Nepojmenovaný Ostravský projekt (80 procent)

Transkript

1 Nepojmenovaný Ostravský projekt (80 procent) Tomáš Fojtík červenec

2 Eduard a Radek (řídí) jedou ve starším, na svou dobu luxusním autě, Je podvečer, projíždějí centrem města. Eduard si během konverzace občas náhodně mne přemýšlivě nos a koutek pusy. Radek vytahuje nechápavě jedno obočí nahoru. RADEK Stejně nechápu, že se na to nevysereš. Víš co. Zahazovat nevyužitý skill je přece jenom mrhání prostředky. RADEK Já měl být touhle dobou už dávno na baru s jednou holkou a ty si vymyslíš takovouhle debilní výmluvu... Nějací amatéři. Nedá se svítit, slavné kapely většinou nepřijímají kytaristy na volné noze jen tak. Se k tomu musí každý nějak propracovat. RADEK Jo a ty se budeš propracovávat někde na kraji Ostravy s partou zastydlých buzíků. Eduard chvíli zamyšleně mlčí. Radek mu na křižovatce, kde se dívá doprava na projíždějící auta věnuje opovržlivý pohled, kterým jinak kouká na bezdomovce a žebráky. Zkusit se musí všechno. Když to nebude mít potenciál, tak budu hledat dál co už. Ani nevíš kolik bab mají takoví kytaristi jen v posraných zábavových kapelách někde na vesnici. Tihle buzíci by přitom měli být úplně jiný level. Radek se trochu dotčeně ušklíbne. Auto zdálky přejíždí do poslední zatáčky. V této ulici není skoro žádné pouliční osvětlení, cesta není asfaltovaná. Zastaví u osamocené boudy, ze které se ozývá tlumené dunění bubnů a basy. V jednu chvíli se hudba zastaví a ozve se tlumený smích dvou chlapů. Jeden pisklavý a nepřirozený, druhý výrazný a trendový. 2. Jsme v boudě, kde kapela zkouší. Očividně v ní není moc místa a vypadá to, že i když jsou bicí umístěné velmi skromným způsobem, až za nimi Standa občas rukou zavadí o sousední polici, přesto zabírají od oka 1/3 celkového prostoru zkušebny. Na zdech jsou nabité papírové obaly od vajíček jako tlumič odrazu

3 zvuku do mikrofonu. Na mnoha místech chybí a jsou místo nich na stěně jen flekaté koberce. Výzdoba zkušebny je skromná. Jen v jednom rohu místnosti u dveří, kterými se přichází, je pár fotek z očividně prázdných koncertů, na kterých členové kapely různě pózují a pitvoří se do legračních grimas. Se Standou je v boudě akorát Kryštof, který má oblečený nějaký výrazný prvek. Zrovna spolu jamují. Kryštof před změnou vždy pohledem pokyne Standovi na znamení, ten dychtivě přechází přechodem nebo sérií meziher do adekvátního rytmu. Po druhé změně Kryštofovi ujednou prsty a zahraje falešně, bicí se zuřivě rozbubnují a zastaví. Oba se hlasitě zasmějí. (napojení na konec scény 1.) Jauvajs, tohle jsem trošku nevychytal. Dobré to bylo, dobré až na to zaškobrtnutí. Moc ty rytmy přehazuješ, kamaráde. V jednu chvíli jsem myslel, že jsem úplně mimo a bylo to přitom pěkně hustý. Já ti vždycky pomůžu přechodem, když to půjde, víš co. Kdyby to bylo tak jednoduchý jako v té hře, kde ti lítaj tlačítka a je to i s obrázky, Ono né. Takhle aby měl člověk místo hlavy databanku. Nebo jako dva telepati. Jo. Basa a bicí napojený na sebe. Nechci ti nic říkat, kamaráde, ale jestli chceme být dobří, musíme si s těmi nástroji rozumět líp než s ženskýma. Já už to tak dávno mám. Ty seš ocas. Něco bouchne směrem u dveří. Oba dva se otočí. Do zkušebny vchází Eduard s elektrickou kytarou v obalu na zádech. Na moment si velmi překvapeně prohlíží místnost. Své emoce ale rychle zakryje, podívá se na Standu s Kryštofem a s úsměvem k nim přistupuje.

4 Nazdar chlapi, je tady Standa? To jsem já, ahoj. Standa se zbrkle zvedne a neuvědomí si, že má kolem sebe natěsno bicí. Tak do nich omylem kopne a cestou k Eduardovi vyvrátí ještě jeden stojan. Čau, ty hraješ na kytaru? Ehm, pokouším se. Těší mě, ty jsi Eduard? Jo Eduard, čaaau. Nazdar, já jsem nějakej Kryštof. Ostatní tu nejsou? Jsou to neschopáci. Oni se omlouvají, ale mají doma hodně práce. Možná to stihne Pepa, ten hraje na klávesy. To se máš na co těšit. Nechci ti nic říkat, kamaráde, ale Pepa je z kapely úplně největší žalud. Kdyby neuměl dobře hrát, ani si tu nevrzne. Díky za update. Kryštof trochu přehání. Nemysli si o nás, že jsme blbci. Máme to tady skromě zařízené, každý jsme trochu jiný, ale nakonec se vždycky domluvíme, že? Hehe, ty jsi šulin. Na moment se rozhostí ticho. Eduard dovedně zkrývá své zklamání z

5 prvního dojmu. Vnitřně je rozhodnutý, že jim dá aspoň jednu šanci a zahraje si s nimi něco krátkého. Nevědomky přitom vytáhne mobil, podívá se na nicneříkající displej a strčí jej zase zpátky. Nic se neděje, S basou a bicíma už stejně nikoho dalšího nepotřebujeme, že? Jasně, dáme nějakej rokec než přijdou ti dva blbci. Standa dychtivě přikyvuje. A řítí se opět nešikovně za bicí. Eduard mezitím vytahuje kytaru. Kryštof si jej mlčky prohlíží, zatímco Standa začíná bubnovat. Po chvilce se k němu s basou připojí a po další chvilce váhání je oba doplňuje i Eduard. 3. Nacházíme se v jednom moderním baru, kde Radek popíjí víno s hezkou holkou. V místnosti hraje v pozadí nějaký house beat, o bar se stará někdo mladý a velmi stylově oblečený, stejně jako všichni ostatní zákazníci, kterých je kolem 10ti. Svou energickou konverzací a častým přecházením mezi sebou navozují dojem rušné atmosféry. Většina z nich se očividně zná. RADEK A tak se ho ptám, co je to sakra za čuráky, když se baví povečerech v boudě hraním těch kokotin? Jako nelíbí se mi ani trochu tenhle jeho nový přístup. HEZKÁ HOLKA Tak to nech být. Radek se ohlédne jakoby zaslechl něco zajímavého a rychle se otočí zpátky. Ve tváři má trochu zhnusený výraz. Uviděl Františka. RADEK Už je tady zase. Říkal jsem ti, že mám nového kámoše? To je pěkný retard. HEZKÁ HOLKA Který? RADEK Tamten úleťák. Když jsme tu seděli s Eduardem minule, tak k nám přišel, že chce zapálit cigáro. Sednul si, objednal si pivo a začal vykládat nějaké sračky o tom kolik bab sbalil a že je na tajné misi. Měl jsem chuť ho poslat do prdele, ale Eduard toho vypil nějak moc, tak se s ním začal bavit a nakonec jsme takhle chlastali až do noci.

6 Od té doby se za mnou furt sere. Asi mu řeknu rovnou, že je to píča. HEZKÁ HOLKA Hehe, vy jste paka. RADEK A ty dneska hezky voníš. Radek vezme hezkou holku za ruku a přitáhne si ji mlčky k sobě. Opodál něco František vypráví svému spolusedícímu, zuřivě u toho gestikuluje a směje se. Jeho spolusedící očividně reaguje jen tak aby jej neurazil. 4. František vychází z baru trošku pod parou. Těsně za dveřmi se otočí a ještě zavolá dovnitř skrz dveře. FRANTIŠEK Hej, tak se zítra zastav! S tím linuxem to zpytlíkujem. Vezmu sebou radši i instalačku Windows. Čáááu. Vchází do osvětlené ulice někde v centru města. Kolem dokola se to hustě hemží lidmi, kteří ten večer odcházejí z diskoték a hospod. Jsou mezi nimi hloučky hezkých holek a párů, zaklesnutých do sebe. František si jich očividně příliš nevšímá, kráčí zvesela a spokojeně se za chůze pohupuje. 5. Je ráno, teprve svítá. Nacházíme se v malém, až pedantsky upravené dílně autoservisu. Vybavení je skromné, ale srovnané, všechny klíče v pouzdrech, součástky v policích v pravém úhlu, větší přístroje vrozích místnosti s úhledně srolovanou kabeláží atd. Pan Prokeš vchází dovnitř. V ruce drží nové těsnění motoru a kusem hadru jej utírá. Obchází kolem dokola staré auto, kterému lak pomalu koroduje. Kouká se na něj ze všech stran jakoby jej analyzoval. A k sobě promluví. To jsou teda k šefty. Kde ten kluk sakra vězí? V tu chvíli se pootevřou vrata dílny a dovnitř vejde František. FRANTIŠEK Dobrý, pane Prokeš.

7 No čau, dneska jsme zaspali? FRANTIŠEK To víte, včera jsem na Stodolní narazil na pěknou kočku. Ále ále, kdybys nekecal. FRANTIŠEK No fákt, klidně vám ukážu smsku co mi poslala. To je dobré, Františku, já ti věřím. Ale teď se převlíkni, udělej nám kafe a pusť se tady do toho auta. Pán chce vyměnit olej, ale má něco s guferem, které musíš taky vyměnit, tady máš. A ne abys u toho tady nadělal bordel. Dílna bude hezky urovnaná, jasné? Prokeš podá Františkovi těsnění. FRANTIŠEK Ano, pane Prokeš. Jo abych nezapoměl. Mluvil jsem s tvojí maminkou. Nechává si u mě, ehm, kolo na spravení a prý ti přinese odpoledne oběd, takže dneska žádné pokuřování, jasné? Řekl jsem jí, že to máš u mě zakázané. František dychtivě přikývne a zklamaně se na moment zamyslí. Začne do sněhově bílé rychlovarné konvice nalévat vodu v průzračně čistém umyvadle. Prokeš mezitím odejde do vedlejší místnosti, sedne si za stůl k počítači a zapálí si cigaretu. 6. Nacházíme se před zkušebnou o pár dnů později. Divák by to měl poznat podle toho, že je Kryštof úplně jinak oblečen a má jinak upravené vlasy. Standa vypadá úplně stejně jako v předchozím vstupu. Stojí venku a zatímco společně konverzují, Kryštof kouká napůl zasněně do dálky a popíjí ze značkové třetinky lahvového piva. Standa pije džus z krabice. Řeknu ti, kamaráde, že to vypadá zatím dost dobře. Když říkal, že by tohle měla být jeho první kapela... si vzpomínám když jsem to zkoušel já poprvý, měl jsem dřevěné prsty a úplně jsem propotil svojí novou hedvábnou košili. S takovýma koláčema pod

8 paží bych mohl odhánět mouchy. A on úplně v pohodě, se tvářil jakoby právě přijel z turné pozdravit starý kámoše. Jsem zvědav co na něj řekne Pepa. Volal jsi mu, že má dnes přijít? Jo, řekl jsem mu, že máme dobrého kandidáta na kytaru, tak ať to přijde zhodnotit. Už tady nebyl tejden, frajírek. Plná huba keců a na zkoušky nechodí. Před zkušebnu vjíždí silná motorka a parkuje přesně mezi vytuněným postarším autem a skůtrem, jakoby tam na něj volné místo čekalo. Jindra si sundá helmu, po vysednutí motorku letmo zkontroluje a pohladí. Poté vykročí směrem k boudě, před níž stojí Kryštof se Standou. Čau. a Čau. Tak prý nám přibyl nový loupežník. Pepa mi volal, asi se na něj moc těší. Ještě neříkej hop. A je dobrý? Protože posledně to stálo za pendrek. Vodíte sem samé nemehla a jen ztrácíme čas. Jojo, to půjde. Máš připravený nový samply? Mohli bychom si ještě projet tu skladbu ať před Eduardem aspoň vypadáme jako sehraná parta. Jasně, hned je nahraju a trochu otestuju. Mám pro vás pár překvapení hoši. Stahoval jsem z netu nějaké zvuky a přes víkend je mastroval, šlo to pěkně ztuha, protože se mi u toho nějak vařil comp, ale i tak jsem zvědavý co na ně povíte.

9 Jé, to je skvělé. Jdu ti nasadit rytmus. Jindra vchází do zkušebny a Standa běží spěchem za ním. Kryštof si trochu ustaraně lokne ze svého piva a zase se podívá do dálky. 7. Standa, Kryštof a Jindra sedí ve zkušebně. Jindra loopuje na mixu potichu nějaké zvuky, druhou rukou si přidržuje sluchátko u ucha. Téhle se přidá ještě nějaký hall aby vyzněla, i když to na těchhle bednách zní trochu blbě. A hodíme ji do čtverky, co říkáte? Jestli se tam někde vejde, zní to ale dobře. Ještě je otázka jestli se vejdeme do týhle místnosti,s námi navíc Eduard s Pepou. Jsme tady tři a už teď si připadám jako sardinka namačkaná v dost nevkusně podávaným chlebíčku. Jestli bude Eduard tak dobrej jak říkáte, musíme začít přemýšlet o nové zkušebně i za cenu, že bychom platili nájem. Mě by se tak ulevilo. Bezva nápad, jak už dlouho v téhle skříni pro průmyslový chov prasat zkoušíme, půl roku? Sedm měsíců. Ty vole a jak je to dlouho, co nás tady navštívily nějaký holky a vydržely déle než deset minut? Ty máš starosti. Hele hoši, hlavní je ať máme před naším novým kámošem nějaký plán.

10 většího. Já už říkal dávno, že se máme skládat na nájem něčeho Já bych taky nebyl proti, ale zrovna jsem kupoval nové blány na bicí a paličky. Já mám taky hodně placení, Ale to nějak pořešíme, Stando. Kamaráde, ten tvůj kravál něco stojí. Touhle dobou jsi mohl mít za ty prachy už dávno nějaký fáro babolapku, s prostorem vzadu, rozumíš mi. Kryštof naznačuje oběma pažemi a tříselnými pohyby sexuální styk. Standa se uculuje a začne se škrábat paličkou v rozkroku. V ten moment vejde do místnosti Eduard s kytarou na zádech. Po minulé zkoušce má také z kapely lepší pocit a do místnosti tentokrát vchází jakoby se jednalo o celkem obvyklou situaci. Nejdříve si všimne Jindry, který sedí za mixážním pultem a má očividně plné ruce práce, ten jej pozdraví levačkou, protože si pravou rukou přidržuje sluchátko na uchu. Čau, já jsem Eduard, my se ještě neznáme. Čau, čau. Jak se vede, chlapi? Fajně, tak už ji vybaluj! Moméént, nech mu chvilku ať si oddychne. Beztak se táhnul přes celý město. Tak co, už je dávno po pátý hodině... Jo, sorry, musím ještě vymyslet jak tady budu vlastně jezdit. Zatím mě sem hodí vždycky kámoš. Hehe, to já jen tak. Ty nemáš auto? Je zrovna v jednom servise, mění mi olej a prý je v prdeli gufero, to bude zase pálka. Měl jsem tu kraksnu věnovat už dávno armádě spásy a pořídit si něco lepšího.

11 V tu chvíli Standa zuřivě zabubnuje. Kryštof na něj mlčky kouká dokud neskončí. Standa se na něj dívá a svůj výstup ještě o pár vteřin drze protáhne. Potom nasadí omluvný úsměv. Tak Standa se vyblbnul a můžeme pokračovat. Viděl si moje auto tam venku? Ten zelený tuning? Jó, to je moje beruška. Víš kolik vrakáčů jsem projel než jsem sehnal všechno co jsem do toho chtěl? Taky bych si dal říct, ale lítat kolem toho bych asi neměl nervy. Takhle koupit si to od někoho hotové. Heh, do toho ti nikdo nepůjde, kamaráde. To bys musel vypláznout těžký balík, víš kolik důležitejch píčovinek musíš vyřešit než to začne vypadat trochu k světu? Z fleku by mohla celá kapela dělat práci autodesignera, protože nám Kryštof každou zkoušku všechno dopodrobna líčil. Strávili jsme nad tím hodně času. Standa a Kryštof se trochu nejistě zasmějí. Eduard mezitím zapojil kytaru do bedny, která je v rohu místnosti, propojí ji s kvákadlem na zemi a začne podle ladičky pečlivě kontrolovat zda je všechno v pořádku. Kryštof se v jednu chvíli otočí ke dveřím a nasadí trochu nahořklý úsměv. Ááá, Pepa se nám ukázal nebo někdo jemu velmi podobný, možná jeho bratr nebo sestra. Do místnosti vejde rázným krokem Pepa. Taky vás zdravím, jak to jde, co nového? Trochu nepřítomným pohledem mrkne na Standu a Jindru. Ti mu pohledem kývnou na pozdrav. Nového člena kapely Eduarda si jakoby ani nevšiml, s důležitou grimasou se pracně vsune za své velmi úsporně umístěné klávesy a začne kontrolovat kabeláž a všechna

12 nastavení. Pepo, chtěli bychom ti představit nového kytaristu, stojí támhle přímo před tebou. Nového? Ještě kandidát, ne snad? Ahoj, já jsem Josef. Čau.. Eduard. Z nepřeberného množství kandidátů, kteří přišli je zatím nejlepší, tak se nechovej jako padesátiletá bába po přechodu. Víš ty co, já tady vůbec nemusím být. Musím si přidávat ke cvičení na klavír dvě hodiny za každý den, který tady strávím s vámi. Tak si ty urážky nech prosímtě pro sebe. Čeká mě nahrávání s orchestrem, důležité vystoupení.. bla bla bla. Hraješ na piáno? A nikdy nám nezapomene připomenout jak důležitá osoba vlastně je v porovnání s námi, co připomínáme tak možná kuří hovno, do kterého musel chtě nechtě šlápnout. Kryštofe zase nepřeháněj, tohle není vůbec nutné. Pepa se v tu chvíli uraženě zvedne aby se dostal pracně zpoza kláves zase ven. A je to tady zase, hoši. Zatímco Pepa uraženě vychází z místnosti, Standa zuřivě spustí na bubny dvě rychlé série. Eduard položí mezitím doladěnou a zkontrolovanou kytaru na stojan poblíž, omylem narazí do sousedícího stojanu na mikrofon a ten se skácí k zemi těsně vedle bicí soupravy. Standa během pádu stojanu vykulí zděšeně oči a jakmile zaregistruje, že stojan bicí minul, očividně si oddychne.

13 Musíme s tím místem tady něco dělat. zkoušky. Vyhodíme klávesáka, bude místa dost, stejně nechodí na Zařve Kryštof schválně nahlas aby jej bylo za dveře dobře slyšet. Eduard se pracně vypotácí z místnosti a ještě cestou omylem kopne do lahve s pitím, kterou si vedle sebe sám položil. 8. Zrhuba ve stejnou dobu na druhé straně města je vidět, že v autoservisu pana Prokeše se svítí pouze v jedné místnosti. Ozývá se z ní vzdychání postaršího páru při sexuálním styku. V místnosti s Prokešem souloží na stole s fakturami žena starší než 40 let. Jsou zrovna v nejlepším a jejich sexuální styk právě vrcholí. Do pozadí hraje rádio nějakou starou hudbu o vztahu matky k synovi, otce k matce nebo něčem podobném a při vyvrcholení se Prokeš vítězoslavně protahuje. Potom si mlčky sedne ke stolu s počítačem, zapne jej a starší žena se oblékne a začne zcela automaticky vařit čaj. V dnešní době podnikat to chce odvahu. To bys nevěřila, dole pod kopcem si otevřel servis nějaký mladý hajzlík a už mi vyfouknul jednoho zákazníka. STARŠÍ ŽENA Vážně a koho? Koho nevím, ale šel jsem náhodou okolo a vidím jak se vrtá v nové Oktávce. STARŠÍ ŽENA To si nesmíš tak brát. Lidi tě přece znají a budou k tobě chodit pořád. Prokeš chvíli mlčí a začne se nervózně hrabat ve fakturách a jiných papírech. Je dobře, že si donesla Františkovi dneska oběd. Kluk dobře zamakal na jednom autě a už je to hotové. STARŠÍ ŽENA

14 Neměl bys mého syna tak přepínat, dělá mi starosti když u tebe montuje až do večera. Ále prdlajz, potřebuje vojnu, zocelit a vycepovat. Jinak z něj nebude nikdy chlap! Starší žena si starostlivě pokyne na souhlas a postaví před Prokeše hotový čaj. Ten ji plácne přes zadek, vezme do ruky nějaký papír a začne dychtivě zadávat údaje do počítače. 9. Pepa stojí před zkušebnou a odemyká zámek na svém kole. Eduard vyjde ze dveří směrem k němu, zapálí si cigaretu a na moment jej pozoruje jak se zámkem zápasí. Bydlíš někde poblíž? Mám to tady hned za kopcem. Poslouchej, těšil jsem se na dnešní zkoušce hlavně na tebe, protože prý na ty klávesy hraješ dost dobře. My bychom vlastně měli do budoucna spolupracovat úplně nejvíc, protože se v tom jakémsi středovém spektru dost kryjeme. Nechceš si to s tím odjezdem rozmyslet? Pche, nejen ve středovém spektru. Slyšel jsi ty skladby? Tam jsou klávesy skoro všude. Něco mi pouštěli. Kytara tam zase není skoro nikde, jen jako podkres. To mi přišlo trochu blbé. Pepa se u kola na chvíli zastaví, jakoby jej něco zaujalo. Promne si poněkud samolibě pusu dlaněmi. Ten minulý kytarista byl takový mamlas. Musel jsem mu napsat vlastně všechno co měl hrát. A to kytaře vlastně vůbec nerozumím. Dokážeš si představit, že ten výsledek pak asi nebude moc adekvátní, ale s ním se bohužel nedalo nijak pracovat, neuměl skoro nic sám vymyslet. No snad na tom budu lépe, jen bychom to měli dnes aspoň

15 zkusit ať víme na čem jsme. Teda hlavně ať ty víš jestli se se mnou dá pracovat. Pepovi naběhne na tváři další samolibý úšklebek a vypadá už mnohem odhodlaněji. Najednou se zarazí jakoby mu něco došlo. Kryštof mě občas dokáže pěkně vytočit. Nemá respekt před nikým. Jemu je asi jedno, jestli skončí jako břídil, ale mě to jeho chování děsně vytáčí. To jen mezi náma. Už na první pohled mi přišlo, že si budeme rozumět. Těžko říct, moc jej neznám, ale hraje celkem dobře. Tady hrají všichni celkem dobře. Jde jen o ten jejich přístup, se kterým to nikam nedotáhneme, když se budou chovat jako malé děti. zahrajem. Je mi to jasné. Uvidíme, půjdem na to? Už se těším až si Jasnačka, hned jsem tam! Eduard típnul cigaretu a vchází do zkušebny. Pepa zamyká své kolo, před otevřením dveří se na moment zarazí, vydechne si a vejde dovnitř. 10. Je další den odpoledne. Divák by to měl poznat podle toho, že Eduardovo auto ze scény č. 5 stojí před autoservisem. Eduard prochází kolem něj a letmo si jej prohlíží, potom vchází do servisu vraty, kde zrovna František zametá prázdnou dílnu. Čau Franto, máš tu šéfa? FRANTIŠEK Nazdáár, co ty tu? Jdu si pro auto a mám s ním vyřídit ještě nějaký kšeft. FRANTIŠEK Ta popelnice venku je tvoje? Chá, tak to ti nezávidím.

16 Tak pozor, už ji mám dva roky a zatím jezdila vždycky v pohodě. Sice v zimě moc netopí, občas nastartuje až snad po čtvrt hodině... a sklápění sedadla u řidiče občas spadne dozadu, takže se nečekaně není o co opřít, ale jinak za ty prachy. Radka. FRANTIŠEK To gufero se ti teď pěkně prodraží. Jo, a pozdravuj Ty ses s ním teď někdy viděl? FRANTIŠEK No jasně, zrovna v baru balil nějakou buchtu, tak jsme na sebe jenom mávli. Eduard se otočí směrem ke dveřím od Prokeše a sám pro sebe zakoulí očima. FRANTIŠEK A kdy zas vyrážíte na nějakou pařbu? Nevím, teď mám dost napjatý rozpočet. Eduard ukáže směrem k autu a zaklepe na dveře. Prokeš otevře a gestem jej pozve dál. Jakmile Eduard projde dovnitř, Prokeš se ve dveřích zaměří na Františka. Tak co, nebyl se tu někdo ptát? FRANTIŠEK Zatím nikdo. Tak máš aspoň čas to tu pořádně uklidit, ať se to tady všechno leskne a až budeš hotový, budu mít pro tebe nějakou práci před barákem, za chvíli tě přijdu zkontrolovat. FRANTIŠEK Jasně, všechno bude v pořádku, pane Prokeš. Prokeš na něj pohledem pokyne a zavře za sebou dveře. 11. Eduard stojí v místnosti, kde má Prokeš provizorní kancelář,

17 vybavenou počítačem, rozměrným stolem a kuchyňským dřezem. Ten zavře dveře a pokyne mu gestem k volné židli. Ták mladej, máš to teda hotové. Dívali jsme se i na sedadlo u řidiče a ty ozubené kolečka jsou moc vyježděné. To už se nedá ani nikde sehnat, mohl bys to zkusit jedině někde na vrakáči. To je v pohodě, já už si zvykl ho raději nesklápět. Kdyžtak bysme to přivařili nějakou tyčí napevno nebo tak. Hehe, to není špatný nápad. Až to přestane jezdit, hodím ho rovnou ze skály... tak zaplatíme tu opravu? Prokeš vytáhne nachystanou fakturu z pod legračního těžítka a přesune ji před Eduarda. Ten sáhne do zadní kapsy pro peněženku a s mírným úsilím ji vytáhne. Nepočítal jsem ti do toho ten prach a bordel cos měl uvnitř. Franta ti to udělal grátis, stejně nemá co na práci, pacholek jeden. Jo, díky moc. Neměl jsem v poslední době čas uklízet... jak dlouho tu ten servis vlastně máte? Přes 20 let, chlapče. Eduard mu podá peníze. Prokeš je počítá a najednou jakoby zbystří. Nedáš si kafe nebo něco? Proč ne, stejně bych chtěl s vámi ještě něco probrat, jestli máte na mě chvilku. Tak povídej. Prokeš se zvedne a zaleje oběma kávu, kterou měl předem připravenou. Eduarda trošku zarazí rychlost s jakou je káva připravená, ale pokračuje dál.

18 Já teď hraju na kytaru v jedné kapele a vypadá to, že budeme brzo připravovat album pokud všechno poběží jako na drátkách. Problém je v tom, že máme dost malou zkušebnu. Když jsem se díval tady na ty vaše garáže tady, vypadají nevyužitě a sousedy máte až tam o kus dál. No a? Potřebujeme něco většího, něco jako garáž. Zaplatili bychom vám nájem když nebude drahý, spálenou elektřinu a tak. Prokeš je trochu překvapený. V očích se mu zalesklo a jeho jinak poměrně prázdný pohled trochu ožil jako zamlada. Nevím, chlapče. Mám všude vybavení a každou chvíli tady někdo jezdí, musím si to rozmyslet. 12. Eduard vychází předními dveřmi z Prokešovy kanceláře a míří k autu. Od vrat na něj kývne František, který nyní vypadá jakoby tesknil. Eduard naskočí do auta, nastartuje a v momentě, kdy auto napoprvé naskočí, uznale sám pro sebe zvedne jedno obočí, jakoby instinktivně zkontroluje své opěradlo zda je tam kde má být, zařadí a energicky vyjede z areálu servisu. 13. Nacházíme se ve velkém koncertním sále, kde má filharmonie v čele se sólovým klavírem poslední výstup. Diváci jsou oděni v noblesních róbách, na záběru je vidět, že představení snímá několik kamer, jedna z nich míří přímo na Pepu, který s laxním výrazem na tváři předvádí nejsložitější klavírní výstup, jaký zná. Nenuceným pohledem kývne do první řady na velmi přitažlivou noblesní dámu v minisukni, a ta mu pohled opětuje krátkým vzdušným polibkem. Přes monitor televizní kamery se dostáváme do staré těsné boudy, kde má jeho kapela zkušebnu, a kde si kvůli této příležitosti vyklidili Standa, Kryštof, Jindra i Eduard své nástroje, aby si zde mohli dočasně nainstalovat televizor, který připojili k hi-fi reprosoustavě kvůli lepšímu zvuku. Obdivně sledují jeho sólo, doprovázeno v tu chvíli jen nepatrně orchestrem v pozadí a u toho popíjejí pivo a kouří cigarety, na jejichž etiketách (i na pivních) je místo značek jen velká smrtka

19 se skříženými hnáty. Stěny zkušebny jsou zanesené silnou vrstvou prachu a velmi vetché, jakoby do nich předtím někdo mlátil kladivem a pokryl je špínou z filtrů vysavače. Za souvislého koncertního podkresu se dostáváme do bytu Pepových rodičů, kteří jsou taktéž upoutáni k obrazovce a s neskrývanou hrdostí se drží navzájem za ruce. Na stole jsou dvě mísy sladkokyselých chlebíčků, rychlé špunty, všude kolem kytice, zahradní výzdoba a nad jejich hlavami transparent s pravopisnou chybou VÝTEJ DOMA, JSI NEJLEPŠÍ. Záběr za souvislého klavírního podkresu poté přechází do místnosti, kde je televizor umístěný naproti dvoulůžkové postele. Na jeho kraji nejblíž televizoru sleduje dychtivě přenos polonahá atraktivní holka, kterou olizuje dlouhým zeleným a mazlavým jazykem po rameni její přítel. Jí to přijde vyloženě odporné a aniž by spouštěla z Pepova televizního výstupu oči, svého přítele začne zhnuseně odstrkovat. Vracíme se do koncertního sálu, kde Pepa dokončí svůj výstup, vstane a zatímco se k němu otočí celý orchestr a spolu s publikem mu začnou nadšeně tleskat, on nasadí samolibý úsměv a ukloní se. V tu chvíli k němu přiletí několik kytic, plyšových zvířátek a dvoje dámské kalhotky. Najednou se ocitneme v Pepově pokoji, kde zrovna dohrálo CD s nahraným klavírním koncertem. Ten zasněně otevře oči, rozhlédne se okolo sebe, vydechne si, přesune se ke klavíru a shrbený s odporně orgastickým šklebem na tváři, který má jinak při onanii, začne cvičit. 14. Nacházíme se před garážovými vraty kousek od dílny autoservisu. Kolem dokola stojí auta a motorky od členů kapely nacpané k prasknutí různým harampádím ze zkušebny. Přímo před vraty stojí Eduard, který drží v ruce dálkové ovládání od vrat a v hloučku okolo něj ostatní členové kapely. Tak pánové, vítejte doma. Eduard stiskne tlačítko, garážové vrata se velmi líně otevírají, zatímco Standa bubnuje dlaněmi na stehna nějaký úryvek ze slavnostní vojenské přehlídky nebo něčeho podobného. Před nimi se otevře široká betonová místnost, ve které je uprostřed postavená stará třísedadlová pohovka. A co je tohle za zatuchlou hrůzu?

20 To nám dal starý jako pozornost podniku. Pěkná pozornost, to ti řeknu. Ten gauč vypadá, že sloužil nejméně deset let jako pracovní nástroj pěkně tlusté šlapce. Ho potáhnem nějakým prostěradlem, ty naděláš. V porovnání s boudou, která byla původně určená k odchovu čtyřčlené prasečí rodiny, jsme si rozhodně polepšili. Všichni vejdou dovnitř a rukama se natahují a roztahují okolo sebe, jakoby tento širší prostor byl něco vzácného a mimořádného. V tomto místě by mohli zrychleně s hudebním podkresem nastěhovat všechno vybavení do garáže. 15. Zacinkají dveře večerní prodejny s alkoholem. Dovnitř vchází Standa s připitomělým úsměvem a jde směrem k potetované unuděné prodavačce, která žvýká žvýkačku a se Standovým příchodem si povzdechne. Dobrý den. PRODAVAČKA Dobrej, co to bude? Já bych chtěl šest Kozlů, desítky a dvě třetinky Plzně dvanáctky.. PRODAVAČKA Šest kozlů, dvě malé plzně a co dál? Eh, dál modré LM a červené Petry. PRODAVAČKA Tady to je. A jedno to barevné lízátko támhle. Prodavačka obrátí oči v sloup a začne všechno na papíře počítat.

21 Standa ji sleduje, všimne si, že mu naúčtovala o jedny cigarety navíc. Vy jste mi dala jen jedny LM a započítala dvoje. PRODAVAČKA To nejsou dvoje LM, ale DPH za ty věci, se musí taky započítat, víš. Ale to by mělo být už v ceně, ne? PRODAVAČKA U nás ne, my je počítáme zvlášť. Standa se nedůvěřivě zamyslí, ale v momentě kdy se na něj prodavačka zadívá jakoby ji zdržoval a obtěžoval, beze slova přikývne, položí ji peníze na stůl a zboží nacpe do připravené plátěné tašky. 16. Kapela sedí v nové, garážové zkušebně. Je vychystána mnohem pečlivěji než ta předchozí. Obaly od vajíček, sloužící k utlumení odrazu jsou tentokrát po celé ploše na všech čtyřech stěnách. Každý člen kapely má za sebou na malém plakátu nějakého svého oblíbeného umělce, hrajícího na příslušný hudební nástroj. Na třísedadlové pohovce, potažené bílým prostěradlem, sedí Renáta, Lucie a František. František se na ně i během konverzace (později) dychtivě kouká, ale ony se jej snaží ignorovat. Kapela hraje skladbu, kterou umí a mají dodělanou nejlépe. Každý hudebník se s vypětím sil soustředí na svůj nástroj. Kryštof v jeden moment zahraje dost falešně, Pepa se na něj podívá a zakroutí hlavou. Kryštof během hry omluvně pokrčí rameny. Když dokončí skladbu, holky zahoukají a zatleskají, František zatleská spolu s nimi a s trochu úchylným pohledem jim mezitím kouká do výstřihu. Tý vole, to bylo něco. Nakonec tam ty píčovinky do poslední doby sedly, že? Jo, ale jak já to budu stíhat. Kopák jedu dvakrát, do toho šroťák a hajtku do protirytmu, jako dá se to, ale je to dost

22 těžké. všechno. povedla. To zvládneš, když vyrosteš na tomhle, tak ti pak půjde už Nechci vám nic říkat hoši, ale tahle skladba se nám fakt Jo, líbí se ti? Ještě dvanáct takhle dobrých a můžem do studia. Však je jich tam dost, ne? No jo, ale to aranžmá stojí za pendrek. Jak dlouho děláme tady na téhle, už pátou zkoušku? Jo, Eduarde, my jsme totiž normálně zfoukli skladbu za zkoušku a dál už na ni nesahali. Jindra pokaždý řekl, mrdám, to je dobré. Co kecáš, ty vole? To tys nechtěl nikdy moc vylepšovat. Standa rozbubnuje a zahraje efektní přechod. Já mám nápad, co kdybychom se na to teď vysrali? Se furt jenom hádáte. Já se nehádám, to my jen tak aby řeč nestála. Tak co říkáte holky, na naší novou skladbu? RENÁTA a LUCIE Dobrýýý Já jsem si to myslel, to je něco z naší vlastní zahrádky... Dáš si něco k pití, Renčo? RENATA

23 Díky, Jindřišku, to je dobré. Ále holky se neupejpejte, Standa byl před chvílí pro pár piv ve večerce. LUCIE Tak já bych si jedno dala. Aby ti nevyschlo v hrdle, je mi to jasný. Kryštof na Renatu mrkne jedním okem a zajde pro dvě třetinky piva, jedno dá Lucii, jedno si postaví k sobě. Ona reaguje trochu odměřeně jakoby nevěděla jak se tvářit. Mezitím se spolu baví tlumeně Eduard s Pepou a František se Standou, jejich hlasy mírně přehlušuje Jindrův mixážní pult, který Renatě předvádí některé svoje kousky, ta se na něj hezky usmívá. Potom co donese Kryštof pivo Lucii, jí podá Eduard do ruky papír s textem písně. Standa mezitím něco skládá pod bubny, přitáhne kabel dvakrát vyzkouší pisklavým falzetem zda mikrofon funguje a ochotně jej podá Lucii. Tak jdem na to? Pepa teď bude hrát na klávesy jen melodii zpěvu, zkus se do toho trefovat. LUCIE Dobře, jo jo. Kdyby se ti něco na té melodii nelíbilo, tak to klidně zazpívej jinak. Vymýšleli jsme to pozdě večer celkem dost zdrátovaní. Ještě dva dny mi ta melodie zvonila v uších. Ale ale pánové, značnou část z toho jste stejně šlohli Mózartovi. Do noci jsem vám hrál jen jeho úryvky a vy na to tohle by tam mohlo být, jo to je dobrý. nádech. Fakt? Tak proto to nakonec chytilo takový pohřební