f a r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l o v ě, r o č n í k

Transkript

1 ú n o r n o v i n y f a r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l o v ě, r o č n í k XIII B o ž e, k d o j s i? Jakou cestu zvolil Bůh, aby se nám dal poznat? Naše bible je plná popisů, které nás matou. Bůh se přirovnává k lidem v jejich nejlidštější činnosti: mluví, naslouchá, vidí, cítí, směje se, dýchá, má oči, uši, má nohy a klade je na podnož... Hned se prochází při odpoledním vánku jako statkář, hned obchází svůj majetek, hned pracuje jako vinař u lisu. Sám zavírá dveře u Noemovy archy a často nepovažuje pod svou důstojnost vzít na sebe podobu chrabrého válečníka, který se probouzí z těžkého spánku, protože přebral... Jde ještě dál, i činnost zvířat mu poslouží k přirovnání, když chce ozřejmit určitou stránku své síly: lev, medvěd, pardál, orel dokládají jeho moc, pro- Starozákonní Trojice - zjevení Hospodina - návštěva u Abraháma Andrej Rublev, kolem r tože nikomu se nepodaří vyrvat jejich kořist. Přirovnává se také k molu, který ničí stejně jistě, i když nehlučně. Zakouší naše pocity: radost, odpor, lítost. A to všechno proto, aby nám vštípil do hlavy, že je osoba a nikoli naše idea nebo teorie. Je živoucí bytostí. Stejným lidem, před kterými vystupuje s takovou důvěrností, Bůh energicky zakazuje, aby jej zobrazovali sochami, protože říká: Jsem Bůh a nikoli člověk. Je za každou skutečností a za každou věcí, je ten nejbližší z těch, kteří jsou nám blízcí, každému z nás přítomen hlouběji než naše duše pro naše tělo. To o sobě dal Bůh vědět, když se rozhodl přivést lidstvo na cestu k sobě. Jacques Löw

2 2. s t r a n a f a r n í n o v i n y ú n o r f a r n í n o v i n y ú n o r s t r a n a 3 Milí přátelé, když jsem v září psala článek s prosbou o finanční výpomoc pro naši Charitu, tak jsem poprvé za těch deset let nevěřila, že se peníze skutečně najdou. Hlavou se mi honily různé krizové scénáře a žádný z nich mě nenaplňoval zrovna nadšením. Naštěstí nemám ve zvyku házet flintu do žita, a tak jsem vymyslela plán, jak oslovit dárce z různých cílových skupin. Když jsem se svým fundraisingovým plánem seznámila naši paní ekonomku, jen kroutila hlavou: Zkus to, ale moc šancí tomu nedávám. Přesto jsme se ve vedení rozhodli, že to zkusíme. Velice pomohli naši zaměstnanci. Jedna naše pečovatelka je vzděláním výtvarnice a vyrobila nám letáčky. Sehnala i dárce, kteří se složili na jejich vytištění. Ostatní zaměstnanci skládali letáky do obálek, vkládali složenky a roznášeli je při svých poutích za klienty. Já jsem psala dopisy a všichni jsme se snažili. Uplynul říjen s nulovým výsledkem, situace se změnila až koncem listopadu. Byl to opravdu požehnaný Advent. Prakticky každý den nám přišly na účet nějaké peníze. Někdy přišlo 50 Kč, nejvyšší dar byl Kč. My jsme ale měly velikou radost. Jak zaměstnanci probíhali kolem dveří ředitelny do svých pracoven, všichni se ptali: Tak co, kolik přibylo? A kdo nám dal? Paní N. taky slíbila, že něco pošle. Nakonec se sešlo na darech za celý rok 2010 neuvěřitelných Kč, z toho Kč přišlo na náš účet v průběhu prosince Kč, které přišly v průběhu prosince, bylo od dárců mimo katolickou církev. Máme z darů velikou radost a jsme za ně všem moc vděčni. Nemyslete si ale, že tak lpíme na penězích. Pokud by tomu tak bylo, asi bychom už dávno nikdo v Charitě nepracovali. Pro nás jsou peníze prostředkem ke službě. Díky nim můžeme v klidu pracovat a sloužit. I my zaměstnanci Charity musíme jíst, bydlet a mnoho z nás přináší domů jediný příjem rodiny. Také jsme po celou dobu Adventu vnímali tyto dary jako podporu a ocenění naší práce. Chtěla bych moc poděkovat všem koledníkům a koledníčkům, kteří nám pomáhali s Tříkrálovou sbírkou. Já jsem se letos se svými koledníky nesetkala s žádnou vysloveně negativní reakcí. Naopak, velmi nás potěšil starší pán, který vysloveně zajásal, že nás potkal. Prý tři krále neviděl od dětství. Vybrali jsme všichni dohromady neuvěřitelných Kč, v kasičkách na Spořilově bylo Kč, ještě jednou smekám před všemi koledníky. Moc děkuji i vám všem za dary, které jste nám do kasiček vložili. Přeji vám všem pokojný únor. Eva Černá Před spaním Osten únavy se v srdci utišil, jež pro tu chvíli ničeho si nežádá. Krajinu dne politou ohněm navštíví všichni svatí a jeden z nich, ochránce můj, usedne k loži mému. Korunu svou trojnásobnou z víry, naděje a lásky mně na chvíli půjčí, byl papežem... Zmizel. Potichu vstanu, bych viděl, jak matce stáří hřebenem stříbrným učesalo vlasy, ve dne se stydím na ni pohlédnout, jen myslím si Vše mi odpusť. Jen soumrak vánkem usínání, posílá mezi nás zdůvěrnění. Flétna a housle mé myšlenky dostávají křídla, aby smrt zatím odvanuly, než zmámen roztoužením posledním ji zavolám k sobě Teplé a černé peří ticha dá usnout, kámen u kostela promluví za mne. Pokoj hřbitovům a dětem. Klement Bochořák Klement Bochořák ( ) se narodil v Kunštátu a byl původně úředníkem, od roku 1945 působil jako knihovník v Brně. Jako většina katolických autorů psal do Akordu, Lidových novin a Kritického měsíčníku atd. Je charakterizován jako básník výrazně spirituálního ladění, jeho lyrika vyrůstala z hlubokého prožitku křesťana, vnímajícího svět s pokorou a odevzdaností do vůle Boží. Básnické sbírky např. sbírky Žluč a víno (1938), Jasy (1940), Uschlé květiny (1942), Zápisník (1943), Snář a planetář (1944). Hned po únoru 1948 jej postihl zákaz vydávání, krásně výtvarně vypravený Betlém, připravený pro Vánoce 1948, byl stažen z prodeje. Když nemohl publikovat svoji poezii, soustředil zájem na literaturu pro děti a mládež. Tato jeho tvorba navazuje na tradice moravských lidových pohádek a povídek, v nichž je realita dějů opět podrobena pevným zákonitostem duchovního řádu. Na konci šedesátých let vydal soubor próz V druhé světnici (1969). 18. ledna jsme si připomněli 100. výročí jeho narození.

3 4. s t r a n a f a r n í n o v i n y ú n o r f a r n í n o v i n y ú n o r s t r a n a 5 S h r n u t í n a u k y o s v ě d o m í p o d l e n o v é h o K a t e c h i s m u Svědomí je nejintimnější a nejtajnější střed člověka, je to svatyně, kde je sám se svým Bohem a slyší jeho hlas. Mravní svědomí je soud rozumu, kterým lidská osoba poznává mravní hodnotu konkrétního činu. Pro člověka, který se dopustil něčeho zlého, je rozsudek svědomí zárukou obrácení a naděje. Svědomí dobře utvářené je přímé a pravdivé. Jeho soudy jsou neseny rozumem ve shodě s opravdovým dobrem, jak je žádá moudrost Stvořitele. Každý člověk má užívat prostředníků, které zušlechťují jeho svědomí. Postaveno před mravní volbu, svědomí může vynést soud ve shodě s rozumem a Božím zákonem, nebo přijmout rozhodnutí, které se od nich vzdaluje. Lidská osoba má být vždycky poslušna jasného rozhodnutí svého svědomí. Mravní svědomí může setrvávat v neznalosti nebo vynášet mylné soudy. Tato neznalost a tato mylná rozhodnutí nejsou vždycky bez viny. Boží slovo je světlem naší cesty. Ve víře a modlitbě máme přijmout světlo a uvést je do běžného života. Tímto způsobem se utváří naše svědomí. Připravil otec Řehoř Z p y t o v a t s v ě d o m í Rozumím velmi dobře, praví Bůh, že je třeba zpytovat svědomí. Ale jestli to znamená myslit na všechny podlosti, které jsme napáchali za den? Ale jestli to znamená přesívat a přetřásat v noci každý nevděk dne? Myslíte na ně příliš, na své hříchy. Když poutník, když pocestný, když host doluho se vláčel v blátu cest, dříve než překročí práh kostela, pečlivě si osuší nohy. Když už vešel, nemyslí stále na své nohy, nedívá se stále, jestli jeho nohy jsou dobře usušeny. Nemá už srdce, nemá už pohled, nemá už hlas, leč pro ten oltář, kde tělo Ježíšovo a očekávání Těla Ježíšova jiskří věčně. Stačí, že se osušily nohy jednou, vskutku pečlivě, vskuku náležitě, a nemluvme už o tom. Zpytujte své svědomí, ale ať to znamená, že jste si otřeli nohy. Něco je před prahem. Něco je na prahu. A něco je v domě. Z ilustrované Bible Sacra Scriptura Loquens in Imaginibus... ilustrace k 1. kapitole Genesis Je třeba vejít jednou. A ne odejít a vcházet pořád. Buďte jako ten poutník, který už nevidí nic jiného než oltář, kde se můj Syn obětoval tolikrát. Charles Péguy

4 6. s t r a n a f a r n í n o v i n y ú n o r f a r n í n o v i n y ú n o r s t r a n a 7 S mírným zpožděním přinášíme část dopisu, který těsně před Vánoci přišel i s dárky a obrázky naší farnosti. Je nejen projevem díků, ale hlavně přátelství, které již roky mezi námi stále sílí. Naši drazí přátelé! Přijměte srdečný pozdrav ze zasněženého Tartu. Posíláme vám celou zprávu letošního roku (větší část byla otisknuta ve farních novinách v říjnu 2010, proto uveřejňujeme jen část dopisu). Na počátku měsíce října náš farář O. Miguel slavnostně požehnal v nové budově Püha Joosepi maja druhé patro, kde jsou v letošním roce dvě paralelní první a třetí třídy. Ve středu 17. listopadu, při příležitosti své cesty do Estonska navštívil Katolickou školu v Tartu český ministr zahraničních věcí pan Karel Schwarzenberg (více ve farních novinách v prosinci 2010). Byla to významná událost v historii naší školy, a zájmu pana ministra si opravdu velmi vážíme. Na tento den přijela též M. Vojtěcha z Čech, O. biskup Phillipe z Tallinu a pana ministra doprovázel pan velvyslanec ČR v Estonsku Alexandr Langer a další představitelé různých institucí. V naší škole i školce byl týden před návštěvou věnován bližšímu seznamování se s českou kulturou a děti samy vytvářely o České republice nástěnky a různé jiné práce. Pan ministr byl seznámen s vývojem a programem naší školy a potom sám promluvil k učitelům a žákům. Nakonec navštívil i klášter sester. Čas, který měl pan ministr vyhrazený pro tuto návštěvu uběhl rychle, ale ve velmi milé a přátelské atmosféře. Od počátku Adventu chodily opět děti jednou týdně na adventní homikuringy do farního kostela. O. Miguel jim povídal o adventní a vánoční době a společně zpívali adventní písně. Po cestě ze školy ke kostelu byly rozsvíceny svíčky a také děti si nesly zářící lucerničky, a protože u nás je v tuto ranní dobu ještě šero, má symbolika očekávaného betlémského světla své kouzlo. Proběhl též už tradiční školní advensdilaat - adventní bazar. Děti na něm vždy nabízejí své vlastní výrobky a každý rok přicházejí s novými nápady. Školní jídelnu, coby adventní kavárnu, měli na starosti, jak už je zvykem, rodiče dětí ze třetích tříd. Ve školním sále pak probíhala hudební vystoupení dětí. Část z výtěžku si děti nechávají pro sebe, ale část je věnována na nějaký dobrý účel mimo naši školu. Předvánoční mše byla ve farním kostele sloužena zvlášť za rodiny naší školy, farnosti a dobrodinců. Drazí přátelé! Opravdu upřímně si vážíme vašeho zájmu a pomoci. Už brzy si budeme opět připomínat nesmírnou štědrost našeho nebeského otce, který nám dal svého jediného Syna. Jak by nám s Ním nedal vše ostatní? Jemu není nic skryto a jistě v pravý čas odmění i ten sebemenší dobrý skutek i úmysl. Proto nepochybujeme, že u něj máme připravenou hojnou odměnu už pro tento čas, ale i jednou v nebi. Požehnaný nový rok 2011 vám ze srdce přejí a vyprošují vaši přátelé z Tartu K a ž d o r o č n í t e r c i á ř s k á p o u ť L e v ý H r a d e c - Ve l e h r a d Jako každoročně, uskuteční se i letos pěší pouť na Velehrad. V Čechách se putuje o víkendech, na Moravě necelý týden bez přerušení. Vždy se naváže tam, kde minulá etapa skončila. Trasa symbolicky spojuje Levý Hradec, kde byl postaven první kostel v Čechách, s místem, odkud se k nám do Čech rozšířilo křesťanství. Pouť pořádá Sekulární františkánský řád spolu s farnostmi ve Velkém Meziříčí, ve Vranově nad Dyjí a v dalších místech. Je možné zúčastnit všech nebo třeba i jen jediné etapy. Komu by pochod dělal potíže, je zván k účasti v modlitbě nebo na mše svaté, které každou etapu zahajují. Letošní pouť bude zahájena v sobotu v 9.30 hodin mší svatou v kostele svatého Klimenta na Levém Hradci u Prahy. (Doprava z Prahy je vlakem z Masarykova nádraží v 8.40 hodin, příjezd na zastávku Roztoky-Žalov v 8.59 hodin, pak pěšky nahoru na hradiště po značce.) Po mši následuje první úsek cesty: Levý Hradec Praha-Háje (23 km). Letos si připomínáme výročí 800 let od narození svaté Anežky, a tak se poutníci zastaví v kostele svatého Františka (u Křižovníků), kde jim bude požehnáno ostatkem svaté Anežky. Zastaví se též v našem kostele svaté Anežky na Spořilově. Den nato, v neděli 20. února, je plánována druhá etapa do Mnichovic (25 km), která začne po ranní mši svaté v hodin v našem kostele sv. Anežky. Příchod na Velehrad je naplánován na Detailní informace má Libor Gottfried, mobil , L.Gottfried@seznam.cz. Zájemcům mohu přeposlat program pouti, který bude též vyvěšen v předsíni kostela svaté Anežky. M. Müller tel nebo , muller.miloslav@centrum.cz kostel sv. Klimenta v Levém Hradci na počátku 19. století, mědirytina

5 8. s t r a n a f a r n í n o v i n y ú n o r Pouť snoubenců ke sv. Valentinovi na Vyšehradě zahájení XXX. ročníku Cyrilometodějské pěší pouti (CMP), Levý Hradec Velehrad, mše sv. v 9.30 hod. v kostele sv. Klimenta na Levém Hradci sbírka Svatopetrský haléř se scházejí františkánští terciáři v hodin ve třídě pod kostelem sv. Anežky. Program: františkánské aktuality u nás i ve světě, slovo duchovního asistenta P. Řehoře Marečka OFM, formace, mše svatá, nešpory. Všichni jsme zváni. S T A N E S E písničky, dobré občerstvení a TOMBOLA pro všechny zúčastněné budou Masopust slavit po mši svaté dospělí Popeleční středa Pravidelný úklid kostela jednou za čtrnáct dní v pátek v 8 hodin, tentokrát a Velmi vás žádáme, přijďte nám pomoci. Po nedělní ranní mši svaté se mohou farníci ohřát, vypít čaj či kávu v prostorách učebny náboženství v 15 hodin zveme všechny děti z okolí na MASOPUSTNÍ KARNEVAL do sálu pod kostelem sv. Anežky čekají na vás soutěže, Upozorňujeme všechny farníky, že ve vitrínách v zádveří kostela někdy zbývá předplacený tisk. Zbytečně pak končí v tříděném odpadu. Hospodaření farnosti v roce 2010 výdaje: elektřina Kč plyn Kč opravy Kč vodné, stočné Kč bohoslužebné výdaje Kč tisk Kč vyhlášené sbírky Kč F a r n í ú ř a d P. Řehoř Mareček Jihovýchodní IV. č. 25, tel úřední hodiny: po pá B o h o s l u ž b y úterý pátek: neděle: dětská mše L e d e n Křest: Natálie Režnárková Úmrtí: Jana Mindlová Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese