P R Á V N Í M I N I M U M P R O N O V I N Á Ř E A N O V I N Á Ř K Y P Í Š Í C Í O O B C H O D O V Á N Í S L I D M I

Transkript

1 P R Á V N Í M I N I M U M P R O N O V I N Á Ř E A N O V I N Á Ř K Y P Í Š Í C Í O O B C H O D O V Á N Í S L I D M I Z Í S K Á V Á N Í I N F O R M A C Í, Z V E Ř E J Ň O V Á N Í I N F O R M A C Í, O C H R A N A Z D R O J E, S A N K C E P Ř I P O R U Š E N Í P R Á V N Í C H N O R E M, E T I K A, Z D R O J E V kontextu obchodování s lidmi přicházejí novináři a novinářky do kontaktu s oběťmi trestné činnosti, pachateli a pachatelkami trestné činnosti, orgány činnými v trestním řízení (policejní orgán, státní zástupce, soud) 1 a nevládními organizacemi poskytujícím pomoc obětem trestné činnosti. Při své, informační práci jsou limitováni/y nejen zákonem, ale také zájmy dotčených osob a etickými principy. Cílem textu je zpřístupnit novinářům a novinářkám nejen jejich práva a povinnosti, ale též svět viktimizovaných osob. PRÁVNÍ LIMITY Média informující o obchodování s lidmi se pohybují v oblasti, která je obvykle upravena trestním právem, resp. trestním řádem a trestním zákonem. Jejich činnost (a současně práva a povinnosti) lze rozdělit do dvou fází získávání informací a zveřejňování informací. Získávání informací Základním informačním zdrojem o trestním řízení jsou orgány činné v trestním řízení, tj. policejní orgán, státní zástupce a soud. Ty mají zásadně povinnost poskytovat informace veřejnosti prostřednictvím médií ( 8a trestního řádu). Musí však dodržovat základní pravidla neohrozit objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, nezveřejnit o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje přímo nesouvisející s trestním řízením, v přípravném řízení (tj. do podání obžaloby) nezveřejnit informace týkající se totožnosti obviněného, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka. neporušit zásadu presumpce neviny, tedy až do prokázání opaku považovali podezřelého za nevinného Média však mohou informace získat i po vlastní ose, z jiných než policejních zdrojů. Jsou pak oprávněna informace získávat jakýmkoli legálním způsobem, tj. takovým způsobem, který zejména neohrozí právo na soukromí druhého, nesníží jeho důstojnost a neohrozí jeho bezpečí, život a zdraví. Hlavní omezení pak musí novináři a novinářky respektovat při zveřejňování informací. 1 Text je zpracován genderově korektně, kromě termínů, které pochází přímo z trestního řádu, jako například policejní orgán, státní zástupce, soud, svědek, poškozený, podezřelý, obviněný, obžalovaný, odsouzený

2 Zveřejňování informací Zveřejňováním informací se rozumí zpřístupnění informací širšímu okruhu osob. Jednou zveřejněné informace prakticky nelze vzít zpět a mají potenciál významně poškodit objasnění trestné činnosti, zájmy obětí a práva pachatelů. Omezování zveřejňování informací je trestním řádem odstupňováno. Největší omezení platí pro fázi přípravného řízení, kdy reálně hrozí, že zveřejněním informací dojde k ohrožení probíhajícího vyšetřování. Přípravné řízení je úsek trestního řízení do podání obžaloby státním zástupcem, hlavní roli v přípravném řízení hraje policejní orgán, který je dozorován státním zástupcem. V této fázi nesmí média, resp. ten, kterému byly poskytnuty informace o totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení, či o totožnosti poškozeného, a svědka, tyto informace nikomu dále poskytnout. Zákaz zveřejnit uvedené informace se kromě médií vztahuje i na všechny další osoby, které během trestního řízení s osobními informacemi přicházejí do kontaktu. To by měla média vzít v potaz zejména v případě obětí trestné činnosti. Ti jsou sice v průběhu přípravného řízení policií informováni o tom, že o průběhu přípravného řízení nejsou oprávněni sdělovat jakékoli informace, současně však nemusí tuto informaci vůbec zaznamenat nebo udržet v paměti (stres z výslechu, neschopnost soustředit se na množství informací, které svědky zahlcuje v prvních fázích objasňování trestné činnosti, funkční negramotnost, jazyková bariéra). Stává se pak, že svědci médiím řadu informací sdělí, aniž by si uvědomili, že vystavují sami sebe sankci. Zranitelného postavení obětí by média neměla zneužívat. Řízení před soudem je zásadně veřejné, i zde však platí povinnost novinářů a novinářek nezveřejnit totožnost a podobu poškozených v případech závažných trestných činů a poškozených mladších 18 let (viz dále). Z této zásady však existují výjimky. Soud může ze soudní síně vyloučit veřejnost, vč. médií po dobu projednávání utajovaných skutečností nebo v případě ohrožení mravnosti nebo nerušeného průběhu jednání, anebo bezpečnosti nebo jiného důležitého zájmu svědků. Veřejnost může být vyloučena pro celé nebo pro část hlavního líčení. Rozsudek je zásadně čten veřejně. Zveřejnění pravomocného rozsudku je v zásadě možné s výjimkami, které uvádíme posléze. Oběti závažné trestné činnosti, včetně obětí obchodování s lidmi, a oběti mladší 18 let požívají zvýšenou ochranu v průběhu celého trestního řízení. Platí následující omezení: Nikdo nesmí v souvislosti s trestným činem spáchaným na poškozeném jakýmkoli způsobem zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti poškozeného, tento zákaz se vztahuje jak na média, tak na další osoby, Je zakázáno zveřejnit obrazové snímky, obrazové a zvukové záznamy nebo jiné informace o průběhu hlavního líčení (veřejného zasedání), který by umožnily zjištění totožnosti poškozeného Zveřejněný pravomocný rozsudek nesmí obsahovat jméno, příjmení a bydliště poškozeného Soud může rozhodnout i o dalších omezeních Přehledně je zákaz zveřejňování informací zachycen v následující tabulce, s výjimkami, kterou jsou uvedeny posléze.

3 Orgány činné v trestním řízení Média Přípravné řízení ZÁKAZ ZVEŘEJNIT INFORMACE informace umožňující ztotožnit poškozeného a podoba poškozeného mladšího 18 let a všech poškozených v případě závažných trestných činů, včetně obchodování s lidmi jakékoli informace (tedy jméno, příjmení, adresa, konkrétnější údaje) o totožnosti podezřelého, obviněného, svědka, poškozeného a osoby zúčastněné na řízení informace ohrožující průběh trestního řízení informace ohrožující presumpci neviny údaje, které nesouvisejí s trestnou činnosti (např. soukromé a majetkové poměry) totožnost a podoba poškozeného mladšího 18 let a všech poškozených v případě závažných trestných činů, včetně obchodování s lidmi jakékoli informace (tedy jméno, příjmení, adresa, konkrétnější údaje) o totožnosti podezřelého, obviněného, svědka, poškozeného a osoby zúčastněné na řízení informace ohrožující průběh trestního řízení informace ohrožující presumpci neviny údaje, které nesouvisejí s trestnou činnosti (např. soukromé a majetkové poměry) informace umožňující ztotožnit poškozeného a podoba poškozeného mladšího 18 let a všech poškozených v případě závažných trestných činů, včetně obchodování s lidmi jakékoli informace (tedy jméno, příjmení, adresa, konkrétnější údaje) o totožnosti podezřelého, obviněného, svědka, poškozeného a osoby zúčastněné na řízení Hlavní líčení (projednávání u soudu) informace umožňující ztotožnit poškozeného a podoba poškozeného mladšího 18 let a všech poškozených v případě závažných trestných činů, včetně obchodování s lidmi informace ohrožující presumpci neviny informace umožňující ztotožnit poškozeného a podoba (včetně zvukových a obrazových záznamů) poškozeného mladšího 18 let a všech poškozených v případě závažných trestných činů, včetně obchodování s lidmi Informace z pravomocného rozsudku informace umožňující ztotožnit poškozeného a podoba poškozeného mladšího 18 let a všech poškozených v případě závažných trestných činů, včetně obchodování s lidmi jméno, příjmení a bydliště poškozeného mladšího 18 let a všech poškozených v případě závažných trestných činů, včetně obchodování s lidmi případně další informace, pokud je jejich zveřejnění zakáže soud

4 Svědek, poškozený, zúčastněná osoba Přípravné řízení ZÁKAZ ZVEŘEJNIT INFORMACE informace umožňující ztotožnit poškozeného a podoba poškozeného mladšího 18 let a všech poškozených v případě závažných trestných činů, včetně obchodování s lidmi jakékoli informace (tedy jméno, příjmení, adresa, konkrétnější údaje) o totožnosti podezřelého, obviněného, svědka, poškozeného a osoby zúčastněné na řízení Hlavní líčení (projednávání u soudu) informace umožňující ztotožnit poškozeného a podoba a podoba poškozeného mladšího 18 let a všech poškozených v případě závažných trestných činů, včetně obchodování s lidmi Informace z pravomocného rozsudku informace umožňující ztotožnit poškozeného a podoba a podoba poškozeného mladšího 18 let a všech poškozených v případě závažných trestných činů, včetně obchodování s lidmi

5 Zveřejnění informací se souhlasem poškozeného Výše uvedené informace lze zveřejnit s výslovným souhlasem poškozeného, nebo v případě, že tato osoba zemřela se souhlasem jejího manžela, partnera nebo dětí, nebo pokud nežijí jejich rodičů, nebo zákonného zástupce. Pokud tyto osoby nežijí, lze informace zveřejnit. Pokud poškozený zemřel, musí souhlas současně udělit všechny zmíněné pozůstalé osoby, neboť zveřejněním informací o trestném činu jsou dotčeny společně. Souhlas se nevyžaduje od těch pozůstalých osob, které jsou pachateli trestného činu, ohledně něhož se souhlas vyžaduje. Poškozený (nebo další osoby, které souhlas udělují) musí chápat, za jakým účelem souhlas dávají, kterému médiu, v jakém rozsahu a na jak dlouhou dobu. Souhlas musí být výslovný, tj. nestačí, že poškozený informace sám poskytuje. Souhlas se vztahuje pouze k osobě, která jej udělila, pokud je v jedné kauze tedy poškozených víc, je třeba ke zveřejnění informací o ostatních poškozených (jména, účast na kauze) mít i jejich souhlas. Při udělování souhlasu nesmí být na poškozeného vyvíjen nátlak nebo nesmí být záměrně uváděn v omyl, např. sdělením, že jiná média věc již zveřejnila, že se zveřejněním souhlasí orgány činné v trestním řízení či že ostatní poškození se zveřejněním již souhlasili. Nesmí být zneužito zranitelnosti poškozeného, zejména ne v situaci bezprostředně následující po traumatickém zážitku. Souhlas může osoba, která jej udělila kdykoli odvolat. Souhlas nemusí být písemný ani nemusí být dán předem. Tento postup lze však pouze doporučit, protože média jsou v zásadě povinna kdykoli prokázat, že informaci, kterou o poškozených zveřejnila, zveřejnila s jejich vědomým, dobrovolným a výslovným souhlasem. Příklad: Romská rodina byla napadena v místě bydliště na malém městě. Těsně po incidentu napadení hovořili s médii o tom, jak je útok zasáhl. Jejich výroky byly pochopitelně velmi emotivní. Zveřejnění informací v souvislosti s pátráním po osobách nebo za účelem dosažení účelu trestního řízení Nastávají situace, kdy je informování veřejnosti naopak v zájmu osob ohrožených trestnou činností nebo v zájmu odhalování trestné činnosti. Veřejnosti lze tedy sdělit informace nezbytné pro pátrání po osobách, ať pohřešovaných nebo podezřelých, tak informace, které mohou vést k odhalení trestného činu. Příklad: V roce 2010 se ztratila malá Anna. Policie využila spolupráce s médii k tomu, aby zveřejnila portrét, jméno a další údaje pohřešované. Ta byla později nalezena mrtvá. Média začala zpětně anonymizovat údaje o poškozené. Takový postup byl však zcela nadbytečný, médiím nemohl hrozit žádný postih za informace zveřejněné pouze v souvislosti s pátráním po zmizelé Anně. Postih mohl následovat pouze za zveřejnění informací o dalším průběhu objasňování trestné činnosti. Zveřejnění informací ve veřejném zájmu Informace, které je jinak zakázáno zveřejnit, je možné zveřejnit v tzv. veřejném zájmu, a to za podmínky, že tento veřejný zájem nepřevyšuje nad právem na ochranu soukromí

6 dotčené osoby. Jakkoli zákon nedefinuje veřejný zájem, lze konstatovat, že se jedná o takový zájem, jenž prospívá široké veřejnosti, nikoli pouze její části. Zda existuje či neexistuje veřejný zájem na zveřejnění konkrétní informace, je nutné posuzovat individuálně. Obecně lze říci, že zveřejňování osobních informací o obětech obchodování s lidmi spíše není dán, neboť ohrožuje jejich bezpečnost, soukromí a hrozí vznikem sekundární viktimizace. Veřejný zájem na informování by nastal tam, kde by se na obchodování s lidmi nebo vykořisťování podílel státní podnik, úředník státní správy či jiná veřejně činná osoba. Zveřejňování již jednou zveřejněných informací Řadu informací novináři a novinářky zveřejňují s tím, že již byly zveřejněny jinými subjekty, a že tedy není nutné totožnost poškozeného chránit. Zákaz zveřejnění informací se však týká každého subjektu jednotlivě. Každé médium musí disponovat individuálním souhlasem poškozeného nebo jeho pozůstalých se zveřejněním informací týkajících se jeho osoby. Profesní tajemství Zdrojem informací mohou být i pomáhající osoby přicházející do kontaktu s osobami podílejícími se na trestním řízení. Může jít o advokáty a advokátky, lékaře a lékařky, sociální pracovníky a pracovnice. Ti všichni jsou ve vztahu ke své klientele vázáni povinností mlčenlivosti, která jim zapovídá, bez předchozího souhlasu klienta či klientky zveřejňovat podrobnosti, jež se dotýkají jeho/její osoby či samotného případu. V některých případech mohou být pomáhající osoby povinnosti mlčenlivosti zbaveni tím, v jehož prospěch povinnost mlčenlivosti mají (klientem či klientkou), či soudem. K profesionálnímu přístupu novináře či novinářky tedy patří respektovat povinnost mlčenlivosti pomáhajících osob a nepřesvědčovat je k jejímu prolomení. Právo a povinnost chránit zdroj Ochrana zdroje informací patří k jednomu ze základních principů novinařiny. V situaci obchodování s lidmi může být zdrojem v zásadě kdokoli, v řadě případů též sama oběť či pomáhající organizace. Existuje řada důvodů k tomu, proč by měl/a novinář či novinářka chránit svůj zdroj ochrana zdroje, ať poškozené nebo pomáhající organizace před pomstou pachatele, přání poškozeného neřešit situaci právními prostředky a s celou věcí se vypořádat jiným způsobem, iregulérní status poškozeného migranta či migrantky. Ochranu zdroje informací předpokládá tiskový zákon, zákon o rozhlasovém a televizním vysílání i etické kodexy (např. Etický kodex České televize. Z této ochrany jsou však vyloučeny takové situace, kdy je povinností novináře či novinářky překazit ( 367 trestního zákoníku) či oznámit ( 368 trestního zákoníku) trestný čin, mezi tyto trestné činy patří i obchodování s lidmi. Při zveřejňování informací je dobré si také uvědomit, že povinnost oznámit trestný čin obchodování s lidmi se nevztahuje na osoby poskytující pomoc obětem trestných činů, a to zejména proto, aby neohrozily bezpečí a soukromí obchodovaných osob, které si nepřejí svoji situaci oznamovat.

7 Příklad: Významný rozsudek o ochraně zdroje vydal v roce 2004 Ústavní soud. Rozhodl, že ochrana zdroje se za určitých podmínek může týkat i těch trestných činů, vůči kterým obecně platí povinnost jejich spáchání oznámit. Dokumentarista M. Š. kontaktoval policii s tím, že má důležité informace o zmizení a násilné smrti významného diplomata, současně odmítl uvést zdroj této informace, avšak konstatoval, že obdobné informace jsou již policii známy, neboť jsou součástí spisu, nicméně dosud nebyly relevantním způsobem policií prověřeny. Orgán policie mu následně uložil pořádkovou pokutu, jež ho měla přimět k odtajnění zdroje. Ústavní soud konstatoval, že za situace, kdy policejní orgán disponoval dostatečnými informaci prakticky užitelnými k objasnění trestné činnosti a nevyužil je, musí být novináři garantováno právo ochrany zdroje. Osobnostní práva obětí Každá fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, soukromí, jména a osobních projevů. Zvýšenou úroveň ochrany, resp. posuzování závažnosti mediálních zásahů do osobnostních práv, lze očekávat u obětí trestné činnosti. Kromě trestněprávní ochrany se mohou poškození domáhat i ochrany dle občanského zákoníku. Pokud činností médií dojde k zásahu do osobnostních práv poškozených, mohou se dotčené osoby domáhat především upuštění od takových neoprávněných zásahů, poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, případně náhrady škody. Výše náhrady škody se stanoví s ohledem na způsobenou újmu. Sankce Porušení právních norem upravujících činnost novináře a novinářky může vést k uložení sankce či povinnosti kompenzovat škodu, která poškozenému vznikla v důsledku zveřejnění takové informace, které dotčenou osobu poškozuje, byla získána nelegálně či nedůvodně zasahuje do jejího soukromí, cti či pověsti. Pokud neoprávněným zveřejněním, sdělením či zpřístupněním osobních údajů získaných v souvislosti s trestním řízením (či jiným výkonem veřejné moci) dojde ke způsobení vážné újmy na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají, dopustí novináři a novinářky (a též samy oběti či pomáhající osoby) dopustit trestného činu Neoprávněného nakládání s osobními údaji ( 180 trestního zákoníku). Ke spáchání trestného činu postačí i neúmyslné zveřejnění, sdělení či zpřístupnění osobních údajů. Zejména v případě závažných trestných činů, včetně obchodování s lidmi, vzniká újma na osobních právech obětí téměř jakýmkoli zveřejněním jejich osobních údajů. Novináři a novinářky a další osoby se mohou porušením 8a 8d trestního zákoníku dopustit správního deliktu spočívajícího v porušení zákazu zveřejnění osobních údajů stanoveného jiným právním předpisem ( 44a a 45a zákona č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů). V takovém případě hrozí pokuta až 5 milionu korun. Etické limity Kromě právních limitů jsou novináři/ky vázáni i Etickými kodexy příslušného média, pro které pracují. Etické kodexy upravují jak přístup k obětem, tak zveřejňování informací dotýkajících se soukromí třetích osob a ochranu informačního zdroje.

8 Příklady etických kodexů Etický kodex České televize ( Etický kodex novináře (Syndikát novinářů) ( Kodex Českého rozhlasu ( Principy respektujícího a nezraňujícího rozhovoru s člověkem, který prožil traumatickou zkušenost Chovej se tak, jak by si chtěl, aby se jiní v podobné situaci chovali k tobě Získej informovaný souhlas s rozhovorem pro média Nezačínej nejtěžší otázkou Klaď otevřené otázky Ujišťuj se v průběhu rozhovoru, že obsahu nějak rozumíš, avšak nepřerušuj ihned, pokud jsou některé vyřčené informace nejasné či nedávají při poslechu smysl Reflektuj vlastní tónu hovoru i řeči těla, vyvaruje se hodnotově podbarvených vět obsahující měl jste a otázek, které mohou působit obviňujícím způsobem např. proč jste neudělala to či ono Pokud nastane krizová situace, zůstaň klidný a vyjadřuj podporu Nebuď překvapen/a, dlouhým nepřerušovaným tokem slov. Nepřerušuj líčení traumatické události příliš brzy. Věnuj čas a pozornost ukončení rozhovoru a doznění emocí. Pokud je to vhodné, nabídni kontakty na pomáhající organizace. Zdroj: In IUSTITIA, o.s.: Násilí z nenávisti, rasismus a média Etický kodex Deníků Vltava Labe Press Normy upravující činnost médií a postavení obětí zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon) zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání zákon 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím zákon č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři zákon č.483/1991 Sb., o České televizi zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů zákon č. 148/1998 Sb. o ochraně utajovaných skutečností zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů

9 zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Použité a doporučené zdroje DOLEŽALOVÁ, Dagmar, Média a trestní řízení. Bakalářská práce. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity. JIRÁK, Jan a KÖPPLOVÁ, Barbara, Média a společnost. 2. vyd. Praha: Portál JIRÁK, Jan a KÖPPLOVÁ, Barbara, Masová média. Praha: Portál KALIBOVÁ, Klára (ed.), Násilí z nenávisti, rasismus a média. Praha: In IUSTITIA. Dostupné z: KUNCZIK, Michael, Základy masové komunikace. Praha: Karolinum. OSVALDOVÁ, Barbora, Etika médií v teorii a praxi. In: PUNČOCHÁŘ, Jan (ed.). Deset let od přijetí Etického kodexu novináře. Praha: SNČR, s Dostupné také z: PÁLENÍK, Ondřej, Zveřejňování informací o obětech trestné činnosti po novele náhubkového zákona: Ochrana osobnosti a svoboda projevu. Bakalářská práce. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykova Univerzita. VYMĚTAL, Štěpán, VITOUŠOVÁ, Petra, ČÍRTKOVÁ, Ludmila, KLOUBEK, Martin a kol., Novináři a oběti trestných činů. Praha: Themis. Autorka: Klára Kalibová

10 M E D I A L I Z A C E T R E S T N É Č I N N O S T I Z P O H L E D U O R G Á N Ů Č I N N Ý C H V T R E S T N Í M Ř Í Z E N Í Média mohou významně zasáhnout do procesu objasňování či stíhání trestné činnosti, a to jak pozitivně, tak i negativně. Medializace kauz může mít též vliv na změnu způsobů, jakými se trestná činnost páchá. Medializace pomáhá v případech, kdy je potřeba, aby se do řešení zapojila veřejnost. Jde především o stíhání násilných či majetkových trestných činů. Příkladem může být přepadení benzínové čerpací stanice, obchodu či banky, objektů, které jsou chráněny kamerovými systémy. Zveřejnění takových kauz s sebou přináší vyšší šance na objasnění trestného činu. Je totiž naděje, že někdo pachatele zachyceného na kamerovém záznamu pozná, že si zapamatoval registrační značku auta, které parkovalo poblíž apod. Medializace může být užitečná též při pátrání po pohřešovaných, kteří mohou být oběťmi trestné činnosti. Medializace naopak může škodit tehdy, pokud prostřednictvím médií může být pachatel varován. Jde zpravidla o hospodářské delikty a organizované trestné činnosti včetně obchodování s lidmi. Takové trestné činy se prověřují dlouhou dobu. Díky medializaci dochází ke zmaření důkazů, a tím pádem i zmaření postihu pachatele. V těchto, většinou sofistikovaných, případech bývá totiž pachatel policii dlouho znám. Hledají se však důkazy, pomocí kterých by ho bylo možné usvědčit. Zveřejnění informací o tom, že prověřování takové kauzy probíhá, s sebou přináší rizika zničení důkazů či zmizení pachatele. Medializace může mít vliv na modus operandi páchání trestné činnosti. U obchodování s lidmi a další sofistikované organizované trestné činnosti se způsob páchání kriminality rychle vyvíjí. Pachatelé se učí, jak obejít zákon, aby svůj postih zmírnili či zcela eliminovali. Nestává se, že by se k činu přiznali. Naopak se na základě informací z médií ve svých strategiích páchání trestné činnosti zdokonalují. Např. pro skutkovou podstatu trestného činu obchodování s lidmi je podstatným znakem nedobrovolnost jednání oběti, nemožnost svobodně se rozhodovat a závislost na pachateli. V některých případech, které již byly objasněny, bylo v případech cizinců a cizinek jako prostředku donucení k setrvání na místě, kde pracovali či poskytovali sexuální služby, použito odebrání dokladu totožnosti. Po vynesení rozsudku média informovala o podrobnostech případu a zmínila odebrání pasů jako skutečnost stěžejní pro vynesení odsuzujícího rozsudku. Lze tedy předpokládat, že pachatelé podobné trestné činnosti tuto informaci z médií získali a následně pozměnili způsob, jak donutit oběti, aby setrvaly na místě a pracovaly za vykořisťujících podmínek či nedobrovolně poskytovaly sexuální služby. Například si nechali od oběti podepsat prohlášení, že průkaz totožnosti zůstane uschován v sejfu, aby nedošlo k jeho ztrátě, případně průkazy totožnosti obětem ponechali a vymysleli jiný způsob, jak je přinutit k požadované činnosti, např. užitím násilí, zadržování výplaty apod. V případech vyšetřování trestné činnosti mají orgány činné v trestním řízení možnost zvážit, zda poskytnutím informací médiím nedojde ke zmaření objasnění trestné činnosti. Rizika může přinést i skutečnost, že média z částečně zveřejněných informací poskládají jiný, vlastní příběh.

11 Demotivující je pro orgány činné v trestním řízení i neustávající kritika ze strany veřejnosti či některých médií. Pokud trestní stíhání nezahájí, je jejich rozhodnutí vnímáno jako závažné pochybení. S negativní reakcí se ale u některých skupin mohou setkat i v opačném případě, tedy pokud trestní stíhání zahájí. Je zcela pochopitelné, že novinář či novinářka chtějí o případech vědět co nejvíce, a to i v raných stádiích vyšetřování. Měli by ale mít na paměti, že média by měla pracovat v zájmu veřejnosti. Způsob, jakým se získanými informacemi naloží, tedy nakonec závisí na jejich morálce a etice. Autor: bývalý zaměstnanec Policie ČR SKPV