Pranostiky na listopad

Transkript

1 Obsah q Pranostiky na listopad Zprávy z radnice q Starostovo okénko q Výpis z usnesení Rady města Jemnice Co se děje q Víte, že... q Běh Terryho Foxe q Jemnické děti s princeznou Annou q TRW DAS q Su-Terén vyplňuje smysluplně volný čas q Sto let od uzavření pivovaru v Budíškovicích q Jemnická věž Občanská sonda q O naplněném smyslu jednoho života q Tajemné podzemí Kulturní a společenský přehled q Program kulturních a společenských pořadů q Kino Jemnice q 2. ročník soutěže rockových kapel Ven z garáží q Mladý Náhlovský opět v Jemnici q Cesta za poznáním q Výstava s pohledem do středověku q Skauti q Společenská kronika Okénko přírody q Perlička kropenatá q Podzimní zkoušky loveckých psů q Penízovka sametonohá Okénko zdraví q Nemoc jako výzva q Co je PRESBYOPIE? Sportovní okénko q Den v pohybu q Hokejové okénko q Atletický čtyřboj v Třebíči Obce Jemnického mikroregionu q Kulturní kalendář Jemnického mikroregionu q Jemnický mikroregion vydal kalendář q Radotice q Mladoňovice Obrazový seriál Pranostiky na listopad Když krtek v listopadu ryje, budou na vánoce létat komáři. Nepřijde-li sníh na Vše svaté v noci, přijde o Martinu s celou mocí. Po svatém Martinu zima nežertuje. Sníh na svatou Kateřinu věští vysoké obilí. Ondřejův sníh zůstane ležet sto dní. 1

2 ZPRÁVY Z RADNICE Výpis z usnesení č. 8/2007 Rady města Jemnice ze dne Rada města schvaluje: Zápis ze schůze Rady města Jemnice č. 7/2007 ze dne Dotazník k domu zvláštního určení (DPS) Na Předlískách č.p a 1155 předložený Správou majetku města, s.r.o., Romana Havelky 994, Jemnice. Výběrové řízení na dodavatele stavby Stavební úpravy cestní sítě v zámeckém parku v Jemnici II etapa, které se uskutečnilo dne s následujícími výsledky: Dodavatel stavby: SMM s.r.o. Jemnice, Romana Havelky 994, Jemnice. Přidělení bytu č.1 (2+1) v ulici Větrná 1058 v Jemnici. Přidělení bytu č.4 (2+KK) v ulici Na Předlískách 1150 v Jemnici. Ukončení nájemní smlouvy na byt č.4 v ulici Na Předlískách 1150 v Jemnici dohodou k Žádost o souhlas se změnou nájemní smlouvy na byt č.4 na ulici Větrná Zvýšení nájemného od do za byt na 21,31.-Kč/m2 a za byt se sníženou kvalitou na 17,50.-Kč/m2. Výměnu bytů č a č , ulice Budějovická 753, Jemnice. Prodloužení nájemních smluv. Žádost o pronájem garáže v areálu zámku, Havlíčkovo nám.8, Jemnice. Změnu nájemní smlouvy na nebytové prostory v bývalém autoparku z původních 100 m2 na 50 m2. Nabídku firmy Jemnice OnLine, družstvo Znojemská 745, Jemnice na vybudování kompletních datových rozvodů v panelovém domě na ulici Větrná č.p Záměr pronájmu části střechy na panelovém domě č.p cca 5m 2. Navýšení nájemného od na dvojnásobek základního věcně usměrňovaného nájemného, t.j. 42,62 Kč/m 2, předložené od firmy Správa majetku města, s.r.o. Romana Havelky 994, Jemnice. Pronájem části pozemku p.č. 115 v k.ú. Jemnice. Pronájem pozemků p.č. GP 3078/1 o výměře 7461 m2 a PK 3078/2 o výměře 1000 m2 v k.ú.jemnice. Dohodu o vzájemné spolupráci při zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti mezi městem Jemnice se sídlem Husova 103, Jemnice, zastoupené Ing. Miloslavem Nevěčným starostou města a Policií České republiky Obvodní oddělení Jemnice se sídlem Lípová 924, Jemnice zastoupenou npor. Václavem Komendou vedoucím obvodního oddělení. Bezplatný pronájem kinosálu na divadelní představení Postel plná cizinců. Rada města ukládá: Svolat jednání s firmou PATEB, s.r.o. Jemnice Rada města bere na vědomí: 2

3 Informaci o činnosti HZS a SDH v Jemnici přednesené velitelem PS Jemnice ppor. Jiřím Čechem. Průběh investičních akcí ve městě. Upozornění SMM, s.r.o., Romana Havelky 994, Jemnice o neplacení služeb. Žádost firmy JaroNet s.r.o., Kapinusova 1093, Jaroměřice nad Rokytnou o umístění vysílače na bytový dům na ulici Větrná č.p Nabídku firmy JaroNet s.r.o., Kapinusova 1093, Jaroměřice nad Rokytnou o zasíťování bytových jednotek na ulici Větrná pro připojení do sítě Internet. Nabídku firmy Jemnice OnLine, družstvo Znojemská 745, Jemnice na vybudování kompletních datových rozvodů v panelovém domě na ulici Větrná č.p Rada města neschvaluje : Žádosti o přidělení bytu. Nabídku od Vydavatelství Ivo Divišek se sídlem K Biřičce 1237, Hradec Králové na vydání publikace Vysočina města a obce. Rada města pověřuje: Pana Bc. Václava Vyhnálka a pana Stanislava Bradu k přípravě a organizačnímu zajištění návštěvy delegace z partnerského města Reszel. Ing. Bc. Pavol Bátor, místostarosta města Co nového na Vysočině říjen 2007 Naše kancelář v Bruselu musí sloužit celé Vysočině V úterý 9. října, tedy o dva dny dříve než došlo k oficiálnímu otevření Českého domu v Bruselu, byla v tomto domě otevřena kancelář kraje Vysočina. Po několika letech zvažování pro a proti, kdy byla nahrazována naše stálá kancelář v Bruselu jednak pobytovými programy zaměstnanců krajského úřadu hrazenými z evropských peněz a jednak poměrně častými návštěvami Bruselu, otevřela Vysočina společně s dalšími sedmi kraji v Bruselu svoji stálou kancelář. Další krok, který musí následovat, je, že nabídneme služby kanceláře kraje Vysočina v Bruselu našim městům a obcím, mikroregionům, podnikatelům, neziskovým organizacím a dalším subjektům, které budou vzhledem k postupující integraci Evropy a zkracování vzdáleností stále častěji řešit některé své záležitosti i v Bruselu. Jsem totiž přesvědčen, že jedině při tomto přístupu kraje se naše kancelář umístěná v sedmipatrovém domě v Bruselské ulici Trone v těsné blízkosti stálého zastoupení ČR v Bruselu stane jakousi základnou Vysočiny v Bruselu, sloužící všem potřebným. Osobně si nemyslím, že je správné, abychom problémy a záležitosti každé firmy nebo vesničky řešili v Bruselu. Na druhé straně již z krátkých historických zkušeností plyne, že po našem vstupu do Evropské unie, je vznik určitého krajského zázemí Vysočiny v Bruselu velmi důležité. Zejména pro zachování naší konkurenceschopnosti, především potom z hlediska prosazování specifických krajských zájmů je existence naší kanceláře nezbytnou podmínkou. Velmi poučná pro nás byla v tomto smyslu návštěva bruselské kanceláře nebo 3

4 v tomto případě spíše zastoupení našeho partnerského regionu Friuli-Venezia Giulia. Rozlehlý dům přímo vlastněný italským regionem, čtyři stálí pracovníci, dva stážisté, tolik pouze velmi stručná informace o materiálně technickém zabezpečení. Za sebe na závěr dodávám, že se pořád domnívám, že hlavním obhájcem našich zájmů v Bruselu musí být český stát prostřednictvím svého stálého zastoupení. Na druhé straně jsem přesvědčený, že je správné, pokud kterýkoliv občan Vysočiny jedoucí do neoficiálního hlavního města Evropy Bruselu, má nyní možnost se obrátit na naši kancelář s žádostí o pomoc, radu, sjednání schůzky či jinou podporu. Pro JL napsal Miloš Vystrčil, hejtman Vysočiny CO SE DĚJE Víte, že... ubývá pamětníků, a tak se o dvě generace podívejme zpět. V roce 1946 bylo rozhodnuto o výstavbě nové školy v Jemnici na nivě, která dříve patřila hraběti Pallavicinimu ve východní části Jemnice. Bylo potřeba vybudovat nejprve příjezdovou cestu. Zrušeno bylo hřiště na kopanou u kostela sv. Víta /vybudováno v zámeckém parku/ a začalo se s výstavbou školního areálu. Dvě křídla chlapecké a dívčí školy spolu s tělocvičnou, jídelnou a halou uprostřed byly skutečně krásným projektem. Po počáteční velmi rychlé výstavbě došlo však v roce 1948 k zastavení výstavby. Bylo rozhodnuto rozestavěné budovy poskytnout na průmyslovou výrobu, i když škola v Jemnici byla na řadě míst. Zaměstnanost a práce pro lidi měla však přednost. Osud budov však byl od začátku podivný. Nejdříve zde měla být výroba klavírů, později podnik Regula, nakonec zde byl sklad armády a nábytku. Až v roce bylo rozhodnuto v pravé části umístit závod Slavona výroba pracovních oděvů, přestěhovaný z bývalé Pánkovy továrny v Podolí a střední a levou část přestavět pro podnik ČSAO /Československé automobilové opravny/. Teprve později, po jejich zrušení, zde začal výrobu dnešní závod Motorpalu. Byla dostavěna zadní hala, galvanovna, vrátnice a další části. Tím se stal Motorpal dominantním zaměstnavatelem v Jemnici a zůstal jím doposud. Sousední Slavona, později Otavan, který zaměstnával ženy z Jemnice a okolí nakonec v roce 2005 ukončil svoji činnost. Dnes celý objekt chátrá, snad se najde jeho další využití a pomůže snížit nezaměstnanost v Jemnici a okolí. Nebo jej stihne osud mnoha továrních budov jako jinde? Změnilo se zde za 50 let i okolí. Zmizely další pole, zahrady. Byly postaveny byty u Motorpalu, na Široké ulici, prodejna Jednoty s restaurací, budova bývalých Lidových milicí, sklad zeleniny, technické služby, garáže, rodinné domky. A tak se proměnila celá východní část Jemnice. Staré fotografie však připomínají, hlavně těm mladým, jak vypadala tato část Jemnice před 50 lety. Pro JL napsal Vladimír Hrbek 4

5 Běh Terryho Foxe V letošním roce proběhl již 15.ročník mezinárodní humanitární akce Běh Terryho Foxe.Běh navazuje na tradici, která se zrodila v Kanadě před více než 25 lety, kdy se mladý Terry Fox zasažený rakovinou vydal na svůj maratón naděje a uspořádal sbírku na podporu onkologického výzkumu. V Jemnici tato akce proběhla dne v klidném a hezkém prostředí městského parku.akci přálo i počasí, ačkoliv tomuto dni předcházely deštivé a chladné dny. Zúčastnit se mohly jak děti z MŠ a ZŠ, tak i jemnická veřejnost. Za přispění pomoci DDM a 8.A děti prožily zajímavé soutěžní dopoledne.třídní kolektivy po absolvování běhu plnily kvízové úkoly, vyzkoušely si různé zábavné disciplíny, např. hod míčkem na cíl, chůzi na chůdách, stavění pyramidy z plastových víček, slalom s míčem a další. Zejména mladší děti všechny úkoly plnily s velkým nadšením a snahou dokázat si, co všechno zvládnou, na ty nejmenší se přišli podívat i rodiče. V letošním roce se Běhu Terryho Foxe v Jemnici zúčastnilo 650 běžců ( o 16 méně než loni) a na výzkum rakoviny byl vybrán finanční obnos ve výši Kč, tj. o 883,50 Kč více než loni. Všem touto cestou děkujeme a těšíme se na příští ročník. Za ZŠ Mgr. Vladimíra Koprová Jemnické děti s princeznou Annou Princezna Anna je na návštěvě ČR. Za svůj pobyt již stihla navštívit Velkou Pardubickou, poznat Pražský hrad a také zámeček Lány, kde 15. října měla na programu představení projektů nadačního fondu Václava a Livie Klausových. Protože se nadační fond převážně specializuje na činnost v dětských domovech, sjelo se do Lán asi 50 dětí ze všech koutů ČR. Mezi nimi byli i Tereza Vaňharová, Gracián Svačina, Hana Kotlárová a ředitelka DD Jemnice Bc. Dagmar Průšová. Svůj největší zážitek shrnuje osmnáctiletá Tereza:,,Princezna mi nejdříve přišla velmi vážná, ale když přišla a zeptala se, co plánuji do budoucna, odpověděla jsem, že chci ještě dělat nástavbu a potom vyšší odbornou školu. Pracovat se ti teda moc nechce, zavtipkovala se mnou. Usmála jsem se a řekla, že moc ne. Ona se usmála také a věnovala se dalšímu. Postupně pohovořila s každým z nás. Zajímalo jí, čemu se chceme věnovat, jak si představujeme svou budoucnost ap. Po konverzaci s dětmi její Královskou výsost čekal další program. A jak řekla Livie Klausová:,,Princezna má dnes den ve znamení charity a pomoci. Proto hned po setkáni s dětmi nastoupila do auta, které ji odvezlo mezi seniory, kteří mají také co do činění s nadačním fondem Klausových. Pro JL napsal Gracián Svačina, DD Jemnice 5

6 TRW DAS opět po letech překročil hranici tisíce zaměstnanců Závod TRW-DAS a.s. Dačice je součástí skupiny závodů TRW Automotive, které mají ústředí ve Spojených státech amerických ve městě Livonia ve státě Michigan. TRW-DAS nemá příliš dlouhé dějiny. Firma OZAP Praha z pověření vlády zahájila v roce 1961 výstavbu provozu na chladírenskou techniku v místě dnešního závodu. Po dokončení výstavby byla zahájena výroba součástí pro osobní a nákladní automobily a traktory. Právě rok 1965 je považován za zahájení strojírenské výroby v dačickém závodě. V roce 1968 přebral závod výrobu řízení pro osobní automobily Škoda a v roce 1972 výrobu řízení pro nákladní vozy AVIA. Ve stejném roce bylo zřízeno samostatné konstrukční oddělení, které vyvíjelo nové hřebenové řízení pro osobní automobily Š 105 a 120, na něž navazovaly vozy Favorit a pozdější modely vozů Škoda. Na základě privatizačního projektu vznikla z Dačických strojíren akciová společnost TRW-DAS. Firma TRW Inc. zastoupená svou dceřinou společností TRW GmbH für industrielle Beteiligungen získala k % podíl akcí. TRW-DAS se skládá ze dvou divizí. Divize Řízení je součástí skupiny Linkage & Suspension Europe se sídlem v Koblenzi (Německo). Vyrábí se zde vnější kulové klouby, svislé kulové klouby, duté klouby, řídící ramena, vodící tyče a axiální klouby. Závod Ventily je součástí skupiny Engine Components. Evropské vedení sídlí v Barsinghause (Německo). V rámci této divize se produkují sací a výfukové ventily pro mezinárodní výrobce spalovacích motorů. V květnu roku 2006 byl v Dačicích také zahájen provoz nového TSCD centra (Centrum technické podpory), kde v současnosti pracuje 45 zaměstnanců převážně na inženýrských pozicích (konstruktéři, zkušební inženýři, zkušební technici). Dnes patří společnost TRW-DAS mezi největší a nejvýznamnější zaměstnavatele v okrese Jindřichův Hradec. Od roku 2003, kdy zde bylo zaměstnáno 772 pracovníků, se společnost rozrostla na dnes úctyhodných 1021 zaměstnanců, což je nárůst pracovní síly za poslední čtyři roky téměř o 25 %. Z výše uvedeného je již na první pohled patrné, že společnost se dynamicky rozvíjí a rozrůstá. Do Dačic přicházejí jak další nové výrobní zakázky, tak i mnoho nových mezinárodních projektů. Tento trend by měl pokračovat i v budoucnu. Z toho vyplývá, že TRW-DAS bude i v příštím roce potřebovat nové zaměstnance, a to převážně na pracovní pozice operátor výroby (zde najdou uplatnění především lidé s výučními obory obráběč kovů, mechanik-seřizovač či strojní zámečník), výrobní technolog, konstruktér, zkušební inženýr či technik kvality. Jelikož v dnešní době je velkým problémem mnoha firem najít zaměstnance s odpovídající kvalifikací pro danou pracovní pozici, nechce TRW-DAS jen pasivně čekat, zda se nějaký vhodný kandidát přijde o práci ucházet. Zahájila proto od letošního roku úzkou spolupráci se Střední školou technickou a obchodní v Dačicích. Zároveň pokračuje velmi dobrá spolupráce s Vysokým učením technickým v Brně. Potvrzením těchto dobrých vztahů bylo také slavnostní předání peněžního šeku zastupitelům této VŠ, a to na částku $, které se uskutečnilo 20.září v prostorách Centra technické podpory. Více informací o společnosti TRW DAS, a.s. můžete získat na internetových stránkách Kontaktní údaje: TRW DAS, a.s., Strojírenská 160, DA- 6

7 ČICE II. Personální oddělení: Divize Řízení: Bc. Aleš Čech, tel.: , Divize Ventily: Mgr. Marie Závodská, tel.: , Pro JL napsal Bc. Aleš Čech Su-Terén vyplňuje smysluplně volný čas Již měsíc funguje v Moravských Budějovicích klub Su-Terén. Provozuje jej občanské sdružení STŘED a je součástí Programu pro mládež, který pod hlavičkou sdružení funguje nejen v Třebíči, ale právě také v druhém největším městě okresu. Su-Terén má dveře otevřené pro děti a mládež ve věku od sedmi do osmnácti let, které trápí sociální handicap, například nedostatečné ekonomické zajištění rodiny, nepodnětné rodinné zázemí, výchovné problémy atd. Svůj volný čas tráví tyto děti neorganizovaně, tedy většinou na ulici. Hlavním cílem zařízení je podpořit samostatný a zdravý vývoj mladých klientů, aby svým jednáním nepůsobili škodu sobě ani svému okolí. To by mělo mít vliv na smysluplné trávení volného času klientů, utváření hodnot, posílení sebevědomí a odpovědnosti za jejich jednání a v neposlední řadě také na snížení přestupků a trestné činnosti v dané lokalitě, vysvětlila pracovnice klubu Su-Terén Markéta Dokulilová. Klub proto mladým nabízí zejména volnočasové aktivity, sportovní či výtvarně umělecké vyžití, víkendové pobyty, výchovně rekreační tábory, které již mají svou tradici a také poradenství. Na měsíc říjen plánuje Su-Terén výrobu draků i drakiádu, filmové odpoledne, malování na obličej a další. V době podzimních prázdnin navíc zájemci stráví dva dny na Jalovci. Su-Terén sídlí v ulici Purcnerova a je otevřen dva dny v týdnu, vždy v úterý a ve čtvrtek od 13 do 17 hodin. Projekt Program pro mládež v Moravských Budějovicích je realizován za podpory Finančních mechanismů EHP/Norska v rámci programu Blokový grant/. Děti proto nemusí platit ani korunu. Kontakt: Petra Tučková, tel: , tuckova@stred.info Pro JL napsala Vladimíra Valová Sto let od uzavření pivovaru v Budíškovicích V letošním roce uplynulo 100 roků od zrušení pivovaru v obci Budíškovice a 103 roků od poslední várky piva. Jelikož dosud nebyla v žádné publikaci zpracována historie tohoto pivovaru, který se nachází v Jemnickém mikroregionu, rozhodl jsem se pro její sepsání. Ozdobou této obce je rozsáhlý zámek, který je spjat s historií panského pivovaru, vystavěný v nynější podobě v letech 1690 s jedním patrem do čtverce, který je na nádvoří zdoben arkádami. Nad vchodem do zámku je umístěn erb Wallisů. Dále nad vchodem do zámeckého sklepa (z nádvoří) je vytesáno poprsí strážce sklepa s halapartnou a s korbelem. Do nádvoří, které je zdobeno kašnou, vybíhá zámecká kaple sv. Josefa, při- 7

8 pomínaná již roku Za zámkem se rozkládá rozlehlý park, do něhož se sestupuje z prvého poschodí zámku dvojitými schody. Budíškovice byly středem zvláštního deskového statku, který již v 17. století Červeným Hrádkem a později Horní Slatinou se zaokrouhlil, mívaly Budíškovice mimo zámek a dvůr i pivovar (budova č. p. 19, dnes sousedící s požární zbrojnicí) a vinopalnu. Dne 9. dubna 1678 koupil statek budíškovický za zlatých Maxmilian Leopold svobodný pán z Cantelmo od Ugartů, jemuž se podařilo značně zaokrouhliti panstvíčko s tvrzí, dvorem a pivovarem Horní Slatinou a pustou vsí Strážovem. Maxmilian Leopold svobodný pán z Cantelmo přestavěl zámek v Budíškovicích kolem roku Zemřel v Budíškovicích Inventář pozůstalosti z vypočítává v zámecké knihovně knih. V dvorech na panství se chovalo 6 tažných volů, 6 býků, 89 dojnic, 33 jalovic, 38 kusů vepřového dobytka a 941 ovcí, poddaných bylo 125. S tímto inventářem sluší se porovnáti přiznání k dani komínové, které učinil roku 1671 za panství budíškovické tehdejší úředník Štěpán Ignác Pacher; týž vypočítává v Budíškovicích zámek, sladovnu, pivovar, palírnu, dvůr a ovčírnu. Poslední vůlí z roku 1703 ustanovil dědičkami manželku svou Annu Kateřinu roz. z Lindenspirnu a dceru Marii Ludvíku. Kateřina provdala se po druhé za hraběte Františka Viléma ze Schellardu a vládla vyplativši dceři zlatých, statkem do roku 1718; 25. února toho roku pustila jej manželu a dceři. Po smrti její (1723) prodal hrabě polovici statku své nevlastní dceři Marii Ludvice, svobodné paní z Cantelmo, za zlatých. Ta však předlužila statek, až konečně zemský úřad nařídil nejdříve administraci panství a konečně rozkázal dne Budíškovice s Červeným Hrádkem i Horní Slatinou veřejnou dražbou prodati. Nejvyšší podání učinil hrabě Felix Sobek z Kornic ( zlatých). Koupě byla potvrzena a dne přejal plnomocník nového majitele panství. Ze zásob při dvoře v Budíškovicích převzal slad (měřici po 1 zlatém a pěti krejcarech), sáh dříví po 24 krejcarech, cent chmele po 22 zlatých. Tenkráte (roku 1744) byla panská hospoda pronajata Šebestiánovi Šmigmátoru za 15 R. ročních, řeznictví pak současně za dalších 15 R. a 4 R. král.,,krejcaru masného. Hospodský povinen byl šenkovati výhradně budíškovické pivo a pálené zdejšího,,panského žida nájemníka. Hospodský se zavázal míti vždy pro vrchnost při pobytu jejím v Budíškovicích dostatek masa hovězího a telecího z dobrého dobytka; případnou porážku a výsek panského dobytka musel obstarati zdarma. Poslední zmínka o budíškovickém pivovaru v historické literatuře je z roku 1750, kde dle vrchnostenského přiznání se tohoto roku v pivovaře navařilo 265 sudů piva. 8

9 Budíškovice pivovar založen před rokem 1760 Majitelé: Josef Antonín hrabě Wallis Arnošt hrabě Wallis Nájemci a sládci: Václav Čadek 1882 Tomáš Novotný Julius Porák Výroba / výstavy: hl 1901 / hl 1902 / hl 1903 / hl V roce 1907 byl pivovar zrušen. Použitá literatura: Likovský Z.: Pivovary československého území Praha 2006 Tiray J.: Vlastivěda Moravská, Dačický okres. Brno 1925 Hosák L.: Hrady, zámky a tvrze jihozápadní Moravy Pro JL napsal Jan Němeček Jemnická věž Katedrály, kostely, kaple a kapličky mají své charakteristické znaky. Svou vnitřní dispozicí i vnějším vzhledem jsou podřízeny svému účelu a symbolice. Hlavní loď vytváří svou vrstevnicovou horizontálou /ochozy s kůrem/ prostor ke shromažďování lidu k bohoslužbě a věž okny odlehčenou vertikálou zdůrazňuje transcendentní dimenzi každé liturgie. Nad presbytářem bývá navíc malá věžička nazývaná sanktusník s jedním malým zvonem. Jeho pravidelné používání je zachováno jen v některých venkovských farnostech s nepřerušenou tradicí. Vyzváněním se připomíná, že právě probíhající bohoslužba dosáhla svého vrcholu v tzv.proměňování. Pozdvižení hostie a následně kalicha bylo pro kostelníka výzvou k zazvonění. Obvykle z tohoto střešního jezdce jak byl také sanktusník nazýván - vedla kožená oprať nebo konopné lano z otvoru v klenbě nad oltářem ke dveřím sakristie. /Takto funkční věžičku má dodnes františkánský kostel sv. Víta./ Dvojím zazvoněním byl dán všem v doslechu signál, aby v tomto okamžiku ustali od práce a uctili tajemství konsekrace. Na hlavní věži bylo zvonů více. Obvykle nesla jména světců, kterým byla dotyčná farnost svěřena do ochrany. Na jemnické věži jsou zvony tři: sv.jakub, sv.vít a sv.stanislav. Jsou tedy totožné s hlavními patrony místních kostelů. Pravidelně se jimi zvoní pouze v neděli a o slavnostech. Nepravidelně při úmrtí, které oznamuje tzv. umíráček. Zvony zvou na nedělní mši sv. v 8,00 a 9,45 h., vyzývají k polednímu Anděl Páně a při smrti volají k modlitbě za duši zemřelého. Výjimečně zvony zvěstují volbu papeže nebo doprovázejí významné události naší vlasti nebo města. Ruční ovládání zvonů vyžaduje jistou míru zručnosti i fyzické síly. Služba zvoníka byla v minulosti náročná. Každé zvonění znamenalo jít nejméně třikrát denně 3x nahoru a 3x dolů po 136 schodech. Proto také na mnoha věžích zvoníci bydleli často i se svou rodinou. Město obvykle hradilo část mzdy, protože zvoník konal i službu hlásného a strážce před požárem. 9

10 V neposlední řadě byly ve středověku věže kostelů také poslední pevností města. Je nutno připomenout, že jenom sporadicky sloužily k vyhlídce pro veřejnost. Proto většina románských, gotických a barokních věží není vybavena ochozem se zábradlím. Ptáte se, proč? Nebyly totiž koncipovány jako rozhledny. Proto přístup do jejich pater nebyl vždy pohodlný nebo byl dokonce nebezpečný. K těm značně neschůdným a nejvíce nebezpečným patří výstup i na jemnickou věž. Na její vnitřní výbavu kdysi nezbyly peníze, a tak zdolávání jednotlivých pater vyřešili zbudováním provizorních dřevěných schodů půdní konstrukce. Po takových strmých stupních se sice jde dobře nahoru, ale špatně dolů. /Nejbezpečnější je v exponovaných místech sestupovat pozpátku./ Další dělení vnitřního prostoru jemnické věže souviselo s instalací hodinového stroje s rozvody k ciferníkům, vytvoření svislého koridoru pro závaží a umístění kladiv na odbíjení. I zde se však šetřilo. Místo dvou cimbálů k odbíjení čtvrtí /puklic různých průměrů ze zvonoviny/ se využily stávající zvony. To se však ukázalo nefunkční. Kombinace houpajícího se zvonu a současné údery kladiv odbíjení vedly k okamžité kolizi. Proto hodiny na jemnické věží nezvoní. Při letošním slavení Dne Země se nějaký návštěvník věže rozhodl odbíjení hodin znovu nastartovat. Opět neodborně zapojil odpojená táhla a tak způsobil, že při první shodě zvonění s odbíjením houpající zvon kladivo urazil. Nebyl to určitě nějaký vandal, ale nadšený kutil, který to nedomyslel Bezpečnost návštěvníků věže i její ochrana před neukázněnými kuřáky, stejně tak i závody dětí, kdo doplivne dál, patří k další kapitole, kterou je třeba posoudit. O tom by vám mohl vyprávět kostelník Miloš a stejně tak hodinář pan Nevrkla, který provádí pravidelně údržbu. Kolečka s tajemným mechanizmem hodinového stroje jsou pokušením pro velké i pro malé. Zkusit, jak to vlastně funguje a zkusit, co se stane, když Rizika jsou mnohá a zodpovědnost jedna! Za vše zodpovídá farář. Ale vraťme se ke stavebním konstrukcím. Také záměna dřevěných zvonových stolic za ocelové nosníky pro el.pohon zvonů doslova zablokovaly přechod do vyšších pater. Všechny změny v uspořádání interiérů věže se uskutečňovaly postupně a vykazují značnou míru improvizace. Poslední vstup nové techniky do horní části věže se realizoval při instalaci mobilního vysílače provozovatelem sítě Oskar-nyní Vodafone. Při všech těchto změnách je také třeba zachovat historický vzhled interiéru. Ochrana památek je zaměřena i na zachování dobových znaků. Píši o tom proto, abych alespoň do jisté míry vysvětlil, proč není jemnická věž oficiálně schválená k využití pro veřejnost. Řešení svislého komunikačního koridoru a bezpečný přechod po úzkém ochozu věže, který je z kamenných desek podpořených krakorci, není vůbec snadnou záležitostí. Proto větší využívání věže k pohledům na město z ptačí perspektivy asi na sebe dá ještě dlouho čekat. Podmínkou je vypracování projektu na nové schodiště, jeho schválení Úřadem pro ochranu památek a v neposlední řadě finanční zajištění celé akce. Rychlejší a bezpečnější by bylo využít návrší městského lesa nad Bastlovou hájenkou k instalaci rozhledny a její propojení lesoparkem na městskou část Předlíska. Pro JL napsal P.Josef Brychta, jemnický farář 10

11 OBČANSKÁ SONDA O naplněném smyslu jednoho života Každého učitele jistě potěší a zahřeje u srdce skutečnost, že bývalý žák naší školy a občan našeho města Jemnice ve svém životě něco dokázal. Protože jsem se na srazu padesátníků, žáků, které jsem učila, s jedním takovým setkala a blíže seznámila s jeho dalším životem, chtěla bych se s Vámi o své dojmy podělit. Jedná se o Miroslava Vaňka, v době své školní docházky tichého, skromného a nenápadného chlapce, který vždy působil spíše samotářským a uzavřeným dojmem. Jak on sám říká: Tak nějak se dala hodnotit moje osoba v Jemnici a blízkém okolí. Rád však vzpomínám na některé osoby z tohoto mého rodného kraje. Může se to zdát podivné, ale měl jsem tehdy jako školák obrovský přehled o věcech, které mé vrstevníky až tak moc nebraly. Věděl jsem, kolik mělo JZD traktorů, kombajnů a jiných strojů, i podle typů, jakou techniku měli soukromí zemědělci..., toulal jsem se kolem lokální jemnické železnice, znám přesnou někdejší typografii lokomotiv a vagónů, učarovala mi Vranovská přehrada... Tím vším jsem se poněkud lišil od svých vrstevníků a moje, v jistých směrech tajnůstkářská povaha, nepřipouštěla komukoliv se dostat hlouběji do mého já. A tak se nikdo nikdy nedověděl (ani kantoři), že mé občas poztrácené školní sešity a podobné mi vše de facto posloužilo pro různé zápisky. Ty, když dnes pročítám, jsou pro mne studnicí vzpomínek pro moji psaveckou zálibu. Mnozí, podstatně dříve narození nežli já, mi radili: - Odejdi z Jemnice někam daleko, tady bys byl pořád jenom tulák Vaňků z Týnice. Svým způsobem mne znala spousta lidí z okolí Jemnice, zdánlivě o mé osobě věděli vše, ale skutečně pouze zdánlivě. Ani já jsem tyto skutečnosti pro jeho uzavřenost neznala. Tím více jsem byla udivena a velmi mile překvapena, když mi podával s věnováním svoji knihu s názvem DIANA TOVÁRNA NA SMRT Toto rozsáhlé 300 stránkové dílo vyšlo v roce Je výsledkem jeho dlouhodobého bádání a průzkumu podzemních prostor bývalé továrny Diana, při kterém mu posloužily nemalé zkušenosti z hornického prostředí, kam odešel jako učeň ze ZŠ. Na rozdíl od svého žití v Jemnici se Mirek začal ve světě projevovat veřejně chtěl pro lidi něco udělat. V Rosicích v roce 1976, kde pracoval (bývalé Rosické uhelné doly), se stal členem turistického oddílu, byl uváděn v propagačních materiálech jako hlavní organizátor pochodů Po havířských stezkách a Putování hornickým krajem. V roce 1979 se stal také členem Svazu požární ochrany a později členem zdravotnické skupiny ČSČK za aktivní činnost v těchto organizacích obdržel čestná uznání a medaile. V roce 1993 to byla medaile od OV Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska za věrnost a příkladnou práci v požární ochraně. Nezapomenutelný pro něho jistě zůstane březen 1982, kdy se objevilo v obecném tisku ve Zbýšově u Brna jeho ocenění za záchranu života v následujícím znění: 11

12 Dne 12. března 1982 na místním koupališti spadl do vody (prolomil se led) šestiletý chlapec Jaroslav Holík. Přítomný Miroslav Vaněk, horník RUD, člen Svazu požárníků, tonoucího okamžitě obětavě vytáhl. Rodiče zachráněného chlapce touto cestou vyslovují Miroslavu Vaňkovi co nejupřímnější vděčnost a poděkování. Zbýšov u Brna se vryl do jeho paměti i z jiné stránky. V roce 2005 se Mirkovi podařilo prostřednictvím vydavatelství Bačice zrealizovat dílko s názvem Paměti tuláků Zbýšovska knížka o 104 stránkách s fotografiemi, která zachycuje turistické a trampské aktivity jeho a jeho přátel z konce 70. a začátku 80. let minulého století. Neuvádím desítky dalších článků s hasičskou a železniční tématikou a studia o dobrovolných hasičích. Jenom bych se zmínila ještě o jeho příspěvcích do projektu Moje vzpomínka na město Brno, o spolupráci na vydání monografie z historie trati Brno - Tišnov Žďár nad Sázavou a spolupráci na realizaci díla o historii železnice Brno Zastávka u Brna Zbýšov u Brna. Jistě stojí ještě za zmínku ocenění M. Vaňka jako uznávaného odborníka na problematiku úzkokolejných drážek a německé letecké továrny Diana, přestěhované do tunelů na Tišnovsko v závěrečných letech druhé světové války u příležitosti 100. výročí mladší z tratí z Tišnova do Žďáru na Sázavou. V současné době má v nakladatelství dvě práce, kterými se jak on říká, trochu přibližuje ke svému kraji. V jedné práci nakladatelství zpracovává monografii, která bude řešit historii železniční stanice Okříšky, historii papírny Přibyslavice, historii bývalé úzkorozchodné dráhy s animálním provozem (koňka) Okříšky Přibyslavice autoři budou dva Mirek a jeho bratr Josef, který v Přibyslavicích pracuje více jak 20 let. Druhá práce, kterou má zadanou nakladatelství v Praze, se bude týkat 70 leté historie Vranovské přehrady. Divila jsem se, jak to všechno zvládá. Ani jemu se nechtělo věřit, že je to skutečnost. Podle něho to musí všechno především bavit a dělat vše se zájmem. Že například psaní je zábava jako každá jiná, že každý má na světě ten svůj zdroj zábavy, jen ho najít! Některý druh zábavy je snazší, jiný složitější. Inspiraci, chuť a sílu může čerpat člověk různými způsoby. Uvedl jednu vzpomínku, která je důkazem, jak někdy málo stačí. Psal se rok 1999 a já byl na faře u sv. Jakuba v Brně na oslavě 50. narozenin pátera Josefa Brychty. Tehdy mi při debatě o všem možném řekl větu, kterou jsem si dobře zapamatoval. Uznej předem relativitu svých plánů, pak na nich nebudeš bezmezně lpět a případný nezdar tě nemůže překvapit. Tato moudrá slova pátera Brychty, kterého jistě všichni známe jako faráře naší farnosti, jsou podle Mirka poučná a praktická. Mohla bych napsat i o jeho postupném sebevzdělávání a absolvování různých kurzů, avšak staré poučení říká, že v nejlepším se má přestat. Snad jenom tolik, že od roku 1993 pracuje jako železničář v Brně. Svůj příspěvek zakončím opět jeho vlastními slovy: Jak jsem poznal na sobě, boj člověka samého se sebou je velký, ale pak je to krásné. Lidé mne dnes obdivují, co všechno (nebo vlastně snad úplně všechno) dokážu omluvit. Nevidím v ničem, že by mi někdo chtěl ublížit. Vždy si myslím, že to nebylo myšleno zle, že bych na to někdy doplatil a velice si tím ušetřím nervy. Vůbec nevím, co je to pomsta, zášť, závist, truc nepotřebuji to k životu. Mgr. Marie Laučíková 12

13 Tajemné podzemí Snad každé město ukrývá nějaké tajemství. A lidská fantazie se rozjede naplno, když se mluví o podzemních chodbách. Co jen už bylo na toto téma všechno navyprávěno a napsáno. Snad každý muž v dětství nějakou objevil. Pamětníci se dušují, že jako kluci tam byli a popisují neuvěřitelné zážitky. Podzemní prostory bývaly v minulosti dost praktickou záležitostí. V dobách míru tu obyvatelé skladovali potraviny a v dobách válečných sloužilo podzemí k úkrytu před nepřáteli. V románech se dozvídáme, že ve Versailles umožňovala tajná chodba pánům a dámám galantní dobrodružství. Pod zemí se jistě už od starověku schovávaly poklady nesmírné ceny. A mnohé prý dodnes nikdo nenašel. Takže máme šanci i my. Některé šachty však byly hloubeny za účelem ryze praktickým, a to k odvětrávání a odvodnění staveb. Karel Pokorný v knize Hrad a chodba tajná uvádí, že podzemí mají skoro všechna historická města. Podle všeobecného mínění měl každý hrad tajnou chodbu, která se táhla kilometry daleko. Ale skutečnost bude asi daleko střízlivější. Vyhloubit takové podzemí bylo totiž dost finančně nákladné. V knize se dočtete, že cena dvou metrů chodby přišla na konci 16. stol. na 10 zlatých. Roční postup v cínovém dole u Horního Slavkova byl asi 70 metrů. Při ražení slavkovské štoly o délce 3,7 km se předpokládalo, že ji bude hloubit 6 stálých pracovníků po dobu 100 let. Při těchto číslech se musíme podivovat, že pod Jihlavou je dnes zmapováno 25 km a pod Znojmem dokonce více než 40 km chodeb. O jemnických podzemních chodbách se staletí jen spekulovalo. Věřím tomu, že kdyby se do dnešní doby nezachoval ten podivný sklep u kostela sv. Víta, tak by se s tím nikdo nezabýval. Existovala sice svědectví lidí, kteří prý podzemí navštívili, ale jejich vyprávění o jezírku, lodičkách a rozsáhlé kostnici nebyla příliš pravděpodobná. První zajímavou reportáž o existenci jemnického podzemí uveřejnily Horácké noviny. Na dobrodružnou výpravu se tehdy vydal ing. Miroslav Zahrádka, ThDr. Jan Schwarz a fotograf Robert Vávra. Článek byl opravdu zajímavý a přinesl i velké množství fotografií. Na těch je však vidět, že podzemí je zavaleno. Reportáž vzbudila velkou pozornost u jemnických obyvatel. Ovšem zůstalo jen u novinového článku. Videokazeta, která byla při této dobrodružné výpravě pořízena, se záhadně ztratila. O prozkoumání jemnického podzemí se začalo doopravdy uvažovat až po zahájení oprav kostela sv. Víta. K realizaci smělého plánu byla vybrána Stavební huť Slavonice. Tato společnost pracuje na vysoušení zdiva kostela sv. Víta a s tím úzce souvisí i podzemní chodby, které většinou přispívaly k odvětrávání staveb. V září letošního roku začali pracovníci Stavební huti vyvážet závaly z chodeb. Ale to možná víte a jistě se ptáte, co se vlastně zjistilo. To jsme se ptali i my, tedy členové Muzejního spolku v Jemnici. A 13

14 tak pan Nováček domluvil s paní ing. Kubíčkovou výpravu do podzemí. Na místo sedění u kafíčka, stáli členové výboru 3. října odpoledne u kostela sv. Víta. Průvodcem nám byl člověk nejpovolanější - pan Petr Chadim, projektant Stavební huti Slavonice. Mne osobně překvapilo, kolik členů spolku se do podzemí vypravilo. Já sama totiž nemám v podzemních prostorách nijak dobré pocity. Možná na tom byla stejně i valná většina lidí kolem mne. Ale šli jsme tam všichni, a tak se můžeme pochlubit, že jsme viděli malou část jemnického podzemí. No, víte, žádná romantika se nekonala. Po strmých schodech jsme se dostali do velkého sklepa. Mimochodem je vidět, že tady už pracovníci udělali spoustu práce při vyvážení. Ze sklepa se dostáváme do chodby, která však zatím ještě končí závalem. Ale mezi stropem a sutí je vidět, že se chodba rozvětvuje do tří stran. Dvě z nich zakončují pečlivě klenuté výklenky. To všechno by souhlasilo s laickým pátráním kluků v minulosti a s pověstmi mezi lidmi rozšířenými, kde se chodba měla dělit na tři strany. Pan Chadim však míní, že chodba zřejmě dál pokračuje jen jedním směrem a to pod sochu sv. Anny. Muži opatřeni svítilnami se odvážili vsoukat do malého otvoru mezi klenutým stropem a sutí. Chodba velmi prudce klesá, ale kam, to je zatím velký otazník. Brzy se to dozvíme. Koncem listopadu by měla být suť vyvezena. Pak se ukáže, zda se jedná o skutečné podzemní chodby, nebo o štoly po dolování kovů. Překvapilo mne, že až na malé výjimky je klenutí chodeb v dosti dobrém stavu. Dokonce se nepředpokládá jeho přerušení. Chodby jsou totiž hodně hluboko pod terénem. Jistě vás napadne otázka, kde se tam vzalo tolik suti? Vypadá to tak, že rozdrobený pískovec tam někdo úmyslně navezl. Jednou z možností je, že důlní práce byly náhle přerušeny a ve štolách zůstala neodklizená suť. Jak jsou jemnické chodby staré? Podle pana Chadima byly budovány spolu s klášterem, tedy od poloviny 15. stol. Sídlo františkánů, které stálo daleko od hrazeného města, bylo lákadlem pro různé lapky a únikové chodby byly tehdy velmi potřebné. Vstup do podzemí, který dnes známe, je však o nějaké století mladší. Františkáni zřejmě používali vstup přímo z kláštera. Jemnické podzemí má zatím mnoho otazníků. Třeba, zda byl klášter spojen s městem, nebo zda vede chodba do Podolí ke zrušenému kostelu sv. Alžběty. A pak to podivné rozcestí- má pravdu pan Chadim, že to jsou jen jakési výklenky? Možné je i to, že chodby za pár metrů skončí. Měli vůbec františkáni a město Jemnice peníze na tak drahou stavbu? Na tu základní otázku však už odpověď známe. Podzemní chodby v Jemnici opravdu existují. Pro JL napsala Jana Jánská KULTURNÍ A SPOLEČENSKÝ PŘEHLED Program kulturních pořadů Prodejní výstava obrazů malíře Jiřího Albrechta Obrázky z jihozápadní Moravy Po Ne hodin - vestibul kulturního domu ********************** Humanitární sbírka 14

15 - /letní a zimní oblečení, lůžkoviny, prostěradla, ručníky, utěrky, záclony, látky, domácí potřeby - nádobí bílé i černé, skleničky, peří, péřové a vatované přikrývky, polštáře a deky/ - budova areálu zámku , věci prosíme zabalené do igelitových pytlů či krabic, aby se nepoškodily transportem Prodejní výstava všech včelařských produktů restaurace Na Podolí Módní přehlídka jinak hodin Podzim zima 2007/2008 Módní oděvy Tobolková Jemnice - vstupné 70,- Kč - KD Jemnice Koncert skupiny Kamelot hodin - vstupné 150,- Kč /předprodej od v TIC/ - kino Jemnice Den v pohybu prezentace - 3 hodiny lekce aerobiku - děti do 15 let 40,- Kč, dospělí 80,- Kč - s sebou: dobrou náladu, pití, sportovní obuv, karimatku - kulturní dům v Jemnici ******************* Mikulášská zábava hodin - hraje Secret - sokolovna Jemnice Adventní koncert v kostele sv. Stanislava hodin - vystoupí Ženský komorní sbor při ZŠ v Jemnici, Chrámový sbor při kostele sv. Stanislava a mládežnický soubor při kostele sv. Stanislava Mikulášská nadílka na náměstí hodin - rozsvícení vánočního stromu na náměstí - sraz Mikulášů, andělů a čertů - program pro děti soutěže, písničky, nadílka od Mikuláše a anděla, pro neposlušné děti peklo Vánoční volejbalový turnaj smíšených družstev - tělocvična ZŠ v Jemnici Vánoční basketbalový turnaj žen - tělocvična ZŠ v Jemnici 15

16 Štěpánská zábava hodin - sál sokolovny Silvestr 2007 ohňostroj na zámku hodin - rozloučení se starým rokem 2007 a přivítání nového roku 2008 Kino Jemnice listopad sobota Mr. Brooks začátek v hodin Má vše, co chtěl, ale musí to skrývat. Muž ověnčený cenou obchodní komory. Muž roku nebo vrah milujících se milenců. Film o potlačovaných touhách a vnitřním souboji snad každého z nás dodávají pak filmu napínavou atmosféru. 11. neděle Divoké vlny začátek v hodin Naučte se surfovat s tučňáky. Premiér nové animované rodinné komedie v české řeči. 17. sobota Koření života začátek v hodin Recept na štěstí v žádné kuchařce nenajdete. Barevná širokoúhlá komedie s hvězdným obsazením. 24. sobota Božský EVAN začátek v hodin Poznejte nové vyvolené a jejich blízké. Evan jako politik v jednacím sále Kongresu s odvážným sloganem Změním svět a to pomocí Jima, který získal božské schopnosti a může ženám upravovat velkosti poprsí. Podobných úprav se však dožaduje i všelijaká havěť a zvířata, kterých je ve filmu 177 druhů. Komedie, která nemá obdoby. 2. ročník soutěže rockových kapel Ven z garáží Dne od hod. se v jemnické sokolovně uskuteční druhý ročník soutěže začínajících rockových kapel Ven z garáží. Přihlásily se kapely ze širokého okolí. Jsou to tyto: Devět životů Luka nad Jihlavou, 4 Psi Čáslavice, D.O.P. Žďár nad Sázavou, Edward Brno, FunKids Moravské Budějovice, NM Znojmo, U.R.O.F. Rychnov nad Kněžnou, V.V.V. České Budějovice, Dědovy blechy a Mixed pickles z Vysokého Mýta. Vstupenky v předprodeji jsou k dostání na těchto místech: Jemnice: Minimax s.r.o (v Ráji 175) Dačice: Knihkupectví Hany Marečkové Moravské Budějovice, Znojmo, Jihlava: pobočky Marco sport ( Hlavními partnery soutěže jsou: Nahrávací Studio B, Nahrávací Studio PS Jackov Papagájův hlasatel records a mediálními partnery se stali: společensko-inzertní noviny Pro Vysočinu, rádiový rockový týdeník Fajn Rock Music, rockový portál Rockmag a rockové rádio Rockmax12. Celý projekt pořádají dobrovolně dobré duše pod záštitou N.K.N. Jemnice, o.s. Veškeré informace naleznete na webových stránkách 16

17 Pro JL napsala Světlana Kubíčková mladší Mladý Náhlovský opět v Jemnici V pátek 5. října do Jemnice zavítala oblíbená dvojice plná humorných vyprávění Josef Alois Náhlovský a Josef Mladý. V téměř dvouhodinovém programu mohli diváci slyšet nejen historky ze soukromého života, ale i volební kampaň Antiklaus. Tato volba se rozběhla v České republice kvůli blížícím se volbám presidenta České republiky. Horkým kandidátem a soupeřem současného presidenta je právě Josef A. Náhlovský. V anketě, která proběhla na teletextu se umístil na 5. místě hned za recidivistou Jiřím Kájínkem, který by svoji funkci vykonával za minimální plat z plzeňské věznice Bory. No, volba presidenta se blíží, tak uvidíme, kdo bude viset na úřadech a ve školních třídách. Je také možná škoda, že není v Česku zavedena přímá volba. Po celém představení, ve kterém zazněly i autorské písně obou pánů, odcházeli diváci s úsměvem ve tváři a bolavými bránicemi. Je však škoda, že se opět nepřišel podívat ani jeden zastánce hlášení V Jemnici není kultura. To se to dělá kultura, když na představení s rozpočtem několika desítek tisíc přijde ani ne stovka diváků. Pro JL napsal Jirka Prokeš Cesta za poznáním Stalo se už tradicí Muzejního spolku v Jemnici, že poslední poznávací zájezd roku připadá na den svatého Václava, patrona naší země (Den české státnosti). I tento rok se tato nepsaná tradice neporušila. Kdo ale tradici porušil, bylo počasí. Pokaždé, kdy se konal poznávací zájezd jemnického MuS, bylo nádherné, které vydrželo po celou dobu trvání zájezdu. Pátek 28. září 2007 byl dnem, který připadl znovu na svátek sv. Václava a tím pádem také dnem výletu za poznáním členů jemnického MuS. Sraz účastníků zájezdu byl v deset hodin na autobusovém nádraží v Jemnici. Pochmurné počasí s deštěm nedávalo mnoho nadějí ke zlepšení. Ale i přesto se na místě srazu shromáždilo dostatečné množství výletníků MuS, kteří tak do posledního místa obsadili přistavený autobus. Cílem poznávacího výletu byla jaderná elektrárna Dukovany, zámek v Moravském Krumlově, kde byly vystaveny obrazy malíře Alfonse Muchy známé pod názvem Slovanská epopej a poslední plánovaná zastávka hotel Sport v Hrotovicích. Pět minut po desáté hodině vyjel plně obsazený autobus s dychtivými výletníky k prvnímu cíli Jaderné elektrárně Dukovany. Cestou k elektrárně se začala celková oblačnost protrhávat a přestalo i pršet. Asi po slabé hodince byly už z dálky vidět siluety chladících věží jaderné elektrárny, které jakoby vítaly své návštěvníky svou mohutností a oblakem svých par, jenž stoupaly pomalu k obloze. Po příjezdu si všichni výletníci dopřáli ve vrátnici elektrárny krátký odpočinek s malým občerstvením. Asi po patnácti minutách se přesunuli do informačního centra. Tam po zhlédnutí informačních filmů, které pojednávaly o výrobě a technologiích jaderných fúzí 17

18 místní elektrárny, se výletníci rozdělili do tří skupin. Tak začala asi tříhodinová exkurze po infocentru, kde bylo názorně na modelech předvedeno, jak se vlastně vyrábí el. energie za pomoci štěpení atomů. Exkurze byla nejen velice zajímavá a poučná, ale také velice vyčerpávající. Po této exkurzi se docela vyčerpaní a vyhládlí výletníci rozjeli k dalšímu cíli, který na ně čekal na zámku v Moravském Krumlově. Cestou se zamračená obloha začala pomalu vyjasňovat a začalo svítit slunce, které svými hřejivými paprsky pomalu osvětlovalo podzimní krajinu. Bylo více než jasné, že svatý Václav i tentokrát drží nad výletem jemnického muzejního spolku ochrannou ruku. Příjezd do Moravského Krumlova byl už podbarven podzimními paprsky slunce, které jakoby vítalo výletníky na tomto místě. Po prohlídce centra a náměstí Moravského Krumlova, které bylo momentálně rozkopané, jak před časem v Jemnici, se postupně výletníci po skupinkách scházeli v zámecké zahradě před vchodem do zámku, kde trpělivě čekali na začátek prohlídky. Začátek byl domluven na patnáctou hodinu. V domluvené hodině se členové výpravy přesunuli i se slečnou průvodkyní do zámeckých sálů, která pak postupně podala k dvaceti vystaveným obrazům malíře A. Muchy zasvěcený výklad. Kdo by neznal tuto slavnou sbírku obrazů pod příznačným názvem Slovanská epopej? Možná, že na všechny výletníky zapůsobily vystavené obrazy svou velikostí (obrazy jsou namalovány na lodní plachty), nádherou i pojetím malovaných témat. Tato sbírka je instalována ve dvou sálech zámku a je doplněná ještě další tvorbou malíře A. Muchy. Po hodině strávené prohlídkou obrazů si někteří členové výpravy zakoupili pohlednice a kalendáře, na kterých jsou vyobrazeny některé motivy z Muchovy tvorby. Následovala poslední plánovaná zastávka, která měla zakončit výpravu za poznáním. Tou byl hotel Sport v Hrotovicích. Z Moravského Krumlova autobus se značně unavenými výletníky zamířil po silnici, která byla lemována nádhernou moravskou přírodní scenérií do Hrotovic. Cestu také protínal most přes přehradu Nové Mlýny. Zanedlouho již autobus zastavil na parkovišti před hrotovickým hotelem Sport. V Hrotovicích si účastníci zájezdu mohli prohlédnout památník obětem II. světové války, jehož autorem byl jemnický rodák, malíř a sochař Jaroslav Šlezinger, a dva místní hřbitovy městský a českobratrský (husitský). Ale vzhledem k únavě tuto prohlídku snad absolvovalo jen pár jedinců. Po příchodu do prostor u hotelu dýchlo na znavené poutníky příjemné prostředí. Velký dojem na ně udělalo nejen příjemné prostředí, ale i příjemný personál, obsluha a připravené pohoštění, které bylo docela úměrné k cenám na jídelním lístku. Asi po hodině strávené v této oáze klidu a pohody se výletníci vrátili do autobusu a zamířili k domovu. Světla města Jemnice přivítala členy výpravy už ve večerních hodinách. Všichni se rozloučili a plni dojmů spěchali do svých domovů. Tím skončil poslední letošní zájezd členů a přátel jemnického MuS. Zájezd se zařadil do seznamu úspěšných akcí, které místní MuS pořádal a všichni určitě doufají, že nebyl zdaleka poslední úspěšnou akcí, které MuS bude do budoucna ještě pořádat. Pro JL napsal Rudolf Šustr Výstava s pohledem do středověku Pohled do středověku byl název výstavy, kterou pořádal herecký občanský spolek Lucemburk. Výstava se pod záštitou města Jemnice konala od pondělí 8. září v kostele 18

19 sv. Víta. Trvala do neděle 16. září Na této výstavě mohli návštěvníci spatřit a obdivovat vystavené exponáty, které připomínají minulou dobu, dobu středověku, ale také si prohlédnout prostory kostela sv. Víta. Nutno dodat, že výstava byla součástí oslav dnů Evropského kulturního dědictví, konaných ve dnech 8. až 16. září Výstavu za celou dobu jejího konání navštívilo 173 osob. Tento počet vypovídá o současném zájmu obyvatel Jemnice o kulturní dění ve městě. Je pravdou, že každý má právo si o kulturních akcích, kterých se v Jemnici zúčastní rozhodnout podle svého uvážení. Podotýkám, že ve dnech, o kterých píši, bylo akcí více. Například Znojemské vinobraní, jarmark ve Slavonicích, atd. Je také jisté, že ve městě a jeho okolí není možnost si vydělat velké peníze. Velký počet občanů je důchodového věku, a to je další hřebíček do pomyslné rakve místních kulturních akcí. Dalším faktorem úspěchu je propagace kulturních akcí, ale můžete se snažit, jak chcete, zájem či nezájem veřejnosti je tím vavřínovým věncem úspěchu. Posledním bodem je samotná kritika. Aby byla zcela objektivní, musí kritik, který nějakou tu akci zkritizuje, se jí také osobně zúčastnit. Kritizovat akci z pohodlí lenošky nebo křesla pouze z doslechu jiných není objektivní ani morální. Na závěr přeji jemnickým občanům hojnou účast na dalších kulturních akcích, které pro ně pracovnice kultury a členové různých zájmových spolků a sdružení do budoucna připravují. Pro JL napsal Rudolf Šustr Skauti V průběhu září pořádalo skautské středisko Jemnice dvě akce pro děti a dospělé. První se uskutečnila již v sobotu Skautské dětské odpoledne jsme pořádali již po čtvrté a zúčastnilo se ho přes 40 dětí především z 1. stupně základní školy a mateřské školy. Děti byly rozděleny do menších skupinek, ve kterých navštěvovaly jednotlivá stanoviště, kde plnily nejrůznější úkoly a prověřovaly svoje schopnosti. Tradičně šlo o jízdu na kanoi, slaňování, hru lacrosse a lanovou dráhu v lese. Nově si děti vyzkoušely střelbu ze vzduchovky. Připraveny byly i míčové hry. Druhá akce proběhla v sobotu Šlo již o 4. ročník Cyklotour, což je podzimní obdoba Pochodu ke Dni Země, ovšem cyklistická. Zúčastnilo se ho celkem 40 cyklistů. Od skautské klubovny se startovala mezi 8. a 10. hodinou. Pro silniční kola byly nachystány trasy o délce 20km (vhodná pro rodinu s dětmi), 40 km a 90km a pro horská kola trasy o délce 25km a 50km. Trasy vedly do širokého okolí Jemnice, do Slavonic i na Bítov. Pro účastníky bylo připraveno malé občerstvení. Závěrem bychom Vás rádi pozvali na 2. ročník Deskotéky, která se uskuteční dne ve 14 hod ve skautské klubovně. Toto odpoledne budou hrát děti v klubovně deskové hry různých stupňů obtížnosti. Hry jsou připraveny pro různé věkové kategorie dětí, takže každý si přijde na své. Za skautské středisko napsala Pavlína Honzíková 19

20 Společenská kronika Vzpomínka Vzpomínka na jemnického rodáka L a d i s l a v a N e s h y b u zpěváka a člena ND v Praze, kde působil od do své smrti Svým mohutným basem s velkým tónovým rozsahem patřil u nás ke špičkovým zpěvákům v basovém oboru. Zejména v českém klasickém repertoáru. Letos by se dožil 80 let. V. Jandáková Okénko přírody Perlička kropenatá S latinským názvem Nubida Meleagris pochází z Afriky od Etiopie k jihu. Kromě ní existuje perlička červenohlavá, modravá, chocholatá a perlička supí. V původní vlasti žije v hejnech i o několika desítkách kusů. Na počátku 15. století byly ty původní, dovezené z Afriky, v Evropě vyhubeny a Portugalci dovezli nové ze západní Afriky a z nich pocházejí ty, které vídáváme. Za první republiky se u nás chovalo téměř perliček, hlavně pro chutné maso. Dnes je chovají, aspoň v našem okolí, pouze jednotlivci. Byly i pokusy chovat je pro myslivecké účely, a tím zpestřit počet druhů lovné Perlička zvěře. má holou hlavu s krkem vzpřímeným, v horní části porostlým štětinkami místo peřím. Tělo má delší a oválný hřbet skloněný nazad s křídly přiléhajícími tělu. Ocas je sklopený, nohy se čtyřmi prsty. Peří perličky je šedomodré, poseté bílými tečkami - perličkami. Perličky dosahují váhy kolem 1 kg. Přírodě perlička snáší kolem 15 vajíček s velmi tvrdou skořápkou. Páří se od jara do léta. Na vajíčkách sedí jen samice, kohoutek se zdržuje poblíž hnízda v důlku na zemi a hlídá samičku. Po dnech se mláďata líhnou, o jejich hejnka se starají oba rodiče. Jsou velmi podobná svým zbarvením mláďatům koroptve. Jsou velmi živá a čilá. Sbírají hmyz, drobná semena, uštipují trávu, někdy i mladé výhonky keřů. Dospívají asi po 30 týdnech. Choval jsem je od roku 1973 po několik roků a domestikace způsobila určité změny v jejich chování. Nikdy perlička nevyseděla mladé sama, nahradila ji slepičí kvočna. Podobné zkušenosti měli i chovatelé, se kterými jsem mluvil. V našich podmínkách snášejí dobře zimu, pokud nejsou tuhé mrazy. V těch jim omrzají lalůčky na hlavě. Jsou velmi ostražité a varují hlasitým křikem ostatní, zejména před predátory. Jsou odolné i proti chorobám v porovnání třeba s bažantem. Užitečné jsou především tím, že roně sesbírají kolem 5 kg hmyzu a také nemálo semen plevelných rostlin. Jejich vejce jsou výživnější než slepičí, mají vyšší obsah vitaminu A a karotenu. Myslivci je u nás chovali v divokých i polodivokých chovech, někdy i ve voliérách. 20