2/2009 ŠKOLA - ZÁKLAD ŽIVOTA UČÍM SE, UČÍŠ SE... EKOŠKOLA ZŠ VERSUS MŠ NEJDE O CENY... BAČKÁRKA EKOTEPLO ÚSPORNĚ

Transkript

1 2/2009 ŠKOLA - ZÁKLAD ŽIVOTA UČÍM SE, UČÍŠ SE... EKOŠKOLA ZŠ VERSUS MŠ NEJDE O CENY... BAČKÁRKA EKOTEPLO ÚSPORNĚ

2 úvodník 2 Učím se, učíš se, učili jsme se... První dojmy Bydlím ve Hvozdné krátce a zatím se jen seznamuji s novým prostředím. Jsem ráda, že v mém novém působišti je i škola. V místních novinách jsem se dozvěděla, kolik zajímavých akcí se tady pořádá a jak bohatý je program celého školního roku. Využila jsem příležitosti v Den otevřených dveří, abych si trochu zavzpomínala na svoje školní léta, a také na dobu své učitelské praxe. Škola, která dokonale zapadá do malebné obce, na mě zapůsobila milým dojmem. Vystavené práce hodně napovídají o vztahu k vesnici a k přírodě. Děti se mi nejvíce líbily při nedávném divadelním představení. Tolik nadšených diváků, malých herců a kreslířů najednou hned tak nevidíte. Starší děti pomáhají a fandí mladším a malí se snaží nezůstat pozadu. Společné soužití dětí různého věku vidím jako přednost této školy. Malotřídka nejen učí, ale i vychovává k respektu, toleranci a k samostatnosti. Alena Hozíková Malotřídní školy Malotřídní škola dovolím si říci, že u mnohých rodičů vyvolává slovo malotřídní nejis- totu a obavy. A důvod? Dva ročníky v jedné třídě, na děti je málo času, méně se toho naučí atd. Myslím si, že obavy jsou v tomto směru liché. Spojené třídy mají své klady a rodiče, kteří si výuku svých dětí ve spojených třídách vyzkoušeli, mi dají zapravdu. Děti se učí již od začátku samostatné práci, není jich ve třídě tolik, a tak má učitel výborný přehled o každém dítěti, za hodinu se každý žák dostane i několikrát ke slovu atd. Na rozdíl od velkých škol, kde je dvacet pět a více dětí v jedné třídě, kde vládne větší anonymita, apod. Vysoké nároky na malotřídních školách jsou kladeny převážně na učitele, kteří ve spojených třídách učí. Bez kvalitní přípravy na výuku by se toho děti opravdu moc nenaučily. Většinou je praxe taková, že jeden ročník pracuje samostatně a druhému ročníku se učitel plně věnuje. Poté se ročníky vymění. Učitel tak prakticky nemá šanci si v hodině sednout a jak se lidově říká vydechnout. Mgr. Jana Čevelová, učitelka ZŠ Hvozdná Žáci ze Hvozdné jsou více samosatnější První žáci do školy ve Štípě nastoupili pravděpodobně v roce 1956, a to do šesté třídy. Jedná se o ročník narození 1945/46. Písemná dokumentace z této doby je již v archívu na Klečůvce. Současnou spolupráci s učiteli i ředitelkou školy ve Hvozdné hodnotím velmi pozitivně. Domlouváme se na koordinaci učiva především u hlavních předmětů. Při výuce cizích jazyků používáme i stejné učebnice. Napomáháme tak tomu, aby žáci přicházející k nám do školy měli tento přechod co nejsnazší. Každý rok se scházíme a s učiteli hodnotíme úspěšnost žáků především v 6. ročníku. Nepozorujeme žádný podstatný rozdíl v připravenosti žáků štípské či hvozdenské školy. Žáci ze Hvozdné tím, že přicházejí z malotřídní školy, jsou ve srovnání s našimi žáky více samostatnější a velmi brzy si zvyknou na režim a systém práce v úplné základní škole. Chtěl bych poděkovat všem pedagogům i ostatním zaměstnancům školy ve Hvozdné za poctivou a velmi zodpovědně odváděnou práci při výchově a vzdělávání dětí, kteří se od šestého ročníku stávají žáky ZŠ ve Štípě. Mgr. Jaromír Vařák, ředitel školy ve Štípě

3 Obnovení výuky v roce 1991 Po třinácti letech absence základní obecné školy ve Hvozdné (po tento čas navštěvovali děti základní školu ve Štípě) bylo v roce 1991 z popudu rodičů v čele s Janou Kočí zahájeno jednání s tehdejším okresním úřadem o navrácení vyučování do školy ve Hvozdné, a to Na školní léta se nezapomíná Zdejší škola nabízela a nabízí hodně zájmových kroužků výtvarný, vaření, hra na hudební nástroj, chovatelský. Jen si vybrat. A nemohu nevzpomenout výbornou domácí kuchyni. Nyní s odstupem času a se zkušenostmi dojíždění na střední i vysokou školu musím ocenit to, že jsme nemuseli od 1. třídy brzy ráno vstávat a cestovat autobusem. Kvalitní výuka, škola v místě bydliště, možnosti kroužků i dobrá kuchyně, takže o nás žáčky bylo postaráno po všech stránkách. A to oceňovali i moji rodiče. škola Škola - jak ji znají pamětníci nejprve 1. třídou. Krátce po revoluci nebyla ještě byrokracie natolik zakořeněná, že vše šlo hladce, rychle a nekorupčně. Navíc jsme měli typ a ochotu převzít ředitelský post paní učitelkou Miladou Březíkovou. Stalo se a postupně přibývaly další ročníky až do dnešní hrdosti na naši krásnou budovu školy a také na naše šikovné a úspěšné žáky, a to i v pokračování od šesté třídy ve škole ve Štípě. František Morbicer (starosta obce Hvozdná ) Na školu, kam jsme chodili rádi, se nezapomíná Do lavice hvozdenské školy jsem poprvé zasedla 1. září 1993, byla jsem prvním prvňáčkem paní ředitelky Mgr. Věry Krajíčkové. V prvním ročníku jsme byli jako třída sami. Ale v následujících ročnících jsme byli součástí dvojtřídky. Nikdy mě tento systém výuky nepřipadal zvláštní. Dal mi hlavně samostatnost ve vypracovávání zadaných úkolů. Při přechodu do ZŠ Štípa znamenal spíše výhodu. Konkrétně já jsem s přestupem problém neměla, a pokud vím, nikdo z mého okolí. A na závěr: Přece na školu, kam jsme chodili rádi, se nezapomíná Zuzana Holíková Byli jsme jako jedna velká rodina Ze školy ve Hvozdné jsme odešli před třemi lety. Za uplynulých pět let v této škole jsme zažili spoustu zážitků. Ve vzpomínkách nám zůstal první školní den, kdy nás navštívil pan starosta a poprvé jsme se cítili jako kolektiv, který spolu stráví minimálně dalších pět let. Hodně lidí odsuzuje dvojtřídky, ale náš názor je opačný. Díky tomu, že paní učitelka se chvíli věnovala jedné a chvíli druhé třídě, jsme se naučili samostatnosti a práci ve skupině. Proto si myslíme, že ZŠ Hvozdná byla dobrým startem do dalších let našeho studia. Jelikož tady je jen první stupeň a na každou dvojtřídku připadá jen jeden učitel, věděla o nás naše třídní učitelka všechno a také věděla, co od nás může čekat. Protože jsme bydleli všichni ve stejné vesnici, znali jsme se a byli jsme jako jedna velká rodina. V našich hlavách na celý život utkvěla vzpomínka na výlet do Prahy v 5. ročníku s paní učitelkou Ludmilou Vaverkovou, kde jsme zažili spoustu dobrodružství a vtipných trapasů. Za úžasně strávených pět let děkujeme ZŠ Hvozdná a všem učitelům, kteří nás v této škole učili. Aneta Ševčíková, Kamila Bartošová, Adéla Závadová, Petra Březíková a Radek Holeňák (všichni 14 let) 3

4 4škola JAKÝ BYL? školní rok Na výletě v Luhačovicích Ohlédnutí za uplynulým školním rokem. Školní rok se mílovými kroky přiblížil ke svému závěru. A to bývá vhodná doba ohlédnout se za sebe a podívat se na to, jaký byl ten letošní. V září jsme v naší škole přivítali devět prvňáčků a celkem tak do školních lavic usedlo 42 školáků. Pedagogický sbor pak doplnily dvě nové paní učitelky. Paní učitelka Jana Čevelová, která vyučuje 1. a 2. ročník, a paní učitelka Lenka Křižková, třídní učitelka 4. a 5. ročníku. Ve 3. třídě se děti učí pod vedením paní ředitelky Věry Krajíčkové, ve školní družině se setkávají s paní učitelkou Šárkou Lošťákovou. Naším hlavním cílem je, abychom všichni chodili do školy rádi. Proto se snažíme o zajímavou, moderní výuku, při které využíváme jak netradiční metody, tak i výukové programy na počítači. Kromě toho mají všichni žáci v rámci vyučování i během přestávek přístup k počítačům s internetovým připojením. Díky účasti žáků v soutěži Vodní putování se nám také podařilo zdarma získat kufřík Tajemství vody od společnosti Voda Veolia a.s. A jakéže tajemství kufřík skrývá? Tedy je to spíše kufr napěchovaný laboratorními pomůckami a různými chemickými látkami potřebnými k provádění jednoduchých pokusů v prvouce a přírodovědě. Po vyučování měly děti možnost navštěvovat výtvarný a keramický kroužek, Zpívánky, hodiny náboženství či hudební obor Základní Čajové inspirace - obraz z obalů čajových sáčků umělecké školy Zlín - Malenovice, která má v budově naší školy pobočku. Že učení je mučení v naší škole rozhodně neplatí a děti měly možnost se v průběhu celého roku účastnit řady akcí. S největším ohlasem se setkala exkurze do firmy Kovosteel ve Starém Městě. Děti měly možnost nahlédnout do zákulisí firmy zabývající se tříděním odpadů. Mezi další vydařené akce patří například již tradiční podzimní projektový týden letos s názvem Zahradní týden. V rámci Předplatného dětského diváka děti zhlédly čtyři pohádková představení v Městském divadle ve Zlíně. Líbila se nám i představení v rámci Hvozdenského měšce. Navštívili jsme koncert zlínské filharmonie v Domě umění. Třeťáci absolvovali sérii filmových představení v Kinečku Charlie ve Zlíně. Se skvělým nápadem vytvořit netradiční mozaiky z čajových sáčků přišla paní učitelka Lošťáková. Všichni návštěvníci Hvozdenského měšce je mohli obdivovat na prostranství před divadlem. Takový byl tedy letošní školní rok v naší škole. Do konečného účtování v podobě vysvědčení zbývá ještě pár dní, a pak hurá na prázdniny. Mgr. Lenka Křižková, učitelka ZŠ Hvozdná

5 Plavu si ani nevím jak touto písní z doby mého mládí bych vyjádřila atmosféru jednoho z tematických týdnů, který celý probíhal ve znamení vody. Téma, které jsme probírali, se jmenovalo U rybníka. V pondělí jsme si procvičili celé tělo při hudebním doprovodu při skladbách ráček, žabka, čáp, ryba a naučili se pohybovou hru Na hastrmana. Dětem se hra moc líbila, zvláště když si mohly dát na hlavu vodníkův klobouk. V úterý nás navštívil vodník Kaprman (jméno vymyslelo jedno z dětí) a spolu s dětmi jsme si povídali o životě u rybníka, třídili zvířátka z kouzelného košíku. Mladší děti malovaly žabičky na kamínky a starší děti se učily píseň Hastrman. V melodramatické scénce jsme vytvářeli kouzelné zvuky u rybníka. Voda v láhvi připomínala čeření vody, písek v láhvi vyjadřoval čvachtání kačenek, na drhlu (rytmickém nástroji) zase děti vytvářely žabí kvákání, šustěním sáčku jsme vytvořili šumění rákosí atd. Děti se se svými nástroji postupně přidávaly a zase postupně utišovaly, až bylo úplné ticho byli jsme všichni okouzleni krásou prožitku. Po svačince jsme si vzali lupy a hurá k rybníku. Tam nás přivítala žabí kapela v plné formě, spolu s dětmi jsme pozorovali žabky při kvákání, jak plavou a jak se spolu Děti se učily píseň Hastrman a malovaly žabičky škádlí. U staré vrby jsme již několikrát pozorovali starou ropuchu a opět tam, schovaná v kořenech stromu, na nás čekala. Děti pobíhaly po břehu rybníka a hledaly vhodný objekt k pozorování lupou. Našly tam broučky, PLAVU SI ani nevím jak... mravence, motýlky. Při zpáteční cestě jsme pozorovali užovku, která před námi hledala úkryt v potoce. Ve středu jsme jeli s dětmi na výlet do Veselí nad Moravou na Baťův kanál. Loď nás již čekala v přístavu a my vypluli. Námořník nás Nazapomenutelná plavba po Baťově kanálu cestou upozorňoval na živočichy, které tam můžeme vidět, a i jiné zajímavosti z této lokality. Velkým zážitkem byla zastávka ve zdymadle. Na konec projížďky jsme přistáli u malé hvězdárny ve Veselí - výletní program se jmenoval Cesta ke hvězdám. Tam na nás čekal průvodce, který nás provedl celou hvězdárnou, povídal si s dětmi o hvězdách, promítnul dětem filmy. Na závěr nám ukázal obří dalekohled pod rozvírací kopulí. Projížďka kanálem je opravdu zajímavá a dokonce za úplatu zde můžete strávit příjemnou dovolenou na hausbótu. Jsme rády, že máme kolem sebe team, který nám pomáhá splnit přání vašich dětí, a za to jim moc děkujeme. Jménem kolektivu vám přejeme na vaší prázdninové Cestě ke hvězdám hodně sluníčka a hodné děti. Magda Budínová, učitelka MŠ Hvozdná škola 5

6 6škola Obhájili jsme titul EKOŠKOLA Co to vlastně znamená? Ekoškola je mezinárodní projekt spojující výuku týkající se životního prostředí ve škole s konkrétními praktickými kroky, které povedou k její ekologizaci. V současné době probíhá ve 40 zemích světa. Naše škola začala v únoru 2006, poté byli v pražském sdružení Tereza proškoleni dva zástupci školy. A od prvního udělení titulu v lednu 2007 tento titul úspěšně obhajujeme. Důležitou součástí projektu Ekoškola je i Ekokodex, který na naší škole vytvořili společně žáci i učitelé. Co je to Ekokodex? Je to soubor pravidel, které považuje ten, kdo si je vytvořil, za klíčové pro vytváření vztahu k přírodě a k svému životnímu prostředí. Snažili jsme se, aby náš školní Ekokodex vznikl na základě návrhů všech, kteří se k němu chtějí vyjádřit. Byli Prezentujeme se na Dnu Země ve Zlíně osloveni všichni žáci školy, každý navíc dostal možnost své návrhy formulovat. Nakonec byl vybrán jen jeden návrh v podobě chobotnice, na jejíchž chapadlech je napsáno, jak chránit a šetřit přírodu. Tenhle obrázek nacházíme každý den ve třídách a neustále si připomínáme, jak se k přírodě chovat. Na konci roku 2008 nám měla vypršet platnost uděleného titulu, a proto jsme už od začátku letošního školního roku začali pracovat na jeho obhajobě. Koncem ledna 2009 jsme dostali dopis, že jsme uspěli a titul obhájili. Na základě připomínek auditorů jsme vypracovali nový plán činností. Obměnili jsme náš Ekokodex a ke stávajícím tématům (odpady, energie, voda, prostředí školy) jsme ještě přidali dopravu. Do tohoto projektu jsou samozřejmě zapojeni jak učitelé a žáci, tak i rodiče, prostě všichni ti, kteří chtějí být aktivní při procesu plánování, rozhodování a vlastní realizaci všech činností projektu. My žáci, učitelé a ostatní pracovníci školy se snažíme titul Ekoškola udržet, a proto se chováme jako Pohled na naši EKOŠKOLU z věže kostela správní ekologové. Třídíme odpad, sbíráme pomerančovou a citronovou kůru a také vršky z PET lahví, snažíme se neznečišťovat okolí. Bylo by dobré, kdyby lidé začali používat ekovýrobky (naše škola už samozřejmě začala), aby se příroda alespoň trochu vzpamatovala. Každým rokem se účastníme oslav Dne Země na náměstí Míru ve Zlíně, kde se prezentujeme svými aktivitami v oblasti ekologie a ekovýrobky. Jedinečné je také okolí školy s velkou zahradou, spoustou stromů a jezírkem. Nabízí nejen poučení, ale také relaxaci a odpočinek. V těchto prostorách se nachází hned několik druhů živočichů, ať to jsou savci, plazi, ptáci nebo obojživelníci. Na jaře a v létě také využíváme ekoučebnu, která se nachází na školní zahradě. Ve škole máme v rámci mimoškolní výchovy ekokroužek, který zahájil svou činnost v roce 2006/2007. Na I. stupni pod vedením paní učitelky Jitky Bělinové a na II. stupni s paní učitelkou Lenkou Pekařovou. Samozřejmě k naší ekoškole neodmyslitelně patří zvířata, která se nacházejí v akváriích a teráriích, o které se starají naši mladí chovatelé pod vedením pana učitele Klátila. Petra Maštalířová a Renata Julinová (žákyně 9. třídy)

7 Jak Kofola hledala, kam patří Za sedmero horami a sedmero řekami byla škola, do které chodilo spoustu dětí a jelikož měly rády sladké limonády a bonbóny, byl ve škole bufet, ve kterém měly, na co si vzpomněly. Jednou malý Pepík ze 4.B. dostal chuť na Kofolu. Paní, která prodávala v bufetu, mu ji ochotně prodala. Kofola však byla ve sklenici, a tak mu řekla, ať jí pak tu sklenici přinese. Jenomže malému Pepíkovi ze 4.B. začínala za chvíli hodina tělocviku a tak honem vypil Kofolu a sklenici položil na zem u svého pohozeného oblečení, že až tělocvik skončí, sklenici vrátí. Jenže skončila hodina a Pepík na sklenici úplně zapomněl. Po vyučování ji našla paní uklizečka, ta však byla pěkně rozzlobená, protože děti ve škole nechaly takový nepořádek, že už chudinka nevěděla, kam dřív skočit. A tak tu sklenici vzala a neuvědomila si přitom, že ji hodila do krabice s papírem. Naší Kofole to však vadilo. Říkala si: Kde to proboha jsem, tady přece nepatřím, patřím ke sklenicím a ne k papíru. Rozhodla se tedy, že odejde a najde své skleněné druhy. A tak šla, šla, šla a byla velmi smutná, protože nevěděla, kam se má vlastně vydat a jestli své druhy vůbec najde. Jednou přišla k pohozené plechovce. Rozhodla se tedy, že se jí zeptá, jestli náhodou neví o místě, kde se dávají prázdné sklenice, jako je ona. Kofola k plechovce přišla blíž a řekla: Plechovko, nevíš, prosím tě, kde se ukládají sklenice, jako jsem já? Plechovka se na ni podívala a pak jen řekla: Milá Kofolo, jednou mě tu pohodila jakási holka a tudíž tu ležím dodnes. Ubohá plechovko, řekla Kofola, proč ses nevydala do světa jako já hledat místo, kam patříš? Plechovka jí na to odpověděla: Stále jsem doufala, že mě nějaký dobrý člověk zvedne a dá mě, kam patřím, jenže nikdo takový se nenašel. Teď už jsem moc stará na to, abych chodila po světě. Kofola se s ní rozloučila a šla dál. Zanedlouho přišla k papírku od čokolády a rozhodla se, že se ho zeptá na cestu. Papírku, prosím tě, nevíš, kde ukládají prázdné sklenice jako jsem já?, zeptala se Kofola. Papírek otevřel oči, podíval se s nezájmem na Kofolu a odpověděl: Neznám cestu ani místo, a i kdybych znal, neřekl bych ti to, nezajímá mě okolní svět, jsem z něj znechucený. Kofola se už raději neptala a šla dál. Za malou chvíli však potkala Pepíka ze 4.B., lekla se a celá znehybněla. Pepík se na ni podíval, EKOPŘÍBĚH sehnul se a zvedl ji. Vezl totiž na vozíku několik sklenic a mezi ně dal i Kofolu. Kofola byla zmatená, nevěděla, kde je a co má dělat. Nakonec jen tak seděla a doufala, že to dobře dopadne. Najednou se ocitla před velkou zelenou věcí a viděla, jak Pepík bere jednu sklenici po druhé a hází je do té zelené věci. Kofola se celá roztřásla strachem. Ale pak najednou uviděla v dálce cupitat plechovku s papírkem. Oba dva přišli k ní a řekli: Ten rozhovor s tebou nám dodal odvahy, a tak jsme se vydali do světa spolu s přesvědčením, že tě najdeme a nějak už to dopadne, musí nás přece jednou někdo zvednout a hodit do koše. Pepíkovi zůstala ve vozíku už jenom ta naše Kofola. Už, už se pro ni shýbal a v tom uviděl plechovku s papírkem. Zakroutil očima a oba dva zvedl a hodil do koše. Kofola byla celá udivená a nechápavě se dívala na Pepíka, ale pak si pomyslela: Ten Pepík nebude zas tak špatný, když udělal tohle. Pak už jenom vnímala, že někam padá, padá a padá. Kofola otevřela oči a s údivem zjistila, že je mezi svými druhy. Celá šťastná si řekla: Svůj úkol jsem splnila, teď ať se děje, co se má dít. Adéla Julinová škola 7

8 obec 8 Řešíme hvozdenské dilema ZŠ versus MŠ MŠ A ZŠ - ZAMYŠLENÍ NAD HVOZDENSKÝM ŘEŠENÍM Emoce, urážky, osobní problémy, populismus... tato slova mě napadají a vždy se mi vybaví při zápisu dětí do MŠ. Ale položme si základní doslova fundamentální otázku - K čemu slouží MŠ? Určitě ANO k předškolní přípravě u pětiletých dětí. (A to je také jedna z povinností obce ze zákona o obcích.) Určitě ANO jako nezbytná nutnost v rodině, kde rodiče chodí do zaměstnání a nemají jinou možnost hlídání svých dětí. Určitě ale NE z výchovných důvodů u dětí tříletých. Určitě ale NE jako právo dítěte od tří let navštěvovat MŠ. Určitě ale NE jako odložení dětí pro pohodlí rodičů. Dítě je největší dar v životě ženy a smyslem života každé rodiny. Jestliže se dítě narodí, je povinností matky a rodiny se o něj postarat. Morální vlastnosti dítěte se formují výchovou v útlém věku. Někteří dospělí se domnívají, že dítě potřebuje kolektiv a společnost dalších dětí, aby se rozvíjelo a vychovávalo v nějakých institucích. Opak je ale pravdou. Co dítě potřebuje nejvíce, je láska rodiny a přítomnost maminky. Dětský lékař a psycholog ví, že tříleté dítě si nehraje se stejně starými dětmi, ale hraje si samo a co je pro něj důležité, že když něco potřebuje, je nablízku jeho maminka, která mu pohladí jeho bolístku a je s ním. Ideální jsou sdružení maminek s dětmi, kde mají možnost se scházet, tvořit, vychovávat a být tím pádem v kolektivu, když už se budeme bavit o tom, co dítě potřebuje Vztah k rodině, k sourozencům a ke starým lidem se vytváří od útlého dětství. Mým zaměstnáním a taky posláním je práce se starými lidmi. Nemůžu se ubránit pocitu, že to, co my děláme s našimi dětmi, se nám bude vracet (a já to vidím dnes a denně) jako bumerang v tom, že nás naše děti na stáří umístní do domova důchodců. Toto my chceme? Budujme nové velké školky, nejlépe i jesle, zodpovědnost za výchovu svých dětí přenesme na společnost a se strachem očekávejme výsledky. Zadlužme obec unáhlenými rozhodnutími a za 10 let budeme přemýšlet, co s nevyužitými prostory, na které budeme ještě další roky splácet úvěr. V době hospodářské krize, kdy vláda i ministerstva stále upozorňují, aby se obce nezadlužovaly, a v době nezaměstnanosti budeme dávat děti do školek a budeme ochotni platit (podstatně víc peněz než nyní) za děti ve školce? V dnešní době, kdy se zvažují a jsou pro obec výhodnější nová řešení typu rodinných školek, podnikových školek, na které jsme schopni i jako obec finančně přispívat, my půjdeme do tak velkého zadlužení?! Ano, můžeme potom brát děti z okolních vesnic (aby se školka zaplnila), ale my budeme zadlužení a okolní obce budou v pohodě?! Zajímavé je, že touto problematikou se okolní obce zas až tak moc nezabývají, ale my chceme být v tomto nejlepší. Co ovšem nejvíce stmeluje obec, je základní škola. Když mi nevezmete dítě do MŠ, tak ho nedám ani do ZŠ! to jsou reakce rodičů, kteří svou ješitností vědomě škodí svým dě-

9 tem a jejich vztahu k obci jako takové, je pak negativní a všechno je v obci špatně Není moc dětí, které by rády vzpomínaly na MŠ, ale znám hodně dětí, které vzpomínají a vždy budou vzpomínat na ZŠ. V základní škole se teprve formují vztahy dětí a formuje se také vztah k obci. Budu šťastný člověk a se mou všechny maminky ve Hvozdné a také všichni ostatní občané, kterých se tato problematika zas až tak netýká, pokud budeme postupovat koncepčně, seženeme peníze a postavíme škol- ku, provedeme rekonstrukci nebo výstavbu nové kuchyně a rozšíříme prostory stávající školy. Postupujme ale promyšleně a ne chaoticky, s unáhlenými návrhy a ukvapenými rozhodnutími. Jako místostarostka naší obce a člen školské rady cítím velkou zodpovědnost při hlasováních o financích, ale také o smysluplnosti investic a investovaných peněz. Moje přání bylo, je a vždy bude, aby se v naší obci dobře žilo a ne jen bydlelo. Karla Vrlová (místostarostka) obec Vážení spoluobčané, dovolte mi, abych Vám v rámci Magazínu obce Hvozdná sdělil pár nových a aktuálních informací, jakým způsobem jako obec přispějeme v letošním a příštím roce ke zkvalitnění nakládání s odpady od našich občanů. Obec Hvozdná se stala v letošním roce úspěšným žadatelem o dotaci v rámci Operačního programu Životní prostředí , a to v rámci jeho V. výzvy. Administrátorem tohoto Operačního programu je Státní fond Životního prostředí, prostředky tohoto operačního programu však spravuje Ministerstvo životního prostředí. Projekt s názvem Sběrný dvůr obce Hvozdná vznikl a byl zpracován v roce 2008 ve spolupráci s projektantem stavby Ing. Škrabalem ze Želechovic a firmou ENVIprojekt s. r. o. ze Zlína jako technologickým projektantem. Na výstavbu tohoto sběrného dvora a jeho realizaci se nám podařilo získat dotaci z výše zmiňovaného programu ve výši 90 % z veškerých nákladů spojených s přípravou a realizací záměru (celkové náklady stavby i technologie činí cca 2,3 mil. Kč). Sběrný dvůr bude sloužit občanům obce Hvozdná pro sběr odpadů z komunální sféry. Sběrný dvůr bude umístěn na pozemcích p.č. 449/29 a 449/1, které se nacházejí v sousedství fy RM GAS a Zemědělského družstva zhruba naproti nové hasičské zbrojnice. Sběrný dvůr bude na těchto pozemcích v nájmu. V areálu sběrného dvora budou od občanů vybírány a krátkodobě uloženy vybrané druhy odpadů jako např. papír, zemina, kamení, cihly, dřevo, směsný komunální odpad, plasty, sklo, kovy, jiné objemné SBĚRNÝ DVŮR na novém a nově odpady, zeleň a také nebezpečné odpady. Takto sesbírané odpady budou v případě recyklovatelných předávány k jejich druhotnému využití oprávněným osobám, ostatní budou likvidovány způsobem odpovídajícím platné legislativě (odváženy na skládku atd.). Celý areál sběrného dvora bude řešen jako zpevněná plocha s ocelovými kontejnery pro tříděný odpad a s mobilní sběrnou nebezpečných odpadů. Na dvoře bude umístěna i mobilní buňka pro obsluhu. Kontejnery pro jednotlivé typy odpadů budou stát volně na zpevněné ploše, ostatní odpady jako stavební suť, železo, zeleň, papír a plasty budou mít občané naší obce možnost odkládat do otevřených ocelových kontejnerů. Na ploše bude rozmístěno celkem 8 stálých kontejnerů. K dispozici budou i 4 mobilní kontejnery. Celý objekt sběrného dvora bude monitorován kamerovým systémem. 9

10 obec 10 Provoz sběrného dvora si vyžádal i vybavení potřebnou a pro naše obecní poměry dostupnou a víceúčelovou technikou. Bude zakoupen malý svozový prostředek na způsob multikáry o nosnosti 1,6 tuny, který bude technicky řešen jako malý hákový nosič kontejnerů. Tento nosič kontejnerů bude obsluhovat sběrný dvůr a zároveň bude sloužit k zajišťování sběru a svozu bioodpadů popřípadě jiných odpadů z různých koutů naší obce. Součástí celého záměru je i vybudování oplocení a pojízdné brány šířky 5 metrů. Nové oplocení je navrženo ze tří stran, na západní straně bude ponecháno oplocení stávající. Sběrný dvůr, jeho zařízení i svozový prostředek budou ve vlastnictví obce, provozovatelem sběrného dvora bude obec. Obsluhu a evidenci odpadů přijatých v rámci sběrného dvora bude zajišťovat jeden pracovník. Provozní doba sběrného dvora bude občanům včas oznámena, předpokládáme jeho otevření každý den. Celkové náklady vybudování sběrného dvoru jsou ve výši 2.3 mil. Kč, podíl našich vlastních obecních zdrojů představuje tedy 10 %. Financování projektu probíhá průběžně, tudíž v našem rozpočtu stačí mít oněch zmiňovaných 10 % a nemusíme financovat předem. Momentálně dochází k přípravě výběrového řízení na dodavatele stavby, sběrný dvůr by měl být uveden do provozu nejpozději v posledním čtvrtletí roku V rámci této prioritní osy Zkvalitnění nakládání s odpady jsme pak společně nachystali smysluplný projekt i se sousední obcí OS- TRATA pro příští rok. Cílem tohoto společného projektu je připravit obec Hvozdnou v dostatečném předstihu na připravovanou a tolik obávanou novelu Zákona o odpadech. Největším strašákem pro menší města a obce je v této připravované novele biologicky rozložitelný odpad z obecních ploch a od občanů. Žádost o dotační finanční prostředky ve spolupráci se Zlínským ENVIprojektem podá v tomto případě jako žadatel obec Ostrata v říjnu letošního roku. Společný projekt s názvem Komunitní kompostárna obce Ostrata nám, občanům obce Hvozdná, kompletně vyřeší problém s biologicky rozložitelným odpadem. Poté, co tento odpad shromáždíme na našem nově vybudovaném sběrném dvoře, jej nebudeme muset vozit za drahé peníze na skládku, nýbrž jej pomocí nového svozového prostředku odvezeme na komunitní kompostárnu obce Ostrata. K realizaci tohoto záměru by mělo dojít v roce Součástí tohoto projektu je i zakoupení štěpkovače. Bude se jednat o štěpkovač dřevní hmoty se samostatným pohonem, který bude technicky schopen bez problémů poštěpkovat veškeré ořezy kolem cest, z parků, popřípadě z obecních lesů do průměru 140 mm. Tento štěpkovač bude možné zavést vždy do místa samotného štěpkování, což představuje obrovskou výhodu. Vyprodukovaná štěpka bude použita jako rekultivační hmota do lesů, popřípadě jako ozdobná vrstva na společné obecní plochy, v případě jejího většího množství bude přimíchávána do kompostu v rámci komunitní kompostárny. Moc se na toto zkvalitnění nakládání s ořezanými křovinami těším. Kdykoliv na Vaše požádání bude možné získat takto poštěpkovanou dřevní hmotu i pro Vaše vlastní zahrádky či předzahrádky. Naší obcí pak v rámci projektu sběrného dvoru pořízené auto na způsob multikáry bude moci přivést dřevní štěpku kamkoliv v rámci obou obcí, ale bude sloužit hlavně k přepravě posečené trávy a shrabaného listí z obecních ploch a od občanů na společnou kompostárnu. Předpokládám, že Vám v předem stanovených termínech obec tyto kontejnery hlavně v období od května do října rozmístí na různá místa v rámci obce. Do těchto kontejnerů budete moci ukládat opět trávu, seno, listí, které doma sami už kapacitně nezpracujete a které již nebude nutné dávat do šedých popelnic,

11 určených výhradně pro sběr komunálního odpadu. Nyní mi dovolte pár citací zákona, které uskutečněním projektu společně se sousední obcí Ostrata doufám naplníme: Kompostování definuje novela Zákona o odpadech 314/2006 Sb. v paragrafu 10a takto: 1) Pro účely této části zákona se kompostováním v komuně rozumí systém sběru a shromažďování rostlinných zbytků z údržby zeleně a zahrad na území obce, jejich úprava a následné zpracování na zelený kompost - zeleným kompostem se rozumí substrát vzniklý kompostováním rostlinných zbytků, - veřejnou zelení parky, lesoparky, sportoviště, dětská hřiště a veřejně přístupné travnaté plochy v intravilánu obce. 2) Obec může ve své samostatné působnosti, jako opatření pro předcházení vzniku odpadů, stanovit obecně závaznou přihláškou obce systém kompostování v komuně a způsob využití zeleného kompostu k údržbě a obnově zeleně na území obce. 3) Úprava a kompostování zelených zbytků musí být provozovány tak, aby nedošlo k narušení složek životního prostředí nad míru stanovenou zvláštními právními předpisy. Kompostovací proces musí být zřízen tak, aby byl zajištěn aerobní mikrobiální rozklad organické hmoty bez vzniku zápachu a emisí metanu. 4) Jiné využití zeleného kompostu, než je uvedeno v odstavci 2, je možné pouze za splnění podmínek stanovených zvláštními předpisy. PAMĚŤ Hvozdné Pokud obec přijme obecně závaznou přihlášku, kterou upraví systém sběru a kompostování rostlinných zbytků ze zelených ploch a zahrad, tak tímto vytvoří preventivní opatření proti vzniku odpadů. Zbytky rostlin se tedy nestanou odpadem, ale zeleným kompostem. Tento kompost pak může obec využívat zejména při údržbě a obnově zeleně na svém vlastním území. Vážení a milí spoluobčané, společně s Vámi se těším, že v rámci projektu Sběrného dvora obce Hvozdná dosáhneme toho, k čemu jsme se v rámci přidělené 90 ti procentní dotace zavázali, a to, že zkvalitníme a zefektivníme systém nakládání s odpady v naší obci. Dále pak věřím, že se i naše sousední obec Ostrata stane úspěšným žadatelem o dotační prostředky na vybudování Komunitní kompostárny a společně tak vyřešíme způsob likvidace biologicky rozložitelného odpadu ekologickou cestou. Miroslav Válek, starosta obce Ing. Hošková, ENVIprojekt Tento projekt je spolufinancován v rámci Operačního programu Životní prostředí prostřednictvím fondů Evropské unie (z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) a Fondu soudružnosti (FS) a Státním fondem Životního prostředí. Hvozdná jak ji znali naši předkové mizí... Redakční rada magazínu pod záštitou Obecního úřadu Hvozdná zahájila projekt na záchranu obrazové paměti Hvozdné. Účelem je v první fázi shromáždit výtvarně hodnotné fotografické materiály, které vypovídají o vztahu současníků ke svědkům dávné i nedávné minulosti Hvozdné, kteří nepozorovaně mizí z našeho života. S příspěvky do paměťové banky budete pravidelně seznamováni na stránkách magazínu. obec Technické parametry fotografických děl: digitální fotografie - min x 2100 obr. bodů ve vysoké kvalitě, fotografie velikosti min. 13 x 18 cm černobílá i barevná. Vítán je popis autorova vztahu k zobrazovanému artefaktu. Díla pod značkou Paměť Hvozdná a podpisem autora zasílejte na podatelna@hvozdna.cz, doručte osobně, nebo poštou na obecní úřad. 11