Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta. Kateřina Verostová. Znalecké dokazování. Diplomová práce

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Kateřina Verostová Znalecké dokazování Diplomová práce Olomouc 2011

2 Já, níže podepsaná Kateřina Verostová, autorka diplomové práce na téma Znalecké dokazování, které je literárním dílem ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dávám tímto jako subjekt údajů svůj souhlas ve smyslu 4 písm. e) zákona č. 121/2000 Sb. správci Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, Olomouc , Česká republika ke zpracování osobních údajů v rozsahu: jméno a příjmení v informačním systému, a to včetně zařazení do katalogů, a dále ke zpřístupnění jména a příjmení v katalozích v informačních systémech Univerzity Palackého, a to včetně neadresného zpřístupnění pomocí metod dálkového přístupu. Údaje mohou být takto zpřístupněny uživatelům služeb Univerzity Palackého. Realizace zpřístupnění zajišťuje ke dni tohoto prohlášení vnitřní složka Univerzity Palackého, kterou je Informační centrum Univerzity Palackého. Souhlas se poskytuje na dobu ochrany autorského díla dle zákona č. 121/2000 Sb. Prohlašuji tímto, že jsem svou diplomovou práci zpracovala sama, pouze s využitím pramenů v práci uvedených." V Olomouci dne

3 Poděkování: Tímto bych chtěla poděkovat JUDr. Lence Konrádové, vedoucí své diplomové práce, za její cenné odborné rady a metodickou pomoc při zpracování diplomové práce. 3

4 Obsah Seznam použitých zkratek Úvod Dokazování Pojem Základní zásady dokazování Předmět a rozsah dokazování Průběh dokazování Důkazní prostředky Znalecké dokazování Pojem Právní úprava znaleckého dokazování Právní úprava v trestním řádu Zákon o znalcích a tlumočnících Vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících Znalec Pojem Znalci ad hoc Jmenování a odvolání znalce Jmenování znalce Odvolání znalce Seznam znalců a tlumočníků Práva a povinnosti znalce Výkon činnosti znalce, konzultant znalce Odměňování znalců Znalečné Náhrada nákladů

5 4.7.3 Vyúčtování, řízení o znalečném Znalec v trestním řízení Přibrání znalce Poučení znalce Vyloučení znalce Odepření podání znaleckého posudku Podjatost znalce Námitky Znalecká činnost ústavů Pojem Posudek ústavu Odměna a náhrada nákladů Znalecký posudek a další formy uplatnění odborných znalostí v rámci trestního řízení Uplatnění odborných znalostí v rámci trestního řízení Odborné vyjádření vs. znalecký posudek Znalecký posudek Pojem Náležitosti znaleckého posudku Příprava znaleckého posudku Podávání znaleckého posudku a výslech znalce Hodnocení znaleckého posudku Znalecký posudek předložený stranou Právní úprava de lege ferenda novela zákona o znalcích a tlumočnících Zahraniční právní úprava Právní úprava znaleckého dokazování v Rakousku Právní úprava znaleckého dokazování v SRN

6 10 Závěr Bibliografie Abstrakt Klíčová slova

7 Seznam použitých zkratek tr. řád zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů tr. zákoník zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. ZSM zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ZZT zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů sp. zn. spisová značka ÚS Ústavní soud ČR c. d. citované dílo 7

8 1 Úvod Pod souslovím znalecké dokazování se většině z nás vybaví pouze nepatrná část z celé škály oborů, v nichž mohou osoby znalců působit. K uplatnění jejich odborných znalostí, a to nejen pro účely trestního řízení, dochází v téměř nepředstavitelném množství rozličných oblasti, čímž je umožněno precizní vyřešení téměř každé odborné otázky. Tato skutečnost je také jedním z mnoha důvodu, proč je znalecký posudek významným a velmi specifickým důkazním prostředkem v rámci trestního řízení. Jen těžko si totiž lze představit, že by osoba soudce byla kromě oblasti práva odborně vzdělána kupříkladu také v oboru zdravotnictví, a k tomu měla stejné odborné znalosti rovněž v oboru ekonomie, stavebnictví a dalších oborech. S problematikou znaleckého dokazování v rámci trestního řízení jsem měla možnost blíže se seznámit při své odborné stáži na trestním oddělení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci. Právě zde jsem v průběhu své účasti na veřejných zasedáních a rovněž při konzultacích s jednotlivými členy senátů, zejména s odbornou garantkou své praxe JUDr. Lenkou Konrádovou, zjistila, jak významným důkazním prostředkem může znalecký posudek v rámci trestního řízení být. Cenné zkušenosti, které jsem v průběhu praxe získala, bych ráda promítla i do této práce. Cílem mé diplomové práce bude komplexně vymezit pozici znaleckého dokazování v rámci českého trestního procesu. Za tímto účelem se nejprve budu zabývat dokazováním v trestním řízení obecně, přičemž svou pozornost zaměřím na základní zásady dokazování, neboť tyto hrají rovněž v oblasti znaleckého dokazování nezanedbatelnou úlohu. Poté se již budu věnovat znaleckému dokazování samotnému, přičemž se nejprve zaměřím na právní úpravu této oblasti, pokusím se přiblížit osobu znalce obecně a následně specifikuji jeho postavení v rámci trestního řízení. Samostatnou částí mé diplomové práce bude přiblížení znalecké činnosti ústavů. Dále se zaměřím na problematiku znaleckého posudku jakožto významného důkazního prostředku, který rovněž neopominu porovnat s odborným vyjádřením. V této, ale rovněž i v dalších částech své práce se pokusím zachytit také praktické dopady novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. Na závěr své diplomové práce se budu zabývat připravovanou novelou zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, přičemž podrobněji rozeberu pouze vybrané 8

9 instituty této právní úpravy, neboť by zachycení všech změn a rozebrání veškerých jejich důsledků odpovídalo rozsahu samostatné práce. Součástí mé diplomové práce bude rovněž srovnání české právní úpravy znaleckého dokazování s právní úpravou této problematiky v Rakousku a ve Spolkové republice Německo. Má práce zachytí stav podle právní úpravy platné k 31. prosinci

10 2 Dokazování 2.1 Pojem Pro správné pochopení významu dokazování pomocí znaleckého posudku, jakožto specifického důkazního prostředku, je nutné zaměřit pozornost nejprve na pojem dokazování obecně. Dokazování je bezesporu možné považovat za jeden z klíčových prvků trestního řízení, který se uplatňuje nejen v rámci hlavního líčení 1, ale v určité míře rovněž ve všech ostatních stádiích trestního řízení. Pod tímto pojmem rozumíme zákonem 2 upravený postup orgánů činných v trestním řízení, jehož úkolem je poznání skutkových okolností důležitých pro další postup těchto orgánů a v konečné fázi také pro rozhodnutí 3. Z uvedené definice je zřejmé, že dokazování slouží nejen k obstarání podkladů důležitých pro další řízení, ale rovněž pro rozhodování orgánů činných v trestním řízení. Průběh dokazování a zejména závěry, jež vyplynou z hodnocení důkazů, mohou významně ovlivnit konečné rozhodnutí v dané věci. 4 Dokazování je samostatně upraveno v hlavě páté trestního řádu a rovněž v některých dalších ustanoveních tohoto právního předpisu. Tato úprava se vztahuje na všechna stádia trestního řízení a rovněž na všechny úkony orgánů činných v trestním řízení, jestliže v rámci nich dochází k provádění dokazování Základní zásady dokazování Stejně jako všechny ostatní oblasti nejen trestního práva je rovněž právo důkazní ovládáno základními zásadami. Trestní řád v ustanovení 2 stanoví základní zásady dokazování v trestním řízení, jimiž jsou: a) zásada presumpce neviny, b) zásada vyhledávací, 1 Novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., která nabyla účinnosti dne , bylo těžiště dokazování přeneseno právě do hlavního líčení. 2 Tímto zákonem je zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. 3 MUSIL, Jan, KRATOCHVÍL, Vladimír, ŠÁMAL, Pavel. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s Na tomto místě bych ráda zdůraznila, že pro orgány činné v trestním řízení je právě dokazování jedinou možností, jak získat podklady pro rozhodnutí o skutku, kterého se nijak neúčastnily ani jej osobně nevnímaly, neboť se stal v minulosti v jejich nepřítomnosti. 5 ŠÁMAL, Pavel. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s

11 c) zásada ústnosti, d) zásada bezprostřednosti, e) zásada volného hodnocení důkazů, f) zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, g) zásada veřejnosti, h) zásada přiměřenosti (zásada zdrženlivosti). Zásada presumpce neviny je upravena v 2 odst. 2 tr. řádu, který stanoví, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vyslovena vina, nelze na toho, proti němuž se vede řízení, hledět, jako by byl vinen. Z uvedeného tedy vyplývá, že vinu je třeba prokázat úplně a nepochybně, jinak se uplatní pravidlo in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Naproti tomu nemusí obviněný nijak dokazovat svoji nevinu, je to pouze jeho právo, nikoliv povinnost. Ze způsobu obhajoby obviněného rovněž nelze usuzovat na jeho vinu. 6 Zásada vyhledávací je jedním z projevů zásady oficiality. Můžeme ji nalézt v ustanovení 2 odst. 5 tr. řádu a stanovuje povinnost orgánů činných v trestním řízení postupovat v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestním řádu a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny objasňovat i bez návrhu stran, tedy z vlastní iniciativy, okolnosti svědčící jak ve prospěch, tak také v neprospěch obviněného. Zákon dále stanoví, že je doznání obviněného nezbavuje povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. 7 Zásada ústnosti je vymezena 2 odst. 11 tr. řádu, kde je stanoveno, že jednání před soudy je ústní a dále, že důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného se provádí jejich výslechem. V následujícím odstavci 2 tr. řádu, tedy v odst. 12, je upravena zásada bezprostřednosti. Dle této smí soud při rozhodování přihlédnout pouze k těm důkazům, jež byly provedeny při konkrétním jednání. Významnou zásadou je zásada volného hodnocení důkazů. Tato je upravena v 2 odst. 6 tr. řádu, který zní: Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností 6 MUSIL, Jan, KRATOCHVÍL, Vladimír, ŠÁMAL, Pavel: c.d., s Ustanovení 2 odst. 5 věta druhá tr. řádu. 11

12 případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Pod pojmem hodnocení důkazů rozumíme myšlenkovou činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti pro rozhodnutí, hodnota pravdivosti a věrohodnosti a hodnota zákonnosti. 8 Zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností ( 2 odst. 5 tr. řádu) stanoví, že orgány činné v trestním řízení provádějí dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu věci potřebného pro konkrétní rozhodnutí bez důvodných pochybností. To jinak řečeno znamená, že shromážděné důkazy musí postačovat pro rozhodnutí o vině či nevině obžalovaného. 9 Zásadu veřejnosti upravenou v 2 odst. 10 tr. řádu není dle mého názoru třeba nijak detailně rozebírat. Jak vyplývá již z jejího názvu, trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. 10 Z tohoto pravidla jsou však stanoveny určité výjimky. 11 Zásada přiměřenosti (zdrženlivosti) přistoupila k ostatním zásadám trestního řízení po novele s účinností od Klade důraz na to, aby orgány činné v trestním řízení při zjišťování relevantních skutečností co nejméně zasahovaly do základních práv a svobod občanů Předmět a rozsah dokazování Skutečnosti, které je v trestním řízení nutno dokazovat, neboť jsou důležité pro rozhodnutí, označujeme jako předmět dokazování. Tento je demonstrativně vymezen přímo trestním řádem, v ustanovení 89 odst. 1 tr. řádu. Na základě tohoto ustanovení je možné rozlišit tři okruhy skutečností, které je třeba dokazovat, a jsou tedy předmětem dokazování. Jsou jimi jednak okolnosti důležité pro rozhodnutí ve věci samé, dále okolnosti vedoucí k trestné činnosti a umožňující její spáchání a nakonec okolnosti důležité pro postup trestního řízení. 14 Kromě těchto okruhů je 8 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní: podle novelizované právní úpravy účinné od Praha: Leges, 2010, s MUSIL, Jan, KRATOCHVÍL, Vladimír, ŠÁMAL, Pavel: c. d., s Ustanovení 2 odst. 10 tr. řádu. 11 Veřejnost je dle 54 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů vyloučena např. v případě, kdy obžalovaným je osoba mladistvá, ledaže by tato osoba veřejné konání navrhla. 12 Jedná se o již zmiňovanou novelu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. 13 JELÍNEK, Jiří a kol. (2010): c. d., s MUSIL, Jan, KRATOCHVÍL, Vladimír, ŠÁMAL, Pavel: c. d., s

13 rovněž nezbytné dokazovat okolnosti, jež jsou potřebné pro hodnocení pravdivosti a věrohodnosti jednotlivých prováděných důkazů. 15 S pojmem předmět dokazování úzce souvisí pojem rozsah dokazování, pod kterým rozumíme okruh důkazů, které jsou třeba pro zjištění předmětu dokazování, a rovněž také kvalitu těchto důkazů. Rozsah dokazování závisí na povaze a stádiu konkrétního případu. 16 Je třeba zdůraznit, že vždy musí dojít k dokázání viny, neboť pouhé podezření, byť by bylo nevyvrácené, k odsouzení nepostačí Průběh dokazování Každé ze stádií trestního procesu má svůj specifický účel, který má vliv také na průběh dokazování v daném stádiu. Procesní dokazování zpravidla začíná zahájením trestního stíhání dle 160 odst. 1 tr. řádu, přičemž v rámci přípravného řízení probíhá pouze ve zúženém rozsahu. 18 Těžiště dokazování se nachází až v hlavním líčení, kdy dochází k nejkomplexnějšímu a rovněž nejširšímu provádění důkazů. 19 Dokazování můžeme rozdělit do tří základních fází, které od sebe však není možné zřetelně oddělit, neboť se vzájemně prolínají a úzce spolu souvisí. Těmito fázemi jsou: a) vyhledávání důkazů, kdy povinností orgánů činných v trestním řízení je vyhledávat vše, co může být použito jako důkazní prostředek, b) provedení a procesní zajištění důkazů, při kterém dochází k provedení a následně také k procesnímu zajištění všech vyhledaných důkazů, c) prověrka a vyhodnocení důkazů, jež slouží k tomu, aby každý z důkazů byl prověřen v jednotlivostech a následně ve vzájemných souvislostech s ostatními důkazy. V rámci této fáze se hodnotí závažnost, zákonnost a pravdivost důkazů NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kol. Trestní právo procesní. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s JELÍNEK, Jiří a kol. (2010): c. d., s CÍSAŘOVÁ, Dagmar, FENYK, Jaroslav, GŘIVNA, Tomáš a kol. Trestní právo procesní. Praha: ASPI, 2008, s Zde se projevuje vliv novely provedené zákonem č. 265/2001 Sb., která podstatně zúžila rozsah dokazování v přípravném řízení. 19 MUSIL, Jan, KRATOCHVÍL, Vladimír, ŠÁMAL, Pavel: c. d, s FRYŠTÁK, Marek, KREJČÍ, Zdeněk. Postavení znalce v trestním řízení. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s

14 2.5 Důkazní prostředky Důkazní prostředky, ze kterých je možné čerpat důkazy, demonstrativně uvádí ustanovení 89 odst. 2 tr. řádu, který stanoví, že: Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Z této definice tedy vyplývá, že důkazním prostředkem může být jakýkoliv zdroj, z něhož orgán činný v trestním řízení může čerpat zjištění důležitá pro další průběh trestního řízení, resp. pro své rozhodnutí. 21 Nositeli těchto informací označujeme jako prameny důkazů. Těmi mohou být buď osoby, nebo věci. 22 Z ustanovení 89 odst. 2 tr. řádu dále vyplývá, že důkaz může vyhledat, předložit nebo navrhnout jeho provedení každá ze stran a že skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu. Toto ustanovení tedy dává rovněž účastníkům trestního řízení (obviněný, resp. obžalovaný a jeho obhájce, poškozený a další) možnost předkládat důkazy. 23 Od důkazního prostředku, který bývá definován jako postup použitý ke zjištění předmětu dokazování, musíme odlišovat pojem důkaz, pod kterým chápeme přímý poznatek o předmětu dokazování, jenž je v procesu dokazování získán za pomoci důkazní prostředku. 24 Důležitým ustanovením je rovněž 89 odst. 3 tr. řádu, který zakazuje použít v řízení důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení, a to s jednou výjimkou v případě, kdy by došlo k použití tohoto důkazu proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila. Tímto ustanovením se přejímá závazek, který vyplývá z Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, kterou je vázána také Česká republika CÍSAŘOVÁ, Dagmar, FENYK, Jaroslav, GŘIVNA, Tomáš a kol.: c. d., s FRYŠTÁK, Marek, KREJČÍ, Zdeněk.: c. d., s Možnost obstarat a předložit důkazy mají strany teprve od účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 292/1993 Sb. 24 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef a kol.: c. d., s JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád: s poznámkami a judikaturou. Praha: Leges, 2009, s

15 3 Znalecké dokazování 3.1 Pojem Poté, co jsme se zabývali pojmem dokazování obecně, můžeme svou pozornost zaměřit na dokazování znalecké, jež je jedním z důkazních prostředků. Problematika dokazování prostřednictvím posudků vypracovaných odbornými znalci je upraveno v ustanoveních tr. řádu. Znalci jsou orgány činnými v trestním řízení přibírání v okamžiku, kdy je k posouzení a objasnění určité otázky významné pro dokazování třeba odborných znalostí. 26 Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. výrazným způsobem upravila řešení odborných otázek v rámci trestního řízení. Stanovila, že k vyžádání znaleckého posudku přistoupí orgány činné v trestním řízení až tehdy, jestliže pro složitost posuzované otázky nepostačí odborné vyjádření (na rozdíl od právní úpravy platné do , která vycházela z toho, že k posouzení odborných otázek má být zásadně vyžádán znalecký posudek, a jen v jednoduchých případech bylo možné spokojit se s potvrzením nebo odborným vyjádřením příslušného orgánu, o jehož správnosti nevznikaly pochybnosti). 27 Nutnost znaleckého zkoumání je pro určité případy stanovena přímo trestním řádem. Ze zákona rovněž vyplývají situace, v nichž je k vypracování znaleckého posudku obligatorně nutno přibrat znalce dva tak je tomu v případě pitvy mrtvoly dle 115 tr. řádu a dále v případě vyšetření duševního stavu mladistvého dle 58 odst. 1 ZSM. 3.2 Právní úprava znaleckého dokazování Právní úprava v trestním řádu Znalecké dokazování je v trestním řádu upraveno v samostatném oddílu, a to v rámci hlavy páté části první tr. řádu, která se zabývá problematikou dokazování. Konkrétně se jedná o ustanovení tr. řádu, jež tvoří čtvrtý oddíl již zmiňované hlavy páté tr. řádu. Těchto několik paragrafů však neobsahuje úpravu komplexní, a proto 111 tr. řádu dále odkazuje na použití zvláštních právních 26 FRYŠTÁK, Marek a kol. Trestní právo procesní. 2. vydání. Ostrava: Key Publishing s.r.o., 2009, s ŠÁMAL, Pavel: c. d., s

16 předpisů, které upravují ustanovení znalce, způsobilost k funkci znalce a vyloučení z ní, právo odepřít provedení znaleckého úkonu, slib znalce a připomenutí povinností před provedením znaleckého úkonu a také náhradu hotových výloh a odměnu za znalecký úkon (znalečné). 28 Těmito zvláštními právními předpisy jsou jednak zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a dále vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. Také v rámci řízení v trestních věcech mladistvých dochází k uplatnění 111 tr. řádu, neboť zákon o soudnictví ve věcech mládeže žádné ustanovení upravující použití zvláštních právních předpisů o znalcích neobsahuje. 29 Ustanovení týkající se problematiky znalců a znaleckého dokazování můžeme nalézt rovněž v dalších částech trestního řádu. Jako příklad bych uvedla 210 a následující tr. řádu, ve kterých je upraveno dokazování v hlavním líčení, tedy i provádění znaleckého dokazování, konkrétně výslechu znalce. Velký význam v oblasti právní úpravy znaleckého dokazování měla novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb., účinná od Její dopad se pokusím zachytit v následujících částech této práce Zákon o znalcích a tlumočnících Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, nabyl účinnosti 1. července Od této doby došlo pouze k jedné novelizaci tohoto zákona. 30 Jak napovídá již název tohoto zákona, kromě znalců upravuje rovněž otázky týkající se tlumočníků a výkonu tlumočnické činnosti. Účel této právní úpravy je definován hned v ustanovení 1 zákona, kde je stanoveno, že: Účelem zákona je zajištění řádného výkonu znalecké a tlumočnické činnosti v řízení před státními orgány a orgány, na které přešly úkoly státních orgánů, jakož i znalecké a tlumočnické činnosti prováděné v souvislosti s právními úkony občanů nebo organizací. V dalším odstavci citovaného paragrafu navazuje negativní vymezení okruhu právních vztahů upravených tímto zákonem. Zde je zakotveno, že se zákon nevztahuje na podávání posudků, které je upraveno jinými předpisy, a na podávání posudků, které neslouží potřebám řízení před státními orgány ani nejsou 28 Ustanovení 111 odst. 1 tr. řádu. 29 ŠÁMAL, Pavel: c. d., s Novelizace provedená zákonem č. 322/2006 Sb., kterým byla odměna znalců zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je znalec povinen z odměny odvést dle zvláštního právního předpisu. 16

17 v souvislosti s právními úkony občanů a organizací; zejména se nevztahuje na expertní činnost související s plněním úkolů organizací. Z uvedeného je tedy patrné, že zákon směřuje k regulaci té znalecké (a tlumočnické) činnosti, která je podkladem pro činnost orgánů veřejné moci, a to zejména soudů a orgánů veřejné moci, či právních úkonů dalších osob. Znalecká a tlumočnická činnost je pojata jako specifická činnost regulovaná právem, nad jejímž výkonem prostřednictvím svých orgánů dohlíží stát. 31 Zákon se skládá z 29 paragrafů členěných do pěti oddílů. Oddíl první definuje účel a rozsah právní úpravy. Ve druhém oddílu jsou upraveny otázky týkající se znalců a tlumočníků zapsaných do seznamu, konkrétně jmenování, výkon činnosti, odměňování a náhrada nákladů a rovněž odvolání z funkce. Třetí oddíl se vztahuje na znaleckou činnost ústavů a čtvrtý oddíl na znalce (a tlumočníky) nezapsané do seznamu znalců a tlumočníků. V posledním, pátém oddílu jsou obsažena přechodná a závěrečná ustanovení Vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících (dále také prováděcí vyhláška ), byla vydána na základě zmocňovacího ustanovení obsaženého v ustanovení 26 zákona o znalcích a tlumočnících a nabyla účinnosti stejného dne jako zákon, k jehož provedení byla vydána, tedy 1. července Počet novelizací prováděcí vyhlášky je četnější než v případě zákona o znalcích a tlumočnících. K její novelizaci došlo celkem čtyřikrát, přičemž se většinou jednalo o úpravy týkající se odměňování, zejména navýšení sazeb odměn. Prováděcí vyhláška, která blíže specifikuje některé instituty upravené zákonem o znalcích a tlumočnících, se skládá z pěti částí a jedné přílohy. Část první se týká řízení znalecké a tlumočnické činnosti, tedy jmenování a odvolávání znalců a tlumočníků, jejich výběru pro funkci a ověřování podmínek pro jmenování a výkon činnosti a postupu při zániku funkce znalce či tlumočníka, dále upravuje seznamy znalců a tlumočníků i ústavů a rovněž stanoví podmínky použití znalecké a tlumočnické pečeti a znaleckého a tlumočnického deníku. V části druhé je upraven výkon znalecké a tlumočnické činnosti, zejména přibírání znalců a tlumočníků 31 DÖRFL, Luboš. Zákon o znalcích a tlumočnících. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s

18 státními orgány, lhůty k provedení úkonu, náležitosti znaleckého posudku a rovněž znalecké posudky a tlumočnické úkony prováděné mimo řízení, tedy na základě dohody znalců či tlumočníků s občany nebo organizacemi. Další dvě části vyhlášky upravují odměňování, a to část třetí odměňování ústavů a část čtvrtá odměny a náhrady nákladů za znalecké posudky a tlumočnické úkony, včetně řízení o nich. Poslední část, část pátá, obsahuje všeobecná a závěrečná ustanovení. Velmi důležitou součástí vyhlášky je rovněž její příloha, v níž jsou stanoveny paušální částky odměn a náhrady nákladů za znalecké posudky. 18

19 4 Znalec 4.1 Pojem Znalec bývá definován jako osoba se speciálními odbornými znalostmi a vědomostmi v určitém oboru 32, která své znalosti a vědomosti využívá k objasnění důležitých skutečností, které v trestním řízení vyžadují odborného posouzení. 33 Jedná se o osobu odlišnou od orgánů činných v trestním řízení i stran řízení, neboť tyto zpravidla nemají potřebné odborné znalosti. I kdyby orgány činné v trestním řízení, příp. procesní strany dostatečnými odbornými znalostmi disponovaly, pro zajištění objektivity, nestrannosti a nepodjatosti by k objasnění odborných otázek přesto bylo nutné obstarat znalecký posudek. 34 Na základě výše podané definice, tedy že úkolem znalce je objasnění určitých skutečností důležitých pro trestní řízení, by zřejmě bylo možné dospět téměř k takovému závěru, že znalec je totožný s osobou svědka. Tak tomu však rozhodně není, neboť mezi znalcem a svědkem existuje mnoho důležitých rozdílů, které spočívají jednak ve způsobu, jakým znalosti o skutečnostech nabývá, a dále také ve výše uvedeném rozdílu souvisejícím se zastupitelností uvedených osob. Svědek v rámci trestního řízení vypovídá o skutečnostech, které vnímal svými smysly, tedy viděl, slyšel apod. Z uvedeného je zřejmé, že se jedná o nezastupitelnou osobu. Oproti tomu znalec se se skutečnostmi, o kterých má podávat posudek na základě svých odborných znalostí, seznamuje až v průběhu trestního řízení studiem spisu či ohledáním, a to z materiálů, které mu poskytne orgán činný v trestním řízení. Takto si může znalosti o skutečnostech opatřit jakákoliv osoba s potřebnými odbornými znalostmi, a znalec je tedy zastupitelný. 35 Jak vyplývá rovněž z judikatury 36, pozice svědka a znalce v rámci téhož trestního řízení je neslučitelná. Je tedy nemožné, aby osoba, která věc vnímala vlastními smysly a v dané věci bude vyslechnuta jako svědek, byla ve stejné věci přibrána také jako znalec. Funkci znalce mohou vykonávat osoby zapsané do seznamu znalců, ústavy nebo jiná pracoviště specializovaná na znaleckou činnost a vědecké ústavy, vysoké školy 32 Např. v oboru zdravotnictví, ekonomie, psychologie, stavebnictví a mnoha dalších. 33 JELÍNEK, Jiří a kol. (2009): c. d., s MUSIL, Jan, KRATOCHVÍL, Vladimír, ŠÁMAL, Pavel: c. d., s JELÍNEK, Jiří a kol. (2010): c. d., s Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 1 Tz 43/56 a rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne , sp. zn. 4 Tz 98/76. 19

20 a vědecké instituce. Za splnění podmínek vymezených v 24 ZZT mohou funkci znalce vykonávat i osoby nezapsané do seznamu znalců (znalci ad hoc), o nichž bude blíže pojednáno dále. 37 Od znalce je dále nutné odlišovat rovněž osobu konzultanta, jehož postavení v rámci trestního řízení upravuje ustanovení 157 odst. 3 tr. řádu. Zde je stanoveno, že státní zástupce nebo policejní orgán mohou v závažných a skutkově složitých věcech využít odborné pomoci konzultanta, který má znalosti ze speciálního oboru. O tomto přibrání je sepisován úřední záznam. Konzultant může v rozsahu nezbytném pro výkon jeho funkce se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu nahlížet do spisu a být přítomen při provádění úkonů trestního řízení, nesmí však do provádění úkonů zasahovat a je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se v průběhu trestního řízení dozvěděl. Výsledkem činnost konzultanta není vyhotovení znaleckého posudku, ale pouze poskytnutí odborné pomoci či odborné rady, resp. upřesnění činnosti státního zástupce nebo policejního orgánu. 38 Dle 183 odst. 2 tr. řádu může konzultanta v závažných a skutkově složitých věcech vyžadujících znalost speciálního oboru přibrat také předseda senátu, který přitom přiměřené postupuje dle ustanovení 157 odst. 3 tr. řádu. 4.2 Znalci ad hoc V praxi může nastat situace, ve které pro určitý obor není v seznamu zapsán žádný znalec, znalec zapsaný do seznamu nemůže znalecký posudek vypracovat či provedení tohoto úkonu znalcem zapsaným do seznamu by bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi nebo náklady. Právě na takovéto případy pamatuje 24 ZZT, který upravuje přibírání znalců ad hoc, tedy osob nezapsaných do seznamu znalců a tlumočníků, ale disponujících potřebnými odbornými předpoklady pro podání posudku. V 24 odst. 2 ZZT je stanovena podmínka, že znalec ad hoc musí před podáním posudku složit do rukou orgánu, který jej ustanovil, slib dle 6 odst. 2 ZZT. Složení slibu je podmínkou pro podání znaleckého posudku, nikoliv však pro provedení úkonů k přípravě posudku, jak potvrzuje také bohatá judikatura. 39 Slib skládaný znalcem ad hoc je totožný se slibem skládaným znalci zapisovanými do seznamu při 37 FRYŠTÁK, Marek, KREJČÍ, Zdeněk.: c. d., s Tamtéž, s Např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , sp. zn. 4 To 81/85. 20

21 jejich jmenování a zní: Slibuji, že při své znalecké činnosti budu přesně dodržovat právní předpisy, že znaleckou činnost budu konat nestranně podle svého nejlepšího vědomí, že budu plně využívat všech svých znalostí a že zachovám mlčenlivost o skutečnostech, o nichž jsem se při výkonu znalecké činnosti dozvěděl. Složením tohoto slibu na sebe znalec bere povinnosti v něm stanovené, tedy povinnost přesně dodržovat právní předpisy, vykonávat svou činnost nestranně, podle svého nejlepšího vědomí a za využití všech svých znalostí a zejména povinnost mlčenlivosti. Znalec ustanovený ad hoc musí kromě výše uvedených povinností obsažených v rámci slibu dodržovat i ustanovení zákona o znalcích a tlumočnících a jeho prováděcí vyhlášky, a tedy i další povinnosti znalců, které jsou těmito právními předpisy stanoveny. Naopak se na tyto osoby nevztahují ustanovení o otisku znalecké pečeti či o povinnosti vést znalecký deník. 40 Znalcům ustanoveným ad hoc však jejich ustanovením nevznikají pouze povinnosti, ale rovněž práva, zejména právo na odměnu a náhradu nákladů. Tato problematika je upravena v 25 ZZT, který stanoví, že pro znalce ustanoveného dle 24 ZZT (tedy ustanoveného ad hoc) platí ustanovení o odměňování a náhradě nákladů a že se přiměřeně užije rovněž ostatních předpisů, zejména znalecké vyhlášky. 4.3 Jmenování a odvolání znalce Jmenování znalce Zapsání znalce do seznamu znalců a tlumočníků musí předcházet jeho jmenování dle 3 odst. 1 ZZT, dle kterého jmenuje znalce pro jednotlivé obory ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu v rozsahu, v němž je k tomu pověřen ministrem spravedlnosti. Příslušnost ministra spravedlnosti a na základě jeho pověření rovněž předsedů krajského soudu ke jmenování znalců je vymezena v ustanovení 1 vyhlášky k provedení ZZT. K tomu, aby určitá osoba mohla být jmenována znalcem, musí splnit podmínky taxativně stanovené v 4 odst. 1 ZZT. Těmito podmínkami jsou: české (v textu zákona uvedeno československé) státní občanství 41, 40 DÖRFL, Luboš: c. d., s Splnění této podmínky však může být prominuto ministrem spravedlnosti, a to na základě ustanovení 4 odst. 2 ZZT. 21

22 potřebné znalosti a zkušenosti z oboru, v němž má jako znalec působit, především toho, kdo absolvoval speciální výuku pro znaleckou činnost, jdeli o jmenování pro obor, v němž je taková výuka zavedena takové osobní vlastnosti, které dávají předpoklad pro to, že znaleckou činnost může řádně vykonávat, souhlas se jmenováním. Ze všech výše uvedených podmínek vyvolává nejvíce nejasností požadavek potřebných znalostí a zkušeností z oboru, v němž má osoba v budoucnu jako znalec působit. Pro posuzování potřebných znalostí a zkušeností nejsou zákonem ani prováděcí vyhláškou stanovena žádná další kritéria, která by krajským soudům, jakožto orgánům provádějícím výběr osob vhodných ke jmenování a prověřujícím splnění všech zákonem vyžadovaných podmínek, poskytla určitá vodítka k nalezení nejvhodnějších kandidátů. Současná praxe krajských soudů vychází při posuzování míry potřebných znalostí z předpokladu, že by budoucí znalec měl mít ve svém oboru nejvýše možnou dosaženou kvalifikaci, tedy vysokou školu, příp. atestační zkoušku. Dalším prvkem uvedené podmínky je absolvování speciální výuky pro znaleckou činnost, která je zavedena pouze pro některé obory. Jejím obsahem jsou zejména základy právních předpisů upravujících znaleckou činnost, forma a metoda zpracování znaleckého posudku, příp. speciální znalecké posudky, které směřují ke standardnímu výsledku zadané problematiky, tzv. znalecké standardy. Posledním z požadavků je dosažení potřebné praxe, která se nejčastěji pohybuje v rozmezí nejméně 5 7 let v příslušném oboru. 42 Přestože osoba splňuje všechny podmínky potřebné pro její jmenování znalcem, nedojde k jejímu jmenování automaticky, ale teprve na základě výběru, jež je upraven v 5 ZZT. Dle 5 odst. 2 ZZT mohou návrhy na jmenování znalce podat státní orgány, vědecké instituce, vysoké školy, dále organizace, u nichž pracují osoby přicházející v úvahu, jakož i příslušné orgány společenských organizací, jestliže to vyplývá z úkolů těchto organizací. Znalcem může být jmenován i ten, kdo o jmenování požádá sám. Předsedové krajských soudů rozhodují o jmenování znalcem na základě písemné žádosti, k níž musí být připojeny listiny dokládající splnění podmínek pro jmenování znalcem dle 4 ZZT DÖRFL, Luboš: c. d., s Tamtéž, s

23 Na tomto místě je nutné zdůraznit, že teprve fáze výběru rozhodne o tom, zda určitá osoba bude či nebude jmenována znalcem, neboť splnění zákonem specifikovaných podmínek nezakládá její nárok na jmenování. Dle usnesení Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. II. ÚS 153/2004: jmenování znalců do funkce probíhá na základě výběru okruhu osob, které splňují zákonné podmínky pro jmenování, a počet jmenovaných znalců se řídí skutečnou potřebou znalecké činnosti z jednotlivých oborů. Je tedy zřejmé, že na jmenování do funkce znalce není právní nárok. Jmenování konkrétních osob do znalecké funkce závisí na uvážení krajského soudu. Jinými slovy každému, kdo požádá o jmenování znalcem, nevzniká, ani při splnění všech zákonných podmínek, právní nárok na to, aby znalcem jmenován skutečně byl. Jmenování do funkce znalce tudíž nelze považovat za právo každého občana. 44 Poté, co je určitá osoba ministrem spravedlnosti, příp. předsedou krajského soudu jmenována znalcem, skládá do jeho rukou rovněž slib. Tento slib je stanoven v 6 odst. 2 ZZT a jak jsem uváděla již výše, zní takto: Slibuji, že při své znalecké činnosti budu přesně dodržovat právní předpisy, že znaleckou činnost budu konat nestranně podle svého nejlepšího vědomí, že budu plně využívat všech svých znalostí a že zachovám mlčenlivost o skutečnostech, o nichž jsem se při výkonu znalecké činnosti dozvěděl. Složení tohoto slibu je předpokladem pro výkon činnosti znalce. Při svém jmenování obdrží znalec znalecký deník. Ten je důležitým dokladem o jeho činnosti, neboť z něj lze kdykoliv ověřit údaje týkající se podaných znaleckých posudků, které je znalec povinen v tomto deníku evidovat Odvolání znalce Stejně, jako je zákonem o znalcích a tlumočnících upraveno jmenování znalců, pamatuje tento právní předpis také na jejich odvolání. K tomu může dojít v několika situacích, jež jsou uvedeny v 20 ZZT. Na základě tohoto ustanovení ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu, jakožto orgány, které jej jmenovali, odvolají znalce v těchto případech: dodatečně se ukáže, že nebyly splněny podmínky pro jeho jmenování, anebo jestliže tyto podmínky odpadly, 44 Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. II. ÚS 153/ BRADÁČ, Albert, KLEDUS, Miroslav, KREJČÍŘ, Pavel a kol. Úvod do soudního znalectví. Brno: AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM, s. r. o., 2004, s

24 po jmenování nastaly skutečnosti, pro které znalec nemůže svou činnost trvale vykonávat, znalec přes výstrahu neplní nebo porušuje své povinnosti, organizace, u níž je znalec zaměstnán, prokáže, že mu znalecká činnost brání v řádném výkonu povinností vyplývajících z pracovního poměru, znalec požádá o své odvolání. 46 Tentýž orgán, tedy ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu, zařídí také vyškrtnutí odvolaného znalce ze seznamu znalců a tlumočníků. V rámci platné právní úpravy je řešena pouze možnost odvolání znalců, možnost pozastavení práva vykonávat činnost znalce upravena není Seznam znalců a tlumočníků Posledním krokem k tomu, aby osoba, která splnila všechny podmínky pro jmenování, byla vybrána a posléze i jmenována znalcem, mohla začít vykonávat činnost znalce a stát se znalcem oficiálně, je její zapsání do seznamu znalců a tlumočníků. Právní úpravu tohoto seznamu nalezneme v 7 ZZT, toto ustanovení je v podrobnostech doplněno 4 a 5 prováděcí vyhlášky. Do seznamu znalců a tlumočníků se nově jmenovaní znalci zapisují po složení slibu. Seznamy vedou krajské soudy a zapisují se do nich všichni znalci jmenovaní ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu, kteří mají v obvodu daného krajského soudu bydliště. 48 Nejen z tohoto důvodu je dle 4 odst. 5 prováděcí vyhlášky každý znalec povinen změnu svého bydliště neprodleně sdělit krajskému soudu, v jehož obvodu je zapsán. Krajské a okresní soudy zajišťují veřejnou přístupnost seznamů a na žádost fyzických a právnických osob sdělují znalce z žádaného oboru a odvětví. 49 V následujícím ustanovení 5 prováděcí vyhlášky je upraven ústřední seznam znalců a tlumočníků. Tento ústřední seznam, který je souhrnem seznamů krajských soudů, je veden ministerstvem spravedlnosti. Centrální seznam je průběžně aktualizován dle informací podávaných krajskými soudy. Kromě informací 46 Ustanovení 20 ZZT. 47 FRYŠTÁK, Marek, KREJČÍ, Zdeněk.: c. d., s Ustanovení 4 odst. 1 prováděcí vyhlášky. 49 Ustanovení 4 odst. 3 a odst. 4 prováděcí vyhlášky. 24

25 obsažených v jednotlivých seznamech krajských soudů, obsahuje dále také údaj o tom, u kterého krajského soudu je znalec do seznamu zapsán. Seznamy se člení na dva oddíly, z nichž jeden tvoří seznam znalců, ve druhém jsou evidováni tlumočníci. Seznam znalců se člení na základní obory, přičemž se některé tyto obory dle rozsahu ještě dále dělí na odvětví. 50 Tak je například obor stavebnictví členěn na odvětví inženýrské stavby, stavební materiál, stavby dopravní, stavby důlní a těžební, stavby energetických zařízení, stavby obytné, stavby průmyslové, stavby vodní, stavby zemědělské a stavební odvětví různá Práva a povinnosti znalce Trestní řád, zákon o znalcích a tlumočnících ani vyhláška k provedení tohoto zákona nám v žádném ze svých ustanovení nepodávají úplný a systematický výčet práv a povinností znalce. Nalézáme je v rámci jednotlivých ustanovení všech výše uvedených právních předpisů, přičemž stěžejní úpravu práv a povinností znalce obsahuje zákon o znalcích a tlumočnících. První povinnosti na sebe znalec bere již složením slibu, neboť se, jak vyplývá ze samotného znění slibu, zavazuje při výkonu znalecké činnosti přesně dodržovat právní předpisy, vykonávat znaleckou činnost nestranně a dle svého nejlepšího vědomí, plně využívat všech svých znalostí a zachovat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při výkonu znalecké činnosti. 52 Tento výčet povinností však zdaleka není úplný, neboť v dalších ustanoveních zákona o znalcích a tlumočnících nalezneme například povinnost vykonávat znaleckou činnost řádně a ve stanovené lhůtě ( 8 ZZT), povinnost vykonávat znaleckou činnost osobně ( 10 ZZT), povinnost oznámit důvody své podjatosti ( 11 ZZT), povinnost opatřit každé vyhotovení písemně podávaného znaleckého posudku podpisem a otiskem pečeti znalce ( 13 ZZT) či povinnost vést znalecký deník ( 15 ZZT) a další. Zákon o znalcích a tlumočnících však znalcům neukládá pouze povinnosti, poskytuje jim rovněž určitá práva. Mezi ně patří například právo vykonávat znaleckou činnost i mimo obvod krajského soudu, v jehož seznamu je znalec zapsán ( 9 ZZT), právo přibrat konzultanta k posuzování zvláštních dílčích otázek, vyžaduje-li to povaha 50 Ustanovení 4 odst. 1 prováděcí vyhlášky. 51 Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Evidence znalců a tlumočníků [online]. Justice.cz, oficiální server českého soudnictví [cit. 14. prosince 2010]. Dostupné na: < 52 DÖRFL, Luboš: c. d., s

26 věci, se kterým však souvisí povinnost uvést tuto skutečnost spolu s důvody přibrání konzultanta ve znaleckém posudku ( 10 ZZT) nebo právo používat přístrojů, jiných zařízení a materiálů organizace, u které znalec pracuje, jestliže je to k podání posudku třeba ( 14 ZZT), a rovněž velmi podstatné právo na odměnu za podání posudku a na náhradu účelně vynaložených nákladů ( 17 a 18 ZZT). Další práva a povinnosti jsou zakotveny ve vyhlášce k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. Tato upravuje zejména povinnosti, jež musí být dodrženy při vypracovávání znaleckého posudku, konkrétně se jedná o povinnost dodržet všechny náležitosti posudku vyjmenované v ustanovení 14 prováděcí vyhlášky. Nalezneme zde však například i povinnost neprodleně sdělit změnu bydliště krajskému soudu, v jehož obvodu je znalec zapsán ( 4 odst. 5 prováděcí vyhlášky). 4.6 Výkon činnosti znalce, konzultant znalce Výkon znalecké činnosti je upraven v rámci Oddílu II zákona o znalcích a tlumočnících. Zde je v 8 ZZT zakotvena povinnost znalců vykonávat svou činnost řádně a ve stanovené lhůtě, což znamená, že jsou povinni provést znalecký úkon za dodržení stanovených náležitostí a řádným způsobem zpracovat znalecký posudek, a to ve lhůtě, která jim byla určena orgánem činným v trestním řízení, který je k vypracování znaleckého posudku přibral. 53 Na základě ustanovení 9 odst. 1 ZZT je znalcům umožněno vykonávat svou činnost také mimo obvod krajského soudu, v jehož seznamu jsou zapsáni. To může být v praxi velmi užitečné například v situaci, kdy pro určitý obor či odvětví znalecké činnosti není v seznamu daného krajského soudu nízký počet znalců či dokonce není zapsán znalec žádný. 54 Zákon o znalcích a tlumočnících dále stanoví povinnost znalce vykonávat svou činnost osobně. 55 Je tedy nezbytné, aby se znalec osobně účastnil všech znaleckých úkonů. To však neznamená, že je znalci zcela zabráněno využít pomoci a zejména odborných znalostí dalších osob. Ustanovení 10 odst. 2 ZZT upravuje výjimku z povinnosti osobního výkonu činnosti znalce, neboť stanoví, že: Jestliže to vyžaduje povaha věci, je znalec oprávněn přibrat konzultanta k posuzování zvláštních dílčích 53 DÖRFL, Luboš: c. d., s FRYŠTÁK, Marek, KREJČÍ, Zdeněk.: c. d., s Ustanovení 10 odst. 1 ZZT. 26

27 otázek; tuto okolnost spolu s důvody, které k ní vedly, musí uvést v posudku. Odpovědnost znalce není dotčena ani v oné části posudku, o níž bylo konzultováno. Jak vyplývá z dikce zákona, odborných znalostí konzultanta lze využít k posouzení zvláštních otázek, je tedy zřejmé, že konzultant nebude znalcem přizván k posouzení těch otázek, které spadají přímo do oboru znalce, ale spíše k posouzení otázek z oborů nespadajících do odborné specializace znalce. Pomoci konzultanta může znalec využít pouze pro vyřešení dílčích otázek, pokud by tedy vznikla potřeba posoudit otázku významnější, nebylo by možné využít odborných znalostí konzultanta a k jejímu vyřešení by musel být přibrán další znalec z potřebného oboru a s odpovídající specializací. 56 Jak ve svém usnesení sp. zn. 4 To 70/98, ze dne uvádí rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích: V případě, kdy je k objasnění více skutečností důležitých pro trestní řízení třeba odborných znalostí z více oborů a nejde jen o dílčí otázky v uvedeném smyslu, je nutné postupem podle 105 odst. 1 tr. ř. přibrat znalce z každého z těchto oborů. 57 I za situace, kdy část posudku zabývající se zvláštní dílčí otázkou vypracuje znalcem přizvaný konzultant, odpovídá za celý znalecký posudek znalec, který byl k jeho vypracování přibrán orgánem činným v trestním řízení. Jestliže by tedy došlo k porušení některé z povinností, jež zákon znalci ukládá, došlo by ke vzniku odpovědnosti na jeho straně a ne na straně konzultanta, který se na vypracování znaleckého posudku podílel pouze v rámci zvláštních dílčích otázek. 58 V praxi může nastat i případ, kdy je k posouzení dílčí odborné otázky v trestním řízení třeba vyslechnout i konzultanta znalce. V takové situaci jej není možné vyslechnout v postavení svědka, ale je nezbytné přibrat jej do řízení jako znalce Odměňování znalců Znalečné Znalec nevykonává znaleckou činnost bezplatně. Za to, že vypracuje znalecký posudek, mu náleží odměna. Stěžejní úpravu odměňování znalce nalezneme v ustanoveních zákona o znalcích a tlumočnících. 56 DÖRFL, Luboš: c. d., s Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne , sp. zn. 4 To 70/ DÖRFL, Luboš: c. d., s Usnesení Nejvyššího soudu ČSSR ze dne , sp. zn. 3 To 54/84. 27

28 Na znalečné pamatuje však také trestní řád, a to v rámci ustanovení 111 tr. řádu, jež kromě odkazu na použití zvláštních předpisů o znalcích, kterými je míněn jednak zákon o znalcích a tlumočnících a dále také jeho prováděcí vyhláška, reguluje také určení výše znalečného. Tak je v 111 odst. 2 stanoveno, že: Výši znalečného určí ten, kdo znalce přibral, a v řízení před soudem předseda senátu bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od vyúčtování znalečného. Nesouhlasí-li ten, kdo znalce přibral, s výší vyúčtovaného znalečného, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. V následujícím odstavci tohoto ustanovení je pak zakotvena povinnost uhradit znalečné bez zbytečného odkladu po jeho přiznání, nejpozději do třiceti dnů. 60 Jak je zřejmé z druhé věty 111 odst. 2 tr. řádu rozhoduje orgán, jež znalce do řízení přibral, příp. předseda senátu, o výši znalečného formou usnesení pouze tehdy, jestliže s výší vyúčtovaného znalečného nesouhlasí, v ostatních případech je pouze neformálně, prostřednictvím opatření, dán pokyn k proplacení částky, kterou znalec vyúčtoval. 61 Povahu rozhodnutí o znalečném specifikoval Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne , sp. zn. I. ÚS 360/2003. Zde uvádí, že: Rozhodnutí o znalečném je svou povahou a postavením osoby, o jejímž nároku je rozhodováno, rozhodnutím správním, byť je činěno v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení se při jeho přijímání musí řídit zásadami správního řízení, neboť libovůle při výkonu veřejné moci je z ústavního hlediska nepřípustná. Při rozhodování o znalečném se uplatňuje správní uvážení Rozhodnutí o znalečném tak podléhá soudnímu přezkumu jako jiná správní rozhodnutí o základních právech a svobodách. 62 Jak již bylo zmíněno výše, základ právní úpravy odměňování znalců nalezneme v ustanoveních zákona o znalcích a tlumočnících, která jsou doplněna a specifikována prováděcí vyhláškou. Zákon o znalcích a tlumočnících je rovněž tím právním předpisem, jenž zakotvuje samotné právo znalce na odměnu za podání posudku, a to podle stanovených sazeb. 63 Sazby odměn za znalecké posudky jsou upraveny v ustanoveních prováděcí vyhlášky, která v 16 stanoví výši odměny za znalecký posudek v rozmezí 100 Kč 60 Ustanovení 111 odst. 3 tr. řádu. 61 ŠÁMAL, Pavel: c. d., s Nález Ústavního soudu ČR ze dne , sp. zn. I. ÚS 360/ Ustanovení 17 odst. 1 ZZT. 28

29 až 350 Kč za jednu hodinu práce, a to dle náročnosti a míry odborných znalostí, jež bylo k podání znaleckého posudku nutné vynaložit. Pro stanovení konkrétní výše odměny znalce jsou dle 17 odst. 2 ZZT důležitá dvě hlediska, a to stupeň odbornosti potřebný k provedení úkonu a množství účelně vynaložené práce, přičemž odměna stanovená na základě těchto kritérií může dle následující věty citovaného ustanovení být přiměřeně krácena v případě, že nedojde k řádnému provedení úkonu či k jeho provedení ve stanovené lhůtě. Od účinnosti novely zákona o znalcích a tlumočnících, která byla provedena zákonem č. 322/2006 Sb., je v ustanovení 17 odst. 3 ZZT rovněž zakotveno zvýšení odměny znalce o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je znalec povinen z odměny odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Ke změně výše odměny, která bude znalci přiznána, může dojít také v situacích, jež jsou vymezeny v ustanoveních 20 a 21 prováděcí vyhlášky, kterými je regulováno zvýšení či snížení odměny za znalecký posudek. 64 Na základě ustanovení 27 prováděcí vyhlášky je možné rovněž mimořádné snížení odměny znalci, ke kterému dojde v případě, kdy úkon provedl opožděně nebo nekvalitně. Ve zvlášť závažném případě nekvalitního provedení úkonu může dokonce dojít k odepření odměny. Důležitým klíčem ke správnému vyčíslení odměny znalce je také příloha prováděcí vyhlášky, na níž odkazuje 23 vyhlášky. V této příloze jsou obsaženy paušální částky odměn a náhrady nákladů za znalecké posudky. Tyto paušální částky jsou stanoveny pro vypracování znaleckých posudků, které jsou spojeny s prováděním pitev. 64 Ke zvýšení, a to až o 20 %, může dojít ve zvlášť odůvodněných případech tehdy, kdy je znalecký posudek vzhledem k okolnostem případu mimořádně obtížný. Odměna je rovněž zvyšována, tentokrát až o 10 %, jestliže se jedná o revizní znalecký posudek, tedy posudek, jímž je přezkoumáván posudek vypracovaný jiným znalcem. Nejvyšší zvýšení, až o 50 %, může nastat v případě nutnosti spěšného provedení úkonu či pokud znalci bylo uloženo provedení úkonu v den pracovního volna, pracovního klidu nebo v noci. Všechny uvedené případy zvýšení lze dle ustanovení 21 odst. 4 prováděcí vyhlášky také slučovat. Ke snížení odměny o 20 % dojde dle 21 prováděcí vyhlášky u často se opakujících jednoduchých znaleckých posudků spočívajících v odborném zjišťování v podstatě stejných skutečností, zejména v provádění zkoušek pomocí speciálního zařízení, popřípadě laboratorního postupu. 29