenech víkendového gigola. Polohlasný svádění od znalce v oboru a dávka obehranýho citu, mi stačí jako přiznání pravdy že rozkvetlý třešně, jsou láskyplný cliché který se dá prožít jen : Pokud stojíš na špičkách, a hlavou bloudíš ve výšce povětroních křídel. Přistižená tribunálem o_p_r_a_v_d_o_v_o_s_t_i Tě držím za ruku celou cestou na nádraží... 17

Polohlasný svádění od znalce v oboru a dávka obehranýho citu, mi stačí jako přiznání pravdy že rozkvetlý třešně, jsou láskyplný cliché

16 zcela nelegálně a protiprávně na truc zakřiknutým kouzlům jara 18

17 Neboj, to zapomenu (vyčítání osamělosti, sobče ) Ticho tesilový noci, a kolem se rodí nový lásky peříčkovejch slečen a kluků s plastikovým brčkem v zubech. Možná přelétavá vůně starýho listí, možná mžitky světel jsou pro mě ti mentální pornoherci, co všichni nacházejí v konci dechu při dlouhým polibku. Tak samozřejmě šťastná jako oni,když zavírají oči, otrhávám lichý cípy čtyřlístků, 19

Možná přelétavá vůně starýho listí, možná mžitky světel jsou pro mě ti mentální pornoherci, co

18 z jejich gest už si dávno nevyčítám samotu. 20

Podobné dokumenty

Ladislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 01/2016 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 1 2 3 4 5

Ladislav Vesecký Milena Doušková Karel Pecháček 0/06 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 Eva Míková Ivana Hurtová Marie Bartošová 0/06 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 0 5 6 7 8 9 Zdeněk Huspek Miroslav Lorenc