Zajetí v ráji PRVNÍ KAPITOLA

Transkript

1

2

3

4

5 PRVNÍ KAPITOLA Když přijížděli ke staré virginské koloniální usedlosti, kde se konal koktejlový večírek, zatínala Sky zuby a žaludek se jí chvěl. Měla počkat a povědět tu novinu Seanovi až později, ale byla tak nadšená a tolik doufala, že pochopí a rovněž se nadchne. Ale on ne. Promluvíme si o tom později," řekl, když zaparkoval vůz. Jeho chladně věcný hlas ji popuzoval. Nebyla žádnou z jeho zaměstnankyň, které byly placeny, aby pracovaly podle jeho pokynů. Byla nezávislá, měla svůj vlastní život, vlastní sny a právo sama se rozhodovat. Krátkou cestou ke vchodu koloniální usedlosti kráčeli mlčky. Byla to nádherná historická stavba s všeobléhající kolonádou a puntičkářsky upravenými zahradami. Stála spousty peněz, ale Sean tvrdil, že jich vlastníci Montana Group mají hromady. Majordomus je uvedl do foyer s mramorovou podlahou a posléze do rozlehlé místnosti s vysokým stropem, kde již v plném proudu probíhala koktejl party. Muži ve střízlivých šatech a ženy v elegantních róbách postávali kolem v malých hloučcích, hovořili a usmívali se. Šperky se blýskaly a nalévalo se šampaňské. Kolem vířili číšníci s podnosy plnými drinků a velkými mísami báječně upraveného jídla. Támhle je," řekl Sean. Ten, co si mne bradu." 5

6 Muž, který si mnul bradu, vypadal právě tak, jak Sky očekávala - byl vysoký, štíhlý, světaznalý a bezcitný. Měl dokonalé tmavé šaty, zářivě bílou frakovou košili a vlasy sčesané dozadu a zastřižené bez nejmenší chybičky. Jeho nápadné zelené oči s dravčím třpytem letmo těkaly sálem. Vyhlíží kořist, pomyslela si s pobaveně nad tím instinktivním postřehem. Tohle tedy byl muž s mocí a penězi, jeden z majitelů Montana Group, rodinné společnosti, která vlastnila luxusní hotely a turistická letoviska po celém světě. Lidé přijeli na koktejl party proto, aby oslavili další projekt - velký turistický hotel v ekvádorském pralese. Ten podtext se jí ani trochu nezamlouval. Zelené oči se střetly s jejíma. Všemi nervy jí proběhla elektrizující jiskra a srdce vynechalo. Nebylo divu - nelíbila se jí arogantní vyrovnanost, kterou vyzařoval. Ježila jí chloupky na zátylku. Nespouštěl zrak z její tváře a přicházel k nim úsporným pohybem. Mile se pousmál. Jsem rád Seane, že jste to dokázali stihnout," pronesl hlubokým mužným hlasem, jenž měl sotva patrnou elegantní rytmickou jižanskou kadenci. Jeho tón byl ale chladný stejně jako oči, které upíral na Seana. Nemá Seana v oblibě, pomyslela si. Na to se ten pronikavý zelený pohled plně upřel na její tvář a muž k ní napřáhl ruku. Chase Montana," řekl, aniž by Seanovi dal příležitost je představit. Měl pevný stisk ruky. Při spatření zájmu v jeho očích se jí rozbušilo srdce. Ne, to nebyl pouhý zájem - bylo to daleko intenzivnější. Snad tak působila zeleň v těch očích, pronikavých očích, jimž nic neunikalo. Vlasy měl husté a tmavohnědé. Na nose jakýsi hrbolek - římský či řecký - nebyla si jistá, jak se mu říká. Ale třeba mu ho někdo ve vzteku přerazil. Uměla si takovou možnost velmi dobře představit. Byla si na- 6

7 prosto jistá, že je to člověk schopný vyvolat nadměrné emoce. Po zádech jí nevysvětlitelně proběhlo zamrazení. Taková okamžitá a silná odezva na neznámého člověka byla zvláštním prožitkem. Sky Maloneová," odpověděla mu a pokusila se vyprostit ruku. Podržel ji trochu déle, než je zvykem. Jedno tmavé obočí se částečně pozdvihlo. Sky... zajímavé jméno. Líbí se mi." Díky," řekla roztomile. Mně také." Ušklíbl se. Prosím, pojďte dál a dejte si něco k pití." Sean si hned zašel pro skotskou. Sky zůstala u sklenky šampaňského a vytratila se mu do malé přilehlé místnosti, v jejímž středu stál stůl a na něm zmenšená verze hotelu a pozemků, které se budou stavět v Ekvádoru. Na stěnách visely mapy, fotografie, modrotisky a umělecké interpretace. Dvacet pět akrů původního deštného pralesa se kvůli tomuto projektu vymýtí. Vybudují se silnice, pralesem se prosekají turistické stezky, u řeky se postaví přístaviště pro čluny. Do hotelu, odkud by měli objevovat zázrak deštného pralesa, se budou slétat bohatí turisté. Budou civět na tamní domorodce a ti samozřejmě zase na ně. Když se Sky důkladně porozhlédla, místnost opustila. Sean byl plně zabrán do rozhovoru se dvěma jinými muži, kteří se usmívali a vyhlíželi zaujatě. Sean byl hezký, roztomilý a uhlazený. Nejvíce se jí na něm zamlouvala ta roztomilá část, alespoň, když se s ním před pár měsíci poprvé setkala. Později jí začínala jít na nervy. S oblibou byl roztomilý trochu až moc. Pokud se jí týkalo, také s uhlazenou částí byly určité problémy. Nevšimla si toho hned, ale stále zřetelněji se ukazovalo, že Sean rád ovládá a řídí druhé, což byly charakterové rysy, z kterých se jí chtělo utéci do lesa a tam se vykřičet. 7

8 Atmosféra během jízdy na party zhoustla, jakmile se zmínila o svém výletu do Mexika. Ztuhl a jeho nesouhlasný postoj byl více než patrný. Na měsíc?" řekl nevěřícně. Ano." Sky, nemůžeš odjet na celý měsíc. Potřebuju tě." Předpokládalo se, že to v ní vyvolá příjemný pocit - miluje ji a stojí o ni. Rozzuřilo ji to. S Joshem sdílela všechno, společně plánovali i snili. Vše, co provozovala se svým fotoaparátem, považoval za kouzelné. Pro ni zase bylo báječné vše, co napsal. Povzdechla a napila se šampaňského. Bylo jí dvacet sedm a už nehodlala hledat jiného muže, kterého by dokázala milovat. Chystala se skončit jako zatrpkla, svobodná a bezdětná - osamělá a neuspokojená. Pohlédla do šumivého nápoje ve sklence a nad vlastním melodramem se ušklíbla. Občas se s tím snadněji vypořádala, když si z vlastních obav dělala legraci. Velké francouzské dveře byly pootevřené a zahrady venku lákaly. Nespoutaný život přírody tam venku byl mnohem zajímavější než ten uvnitř, a tak vyklouzla do chladivého večerního vzduchu. Byla rozkošná jarní noc se spoustou hvězd a půlměsícem. Diskrétně skryté venkovní osvětlení ozařovalo zahrady a vytvářelo romantickou pohádkovou atmosféru. Venku se cítila lépe. Koktejlovým večírkům vůbec neholdovala a určitě ne tomuto druhu. Lidé v místnosti představovali velkou moc a bohatství. Samotný vzduch tím byl nabitý. Trochu to odrazovalo, zvláště, když jste byli spíše zvyklí rozmlouvat s pavouky a veverkami než s lidmi. Měla strach, že řekne něco nevhodného nesprávné osobě. Jednou z jejích vad bylo, že jí někdy ulétla pusa. Mluvila dřív, než si to roz- 8

9 myslela. Ne vždy to bylo oceněno, a když se zmýlila, bylo to trapné. Po pěšině přicházely kroky a ona poznala Chase Montanu. Pěkná noc," řekl a napil se drinku. Ano," odpověděla. Byl hrozně vysoký. Skoro každý byl ovšem vedle jejích pěti stop a dvou palců vysoký. Viděla jste model?" zeptal se. Ano." A co mu říkáte?" Hleděl na ni zaujatě, jakoby záleželo na tom, co si myslí. Nezáleželo na ničem. Nebyla v tomto projektu potenciálním investorem a tak či onak s ním neměla žádnou spojitost. Mluví jen proto, aby řeč nestála? Za okamžik se jí dostavila automatická odpověď. Není to muž, který marní čas idylickým tlacháním. Rozmlouval s ní z nějakého, ať už jakéhokoliv důvodu, a chtěl vědět, co si o projektu myslí. Zaváhala. Dej si pozor na pusu, napomenula se. Vrhl na ni shůry letmý pohled a nezřetelně se pousmál. Nu tak, do toho." Bude to krásný hotel a ty pozemky určitě velkolepé." Znělo to dostatečně přesvědčivě. Ale?" Neřekla jsem ale." Tvář jí zkoumaly jeho oči. Ach, ale nějaké ale tu je," pronesl zvolna. Vidím vám ho v očích. Vy tak docela nesouhlasíte." Ne, docela ne." Zapátrala po přiměřeně vlídných slovech. Neznám všechny podrobnosti ani okolnosti a nikdy jsem v Ekvádoru nebyla. Nerada vyjadřuji nepodložené názory." Vidíš chlapče, tohle zní dobře. Byla na sebe pyšná. 9

10 Ušklíbl se. Velmi chvályhodné. Ale nějaký názor máte?" Samozřejmě, že ano." Z nějakého důvodu ji jeho dotazy znervózňovaly. Usrkla ze svého pití a zahleděla se do ztemnělé zahrady. Snažila se udržet jazyk opravdu pod kontrolou, ale on jí to neusnadňoval. Tázavě se na ni zadíval. Řeknete mi ho?" Ten člověk byl nemožný. Povzdechla si. Abych vám řekla pravdu pane Montano, trápí mě to. Ten hotel je velmi rozlehlý. Pojme spoustu lidí." Tím lépe se vydělají peníze." To ji podráždilo. Peníze. Jakoby všechno omlouvaly. Ano. Z toho ale obavy nemám." Z finanční stránky tedy?" Ne. Na vydělávání peněz není nic špatného. Záleží na tom jak, za jakou cenu a pro koho." Oči se mu zúžily a chvíli si ji prohlížel. Vy tedy máte pochyby, zda tenhle projekt vydělá peníze poctivě," prohlásil pomalu. Pohlédla mu zpříma do očí a obezřetnost odvrhla stranou. Ano. Z informací, které jsem získala na displeji, jsem pochopila, že hotel bude postaven v dosti izolované oblasti původního deštného lesa. Z fotografií a té antropologické reklamy na zdi je jasné, že tamní domorodí obyvatelé žijí velmi tradičně a s vnějším světem mají jen malý kontakt. Přivádět velké počty bohatých ze Západu na podobné místo je nezodpovědné." Tak a je to. Řekl si o to. V kalném světle měl potemnělou tvář. Dnes jsou deštné pralesy velkou turistickou atrakcí," poznamenal. Jeho postoj ji strašně rozčiloval. Já to chápu," řekla upjatě, ale hotel plný lidí s aparáty, videokamerami, kukátky a slunečními brýlemi bude na to místo mít ohromný vliv a zdaleka ne jen kladný!" Zhluboka se 10

11 nadechla. Kdekoliv ve světě můžeme vidět škodu, kterou turisté napáchají!" Už si nebrala žádné servítky a pokračovala: Příroda v Keni trpí, protože její přirozený životní rytmus narušuje přílišné množství turistů. Ničí se tropické korálové útesy a rybí druhy vymírají, protože je příliš mnoho potápěčů! Vyhlazujeme tradiční kultury a někdy i celé kmeny tím, že k nim zavádíme radosti a požitky moderní civilizace!" Odmlčela se, zhluboka dýchala a zírala do ztemnělé zahrady. Ochrana životního prostředí byla jejímu srdci blízká, ale nepřála si, aby vypadala jako patetický fanatik. Nemůžete zadržet pokrok," řekl mírně. Jaká bídná výmluva, chtělo se jí říci, ale spolkla ta slova. Existuje pokrok a pokrok," reagovala umíněně a snažila se zachovat klid. Lze ho dělat zodpovědně a naopak. A když si projdu vše, co jsem už viděla a slyšela o vašem projektu, mohu dojít pouze k závěru, že to zodpovědné není." Tohle bylo ovšem záměrně mírné vyjádření. Ve skutečnosti si myslela, že je to ostuda. Pohlédla na jeho stíněnou nepohnutou tvář. A jsem si jistá, že nejsem jediná, která tyhle názory vyjadřuje." Nepatrně přikývl. Tvář měl nevyzpytatelnou. Ne, to opravdu nejste." Pokynul k domu. Tady ale nikdo z takových lidí není, takže vám doporučuju, abyste si svůj názor ponechala pro sebe." Nestydatý chlap! Nechala bych si ho pro sebe, kdybyste mě nepokoušel! Ptal jste se speciálně na můj názor a tak jsem vám ho poskytla!" Ústa se mu darebácky zkřivila. Ano, je to tak. A za ten velmi diplomatický jazyk vám skládám poklonu. Stejný názor vyjádřený méně vzletnými slovy jsem už vyslechl." Napil se s očima na její tváři. Raději se půjdu dovnitř věnovat ostatním hostům. Užijte si přírody." 11

12 Sledovala, jak kráčí do domu. Rozčílila ho? Nevěděla a bylo jí to fuk. Požádal ji o názor, tak mu ho řekla. Užijte si přírody." řekl. Dobrá, zařídila se tak. Neměla náladu rozmlouvat s lidmi, kteří ničí přírodu s jediným cílem, aby zvětšili svoje bohatství. Zhluboka vdechovala voňavý vzduch a rozhlížela se. Mohutné letité stromy - duby, hikory a kanadské tsugy - stínily dům. Křehké japonské javory s vínově rudým olistěním dodávaly eleganci a rozložité azalky oživovaly zahrady sprškami zářivé barvy. Nebylo jí dopřáno klidu a pokoje, protože chvíli po Chaseově návratu do domu se objevil Sean. Paží ji majetnícky objal a ona instinktivně strnula. Tohle nikdy před tím neudělala. Věděla, že jde o jakési znamení, významem jasné a nezměnitelné. Bylo všude mezi nimi. Nemilovala ho. Nedokázala to. Lítostí se jí stáhlo hrdlo a bolestivě polkla. Hledal jsem tě," řekl a políbil ji na tvář. Hezký večírek. Co děláš tady venku?" Jen jsem potřebovala trochu čerstvého vzduchu." Jeho zlost vůči ní očividně ochladla, ale ona význam roztržky v autě nedokázala přejít. Nemohla zůstat slepá k Seanově sobeckému a nezdvořilému postoji, jenž k ní zaujímal. Co si myslíš o Chaseovi?" zeptal se. Je velice impozantní. Dokonale suverénní." Sean se rozesmál. Velká škoda, že tu není jeho bratr Breck. Je na Dálném východě, kde projednává nějakou další obchodní smlouvu. Ti dva tvoří pěknou kombinaci. Dneska chce tropický prales vidět každý." Sean byl jedním z potenciálních investorů projektu, i když malým. Zato jeho nadšení bylo velké. Mnoho podrobností jí neřekl, takže rozsah projektu nechápala, dokud toho večera nespatřila model a další vysta- 12

13 vované věci. Neměla chuť se s ním o tom bavit a dostat se tak do další rozepře. Jedna hádka denně s ním úplně stačila. Neříkala nic. Pohladil ji po šíji. Je mi líto, že jsem tě rozčílil," pokračoval. S tou cestou buď ale prosím rozumná." Do hlavy jí stoupala nová zlost. Se skřípěním zubů se od něj odtáhla. Seanova definice rozumného vyhovovala jeho přáním. Nemusíš odjet, že?" zeptal se, když neodpovídala. Beznaděj se jí smísila se vztekem - byla to trpká směsice. Názor tedy nezměnil. Nebral ji vážně. Ztěžka polkla. Odpověď zní ano i ne. Ano znamená: samozřejmě, že musím odjet. Je to fantastická příležitost. A ne, že odjet nemusím, když jsem nucena, protože mi to poroučí nadřízený." To se rovná faktu, že odjet chceš." Vztek teď dosahoval vrcholu. Ovšem, že jet chci! Bude to dobré pro mou kariéru. To ti nedochází, že? Čestně mi řekni, proč si nepřeješ, abych se na tu cestu vydala!" Takhle tábořit v divočině je nebezpečné. Mohla by ses něčím nakazit." Při řeči se díval jinam, jakoby se jí neodvažoval podívat do tváře. Uštěpačně se zasmála. Ach, proboha! Nechtěj mě rozesmát!" Vymlouval se, jakoby jeho protest vycházel spíše z obavy o její blaho než z jeho vlastního sobeckého zájmu. Budeš pryč dlouhou dobu." Vyhlížel zachmuřeně. Měsíc. Určitě dokážeš jeden měsíc beze mne přežít." Příští víkend budeme muset zrušit." Ano. Je mi to líto." Jeden z jeho přátel je pozval na víkend na svou luxusní jachtu, která křižovala zátokou Chesapeake Bay. Těšila se na to, ale občas je třeba přinášet oběti. Bylo příliš mnoho žádat od muže, aby někdy vyhověl potřebám ženiny kariéry? 13

14 Sean netrpělivě povzdechl. Sky, potřeboval jsem volno! V poslední době jsem pracoval zběsilým tempem a nějakou relaxaci potřebuju!" Můžeš jet beze mne Seane." Cítila, jak ji zalévá vlna únavy. Tenhle rozhovor si nepřála. Bylo to beznadějné a k ničemu, odmítal prostě rozumět. Brada mu ztuhla, šedé oči měl jako led. To nebylo v plánu. Chci tě mít při sobě." Já vím, ale občas je třeba plány měnit," řekla vyčerpaně. Choval se jako nějaký zkažený spratek. U muže či kohokoliv jiného vlastně nikterak roztomilá kvalita. Myslel jsem, že budeš chtít být se mnou. Myslel jsem, že...mezi námi něco je." Nemáš pravdu, pomyslela si se skleslým pocitem, který ji zaplavoval. Myslím Seane, že jsi hrozně sobecký. Proč nedokážeš pochopit, že je ta cesta důležitá pro moji kariéru?" Neříkal nic. Byla to velmi výmluvná odmlka a Sky ztrácela odvahu. Nepovažuješ mou kariéru za důležitou, že?" Ve vlastním hlase slyšela tupou rezignaci. Pravdu znala, ale do téhle chvíle se ji bránila slovně vyjádřit. Vypadá to, že ji považuješ jen za nějakého koníčka." Sky, v tomhle dosáhne velkého úspěchu jenom velmi málo fotografů. A ty to víš." Strnula. Já to dokážu, Seane. Dokazuju to. V uplynulém roce se mi dařilo velmi dobře." Její kolekce nazvaná Víra" se vystavovala v Benedict gallery ve Washingtonu D.C. Získala několik velmi dobrých zakázek. V téhle branži bylo třeba jen času a vytrvalosti. A spousty tvrdé práce. Uživím se, platím daně, nemám žádné dluhy a mám vlastní dům." Stodolu, Sky," pronesl s odmítavým gestem. Bydlíš ve stodole." Řekl to, jakoby spala na slámě s vepři. 14

15 I když bydlela ve stodole - adaptované červené stodole - měla ji moc ráda. Jistě, pro bydlení výstřední místo, ale bylo prostorné, pohodlné, jedinečné a dokonale vyhovovalo jejím potřebám. A nezáviselo samozřejmě na Seanově komplikovaném pohodlí. Nu, měla už dost Seana i jeho komplikovaných zvyklostí. Mé práce si nevážíš, snižuješ mé úsilí a nelíbí se ti kde bydlím," řekla hořce. Vůbec nevím, proč se o mě zajímáš a proč beze mne nemůžeš měsíc vydržet." Sky, nezačínej," upozorňoval ji. Krátce a výsměšně se pousmála a v tom byla všechna skleslost ta tam a vytryskl z ní vztek. Já nic nezačínám! Já něco začínám! Nedokážu už snášet tu tvoji aroganci, pane generální řediteli! Možná máš velký titul a ohromný příjem, ale malý rozum!" Otočila se a na nejistých nohách odkráčela. Co mu dalo právo k takové zatracené aroganci? Vtrhla do místnosti, v níž probíhal večírek, prošla prvními dveřmi v dohledu a přímo se srazila s jakousi pevnou a širokou hrudí. Ten střet ji v cestě zastavil. Obličejem se tiskla k hladké bavlněné látce jakési košile. Vdechovala svěží mužskou vůni. Bradou vnímala teplo, které procházelo košilí. Tělo jí zaplavilo palčivé a opojné teplo. No, no," lenivě protahoval Chase. Prcháte z mého večírku?" Jednou paží ji objímal a snažil se ji uklidnit. Vymanila se mu z objetí a pokoušela se ovládnout. Ráda bych," řekla upjatě, ale musím počkat na odvoz." Tahle cesta domů příjemná nebude. Seanova zlost jen tak nezmizí. Pozdvihl zvláštní obočí. Nebavíte se? Je snad něco v nepořádku s jídlem?" Ne. Cosi v nepořádku s muži." To je ale dost obecné prohlášení." 15

16 Jsem zlostí bez sebe." Rozesmál se. Byl to hluboký a sytý zvuk a Sky si pojednou uvědomila, že se usmívá. To smysl pro humor z ní dostával její lepší já. Do očí se jí třpytily ty jeho. Se slovy tedy zacházet dovedete. Tak co je na mužích špatného?" Jsou sobečtí, arogantní a panovační," řekla nadneseně. Co takhle něco k pití na uklidněnou?" Chtěla se uklidnit. Mile se usmála. Řekl byste to takhle některému z vašich mužských obchodních přátel, kdyby měl zlost?" zeptala se v lehkém tónu. Zamračil se a uvažoval. Takhle přesně ne." Poplácal byste ho po rameni a řekl: Pojďme, potřebuješ se napít brachu." Obávám se, že kdybych ho poplácal po rameni, zhroutil by se." Sky si povzdychla. Bylo to beznadějné a marné. Nemohla za to, že je malá a blond. Vyvolávala v mužích, že ji musejí chránit, což bylo pěkné, když jste ulehli se zápalem plic a potřebovali ošetřovatelskou péči, v normálním životě to ale vyvolávalo zlost. Já se nezhroutím. Jsem vlastně velmi silná a ano, napila bych se ráda. Něčeho méně opojného než je šampaňské - čehokoliv." Chase si ji prohlížel s pobavenou zvědavostí. Už se na tom pracuje." O chvíli později měla v ruce sklenku whisky se sodou a s povděkem se napila. Nebyla žádný piják tvrdého alkoholu, ale někdy ho měla ráda. Líbí se mi vaše šaty," řekl, když po ní přelétl zrakem. Jsou takové - ehm - zálesácké." Měly strohý a maximálně prostý střih a byly by diskrétně elegantní, kdyby neměly na hedvábné látce exotický vzor. Ten listnatý dekorační motiv v mnoha 16

17 zelených odstínech kontrastoval s malými sprškami živě červené, žluté a modré, které se daly při bližší prohlídce identifikovat jako papoušci skrytí v zeleni. Děkuju vám," řekla rozzářeně. Uvažovala, jestli to myslel doopravdy. Ne každý sdílí váš názor." Sean byl méně než nadšený a ptal se, proč si nemůže vzít něco méně křiklavého, třeba v černé barvě. Dostala se kvůli tomu do deprese, což nebylo nic povznášejícího. Černá bude vypadat elegantněji a rafinovaněji," radil jí. Zasmála se. Seane, myslela jsem, že jsi si už všiml, že nejsem elegantní a rafinovaný typ. Plahočím se po lesích a povídám si s brouky a ptáky. V těch šatech se cítím jako doma." S oblibou se obklopovala stromy, keři, ptáky a milovala papoušky. A při vyhlídce na hotelový projekt v tropickém pralese považovala tyhle šaty za mimořádně příhodné. Koupila je ve výprodeji. Původně byly velmi nákladné, ale movité ženy je na svůj vkus zjevně považovaly za příliš vyzývavé. Chaseovy oči se zaleskly. Papoušky považuji za zvlášť pozoruhodné." Papuánští královští papoušci," poučila ho. Alisterus chloropterus." Ach, ornitoložka," poznamenal. Zavrtěla hlavou. Fotografka." Bezelstně se usmála. Vždycky, když se toulám po lesích, pátrám po papoušcích. Ale nikdy žádného nezahlédnu." Ušklíbl se. Dovolte, abych vám prokázal laskavost," řekl. Hledat papoušky ve virginském lese je marná věc." Kousla se do rtu, aby se neusmála. Nepodařilo se jí to. Víte, není pěkné, když vám někdo rozbíjí sny." Její hlas zněl lehkovážně, ale ovzduší mezi nimi nebylo zdaleka tak nezávazné. Cosi bylo ve vzduchu - cosi se odráželo v jeho očích a v tónu jeho hlasu. 17

18 Jeho zelené oči se jí nespouštěly z obličeje. Nějak se mi nezdá, že bych dělal zrovna tohle." Napila se, neříkala nic, cítila zrychlený puls a měla pocit jakéhosi podivného neblahého tušení. Nu a o co jiného se zajímáte, kromě fotografování papoušků?" zeptal se nahodile. Proč nevěří, že se ptá jen tak, jak to vyznělo? Že by jeho otázka měla nějaký skrytý záměr? S oblibou cestuju, ale nemám k tomu mnoho příležitostí, mám ráda pěší turistiku a sjíždění divokých řek." Pozvedl obočí. Opravdu?" Přikývla. Ano, je to tak." Na údiv byla od lidí zvyklá. Nevypadala jako sportovní typ. Byla příliš malá, příliš světlovlasá, příliš ženská a tenhle její image nerozptyloval ani krátký sportovní sestřih. A vy?" zeptala se. Co děláte ve volném čase? Hrajete golf? Jezdíte na koni?" Přikývl. Ovšem." Hodil do sebe zbytek drinku a pak kdosi upoutal jeho pozornost, takže se vděčně vytratila. Chtěla odjet domů. Měla už dost laskavých úsměvů a konverzace pro konverzaci. Jistě, Sean bude chtít zůstat. Miloval takové příležitosti. Říká se tomu navazování kontaktů. Sama by je měla navazovat. Konec konců, nemůžete vědět, odkud se vynoří nějaká nová zakázka a tady se pohybovala spousta vlivných typů. Ale jí na tom dnes večer nezáleželo. Přála si odjet domů, poplakat si a libovat si v sebelítosti. Mimovolně zaťala ruce a ztěžka polkla. V devatenácti byl život perfektní. Myslela, že to takové bude až do jeho konce. Pak, ve dvaceti, se svět kolem ní zhroutil. Byla tak mladá, tak idealistická a plná snění. Tohle období se zdálo jako druhý život. Teď se občas cítila moudrá, stará a cynická. Nebyl to příjemný pocit. Rozhodně si jej nehodlala pěstovat. 18

19 Rozhlédla se po místnosti. Hledala Seana. Třeštila jí hlava, což, vzhledem k okolnostem, příliš nepřekvapovalo. Včera byla vzhůru dlouho do noci. Papírovala a pak si četla o Mexiku. Ta trocha spánku, kterou utrhla, byla vrtošivá a plná zmatených snů. A teď ta hádka se Seanem...Třela si čelo a cítila se tělesně vyčerpaná a emočně vyprahlá. Kde jen může být? Netrpělivě bloumala kolem. Bolely ji nohy. Nebyla zvyklá nosit vysoké podpatky, i když jí dodávaly příjemný pocit, že je o něco vyšší a šarmantnější. Ani po deseti minutách nebylo po Seanovi ani potuchy. Začínala pociťovat nervozitu a v hlavě jí bolestivě pulsovalo. Po chvíli vyklouzla z domovních dveří a šla hledat Seanův vůz. Byl to bílý Pontiak Fiero. Kéž by mohla nastoupit do vlastního auta, starého malého Jeepu v barvě modré oblohy a nemusela záviset na Seanovi. Ale její malý džíp by moc nezapadl mezi honosné vozy na parkovišti, pomyslela si při prohlídce impozantní kolekce nákladných limuzín. Po Seanově fieru nebylo ani stopy. Auto bylo pryč a zůstal po něm jen prázdný prostor mezi nablýskaným uhlově černým Mercedesem Benz a kovově modrým BMW. Chvilku stála zcela nepohnutě a nevěřícně. On odjel! Odjel bez ní! Ten holomek! Na večírku nikoho neznala. Zůstala sama na míle daleko, ve venkovské krajině a v odlehlém historickém domě. Nevěděla ani, kde přesně je. Sean řídil a ona moc pozornosti krajině nevěnovala. Vyšplouchl ji. Jinak se to nazvat nedalo. To, že tu trčí v bezvýchodné situaci, je určitě Seanova pomsta. Měla to vědět. Řekla mu, že má malý rozum a tohle je důkaz. Žádná třída, žádné způsoby. Jak ho někdy mohla mít ráda? Děsivé pomyšlení, jak byla slepá. A plná nadějí. A hloupá. Namáhavě polkla. 19

20 V hlavě jí tepalo. Třela si spánky. Vrátila se do domu a zamířila k baru. Potřebovala se něčeho napít, džusu nebo vody. Potřebovala se zbavit té bolesti hlavy - začínala vidět hvězdičky. Začínala se jí točit hlava. Chtěla zjistit, jak se dostane domů. Přehlížela místnost a prohlížela si hosty. Všichni muži byli oblečeni v drahých šatech. Všechny ženy měly nákladné róby, ani jediná nebyla s papoušky. Ani jedna důvěrně známá tvář, ani jeden člověk, kterého by mohla požádat, aby ji odvezl domů. Šlo o téměř hodinovou jízdu. A na taxi ani pomyšlení. Zlikvidovalo by to její měsíční rozpočet na stravu, pokud by se jí vůbec podařilo sem, do téhle pustiny, nějaké dostat. A to bylo vysoce nepravděpodobné. Požádala o sklenici oranžády s ledem a šla si hledat nějaké klidné místo, kde by se mohla posadit. Mramorová vstupní hala zela prázdnotou. Kdyby se tu na chvíli posadila, třeba by ji hlava přestala bolet. Povšimla si nepatrně pootevřených dveří a v nich zahlédla stůl, knihovnu a rozložitou pohovku. Pohovka! Odsunula dveře, vklouzla dovnitř a zavřela za sebou. Potřebovala si lehnout - jenom na chvilinku. Pokud to nepůjde, vytratí se. Postavila sklenici na masivní dubový stůl. Jako podložku použila potrhanou obálku z odpadkového koše. Shodila střevíce, lehla si, zavřela oči a snažila se na nic nemyslet. Připadala si jako v ráji. Z ostatních částí domu slyšela tlumený hovor a smích. Klid v pracovně působil na její zmučenou hlavu jako balzám. Za chvíli vstane a s problémem odvozu se vypořádá. Když se probudila, bylo na to již příliš pozdě. Hodiny ukazovaly tři po půlnoci a v domě jí děsilo ticho jako v hrobce. Cítila, jak v ní vzrůstá panika a s náma- 20

21 hou ji potlačila. Nešlo o konec světa. Cítila se jen nesnesitelně trapně. Zadržela smích. Ach, Bože, dopustíš, abych se dostala do takové situace. S námahou se posadila a zírala do tmy, dokud se oči nepřizpůsobily. Náhle už se nezdálo vše tak temné. Oknem vplula vlna měsíčního svitu a zalila bytelný dřevěný stůl stříbrným leskem. Bolest hlavy přestala. Dobrá zpráva. Zatoužila si zajít do koupelny. Nic povzbudivého. Jak již večer zjistila, koupelna se nacházela poblíž vstupní haly. Bohužel, tekoucí voda nadělá hluk. Co když ji ten zelehooký tygr uslyší? Domnívala se, že spí kdesi v domě. Ach Bože. Jakoby to viděla. Bude po ní pátrat v černém hedvábném pyžama. A... dopadne ji. Neměla prostě na vybranou. Po špičkách vyšla ze dveří a přešla přes orientální kobereček, který zdobil mramorovou vstupní halu. Velké točité schodiště stoupalo majestátně do druhého podlaží. Našla koupelnu a modlila se, aby neuslyšel proud vody, když se omývala. Zrcadlo zobrazilo děsivý pohled. Celý obličej měla umazaný od očních stínů. Vlasy jí trčely všemi směry a vypadaly v křiklavém světle jako odbarvené koště. Blond vlasy měla nefalšované, ale Sky se jaksi podobala trampovi, zvláště teď, když měla šaty katastrofálně pomačkané. Ubozí zneužití papoušci. Po špičkách se vrátila do pracovny, posadila se na pohovku a se zadrženým dechem čekala na zvuky kroků v domě. Nic. Po chvíli začala dýchat uvolněněji. Musí vzít rozum do hrsti. Odejít z domu nemělo žádný smysl. Nikdo jí neodveze a navíc byla schopná jen mlhavě si vybavit polohu místa, kde zůstala sama. Od své stodoly byla vzdálena bezmála hodinu jízdy. Pěšky tu vzdálenost ujít nemohla. Když teď v noci zavolá své přítelkyni Beth nebo matce, aby si ji vyzvedly, i tak to bude na 21

22 nic, protože jim nedokáže udat správný směr. Zbývala jí jediná možnost. Bude svou přítomnost muset dát najevo a požádat o pomoc. O pomoc Chase Montany, který spí kdesi v tomhle rozlehlém domě. Z pochopitelných důvodů nebyla ve tři ráno vhodná doba jít ho hledat a budit. Zavřela oči a představila si ho, jak spí na velkém lůžku v černém hedvábném pyžama nebo možná jen tak. Asi jen tak. Představovala si, jak se dotýká jeho paže, jak se ho snaží probudit ze spánku. V duchu zahlédla jen to, jak se zamručením vyskakuje nahý z lůžka. Ušklíbla se sama sobě. Fajn, ještě se dovede smát. Na takovou konfrontaci nenastala ještě vhodná doba. Ráno je moudřejší večera. Povzdechla a uhladila látku na šatech. Hedvábné šaty nebyly určeny pro spaní. Zaúpěla. Ráno uvidí pohromu. Pohledem zachytila zarámovanou fotografii na stole, který ozařoval měsíční svit, a nedokázala odolat podrobné prohlídce. Šlo o formální rodinný portrét: otec, matka a dva mladí nezletilí synové. Poznala Chase, ale šlo o mnohem mladší verzi toho, s nímž se večer seznámila. Druhého odhadla na mladšího bratra. Ten portrét jí připadal mučivě formální. Otec měl na sobě šaty s úzkým proužkem a vyhlížel zachmuřeně. Matčin oděv patřil mezi konzervativně elegantní. Měla perlový náhrdelník a afektovaný úsměv. Oba chlapci stáli toporně, oděni v saku, košili a tmavé kravatě a vlasy měli ulízané dozadu. Úsměv mladšího hocha připomínal strnulou grimasou, jež se velice podobala Chaseově. Přesto se výrazem lišili. V Chaseových očích zářil čertovský lesk. Tentýž třpyt spatřila včera večer. Po zádech jí přeběhlo náhlé slabé zamrazení. Vůbec se na ranní setkání s ním netěšila. 22

23 Vrátila se k pohovce, položila se na ni a zavřela oči. Nic jiného se dělat nedalo. Kdyby jen mohla zvednout telefon a zavolat Beth. Beth umře smíchy, ale ne ve tři v noci. Sky pocítila bolestné sevření a zapudila je. Beth s Kevinem se během pár měsíců odstěhují do Severní Dakoty. Už na koleji se stali součástí jejího života. Jen oni dva znali Joshe. Jejich odjezd v jejím životě zanechá velkou trhlinu. Probudila se do šedého jitra s pocitem nevyhnutelného osudu. Okny bez záclon neprosvítal žádný sluneční svit, takže to na jarní ráno vůbec nevypadalo. Sky se zaškaredila. K dodání kuráže by jí trocha slunce nezaškodila. Ručičky jejích náramkových hodinek překročily právě sedmou. Káva. Tělo žadonilo o šálek silné kávy. Tiše se přesunula ke dveřím a opatrně je na štěrbinu pootevřela. K uším jí dolehly tlumené zvuky. Kdosi se pohyboval někde v přízemí. Chase Montana? Se srdcem v krku vklouzla opět do koupelny a opláchla si obličej a ruce. Papírovým kapesníkem a pleťovou vodou, která stála prozřetelně na zrcadle, setřela zbytky po maskaře. Hřebenem z kabelky si pročísla vlasy. Se šaty se nedalo dělat nic. Vypadaly žalostně. Tiše, téměř nehlučně se vrátila do pracovny a obula se. Napřímila se v celé své výšce a zhluboka se nadechla. Nadešel čas setkat se tváří v tvář s tygrem. Nejdřív ho ovšem musí najít. Kde je kuchyň, věděla. Včera večer se z ní vynořovaly podnosy s jídlem. Bylo to logické místo, kde hledání zahájit. Kuchyňské dveře se otevřely dřív, než se k nim dostala. Stál v nich sám Chase Montana v nekonvenčních kalhotách a rozhalené košili u krku a v ruce držel šálek kávy. 23