Úvodní slovo. Jan Horák ředitel divadla

Transkript

1 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015

2 Obsah Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 2 Úvodní slovo Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 3 Obsah Úvodní slovo....3 Fotodokumentace Studio Hrdinů Programy Repertoár Studia Hrdinů Výstavy Festival NORMA Jednorázové projekty, spolupráce s Národní galerií a hostování Dobrovolníci Studia Hrdinů...48 Přehled představení Organizační struktura Daňové přiznání pro rok Rozvaha pro nevýdělečné organizace v plném rozsahu ke dni Výkaz zisku a ztráty pro nevýdělečné organizace v plném rozsahu ke dni Příloha k účetní závěrce Zpráva o kontrole účetnictví a daňových povinností účetní jednotky Studio Hrdinů z.s. za rok Slovo závěrem Úvodní slovo Studio Hrdinů v roce 2015 navázalo na úspěchy předchozích sezón a díky opětovné grantové podpoře Magistrátu hlavního města Prahy ( ,- Kč) a Ministerstva kultury České republiky ( ,- Kč) se může neustále vyvíjet a rozšiřovat svůj divadelní repertoár i doprovodné aktivity. Rok 2015 pro nás byl zásadním zejména kvůli práci na náročných mezinárodních projektech, a to především na projektu Kauza Schwejk v režii Dušana D. Pařízka uskutečněným v koprodukci s Wiener Festwochen a Theater Bremen. Tento projekt, který byl nazkoušen ve Studiu Hrdinů, měl tři premiéry: vídeňskou, brémskou a pražskou. Druhý mezinárodní projekt Skugga Baldur v režii Kamily Polívkové vznikl v koprodukci Studia Hrdinů, městské galerie Listasafn Reykjavíkur a organizace starající se o mentálně postižené Hitt Húsið. Tento projekt se průběžně připravoval již od roku 2014 a jeho premiéra proběhla v únoru roku Obě tyto realizace byly pro náš divadelní tým velkou zkušeností i přínosem. Dokázali jsme tak, že jsme schopni být důstojným partnerem zavedeným evropským institucím. Studio Hrdinů uskutečnilo od do produkcí, zahrnujících domácí inscenace i zájezdy, inscenace hostujících souborů, vernisáže, komentované prohlídky, promítání, diskuze a koncerty. V rámci dramaturgie Studia Hrdinů jsme připravili čtyři premiéry: inscenaci Marbot podle předlohy Wolfganga Hildesheimera v režii Jana Horáka a Michala Pěchoučka, O slavnosti a hostech podle filmového scénáře Ester Krumbachové a Jana Němce v režii Kathariny Schmitt, Kauzu Schwejk volně podle knihy Osudy dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška v režii Dušana D. Pařízka a Zápisky Malta Lauridse Brigga (I. část) Rainera Maria Rilkeho v režii začínající režijní dvojice studentů pražské DAMU Adama Svozila a Kristýny Kosové. Všechny tyto projekty nám pak vynesly nominaci na Divadlo roku v rámci Cen divadelní kritiky, a to již potřetí. Na naše představení přišlo přes diváků. Mimo to Studio Hrdinů také iniciovalo či se spolupodílelo na řadě projektů. Stali jsme se opět součástí Noci divadel, festivalů TANEC PRAHA, Pražské Quadriennale, Febiofest a Lunchmeat. Již tradičně se v našich prostorách uskutečnil charitativní projekt Cesty domů. Studio Hrdinů se úměrně k narůstajícímu počtu uváděných představení a hostování v tuzemsku i mimo Českou republiku personálně rozrostlo. Podařilo se nám také vylepšit technické zázemí a pořídit nové technické vybavení. Z důvodu personálních změn a přehodnocování finanční politiky Národní Galerie (NG) jsme v roce 2015 dočasně přerušili dramaturgickou linii performancí reagujících na hlavní výstavy NG. Spolupráce s NG je pro nás ale oboustranně výhodná a žádaná, proto připravujeme novou podobu této spolupráce. Studio Hrdinů již v roce 2014 iniciovalo společně s ostravskou galerií Plato vznik nového mezinárodního festivalu autorského činoherního a pohybového divadla s přesahy k výtvarnému umění Norma v Ostravě. V roce 2015 se podařilo úspěšně realizovat jeho první ročník. Tento dvoudenní festival nám potvrdil naše dramaturgické i produkčně technické schopnosti a otevřel cestu k jeho dalšímu pokračování. S úctou a vděčností, Jan Horák ředitel divadla

3 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 4 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 5 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 / PREMIÉRY 2015 Rainer Maria Rilke: Zápisky Malta Lauridse Brigga (I. část) Foto: Petr Bílek Jaroslav Hašek / Dušan D. Pařízek: Kauza Schwejk Foto: Jan Dvořák

4 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 6 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 7 Ester Krumbachová / Jan Němec: O slavnosti a hostech Foto: Peter Fabo Wolfgang Hildesheimer: Marbot Foto: Jan Dvořák

5 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 8 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 9 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 Lucie Trmíková: Mlčky křičet Foto: Jan Dvořák Pavel Zajíček: Pustina Foto: Jan Dvořák

6 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 10 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 11 Roland Schimmelpfennig: Říše zvířat Foto: Jan Dvořák Robert Walser / Elfriede Jelinek: Sněhurka Foto: Veronika Daňhelová

7 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 12 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 13 Thomas Mann / Katharina Schmitt: Krev Wälsungů Foto: Tereza Havlínková Lucie Trmíková / Gert Hofmann: Pomocník Walser Foto: Lukáš Havlena

8 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 14 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 15 Jan Horák / Michal Pěchouček: Citový komediant Foto: Dominik Gajarský Simona Petrů / Kamila Polívková: Mileniny recepty Foto: Jan Dvořák

9 Programy Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 16 Programy Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 17 Leden 2015 Únor 2015

10 Programy Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 18 Programy Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 19 Březen 2015 Duben 2015

11 Programy Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 20 Programy Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 21 Květen 2015 Červen 2015

12 Programy Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 22 Programy Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 23 Září 2015 Říjen 2015

13 Programy Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 24 Programy Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 25 Listopad 2015 Prosinec 2015

14 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 26 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 27 Repertoár Studia Hrdinů 2015 / PREMIÉRY 2015 Jaroslav Hašek / Dušan D. Pařízek: Kauza Schwejk autor: Jaroslav Hašek režie: Dušan D. Pařízek scéna: Dušan D. Pařízek kostýmy: Kamila Polívková dramaturgie: Roland Koberg úprava: Dušan D. Pařízek light design: Krisha Piplits asistent režie: Carl Christian Fuhr asistent dramaturgie: Sophie Žofka Menasse asistent výtvarníka kostýmů: Anna Brabcová výroba kostýmů: Iva Bělíková, Zdeněk Pscheidt inspice: Michala Kášová, Zuzana Formánková hrají: Peter Fasching, Martin Baum, Ivana Uhlířová, Jiří Černý, Vladimír Javorský, Gábor Biedermann délka představení: 135 minut Je zvláštní, že největší humoristický román našeho století byl napsán o tom nejkrutějším, co si lze představit, o válce. (Milan Kundera) Dosud se rozsah násilí a anarchie vkomponované do Haškova významného románu buď ne zcela dostatečně oceňuje, anebo se přímo ztrácí při překladu nebo výkladu díla. Válečný folklór se ukázal být chytlavější než její realistické vylíčení. Ale co kdyby se Hašek vzal doslova a psychologická studie věčného parazitování nezáleží na tom, zda jde o Čecha nebo příslušníka jiného národa by se stala východiskem pro soudní řízení? Dušan David Pařízek pravidelně pracuje pro přední divadla v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Česku a nyní představuje svoji první produkci společného projektu Studia Hrdinů, Wiener Festwochen a Theater Bremen. Se svým mezinárodním souborem se zabývá vzájemnými výčitkami, vysvětlováním a obhajováním války, kterou nikdo nechtěl. Je den, kdy u soudu probíhají výslechy. Jednací řečí je němčina. Soudní proces řeší případ dobrého vojáka Rainer Maria Rilke: Zápisky Malta Lauridse Brigga (I. část) autor: Rainer Maria Rilke režie: Kristýna Kosová, Adam Svozil scéna: Anna Brotánková adaptace a dramaturgie: Kristýna Kosová a Adam Svozil dramaturgická spolupráce: Jan Horák překlad: Josef Suchý hrají: Ivan Lupták, Miloslav Mejzlík, Anděla Blažková, Sára Arnsteinová, Jan Vokrouhlecký délka představení: 70 minut Zápisky Malta Lauridse Brigga (I. část) jsou pokládány za jedno ze stěžejních prozaických děl evropské moderní literatury. Německý autor českého původu napsal Zápisky během svého pobytu v Paříži mezi lety 1904 a Fiktivní deníky dánského aristokrata Malta L. B. odráží duchovní a existenciální pozici mladého umělce na pozadí rychle se měnícího světa. Autorské úsilí inscenátorů směřuje k nalezení styčných ploch mezi pocitem Evropana v první dekádě 20. a 21. století. Pro hrdinu je typická snaha o vyrovnání se s evropským kulturním dědictvím, které je na jednu stranu prodchnuto vědomím následování tradice, zároveň je pro něj však typická tendence k vymezování se vůči ní. Autor také zachycuje úzkost plynoucí z nepochopitelného rozporu mezi důvěrně známým světem dětství, který je zakoušen jakožto stále přítomné chybějící, a anonymitou současného velkoměsta. Text předjímá asociativní strukturu velkých děl moderní literatury, z tohoto důvodu nenabízí ucelený lineární příběh, je spíše poetickým pásmem obrazů. Přestože dílo je označováno za autorův jediný román, přesnějším je vzhledem ke struktuře díla a užitým jazykovým prostředkům označení báseň v próze. Jádro tvůrčího týmu tvoří Kristýna Kosová a Adam Svozil, posluchači magisterského studia oboru Režie a Dramaturgie na Katedře činoherního divadla DAMU, jejichž absolventskou inscenaci Rituální vražda Gorge Mastromase uvádí divadlo DISK. premiéra: Inscenace vznikla v koprodukci Studia Hrdinů, festivalu Wiener Festwochen a divadla Theater Bremen. Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Česko-německého fondu budoucnosti, Ministerstva kultury ČR odbor Mezinárodních vztahů a ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem v Praze. premiéra: v rámci festivalu Wiener Festwochen česká premiéra: ve Studiu Hrdinů v rámci off-programu Pražského divadelního festivalu německého jazyka

15 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 28 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 29 Ester Krumbachová / Jan Němec: O slavnosti a hostech autor: Ester Krumbachová, Jan Němec režie: Katharina Schmitt scéna: Pavel Svoboda kostýmy: Tereza Beranová hudba: Pasi Mäkelä dramaturgie: Jakub Režný adaptace: Katharina Schmitt a Jakub Režný asistent dramaturgie: Matěj Nytra kostýmní spolupráce: Zuzana Formánková inspice: Michala Kášová hrají: Michal Kern, Marta Vítů, Petr Vaněk, Ivana Uhlířová / Dora Bouzková, Jiří Štrébl, Eva Salzmannová, Lukáš Karásek, Kristýna Podzimková, Pasi Mäkelä / Jaromír Typlt; následující herci jsou dobrovolníci: Tomáš Fabera, Tomáš Štolba, Pavel Širmer, Zbyněk Vašíček, Daniel Erhart, Alexandr Puškin, Lukáš Kovácsik délka představení: 90 minut Inscenace na motivy scénáře k filmu Jana Němce O slavnosti a hostech z roku Hemingway řekl: morální je to, co činí člověka šťastným v daném okamžiku, ať je to jídlo, pití nebo milování. Předloha Jana Němce a Ester Krumbachové je pro nás podobenstvím o lidské konformitě, o tom, za jakou cenu je člověk ochotný přizpůsobit se společenské poptávce, aby mohl být šťastný a zapomenout na události, které zdánlivě nemůže ovlivnit, aby mohl žít a přežít. Co když se ale najde někdo, kdo nechce přistoupit na pravidla společné kolaborace, viny a lhostejnosti? Co s ním, když odmítá laskavé pozvání k slavnostní tabuli? premiéra: Wolfgang Hildesheimer: Marbot autor: Wolfgang Hildesheimer režie: Jan Horák, Michal Pěchouček scéna: Michal Pěchouček, Dominik Hejtmánek kostýmy: Tereza Kopecká, Ondřej Kinský hudba: Dominik Gajarský dramaturgie: Jan Horák scénář: Jan Horák a Michal Pěchouček výtvarná spolupráce: Ondřej Petrlík, Michaela Beránková překlad: Anita Pelánová inspice: Zuzana Formánková hrají: Bohdan Bláhovec, Jiří Štrébl, Eva Hacurová, Petra Lustigová Volně podle románu Wolfganga Hildesheimera Marbot. Marbot je fiktivní postava ze stejnojmenného románu Wolfganga Hildesheimera. Jedná se o román napsaný dokumentární formou, kde se hlavní postava setkává s osobnostmi literárního a výtvarného světa první třetiny devatenáctého století a vede s nimi dialog. Román přiznaně zpochybňuje pečlivě vytvářenou fikci a zároveň si klade otázky vztahu mezi uměním a skutečností. Naše adaptace si z románu půjčuje hlavní dějovou linii, kterou interpretujeme velmi volně. Marbot zde vede dialog pouze se stárnoucím Goethem, jakožto s dobovou ikonickou autoritou. Obrací se na něj jako na autora románu o svobodě Utrpení mladého Werthera. K tomuto kroku Marbota přivedl jeho incestní vztah se svou matkou, jehož naplnění způsobilo jejich vzájemné a definitivní odloučení. Vnitřní obhajoba milostného vztahu s matkou má pro něj jediné možné, byť marné, východisko, tedy seznamování se s evropskou kulturou, především s literaturou a výtvarným uměním. Vytvoří tak utopický koncept umělecké kritiky, jejímž základem je psychoanalýza, a který je divákovi zprostředkován především svébytným řešením výtvarné podoby naší inscenace. premiéra:

16 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 30 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 31 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Pavel Zajíček: Pustina Lucie Trmíková: Mlčky křičet režie: Jan Nebeský scéna: Petra Vlachynská, Jan Nebeský kostýmy: Petra Vlachynská hudba: Emil Viklický dramaturgie: Jan Horák texty písní: Robert Geisler kytara: Omar Khaouaj / Peter Binder klavír: Vladimír Strnad / Emil Viklický inspice: Michala Kášová Řecký otčenáš pro účely inscenace laskavě nazpíval Karel Dobrý. hrají: Saša Rašilov, Lucie Trmíková, Václav Rašilov Mlčky křičet je stylizovaným kabaretem, ve kterém Saša Rašilov stihne v roli kabaretiéra vystřídat několik rozlišných postav, které se střetli s osobností Simone Weilové / /. Simone Weilová byla francouzská filosofka, anarchistka, odborářka, učitelka, dělnice, mystička, židovka bez tóry, marxistka bez partaje, Ježíšova učednice bez církve. Pocházela z bohaté židovské rodiny /tatínek lékař, bratr geniální matematik/, ale byla výrazně sociálně zaměřená, aktivně bojovala za zlepšení podmínek dělníků, zapojila se do španělské občanské války. Po onemocnění tuberkulózou se v exilu odmítla léčit a jíst, chtěla se podílet na utrpení Francouzů. Nejpříznačnější pro Simone je neklasifikovatelnost, nezařaditelnost do nějakého systému či církve a přitom naprosto autentická touha po smyslu a hledání pravdy. Jednota v myšlení a jednání. Francouzský filosof Chartiér jí na lyceu přezdíval marťanka. Její myšlenky a činy jsou skutečně jako z jiného světa. Odmítá uznávat a přijímat jakákoli klišé ve společnosti, ve svém osobním životě, v úvahách o světě, o kráse, o bolesti, o Bohu, o smyslu. A především: naprosto jí chybí strach z toho, že bude odsouzena druhými! Inscenace vznikla ve spolupráci se Studiem Damúza Děkujeme společnosti Praha Music Center spol. s r.o za zapůjčení kláves KAWAI pro účely inscenace. režie: Miroslav Bambušek scéna: Zuzana Krejzková kostýmy: Zuzana Krejzková hudba: Tomáš Vtípil, DG 307, Ivan Bierhanzl, Tomáš Schilla, Petr Fučík, Ivan Manolov, Pavel Zajíček dramaturgie: Jan Horák autor hudby: Tomáš Vtípil adaptace: Miroslav Bambušek autoři filmů: Martin Ježek, Jakub Halousek, Jan Daňhel, Miroslav Bambušek, Martin Klapper, Martin Čihák střih filmového materiálu: Kateřina Krutská Vrbová light design: Petr Krušelnický inspice: Natalie Oujezdská hrají: Pavel Zajíček, Miloslav Mejzlík, Jiří Maryško, Halka Třešňáková, Tomáš Kadlec Na hraně, na okraji, v radosti je tvoření ve stopách bolesti. Projekt Pustina stojí na libretu, básnické skladbě, které vzniklo složením tří základních sbírek básníka Pavla Zajíčka. Sbírkami použitými pro projekt Pustina jsou: Roztrhanej film, Šedej sen a Kniha moří. V inscenaci se propojují tři dramatické složky: živá hudba /DG 307/, filmové projekce a herecké akce. Tyto tři složky se navzájem podporují a ovlivňují a vzniká tak specifický tvar na pomezí filmu, koncertu a divadla. Tvar, který umožňuje otevřít zapouzdřený svět Zajíčkovy imaginace. V hlavní roli je sám Pavel Zajíček, inscenace má proto silně autobiografický rozměr. Jestliže se něčemu učit, tak snad naslouchat tichu, samotě, mlčení, pokoře. Z toho můžeš lepit a šít krásné hábity světla i tmy! Přestaneš vidět, slyšet a cítit, až začneš vidět, slyšet, cítit to podivné nové dunění v hlavě! Inscenace je věnována Filipu Topolovi a Ivanu Martinovi Jirousovi. Inscenace vznikla za podpory festivalu příští vlna / next wave Inscenaci podpořil Karel Schwarzenberg. Inscenace vznikla v koprodukci s O.S. Mezery. premiéra: premiéra:

17 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 32 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 33 Roland Schimmelpfennig: Říše zvířat režie: Kamila Polívková scéna: Kamila Polívková kostýmy: Zuzana Formánková hudba: Ivan Acher dramaturgie: Jan Horák překlad: Radka Denemarková návrhy a realizace masek: Ondřej Cibulka animace a projekce: Kamila Polívková a Pavel Havrda inspice: Michala Kášová hrají: Petr Vaněk, Jiří Černý, Jakub Žáček, Gabriela Míčová, Ivana Uhlířová, Iveta Jiříčková Schimmelpfennigova hra Říše zvířa tematizuje vztah herec postava (v tomto případě divoké zvíře) a popisuje odvrácenou stranu herecké profese. Maska, jako součást každodenní existence jejího nositele, postupně prorůstá (a to nejen v přeneseném slova smyslu) do skutečnosti. Přestože začíná být nesnesitelnou, už nejde odejmout. Atributy divadelní postavy se stávají neodmyslitelnou součástí osobnosti jejího představitele. A naopak. Člověk jedná jako zvíře, zvíře myslí jako člověk a je potřeba si uhájit teritorium a udržet se při životě za každou cenu. Zebra, lev, antilopa, marabu, krokodýl a cibetka bojují o příležitost zahrát si v další show Zahrada věcí kečup, solničku, pepřenku, volské oko nebo toast. Kdo tohle přežije?! Nominace na Cenu Marka Ravenhilla 2014 za nejlepší inscenaci současné dramatiky. Robert Walser / Elfriede Jelinek: Sněhurka režie: Kai Ohrem scéna: Patricia Talacko kostýmy: Tereza Beranová dramaturgie: Jan Horák překlad Robert Walser: Vladimír Tomeš překlad Elfriede Jelinek: Barbora Schnelle hrají: Ivana Uhlířová, Marta Vítů, Jiří Kniha, Kamil Švejda, Anna Brabcová, Evženie Nízká, Tomáš Fabera, Laďka Čížková, Tomáš Štolba, Alexandr Puškin, Petr Miklovič, Maxim Kratochvíl, Alžběta Nováková, Pavel Širmer, Zbyněk Vašíček, Martin Kříž, Pavel Jánský Ve svém (post)pohádkovém dramatu Sněhurka Robert Walser rozvíjí komplexní usmiřovací fantazie, které vedou ke kolektivnímu vytěsnění traumatu Sněhurky, myslivce a královny. Otrávené jablko a sedm trpaslíků poté působí jako vzdálená a více než zpochybnitelná historie. Walserův text je formálně velmi specifickou a do češtiny obtížně přeložitelnou poezií. Zároveň je ale svým až psychoanalytickým rozměrem velmi současným pojetím mýtu Sněhurky, jakožto ozdravovacího rituálu. Smíření, ke kterému u Walsera dochází, pak boří radikální dekonstrukce pohádky podle Elfriede Jelinek, která je stylizovaným filosofickým diskursem mezi heideggerovským lovcem a emancipující se Sněhurkou. premiéra: derniéra: Děkujeme panu Ondřeji Cibulkovi, tvůrci origami masek, za vřelý přístup a velkou pomoc. Děkujeme všem, kteří vznik této inscenace podpořili na Děkujeme také Tomáši Mertovi a Tomáši Kleinovi za pomoc při natáčení projekcí a Martinu Janasovi z blank foto za fotografie Zahrady věcí. premiéra: derniéra:

18 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 34 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 35 Thomas Mann / Katharina Smith: Krev Wälsungů režie: Katharina Schmitt scéna: Pavel Svoboda kostýmy: Tereza Beranová hudba: Richard Wagner dramaturgie: Jakub Režný překlad: Dagmar Steinová inspice: Klára Nechanická hrají: Marie Švestková, Ivan Lupták, Jiří Štrébl, Lucie Juránková, Martin Vodrážka; následující herci jsou dobrovolníci: Dagmar Jegerová, Šárka Vaculíková, Pavel Jánský, Martin Dvořák, Markéta Hlinovská, Lukáš Kovácsik, Soňa Tichá, Tomáš Fabera, Pavel Širmer, Anna Brabcová, Kateřina Šteklová, Laďka Čížková, Hana Jansová, Kamil Valšík, Alexandr Puškin Krev Wälsungů, novela nositele Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna z roku 1906, byla kvůli svému na svou dobu skandálnímu obsahu poprvé publikována teprve v roce Hlavními postavami textu jsou Siegmund a Sieglind, dvacetiletá dekadentní dvojčata z bohaté mnichovské rodiny. Siegmund studuje dějiny umění, Sieglind čeká na svatbu s úspěšným úředníkem von Beckerathem ani jedno neberou dvojčata vážně. Raději se věnují sobě a hudbě Richarda Wagnera, především jeho opeře Valkýra, jejíž hlavní postavy se jmenují stejně jako oni dva. Inscenace se pohybuje na rozmezí divadla a opery, Katharina Schmitt pracuje v Krvi Wälsungů s činoherními herci stejně jako s operními zpěváky. Diváci uslyší během představení árii Wotanovo loučení z Wagnerovy opery Valkýra v provedení operních zpěváků Lucie Juránkové a Martina Vodrážky. Thomas Mann pojmenoval svoji novelu podle bájného germánského rodu Wälsungů, který se poprvé objevuje již v staroanglickém hrdinském eposu Beowulf. Hlavní postavy oprery Richarda Wagnera Valkýra dvojčata Siegmund a Sieglinde, pochází také z tohoto rodu. Mann ve své novele přebírá od Wagnera téma incestu. Pro jeho Siegmunda a Sieglindu znamená incest návrat k sobě a alternativu ke stereotypu manželství. Inscenace vznikla za podpory Česko-německého fondu budoucnosti. Děkujeme Michalu Dočekalovi za vstřícné zapůjčení rekvizit, Činohernímu Studiu Ústí nad Labem za podporu a Vladimíru Peškovi za pomoc při realizaci scény. premiéra: Lucie Trmíková / Gert Hofmann: Pomocník Walser režie: Jan Nebeský výprava: Michal Pěchouček výtvarná spolupráce: Dominik Hejtmánek dramaturgie: Jan Horák inspice: Natalie Oujezdská hrají: Jiří Černý, David Prachař, Saša Rašilov, Lucie Trmíková Diváci uvidí něco ošklivého a zároveň krásného, a ta krása převládne. Příští týden bude můj debut. Hra se jmenuje: Usměješ se k smrti. Doufejme, že se obecenstvo v hojném počtu dostaví a zakoupí vstupenky; a když ne, tak ne, lhostejnost publika nemajícího pochopení mě nezabije. Inscenace vychází ze syntézy textů Roberta Walsera, Walserovských interpretací a z novely Gerta Hoffmanna Spisovatel Robert Walser vystupuje z literárního spolku. Robert Walser byl geniální literární outsider. Jeho dílo je obrazem zmatené duše i svérázným pohledem na svět kolem něj. Inscenace je rozdělena do dvou rovin, v první je to rozhovor Roberta Walsera s obchodníkem, který ho pozval na literární večer, kde má přednést čtení vlastního díla. Druhá rovina vychází přímo z Walserova díla. Na první pohled nevzrušivý, jednoduchý a jemný příběh v sobě obsahuje univerzální téma složitosti lidské existence, nemožnosti dosažení ideálu i zlo, která má kořeny v hlouposti. Divadelní inscenace Pomocník Walser je součástí hlavní dramaturgické linie Studia Hrdinů, která je převážně vystavěna na autorských projektech. Leitmotivem procházejícím divadelními projekty již od počátku je důraz na téma individuality, většinou pak umělce v mezních situacích a jeho role ve společnosti. V duchu estetiky Studia Hrdinů je pak formálně konceptuální syntézou divadla a výtvarného umění. Robert Walser ( ) byl švýcarský prozaik a lyrický básník píšící německy. Původně se chtěl stát hercem, avšak tento plán ztroskotal. Vystřídal několik různých zaměstnání. Kdykoli měl být v zaměstnání povýšen, dal výpověď. Během devíti let změnil zaměstnání sedmnáctkrát. V letech žil jako svobodný spisovatel, poté však začal vést potulný život. Postupně se stahoval do ústraní, většinu přátel si znepřátelil. V roce 1929 byl Robert Walser hospitalizován v ústavu Waldau u Berlína pro těžké deprese a pokusy o sebevraždu. V roce 1933 byl jako duševně chorý převezen do Herisanu, kde také zemřel. premiéra:

19 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 36 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 37 Jan Horák / Michal Pěchouček: Citový komediant režie: Michal Pěchouček a Jan Horák dramaturgie: Jan Horák výprava: Michal Pěchouček kostýmy: Andrijana Trpković hudba: Dominik Gajarský inspice: Lucie Křápková a Ester Peterová hrají: Stanislav Majer, Petr Šmíd, Tereza Hofová, Dana Poláková Proč Julius Fučík? Protože se jeho osud specificky dotýká témat hrdinství a mučednictví, které jsou pro český svéráz něčím nepatřičným. Fučík a jeho mýtus prošel několika interpretacemi a lze bez nadsázky říct, že byl jediným českým mučedníkem dvacátého století, tedy tím glorifikovaným a nakonec i odvrženým. Komunisté po nástupu k moci vytvořili obludný fučíkovský mýtus a z jeho vdovy udělali nástroj agitace. Po pádu komunismu došlo k radikálnímu odmítnutí celého konstruktu i na snahy vědecky se tomuto tématu věnovat, ale Fučík i jeho mýtus pomalu mizí v zapomnění. Vyhradili jsme si lhostejnost k nejslavnějšímu fučíkovskému tématu - tedy k jeho věznění a k nejpřekládanější české knize v historii, jejíž je Julius Fučík autorem, a snažili jsme se být maximálně apolitičtí. Politikum je ponecháno na divákovi. Chceme ukázat Fučíka jako člověka s konkrétním sociálním temperamentem, který může být inspirující nebo sloužit jako varující příklad zároveň. premiéra: Simona Petrů / Kamila Polívková: Mileniny recepty režie a výprava: Kamila Polívková dramaturgie a textová spolupráce: Jan Horák inspice: Natalie Oujezdská hrají: Naďa Kovářová, Ivana Uhlířová Milena Jesenská, významná česká novinářka, známá především jako adresátka Kafkových Dopisů Mileně zemřela v roce 1944 v koncentračním táboře Ravensbrück, když bylo její dceři Janě (Honze) Krejcarové jedenáct let. Honze v roce 1969 vyšla kniha Adresát Milena Jesenská, která byla posléze přeložena do několika světových jazyků a vzbudila rozruch nejen mezi tehdejší českou kulturní elitou. Honza Krejcarová, po jednom ze svých manželů Černá, po sobě kromě těchto vzpomínek na matku zanechala sice nepříliš rozsáhlé, ale v kontextu českého undergroundu osobité literární dílo (V zahrádce otce mého, Clarissa). V období od konce 40. do začátku 60. let pak inspirovala a fascinovala mnoho svých současníků, především Egona Bondyho, jehož byla i milenkou. Jejich vztah nejlépe charakterizuje Honzin milostný Dopis, který je sám o sobě svébytným literárním dílem. Pro Bohumila Hrabala byla černou labutí s poraněným křídlem. Skutečné osudy Mileny Jesenské a Honzy Krejcarové se staly výchozím materiálem dialogu dvou žen, matky a dcery rekapitulující svůj život v kuchyni centru domova a rodinného života, který ani jedna z nich v harmonické podobě nikdy nepoznala. Jejich příběhy jsou plné protikladů, stejně jako jejich charaktery. Neustálý pohyb mezi vznešeností a přízemností, krásou a ošklivostí, luxusem a nedostatkem, ideálem duchovní čistoty i nejnižšími pudy určuje hranice jejich existence na pomezí reality a vysněných představ. Naší snahou není dokumentovat životy Jesenské a Krejcarové. Už ve spojení těchto dvou reálných postav v jednom čase a prostoru je obsažena fabulace a osobní interpretace jako princip vyprávění. Z fragmentů vzpomínek a myšlenek skládáme vlastní obrazy intimního světa dvou žen, jejichž životy rámuje šílené 20. století. Dobové prameny v inscenaci Mileniny recepty neslouží k rekonstrukci, vedou spíš k vytvoření určité emocionální stopy, která je v autentických dokumentech patrná a pojí se s vlastními myšlenkami a prožitky tvůrců. Už konečně do prdele s pravou podstatou věci a nejen prdelkovat okolo s recepty na zlepšení společnosti (Egon Bondy - Deník dívky, která hledá Egona Bondyho) Poděkování Výboru dobré vůle Olgy Havlové. Představení vzniká v koprodukci s Kabinetem múz Brno. pražská premiéra: brněnská premiéra:

20 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 38 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 39 Vladimir Sorokin / Kamila Polívková: Den opričníka překlad: Libor Dvořák režie a výprava: Kamila Polívková dramaturgie: Jan Horák hudba a korepetice: Ivan Acher asistentka výpravy: Andrijana Trpković inspice: Zuzana Formánková hrají: Karel Dobrý a Vanda Šípová; následující herci jsou dobrovolníci: Eva Dryjová, Kateřina Eliášová, Zdeňka Herdová, Markéta Hlinovská, Anna Hrnečková, Pavel Jánský, Hana Jansová, Iveta Jiříčková, Madlen Komárová, Lucie Křápková, Ivana Myšková, Dana Poláková, Vladimír Polívka, Anna Polívková, Petr Šmíd, Jiří Štrébl, Kamil Valšík Den opričníka je v inscenaci Kamily Polívkové výstřední exhibicí jednoho herce (Karel Dobrý), kterému asistuje sbor okolo 15-ti dobrovolníků představujících lid, jehož prostřednictvím Andrej Danilovič mocný a udatný člen osobní gardy všemohoucího panovníka Gosudara názorně předvádí publiku své heroické činy spáchané během jednoho běžného pracovního dne. Diváci se tak stávají svědky bizarní estrády plné groteskních výjevů, operních, baletních i komických výstupů, vyprávění krvavých historek, předvádění náboženských rituálů a drogových extází, která však postupně přeroste v přehlídku krutostí a demonstraci absolutní moci, proti níž se nelze postavit. Co začalo ranní toaletou a koupelí v páře, skončí ve vychladlé vodě, kde se vznáší bezvládné tělo se psí hlavou... Karel Dobrý získal za roli opričníka Andreje Daniloviče Cenu Divadelních novin za herecký výkon sezóny, Cenu Alfréda Radoka 2013 v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon a nominaci na Cenu Thálie. Umístil se také na 1. místě v anketě portálu i-divadlo.cz Nejlepší mužský herecký výkon roku Louis-Ferdinand Céline / Jan Horák: Církev odborná spolupráce a překlad: Anna Karenina režie: Michal Pěchouček a Jan Horák dramatizace a dramaturgie: Jan Horák scénografie: Michal Pěchouček výtvarná spolupráce: Dominik Gajarský a Martina Holá inspice: Hana Pešková hrají: Gabriela Míčová, Marie Švestková, Petra Lustigová, Karel Dobrý Célinova jediná divadelní hra zahrnuje všechna témata, která později zpracoval ve své ceněné prozaické tvorbě. Zahořklý Céline v Církvi tepe meziválečnou společnost. Tematicky se dá hra rozdělit do čtyř částí: kolonialismus, kapitalismus, antisemitismus a socialismus. Svět je Célinovi panoptikem odsouzeným k záhubě. Hrdinu příběhu symbolicky představuje doktor procházející světem, který nelze vyléčit. Inscenace je rozdělena do dvou rovin, v první je Céline autorem postupně sžíraným vlastní zlobou a stylem, ve druhé postavou své nepříliš podařené hry, která se ale stala předobrazem Célinova nejslavnějšího románu Cesta do hlubin noci a nastartovala jeho výjimečnou literární dráhu a zároveň cestu k vlastní zkáze. Inscenace Církev vznikla za podpory festivalu Next Wave. Karel Dobrý byl za roli Bardamu/Céline nominován na Cenu Alfréda Radoka 2012 v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon. premiéra: derniéra: premiéra: derniéra:

21 Repertoár Studia Hrdinů 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 40 Výstavy 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 41 Výstavy 2015 everybody is gay don t care vernisáž: středa 16. září 2015 od hodin Výstava Studia Hrdinů s názvem everybody is gay don t care volně reaguje na uvedenou inscenaci O slavnosti a hostech režírovanou Katharinou Schmitt na motivy scénáře k filmu Jana Němce O slavnosti a hostech z roku Katharina Schmitt upřesnila, že hlavní je pro ni scénář / literární látka, kterou dokresluje pomocí světel, velkých bílých ploch a uchopení celého prostoru Studia Hrdinů. Moc řeči, umění slova a zdánlivá lidstká převaha se ukazují jako silné mocenské mechanismy, s kterými se každý vyrovnává podle svého uvážení. Katharina Schmitt: SAM překlad: Viktorie Knotková režie a výprava: Kamila Polívková dramaturgie: Hermann Seeler projekce: Štěpán Vodrážka hudba a korepetice: Sára Bukovská hrají: Karel Roden a Jan Dvořák Režisérka Kamila Polívková zkoumá spolu s Karlem Rodenem nesmírnou přitažlivost popularity, která v lidech probouzí voyeuristické sklony a dodává i nejbanálnějším věcem, činům a výrokům známé osobnosti umělce zdání jedinečnosti a vyšší hodnoty. Z různých úhlů pohledu nahlíží na normy související s tvůrčí prací, uměním a produktivitou a rozebírá vztah mezi divákem a (uměleckým) objektem jeho zájmu. Tradicí určená nepsaná pravidla jsou jak v Samově performanci, tak v samotné inscenaci vtipně narušována a vyhrocena do často až absurdních situací. Inscenace SAM vznikla za podpory Pražského komorního divadla. Nominace na Cenu Marka Ravenhilla za nejlepší inscenaci současného textu obnovená premiéra: světová premiéra: v Divadle Komedie pražská derniéra: zájezdová derniéra: v Brně Jsme účastni slavnosti, která se pomalu stává noční můrou, z které se nejde probudit. Martin Kyrych a Ondřej Petrlík se potkali v Ateliéru malířství II pod vedením Vladimíra Skrepla. Zde se mohli vzájemně konfrontovat v osobních postojích a humoru. Právě jejich humor, umění slova a zacházení s obrazovou látkou svedlo tyto dva pro výstavu everybody is gay don t care. Důležitý je tu princip interpretace, mocenské hry v převaze označení obrazu textem, kdy je člověku odebrána úplná svoboda nad vlastním vyložením viděného. Obrazy jsou namalovány vždy jedním z autorů, spolupráce spočívá v pojmenování díla. Divák se ptá, jak se obraz jmenuje, aby mohl vidět, co může být neviditelné. Kurátorka: Tereza Sochorová Horáková Beze slov vernisáž: pondělí 18. května 2015 od hodin Výstava Studia Hrdinů s názvem Beze slov Martina Zeta volně reaguje na uvedenou inscenaci Marbot režírovanou Janem Horákem a Michalem Pěchoučkem. Volně podle románu Wolfganga Hildesheimera Marbot. Martin Zet je poutník/umělec romantik,který se nezaměřuje na jedno médium. Jeho performance, sochy, kresby, texty, videa, instalace mají vždy silný konceptuální výraz, který se vztahuje často k nejjednodušším/ základním sociálním, vztahovým, politickým, sémantickým, geometrickým tvaroslovím atd. principům. Zdá se, že svět je pro něj otevřená/nepopsaná kniha a on má pero, zmizík a vůli. Kurátorka: Tereza Sochorová Horáková Mlčky vernisáž: pondělí 23. března 2015 od hodin Desátá výstava Studia Hrdinů s názvem Mlčky (Jan Svoboda, Lenka Vítková a Kamila Zemková) volně reaguje na uvedenou inscenaci Mlčky křičet režírovanou Janem Nebeským, která je inspirovaná osobností Simone Weilové. V přemýšlení nad osobností Simone Weilové mě napadl trojúhelník, trojjedinost, kdy Bůh v sobě spojuje v jedno tři svaté osoby (Otec příčina bytí, Syn důvodem poznání a rozumění, Duch svatý pravidlem a řádem žití), je Troj jediný, přičemž všechny osoby jsou skutečně jako jedna, se stejnými postoji k situaci, ač mezi sebou mohou komunikovat.

22 Výstavy 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 42 Festival NORMA Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 43 Texty Simone Weilové, která je nazývána jako nezařaditelná ve svém filosofickém a náboženském přemýšlení, mi napovídají, že nic v tomto případě nemůže být popsáno natolik, abychom ztratili chuť to prožít. Kříž jako váhy, jako páka. Sestup podmínkou vzestupu. Nebe sestupující na zem zvedá zem k nebi. (Simone Weilová, Tíže a milost, str. 99, Kalich, 2009) Kurátorka: Tereza Sochorová Horáková Velké poděkování Pavlu Vančátovi a Jiřímu Thýnovi. Ladislav Václav Kouba, Luboš Rothbauer a Jan Žalio vernisáž: sobota 7. února 2015 od hodin Devátá výstava Studia Hrdinů, kterou ponecháváme bez názvu, volně reaguje na uvedenou inscenaci Pustina režírovanou Miroslavem Bambuškem. Pustina stojí na libretu, básnické skladbě, které vzniklo složením tří základních sbírek básníka, textaře a výtvarníka Pavla Zajíčka (Roztrhanej film, Šedej sen a Kniha moří). V inscenaci se propojují tři dramatické složky: živá hudba /DG 307/, filmové projekce a herecké akce. Vzniká tak specifický tvar na pomezí filmu, koncertu a divadla. Oslovení tří autorů, Ladislava Václava Kouby, Luboše Rothbauera a Jana Žalia, bylo zcela intuitivním podnětem, ke kterému vedla vzpomínka na zažívanou energii jejich osobností a tvorby na SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově. Zde jsme se potkali a nadále o sobě občas slýchali. Jejich následná setkání se mi vždy jevila jako neutuchající polemika nad zažíváním denní reality beze slov, směsice obrazů, zvuku a více či méně koordinovaného pohybu. Zde již je každý z nás o krok dál, i když předkládané obrazy se mohou zdát v odkazu k něčemu dávno minulému, i přes svou svébytnost. P.Z.: Nový obrazy vznikají ve městech, vznikají v městských krajích sluncí a měsíců. Vznikají v železobetonech a iluminaci. Malby, projekce, fotografie a kresby vytvářejí mozaiku obrazů, zvuku a občasné divákovy intervence. Odrazy stromů, řek a obličejů, lidské vztahy, čmáranice, kde Příběhu se nevyhneš, tak je nazvaná velkoformátová animace v mezipatře Jana Žalia, která může evokovat texturu filmového materiálu. Procházení lesem, pohledy na moře, vrstvení a rozbíjení projekční plochy, osvícená fotografie jdoucí ženy, vše nás pomalu vede hlouběji do naší mysli. Stojíme před ležícím koněm Ladislava Václava Kouby, který možná odpočívá z neustálých pokusů ho zkrotit. Kůň je vtěstnán do formátu, osamocen v krajině a celý výjev působí až surrealisticky. Je jakousi až nadpozemskou bytostí. Jeho pohled směřuje do jeho nitra, k jeho vnitřním krajinám. Drobné kresby Luboše Rothbauera umístěné v malém sále divadla také odkazují k vnitřnímu světu. Tam uvnitř si připomínáme tváře, kterých jsme se dotýkali a pomocí opětovného skicování se vzpomínky rozkládají až v abstrakci. Tušený krystal z jeho fotografické řady nám dává naději, že stále je důležité prožívat tmu, bez které bychom světlo nepoznali. P.Z.: Hledal jsem tě v popelu! Hledal jsem tě v prachu! Hledal jsem tě v písku pouště! Tvoje ostré vůně jsem tam hledal! Díval jsem se na slunce, jestli jsi tam náhodou neulétl! Žádné kapky z voskových křídel se na obloze neleskly! Chtěl jsem s Tebou mluvit, ale zmenšoval jsi se do ozvěn! A já taky! Kurátorka: Tereza Sochorová Horáková Festival NORMA / Nový ostravský divadelní festival NORMA zaměřený na autorské činoherní a pohybové divadlo. Zkušební první ročník iniciovala Galerie města Ostravy PLATO platforma (pro současné umění) Ostrava a vznikl v koprodukci s pražským divadlem Studio Hrdinů. Koncepce se soustředila do dvou dní v prostorách bývalého plynojemu GONG v Dolní oblasti Vítkovice a Starých a Nových koupelen NKP Důl Hlubina. Důležitým rozměrem NORMY je syntéza výtvarného umění a divadla. Festival ji akcentuje v konkrétních divadelních inscenacích i v samostatné sekci věnované performancím na pomezí divadla a výtvarného umění. Dva festivalové dny byly rozdělené na polský a český. Po oba dny byla prezentována performance reagující na poslední, nerealizované dílo jednoho z nejvýraznějších představitelů konceptuálního umění Jána Mančušky nazvané Tato linka sleduje pohyb mé ruky. Performance autorské dvojice Jan Horák a Michal Pěchouček vznikla ve spolupráci s Crewcollective pro retrospektivní výstavu Jána Mančušky v Galerii hlavního města Prahy a byla prezentovaná přímo v expozici. Ostravská premiéra proběhla v prostorách Nových koupelen. V rámci polského dne proběhl po zmíněné performanci pohybový projekt Surfing Magdaleny Ptasznik. Sama projekt charakterizuje jako rituál uvolňující náš způsob vnímání pohybu prostřednictvím fyzické akce s objekty, které iniciují a transformují další akce. Na tento jemný konceptuální přístup navázal jiný, v kontextu pohybového divadla tradičnější. Bylo jím fascinující a autorsky uchopené Svěcení jara Svěcení snů od autorské trojice Slawek Krawczynsky, Anna Godowska, Tomasz Wygoda. Posledně jmenovaný byl i jediným performerem. Kombinace Stravinského hudby a extrémního fyzického projevu Wygody je více než jen silným osobním zážitkem. Poslední představení prvního dne byl výjimečný projekt respektovaného polského umělce Artura Żmijewského a Igora Stokfiszewskiho Mše. Mše na divadle je skutečnou mší, autorská dvojice si svým projektem v rámci katolického Polska kladla otázku, zda může mše svatá provedená umělci na prknech divadla sjednotit svět katolický a světský. V kontextu industriálního komplexu Dolních Vítkovic získal tento rituál svébytný rozměr. Kromě Mančuškovské performance zahrnoval český den také dva experimentálně laděné činoherní projekty dramaturgie Studia Hrdinů a performance Evy Koťátkové, laureátky Ceny Jindřicha Chalupeckého. Nerekonstruované prostory Nových koupelen vytvořily až postapokaliptický rozměr pro dekonstrukci sněhurkovského mýtu podle Roberta Walsera a Elfriede Jelinek. Sněhurka německého režiséra Kaie Ohrema prochází (stejně jako královna, princ a myslivec) stylizovaným psychoanalytickým rituálem vedoucím k vytěsnění společného traumatu. Marbot Jana Horáka a Michala Pěchoučka se vyrovnává s ukončením incestního vztah s matkou prostřednictvím hledání spásy v přemítání o dobové evropské kultuře (především o výtvarném umění) a dospívá k utopickému konceptu umělecké kritiky. Závěrečná performance Evy Koťátkové Divadlo mluvících předmětů byla psychoanalytickou cestou umělce do svého dětství. NORMA se vymezila jako festival současného autorského divadla, které se prolíná se současnými proudy výtvarného umění. Tato koncepce není rigidní, jsou to mantinely, které považujeme za oboustranně přínosné směřování současného umění. Především pro výtvarné umělce konceptuálního smýšlení je překračování tradičně vnímaných hranic výtvarného umění naprosto přirozené a divadlo pro ně bývá vzrušující výzvou. Divadelníci by si měli všímat těchto snah o přesahy a inspirovat se svobodomyslností a lehkostí, se kterou dokážou umělci nad divadlem uvažovat. V rámci pohybového divadla je toto propojení sice menšinové, ale již delší dobu existuje. Jiná je situace v případě činoherního divadla, kde minimálně v českém kontextu zmíněné propojení nenacházíme. Debaty na toto téma se v uvolněné atmosféře brunche zúčastnili festivaloví hosté, mimo jiné Artur Żmijewski, Eva Koťátková, Michal Pěchouček, Jan Horák, Marek Pokorný a další. Jan Horák, dramaturg NORMY, umělecký ředitel Studia Hrdinů

23 Jednorázové projekty, spolupráce s NG a hostování Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 44 Jednorázové projekty, spolupráce s NG a hostování Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 45 Jednorázové projekty, spolupráce s Národní galerií a hostování Filmování státu komponovaný filmový večer Úředníci, učitelky, vojáci, policistky a detektivové. Jaroslav Pinkas a Karina Hoření vytvořili soubor filmových ukázek, které zachycují různé způsoby vtělení státu do filmových postav. Komponovaný filmový večer je součástí doprovodného programu výstavy Budování státu v Národní galerii. katalogu skrývá jednu perlu vedle druhé Prurientem počínaje, Raime a Lustmord konče. Camella na albu roztáčí kolotoč temných vizí a znovu skládá sofistikovanou poctu Vincentu Priceovi a jeho padesátkovým hororům. Fakt, že v dětství trávila v katolickém pěveckém sboru není v prvním plánu patrné až tak v samotné pěvecké technice jako spíš v religiózní náladě celého alba. EP Stop Suffering plánované na konec října opět u Blackest Ever Black si pod producentský patronát vzal Joshua Eustis ze Sons Of Magdalene a první vlaštovku z něj v podobě uhrančivé balady I Woke Up And The Storm Was Over se objevil nedávno na brilantní Mullholand-driveovské kompilaci I Can t Give You The Life You Want. Tropic Of Cancer přijede 29. října do Prahy. Ve Studiu Hrdinů jí sekundovat bude dámský post-punkový čtyřlístek Winter Severity Index ve kterém mimo jiných působí i Římská rusalka Mushy. Premiéra filmu Art Basel olympiáda umění a komerce Dokumentární portrét nejslavnějšího veletrhu moderního umění, kde teče šampaňské proudem a díla mizí za závratné sumy. Ve svém dokumentárním filmu se režisér Bernard Šafařík vydává na slavný veletrh Art Basel. Od roku 1970 se do Basileje sjíždí špičkoví galeristé z celého světa, aby ve vrcholu sezóny prodali to nejlepší, co lze na trhu moderního umění spatřit. Díla umělců Pabla Picassa, Andyho Warhola, Josepha Beuyse, Fernanda Légera, Ai Weiweie, Tonyho Cragga, Damiena Hirsta a dalších zde mění své majitele. Art Basel již ušel dlouhou cestu a veletrh přerostl do celosvětového kulturního fenoménu, který v červnu na týden pohltí jedno poklidné švýcarské město. Podávají si zde ruku nejenom slavní a bohatí, ale i davy milovníků umění. Ve spolupráci s Národní galerií v Praze. Lunchmeat Festival 2015 Způsob, jakým je dnes prezentována a konzumována velká část klubové elektroniky, připomíná cestu rychloobrátkového zboží. Programy hudebních festivalů působí jako sezónní nabídka fast foodového řetězce, kde se jako na běžícím pásu servírují nejnovější trendy i osvědčená jména. Chcete to tady nebo s sebou? Ve změti takřka identických eventů, kde se úspěšnost měří počtem zobrazení příspěvku, často schází hlas, který by dokázal říct: POZOR! Zastavte se a dávejte pozor na opravdu unikátní události, které s vámi můžou solidně zacloumat. Jako třeba rychle letící tenisový míček. Lunchmeat festival je tu pro ty, kdo chtějí dávat pozor nejen na to, co zrovna letí kolem. Lunchmeat festival spojuje styčné body mezi kvalitní elektronickou hudbou, vizuální show a novými médii v synestetický zážitek 2.0. Na Lunchmeat festivalu potkáte na jednom pódiu pečlivě vybrané tvůrce z odlišných sfér, kteří se sami často potkají vůbec poprvé. Lunchmeat festival vytváří platformu pro lidi, kteří věří, že klubová kultura se nemusí nutně konzumovat ani vytvářet jako na běžícím pásu a že opravdu kvalitní věci nelze přehlížet ani odpálkovat. Jako rychle letící tenisový míček. Tropic of Cancer (US) + Winter Severity Index (IT) Tropic Of Cancer je dnes už pouze one-woman projekt američanky Camelly Lobo. Kdysi s ní tvořil dvojici ještě Juan Mendez, který dal ovšem před gotickou romantikou přednost všeobjímající náruči techna a dnes ho svět zná zejména pod hlavičkou Silent Servant. Camella je zádumčivá duše a s pečlivostí sobě vlastní opracovává okruhy témat z shoegazeu, cold-waveu a novoromantismu. Tyhle škatulky ovšem berte s rezervou protože v tvorbě Tropic Of Cancer nejde o otrocké poklonkování žánru ale o citlivé využití zvukových prostředků k dosažení kýžené atmosféry a ta hraje prim. Ještě před vydáním debutu Restless Idylls natočila Camella několik EP (mimojiné i jedno splitko s Australskou syntetickou zádušní mší made by HTRK) a odjezdila turné s Demdike Stare. Restless Idylls vyšlo u labelu Blackest Ever Black, který ve svém CHRISTIAN JANKOWSKI: We can talk about it Christian Jankowski představuje svoji práci & screening výběru jeho filmů. Jankowského práce sestává z performativních interakcí mezi umělcem a profesionály mimo pole umění, mezi současným uměním a takzvaným světem za hranicemi umění. Tyto interakce utváří vhled do populárního pochopení umění za pomoci jeho mnoha hlavních zájmů v současné společnosti vzhledem k životnímu stylu, psychologii, rituálům a oslavám, introspekci, soutěživosti a masově produkovaným luxusním komoditám. V průběhu času Jankowski spolupracoval mezi dalšími, například s kouzelníky, politiky, mediálními hvězdami nebo hodnostáři z Vatikánu. Kontext každé takové interakce a její aktéři spoluutváří finální formu Jankowského díla, který tyto performativní spolupráce dokumentuje pomocí formátů blízkých masovým médiím, které jsou přirozené pro okolnosti, v nichž vznikají v prostředí filmovém, fotografickém, televizním, novinářském což dodává Jankowského dílu jistý populistický nádech. Jankowského práci lze vnímat jako reflexi, dekonstrukci a kritiku společnosti spektáklu, ale zároveň jako reflexi, dekonstrukci a kritiku samotného umění, které se spektáklu podřizuje, a ohrožuje tak svůj vlastní kritický potenciál. Ve spolupráci s Goethe-Institut Praha, Manifesto 11 a Národní galerií v Praze. Than Hussein Clark: Erotické recenze Sinaj délka představení: 150 minut Jako součást výstavy Debts (Erotické recenze Sinaj) v Centru pro současné umění FUTURA, připravil Than Hussein Clark premiéru nové hry o třech aktech ve Studiu Hrdinů v Praze, 15. října od 19 hodin. Inspirováno loutkohrami Maurice Maeterlincka, trojaktovkami Augusta Strindberga a historií Opery 5. května. Clarkova nejnovější divadelní produkce vypráví příběh incestní governantky a její svěřenkyně, jejichž velká cesta do Egypta musí být tragicky zkrácena. Po návratu domů, na premiéru opery, se k Nilu vrátí pouze jedna. Hrají: Ruth Connick, Catherine Leudtke, Valerie McCann, Josef Mohamed, hlas Laury Schuller Střed zájmu: PUBLIKUM Kancelář Kreativní Evropa ve spolupráci s Institutem umění a Studiem Hrdinů představí tucet inspirativních příkladů práce s publikem z různých oblastí kultury. Práce s publikem je důležité téma pro dlouhodobé koncepce kulturních organizací i příležitostné kulturní projekty. Týká se marketingu, dramaturgie, přípravy doprovodných programů i celkového pojetí projektů

24 Jednorázové projekty, spolupráce s NG a hostování Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 46 Jednorázové projekty, spolupráce s NG a hostování Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 47 a provozu organizací, které považují své publikum za partnera a nejen pasivního konzumenta. Práce s publikem (audience development) je také prioritou programu EU Kreativní Evropa. Liquid Loft (AT): Deep Dish v rámci festivalu TANEC PRAHA 2015 umělecké vedení a choreografie: Chris Haring choreografie a interpretace: Luke Baio, Stephanie Cumming, Katharina Meves, Anna Maria Nowak kompozice a zvukový design: Andreas Berger dramaturgie, scéna a světelný design: Thomas Jelinek organické skulptury a konzultace: Michel Blazy stage management: Roman Harrer mezinárodní zastoupení: Line Rousseau, A PROPIC produkce: Marlies Pucher Choreografický film na scéně závěrečná část The Perfect Garden Series vytvořená ve spolupráci s Michelem Blazym (FR) Slavnostní večeře, která se změní v dobrodružnou výpravu do makro a mikrosvěta. Živé obrazy pořizované tanečníky ruční kamerou nás provedou bizarním paralelním světem organických objektů. Metoda filmového snímání společně s akustickou deformací vytváří metaforu barokní zahrady, pozemsky lahodnou, ale stejně určenou k nevyhnutelnému zániku. Společnost je řízena touhou a zvědavostí, okázale, ale také bezcitně oslavuje svoji pomíjivost v rozličných dimenzích reality, které jsou předestřeny na velkém plátně. V tomto stále ještě živém světě je veškerý pohyb a lidské chování neúprosně absorbováno opulentní přírodou. Tak jako v románu Locus Solus francouzského spisovatele Raymonda Roussela provází učenec Maître Canterel společnost přátel proměnlivou krajinou své zahrady, i zde se střetne krása s dekadencí lidské existence. V seriálu Dokonalá zahrada souboru Liquid Loft, který vznikl ve spolupráci s výtvarníkem Michelem Blazym, se pracuje s motivem zahrady jako výrazem lidského potřeby kontrolovat a zároveň jako se symbolem marné snahy člověka uniknout svému zániku. Zahrada je ale také obrazem růstu a rychlého rozmnožování, vývoje, který neustále přináší něco nového. Micha Purucker (DE): news garden/private echoes / korzo / v rámci festivalu TANEC PRAHA 2015 V jasně osvícené výkladní skříni stojí několik tanečníků a hlasatel zpráv, jak ho známe z televize. Emoce tanečníků, stejně jako jejich vnitřní koncentrace, vytvářejí silný kontrast k netečnosti zpravodajského vysílání. I přesto, že tanečníci nijak neinterpretují obsah televizních zpráv, choreografická instalace zřetelně tvoří propojení mezi vizuální a zvukovou složkou projektu. Autorská taneční instalace mnichovského choreografa Michy Puruckera pro deset tanečníků a dva herce z České republiky kombinuje rozdílné světy: jazyk a pohyb, aktuální dění ve zpravodajství a zcela soukromé emoce. Instalace bude k vidění po dobu cca dvou hodin. Tanečníci: Klára Ešnerová, Geronymo Fuhrmann, Michal Heriban, Eliška Kašparová, Aleš Lindovský, Eva Stará, Jan Stránský, Kateřina Stupecká, Martin Šalanda, Andrea Vykyselá Herci: Ondřej Kočí, Vanda Kašová Koprodukce: TANEC PRAHA, Plzeň 2015 WE, Ravioli Me Away a Gelbart: Post-konzumní Plastic People V místě, kde se potkává současné umění a populární hudba, představí Post-konzumní Plastic People tři hudební performance londýnských skupin WE, Ravioli Me Away a Gelbart. Formát popového koncertu použijí ke zkoumání vztahů v oblastech politiky, technologií, genderu a identity. Josef Dabernig /Screening with Q&A./ Promítání s následnou diskuzí Promítání filmů Josefa Daberniga u příležitosti výstavy Jak je důležité býti v (pohyblivém) obraze. Ve spolupráci s Národní galerií v Praze. Oswald von Richthofen 35 krav a kalašnikov v rámci FEBIOFEST 2015 Tento triptych překrásnými obrazy maluje láskyplný, bedlivý portrét africké hrdosti a krásy. Kmen Surma žije v odlehlém údolí Omo na jihu Etiopie. Surmové jsou chovatelé skotu a válečníci, avšak také skuteční mistři malby na vlastní nahá těla. V Brazzaville, hlavním městě Republiky Kongo, žije skupina pestrobarevně oděných šviháků, kteří se řídí mottem šaty dělají člověka. V pulzující Kinshase se mezitím místní zápasníci připravují na soutěž, mezi nimi i mladá albínka jménem Texas a pár provozovatelů voodoo. Všichni dodržují životní styl, v kterém se mísí tradice, náboženství a moderní africká společnost. 35 krav a kalašnikov osvětlí váš pohled na černý kontinent. Národní divadlo Brno Reduta: Henrik Ibsen: Nora autor: Henrik Ibsen překlad: František Fröhlich režie: Rastislav Ballek scéna: Stefan Milkov kostýmy: Katarína Kováčiková hrají: Eva Novotná, Petr Halberstadt Co se stalo, když Torvalda Helmera opustila manželka. Nora a Torvald Helmerovi se připravují na zázrak: Po letech strádání se na ně obrátilo štěstí. Cítí zasloužené zadostiučinění. Přicházejí Vánoce Ibsenovo drama bylo v českém jazyce poprvé uvedeno hereckou společností Pavla Švandy ze Semčic v Prozatímním divadle v Brně v roce 1887, a to pod názvem Vánoce. Od té doby prošlo mnohými interpretačními peripetiemi podle toho, jak se zásadním způsobem měnil pohled na postavení ženy v manželství, v rodině, ve společnosti. Přitom však příběh o fatálním nedorozumění mezi mužem a ženou, kteří tvoří společnou rodinu, projektují společnou budoucnost a obývají společnou domácnost, aniž by si všimli, že žijí ve vlastních rozdílných světech, neztratil nic ze své původní dráždivosti. Stále dokáže jako blesk nečekaně udeřit na publikum v hledišti, čekající spolu s protagonisty na zázrak naplnění rodinného štěstí, lásky a vzájemného porozumění. První redutní inscenaci zamýšlíme jako intimní, leč intenzivní koncert dvou předních herců činohry NDB Evy Novotné a Petra Halberstadta pod výraznou režijní taktovkou Rastislava Balleka. délka představení: 90 minut