SPECIÁLNÍ VELIKONOČNÍ ČÍSLO

Transkript

1 ČASOPIS NÁŠ DOMOV Domova seniorů na Novovysočanské Ročník 2013 č SPECIÁLNÍ VELIKONOČNÍ ČÍSLO

2 Příspěvek pana Kurandy Velikonoce ve vzpomínkách našich předků Letošní Velikonoce se nám, pokud se týká počasí, moc nevyvedly. To za našeho mládí bývalo jiné. To už jsme chodili bosky a brodívali se v potoce. Ale dnes? Vždyť ještě můžeme ve stínu před Domem seniorů nalézt zbytky sněhu. Zkrátka - Velikonoce již nejsou to, co bývaly dříve. Ty, které prožíváme my, se hodně liší od těch, které prožívali naši předci. Dříve to bývaly svátky otvírání země, probouzení přírody a nástupu jara. Ale neztrácel se ani jejich prvotní náboženský význam. Lidé byli tenkrát víc spjati s přírodou, zemědělstvím se zabývala velká část lidí, a proto mělo toto roční období pro ně velkou důležitost. Ještě donedávna přežívající pověry a obyčeje měly hlavně zabezpečit úrodu na polích a výnosy hospodaření vůbec. V dnešní moderní a příliš přetechnizované době již zanikají lidové tradice, které doznívaly ještě v dobách našeho dětství. Celý velikonoční týden, od Popeleční středy přes Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu, Boží hod velikonoční až po pondělí velikonoční býval naplněn lidovými zvyky, které se poctivě dodržovaly. Všichni chlapci se věnovali výrobě řehtaček a různých rámusidel, aby je měli připravené, až zvony odletí do Říma. Na Popeleční, či Škaredou středu se nikdo nesměl mračit, sakrovat, nadávat a jinak škaredit, protože by se mu vryla do tváře nesmazatelná grimasa věčného škarohlída. Zelený čtvrtek byl na lidové obyčeje nejbohatší. Od II. vatikánského koncilu začínají vlastní velikonoce večerní mší na Zelený čtvrtek a končí nešporami na neděli ~ 1 ~

3 Příspěvek pana Kurandy Zmrtvýchvstání. Zvony toho dne znějí naposledy, zmlknou a až do Bílé soboty je nahrazují dřevěné klapačky a řehtačky. Ve velkém chumlu obcházejí děti mezi domy a řehtají, klapou a rámusí místo zvonů. Někde bývalo zvykem, že jeden z chlapců, jakmile kněz začal mši, vyběhl z kostela a ostatní děti s klapačkami za ním. Tomu se říkalo honění Jidáše. Ten den chodili lidé ráno bosi rosou, aby neměli neduhy. Hospodyně ještě před východem slunce musely zamést dům a smetí vynést za humna, aby se v domě nedržely blechy. Kdo snědl před východem slunce chleba namazaný medem, byl po celý rok chráněn před uštknutím hadů a žihadly vos a sršňů. Do studní se házel chleba s medem, aby v ní zůstala celý rok voda. V poledne ustala všude námezdní práce až do úterního jitra. Učedníci, tovaryši i dělníci měli teď volno. V podvečer se všichni vypravili do kostela. Po západu slunce hospodář vykropil svěcenou vodou dům i okolí, aby ho uchránil před čarodějnou mocí. Na Velký pátek se hrávaly pašijové hry. Lidé vstávali před východem slunce a šli se umýt k potoku, aby byli uchráněni před nemocemi. Z domácnosti se nesmělo nic půjčovat, protože s půjčenými předměty se mohlo čarovat. Nesměly se konat práce na poli ani v sadě, nesmělo se prát prádlo. V kostele byl Boží hrob, kam po celý den lidé putovali. Pro ty teď čekalo dobrodružství, které se nemohlo odbýt jindy než tento den. O co šlo? No přece o nalezení pokladu. Od nepaměti se traduje, že na Velký pátek se otvírají hory a skály a ty vydávají své poklady. Tak jsme byli přesvědčeni, že se dnes pro nás doširoka otevřou a jen zasvěceným vydají své poklady. Ale kdo z nás bude ~ 2 ~

4 Příspěvek pana Kurandy ten zasvěcený, ten vyvolený? Věřili jsme, že každý z nás. Že to budeme právě my. Procházeli jsme všechna místa, která jsme za dětských her tak důvěrně znali, zkoušeli, kde se pod tlakem našich rukou pohne skála a otevře se. Čekali jsme, ale marně. Skála nikde nepovolila. To nás neodradilo, abychom to příští rok nezkoušeli znovu. Vždyť jednou se přece povést musí. Ale jinak jsme tento den prožívali v náležité pokoře. Na Bílou sobotu se světily ohně. Již ráno připravil kostelník před vchodem do kostela hranici. Během dne tam přicházeli lidé a přinášeli svá polínka, aby taky na hranici přispěli. Od ohně se zapálila velikonoční svíce tzv. paškál a věčné světlo v lampičce s červeným sklem před oltářem. Po dohoření ohně si lidé odnášeli domů zbylé oharky. Z ohořelých dřev se zhotovovaly křížky, které se nosily na pole, aby byla velká úroda. Popel se sypal na louky. Uhlíky se dávaly za trám domu, aby byl chráněn před požárem. Nejvíce si tento den připomínáme slavnost Vzkříšení se slavnostním odpoledním průvodem. To se již shromáždili všichni svátečně vyšňoření, děti i dospělí, z celého okolí. To byla příležitost zejména pro maminky děvčat. Chtěly je mít vyparáděné v bílém, aby se mohly před sousedkami předvést. V čele šel pan farář s monstrancí, kaplan, kostelník a ministranti. Dříve chodily i spolky se svými prapory, ale poslední léta se od tohoto zvyku upouštělo. Hlavním velikonočním svátkem byla neděle, Boží hod velikonoční. V kostele přeplněném svátečně ustrojenými lidmi se konala slavná mše s asistencí a všemi ministranty. Jindy jen varhanní doprovod byl rozšířen o hudebníky trumpety, pozouny, tubu a tympány, že se sotva směstnali na kruchtu. A k tomu i několik zpěváků. A zazněla Missa solemnis. ~ 3 ~

5 Příspěvek pana Kurandy O velikonoční neděli se vyřádili nejvíce páni kluci. Chodilo se koledovat a mrskat pomlázkou. Na koledování měly klukovské party své rajony, několik domů, kam každoročně chodily. Hlavním mluvčím koledníků bývala starší dívka nebo chlapec, o kterých bylo v sousedství dobré mínění. Další děti bývaly i docela malé. Když přišli co koledníci ke dveřím, tak po otevření způsobně pozdravili a nejstarší blahopřál paní a pánovi domu a popřál hodně štěstí. A pak spustili naučené koledování, Dostávali za to výslužku či koledu. Před odchodem zazpívali na poděkování za nadílku hezkou písničku. Ale to už se otevíraly dveře sousedních bytů a koledníci byli zváni, aniž by před tím sami klepali na dveře. Zpovzdálí je sledoval doprovod jejich party. Ti chránili jejich rajon, aby tam nepřišli před nimi jiní koledníci. Když tito odešli, tak tam mohli přijít. Proto se chodívalo koledovat časně ráno. Hospo dyně jim šly otevřít ještě s hlavou plnou papírků, na které si přes noc natáčely vlasy, když se ještě nepoužívaly natáčky jako dnes. A přišel-li otevřít sám pán domu, míval někdy ještě pod nosem pásek na držení vousů a na hlavě síťku na vlasy. Ale to jen v těch lepších rodinách, jinak muži si na šlechtění moc nepotrpěli. Po koledování se svorně rozdělili o vajíčka, pečivo či jiné dobroty a drobné peníze. Nepamatuji se, že by to dopadlo někdy tak, jak psal Jan Neruda ve fejetonu o tříkrálových kolednících. Vžitou a stále udržovanou velikonoční tradicí je barvení vajíček kraslic. To bývala záležitost nejen zkušených babiček, ale i děvčat, která už plánovala, kterými kraslicemi poděli koledníky a kterými svého chlapce. Kluci, zejména ti odrostlejší, kteří už koukali po děvčatech, měli na Velikonoce jinou zábavu. Již několik dnů ~ 4 ~

6 Příspěvek pana Kurandy dopředu měli nařezané proutky. Ty nechali několik dnů máčet, aby byly měkké a pak z nich upletli pomlázku. Na té si dávali hodně záležet. Nesměla být moc dlouhá, jen tak akorát, u rukojeti silnější a ve špičce hodně tenká. Na vytvarování rukojeti si dávali obzvláště záležet. Vymýšleli stále nové a nové vzory jejich tvarů. Na hrot se pak uvázala pestrá stužka. Měla to být ta, kterou chlapec někdy dostal od svého děvčete; buď jen tak, nebo s ní byl zavázán dáreček, který mu o vánocích darovala. A pak nastal obřad honění děvčat a jejich vyšlehávání. Každý si samozřejmě hleděl hlavně té své, protože musel být prvý, kdo ji vyšlehá. Kdo by přišel jako další v pořadí, tak takové šlehání by mu nebylo moc platné, to by už nemělo žádnou moc. Ale ten prvý, ten se měl. Zpravidla byl pozván dovnitř a počastován koláčem a skleničkou a tak vlastně mohl poprvé být v přítomnosti dívčiných rodičů s ní pohromadě. A ne jen tak pokoutně v ukradených chvilkách s ní rozprávět někde u vrátek nebo pod oknem. Boží hod velikonoční, to bylo i svěcení tradičních pokrmů, kterými se pak častovali i návštěvníci, ale museli jíst podle starodávného obyčeje ve stoje. Kdo jedl posvěceného beránka, nemohl prý, jak se věřilo, na cestách zabloudit. V pondělí velikonoční měla děvčata oplácet chlapcům. Buď taky pomlázkou, nebo poléváním vodou. V neděli i v pondělí bývaly zábavy. A to bylo hlavní, nač se zejména mladí (a matky děvčat na vdávání) nejvíce těšili. To, že v rodinách bývaly opravdové hody, že se vařilo a peklo skoro jako o posvícení, to nebylo pro mladou generaci tak vábivé, jako to, že nastal čas různých zábav a tancovaček. Vzpomínal Miroslav Kuranda ~ 5 ~

7 Velikonoce Svátky znovuzrození Velikonoce neboli Velká noc jsou jedny z nevýznamnějších křesťanských svátků, které ve své podstatě oslavují zmrtvýchvstání ukřižovaného Ježíše Krista. Stejně jako Vánoce i oslava Velikonoc se v průběhu vývoje lidstva rozšířila i mimo věřící a získala nový význam jako svátek oslavy jara, probuzení přírody a příchod teplejších a slunečních dnů, na které se všichni po dlouhé zimě těšíme. Velikonoce nemají pevně stanovené datum, konají se vždy po prvním jarním úplňku. Příprava na Velikonoce však začíná mnohem dřív, tzv. Popeleční středou, která symbolizuje postní dobu a trvá 40 dní (kromě neděle). Půst v křesťanském smyslu se netýká jen zdržení se jídla a abstinence, ale člověk by měl pracovat i na proměně a obnově svého života. Půst pak vrcholí v pašijovém týdnu (týden, kdy došlo k ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista), tedy velikonočním týdnem, kde každý den v týdnu má svůj význam vycházející z historie a tradice. ~ 6 ~

8 Velikonoce Pašijový týden aneb dny velikonočního týdne Každý den pašijového týdne má svůj název, svoje tradice, zvyky a pojí se s ním různé pověry. Květná neděle je poslední postní nedělí, bývá označována také jako Květnice či Beránková neděle. Celý den probíhá ve znamení svěcení kočiček a i v dnešní době je tento den pro mnohé rodiny svátečním otevřením Velikonoc. Lidé přinášeli do kostela k posvěcení především jívové větvičky (lidově zvané kočičky). Když se nově posvěcené kočičky přinesly domů, staré kočičky, které byly doma zastrčené za křížem nebo za svatým obrázkem se spalovaly a na jejich místo přišly nově posvěcené. Někde polykali jednu až tři kočičky v domnění, že je celý rok nebude bolet v krku. Modré pondělím posledním masopustním pondělím. Kostely se v tento den zdobily modrým, respektive fialovým suknem. Původní přívlastek modré však získalo z doslovného německého překladu Blauer Montag, kde slovo blau bylo spojeno s významem podnapilý či neschopný práce. V našich krajích symbolizuje blížící se Velikonoce a pro křesťany byl symbolem volného dne. Podle tradice bylo v tento den lidem zapovězeno vykonávat jakoukoli práci a dětem a studentům začínaly jarní prázdniny. Šedivé úterý tradičně očekávaly zejména hospodyňky, pro které byl signálem, že je třeba uklidit a vymést pavu- ~ 7 ~

9 Velikonoce činy. Ani jeden z těchto dnů nebyl nijak výjimečný z hlediska lidových zvyků. Větší roli hrály a hrají dny nadcházející. Popeleční středa bývá označována také jako Škaredá. Název byl pravděpodobně odvozen z biblického vyprávění, kde se Jidáš mračil na Ježíše, kterého posléze zradil. Podle pověry by se tento den lidé na sebe neměli mračit, aby jim to náhodou nezůstalo a nemračili se na všechny pak každou další středu během celého roku. Zelený čtvrtek má velký význam. Je to den, kdy se podle Bible konala poslední večeře, při níž byl Ježíš Kristus zatčen. S tímto dnem je spojena i symbolika odpouštění, kdy byli bývalí kající se hříšníci přijímaní zpět mezi věřící. Se Zeleným čtvrtkem se také nejvíce pojí tradice a pověry: - kdo vstane brzy a omyje se rosou, vyhne se celý rok nemocem, - kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, bude celý rok chráněn před uštknutím hadů a před žihadly vos, - kdo zaseje o Zeleném čtvrtku len a hrách, dočká se bohaté úrody, - kdo sní něco zeleného, bude celý rok zdravý, - kdo si o zeleném čtvrtku nic nepůjčí a vyhne se hádkám, dočká se celý rok klidu a najdou si v k němu cestu i peníze, - kdo na Zelený čtvrtek stoupne na železo, hned jak vstane, bude mít po celý rok zdravé nohy. Velký pátek je dnem velikého smutku spojený s odsouzením Ježíše Krista ke smrti na kříži a jeho ukřižováním. Výzdoba kostelů byla chudá, písně se zpívaly bez do- ~ 8 ~

10 Velikonoce provodu varhan a v některých místech hlas zvonů nahrazovaly řehtačky. Po vesnici se chodilo s velkým hlukem a dětí s řehtačkami honily Jidáše. V tento den se nepracovalo, nejedla se vejce, nepilo mléko a nesmělo se ani prát. Bílá sobota je posledním dnem 40ti denního půstu a název vychází z toho, že jsou při obřadech křtěni novokřtěnci, kteří nosí bílé roucho, které je symbolem čistoty a připomíná smytí hříchů křtem. V tento den bylo Ježíšovo tělo sundáno z kříže a uloženo do hrobu. Před východem slunce se muselo uklidit, vybalit stavení a vymetalo se novým koštětem. Pekly se mazance, beránci i chléb. Chodilo se třást stromy, aby se probudily k životu, chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, vázaly se březové větvičky a zdobila vajíčka. Boží hod velikonoční. Podle Bible vstal Ježíš Kristus z mrtvých. Pro křesťany se jedná o nejvýznamnější svátek roku. Ze soboty na neděli došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Noc byla označována za velkou a odtud také název Velikonoce. V neděli se také začala jíst tradiční velikonoční jídla vejce, mazanec, beránek, víno, chléb. V tento den se světily velikonoční pokrmy, hospodář pak odnášel kousek svěceného mazance, vejce a vína na zahradu, po i do studně, aby měl hojnost ovoce, obilí a vždy dobrou vodu. Velikonoční pondělí bývá někdy označováno také jako červené. Červená barva podle pověry ochraňovala před démony a zároveň symbolizovala lásku a život. Velikonoční pondělí je spojeno s koledováním a pomlázkou, ~ 9 ~

11 Velikonoce které známe i dnes. Tyto tradice se nejvíce dodržují na vesnicích a v menších městech. Velikonoční symboly Pletení pomlázky a koledování Proutí, ze kterého se pomlázky pletly, byla přisuzována životodárná síla kdo dostal pomlázkou, ten omládl. Hospodář hned brzy ráno našupal všem domácím pomlázkou, aby byli po celý rok čilí. Brzy ráno vycházeli koledníci šlehat děvčata, aby z nich vyhnali nemoci a lenost a naopak, aby byly mladé, veselé a pilné. Za to od děvčat dostávali cukroví a malovaná vajíčka. Barvení a zdobení vajíček Vajíčko samo o sobě nese symboliku rodícího se života a znak přicházejícího jara. Vajíčka jako dar za pomlázku nedostával každý. Byla vzácným darem, protože na skořápkách byla vytvořena šikovnýma rukama děvčat mnohdy hodiny trvající díla. Zvláštní postavení má velikonoční vajíčko červené jako symbol života a krásy. Velikonoční beránek Beránek jako symbol Velikonoc má dlouhou tradici pocházející z pohanských dob a význam má i u židů a křesťanů. Jako mírné stvoření personifikuje samotného Ježíše Krista a je i symbolem všech mláďat, počátku nového života, jara koloběhu života a zázraku stvoření. Za méně známou, ale v poslední době více dodržovanou tradicí lze považovat z Německa převzatého velikonočního zajíčka, který přináší dětem čokoládová vajíčka. ~ 10 ~

12 Velikonoční trénink paměti Skrývačky Ve větách jsou skrytá slova související s Velikonocemi. 1. Líza jí celý den jen sladké. 2. Na tu branku Řek míč nedokopl, takže to byla remíza. 3. Takovej cennej kousek! obdivoval Jirka Petrovu sbírku aut. 4. Zařídil si z rejstříku trestů výmaz a necítil při tom žádný stud. 5. Radim je na kole daleko, kam až mu síly stačily. 6. Neznámou obcí je Žíšov. Jen málokdo o ní slyšel. Změny písmen V následujících slovech změňte kterékoliv jedno písmenko tak, aby vzniklo slovo související s Velikonoci. Kolena Kukátko Našije Mříž Růst Vytváření slov Z následujících písmen vytvořte co nejvíce slovi. Z M R T V Ý C H V S TÁ N Í... ~ 11 ~

13 Velikonoční trénink paměti Pravopisné chyby V uvedeném článku najděte pravopisné chyby. Velykonoce Velikonoce či pascha, který je oslavou zmrtvíchvstání ježíše Krista. K tomu podle křesťanské výry došlo třetího dne po jeho ukřižování. Krystovo ukřižování se událo kolem roku 30 či 33 v blískosti významného židovzkého svátku pesach, který je památkou vysvobození izraelitů Mojžíšem z egypdského otroctví. V západní křesťanské tradyci velikonoce připadají na neděli po prvním jarním úplňku, tedy na Měsíc březen či duben. Slovanský název svátku, velikonoce, se vstahuje na "velkou noc", v níš byl Kristus vskříšen. Nejstarším svědectvím o slavení křesťanských velikonoc, může bít zmýnka v listech apoštola Pavla (kolem roku 50). Nejstaršími mimobiblickými doklady jsou pak spory 2. ztoletí o datum slavení velikonoc a Velikonoční homilii Melitona ze Sard z 2. století. Slavení Velikonoc se tedy v církvi objevylo velmi brzy, a již od počátku je víznamově provázáno s židovskou oslavou Pesachu jejíš prvky dodnes v sobě nese. Ježíšovo projití smrtí a vskříšení křesťané chápou jako naplnění starozákoního obrazu přejití izraelitů Rudým mořem při východu z Egipta. Oslava Velikonoc tradičně trvá celích padesát dní (tzv. velikonoční doba), keré vrcholý svátkem Seslání Ducha svatého (lednice). První týden Velikonoc se nazívá Velikonoční oktáf. Počet chyb: ~ 12 ~

14 Koutek poezie Velikonoční báseň S korunou trnovou kráčíš vstříc smrti. Na kříž tě přikovou bez kajícnosti. Bez života tělo pak do skály uložili. To stát se nemělo! Naději světa zabili! Však zázrak se stal. To nikdo nečekal. Ježíš z mrtvých vstal a naději lidem dal. Spero ~ 13 ~

15 Kulturní koutek Kulturní přehled aneb kde byste rozhodně neměli chybět :00 11:00 Kulatý stůl Na tomto setkání se řeší převážně stravování. Hovoříme ale také i o provozních záležitostech a o všem, co Vás zajímá :00 11:00 Vystoupení dětí ze ZŠ I tento rok Vám přijde zazpívat pěvecký sbor Špitálníček ze ZŠ Špitálská :00 15:00 Vystoupení dětí ze ZŠ I tento rok Vám přijde zazpívat pěvecký sbor Špitálníček ze ZŠ Špitálská. Podrobnější informace budou vždy vyvěšeny na nástěnce u jídelny. Časopis Náš Domov Pro své členy a příznivce vydává SSS MČ Praha 9 v nákladu nepatrném ~ 14 ~