ENERGIE BIOMASY. Přírodní podmínky

Transkript

1 ENERGIE BIOMASY Biomasa vzniká jako důsledek dopadající sluneční energie. Je definována jako substance organického původu, která se přímo vyrábí, nebo se jedná o odpady ze zemědělské, potravinářské nebo lesní produkce. Přírodní podmínky V přírodních podmínkách ČR lze využívat biomasu v následujících kategoriích: Biomasa odpadní: Rostlinné odpady ze zemědělské prvovýroby a údržby krajiny -řepková a kukuřičná sláma, obilná sláma, seno, zbytky po likvidaci křovin a náletových dřevin, odpady ze sadů a vinic, odpady z údržby zeleně a travnatých ploch. Lesní odpady (dendromasa) -po těžbě dříví zůstává v lese určitá část stromové hmoty nevyužita (pařezy, kořeny, kůra, vršky stromů, větve, šišky a dendromasa z prvních probírek a prořezávek). Organické odpady z průmyslových výrob -spalitelné odpady z dřevařských provozoven (odřezky, piliny, hobliny, kůra), odpady z provozů na zpracování a skladování rostlinné produkce (cukrovary), odpady z jatek, mlékáren, lihovarů, konzerváren. Odpady ze živočišné výroby -hnůj, kejda, zbytky krmiv, odpady z přidružených zpracovatelských kapacit. Komunální organické odpady -kaly, organický tuhý komunální odpad (TKO). Biomasa záměrně produkovaná k energetickým účelům, energetické plodiny: Dřeviny (vrby, topoly, olše, akáty) Pro hodnocení produkční Obiloviny (celé rostliny) Travní porosty schopnosti jednotlivých regionů slouží Lignocelulózové (sloní tráva, chrastice, trvalé travní porosty) Ostatní rostliny (konopí seté, bonitace zemědělského půdního fondu. čirok, křídlatka, šťovík krmný, sléz Základní oceňovací a mapovací topolovka) Řepka olejná, slunečnice, len, dýně na jednotkou je Olejnaté semeno BPEJ bonitovaná půdně ekologická Škrobno-cukernaté jednotka určená pětimístným kódem. Brambory, cukrová řepa, obilí (zrno), topinambur, cukrová třtina, kukuřice Tabulka1:Energetické plodiny. Příklad: , první místo je pro klimatický region -KR, druhé a třetí místo je pro hlavní půdní jednotku-hpj,ze čtvrtého místa vyčteme svažitost a expozici vůči světovým stranám a z pátého místa určíme skeletovitost a hloubku půdního profilu.

2 Obrázek1:Zpracování odpadní biomasy štěpkováním Možnosti využití a přehled technologií Z energetického hlediska lze energii z biomasy získávat téměř výhradně termo-chemickou přeměnou, tedy spalováním. Výhřevnost je dána množstvím tzv. hořlaviny (organická Obrázek2:Možnosti využití biomasy. část bez vody a popelovin, směs hořlavých uhlovodíků -celulózy, hemicelulózy a ligninu). Biomasa je podle druhu spalována přímo, nebo jsou spalovány kapalné či plynné produkty jejího zpracování. Od toho se odvíjejí základní technologie zpracování a přípravy ke spalování: Termo-chemická přeměna Biochemická přeměna Mechanickochemická přeměna Přímé spalování a zplyňování Biomasa je v současnosti využívána zejména decentralizovaně v lokálních topeništích a malých kotlích v rodinných a bytových domech (palivové a odpadní dřevo), v menší míře i ve větších zdrojích (průmyslové zdroje v dřevozpracujícím i jiném průmyslu, blokové kotelny, zdroje CZT). Spalování-suchá biomasa je velmi složité palivo, protože podíl částí zplyňovaných při spalování je velmi vysoký. Vzniklé plyny mají různé spalovací teploty. Proto se také stává, že ve skutečnosti hoří jenom část paliva. Dřevoplyn -ze suché biomasy se působením vysokých teplot uvolňují hořlavé plynné složky, tzv. dřevoplyn. Jestliže je přítomen vzduch, dojde k hoření, tj. jde o prosté spalování. Pokud jde o zahřívání bez přístupu vzduchu, odvádí se vzniklý dřevoplyn do spalovacího prostoru, kde se spaluje obdobně jako jiná plynná paliva. Část vzniklého tepla je použita na zplyňování další biomasy. Výhodou je snadná regulace výkonu, nižší emise, vyšší účinnost. štěpky ve výtopně Schenkenfelden, Horní Rakousko. pyrolýza (produkce plynu, oleje) zplyňování (produkce plynu) fermentace, alkoholové kvašení (produkce etanolu) anaerobní vyhnívání, metanové kvašení (produkce bioplynu) lisování olejů (produkce kapalných paliv, oleje) esterifikace surových bioolejů (výroba bionafty a přírodních maziv) štípání, drcení, lisování, peletace, mletí (výroba pevných paliv) Obrázek3:Kotel na spalování dřevní

3 Vliv vlhkosti na výhřevnost biomasy Výhřevnost dřeva je srovnatelná s hnědým uhlím. U rostlinných paliv však kolísá podle druhu a vlhkosti, na kterou jsou tato paliva citlivá. Čerstvě vytěžené dřevo má relativní vlhkost až 60 %, dobře proschlé dřevo na vzduchu má relativní vlhkost cca 20 %; pod střechou sníží svůj obsah vody na 20 % za půl až jeden rok. Dřevěné brikety mohou mít relativní vlhkost od 3 do 10 %, podle kvality lisování. Pro spalování štěpek je optimální vlhkost %. Při vlhkosti nižší má hoření explozivní charakter a mnoho energie uniká s kouřovými plyny. Při vyšší vlhkosti se mnoho energie spotřebuje na její vypaření a spalování je nedokonalé. Pro spalování dřeva lze doporučit vlhkost cca 20 %. JEDNOTKA NÁZEV VÝZNAM plm plnometr = m3 krychle o hraně 1 m vyplněná dřevem bez mezer, 1 m3 skutečné dřevní hmoty ("bez děr") prm prostorový metr = m3 p. o. (tedy "prostorového objemu") krychle o hraně 1 m vyplněná částečně dřevem s mezerami, čili 1 m3 složeného dřeva štípaného nebo neštípaného ("s dírami"), např. dřevo v lese složené do "metrů" prms prostorový metr sypaný 1 m3 volně loženého sypaného (nezhutňovaného) drobného nebo drceného dřeva Tabulka2:Jednotky a termíny pro objemové značení dřevní hmoty.v praxi používaný výraz "kubík" většinou znamená plm. Druh paliva Dřevo obecně Obsah vody Výhřevnost [%] [MJ/kg] 20 14,23 [kg/m3]= [kg/plm] Měrné hmotnosti [kg/prm] [kg/prms] Buk Dub Borovice Smrk Listnaté dřevo 15 14, Jehličnaté dřevo 15 15, Polena (měkké 20 14, dřevo) Dřevní štěpka 30 12, Sláma obilovin 10 15, (balíky) Sláma kukuřice 10 14, (balíky) Lněné stonky 10 16, (balíky) Sláma řepky 10 16, (balíky) Obrázek4:Automatický kotel s podáváním paliva na peletky. Tabulka3: Výhřevnost biomasy.

4 Bio-chemická přeměna Bioetanol - Fermentací roztoků cukrů je možné vyprodukovat etanol (etylalkohol). Vhodnými materiály jsou cukrová řepa, obilí, kukuřice, ovoce nebo brambory. Cukry mohou být vyrobeny i ze zeleniny nebo celulózy. Teoreticky lze z 1 kg cukru získat 0,65 l čistého etanolu. V praxi je však energetická výtěžnost 90 až 95%. Fermentace cukrů může probíhat pouze v mokrém (na vodu bohatém) prostředí. Vzniklý alkohol je nakonec oddělen destilací a je vysoce hodnotným kapalným palivem pro spalovací motory. Jeho přednostmi jsou ekologická čistota a antidetonační vlastnosti. Nedostatkem etanolu jako paliva je schopnost vázat vodu a působit korozi motoru, což lze odstranit přidáním antikorozních přípravků. V USA probíhají výzkumy výroby etanolu z celulózy pomocí speciálně vyšlechtěných mikroorganismů. Etanol lze pak získat i ze dřeva, slámy nebo sena. Etanol pro spalovací motory je hojně využíván v Mexiku. Skládkové plyny -na skládkách TKO dochází ke složitým biologickým pochodům, důsledkem je tvorba skládkového plynu. Složení plynu se mění v průběhu let. Průměrné množství TKO na jednoho obyvatele na rok je asi 310 kg. Z toho množství je přibližně 35 % organického původu a z něhož lze odhadovat přibližnou produkci 0,3 m 3 /kg. Bioplyn - Při rozkladu organických látek (hnůj, zelené rostliny, kal z čističek) v uzavřených nádržích bez přístupu kyslíku vzniká bioplyn. Tento proces, kdy se organická hmota štěpí na anorganické látky a plyn, vzniká díky bakteriím pracujícím bez přístupu kyslíku (anaerobně). Rozkládání víceméně odpovídá procesům probíhajícím v přírodě s tím rozdílem, že v přírodě probíhají i za přítomnosti kyslíku (aerobní procesy). Proto jsou meziprodukty těchto procesů odlišné a také chemické složení konečných produktů se liší. Zbytky vyhnívacího procesu jsou vysoce hodnotným hnojivem nebo kompostem. Bioplyn obsahuje cca % objemových procent metanu, výhřevnost se proto pohybuje od 19,6 do 25,1 MJ/m 3. V zemědělství se v největší míře využívá kejda (tekuté a pevné výkaly hospodářských zvířat promísené s vodou), případně slamnatý hnůj, v menší míře sláma, zbytky travin, stonky kukuřice, bramborová nať (obtížnější zpracování). Bioplynový potenciál v hnoji závisí na obsahu sušiny a na složení a strávení potravy. V bioplynové stanici se biomasa zahřívá na provozní teplotu ve vzduchotěsném reaktoru, kde zůstává pevně stanovenou dobu zdržení (většinou experimentálně ověřenou). Optimální teplotní pásma jsou vázána na různé kmeny bakterií: Druhy bakterií Teplota fermentovaného materiálu [ C] Bakterie psychrofilní Bakterie mezofilní Bakterie termofilní 55 Tabulka4:Optimální teplotní pásma anaerobních bakterií.

5 Obrázek5:Kontinuální systém na zpracování kejdy,dánsko. Obrázek6:Schéma bioplynové stanice, kontinuální systém. Popis zařízení: 1 -odvod bioplynu, 2 -přepad kalu, 3 -zásobník odplyněné kejdy, 4 -nová sběrná nádrž, 5 kalové čerpadlo, 6 plynojem, 7 -vodní uzávěr, 8 -připojení ke stávajícímu dálkovému vytápění, 9 -teplo z kogenerační jednotky, 10 -kogenerační vytápění, 9 -teplo z kogenerační jednotky, 10 -kogenerační jednotka, 11 -dmychadlo, 12 -elektřina z kogenerační jednotky Mechanicko-chemická přeměna Bionafta - Z řepkového semene se lisuje olej, který se působením katalyzátoru a vysoké teploty mění na metylester řepkového oleje, jenž je použitelný jako bionafta. Nazývá se "bionafta první generace". Protože výroba metylesteru je dražší než běžná motorová nafta, mísí se s některými lehkými ropnými produkty, nebo s lineárními alfa-olefiny, aby jeho cena mohla konkurovat běžné motorové naftě. Tyto produkty se nazývají "bionafty druhé generace", musí obsahovat alespoň 30 % metylesteru řepkového oleje, zachovávají si svou biologickou odbouratelnost a svými vlastnostmi, jako je např. výhřevnost, se více přibližují běžné motorové naftě. Jejich výroba se řídí ČSN , která pojednává o výrobě biopaliv. Motory musí být pro spalování bionafty přizpůsobeny (např. pryžové prvky).

6 Pěstování biomasy pro energetické účely Druh energetické plodiny je určován mnoha faktory: druhem půd, způsobem využití a účelem, možností sklizně a dopravy, druhovou skladbou v okolí. Předem se musí porovnat náklady na pěstování a na výrobu (spotřebu energie) a výnosu (zisku) energie. Z bylin jsou zajímavé rostliny produkující cukr, škrob nebo olej. Například brambory, cukrová řepa, slunečnice a zejména řepka (řepkový olej se zpracovává na naftu a mazadla, řepková sláma se použije ke spálení). Řepková sláma má vyšší výhřevnost 15-17,5 GJ/t oproti obilné slámě, u které počítáme s výhřevností 14,0-14,4 CJ/t. Z víceletých rostlin je známá křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis Nakai), která dosahuje vysokých výnosů t sušiny z ha. Velmi diskutovanou energetickou rostlinou je sloní tráva (Miscanthus sinensis). Výhodné je pěstování konopi setého (Cannabis sativa L.), neboť nevyžaduje žádné ošetření v průběhu vegetace. V Evropě dosahuje výšky až 4 m a výnosu hmoty 6-15 t suché hmoty z ha. Konopí je jednoletá rostlina, ale na stanovišti vydrží, pokud se vysemení, mnoho let (odtud např. Konopiště). Nejvhodnější rychle rostoucí dřeviny (RRD) jsou platany, topoly (černý, balzamový), pajasany (žláznatý), akáty, olše a zejména vrby, které jsou vhodné hlavně pro hydromorfní půdy podél vodotečí, kde lze uplatnit i domácí topol černý. Obmýtní doba je 2 až 8 vegetačních období, životnost Plodina/termín Výhřevnost Vlhkost Výnos [t/ha] [MJ/kg] [%] min. prům. opt. Sláma obilovin (VII-X) Sláma řepka (VII) 13, Energetická fytomasa -orná 14, půda (X-XI) Rychlerostoucí dřeviny -zem půda (XII-II) Energetické seno -zem. půda (VI;IX) Energetické seno -horské louky (VI;IX) Energetické seno -ostatní půda (VI-IX) Rychlerostoucí dřeviny - antropogenní půda (XII-II) Jednoleté rostliny - antropogenní 14, ,5 20 půda (X-XI) Energetické rostliny - antropogenní půda (X-XII) Tabulka 5: Orientační klíčová čísla pro výhřevnost, výnosy, dobu sklizně a sklizňovou vlhkost energetické fytomasy. (Zdroj: VÚRV.) Obrázek7: Sklizeň konopí,unhošť.

7 plantáže je let. Speciální vyšlechtěné klony mají výtěžnost až t sušiny na ha, v našich podmínkách se dosahuje roční výtěžnosti 10 t/ha. Je třeba respektovat zákon č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny (cizí rostliny a dřeviny). [1] Beranovský, J. a kol.: Metody hodnocení vhodnosti a výtěžnosti OZE pro účely energetických bilancí a energetické statistiky a pro účely regionálního územního plánování a energetických generelů. ČEA, EkoWATT, Praha, [2] Hančarová, D.: Zpracování kejdy. ÚVTIZ, č. 5,1991. [3] Kára, J., Adamovský, R.: Praktická příručka - obnovitelné zdroje energie. MZE ČR, Praha, [4] Kára, J. a kol.: Program zaměřený na zvyšování energetické účinnosti a dosažení energetických úspor v zemědělském a potravinářském komplexu. VÚZT Řepy,1992. [5] Kára, J., Šrámek, V., Hutla, P., Stejskal, F., Kopická, A.: Využití biomasy pro energetické účely. ČEA, Praha,1997. [6] Knápek, J., Vašíček, J., Havlíčková, K.: Ekonomická efektivnost pěstování biomasy pro energetické účely. ČVUT Praha, VÚKOZ, Průhonice, [7] Kol. autorů: Katalog firem , obnovitelné zdroje energie. EkoWATT, Praha, [8] Kol. autorů: Energie -kde ji vzít? EkoWATT, Praha, ISBN Dotisk EkoWATT, Praha,1995. [9] Kol. autorů: Využití biomasy pro energetické účely. ČEA, Praha, [10] Kol. autorů: Využití biomasy k energetickým účelům. Studie VTR, ÚVTIZ, č. 19, [11] Pastorek, Z. a kol.: Využití odpadní biomasy rostlinného původu. Metody pro zemědělskou praxi č. 12/1999. ÚVTIZ, MZE ČR, Praha, [12] Pázral, E., Kára, J., Kotková, J., Svobodová, V.: Kombinované energetické systémy s využitím obnovitelných zdrojů energie. ČEA, Praha, [13] Pažout, F., Hutla, P.: Praktická příručka obnovitelné zdroje energie 3/1993. MZE ČR, Praha, [14] Simanov, V.: Dříví jako energetická surovina. MZE ČR, Praha, [15] Trnobranský, K., Valentová, M., Dufour, R.: Energetické využívání dřevních odpadů. ČEA, Praha, ÚSPORNÁ OPATŘENÍ V BYTOVÝCH DOMECH Úspory a rekonstrukce: dvě mouchy jednou ranou Mnoho bytových domů, zejména panelových, stojí před rekonstrukcí. Spojit opravu pláště či novou fasádu se zateplením je na první pohled zjevně výhodné.

8 Snížení spotřeby tepla se ihned projeví v peněženkách obyvatel; hodnota opraveného domu se zvýší a měly by poklesnout náklady na odstraňování poruch. Jak ale postupovat, aby výdaje na rekonstrukci přinesly maximální efekt? Zateplování zdiva Teplo z domu uniká dvojím způsobem: jednak prostupuje stěnami a okny a jednak uniká se vzduchem, a to nejen při větrání, ale i když jsou okna zavřena. Průniku tepla obvodovým pláštěm budovy nelze nikdy zcela zabránit (to by bylo proti fyzikálním zákonům), ale lze ho značně snížit. Stejně jako si v chladných dnech oblékáme svetr a kabát, můžeme i dům opatřit izolací. Je to efektivnější, než topit a topit. Pro většinu budov je vhodnější použít venkovní zateplení. Zejména u panelových domů je to i účinná cesta k prodloužení životnosti domu. Zateplení chrání v zimě před mrazem a v létě před slunečním žárem, takže klesne namáhání pláště budovy tepelnou roztažností. Ocelové spojovací prvky jsou více chráněny před povětrností a tedy i před korozí. Pozor však na nesprávný návrh zateplení, kdy naopak dojde ke kondenzaci vody v konstrukci, která korozi ocelových prvků urychlí! Zateplením se eliminují i tepelné mosty ve spárách mezi panely a při správném návrhu i u okenních otvorů. Vnější kontaktní zateplení Jedná se o často používanou technologii, která je mnohdy i nejlevnější. Spočívá v nalepení desek z polystyrenu nebo minerální vaty na stěnu. Desky jsou přikotveny hmoždinkami (jak kvůli jejich hmotnosti, tak kvůli sacímu efektu větru, který by je mohl odtrhnout). Na izolant se nanáší stěrková omítka, která je na výběr v mnoha barvách i strukturách povrchu. Nová stěna nemusí být hladká, lze ji doplnit římsami, šambránami, pilastry i složitějšími sádrovými odlitky či polystyrenovými profily. Venkovní zateplení lze tedy použít i pro cihlové domy se složitější, ale památkově nevýznamnou fasádou. Důležité je, aby jednotlivé prvky (izolant, lepicí a omítkové hmoty, lišty, hmoždinky a další) tvořily dohromady systém se zaručenými parametry. Kombinovat různé prvky vybírané způsobem "aby to moc nestálo" se nemusí vyplatit -v zateplení mohou vznikat trhliny, životnost může být kratší a případná reklamace bude velmi složitá. Zateplení s předsazenou fasádou Budova se opatří novou fasádou, která je upevněna na nosné konstrukci kotvené do původní stěny. Do vzniklého prostoru se vloží tepelná izolace tak, aby mezi ní a 1. fasádní deska 3., 4. tepelná izolace 2. laťový rošt se vzduchovou 5. stěna Obrázek1: mezerou Zateplení s předsazenou 6. vnitřní omítka

9 vnějším pláštěm zůstala ještě větraná vzduchová mezera. Výhodou je, že touto mezerou může unikat vlhkost pronikající z interiéru, takže riziko trvalé kondenzace se výrazně snižuje. Nová fasáda může být z nejrůznějších materiálů hliníkových či plastových lamel, betonových tvarovek, dřeva, mramoru atd. Podle hmotnosti vnější fasády se volí nosný systém, vždy ale tak, aby tvořil minimální tepelný most. Špatný návrh může zhoršit izolační efekt; v nejhorším případě může dokonce tepelnými mosty unikat tolik tepla, kolik ho zadrží okolní izolace. Výhodou tohoto systému je možnost demontáže a opětného použití -například rozhodneme-li se přistavět nové křídlo budovy. Rovněž opravy jsou snazší. Vnitřní zateplení V případě, že fasáda domu je památkově cenná, lze uvažovat o vnitřním zateplení. Velkou nevýhodou je to, že stavební práce probíhají v bytě a že se plocha bytu sníží. Podmínkou je samozřejmě kvalitní návrh i realizace zateplení. Vnitřní zateplení může spočívat v přizdění stávající zdi tepelně-izolačním materiálem, omítnutí speciální omítkou nebo i ve vybudování nové vnitřní stěny s izolací v meziprostoru. Uvědomíme-li si, že pro vnější zateplení se běžně používá izolace v síle 15 až 20 cm, je zřejmé, že vnitřní zateplení bude vždy kompromisem mezi požadavkem na úsporu tepla a velikostí obytného prostoru. Na co si dát pozor Vždy platí, že návrh (projekt) zateplení je lepší svěřit odborníkům. Dokonce i na první pohled stejné paneláky se ve skutečnosti často liší právě stavební konstrukcí. Zejména při vnitřním zateplení je třeba mít kvalitní návrh, protože zde se dá zkazit opravdu hodně. Špatné zateplení může ohrozit funkci domu (destrukce zdí promrzáním, hnití zhlaví stropních trámů) i zdraví jeho obyvatel (růst plísní v bytě). Při vnějším zateplení je rizikem hlavně nekvalitní provedení (časté je špatné přilepení výztužné síťoviny), které později vede třeba k praskání omítek. Dále se při realizaci podceňuje důsledné izolování celé vnější plochy -okenních ostění, nadpraží a parapetů, hran štítových panelů atd. To může později působit poruchy v konstrukci. Většinou se vyplatí vybrat pro montáž zateplení firmu, která má zkušenosti, vyžádat si seznam referenčních zakázek, prověřit, jak tyto zakázky vypadají doopravdy a jak firma dodržuje smluvní podmínky, termíny a kvalitu (např. má-li certifikaci výrobce zateplovacího systému). Tepelná pohoda Zateplením stěn dojde vždy i ke zvýšení jejich povrchové teploty na vnitřní straně. To má vliv na tepelnou pohodu -čím jsou stěny chladnější, tím je pobyt méně příjemný a naopak (to je také důvod, proč je teplo kachlových kamen vnímáno jako

10 velmi příjemné). V konečném důsledku můžeme v dobře zateplené místnosti udržovat o něco nižší teplotu vzduchu, aniž bychom pociťovali chladno. To opět vede ke snížení spotřeby energie (snížení teploty o 1 C představuje úsporu tepla cca 6 %). Izolování stropů a střechy Ploché střechy jsou právě u panelových budov častým zdrojem poruch. Nutnost nové krytiny je příležitostí zamyslet se i nad tepelnou izolací. Jednoplášťové střechy Mezi stropní konstrukcí a vnější spádovou vrstvou je tepelná izolace většinou z lehčených stavebních materiálů (škvárobeton, křemelinové desky atd.). Dodatečnou tepelnou izolaci je tedy nutno dát na horní povrch. Pokud je překryta novou hydroizolací, je tu riziko prošlápnutí nebo proražení, protože tepelná izolace je většinou měkčí. Proto se s oblibou používá systém tzv. obrácené střechy. Původní krytina je opravena nebo nahrazena novou a na ní je kladena tepelná izolace, překrytá vrstvou kamínků, dlažbou kladenou nasucho nebo jiným způsobem, kterým voda může pronikat. Pokud střecha snese větší přitížení, lze uvažovat i o "zelené střeše", tj. překrytí vrstvou zeminy a osázení vhodnými (suchomilnými) rostlinami. Výhodou je, že hydroizolace není namáhána teplotními výkyvy, povětrností ani UV zářením, což zvyšuje její životnost. Jinou možností je opatřit střechu nástřikem polyuretanové (PUR) pěny, která funguje jako izolace proti vodě i proti chladu. Nástřikem se vytvoří souvislá vrstva, která vyřeší i problematická místa, jako napojení komínků, atik, výtahových nástaveb atd. Je také možné převést konstrukci na střechu dvouplášťovou, což je sice dražší, ale o to levnější jsou pozdější opravy a údržba. Obrázek2:Zateplování jednoplášťové střechy a tzv. obrácená střecha. Dvouplášťové střechy V prostoru mezi stropní konstrukcí a střešním pláštěm je vzduchová mezera, většinou odvětraná (otvory v atice). Tuto Obrázek3:Zateplování dvouplášťové střechy.

11 mezeru je možno využít pro instalaci teplené izolace. Někdy lze do prostoru nafoukat sypkou izolaci, např. z papírových vloček. Je-li mezera příliš malá (nevejde se dostatečná tloušťka izolantu) je možno sejmout vnější střešní plášť a zvýšit spádové klíny, na kterých ležel. Do vzduchové mezery pak vložit izolaci a střešní plášť instalovat zpět. Vždy je vhodné provést izolaci tak, aby ve vzduchové mezeře zůstalo dost volného místa, aby mohla stále větrat. Dvouplášťové střechy je ovšem možno izolovat i shora, podobně jako jednoplášťové, ovšem za cenu značného snížení účinku vrstvy tepelné izolace. Ploché střechy jsou z principu navrženy tak, aby se dovnitř nedostala voda. To ale bohužel často současně znamená, že se ani nemůže dostat ven -ať už se tam dostala zatékáním nebo difúzí. Izolování vnitřních konstrukcí V panelových domech jde zejména o strop technického podlaží, který lze poměrně snadno izolovat. Izolace může být nalepena na strop, případně zakryta podhledem. Je to místo, kde lze s poměrně malými náklady ušetřit poměrně hodně energie. Někdy je vhodné zateplit i stěny z bytů na schodiště, do zádveří nebo jiných prostor s nižší teplotou. Zde je výběr izolačních materiálů omezen i požadavkem na požární bezpečnost. Vždy platí zásada, že se konstrukce izoluje z ochlazované strany. Meziokenní izolační vložky (MIV) Mnoho panelových domů je řešeno tak, že mezi okny jsou lehké konstrukce s dřevěným rámem, zvenku nejčastěji opláštěné sklem, plechem nebo cementotřískovými deskami. Většinou jsou ve špatném stavu, způsobeném vnitřní kondenzací vlhkosti. Při výměně oken dochází k jejich dalšímu poškození, proto je nutná výměna spolu s okny. MIV je Obrázek4:Zasklení lodžií. možno nahradit novým výrobkem obdobné konstrukce, ovšem se silnější vrstvou izolantu. Pokud to statika domu dovolí, je také možno nahradit je vyzdívkou z lehkých materiálů, která bude zateplena stejně jako parapetní panely. Toto řešení umožní snížit velikost nových oken a tedy i náklady -interiéry však musí mít dostatek denního světla! Jsou-li MIV v dobrém stavu a ponechají-li se původní okna, může se při zateplování panelů instalovat izolace i na MIV. Protože jde o lehkou konstrukci, je zde izolant většinou silnější. Toho se někdy využívá tak, že se izolantem zcela vyrovná rozdílná tloušťka parapetního panelu a MIV. Budova pak získá novou tvář - okna a MIV již netvoří souvislé pásy.

12 Zasklení lodžií V některých typech panelových domů jsou zapuštěné lodžie, které je možno zasklít. Tím se vytvoří zóna teplejšího vzduchu, která izoluje přilehlou stěnu a okna. Při orientaci jižním směrem se zvýší tepelné zisky přilehlé místnosti; podmínkou jejich využití je však termostatický ventil na radiátoru nebo jiná vhodná regulace vytápění. V přechodném období je možno lodžii užívat jako obytnou místnost. Pokud je ale lodžie vyhřívaná schválně otevřenými dveřmi a okny -třeba kvůli pěstovaným květinám -účet za teplo nám silně naroste. Úspora tepla zasklením lodžií tedy silně závisí na chování uživatele. Pokud je zasklení trvale pootevřené, může být výsledek nulový. Je-li zasklení těsně zavřené, omezuje to výměnu vzduchu v přilehlé místnosti a je nutno místnost větrat jiným způsobem. Únik tepla okny Okny vždy uniká poměrně velké množství tepla. Vývoj v této oblasti však zaznamenal velký pokrok, takže nová moderní okna jsou dvakrát lepší než ta, na které jsme u starších budov zvyklí. Výměna oken Výměna oken za nová je vždy poměrně nákladná. Rozhodneme-li se však už okna vyměnit (třeba kvůli špatnému stavu původních), neměli bychom šetřit na nesprávném místě. Tím je zasklení. Okna jsou nabízena s různými typy dvojskel, přičemž rozdíl mezi nejlevnějším a nejdražším typem je asi 20 % ceny okna. Naproti tomu rozdíl v izolační schopnosti je až dvojnásobný. Měli bychom tedy vždy dát přednost kvalitnímu dvojsklu s mezerou mezi skly plněnou argonem nebo jiným inertním plynem. Důležité je, aby vnitřní sklo dvojskla bylo opatřeno pokovením (selektivní vrstvou), které dokáže odrážet teplo zpět do místnosti. Současná tzv. eurookna se vyznačují poměrně tenkým rámem, který vyžaduje správné osazení do zdi. Pokud nejsou okenní ostění, nadpraží a parapety důsledně izolovány, vzniká okolo oken výrazný tepelný most, kterým uniká velké množství tepla. U panelových domů je navíc ještě v okraji okenního otvoru přerušena tepelná izolace. Případné vnější zateplení zdi by tedy mělo přesahovat i na rámy. Je dobré si uvědomit, že v současné době izoluje většina dřevěných a plastových rámů tzv. eurooken hůře než kvalitní dvojsklo! Pokud chceme nahradit špaletová okna, je součinitel prostupu tepla U [W/m2.K] špaletové okno s obyčejným zasklením 2,7 dřevěné okno s dvojitým obyčejným zasklením 2,8 "eurookno" s běžným izolačním dvojsklem 2,8 "eurookno" s izolačním dvojsklem s mezerou mezi skly plněnou argonem a s pokovením 1,8-1,3 repasované špaletové okno, zasklení s pokovením 1,9-2,1 Tabulka1:Parametry oken. vhodné nechat vyrobit nové okno obdobné konstrukce, které má ovšem vnější křídlo zasklené kvalitním izolačním dvojsklem. Repase oken Jestliže jsou stávající okna v dobrém stavu, lze uvažovat

13 o jejich repasi. Ta spočívá v opravě poruch, případně výměně závěsů a kování, instalaci těsnění a zejména výměně vnitřního skla. U menších křídel, která snesou větší zatížení, lze instalovat izolační dvojsklo. Jinak se vnitřní sklo vymění za nové, s pokovením, které odráží tepelné záření do místnosti. Součinitel prostupu tepla se tak sníží přibližně o čtvrtinu. Únik tepla větracím vzduchem Pro dobrý pocit osob a z hygienických důvodů je nutno větrat všude tam, kde se zdržují lidé. To znamená, že vzduch v místnosti by se měl zcela vyměnit každé dvě hodiny. Ve většině domů je toto větrání zajištěno tzv. přirozeným způsobem, tedy pronikáním studeného vzduchu netěsnostmi mezi okenním křídlem a rámem (a únikem teplého vzduchu horní částí oken). Intenzita tohoto větrání se přitom mění podle venkovní teploty, síly větru a prakticky se nedá regulovat. Někdy je zbytečně velká (při větru vlají záclony), jindy nedostatečná. Nejsou-li v bytě lidé, je toto větrání nežádoucí; přitom spotřeba tepla na pokrytí ztráty tepla větráním tvoří třetinu až polovinu spotřeby (nezatepleného) domu. Proto má na úsporu velký vliv instalace okenního těsnění, případně instalace nových, dobře těsněných oken. Nesmíme však nikdy zapomínat na větrání, jsou-li v domě lidé. Na trhu jsou okna, jejichž kování umožní "netěsnou" polohu nebo okna s větracím otvorem v rámu, jehož velikost se dá regulovat. Větrat je však nutno i tam, kde vzniká vlhkost (kuchyně, koupelny), aby vlhkost nepronikala do stěn, které tak poškozuje. V místě tepelných mostů (v koutech místností) může dojít i k růstu plísní. Řešením je eliminace studených koutů vnějším zateplením nebo zvýšením vnitřní teploty a větší intenzitou větrání. Nová okna znamenají prakticky vždy zvýšení komfortu, třeba i kvůli snížení hluku z venkovního prostoru. Ve vyšších panelových budovách je kromě větrání okny zajištěna výměna vzduchu také nuceným větráním centrální šachtou. U starších objektů je tento systém v provozu nepřetržitě. Jeho zapínáním v určitých intervalech na nezbytně nutnou dobu je možno ušetřit mnoho tepla, ale i elektrické energie pro pohon ventilátorů. Úprava topného systému Zateplením či výměnou oken se sníží potřeba tepla až na polovinu. Je tedy nutno upravit vytápěcí systém, aby místnosti nebyly přetápěny -tím by zateplení ztratilo smysl. Základním opatřením je přenastavení stávající (obvykle ekvitermní) regulace. Dalším krokem by měla být instalace termostatických ventilů, které zabrání přetápění a umožní využít pasivní solární zisky. Současně musí být upraveny hydraulické poměry v systému, jinak nemusí ventily fungovat správně, mohou hlučet, klapat atd. Obvykle se na patě stoupaček osazují speciální armatury, případně se

14 každá stoupačka nebo celý systém opatří oběhovým čerpadlem s elektronicky řízenými otáčkami. Snížení ztrát tepla v rozvodech Izolace rozvodů i armatur a ventilů má velký význam nejen u otopné soustavy, ale také u rozvodů teplé vody. V bytových domech totiž teplá voda v potrubí stále cirkuluje, i když ji zrovna nikdo nečerpá, aby byla ihned k dispozici i ve vzdálených částech domu, takže se teplo ztrácí během celého dne a celého roku. Značných úspor lze dosáhnout prostým vypínáním cirkulace v nočních hodinách. Legislativa Zákon č. 406/2000 Sb. a vyhláška č. 213/2001 Sb. vyžaduje od větších spotřebitelů energií, aby na své budovy nechali zpracovat energetický audit. To se týká zejména bytových družstev a obcí, protože hranice roční spotřeby 35 tis. GJ představuje asi 500 až 700 bytů. Majitelé budov se spotřebou vyšší než 700 GJ za rok (přibližně 14 bytů) musí při případné rekonstrukci domu postupovat tak, aby spotřeba tepla po rekonstrukci vyhovovala vyhlášce č. 291/2001 Sb. To musí prokázat již při žádosti o stavební povolení. Jedním z možných způsobů je nechat si zpracovat energetický audit (který může i prokázat, že požadavky vyhlášky není možno z technických či ekonomických důvodů splnit). Pro památkově chráněné budovy platí požadavky vyhlášky přiměřeně. Všichni majitelé pak musí při součinitel prostupu tepla U požadovaná rekonstrukci budovy v rozsahu, který [W/m2.K] hodnota vyžaduje vydání stavebního povolení, venkovní stěny -zdi, panely 0,38 0,25 venkovní stěny -MIV 0,30 0,20 splnit požadavky ČSN , která stěny a stropy k nevytápěným 0,60 0,40 byla v roce 2002 novelizována. V praxi prostorám ploché střechy 0,30 0,20 to znamená téměř vždy zateplit většinu okna nová 1,80 1,20 konstrukcí budovy tak, aby vyhověly okna upravená 2,00 1,35 požadavkům normy. Na projekt, který to Tabulka2:VybranépožadavkyČSN nerespektuje, by nemělo být vydáno stavební doporučená hodnota povolení. Norma definuje i tzv. energetický štítek budovy, podle kterého lze budovu hodnotit podle energetické náročnosti, podobně jako pračky nebo ledničky. Na základě zákona č. 406/2000 Sb. a vyhlášky č. 152/2001 Sb. jsou majitelé budov povinni instalovat na otopná tělesa termostatické ventily (nebo jiný systém regulace, který umožní využití solárních a vnitřních tepelných zisků), a to nejpozději do konce roku Energetický audit Energetický audit najde různé možnosti, jak snížit náklady na energie v domě; nemusí jít jen o zateplení, ale třeba i přechod na jiné palivo. Audit také pomůže najít

15 optimální tloušťku izolace, která závisí nejen na konstrukci domu, ale i na ceně tepla. Například u venkovního zateplení tvoří cena vlastního izolantu jen asi 1/4 celkových nákladů. Největší část v celkovém rozpočtu tvoří kotvící prvky, lišty, lepicí a omítkové hmoty a ovšem i cena montáže a lešení. Proto není tloušťka izolace tím nejlepším místem, kde ušetřit na nákladech. Díky auditu se může zadavatel rozhodnout mezi různými možnostmi úspor a má záruku, že investice byla optimální a že přinese očekávaný efekt. Audit může také napomoci při získávání státních dotací. Použitá a doporučená literatura [1] ČSN [2] časopis Tepelná ochrana budov, vydává ČKAIT, Sokolská 15, Praha 2. [3] Tichý, F., Mužík, V.: Zateplování budov. SIA, [4] Šála, J., Machatka M.: Zateplování budov v praxi. Grada, [5] Řehánek, J., Janouš, A., Kučera, P., Šafránek, J.: Tepelně technické a energetické vlastnosti budov. Grada, [6] Barták, K.: Nejčastější problémy při rekonstrukcích domů. Grada, [7] Barták, K.: Fasády a jejich rekonstrukce. Grada, EKONOMIKA Metodicky správné hodnocení ekonomické efektivity investic projektů obnovitelných energetických zdrojů (OEZ) a energetických úspor má smysl hned z několika důvodů. Nová energetická legislativa se s ohledem na vstup ČR do EU snaží vybudovat ucelený systém energetického plánování v ČR. Pro ČR však z této skutečnosti vyplývají závazky státu v oblasti energetiky a ŽP. EU přijala v roce 2001 zatím málo známou Směrnici Evropského parlamentu a Rady "O podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou". Ta předpokládá dosažení 12 % podílu OEZ na celkové domácí spotřebě energie a dosažení 22,1 % podílu elektřiny vyráběné z OEZ na celkové spotřebě elektřiny (brutto) za EU jako celek do roku (%) (%) (TWh) Belgie 1,1 6,0 6,3 Dánsko 8,7 29,0 12,9 Finsko 24,7 35,0 33,7 Francie 15,0 21,0 112,9 Irsko 3,6 13,2 4,5 Itálie 16,6 25,0 89,6 Lucembursko 2,1 5,7 0,5 Německo 4,5 12,5 76,4 Nizozemí 3,5 12,0 15,9 Portugalsko 38,5 45,6 28,3

16 Rakousko 72,7 78,1 55,3 Řecko 8,6 20,1 14,5 Spojené království 1,7 10,0 50,0 Španělsko 19,9 29,4 76,6 Švédsko 9,1 60,0 97,5 EU 13,9 22,1 674,9 Tabulka1:Podíl OEZ ve výrobě elektřiny v roce 1997 a navrhovaný stav v roce 2010 v zemích EU. Kromě toho k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu byl v listopadu 1997 v Kjótu přijat Protokol, ve kterém se ČR přiřadila k zemím, které sníží celkové emise skleníkových plynů o 8 % do období v porovnání s úrovní roku Redukce se týká všech skleníkových plynů vyjádřených ve formě tzv. agregovaných bilancí emisí oxidu uhličitého. Česká republika svůj závazek zatím plní především díky poklesu průmyslové výroby v letech 1990 až 1997, díky změně struktury výroby a změně struktury spotřeby primárních energetických zdrojů. V časovém horizontu se proto očekává, že bude přijat nový závazek požadující další snížení emisí skleníkových plynů. Splnění tohoto nového závazku nebude pravděpodobně možné bez aktivního přístupu v oblasti úspor energie a využívání obnovitelných zdrojů energie. Mezi základní pozitiva obnovitelných zdrojů patří především: Úspora neobnovitelných zdrojů energie -fosilních paliv, které tak mohou sloužit jako cenný zdroj nejen pro energetiku i příštím generacím. Minimalizace emisí škodlivých látek do okolního prostředí. Diverzifikace energetických zdrojů a snížení závislosti na dovozech (nabývá na důležitosti zejména po 11. září 2001). Nevýhody charakterizující obnovitelné zdroje: Relativně nízká "hustota energie", což způsobuje nutnost záboru velkých ploch. Současně jsou vhodné lokality často odlehlé od míst spotřeby. Závislost na vnějších (přírodních) podmínkách (síla větru, osvit, průtok vody apod.), což způsobuje problémy v zajištění spolehlivosti dodávek a zvyšuje nároky na řízení elektrizační soustavy. Zpravidla vysoké měrné investiční náklady. Výše uvedené důvody způsobují, že využívání obnovitelných zdrojů energie je z čistě ekonomického pohledu často nekonkurenceschopné ve srovnání s "klasickými" zdroji energie, a to i z toho důvodu, že do cen energie vyrobené "klasickými" zdroji se do značné míry nepromítají jejich negativní vlivy na životní prostředí. Širší rozvoj využívání obnovitelných zdrojů energie pak není možný bez určité formy přímé či nepřímé podpory formou daňových úlev, státních dotací nebo příspěvků od jiných subjektů.

17 Vstupní údaje pro ekonomické hodnocení Ekonomickou výhodnost a efektivnost OEZ ovlivňují následující ekonomické veličiny: Investiční náklady, které zahrnují veškeré jednorázové výdaje na přípravu stavby, projekt, dodávky technologického zařízení a jeho montáž, stavební úpravy, elektrickou přípojku, popř. i náklady na výkup potřebných pozemků. Doba životnosti zařízení, tj. doba, po kterou bude možno využívat produkce OEZ (dosahovat úspor energie), aniž by bylo nutné znovu vynakládat investiční výdaje na obnovu zařízení. Spolehlivá technologie s dlouhou dobou životnosti významně zvyšuje dosažené ekonomické přínosy. Provozní náklady na obsluhu zařízení, jeho pravidelnou údržbu, předpokládané opravy, režie, pojištění majetku, pozemkové daně a jiné poplatky, nákup paliv a energie včetně dopravy. Velikost úspor energie, roční produkce elektřiny a tepla. Ekonomickou efektivnost příznivě ovlivní možnost výroby elektřiny v době špiček, kdy je její cena nejvyšší. Na ekonomiku OEZ mají vliv i parametry financování stavby, tj. velikost, doba splácení a úroková sazba poskytnutého úvěru a také cena vlastních peněz investora. Ekonomický efekt pro investora ovlivňuje i daň z příjmů, případné daňové úlevy a státní či jiné podpory. V budoucnu může na MVE 1,50 Větrné elektrárny 3,00 Spalování biomasy 2,50 Spalování bioplynu 2,50 Geotermální energie 3,00 Sluneční záření 6,00 ekonomiku OEZ významně zapůsobit i případné zavedení "ekologických" daní, jejichž výše by měla být závislá na spotřebovaném množství energie nebo na produkci skleníkových plynů vznikajících spalováním klasických pevných paliv (nikoliv biomasy). Tabulka2:Minimální výkupní ceny z obnovitelných zdrojů. (Zdroj: Cenové rozhodnutí ERÚč. 1/2002 ze dne , kterým se stanovují ceny elektřiny a souvisejících služeb.) Hodnocení ekonomické efektivnosti úspor energie a OEZ Výpočet ekonomické efektivnosti hodnotí dosažené výnosy (efekty) ve srovnání s náklady (nároky) na realizaci a provoz posuzované investice. Ekonomická efektivnost se měří penězi, proto její výpočet nemůže obsahovat penězi neměřitelné veličiny, mezi něž bohužel patří i většina přínosů ve prospěch životního prostředí. Ekonomické hodnocení nám proto může dát pouze odpověď na otázku, co nás to stojí a jaký je ekonomický efekt. Konečné rozhodnutí je na nás, na investorovi a toto rozhodnutí může být ovlivněno i naším zájmem přispět ke zlepšení

18 životního prostředí, i když na tom my sami bezprostředně peněžní efekt nezískáme. Můžeme si ale spočítat, co nás naše rozhodnutí bude stát. Ekonomickou efektivitu lze stanovit na základě výpočtu ekonomických kritérií hodnocení. Následující kritéria jsou aktuální zejména pro investory typu firma, podnikatel, domácnost nebo instituce. Pro zjednodušený výpočet postačuje v mnoha případech porovnání dosažených ročních přínosů (z úspor energie nebo OEZ) s vynaloženými investičními náklady: prostá doba návratnosti vynaložené investice Tn, doba splacení investice. Toto minimalizační kritérium vyžaduje ve svém způsobu hodnocení například vyhláška MPO ČR č. 213/2001 Sb., kterou se vydávají podrobnosti náležitostí energetického auditu a vypočítá se z následující podmínky: IN IN Tn = = CFt ( V N p ) kde: IN jsou investiční výdaje projektu [Kč] CF t je tok hotovosti, roční přínosy projektu (Cash Flow, změna peněžních toků pro realizaci projektu) [Kč] V jsou výnosy z realizace, např. roční hodnota úspor energie [Kč] N p jsou roční provozní výdaje [Kč] Toto často používané kritérium (nejkratší návratnost vložených investic) však zanedbává řadu podstatných faktorů, jako např. budoucí růst cen energie, ale i fakt, že peníze můžeme vložit do jiných investičních příležitostí. Prostá doba návratnosti nebere v úvahu časovou hodnotu peněz. Tím, že zanedbává efekty po době návratnosti, znevýhodňuje ty investice do úspor či OEZ, které mají dlouhou dobu životnosti, např. zateplování budov nebo malé vodní elektrárny. Výpočet prosté návratnosti nám proto dává pouze orientační představu o ekonomické efektivnosti. Hotovostní toky Peníze, které chceme vložit do hodnocené investice, můžeme investovat i jiným způsobem, který nám přinese výnos v podobě úroků nebo zisku z podnikání. Abychom mohli říci, že je naše navrhovaná investice výhodná, musí nám přinést výnos vyšší než jiné alternativy, které nabízejí zhodnocení našich peněz s přiměřenou, rozumnou mírou rizika. Příklad: Uložíme-li dnes částku 7835 Kč, získáme při ročním úroku 5 % za 5 let částku: 7835 ( 1+ 0,05) 5 = 10000[ Kč] Tento vztah nás však současně upozorňuje, že budoucí, v čase

19 o 5 let odložená částka Kč, má pro nás dnes hodnotu nižší, právě oněch 7835 Kč. Při možnosti každoročního úročení 5 % ji totiž za 5 let můžeme získat také. Nominálně jsou sice tyto dvě částky odlišné, pokud je ale vyjádříme ke stejnému okamžiku, ekonomicky se od sebe již nijak neliší. Základní filozofie ekonomické a finanční analýzy vychází z principu stanovení tzv. čisté současné hodnoty v budoucnosti vynaložených výdajů a příjmů. Ekonomické výpočty se provádějí na hodnotovém základě výpočtem diskontovaného toku hotovosti. Z většiny literatury vyplývá, že za ekonomicky optimální se považuje ta varianta energeticky úsporných opatření, která při stejném riziku dosahuje maximální čisté současné hodnoty toku hotovosti. Některé investice však mohou být i vynucené, tzn. že se realizují i v případě záporného NPV (viz níže). Budoucí přínosy z úspor energie nebo z provozu OEZ proto správně sečteme podle vztahu, který vyjadřuje kritérium, tzv.: čistá současná hodnota hotovostního toku, NPV (Net Present Value) čili diskontovaný tok hotovosti, DCF (Discount Cash Flow). Čistou současnou hodnotu (NPV) projektu při jednoznačně zadaných vstupních údajích lze spočítat vždy a nabývá jen jedné hodnoty. NPV Tž = DCF Tž = Tž t= 1 CF t t ( 1+ r) = max kde: CF t je tok hotovosti (Cash Flow) [Kč] r je diskontní sazba [Kč] (1+r) je tzv. odúročitel; pro každý rok nám udává budoucí částku úspor, přepočtenou, diskontovanou k prvnímu roku, tj. k současnému okamžiku našeho rozhodování je doba životnosti projektu [roky] T ž Hotovostní peněžní tok CF t je v každém t-tém roce dán rozdílem očekávaných přínosů (kladné hodnoty) a výdajů na realizaci a provoz (záporné hodnoty). V počátečním roce odečítáme výdaje jednorázového, investičního charakteru. Navrhovaná investice je ekonomicky výhodná, je-li čistá současná hodnota budoucích peněžních toků větší než nula. Hodnota NPV = 0 představuje investici do úspor či OEZ, jejíž výnos za dobu životnosti je stejný jako alternativní výnos, např. z uložení peněz na roční čistý úrok ve výši r (diskontní sazba). Nominální diskontní míra se stanoví vztahem: r ( 1+ ) ( 1+ ) 1 = α n r r

20 kde: r n je nominální diskontní míra (včetně inflace) [%] r r je reálná diskontní míra (bez inflace) [%] α je míra inflace [%] Je potřeba rozlišit reálnou diskontní míru a nominální diskontní míru, které se odlišují vyloučením nebo zahrnutím vlivu inflace. Diskontní míra pro účely výpočtu čisté současné hodnoty projektu je očekávaná nebo požadovaná míra výnosnosti investic, která je ovlivněna třemi faktory: výnosem, rizikem a likviditou. Diskontní míra ve své podstatě proto vyjadřuje cenu ušlé příležitosti (tzv. Opportunity Costs), což je cena kapitálu. Její hodnota je důležitá i pro přepočet ekonomických veličin mezi různými časovými obdobími na ekvivalentní sčitatelné hodnoty ke společnému datu (tzv. analýza současné hodnoty -Present Value Analysis). Požadovaný výnos je většinou stejný pokud jednotlivé varianty mají stejná rizika. U varianty s vyšší mírou rizika racionální rozhodovatel požaduje vyšší míru výnosu (prémii za riziko). Likviditou u energetických projektů, které mají zpravidla delší dobu návratnosti, se rozumí spíše schopnost dostát závazkům vyplývajícím z realizace investice, jako jsou např. splátky úvěrů. Hotovostní toky investora, podnikatele Pokud má hodnocená investice podnikatelský charakter, je nutné důsledně respektovat i způsob jejího financování včetně zdanění dosaženého zisku. Peněžní tok, tok hotovosti (Cash Flow) lze formulovat několika způsoby. Podstatné však je, aby byl vždy zvolen způsob, který odpovídá danému rozhodovateli (investorovi). Níže uvedený způsob odpovídá rozhodovateli typu investor a počítá se přímou metodou (nepřímá metoda počítá tok hotovosti z daní). Hotovostní toky investora v jednotlivých letech lze vyjádřit jako rozdíl peněžních příjmů a peněžních výdajů následujícím vztahem: CF = V N N N ZS S D + D Ú t p ú ivl pl z OT + kde pro jednotlivé roky doby životnosti jsou: CF t je tok hotovosti t jsou jednotlivé roky doby životnosti T ž V jsou výnosy (příjmy, tržby, úspory), které plynou z realizace hodnocené investice (varianty) N p jsou provozní výdaje (obsluha, údržba, mzdy, opravy, režie, materiál, palivo, energie, voda, ostatní)