ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 - 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudců JUDr. Dany Černé a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: Novartis, s. r. o., se sídlem U Nákladového nádraží 3265/10, Praha 3, zastoupen JUDr. Filipem Winterem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 25, Praha 1, proti žalovanému: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne , sp. zn. 2008/960/had/Nov, č.j. had/331/09, I. Žaloba s e z a m í t á. t a k t o : II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne , sp. zn. 2008/960/had/Nov, č.j. had/331/09, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši ,- Kč za porušení ustanovení 5a odst. 5 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o regulaci reklamy ). Vytýkané jednání podle tohoto rozhodnutí spočívalo v tom, že žalobce jako zadavatel reklamy na humánní léčivý přípravek v televizní reklamě na produkt Lamisil nezajistil zřetelnost informace o pečlivém pročtení příbalové informace. Žalobce v žalobě namítá, že k naplnění skutkové podstaty správního deliktu, za nějž mu byla pokuta uložena, nedošlo. V první řadě žalobce vytkl žalovanému nesprávná skutková zjištění, neboť podle jeho názoru byla výzva k pečlivému pročtení příbalové informace zřetelná. Žalobce poukázal na snímek obrazovky obsahující příslušný reklamní spot (tento

2 pokračování 2 snímek přiložil k žalobě), z něhož je podle jeho názoru zjevné, že povinný údaj je dobře vidět, lze jej dobře zřít, a nápis je tedy zřetelný. Žalobce v této souvislosti poukázal na to, že rozhodující pro kvalitu zobrazení, a tedy i zřetelnost textu, je rozlišení obrazu (tj. počet bodů, jež obraz tvoří). Snímek pořízený žalobcem je pořízen ze skutečné televizní obrazovky v běžné vysílací kvalitě. Žalobce žalovanému vytýká, že při zjišťování skutkového stavu užívá jiné zobrazovací prostředky, konkrétně monitor počítače či datový projektor, u nichž je však rozlišení natolik malé, že zásadně ovlivňuje výsledný obrazový vjem. Svou druhou žalobní námitku žalobce směřoval do právního posouzení věci, konkrétně polemizuje s výkladem pojmu zřetelnost užitého v aplikovaném ustanovení 5a odst. 5 písm. d) zákona o regulaci reklamy. Podle tohoto ustanovení musí reklama na humánní léčivý přípravek zaměřená na širokou veřejnost obsahovat zřetelnou, v případě tištěné reklamy čitelnou výzvu k pečlivému pročtení přívalové informace. Podle žalobce tak zákon ukládá jinou míru viditelnosti těchto slov pro reklamu tištěnou a jinou pro reklamu netištěnou. Toto rozlišení je podle žalobce racionální a záměrné, jak vyplývá z konsekventního rozlišení těchto pojmů i v jiných ustanoveních zákona o regulaci reklamy. Zatímco tedy reklama tištěná musí povinné informace obsahovat v podobě vhodné k přečtení (tedy čitelné), reklama televizní pouze v podobě zřetelné. Podle žalobce je důvodem skutečnost, že televizní obrazovka není pro zobrazování textu ke čtení vůbec technicky způsobilá. Splnění podmínek zákona je tedy třeba posuzovat tak, že se zjišťuje nikoliv, zda divák na běžné televizní obrazovce text přečte, ale zda takový text divák prostě zří. V této souvislosti žalobce vytýká žalované, že zákon velikost povinného textu nijak konkrétně nestanoví. Pokud žalovaný směřuje ukládáním sankcí k nastavení kritérií velikosti textu upozornění, podle žalobce jde o neracionální postup, neboť by mnohem přiměřenější než ukládat tresty pro výstrahu bylo avizovat právní názor žalovaného na výklad příslušného ustanovení vydáním veřejného stanoviska. Konečně žalobce namítl, že mu byla uložena nepřiměřeně vysoká pokuta. Žalovaný podle něj nezohlednil skutečnost, že ukládá sankci v podstatě za to, že žalobce interpretoval zákon jinak než žalovaný, pokuta tedy nebyla ukládána za nějaké přímé porušení zákona. V odůvodnění výše pokuty pak žalovaný podle žalobce v rozporu s realitou dramatizuje smysl povinné věty a její reálný vztah k ochraně zdraví. Podle žalobce je uvedení výzvy k pečlivému pročtení příbalové informace ryze formální povinností, neboť televizní divák tuto větu vědomě nečte a víceméně nevnímá, už jen proto, že ji vidí denně mnohokrát. Tato formální věta proto podle žalobce nemá žádný skutečný vztah k ochraně zdraví a ani její případná nečitelnost nenese žádné reálné následky. Žalobce proto navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno, případně aby soud rozhodl o upuštění od trestu či uloženou pokutu snížil. Žalovaný k námitkám žalobce ve vyjádření k žalobě uvedl, že ve správním řízení bylo prokázáno, že text upozornění je nezřetelný a nelze seznat jeho obsah. Podle žalovaného nemá divák při získání informací o výrobku získat jen informaci či povědomí o jeho existenci, ale i zákonem stanovené informace v posuzované věci výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace. Zákon pro takovou výzvu požaduje zřetelnost, tedy takovou vlastnost, která umožní divákovi vstřebat informaci zaznamenat ji zrakem a zaznamenat její smysl. Žalovaný uvedl, že již ve správním řízení žalobce předložil k žalobě přiložený snímek televizní obrazovky s čitelnou verzí výzvy. Tento statický snímek je však pro posouzení věci nerelevantní, neboť nezachycuje reálnou situaci na televizní obrazovce, nerespektuje ani rozměry běžných televizorů. Snímek předložený žalobcem je svou povahou spíše reklamou tištěnou, neboť není zachováno médium přenosu. V důsledku toho je setřen hlavní rozdíl mezi

3 pokračování 3 reklamou tištěnou a televizní, a to pomíjivost a časové omezení trvání reklamy. Zatímco tištěnou reklamu lze prakticky libovolně dlouho zkoumat, a to i za pomoci optických pomůcek, tato možnost u televizní reklamy chybí. Divák je ve velmi krátkém časovém úseku zahrnut informacemi ve formě textů, obrazů, grafiky, barev, pohybu a zvuku. Pokud jde o pojem zřetelnosti a jeho vymezení vůči pojmu čitelnosti, žalovaný poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 11 Ca 168/2008, podle něhož je pojem zřetelný sice pojmem obecnějším než pojem čitelný, ale v kontextu aplikovaného ustanovení 5a odst. 5 písm. d) zákona o regulaci reklamy lze tento pojem oprávněně vykládat jako pojem zahrnující vlastnosti viditelnosti, výraznosti, jasnosti, nepochybnosti či patrnosti. Žalovaný má nadto za to, že televizní obrazovka je technickým zařízením uzpůsobeným ke čtení textu, neboť je obecně známo, že existují např. i filmy s titulky, ve zpravodajských programech je běžnou praxí předkládat v titulkové podobě zpravodajské informace. Pokud jde o výši pokuty, žalovaný zdůraznil, že sankce byla uložena za přímé porušení ustanovení 5a odst. 5 písm. d) zákona o regulaci reklamy, nikoliv za odlišnou interpretaci zákona. Došlo-li ze strany žalobce k omylu v interpretaci zákona, nelze mít tuto skutečnost za liberační důvod. Žalovaný rovněž nepovažuje v žádném případě zákonem stanovenou povinnost za povinnost formální, jak naznačuje žalobce. O významu této povinnosti svědčí i to, že její porušení je sankcionováno pokutou až do výše ,- Kč. Zákonodárce tedy považuje nezřetelné vyjádření zákonem stanovené povinné informace za významné negativní jednání. Nelze ani přijmout argumentaci žalobce, že televizní divák informaci nečte v případě žalobce ji ani přečíst nemůže, jelikož ji spatří jen se značnými obtížemi. Objektem deliktu je vztah či zájem na určitých hodnotách, jejichž ohrožení nebo poruchu je nezbytné postihovat správním trestem. V posuzovaném případě jsou těmito hodnotami zájem na nešíření zakázané reklamy, ochrana zdraví a ochrana adresátů reklamy před informacemi, jež jsou způsobilé je uvést v omyl. Žalovaný má proto žalobu za nedůvodnou a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Ze správního spisu vyplynuly následující pro věc relevantní skutečnosti: Spisový materiál žalovaného správního úřadu obsahuje zprávu Analytického odboru žalovaného č. 0814/2008 ze dne , v níž je navrženo, aby žalovaný zahájil se žalobcem správní řízení z moci úřední, neboť zadáním reklamy na produkt Lamisil, mutace 1, která byla premiérově vysílána dne v 08:10:29 hodin na programu Nova a následně byla reprízována do na programech Nova a Prima televize, se mohl dopustit porušení ustanovení 5a odst.5 písm.d) zákona o regulaci reklamy, které ukládá povinnost, aby reklama na humánní léčivé přípravky zaměřená na širokou veřejnost obsahovala zřetelnou výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace. Oznámením ze dne , které bylo doručeno žalobci dne , žalovaný zahájil se žalobcem jako zadavatelem reklamy správní řízení ve věci uložení pokuty za porušení zákona o regulaci reklamy, k němuž mělo dojít odvysíláním reklamy na produkt Lamisil, mutace 1, ve výše uvedených dnech, a to konkrétně porušení ustanovení 5a odst.5 písm.d) zákona o regulaci reklamy. Žalobce využil svého práva a dne doručil žalovanému písemné vyjádření účastníka správního řízení, v němž shodně jako v podané žalobě argumentoval, proč považuje

4 pokračování 4 výzvu k pečlivému přečtení příbalového letáku za dostatečně zřetelnou ve smyslu ustanovení 5a odst. 5 písm.d) zákona o regulaci reklamy a proč má za to, že k porušení zákona v tomto případě nedošlo. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný žalobci uložil pokutu ve výši ,- Kč za porušení ustanovení 5a odst.5 písm.d) zákona o regulaci reklamy, za jednání spočívající v tom, že v reklamě na humánní, volně prodejný léčivý přípravek Lamisil 1x (mutace 1) nebyla zřetelně uvedena výzva k pečlivému pročtení příbalové informace. V odůvodnění uvedl, že v případě posuzovaného spotu šlo o reklamní spot na humánní, volně prodejný léčivý přípravek Lamisil 1x. Délka spotu byla 20 s. Pokud šlo o vizuální stránku spotu, spot obsahoval multiplikační obraz muže ošetřujícího si nohu mastí, náhle kolem tváře muže proletí tuba přípravku Lamisil 1x, následuje detailní záběr na etiketu tuby, dále je znázorněna aplikace přípravku na plosku nohy, následuje záběr mladé ženy a muže a dotyky jejich nohou, v závěru pohled na balení přípravku Lamisil 1x, pod ním výrazný text 1x namazat a dost, dole drobný obtížně čitelný dvouřádkový text: Lamisil 1x kožní roztok 1%. Lék k jednorázovému kožnímu podání, obsahuje terbinafin, pečlivě čtěte příbalový leták. Vlevo nahoře je umístěno na obrazovce logo žalobce. Ve zvukové složce obsahoval spot nejprve slovo mazat opakující se ozvěnou a dále text: Zdá se vám, že léčba mykózy nohou trvá věčně? Vyzkoušejte nový revoluční Lamisil 1x. Jediná aplikace vytvoří aktivní léčivý film, který působí mnoho dní a mykózu zlikviduje. Proto stačí namazat jen 1x! Vychutnejte si něžné dotyky zase naplno! Lamisil 1x jedenkrát namazat a dost! Žalovaný uzavřel, že v textu, který je uveden v závěru spotu pod obrázkem přípravku, lze jen obtížně rozpoznat a přečíst informaci o pečlivém pročtení přívalového letáku. Divák se musí totiž během 3 sekund, kdy je tato výzva zobrazena, zorientovat v ději a zachytit tuto výzvu a následně ji i přečíst. Ztvárnění spotu nenaplňuje pojem zřetelnosti této výzvy, neboť zřetelnost nemůže být chápána jen v technickém popisu písma, ale i ve vizuálním vjemu deklarované informace. Není rozhodná pouze velikost písma, ale komplexní obsažnost vjemu, který má být sdělen. Jeli povinností zpracovatele, aby ve svém reklamním spotu uvedl text vyzývající k přečtení příbalové informace, pak je nutné sledovat dobu, po kterou je text uveden, a grafické zpracování pozadí (doprovodné texty, jejich dynamika na pozadí, akustické vjemy apod.). V dalším textu k pojmu zřetelnosti uvedl žalovaný obdobné argumenty jako ve vyjádření k žalobě. Pokud jde o výši uložené pokuty, žalovaný uvedl, že smyslem ustanovení 5a odst. 5 písm. d) zákona o regulaci reklamy je ochránit spotřebitele před riziky spojenými s užíváním volně prodejných léčiv. V rámci ochrany lidského zdraví je nutné předejít takovým rizikům, která se mohou vyskytnout v případě nevhodného nebo nesprávného užití léčivého přípravku. Léčivo, na něž byla reklama uvedena, je volně prodejné bez předpisu lékaře, tedy i bez konzultace a doporučení týkajících se užití přípravku. Ochrana lidského zdraví je natolik závažným a důležitým specifikem, že se nelze omezit na pouhé konstatování, že spotřebitel je o rizicích spojených s užitím volně prodejného léku zpraven při koupi produktu. Lidské zdraví je specifickým fenoménem, proto podléhá zpřísněné kontrole a péči a je tedy nutné plnit i podmínku, aby výzva k pročtení příbalové informace byla prezentována takovým způsobem, který divák bude moci při shlédnutí reklamního spotu jasně a srozumitelně rozpoznat. Ve správním řízení nebylo prokázáno vynaložené úsilí ze strany účastníka řízení, aby porušení povinnosti zabránil, naopak byl reklamní spot odvysílán celkem 120x. Šlo tedy o značné množství repríz s vyšším dopadem na diváka.

5 pokračování 5 Při jednání dne byl proveden důkaz promítnutím reklamního spotu na humánní léčivý přípravek Lamisil 1x (mutace 1), a to za použití DVD záznamu, který byl přehrán na DVD přehrávači s LCD obrazovkou. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska uplatnění žalobních námitek a při přezkoumání podané žaloby vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení 75 zák.č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů dále jen s.ř.s.). Věc soud posoudil takto: Podle ustanovení 5a odstavec 5 písmeno d/ zákona o regulaci reklamy musí reklama zaměřená na širokou veřejnost obsahovat zřetelnou, v případě tištěné reklamy dobře čitelnou, výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace. Podle ustanovení 8a odstavec 3 písmeno f/ zákona o regulaci reklamy se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že jako zpracovatel poruší podmínky pro obsah reklamy stanovené v ustanovení 5a odst. 5 téhož zákona. Podle odstavce 7 téhož právního ustanovení se za správní delikt podle odstavce 3 uloží pokuta do výše ,- Kč. Pokud jde o skutková zjištění žalovaného, soud neshledal námitky žalobce důvodnými. Po shlédnutí audiovizuálního záznamu předmětného reklamního spotu dospěl soud k závěru, že slovní popis reklamního spotu uvedený v napadeném rozhodnutí vystihuje dostatečně celkové vyznění spotu tak, jak jej vnímá průměrný divák. Zejména lze souhlasit se závěrem žalovaného, že text vyzývající k pečlivému přečtení příbalové informace se na obrazovce objeví v posledních třech vteřinách trvání spotu, v dolní části obrazovky, v souvislosti s dalšími informacemi (složení přípravku) a nadto je celý tento text ve srovnání s ostatními grafickými prvky spotu velmi nenápadný. Vjem textu umožňuje spíše pouze zaznamenat, že je na obrazovce nějaký text uveden, stěží však umožňuje vnímat obsah tohoto textu. Pokud jde o případné ovlivnění čitelnosti textu rozlišením obrazovky, soud zdůrazňuje, že součástí spisového materiálu byl záznam na nosiči DVD, jehož technickou kvalitu žalobce nijak nezpochybňoval, ani nenamítal, že by datové parametry záznamu neodpovídaly parametrům záznamu, jaký je užíván pro audiovizuální vysílání televize. Za takových okolností nelze přistoupit na argumentaci žalobce, že by skutkové zjištění zrakového vjemu obrazového záznamu mělo být závislé na použité audiovizuální technice, konkrétně použité obrazovce (monitoru). Vzhledem k tomu, že příslušný reklamní spot je z povahy věci určen pro reprodukci i za použití LCD monitorů (v současné době je použití vakuových CRT obrazovek pro televizní přijímací techniku spíše výjimečné; LCD či plazmové obrazovky jsou naopak standardním zobrazovacím rozhraním jak v případě terestrálního vysílání, tak v případě šíření signálu pevnými sítěmi), soud neshledává v provedení důkazu přehráním na LCD monitoru žádnou vadu, která by mohla mít vliv na správné zjištění skutkového stavu. Jinak řečeno, z hlediska zjištění skutkového stavu je v posuzované věci podstatnou kvalita, resp. technické parametry záznamu reklamního spotu, nikoliv použité technické zařízení k zobrazení spotu (za předpokladu, že jde o technické zařízení k reprodukci televizního signálu to ovšem v případě provedení důkazu před Městským soudem v Praze bylo). K obdobnému závěru dospěl ve své judikatuře i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne , č.j. 7 As 12/ konstatoval, že posouzení, zda v televizi vysílaná reklama na humánní léčivé přípravky zaměřená na širokou veřejnost obsahovala zřetelnou výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace lze v případě, že výzva měla povahu textu vysílaného spolu s reklamním spotem, učinit pouze na základě zhlédnutí předmětného reklamního spotu

6 pokračování 6 v takové technické kvalitě obrazu, v jaké byl prezentován ve vysílání televiznímu divákovi. Touto technickou kvalitou obrazu v citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud míní právě kvalitu záznamu, neboť podstatou jím rozhodované věci bylo užití důkazního prostředku v podobě nepůvodního VHS záznamu reklamního spotu, ačkoliv takový technický formát záznamu nebyl pro vysílání spotu v televizi užit. Závěr o nerozhodnosti užití toho či onoho typu obrazovky potvrzuje pak i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j. 2 As 72/ Pokud jde o posouzení naplnění skutkové podstaty správního deliktu, který byl žalobci kladen k tíži, jedinou spornou otázkou nastolenou žalobou je výklad pojmu zřetelný užitého v ustanovení 5a odst. 5 písm. d) zákona o regulaci reklamy na skutkový stav zjištěný v případě reklamního spotu na přípravek Lamisil 1x. S ohledem na tuto spornou otázku považuje soud za potřebné poukázat předně na to, že problematikou veřejnoprávní regulace v oblasti reklamních sdělení určených běžným spotřebitelům a uveřejněných ve sdělovacích prostředcích se ve své judikatuře opakovaně zabýval již i Nejvyšší správní soud. V rozsudcích ze dne , č. j. 7 As 48/ , publ. pod č. 1772/2009 Sb. NSS, a ze dne , č. j. 1 As 6/ , publ. pod č. 2220/2011 Sb. NSS a na se zabýval i aspektem zřetelnosti informací, jež reklama na určité výrobky musí ze zákona obsahovat. K závěrům uvedeným v citovaných rozsudcích dospěl Nejvyšší správní soud zejména za použití výkladu gramatického a teleologického. Z gramatického hlediska pojem zřetelný znamená smysly (zvl. zrakem a sluchem) dobře poznatelný, zřejmý, jasný (srov. Filipec, J. a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, s. 580). Účelem zajištění zřetelnosti informace je zajištění ochrany práv slabšího subjektu (spotřebitele) jako příjemce reklamy. K výkladu pojmu zřetelný použitému žalovaným pak Nejvyšší správní soud uvedl, že pojem zřetelný je neurčitým právním pojmem, který musí být orgánem státní správy, případně následně soudem interpretován. Neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat. Jejich obsah se může měnit, bývá podmíněn úrovní poznání v technických vědách i časem a místem aplikace normy (srov. Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 5., rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s.82). Neurčitými právními pojmy tak zákonodárce ponechává na orgánu aplikujícím danou právní normu, aby neurčitý pojem sám interpretoval, přičemž klade důraz na odbornost rozhodujícího orgánu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí interpretoval pojem zřetelný za použití synonym jako viditelný, výrazný, jasný, srozumitelný, patrný, nepochybný. Následně dopěl k závěru, že zákon o regulaci reklamy požaduje zřetelnost, tedy takovou vlastnost, která umožní divákovi vstřebat informaci - zaznamenat ji zrakem a zaznamenat ji v mysli. Žalovaný při výkladu pojmu zřetelný učinil závěr o tom, že není-li adresátovi reklamy umožněno zaznamenat zrakem a myslí, že inzerovaný přípravek je doplňkem stravy, došlo k porušení povinností vyplývajících z ustanovení 5d odst. 3 zákona o regulaci reklamy. (cit. z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 6/ ). S těmito závěry, z nichž vyplývá, že zákonem požadovaný text musí být průměrným spotřebitelem bez obtíží postřehnutelný, se Nejvyšší správní soud opakovaně ztotožnil i v případě výkladu ustanovení 5a odst. 5 písm. d) zákona o regulaci reklamy. Čitelnost, jež se odvíjí zejména od velikosti a typu písma, proložení textu, pozadí obrazovky, případně i dalších faktorů, je spolu s dobou umístění požadovaného textu a působením dalších informací (znaků, zvuků, objektů) na obrazovce nedílnou součástí zřetelnosti jako komplexní vlastnosti sdělení. Ta je ovlivněna současným a navzájem provázaným spolupůsobením těchto dílčích faktorů, jejichž účinky na celkový efekt (míru zřetelnosti) se mohou podle okolností někdy navzájem kompenzovat nebo naopak zesilovat (k tomu srov. např. již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ve

7 pokračování 7 věci sp. zn. 7 As 12/2011). Soud se proto neztotožnil s žalobními námitkami, jimiž žalobce napadl způsob výkladu pojmu zřetelný, jak jej provedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný správní úřad. Nedůvodnost této žalobní námitky soud spatřuje v tom, že sice na rozdíl od žalovaného - podle názoru soudu je pojem zřetelný pojmem obecnějším, než pojem čitelný, ale za správnou lze označit úvahu žalovaného, že jej lze hodnotit v kontextu uvedené věci a aplikovaného právního ustanovení i jako viditelný, výrazný, jasný, nepochybný či patrný. Pokud jde o pojem čitelný, ten nepochybně připadá v úvahu tam, kde čitelnost vůbec připadá pojmově v úvahu, tj. kde adresát čte, ať již text na papíře, či na obrazovce. V daném případě byla žalobci pokuta uložena za jednání v podobně televizního vysílání, takže má soud za to, že pojem čitelný je s ohledem na povahu projednávaného jednání podřaditelný i pod pojem zřetelný. Městský soud v Praze se tedy neztotožnil se závěry žalobce zejména potud, pokud žalobce namítal, že zákon rozlišuje mezi tištěnou a ostatní reklamou. Zatímco u tištěné reklamy zákon obsahuje požadavek na dobrou čitelnost, u ostatní reklamy zůstává požadavek na zřetelnost. Zřetelný text je takový, který je zaregistrovatelný, zaznamenatelný, postřehnutelný bez větších problémů. Soud proto nesdílí přesvědčení žalobce o tom, že žalovaný správní úřad klade na žalobce požadavky nad rámec zákona, když pouze u tištěné reklamy je přímo v zákoně stanoven požadavek na dobrou čitelnost textu. Je třeba vzít úvahu především tu skutečnost, že televizní vysílání je dynamickým médiem, které však musí ve smyslu výše uvedených ustanovení zákona o regulaci reklamy vždy splňovat zákonem jednoznačně formulovanou podmínku zřetelnosti textu, obsahujícího výzvu k pečlivému pročtení příbalové informace. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že zákon nestanoví žádná kritéria či měřítka, kterými lze posuzovat zřetelnost a patrnost textu. V daném případě nemá soud pochybnosti o tom, že v dolní části obrazovky, mezi třemi řádky textu řádek poslední, nebyl v průběhu závěrečných tří sekund dostatečně rozeznatelný a zřetelný natolik, aby se průměrnému divákovi dostalo ve vnímatelné podobě zákonem požadované výzvy k pečlivému pročtení příbalové informace. Jakkoli je zřejmé, že zákon o regulaci reklamy používá v ustanovení 5a odst. 5 písmeno d) neurčitý právní pojem zřetelný, žalovaný správní úřad v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí jednoznačně vyjádřil, co tímto pojmem rozumí a jak tento pojem v souvislosti s předmětným odvysílaným reklamním spotem vykládá. Soud souhlasí se závěrem žalovaného, že nelze směšovat kritéria pro posuzování tištěné a televizní reklamy, neboť zatímco u tištěné reklamy má adresát prakticky neomezenou možnost délky vnímání, u televizní reklamy jde o odvysílání relativně značného množství informací v relativně krátkém čase. Proto zákon o regulaci reklamy požaduje, aby text, obsahující výzvu k pročtení příbalové informace, byl zřetelně uveden. Obecně vzato by adresát televizní reklamy měl po odvysílání spotu vědět o tom, že při zakoupení produktu Lamisil 1x by měl před jeho použitím příbalovou informaci přečíst. V daném případě soud dospěl ve shodě se žalovaným správním úřadem k závěru, že nezřetelnost sdělení obsahujícího výzvu k přečtení příbalové informace je natolik markantní, že je nutno mít důvodné pochybnosti o tom, zda cíle a smyslu ustanovení 5a odstavec 5 písmene d) zákona o regulaci reklamy bylo v tomto případě dosaženo. Soud se ztotožňuje se závěry žalovaného i v tom, že pro hodnocení pojmu zřetelnosti není rozhodná jen samotná povaha textu upozornění, ale též celý kontext, v němž je tento text v reklamním spotu zařazen. Soud ve shodě se žalovaným přihlédl k tomu, že jak z časového hlediska, tak

8 pokračování 8 především z hlediska grafického a zvukového ztvárnění spotu představuje upozorňující text zcela marginální vjem, který je překryt dynamickými a graficky výraznými ostatními souběžně ve spotu probíhajícími vizuálními složkami díla. Závěr žalovaného o naplnění skutkové podstaty vytýkaného správního deliktu byl tedy správný, a námitka žalovaného je proto nedůvodná. Soud neshledává ani prostoru pro úvahu podle ustanovení 78 odst. 2 s. ř. s., tedy přistoupit k moderaci uložené pokuty. Soud v této souvislosti připomíná, že při přezkoumávání rozhodnutí, jímž byla uložena pokuta za správní delikt, nehodnotí spravedlivost pokuty, nýbrž pouze zkoumá, zda byly splněny podmínky pro její uložení, zda správní orgán srozumitelně odůvodnil její výši zvolenou ze zákonného rozmezí a zda celkově dbal mezí správního uvážení stanovených mu zákonem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j. 4 As 47/ ). Žalobce neuvedl žádné jiné konkrétní důvody pro závěr, že pokuta byla uložena v nepřiměřené výši, než žalobní námitky, tj. že byl pokutován pouze za odlišný právní názor. Tato námitka nebyla shledána důvodnou, skutková podstata správního deliktu byla naplněna a žalovaný výši pokuty odůvodnil závažností chráněného zájmu (ochrana zdraví) při zohlednění značného dopadu reklamy na veřejnost. Přihlédne-li soud k tomu, že preventivní úloha postihu nespočívá jen v účinku vůči žalobci, ale postih musí mít sílu odradit od nezákonného postupu i jiné nositele stejných zákonných povinností, pak tento účinek může vyvolat jen postih odpovídající významu chráněného zájmu, včas a věcně správně vyvozený. Jde-li o finanční postih, musí být znatelný v majetkové sféře delikventa, tedy být nikoli pro něho zanedbatelný, a nutně tak musí v sobě obsahovat i represivní složku. V opačném případě by totiž postih delikventa smysl postrádal. Moderační právo soudu upravené v 78 odst. 2 s. ř. s., tj. možnost upustit od potrestání či snížení postihu, má proto místo toliko tam, kde jde o postih zjevně nepřiměřený (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , č.j. 10 Ca 250/ , publikovaný pod č. 560/2005 Sb. NSS). Pokuta uložená ve výši 20 % možného maximálního postihu se za těchto okolností nejeví zjevně nepřiměřenou. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením 60 odst. 1 s. ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému pak v řízení žádné náklady podle ustanovení 57 odst. 1 s. ř. s. nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

9 pokračování 9 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: V Praze dne 14. května 2013 Za správnost vyhotovení: Marcela Brabcová JUDr. Karla Cháberová, v.r. předsedkyně senátu