Stužkovací večírek je za námi a odnesli jsme si z něj mnoho hezkých vzpomínek.

Transkript

1 STUDENTSKÉ LISTY V ČÍSLE OBCHODNÍ AKADEMIE TANVALD Č str. 2 S. Kalcojanis se představuje str. 2 Rozhovor s Hanou Pohlovou str. 3 Rozhovor s bubeníkem Exots str. 3 Vánoční anketa str. 4 Sbírání víček - výzva str. 4 Příběhy bezpráví - Praha str. 5 Rozhovor se Sabčou Skalickou str. 5 Tutovky Ing. I. Štěpánové str. 6 Brno - soutěž Časopis roku str. 6 Turnaj ve florbalu - dívky MOJE VÁNOCE Nejočekávanější den v roce, protože se těším, že se sejde celá rodina a budou všichni tak nějak při sobě. Nevidím Vánoce jako dobu, kdy dostanu pod stromeček spoustu dárků, ale kdy jsme všichni spolu. Chybí mi ty časy, kdy jsem chodila na Vánoce do nedalekého kostela. Zazpívat si a pomodlit se. Vánoce registruji už několik týdnů před Štědrým dnem. Obchodní domy jsou plné nabídek a známých písní. Zapalují se svíčky na adventním věnci. Všude je samá výzdoba a rolničky zvoní. Naše rodina dodržuje tradice lodičkové svíčky, prskavky, řízek, rozkrajování jablek a chleba, dáváme peníze a šupinky pod talíře a nakonec koukání na pohádky J.B, I. ročník. Stužkovací večírek - IV. ročník ÚVODNÍK To to uteklo, že? Pololetí je už pomalu přede dveřmi a ještě než se všichni rozutečou užít si vánoční prázdniny, redakce Studentských listů vám přináší poslední číslo tohoto kalendářního roku. Byl to šílený rok v tom pozitivním, ale i v tom negativním slova smyslu. Ale stál za to a vzhledem k tomu, že jsme mladí a odvážní, tak pevně doufáme, že ten následující bude ještě o něco šílenější. V tomto čísle máme tradičně nachystány nějaké ty rozhovory, anketu a pár tematických článků. Dále se můžete dočíst, foto: Láďa Adam, II. ročník STUŽKOVACÍ VEČÍREK 2013 Stužkovací večírek je za námi a odnesli jsme si z něj mnoho hezkých vzpomínek. Sešli jsme se v Parkhotelu na Smržovce, kde na nás čekaly hromady jídla od řízků až po obložené talíře, a dokonce došlo i na sladké jednohubky. Všichni se pořádně najedli, napili (někteří trochu více :) a hlavně pobavili. Rovněž nás potěšila hojná účast ze strany učitelského sboru, kterým tímto děkujeme. Velké díky organizátorům večírku jmenovitě zejména Michalu Bláhovi, Páje Kracíkové a Petru Davidovi. Poděkování zaslouží také fotograf Láďa Adam. M. Balatka, IV. ročník jak se tým složený ze zástupců redakce vydal na soutěž školních časopisů do Brna. Noviny získaly vícero ocenění, a pokud chce vědět, o jaká ocenění se jedná, tak listujte o kousek dále. Čtěte nás a nezapomeňte psát! Každý nový příspěvek vřele vítáme. A nakonec bychom chtěli zadoufat, že si dá tentokrát už tiskařský šotek pauzu. Byl by už nejvyšší čas. Užijte si vánoční prázdniny, nenechte se zaskočit kaprem (v krku), ve zdraví a relativní střízlivosti přežijte Nový rok a těšte se na nové číslo našich/vašich Studentských listů. M. Balatka, IV. ročník

2 HANA POHLOVÁ - ROZHOVOR Na začátku školního roku nikoho z nás nepotěšila zpráva, že se nějakou dobu ve škole neukáže paní učitelka Pohlová. I přes zranění, která utrpěla, je ale opět s námi a my jsme ji vyzpovídali, co se jí přihodilo. Letošní prázdniny nezačaly zrovna podle vašich představ. Můžete nám povědět, co přesně se vám stalo? Prázdniny mi naopak začaly přesně podle mých představ, celý červenec jsem si užívala krásného počasí, hodně jsem sportovala, každé ráno jsem chodila běhat a naplno se radovala ze zaslouženého volna. 1. srpen pro mě bylo to nešťastné datum, kdy jsem díky vteřinové nepozornosti stoupla do prázdna a spadla z dvoumetrového tarasu. Diagnóza zněla hrůzostrašně: zlomená páteř a rozdrcený kotník. Jak dlouhou dobu jste strávila v nemocnici? Byly tam na vás hodní? V nemocnici jsem ležela necelých 5 dní a neudělala jsem za tu dobu jediný krok. Sestřičky a lékaři byli všichni velice vstřícní a milí. Čím jste si krátila dobu léčení? Moje ležení trvalo opravdu dlouho (12 týdnů bez sedu), nejlepší zábavou bylo háčkování, luštění křížovek a dostala jsem dva hlavolamy, které mi daly docela zabrat. Stýskalo se vám po studentech? V září mi připadalo moc zvláštní, že nemůžu jít do školy a zjistila jsem, že by mi učení opravdu chybělo. Měla jsem velkou radost z každého u od studentů a jejich návštěvy pro mě byly svátkem. Jaký byl návrat do školy? Jak se vám učilo po návratu? Bylo podivné začít školní rok psaním čtvrtletních prací. Ale po čtrnácti dnech se všechno zaběhlo do normálního a ustáleného stavu a teď už učím skoro jako dřív. Cítíte se už zdravá? Jsem spokojená, že mi jde chodit do školy a věnovat se studentům, ale fit se budu cítit, až mi půjde chodit rychle, běhat, udělat dřep na patách, Věřím, že úplně v pořádku budu na jaře, až mi vyndají z nohy železa. Š. Vodhánělová, K. Bubíková. Foto: H.P. SEBASTIAN KALCOJANIS SE PŘEDSTAVUJE RECEPT NA BAILEYS Ahoj, jmenuji se Sebastian Kalcojanis a již podle mého jména je zřejmé, že nejsem tak úplně Čech. Má matka je Češka, ale otec je Řek. Do Čech se dostal se svými rodiči přes Maďarsko v době občanské války. Jeho otec byl totiž partyzán. Žili zde v různých podmínkách. Můj otec pendloval mezi oběma zeměmi, jelikož měl firmu tady i tam. Já jsem se narodil zde v České republice, ale do svých čtyř let jsem žil s rodiči v Řecku. Matka ale chtěla, abych chodil do školy v Čechách. Školství je podle mého názoru jedna z mála Strana 2 Foto: S.K. věcí spolu se zdravotnictvím a úřady, které jsou v ČR mnohem lepší a na vyšší úrovni. Nechci se rouhat, ani si stěžovat, jelikož mi zde nic nechybí, ale v nitru jsem víc Řek, než-li Čech. Jednou bych tam chtěl žít. Líbí se mi tam, co se týká stylu života mnohem více. Lidé jsou k sobě přátelštější a milí, což se zde bohužel nedá říct. Pevně věřím, že se Řecko z ekonomické krize zvedne, jelikož tato situace lidi změnila, ale není se co divit, protože nejvíce trpí obyčejní lidé, kteří berou téměř ve všech firmách minimální mzdu, která je 400 eur, což je o malinko vyšší, než zde, ale je potřeba si uvědomit, že v Řecku je euro a je tam tudíž vše mnohem dražší. Každé letní prázdniny trávím v Řecku. Jezdím tam i během roku, hlavně na Velikonoce. Zhruba tam jezdím 3x do roka. Jelikož jsou Řeci pravoslavní, jako třeba Rusové, slaví hlavně vzkříšení Ježíše na Velikonoce. To je hlavní Řecký svátek, o kterém se všichni sejdou. Hodně slaví a jedí. Tradiční jídlo na Velikonoce je jehně na rožni. Samozřejmě i Vánoce se slaví a rozbalují se dárky, ale ne Sebi Kalcojanis, III. ročník Vánoce jsou za dveřmi. Pro inspiraci pro vás máme několik receptů od učitelů. Baileys recept: ½ l rumu, mandlový pudink ( Dr. Oetker) 2 plechovky kondenzovaného mléka ( větší) hrst mandlí Postup: Uvaříme 2 plechovky mléka, které jsou neotevřené a jsou téměř potopené (kouká jen víčko). Vaříme 2 hodiny a poté necháme vychladnout. Uděláme pudink, který nesmí vychladnout. Otevřeme plechovky, vznikne nahnědlý karamel. Smícháme rum s kondenzovaným mlékem, rozmixujeme mixérem a poté nalijeme pudink. paní učitelka Janáčková

3 ROZHOVOR S BUBENÍKEM SKUPINY EXOTS Foto: Anett Jodar - dodal O. Horych, III.ročník Naše škola je plná sportovců. Téměř v každém čísle Školních novin s nimi přinášíme rozhovory. Ne každý se ale sportu věnuje. Jedním takovým je Ondra Horych ze třetího ročníku, který působí jako bubeník ve skupině Exots. Ondro, řekni nám něco o sobě. Jmenuji se Ondra Horych a bydlím v Jablonci nad Nisou. Na tuto školu jsem přesel z Obchodní akademie v Jablonci nad Nisou ( VOŠMOA). Myslím, že jsem udělal dobře, protože na této škole panuje mnohem příjemnější atmosféra a pro učitele zde nejste jen pořadové číslo. Jeví zde o vás mnohem větší zájem. Jak jsi se k bubnování dostal nebo kdo tě k němu přivedl? K bubnování jsem se dostal asi v 6 letech díky mému tátovi, který je taky hudebník a hrál přes 20 let v rockové kapele. Jako malý jsem přišel na jejich zkoušku a bubny bylo přesně to, co mě hned na první pohled zaujalo a velice lákalo! Je nějaký jiný nástroj, na který umíš hrát nebo by jsi hrát chtěl? Na jiný nástroj hrát neumím a asi ani nechci. Sám o sobě vím, že nemám příliš dobrý hudební sluch, takže bicí jsou pro mě ideální. Přibliž nám vaši kapelu. Naše kapela vznikla před 6 lety. Původně působila jen jako školní kapela a mě kluci přibrali až později, kdy to začli myslet vážně. Název naší kapely už existoval, když jsem do kapely přišel. Jinak naše kapela i po 6 letech hraje stále ve stejném složení. Do dnešní doby kapela odehrála více než 120 koncertů a nyní koncertujeme po celém uzemí České republiky. Předskakovali jsme několika známým kapelám jako jsou Mandrage, Rybičky 48, Jaksi Taksi, zakázanýovoce a další. Máme za sebou i premiéru na několika velkých českých festivalech jako je Benátská noc nebo Pražský Majáles. Nyní vydáváme již naše druhé cd Ve styku. Kde vás můžeme vidět vystupovat? Nyní se blíží konec naší jarní tour, kterou jsme si velice užili a zahráli si s kapelami Zakázaný ovoce a Zoči Voči. Určitě se ukážeme na jarní tour a na letních festivalech. Za rozhovor děkuje Štěpánka Vodhánělová VÁNOCE - ANKETA Vánoce jsou svátkem klidu a pohody. Mnozí jej tráví s rodinami a svými nejbližšími. Patří k nim cukroví, bohatá štědrovečerní večeře a něco málo pod stromečkem. V naší anketě jsme se ale dozvěděli, že i nedílnou součástí Vánoc jsou pohádky a filmy s vánoční tématikou. Díváte se o Vánocích na televizi? Ano, protože jsou pohádky. (Mojžíš) Ano. Tak nějak rodinná tradice. (Boučková) Ano, sleduji klasické filmy a nové pohádky. (M.D.) Ano, na tradiční pořady. (Sebi Kalcojanis) Výjimečně, televizi u sebe nemám, prakticky všechno sleduju přes PC. (Matěj B.) Jo, když jsou pohádky. (Dominik) Je nějaký film/pohádka, který si nenecháte ujít? Z pohádek si nikdy nenechám ujít S čerty nejsou žerty a Jak se budí princezny. Co se týče filmů, tak jednoznačně Pelíšky J. (K.B.) Grinch, Sám doma. (A.E.) Při Mrazíkovi vypínám TV (.. strašný!). Nenechám si ujít Popelku. (A.D.) Na české pohádky si nepotrpím, ale každé Vánoce si nenechám ujít americkou klasiku Sám doma a slabost mám pro Polární expres. A samozřejmě Mrazík, bez něj by to nebyly Vánoce. (Matěj B.) Nehrotím to! (P.K.) od 20:00 na Primě Tři oříšky pro Popelku. (S.K.) Na pohádky moc nekoukám, jelikož jsem je viděl několikrát a neustále se opakují. (M.B.) Ano. Veselé Vánoce přejí chobotnice, Tři oříšky pro Popelku, Sám doma. (Burák arašíd) Za rozhovor děkuje Štěpánka Vodhánělová Strana 3

4 POZVÁNÍ NA MATURIŤÁK Tak nám zbývají necelé dva měsíce do maturitního plesu. Přípravy finišují, maturantky vybírají šaty, shání se sponzoři a piluje se předtančení maturantů. Celý 4. ročník žije pouze maturitním plesem. Tímto mi dovolte, abychom vás pozvali na maturitní ples 4. ročníku Obchodní akademie Tanvald. Ples se uskuteční v městské hale na Výšině v Tanvaldě. Vstupenky budou k dispozici v průběhu prosince a to za 200 Kč. Všichni jste srdečně zváni a doufáme, že dorazíte v hojném počtu. Ti, co nám chtějí pomoci a vědí o sponzorech, kteří nás mohou podpořit a věnovat věcné ceny do tomboly, jsou vítáni!. Strana 4 Michal Bláha, IV. ročník SBÍRÁNÍ VÍČEK Foto: K. Borčická IV. ročník Velký bojovník Daneček Trdla a jeho rodina potřebují finanční pomoc na rehabilitační pobyt v sousedním Slovensku. Daneček se narodil předčasně v 29. týdnu těhotenství způsobenou autonehodou, kterou zavinil polský řidič a z místa nehody ujel. Daneček se narodil jako zdravé miminko, ale po třech dnech mu praskly plíce. Danečkovi se nemohl okysličovat mozek a plíce měl plné krve. Ale i přes to se pokoušel bojovat o svůj život a druhý den se ho podařilo stabilizovat. Po dvou měsících se Daneček začal zpožďovat ve vývoji a následovala těžká forma epilepsie a taktéž dětská mozková obrna. Rehabilitace pro Danečka znamená velké naděje pro jeho vývoj, bohužel tato rehabilitace stojí na dva týdny Kč. Tuto rehabilitaci potřebuje minimálně dvakrát do roka a je zde šance, že díky těmto rehabilitacím bude možná jednou i chodit. Tímto bych chtěla všechny poprosit o účast při sbírání víček a zároveň bych chtěla poděkovat těm, kteří už se sbíráním víček začali a pomáhají tak Danečkovi k jeho vysněnému cíli. Víčka, která jsme nasbírali s pomocí základní školy, budou dovezena Danečkovi před Vánoci jako malý vánoční dárek Borčická Kateřina, IV.A PRAHA - PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ Byl to den jako každý jiný. Seděla jsem u počítače a pročítala y, mezi kterými byl i mail od Anety Hodulákové z neziskové organizace Člověk v tísni. jsem otevřela a přečetla. Stálo v něm, že jsem byla vybrána jako porotkyně ceny Příběhů bezpráví. Následující den se se mnou Aneta spojila telefonicky, aby mi sdělila podrobnější informace. V tu chvíli jsem vůbec netušila, jak těžký úkol mě bude čekat. O jakou cenu vlastně jde? Žáci a studenti středních a základních škol nominují pamětníky, kteří byli nějakým způsobem perzekuováni komunistickým režimem. V loňském roce se stala jedním z laureátů paní Hana Krsková Dvořáková, jejíž příběh jsme zpracovávali pod vedením paní učitelky Myslivcové. O rok dříve se stal laureátem pan Ladislav Trejbal. Jeho životní příběh zpracovávali lonští maturanti jsem se sešla se zbylými členy studentské poroty Ondřejem Elbelem a Davidem Patrasem. Dopředu nám byly zaslány příběhy nominovaných. Našim úkolem bylo vybrat 3 laureáty, kteří získají cenu Příběhů bezpráví. To ale nebylo vůbec jednoduché. Celkem bylo zasláno 16 nominací, ve kterých se objevila jména známých osobností jako Marta Kubišová, Egon Bondy nebo Milada Horáková. Dvakrát byl dokonce nominován první Foto: Vojtěch Vlk český prezident Václav Havel. V letošním roce se předávala cena pod záštitou Ivana Martina Jirouse, přezdívaného MAGOR. I on se objevil mezi nominovanými. Samotné předávání cen se uskutečnilo v paláci Lucerna. Ještě předtím se konala výstava Z místa kde žijeme II.. Na fotografiích byli pamětníci a studenti převlečeni za komunistické vězně. Focení těchto fotografií probíhalo v parných červnových dnech. Ve 20:00 začalo v zaplněném sále předávání cen. Každým rokem jsou předávajícími významné osobnosti veřejného a kulturního života, které byly samy nebo skrze své rodiny zasaženy perzekucemi komunistického režimu, jako politik Karel Schwarzenberg, psycholožka Dana Němcová či herečka Ester Janečková. Tímto večerem byl slavnostně odstartován projekt Měsíc filmu na školách, který probíhal v měsíci listopadu. Každoročně je představen nový film, který je následně pokřtěn. Ten letošní s názvem Normalizační loutka byl pokřtěn poněkud netradičně a to tvarohovými buchtami, které byly rozdány každému v sále. Bylo to proto, že vznikl ve spolupráci souboru Buchty a loutky a společnosti Člověk v tísni. Š. Vodhánělová, III. ročník

5 ROZHOVOR SE SABČOU SKALICKOU Jak ses k fotbalu dostala? Jak jsem se dostala k fotbalu? Mám staršího brášku (25) a už od malička jsem zkoušela dělat věci jako on. Hrála jsem třeba i na piano, a pak jsem zkusila ve 3. třídě fotbal. Byl to chlapecký tým a já tam byla jediná holka. Chodila jsem pravidelně trénovat, ale na zápasy mě nikdy nevzali, a tak mě to asi po roce přestalo bavit a sekla jsem s tím. Maminka jako malá taky hrála fotbal za Čertice v Janově nad Nisou, kde jí trénoval Jan Štol. Toho pána jsem často potkávala a pořád mi říkal, ať si jdu zkusit s nimi zahrát, až jsem jednou doopravdy šla. Bylo to v 6. třídě kdy jsem poprvé nastoupila za ženský tým SK Malá Skála. Můj první zápas jsem odehrála proti Smržovce (klukům), se kterou jsme prohrály 8:2. Dodnes si ten zápas pamatuji, jakou jsem měla strašnou trému, jak jsem se bála, že něco pokazím. Bála jsme se, jak na mě budou reagovat holky. Po zápase mi bylo strašně špatně a při pomyšlení, že bych měla jít zase hrát mi bylo ještě hůř! :DD Ale to přešlo, začala jsem za ten tým trénovat a to bylo 2x týdně a o víkendu zápasy. Asi po 1-2 letech (nejsem si jistá) jsme šli pod FK JAB- LONEC. Milovala jsem ten tým, a tak mi to udělalo strašnou radost. Tady to všechno začalo. Hráli jsme 4 soutěže, 2x ne-li 3x týdně trénink a o víkendu jeden den zápas (někdy 2 zápasy) a druhý den turnaj. Bylo to super, s holkama jsme si všichni strašně rozuměly, dokonce jsme měly i dobré výsledky, až jsme vyhrály III. Českou ligu žen B. Ano, sice III. Liga, ale co, i to byl pro nás velký úspěch! V Klubu FK Jablonec jsem v září 2013 skončila a odešla jsem na střídavý start do Mnichova Hradiště. Sice je to nižší liga, ale je to tým ve kterým jde aspoň o fotbal a né o to se opít při cestě na zápas a zpět. Kolikrát týdně máš trénink? Momentálně trénuji jen individuálně ale na jaře se to změní. Jsem z Jablonce nad Nisou a tak Mnichovo Hradiště nemám nejblíže. Jaký je tvůj největší úspěch? Můj největší úspěch? Asi to že jsem dostala kapitánskou pásku! Kdo je tvým vzorem? Mým vzorem je více hráček. Hlavně je to asi Divišová Petra, která hraje za ženy v týmu SK SLAVIA Praha, další je Markéta Ringelová, která hraje za ženy v týmu AC SPARTA PRAHA a do třetice je to Abby Wambachová, která hraje za ženský tým Western New York Flash. V jakém fotbalovém klubu by sis chtěla zahrát? Já osobně bych si chtěla zahrát za tým SK SLAVIA PRAHA. V lednu letošního roku jsme měli takové zimní turnaje s Jabloncem, kde jsme právě hráli i proti Slávii. Seznámila jsem se tam s holkami z tohoto týmu a poté i s trenérem. Trenér mi dost promlouval do duše a z těch několika vět se mi asi jen tato uchytila v hlavě: Holka, ty máš budoucnost ale té v Jablonci nedosáhneš. Strašně dlouho mi tato věta šrotovala v hlavě. Když byl poslední turnaj, tak za mnou přišel trenér Slávie, jestli bych s nimi nechtěla jet na soustředění. Odmítla jsem to, bála jsem se reakce trenéra z Jablonce a já sama jsem si nevěřila. Říkala jsem si, že na to nemám a to byla chyba. Na soustředění jsem nakonec tedy nejela ale celou dobu jsem byla ve spojení s trenérem ze Slávie, se kterým jsme se bavili o přestupu do Slávie. Všechno bylo ok, vypadalo to, že půjdu do Slávie, ale opět přišel velký strach z trenéra, a tak jsem to odvolala. Doteď toho lituju! Vím, že o takových věcech se prostě nepřemýšlí a jde se. Ale já váhala a přišla jsem o neskutečnou šanci, která už nikdy nemusí přijít. Lituji toho, protože jsem mohla být úplně někde jinde, než teď jsem. Foto: Š.V. TUTOVKY ING. IVANY ŠTĚPÁNOVÉ Podle ankety, která proběhla mezi studenty, jsme se dozvěděli, že Tutovky Ing. Ivany Štěpánové měly veliký ohlas. Sama paní učitelka byla překvapena, co za hlášky používá. Mnoho jich ale v minulém čísle chybělo. Proto je tady menší dodatek. Ten mobil do ruksaku. My tady o penězích jenom teoreticky. Zvedni to tělo a přesedni si. Už jsme velký, tak budeme zprávy říkat z hlavy. Pěkně Peťa. Foto: R.R. Choďte na ty tělocviky. Musíte se hejbat. Rozumíte tomu? A co na tom nechápeš? Vždyť je to jednoduchý. Tak jsme zase objevili Ameriku. Kdo má službu? To je zase abstraktní obrázek. To je en v mém podání. Začněte se sebou něco dělat. Vždyť vy jste někteří pro praxi nepoužitelní. V účetnictví nečmáráme a nebělíme, ale škrtáme jednou čarou. Jdeme s dobou, takže to DPH přepočítáme. Při hodinách si krmíme hlavu ne žaludky. Kde nic není, ani smrt nebere. Š. Vodhánělová, III. ročník Strana 5

6 BRNO - SOUTĚŽ ČASOPIS ROKU Foto: L.M. Tři hodiny ráno. Někteří se teprve chystali ke spánku. To ale bohužel nebyl náš případ. V takto nelidský čas jsme museli vstát a připravit se a cestu do Brna, kde se konala soutěž Časopis roku. Dlouhé tři hodiny jízdy nás bavil Pavel Liška svými komentáři v GPS navigaci typu: Áááá jedééém nebo Jeď v klidu a já si dám zatím pauzu. Jak to bývá, do auta jsme nasedli plní elánu. Po nástupu paní učitelky nás pobavila Nikola větou: No já jsem si ještě ve výtahu zašívala kalhoty. To nás ale brzy opustilo a všichni jsme začali usínat. Po příjezdu do Brna jsme si prohlídli časopisy ostatních škol, kterých bylo fakt hodně. V 10 hodin nám byla představena soutěž a její sponzoři. Po krátkém úvodu začaly dvouhodinové workshopy. Každý měl na výběr z několika možností. Já s Nikolou jsem navštívila workshop o tom, co je příběh a jak se vlastně píše. Dozvěděly jsme se, že každý článek v novinách a nejen to, je příběh. Poslední minutky jsme věnovali psaní mikropříběhu. Předtím nám byla zadána postava, místo, věta, která musí být v příběhu obsažena a slovo hlavní postavy. Při čtení příběhů jsme se potom náramně bavili. Matěj šel omrknout tipy a triky na psaní recenzí. V tomto workshopu po krátkém úvodu dostal každý do rukou neznámou knížku, kterou měl za úkol zrecenzovat, aniž by ji četl. Cílem bylo vytáhnout požadované informace, s kterými studenti měli posléze pracovat. Při vyhlášení byly předány ceny v několika kategoriích. Naše Studentské listy obdržely 2 ocenění a to za článek měsíce a 2. místo v kategorii grafika. Oproti loňskému roku si Studentské listy polepšily o jednu pozici. V letošním roce skončily na pěkném 8. místě. Věříme ale, že v příštím roce budeme ještě lepší. Štěpánka Vodhánělová, III. ročník TURNAJ VE FLORBALU - DÍVKY - OKR. KOLO JABLONEC NAD NISOU Studentky Obchodní akademie vybojovali úžasné 3. místo. Gratulujeme! Účast hráček OA: I. ročník Blažková B. Cermanová L. Hamříková M. Skalická S. II. ročník Bartošová B. Klégrová K Nebyljuková M. Pořízková P. III. ročník Plívová P. Vodhánělová Š. Z leva: Klégrová K., Pořízková P., Skalická S., Hamříková M., Nebyljuková M. Foto: J.V. Vydává Obchodní akademie Tanvald; šéfredaktor - Matěj Balatka; zastoupení šéfredaktora - Š. Vodhánělová; tisk - Tiskárna SATO; náklad ks Strana 6