časopis TŘEbechovických SKautů Přemek slaňuje - Ostroměř 18. číslo leden - únor 2014

Transkript

1 třesk časopis TŘEbechovických SKautů 18. číslo Přemek slaňuje - Ostroměř leden - únor 2014

2 Úvodní Slovo Nazdar. Právě pročítáte nové číslo našeho střediskového časopisu. Rok se sešel s rokem a tak opět měníme vzhled našeho Třesku. Kdo odebírá skautský časopis pro dospělé, pozná, kde jsem se inspiroval. Asi více, než je zdrávo, snad nebudu opět nařčen z plagiátorství, jak se mi to již jednou povedlo. Ale přiznávám, grafik ze mě asi nikdy nebude a moje fantazie je také dost omezená, tak mi nezbývá, než se inspirovat okolo. Samozřejmě budu rád, za jakýkoli ohlas. Hlavní samozřejmě zůstává obsah. Musím přiznat, že se mi stále obtížněji daří z přispěvovatelů dostat příspěvky do Třesku. Stále se prodlužuje doba vydání, nyní je kolem měsíce po těch dvou měsících, které má popisovat. Snažím se na tom zapracovat, věřím, že se to zlepší. V tomto čísle najdete články ze zimního roverského vandru, výletu do Ostroměře, motání a oddílových reportů. Můžete se těšit na pár tipů i na rozhovor s Pavlem Čechurou. Tak příjemné čtení. Obsah Úvodní slovo Středisko Zimní vandr 3 Motání 6 Den zamyšlení 7 Světlušky 10 Vlčata 12 Skautky 16 Skauti 18 Roveři 19 Tipy Tip na knihu: J. Kulhánek - Stoncium 21 Tip na výlet: Panenkárium 24 Mozkovna 25 Příroda: Štěnice domácí 26 Když se řekne: Josef Probošt 28 Redakce: Přemysl Pistora - pigr@seznam.cz, Stanislav Dostál - sdostal1977@gmail.com Přispěli: Viktor Charvát, Radek Filip, Matěj Horák, Přemysl Pistora, Stanislav Dostál, Jan Krejcar, Lucie Štursová, Pavel Čechura Fotografie: Přemysl Pistora, František Drnovský, Lucie Štursová, Matěj Horák, Jitka Babicová, Viktor Charvát, archiv juntrebech.com Ostatní Rozhovor s...: Pavel Čechura 30 Z naší historie: 13. valná schůze spolku 32 Představujeme: Batyk část 34 Jazyková korektura: Lucie Dostálová 2 Obsah

3 Středisko zimní vandr na velkou deštnou Viktor Charvát Viking zástupce vedoucího střediska vedoucí 7. oddílu vedoucí tábora 2014 držitel medaile Lilie a přátelství Matěj, Pavel, Makulka, Naďa, Kopr, Janďa, Lucka, Viktor, Martin, Ivan foto:františek Drnovský Když je v lednu teplo a pije se hodně čaje Na zimní dvoudenní vandr jsme vyrazili v celkem neočekávaném počtu 11 lidí. Start byl stanoven na sobotu v 11h autobusem z náměstí směr Sedloňov v Orlických horách. Ne všichni ovšem čekali na autobusovém nádraží, ale i tak stihnul Pavel ještě doběhnout z vlakového nádraží, kde netrpělivě čekal, kde jsme. Pod sjezdovkou v Sedloňově (nepoužitelnou v tomto počasí) jsme vyrazili po žluté směrem na Polomský kopec, který je těsně pod třetím nejvyšším vrcholem Orlických hor Vrchmezím (1084 m. n.m). Cesta vesela ubíhala, i když téměř konstantně stoupala. I tak jsme si užili trochu sněhu a především krásné výhledy na cca 70 km vzdálené Krkonoše. Odtud jsme šli dále kolem relativně nově vybudovaného narciarského střediska Zieleniec na polské straně stále až na Masaryčku. Vzhledem k tomu, že jsme na Masaryčku dorazili kolem půl čtvrté odpoledne, tak už nebylo kam spěchat, protože jsme věděli, že na Velkou Deštnou už stejně budeme přicházet za tmy. Takže jsme okusili místní kuchyni, naposledy se ohřáli a vyrazili nahoru do bufetu na Velké Deštné. I když už se setmělo, tak žádná velká zima nenastala a spíše se z lesů kouřilo, jak se odpařoval sníh. V bufetu nás čekalo nemalé překvapení, protože vevnitř sedělo cca 8 plně ozbrojených vojáků. Naštěstí si na vojáky jen hráli, a i když s sebou táhli nahoru lehký kulomet a podobně důležité věci na horskou túru, tak se časem zvedli a vyrazili spát někam ven. V přítmí bufetu jsme se pěkně rozseděli a nála- 3 STŘEDISKO

4 Středisko du a teplotu vydatně podporovali vařením jednoho čaje za druhým a následným ochutnáváním, jak se která dávka podařila. I když bylo vevnitř taky relativně vlhko, nikdo si na zimu nestěžoval, protože vevnitř mohlo být okolo 12 stupňů (Matěj sice měl teploměr, ale přesný údaj jsem si nezapsal a z popíjení čajů zapomněl hned druhý den). Ráno se pak bylo nutné brzy probrat, abychom stíhali autobus ze Zákoutí v Deštné v 9:30h. Cesta celkem ubíhala, i když byla buď mokrá a nebo namrzlá. Autobus jsme všichni stihli i se zastávkou ve vedlejší restauraci u zastávky. Pro příště si jen stačí naplánovat takovéto slunné počasí a můžeme jezdit pořád! Zapsal: Viktor foto:františek Drnovský Cesta byla krásná foto:františek Drnovský Ivan, Naďa, Lucka, Martin a Viktor na Masaryčce Pavel, Janďa, Kopr, Makulka a Matěj tamtéž foto:františek Drnovský foto:františek Drnovský Idylka při svíčkách 4 středisko

5 Středisko Pavel fotí foto:františek Drnovský foto:františek Drnovský Na chatě horské služby na Velké Deštné 5 středisko

6 Středisko Jako každý rok, se i letos motaly lístky do tomboly na skautský ples. Letošní motání se uskutečnilo 15. února v Sedmičce. Start byl naplánován na šestou hodinu večerní. Nástup byl dramatický a tak se kolem šesté dveře klubovny nezastavily a stále přicházeli nově příchozí. Po hodině bylo motání v plném proudu, každý měl svou funkci. Někdo stříhal brčka, jiný trhal lístky a zbytek pilně motal. Za necelé tři hodiny bylo namotáno a měli jsme padla. Šlo nám to tentokráte od ruky, jelikož jsme při motání sledovali hokej Čechů na olympiádě, kde hráli zápas se Švýcary. Moc nás nepotěšili a po bídném výkonu prohráli. Po hokeji jsme se chvilku bavili, poklidili jsme a šli jsme domů. Zapsal: Matěj motání foto:matěj Horák Matěj Horák vedoucí oddílu 2 oddíl - Vlčata držitel medaile Jiřího Prášila V plném proudu foto:matěj Horák Motalo se a sledoval hokej 6 středisko

7 Středisko Chlumce. Padlo pár srdečných pozdravů. Co si budeme povídat, s někým jsme se chtěli vítat o trochu srdečněji. Poté si nás chlumečtí rozdělili mezi sebe formou hry, kterou jsem zaregistroval jen z dálky, tudíž nevím, o co tam šlo. Nejspíše nějaká rozdělovačka. Pak přišla na řadu hra samotná. Většina dospělých šla napřed a postupně se rozdělovali po určitých úsecích. Vše aby bylo na děti dobře dohlédnuto. Po pár minutách vyrazily za vedoucími družiny dětí, které na jednotlivých stanovištích plnily různé úkoly. Za ně pak získávaly indicie, vedoucí k rozluštění celodenní hádanky. Hra byla celkově rozdělena do mnoha úseků a končila ve skalách nad místní střelnicí. Naštěstí místo, kde jsme končili, bylo ještě dost daleko od střelnice a my tak byli mimo ohrožení. (info pro rodiče). Po výstupu do skal se před námi objevilo krásné skalní náměstí tvořené množstvím pískovcových útvarů. Prostě ideální místo na slaňování. Zatímco děti pobíhaly po lese a dovršovaly v celodenní hře, my jsme vázali lana jak o život, aby si děti mohly něco málo slanit a pobavit se. Vše probíhalo naprosto synchronifoto:františek Drnovský den zamyšlení - ostroměř vanými skauty z Radek Filip Hrobař skautuje od r vedoucí tábora 2012 V sobotu 22. února se uskutečnilo naše první setkání, u příležitosti oslav narození zakladatele světového skautingu R. B. Powella a Olave Baden Powellové, jeho ženy, která se rovněž narodila ve stejný den. Této akce jsme se zúčastnili společně se střediskem skautů z Chlumce, kteří nás na toto setkáni pozvali. Vše začalo o půl osmé ráno, kde nás všechny náš nejvyšší, slunce naše jasné, Přemek, na vlakovém nádraží v Třebechovicích sjednotil. Tedy téměř všechny až na pár výjimek, které ovšem nebudu jmenovat! Dochvilnost byla vždy jejich slabou stránkou, co si budeme povídat. Ale budiž jim odpuštěno za to, co pro nás dělají. Po odjezdu z Třebechovic a Přemkově telefonátu o aktuální poloze vlaku, jsme dojeli do Hradce Králové, kde nás opozdilci dohnali. Za minutu po příchodu opozdilců odjel vlak směrem Ostroměř. Cesta vlakem probíhala poklidně a až na pár poslintaných nohavic (od Gina Kameníkopsa ) a pe- prných připomínek ohledně opozdilců, k e kterým se už vážně vracet nebudeme, se nic zvláštního nedělo. Po příjezdu do Ostroměře jsme se po pár minutách čekání (zase problémy s časem, snad už vážně naposledy) setkali s již zmiňo- Děti sledují scénku 7 středisko

8 Na cestě k vlaku zovaně. Ještě aby ne, když byla výprava vedena týmem zkušených a ostřílených vedoucích. Když jsme dovázali lana, děti dokončily svou poslední hru a my všichni mohli společně zasednout k ohni uprostřed skal. Ach ta romantika. Mezi tím vším si vedoucí připravili scénku k poctě zmiňovaným narozeninám a zároveň založení celosvětového skautingu. Jak říkám, schopní vedoucí. Po krásně odehrané scénce jsme si společně opekli buřty. Ještě teď tu vůni cítím. No a hurá na slaňování. Celkem byly připraveny dvě trasy na slaňování. Jedna lehčí, druhá těžší. Ovšem obě suprové. Děti se bavily a den se neúprosně blížil k závěru. Pod tíhou kvapu a obav z ujetí vlaku jsme zmiňovanou aktivitu museli ukončit dříve a tudíž se ne na každého dostalo. Snad někdy příště. Vše jsme zabalili, rozloučili se s našimi kamarády z Chlumce a vydali se na cestu zpět. Vlak nám nakonec neujel a my v klidu dorazili zpět do Třebechovic na nádraží. Tam jsme se společně rozloučili a pokračovali, plni zážitků z výletu, každý svou cestou. Počasí nám naštěstí přálo a tak doufám, že nám v srdci zůstanou jen hezké vzpomínky na tento den. Středisko Zapsal Hrobař Lea, Vanessa a Janďa s připravenými opékáky foto:františek Drnovský foto:františek Drnovský Míša Mencl foto:františek Drnovský 8 středisko

9 Středisko foto:františek Drnovský Vašek, Míša a David ve vlaku Příjemná procházka foto:františek Drnovský foto:františek Drnovský Kamča Vrbická Lucinka, Eliška a Kamča foto:františek Drnovský 9 středisko

10 Světlušky Světlušky První lednovou schůzku ( ) jsme si nejprve nanosili do klubovny dříví a poté jsme celou schůzku věnovali poznávání a popisování jednotlivých druhů stromů. Druhá lednová schůzka ( ) se celá nesla ve znamení vyrábění divadelních postav a rekvizit a také vymýšlení příběhu k pohádce. Navíc od této schůzky bylo zavedeno, že větší světlušky budou chodit dříve, aby mohly zapálit oheň. Poslední dvě lednové schůzky byly věnovány přípravě na nováčkovskou zkoušku. Tyto schůzky jsme také prokládali bodovanými hrami. 22. ledna jsme si dali znalostní test a poslední lednovou schůzi jsme hráli Kuba řekl.., Na sovy a netopýry a také Poštu. První únorovou schůzku jsme si nejprve nanosili dříví do klubovny a poté nás náš dopravní expert Davídek seznámil s dopravními značkami a pravidly. Druhou únorovou schůzku se větší světlušky věnovaly přípravě na nováčkovskou zkoušku. Mladší světlušky vyráběly valentýnská přáníčka pro svoje maminky. Na závěr schůzky jsme si zopakovali dopravní značky a některá pravidla silničního provozu. Foto:Jitka Babicová Buld vysvětluje pravidla hry Jan Krejcar Buld vedoucí oddílu 1. oddíl Světlušky Foto:Jitka Babicová Foto:Jitka Babicová David se snaží ucuknout Kamče Magda zkouší 10 světlušky

11 Světlušky Tématem celé třetí únorové schůzky byla hra s názvem Klíče od pevnosti Boyard. Družiny proti sobě zápolily v potápění skleničky pomocí kamínku, kdo jí potopil, prohrál. V další hře odebíraly 1 3 pastelky, kdo vzal poslední, prohrál. Poslední hrou byly dětské hádanky. Poslední únorovou schůzku jsme začali pexesem s dopravními značkami. Poté následovala hra Klíče od pevnosti Boyard. Tentokrát měly holky za úkol chytit gumu dříve, než s ní David ucukne. Uvázat, co nejrychleji různý počet uzlů, uhádnout hádanku a nakonec tahání pastelek. Foto:Jitka Babicová Pexeso Zapsal: Buld Pexeso Foto:Jitka Babicová Magda s Aničkou Foto:Jitka Babicová Foto:Jitka Babicová Hra v plném proudu 11 světlušky

12 foto:přemysl Pistora Vlčata vlčata Kompletní tým Lakrosu Přemek Pistora vedoucí střediska zástupce vedoucího oddílu 2. oddíl Vlčata Je tu nový rok 2014 a nás se sešlo na schůzce 12 - několik marodů nám chybělo. Za to přišli poprvé všichni tři vedoucí najednou, Přemek, Matěj i Zuza. Většinou jeden z nich chyběl. Jelikož na leden bylo opravdu teplé počasí (kolem 8 stupňů v Klatovech ten den hlásili dokonce 13,9 stupně) a slunečno, vyšli jsme ven na hřiště a hráli Vybíjenou na krále a šaška. Postupem se začalo smrákat, ale to nám nezabránilo pokračovat. Svítili jsme si světlem od Sedmičky. Hru vyhráli Jezevci, kteří ubránili svého krále lépe než Bobři. Po této hře bylo lidovým hlasováním rozhodnuto, že další hrou bude oblíbená hra, při které Přemek sedí na židli a ostatní kluci se k němu nepozorovaně snaží dostat. Klukům se dost dařilo, jelikož je v té tmě nejenže špatně viděl, ale nemohl je ani poznat. Tak skóre za dotyk Přemka utěšeně narůstalo. To už přece jen začala být zima a tak jsme se odebrali do vytopené klubovny, kde jsme si vyzkoušeli Rybářský uzel, námi přezdívaný autíčka. Klukům se moc nedařil a tak jsme jej nacvičovali dobrých dvacet minut. Když už takřka všichni alespoň jednou uzel sami udělali, procvičili jsme si Lodní uzel. Ten nám šel o poznání lépe, i když někteří staří mazáci s ním měli potíže, že Míšo. Proto na nás Přemek apeloval, ať cvičíme a cvičíme. Tím jsme se rozešli. Čtrnáctého února jsme 12 Vlčata

13 vyrazili na hřiště. Přemek s Matějem tam ještě pomáhali ostatním klukům uklízet nové podsady, které ten den přivezli. Poté jsme si zahráli novou hru, pro níž zatím nemáme název. Postavili jsme se do kruhu, Matěj nám rozdal čísla. Poté si sám stoupl do středu kruhu a vyhodil pěnovou kostku do vzduchu a vykřikl nějaké to naše číslo. Například sedm. Sedmička musela běžet ke kostce, ostatní co nejrychleji od ní. Jakmile sedmička uchopila kostku, vykřikla mám a ostatní museli zastavit. Poté mohla sedmička udělat tři kroky a trefit pěnovou kostkou někoho poblíž. Pokud se jí to podařilo, obdržel trefený trestný bod, pokud ne, trestný bod měla sedmička. Hráli jsme do tří trestných bodů a to opakovaně asi třikrát. Kluky to bavilo a nikdo nechtěl do klubovny. Matěj navrhl, že ve vytopené klubovně připraví další hru, tak jsme si mezitím dali honičku Na Mrazíka. Po pěti minutách jsme vyrazili do klubovny, kde byly natažené provázky. Naším úkolem bylo utvořit dvojice. Jeden z dvojice měl zavázané oči a druhý jej navigoval, aby měli co nejméně dotyků provázku. Vítězem se stala dvojice Ondra a Míša. To už byl konec schůzky a my jsme šli domů. Další schůzku jsme hráli Dětské aktivity. Kreslili jsme, popisovali i pantomimicky předváděli zvířata, profese, věci a mnohé další. Nakonec byli o trochu šťastnější Jezevci doplnění kvůli stavu o Ondru. Hra nám zabrala takřka celou schůzku a tak jsme si na konci jen stihli střihnout hádání pohádkových Vlčata foto:přemysl Pistora Na komáry foto:přemysl Pistora Hra tanky - oblíbená bytostí, které představoval Přemek. Všechny jsme uhodli a rozešli se domů. Na to, že se pomalu blížil únor, bylo venku stále dost teplo, nikterak ovšem na naší další schůzce Proto nás Přemek poslal pro dříví. Mezitím Matěj se Zuzou připravovali hru Tanky. Matěj herní plán a Zuza samotné tanky. Když jsme naplnili regál pro dřevo až po vrch, svlékli jsme se a začali hrát Tanky. Hra vyžadovala strategii - pohybovat a střílet po nepříteli se mohlo jen z určitých pozic. Proto nám to zabralo celou hodinu, než jsme odehráli hru i odvetu. A skončilo to spravedlivou remízou. Jednou vyhráli Jezevci, podruhé Bobři. Následovala Foukaná, ale čajové svíčky už něco pamatují a tak trvalo, než jsme je rozchodili. Do příště budeme muset sehnat jiné. Foukanou vyhrál Míša, který na poslední chvilku sfoukl svíčku Davidovi. Tím byla schůzka u konce a šlo se domů. Čtvrtého února jsme nejprve byli v klubovně, kde jsme se Zuzou trénovali uzly. Opět Lodní, který většina z nás má zmáklý a také Ambulantní, který nám 13 vlčata

14 s Matějem a trošku klukům pomohli s taktikou a hra dostala spád. Skóre se přelévalo z jedné strany na druhou a nakonec byli o jeden gól šťastnější Jezevci. Ačkoli byla klubovna vytopená, klukům se dovnitř nechtělo a tak ukecali Přemka s Matějem, abychom zůstali venku a zahráli si Židli (ta hra se určitě jmenuje jinak, ale kluci si ji tak pojmenovali, poněvadž Přemek nebo Matěj při ní sedí na židli a sem tam se otočí a úkolem kluků je plácnout je, než řeknou jejich jméno. Čím více dotyků, tím lépe). Vyhrál Ondra, před Davidem a Honzou. To už ale byl takřka konec schůzky a tak jsme se šli na chvilku ohřát a zahráli si Městečko Palermo. To byl konec a šli jsme domů. Předposlední únorovou schůzku jsme strávili venku na hřišti. Nejprve jsme se přetahovali lanem, vyhráli Jezevci. Poté jsme hráli pár honiček. A nakonec jsme si opět střihli lakros, jelikož nás minule moc bavil. Poslední únorová schůzka byla opět při pěkném počasí. Proto jsme neváhali ani na okamžik a vyrazili na hřiště. Matěj přinesl srolovanou roli papíru, šátek a kolíčky a my jsme věděli, že nás čeká hra Na komáry. Bzučeli jsme jak o život a strhávali z vlčáka, který měl oči zaslepené šátkem, kolíčky, aniž by nás trefil rolí papíru. Pokud se mu to přece jen povedlo, šli jsme si sednout na lavici a vyčkali do další hry. Prostřídali jsme se takřka všichni. Poté přišel Přemek s hrou Molekuly. Utvořili jsme trojice a jednu čtvefoto:přemysl Pistora dělá více problémy. Mezitím Matěj venku připravil šifrovací hru. Obě družiny měly venku rozházené lístečky. Jejich úkolem bylo zapamatovat si číslo, to znamenalo pořadí a také písmeno, které se v tom pořadí zapsalo do šifry. Zní to složitě, ale nic na tom nebylo. Po dlouhé době vyhráli Bobři před Jezevci a náležitě to oslavili křikem. Poté jsme stihli pouze párkrát Městečko Palermo a šlo se domů. V úterý Bylo venku chladno, ale světlo, tak jsme vyběhli na hřiště a dobrou třičtvrtěhodinku jsme hráli lakros. Nejprve hráli pouze vlčáci, ale pak se přidali i Přemek Vlčata foto:přemysl Pistora Matěj nasazuje Davidovi kolíčky Honza útočí tankem 14 Vlčata

15 Vlčata řici a Přemek vždy řekl, kolik rukou, nohou a třeba hlav se má dotýkat země. No někdy to byly velmi složité obrazce a pózy. A když už jsme si takřka zlámali ruce, abychom udělali složitou pózu, hra skončila a my si zahráli velmi zábavnou honičku Bomba a štít. Vtip této honičky spočívá v tom, že si určíte bombu, před kterou musíte utíkat a štít, který vás má chránit. A až se řekne STOP, musíte být blíže štítu než bombě, jinak jste vybouchli. Ovšem to nevylučuje, že vaše bomba si vás zvolí za štít a nahání vás a vy před ní utíkáte. No byla to legrace a dost jsme se zapotili. Nakonec jsme vběhli do vytopené klubovny a zahráli si Šibenici, hádání slov. Nakonec jsme si řekli, jak se nám líbila sobotní akce v Ostroměři a rozešli se domů. Zapsal: Přemek foto:přemysl Pistora Při lacrosse foto:přemysl Pistora V klubovně 15 vlčata

16 Skautky skautky Nový rok zahájily naše skautky aktivně hned v lednu byla celá jedna schůzka věnována výrobě gelových svíček. Tato činnost velmi bavila jak holky, tak jejich vedoucí. Je k tomu potřeba sada na gelové svíčky (k zakoupení na internetu), která se skládá z gelové hmoty, knotů, vonných olejíčků (lze využít i vůně donesené z domova), barviva a různých doplňků (barevný písek, mušličky a podobně). Hmotu bylo nejdříve potřeba rozehřát na kamnech (je nutné si dát pozor, aby se nezačala pálit), a mezitím si skautky nejrůznější nádobky vyskládaly barevným pískem, mušlemi, kamínky, korálky, prostě čímkoli, co bylo zrovna k dostání. Zároveň bylo v této fázi nutné na dno skleniček umístit knot pomocí trochy gelu. Pak už bylo jen potřeba celou nádobku zalít horkým gelem a počkat, až vše zatuhne. Gel je možné barvit pomocí poskytnutých barev, a tak i my jsme měly asi tři barevné varianty. Také byla vyhlášena soutěž o sběr nálepek bylo možné si různé druhy sehnat a přinést z domu, a další nálepky bylo možné vyhrávat v průběhu lednových schůzek. Nejúspěšnější sběračkou se stala Lea a na druhém místě skončila Nikča. Výhrou pro nejlepší soutěžící byl volňásek na partii laser game, kam se skautky během jara vydají. Lea ovšem volňásek přenechala Nikče, protože sama si ho už vyhrála zapojením do druhé vyhlášené aktivity. Bylo úkolem vymyslet jarní výlet pro celý oddíl včetně veškerých praktických informací (doprava, co s sebou, cena apod.). Lea přišla s velmi dobře zpracovaným nápadem vyrazit si do Krkonoš a vyšlápnout si na Sněžku což vůbec není špatná myšlenka, takže se snad podaří ji i zorganizovat. V únoru se, vzhledem k velice mírné zimě, podařilo zahrát si i několik venkovních her většinou šlo pouze o nepříliš náročné pohybovky typu Mrazík nebo Vybíjená, a velice podařená byla Noční schovávaná, které se Lucka a Adéla vyrábí svíčky Výroba svíček Lucka Štursová hospodářka střediska zástupkyně vedoucí oddílu 5. oddíl Skautky hospodářka našich táborů foto:lucie Štursová foto:lucie Štursová 16 skautky

17 Pavel vede tanec Skautky s nadšením zúčastnili i všichni vedoucí. Jedna z posledních schůzek proběhla v rytmu nejrůznějších tanců a aby se něco přiučili i pánové, byla schůzka společná pro skautky i skauty. Započalo se ukázkou tanců, které se učí Vanes a Áďa v DDM, a poté už žezlo převzala Áďa K. a začala kluky i holky učit různé tance. Začalo se country, pokračovalo se mazurkou a zakončovalo se Letkissem. Svým svěřencům šli příkladem i všichni vedoucí, kteří se aktivně zapojili a osvěžili si tak své taneční znalosti. Zapsala: Lucka foto:lucie Štursová Nikola, Péťa a Lea tvoří svíčky foto:lucie Štursová S hotovými výrobky foto:lucie Štursová foto:lucie Štursová Nikča a Lea Naše výrobky Hotové svíčky foto:lucie Štursová foto:lucie Štursová 17 skautky

18 Skauti skauti Ze začátku nového roku, jsme se sešli v hojném počtu, z čehož jsme měli velikou radost. Sdělili jsme si své zážitky z vánočních svátků, které byly velice zajímavé. Jelikož nebyl sníh, trávili jsme spoustu času venku hraním různých míčových a sportovních her. Alespoň jsme spálili nabraná kila o vánocích. Po vyblbnutí venku, jsme se uchýlili do tepla klubovny, kde jsme vysvětlili klukům náš plán v novém roce. V jarních a letních schůzkách bychom chtěli trávit více schůzek v přírodě. Také máme v plánu vzít třetí oddíl na menší vandr zakončený spaním pod širákem. Na našich cestách přírodou se naučíme dělat odlitky zvířecích stop, poznávat stromy a mnoho dalšího. V dalších lednových schůzkách jsme měli často spojené schůzky se skautkami. Díky tomu, že nás bylo více, byla i větší zábava. Hráli jsme společně hry typu Najdi a rozlušti šifru, Zašívák a Co s sebou na pustý ostrov. Nejvíce nás pobavilo, když jsme skauty učili tančit - přeci jen skaut se má rozvíjet ve všech směrech. Jako první jsme tančili Country. Tento tanec byl chvílemi zmatený, ale za to více zábavný, zapojili se i vedoucí. Při pánské volence byli kluci nesmělí, proto jsme museli zvolit volenku dámskou. Nicméně stud z kluků po chvíli odpadl a pořádně to roztočili. Druhý tanec byla Mazurka, jenž předtančovali Robin s Helčou. Pro velký úspěch předchozích tanců jsme přidali ještě jeden tanec Letkis. Tímto tancem jsme schůzku ukončili a odebrali jsme se domů, kde jsme se už těšili na další schůzku. Zapsal: Pavel Pavel Čechura vedoucí 3. oddílu skautem od roku 2004 Vojta probíhá branou foto:lucie Štursová Renda a Radek kreslí foto:lucie Štursová 18 skauti

19 Roveři roveři Viktor Charvát Viking zástupce vedoucího střediska vedoucí 7. oddílu vedoucí tábora 2014 držitel medaile Lilie a přátelství Od konce února jsme konečně udělali trochu koncepční změnu ve vedení roverských schůzek. Pro každou schůzku je nyní stanoven jeden rover, který má komplet na starosti náplň dané schůzky. A aby to nebylo tak jednoduché, každá schůzka je hodnocena všemi účastníky a nejlepší vedoucí bude vyhlášen na letním táboře. První takto organizovanou schůzku měla za úkol připravit Zuzka - Proužek a zhostila se tohoto úkolu velmi zodpovědně. Schůzka obsahovala nejen herní prvky, ale také teoretickou část s důrazem na praktické vyzkoušení. To vše působilo velmi vyváženě a komfoto:viktor Charvát Viktor, Ivan a Terka v Adršpachu na jezeře Začátek letošního roku byl pro roverský oddíl velmi poklidný obzvlášť ve srovnání s koncem nabitého minulého roku. I přesto by mohl konkurovat jiným měsícům během skautského roku. Na začátku ledna jsme vyrazili na dvoudenní vandr do Orlických hor s přespáním v přístěnku bufetu na Velké Deštné, více se dozvíte v samostatném článku. Společně s pár dalšími rovery (slovy se čtyřmi) jsme se zúčastnili každoročního zimního výletu do Adršpašsko-Teplických skal. Počasí nám přálo a i vzhledem k letošní nevalné zimě jsme si užili i trochu sněhu. Poslední víkendovou akcí bylo již tradiční předplesové motání lístků do tomboly. Já jsem se přímo neúčastnil, ale i tak věřím, že to stálo za to. 19 roveři

20 Roveři paktně, že rozhodně nebyl čas se nudit. Drobnou vadu na kráse však spatřuji v tom, že jsme na schůzce byli čtyři. Proto doufám, že se podaří tento koncept udržet a také trochu navýšit pravidelný počet účastníků roverských schůzek. A hnedka další měsíc nás čeká ples, takže vzhůru do toho! Zapsal: Viktor foto:viktor Charvát Tvorba plesové výzdoby koláž:viktor Charvát Terka a Robin 20 roveři

21 Tip na knihu Tip na knihu j. kulhánek - stroncium Nad pouští se ženou černá oblaka s fialovými okraji a vytí větru proniká i tlustými zdmi......radioaktivita za hranicí habitatu zabije vše živé během několika okamžiků. Nějak takhle by začínal klasický postkatastrofický román, kdyby jej nenapsal Jiří Kulhánek. Protože ale Stroncium napsal Jiří Kulhánek, patří úvod řetězové pile, vřískotu a pilinám mozku, a teprve o kus dál najdete zmíněné černé mraky, radioaktivitu a zeleně zářící lebky, které vichr kutálí do tmy nukleární zimy. S ohledem na tento fakt je psána i tato recenze, a pokud to není váš šálek krve, sáhněte po jiném chemickém prvku. Třeba poloniu... Země je po sérii katastrof pokrytá ledem, až na poslední město Majesty, v němž se o velmi omezený prostor dělí poslední přežívající lidé s mrtvými, kteří jsou využíváni jako sloužící, vojáci i roboti. Ubývá stroncia (čti: uhlí ledového věku), ubývá prostoru a ubývá jídla (čti: švábů a řas), následkem čehož pochopitelně přibývá lží, zákeřností v boji o moc a také technozombií ( Dbej o své tělo, ať můžeš být společnosti prospěšný i po smrti! Umři mlád a zdráv! ). Kulhánkovsky osamocený hlavní hrdina má skoro nesmrtelné tělo, skoro všemocný mozek a skoro nezvratný cíl v podobě pomsty, pro niž se vydá na Titan a zpět. V knize je toho mnohem víc - při půl páté stovce stránek to ani jinak nejde - ale to už by nebylo slušné prozradit. Snad ještě podotknutí, že (v souladu se zadní stranou obálky!) ledu je opravdu hodně, stejně jako intrik a zavilých nepřátel všeho a všech. Podle obecných měřítek lze autorovi vyčíst příliš nesmrtelného, plochého a současně poněkud neprůhledného hlavního hrdinu, podle těch kulhánkovských skutečnost, že na první pořádnou bitvu si čtenář musí počkat dvě třetiny knížky. Ovšem potom to stojí za to, včetně superbáječných obřích traulerů a scény jejich havárie, nebo báječných hrátek s tím, zda je sociální vykonavatel Corgen protivník nebo spojenec. Diskutabilní je závěr, který se asi některým líbit nebude, ale každý máme něco - já finále ocenil a zase nejsem spokojený s Standa Dostál skaut od roku 1990 člen oddílu oldskautů Orebité tvůrce táborovky MASH tím, jak brzo mi autor sebral báječné zeleně zářící lebky kutálející se do tmy. Celkově je ovšem Stroncium výsostně čtivě a zábavně (kdy jste se u akční sci-fi naposledy smáli nahlas...?) napsané, naplněné spoustou milých drobných nápadů, perfektně redakčně ošetřené a coby oddechová literatura zaručené. text: Jakub Zahradník 21 tip na knihu

22 Tip na knihu Ukázka: Vřískot se mi zakousl do lebky jako řetězová pila. Úplně jsem cítil, jak mi piliny mozku padají na ramena. Piliny mozku? Piliny mozku??? Pi-li-ny moz-ku??? Jsem k smrti unavený. Opravdu k smrti. Nespal jsem šest dní. Nebo deset? Nebo Znovu jekot. Dlouhý, stoupající k ultrazvuku. Proč mají ženské tak vysoký hlas? Až mi to rozostřilo zrak. Zamrkal jsem. Dívám se totiž z okna. Není nic hezčího než se dívat z okna. Nad pouští se ženou černá oblaka s fialovými okraji, a vytí větru proniká i tlustými zdmi - není místo, kam se před tím neustávajícím vysilujícím zvukem skrýt. Poušť je zvlněná plochými dunami, mnohé mají sklovitý natavený povrch. Asi kilometr za hranicí Luxoru něco leží - letící písek kolem toho dělá duchovitý vír - já tvrdím, že je to věž amerického tanku abrams, které žár jaderného výbu chu utavil hlaveň, Carl tvrdí, že je to Mercedes Benz třídy M, který žár jaderného výbuchu přetavil na něco, co vy padá jako věž amerického tanku abrams bez hlavně. Prav du se každopádně nikdy nedozvíme - radioaktivita za hra nicí habitatu zabije vše živé během několika okamžiků. Zas ten jekot. Věž abramsu svítí jasně zelenou barvou druhotného zá ření - ve věčné noci je to hezké, a dívat se na zeleň je prý zdravé pro oči. Asi ano. Na obzoru oranžovozeleně svě télkují trosky nějakého města - jakého, nikdo neví. Písek, který se s větrem žene nad pouští, také září - ten trochu do žluta. Jinak je tma. Kdo neviděl jadernou tmu, neví, co je tma. Někde tam nahoře za mraky prý existuje Slunce. Nevěřím tomu. Jiiiáááááá!!! Po těch dnech bez odpočinku jsem se před několika minutami dostal do svého pokoje, ke svému oknu, ke své zelené uklidňující radioaktivní věži. Nechápu, proč zrovna teď musí zrovna za mými dveřmi někdo ječet. Opravdu ne. Na vnitřní straně deseticentimetrového olovnatého skla se odráží můj obličej Můj? Shodit pět deka, kostlivec je proti mně rtuťovitý tlouštík. Zeleně zářících lebek je venku také spousta - vítr je kutálí od města Ale tohle je můj obličej, poznávám ho. Bílý obrys respirátoru, okolí osmahlé dýmem ze střelného prachu, vrásky vyčerpání, šílené rudé oči Jiiiiááááá!!!! Copak jsem tu úplně sám?! Copak se na tu chodbu nemůže jít podívat někdo jinej?! Krucinál! Otočil jsem se a mířidla samopalu mi vyskočila před pravou zornici. Tohle má být můj domov, oáza klidu, nejbezpečnější místo na světě. Zvedl jsem nohu a špičkou boty zmáčkl kliku. Jekot zesílil. Koutkem oka jsem zahlédl, že se na displeji mého počí tače rozblikal rudý pruh. Obrátil jsem samopal a strčil si hlaveň do úst. Strojní olej chutná štiplavě a mazlavě. Jiiiááááá glo-glo chrrrr! Jen to, že mne zaujalo, proč se zvukové efekty tak náhle změnily, mi zabránilo stisknout spoušť. A přitom to bylo tak lákavé, tak lákavé Mrtvola se zvedla od ženy na koberci a podívala se na mě. * * * Krok zpět, zbraň do ramene. Dávka zařvala úzkým prostorem. Mrtvým se musí mířit na hlavu nebo na páteř - zastaví je pouze rozsáhlá destrukce nervového systému. Musíte se ale trefit. *** Zombie po mně sekla rukou a udělala mi čtyři hluboké šrámy na neprůstřelné vestě. Druhá dávka jí prolétla hrud níkem, pak míchou. Tělo se odrazilo ode zdi a padlo na koberec. Světla na chodbě zakolísala. Longine! Longine! zařval mi interkom v uchu. Jiááááá!!! zařvala ženská, kterou se právě druhý mrtvý pokoušel vykuchat. Přes neprůstřelnou vestu mu to nešlo, a tak se frustrovaně popotahoval za vlastní vnitřnosti. Byl ke mně zády, tak jsem mu červenou tečku laserového zaměřovače opřel o krční obratle. * * * Nechutné, odplivl jsem si strojní olej a pro jistotu přidal druhou dávku. Jak se mrtvý kácel, viděl jsem, jak střely prošly zetlelými tkáněmi, a jak z vesty té ženy vylétly tři obláčky kouře. Hopla! Ale od toho máme neprůstřelné vesty, abychom se ne-postříleli navzájem, jinak jsou nám na Longine!!! znovu interkom, Okno! Sever! Jednu výhodu ta poslední dávka měla - když vás něco takového nabere na rohy, hlasitě nepromluvíte půl hodi ny - natož ječet. Jaké nádherné ticho, řekl jsem a ke stropu stoupaly spirály spáleného střelného prachu. Vítr tlumeně skučel, světla na chodbě vypadla a vystřídalo je modré nouzové osvětlení - všechna energie jde do Štítu. Nechce se mi dívat z okna - tím méně na sever. V pořádku? luskl jsem prsty, abych upoutal ženinu pozornost. Neznám ji: nováčků je tolik, že je člověk potká až za čas při jídle, v jídelně, a zas tolik se jich toho za čas nedožije. Marně jsem zavzpomínal, kdy jsem naposledy jedl, natož v jídelně. Do chrrr-kuck dobrý. Trochu chrčela. Hodně chrčela. V modrém světle vypadala jako mrtvola, ale 22 tip na knihu