Praktické zkušenosti s ošetřením historických omítek vápennou vodou otázky a odpovědi Ing. Dagmar Michoinová

Transkript

1 Praktické zkušenosti s ošetřením historických omítek vápennou vodou otázky a odpovědi Ing. Dagmar Michoinová Používání vápenné vody při konsolidaci historických omítek je tradiční postup ošetřování omítek, který se u nás s jistými přestávkami používá dlouhá léta 1. Zhruba v posledních deseti letech je tento postup stále častěji prosazován a používán v souvislosti s konzervačním přístupem obnovy omítek. Zhruba stejně dlouho je vápenná voda tématem nejedné odborné diskuse. Na úvod je třeba říci, že zpevnění omítek, kterému je věnován tento seminář, je součástí celého komplexu dílčích zásahů, které se provádí při restaurování omítek. Obhajovat a prosazovat dílčí krok obnovy, bez znalosti konkrétní situace na stavbě a bez znalosti komplexní technologie obnovy omítek, je proto vždy velmi problematické. Postup a materiálová skladba každého dílčího kroku předurčuje a ovlivňuje zbývající kroky a tím i výsledek zásahu. Protože zpevnění bývá obvykle jedním z prvních kroků, zvolený postup a materiál do značné míry ovlivňuje celou technologii obnovy omítek. Přednosti vápenné vody při ošetřování historických omítek je možné plně docenit zejména v případě, kdy probíhá obnova historických omítek, které jsou ošetřovány za použití tradičních umělecko řemeslných omítkářských a štukatérských postupů a při používání tradičních materiálů. Vápenná voda totiž omítky nejen zpevňuje, ale má výrazný pozitivní přínos také na ostatní technologické kroky obnovy historických omítek. S velkou výhodou se vápenné vody používá při přípravě podkladů pro doplňování, kdy je třeba savé plochy důkladně vlhčit. Velkou výhodou je používání vápenné vody při napojování nové omítkové malty k originálu např. při doplňování nových ploch, tmelení povrchových defektů nebo prasklin, při podchycování uvolněných ker původních omítek apod., kdy se využívá jednak provlhčení podkladu a dále realkalizace 2 původní omítky. Zcela zásadní význam má vápenná voda při ošetřování nově provedených ploch a přechodů mezi vysprávkou a originálem. Opakovaným vlhčením provedených vysprávek se eliminuje vznik smršťovacích trhlinek a navíc se zlepšuje trvanlivost nových ploch 3. 1 Další informace např.: Petr, F.: Několik kapitol z technologie konservačních prací, Zprávy památkové péče, roč. XIII, č. 1, 1953, Štorm, B.: Základy péče o stavební památky, Praha 1965, Peterson, Sten: Lime Water Consolidation, v Mortars, Cements and Grouts Used in the Conservation of Historic Buildings, ICCROM Symposium, Řím, 1982, Soulikidis, Th. a kol: Amelioration of the propertieis of hydrated lime for the consolidation of the surface or/and the mass of Building Materials of Monuments, v ICCROM 8 th International Congress on Deterioration and Conservation of Stone, Berlín, 1996, Hošek, J., Muk, J.: Omítky historických staveb, SPN 1999, Michoinová, D.: Konsolidace vápennou vodou I., Zprávy památkové péče, č. 5, roč. 62, 2002, Girsa, V., Michoinová, D.: Prosazujeme v praxi konzervaci omítek vápennou vodou a Závěry a doporučení z 2. odborné dílny Odborně metodické aspekty konzervace omítek tradičními technologiemi v souvislosti s konzervačním přístupem obnovy památek, Zpráva památkové péče, roč. 62, č. 7, 2002, Tichý, M.: Zpevňování omítek vápennou vodou, metoda a související aspekty, Sborník Obnova památek 2004 Omítky historických budov, Praha Vnesením vápna dochází ke vzniku alkalické rezervy v historické omítce. 3 Chemické procesy při zrání vápenných malt mohou probíhat jen v určitém intervalu vlhkosti. Opakovaným zkrápěním se četnost těchto intervalů zvyšuje a výsledné mechanické vlastnosti opakovaně vlhčených malt jsou nesrovnatelně vyšší, než u malt nevlhčených. 1

2 Z naznačeného vyplývá, že panující představa, že je třeba nečinně vyčkávat několik týdnů, než proběhne 100 cyklů zpevnění, je rozhodně mylná. Právě naopak - hlavní výhodou používání vápenné vody při ošetřování omítek je totiž právě skutečnost, že je to materiál tak říkajíc multifunkční, který dovoluje současně omítky zpevňovat, tmelit, injektovat i doplňovat. Přitom, v důsledku vzájemné materiálové slučitelnosti používaného vápenného systému, je možné prolínaní jednotlivých operací a vzájemná kombinace používaných materiálů. Přesto je používání vápenné vody částí odborné veřejnosti zpochybňováno. Na druhé straně je třeba připomenout, že sebelepší úmysl, materiál nebo postup má svá omezení a úskalí a v rukou věci neznalých lidí může být nebezpečný. V následujícím textu se pokusím odpovědět na otázky, které jsou mi nejčastěji kladeny v souvislosti s používáním vápenné vody. I. CO JE TO VÁPENNÁ VODA? Zjednodušeně řečeno - vápenná voda je roztok vápna resp. hašeného vápna (jinak též vápenného hydrátu, hydroxidu vápenatého nebo chemickým vzorcem Ca(OH) 2 ) ve vodě. II. JAK DOCHÁZÍ KE ZPEVNĚNÍ OMÍTKY? Reakcí vápna (hydroxidu vápenatého) z vápenné vody do omítky s oxidem uhličitým ze vzduchu, dochází k jeho přeměně na kalcit (uhličitan vápenatý). Hlavním principem zpevnění jsou obdobné chemické reakce, které doprovází tvrdnutí vápenné omítky. III. JAK SE PŘIPRAVUJE VÁPENNÁ VODA PRO ZPEVNĚNÍ? Vápenná voda se připraví smícháním malého množství hašeného vápna např. ve formě vápenné kaše nebo suchého vápenného hydrátu s pitnou nebo s demineralizovanou vodou 4. Část vápna se rozpustí, zbylá část klesne ke dnu, kde se usadí. Po čase se na povrchu čiré bezbarvé vápenné vody objeví charakteristická skořápka kalcitu 5. Na přípravu 10 l vápenné vody je vhodné použít řádově 0,5 kg Ca(OH) 2, což je asi 1 litr husté vápenné kaše nebo suchého vápenného hydrátu. IV. KDY JE VHODNÉ POUŽIT VÁPENNOU VODU PRO ZPEVŇOVÁNÍ OMÍTEK? Hlavní kritéria pro vymezení cílové skupiny jsou v zásadě dvě: 1. je to složení zpevňovaného materiálu. Vápennou vodou je vhodné ošetřovat malty, omítky a štukové prvky na bázi vápna. 2. je to savost zpevňovaného podkladu. Ošetřovat lze takové podklady, které jsou schopné vstřebávat konsolidant 6. Vápennou vodu je vhodné použít pro savé čistě vápenné i modifikované vápenné omítky 7, tj. pro omítky nenatírané nebo se zbytky vápenných povrchových 4 Při posuzování vhodnosti vody pro přípravu vápenné vody je zejména vhodné posoudit koncentraci přítomných chloridů, dusičnanů a sodných iontů ve vodě. Vyhláška MZ č. 252/2004 připouští max. koncentraci chloridů 100 mg/l, dusičnanů 50 mg/l, sodných iontů 200 mg/l v pitné vodě. 5 Vzniká reakcí rozpuštěného hydroxidu vápenatého s oxidem uhličitým ze vzduchu, jedná se o stejnou chemickou reakci, která probíhá při zpevnění i při tvrdnutí vápenné malty. 6 Tato podmínka musí být splněna při zpevňování omítek všemi typy zpevňovačů, není to specifikum pro vápennou vodu. 2

3 nátěrů nebo i s degradovanými plošně zachovanými vápennými nebo modifikovanými vápennými nátěry. Zpevňování a ošetřování omítek vápennou vodou je vhodné používat přednostně jako jednu část ucelené vápenné technologie obnovy vápenných omítek, kde lze využít i v úvodu uvedené přednosti tohoto materiálu. V. JAKÝ JE SPRÁVNÝ POSTUP KONSOLIDACE VÁPENNOU VODOU? Účinnost konsolidace vápennou vodou je ovlivněna stupněm poškození omítky. Podle delikátnosti povrchu se provádí opakovaným mlžením, jemným postřikem nebo, v případě mírně degradovaných omítek, intenzivnějším kropením povrchu omítky vápennou vodou. Natírání není vhodné, neboť při něm dochází k mechanickému stírání povrchu. Při aplikaci konsolidantu na omítku dojde k jejímu dočasnému zavlhnutí, které se projeví jejím ztmavnutím. Omítka je připravená pro další cyklus zpevňování v okamžiku, kdy získala svojí původní barvu tj. když vyschla. Opakování aplikace vápenné vody je vhodné provádět vždy až po dostatečném vyschnutí vlhkosti, která byla do omítky zanesena předchozím provlhčením vápennou vodou. Při některých nevhodných způsobech nanášení, například při jednorázovém injektování většího množství vápenné vody pod omítku nebo dokonce při dlouhodobém sycení omítky vápennou vodou může docházet k nadměrnému lokálnímu přetížení nasáklých omítek a následně až k jejich uvolnění. Omítky se vápennou vodou ošetřují podle potřeby až 100krát 8. Za vhodných podmínek, kdy dochází k rychlému vysychání povrchu omítky, lze postřik provést 3krát až 5krát denně. VI. ČÍM SE APLIKACE PROVÁDÍ? Podle rozsahu zpevňované plochy lze jako rozprašovač použít např. ruční rozprašovač na květiny, ruční nebo elektrický tlakový postřikovač, velmi účinné je použití jednoduchého vápennovodovodu, kdy je vápenná voda ze zásobníků čerpadlem tlačena systémem trubek nebo hadic na jednotlivá patra lešení a zpevňování se provádí napojením hadice do systému a rozprašováním vápenné vody pod mírným tlakem. Tento postup je velmi pohodlný a rychlý. Voda resp. vápenná voda přivedená až na lešení navíc umožňuje její snadnou dostupnost i pro vlhčení podkladu a ošetřování nových doplňků. VII. JAKÉ JSOU HLAVNÍ PŘEDNOSTI ZPEVŇOVÁNÍ OMÍTEK VÁPENNOU VODOU? 1. Shodné chemické složení pojiva zanášeného do omítek při zpevňování. Vzniklý kalcit je chemicky identický s původním vápenným pojivem zpevňované omítky. 7 Modifikovanými vápennými materiály (maltami nebo nátěry) se rozumí takové materiály, které vedle vápna jako hlavního pojiva systému mohou obsahovat ještě další anorganická, popř. organická pojiva (cementy, sádry, fermež apod.) 8 Konzervace gotických, renesančních a barokních omítek Horního hradu v Českém Krumlově západní průčelí, sezóna 2001 kolem 80 cyklů, sezóna cyklů, jižní průčelí, sezóna x, sezóna x Konzervace gotických a renesančních omítek na dvorních průčelích Švihova jižní palác, sezóna 2003 přes 100 cyklů, sezóna x Restaurování sgrafit na věži zámku v Náměšti nad Oslavou - sezóna 2004 kolem 90 cyklů apod. 3

4 2. Protože se v daném případě jedná o dokonalou materiálovou kompatibilitu zpevňovací látky se zpevňovanou omítkou, nedochází k nadměrnému přezpevnění omítky. 3. Protože zpevňovací látka je čistě anorganická a z chemického hlediska velmi jednoduchá a stabilní, chemické složení zreagovaného konsolidačního činitele (kalcitu) se stárnutím nemění a do omítky nejsou zanášeny žádné cizorodé nebo dokonce nekontrolovatelně stárnoucí látky. Případný nezreagovaný zbytek tj. vápno, tvoří v omítce alkalickou rezervu, což je přínosem. 4. Protože se jedná o velmi jednoduchý tradiční prostředek, lze předpokládat, že bude dostupný v dlouhém časovém horizontu, tedy i v době, kdy bude žádoucí provádět další zpevnění omítek. 5. Dokonalost materiálové kompatibility, materiálová čistota a dostupnost zpevňovače je hlavní předností při budoucím překonzervání omítek. Odpadne problém s kompatibilitou různých typů zpevňovačů a s přítomností nežádoucích nekontrolovaně stárnoucích látek v omítkách, které byly a jsou do porézních omítek zanášeny při používání v té které době moderních zpevňovačů. Např. zbytky po degradaci organických látek nebo nežádoucími ionty, ze kterých vznikají rozpustné soli apod). 6. Historické omítky na bázi vápna stárnutím ztrácejí svojí původně alkalickou povahu (rezervu). Protože vápenná voda je silně alkalická 9, opakovanou aplikací je realkalizována. Tím dochází k prodlužování její trvanlivosti resp. odolnosti proti znečištění ovzduší (např. sírany). 7. Alkalická rezerva v omítkách působí biocidně. 8. Pozvolně se projevující účinek vápenné vody má velkou výhodu v tom, že ke zpevňování omítky dochází postupně a kontrolovatelně. 9. Opakované zavlhčení povrchové vrstvy zpevňovaných omítek přispívá k dokonalejším přeměně vápna vneseného do omítek v předchozích cyklech. 10. Opakované kropení vápennou vodou nikterak nebrání provádění dalších restaurátorských nebo omítkářských prací, ba právě naopak. Dostupnost vody (vápenné vody) na lešení je při vápenné technologii velkým přínosem. Viz. úvod příspěvku. 11. Před každou další aplikací vápenné vody lze zhodnotit stav zpevňovaného povrchu a rozhodnout o pokračování nebo ukončení zpevňování. 12. Po zaškolení obsluhy a po zkušebním odzkoušení celého postupu může postřik vápennou vodou provádět pečlivý zedník. Není to operace složitá na provádění, rozhodně nevyžaduje, aby ji prováděl restaurátor. 13. Chemismus zpevňování nemůže narušit špatné počasí jako je vlhko, mlha nebo slabý déšť. Naopak vlhké teplé letní počasí je pro provádění a ošetřování vápenných omítek ideální. VIII. JAKÉ JSOU HLAVNÍ NEVÝHODY ZPEVŇOVÁNÍ OMÍTEK VÁPENNOU VODOU? 1. Do jisté míry je to časová náročnost, protože je třeba aplikovat desítky cyklů. Protože ale současně s postřikem vápennou vodou mohou probíhat další operace (dozdívání velkých defektů, klínování uvolněného zdiva, podtmelování uvolněných okrajů zpevňovaných omítkových ker, čištění a injektování dutin, tmelení prasklin v omítce, doplňování chybějících omítek a 9 ph vápenné vody je 12 4

5 další mokré stavební a restaurátorské práce) ve výsledku ani stovka cyklů nemusí dobře připravenou akci pozdržet. 2. Při ošetřování povrchově málo degradovaných omítek nebo po nasycení povrchu již zpevněné omítky může docházet ke vzniku světlého zákalu na povrchu ošetřované omítky. Ten je s velkou pravděpodobností způsoben tím, že konsolidant již neproniká do omítky a příslušná chemická reakce probíhá jen na povrchu omítky. Vznikající kalcit pak zakaluje povrch. Tato komplikace je nežádoucí pouze u pohledově se uplatňujících omítek, které se dál nemají ani omítat ani natírat, a kde je požadavek na zachování půdovní barevnosti fasády. V ostatních případech šedý zákal není závadou. Signalizuje, že omítka je nasycená. 3. Tak jako pro ostatní prostředky i u vápenné vody platí, že se nejedná o zázračný a univerzální prostředek na všechny porézní materiály. Na relativně pevné materiály jako kámen, není vápenná voda jako zpevňovač účinná. Při plošné aplikaci vápenné vody na fasádu je vhodné kamenné prvky chránit. Jejich kropení vápennou vodou brání aplikaci zpevňovačů kamene a dalších speciálních prostředků na restaurování kamene. IX. LZE VYMEZIT PŘÍPADY, KDY JE ZPEVNĚNÍ VÁPENNOU VODOU NEVHODNÉ? 1. Vápenná voda není vhodná na nevápenné 10 a nesavé 11 omítky. 2. Zcela nevhodné je v případě, když je omítka promrzlá nebo může ještě vlhká promrznou Neefektivní může zpevňování být u omítek, které mají velmi vyplavené pojivo a rozsýpají se tak říkajíc silnějším poryvem větru. 4. Použití vápenné vody na omítky s nástěnnými malbami je velmi problematické. Předně proto, že ve většině případů porozita povrchu nástěnné malby neumožňuje při správném způsobu aplikace vápenné vody dostatečnou penetraci konsolidantu do omítky. Dalším důvodem je skutečnost, že působením silně alkalického roztoku konsolidantu na některá organická pojiva barevné vrstvy dochází k jejich urychlené degradaci. 5. Neefektivní může být zpevňování omítek, které jsou trvale zavlhlé vzlínající, prosakující nebo kondenzační vlhkostí. Takové omítky mají póry zcela nebo významně zaplněné vodou, takže nedochází k potřebnému průniku konsolidantu do omítky a nedochází k vyschnutí povrchu omítky. 6. Problematické je zpevňování zasolených omítek vápennou vodou 13. X. KOLIK CYKLŮ JE NUTNÉ APLIKOVAT, ABY DOŠLO KE ZPEVNĚNÍ? Účinnost každé konsolidace je závislá na koncentraci účinné látky v konsolidačním prostředku. Protože rozpustnost účinné látky při zpevnění vápennou 10 Důvodem je jednak materiálová odlišnost pojiva nevápenné omítky a vápenného pojiva zpevňovače. 11 V případě, že je otevřená porozita omítky je malá, resp. otevřené póry v omítce jsou velmi malé. 12 Pochopitelně platí pro každý typ zpevňovače. 13 Téměř všechny historické omítky jsou v soklových partiích při hodnocení dle ČSN zasolené, často mají obsah dusičnanů a chloridů až o řád vyšší než jsou hodnoty pro velmi vysoké zasolení dle normy. Zasolené omítky (dle ČSN se zvýšeným až vysokým zasolením) lze s jistými riziky zpevňovat, samozřejmě, že je vhodné, aby zásahu předcházelo odsolení. 5

6 vodou je malá - 1,6 g Ca(OH) 2 v 1 l vody 14 - je nutné vápennou vodu aplikovat opakovaně. Potřebná míra konsolidace je závislá na celé řadě faktorů. Předně je ovlivněna dalším postupem restaurování nebo konzervace. Menší zpevnění je nutné před následnou aplikací fasádního vápenného nátěru nebo před eventuálním přeomítnutím zbytků historických omítek, intenzivnější zpevnění je žádoucí například v případě, že jde o zpevnění pohledových omítek. Dále je třeba zohlednit exponovanost zpevňovaných ploch, zda se jedná o omítky v interiér či exteriéru, jaká je jejich orientace vzhledem k povětrnostním dějům a podobně. XI. JAK SE JEDNODUŠE POZNAT, ŽE ZPEVNĚNÍ JE DOSTATEČNÉ? Všechny postupy vyžadují, aby posuzovatel znal obvyklé vlastnosti povrchu historických omítek, pro posouzení účinnosti postupu je důležité, aby znal stav před zahájením zpevňování a v jeho průběhu. Celý proces konsolidace končí v okamžiku, kdy můžeme většinou jen na základě empirie 15 říci, že omítka je již dostatečně pevná. Zlepšení soudržnosti málo soudržných povrchů lze hodnotit empiricky např. zjišťováním, zda se omítka při otěru rukou drolí po konsolidaci výrazně méně než před zásahem. Exaktnější způsoby srovnávají např. soudržnost povrchu nebo násákavost před, v průběhu a po zpevnění. Při hodnocení soudržnosti povrchu lze použít scotch test 16, hodnocení nasákavosti a další postupy hodnocení in situ 17. XII. JAK HLUBOKO VÁPENNÁ VODA PRONIKNE? Konsolidační účinek se projevuje zlepšením soudržnosti degradovaného materiálu v místech, kam vápenná voda zanesla rozpuštěný a následně zreagovaný hydroxid vápenatý. Hloubka průniku vápenné vody do porézní omítky je velmi závislá na četnosti a tvaru pórů zpevňovaného materiálu, na smáčivosti povrchu pórů apod. U nenatírané, otevřené, tedy povrchově degradované omítky, bývá potřebná hloubka zpevnění kolem 5 mm. Vápennou vodou tohoto výsledku lze docílit 18. Nelze ale očekávat, že aplikací vápenné vody dojde k posílení adheze 14 Rozpustnost Ca(OH) 2 ve vodě je 1,6 g v 1 l vody při 25 C, při rostoucí teplotě vody rozpustnost klesá. 15 Empirický způsob vyhodnocení konce konsolidace se týká všech běžně používaných konsolidantů, není to specifikum pouze pro vápennou vodu. 16 Hodnocení je založeno na předpokladu, že čím je povrch omítky soudržnější tím méně částeček se z něj při dotyku uvolňuje. Tento ukazatel se zjišťuje tak, že se na povrch omítky pečlivě přilepí lepící páska a pomalu se strhne. Čím míň je zachycených částic, tím lepší je soudržnost omítky. Pro vyhodnocení průběhu konsolidace omítek jsou vhodné běžné kancelářské jednostranné lepící pásky o šířce kolek 5 cm. Vhodná délka testovacího proužku je asi 10 cm. Uchycené množství materiálu se vypočte jako rozdíl hmotnosti lepenky s uchycenými částicemi a hmotnosti lepenky bez uchycených částic. Vždy po několika cyklech zpevňování se snímání úchytu opakuje. Po vyhodnocení dílčích měření lze zjistit časový průběh zpevňování, popřípadě vypočítat účinnost konsolidace. Postup je popsán v článku Michoinová, D.: Konsolidace vápennou vodou I., Zprávy památkové péče, č. 5, roč. 62, Existují i další exaktní metody vyhodnocení soudržnosti materiálu (např. odtrhové zkoušky apod.). Ty jsou ale většinou navrhovány pro nové, daleko soudržnější materiály, a proto nejsou optimální pro vyhodnocení velmi malých hodnot soudržnosti, které jsou charakteristické pro povrchy degradovaných historických omítek. 18 Zcela obecně platí, že pevnost vápenných omítek klesá směrem od povrchu k jádru. Je téměř pravidlem, že po odstranění líce omítky je vápenná omítková malty nesoudržná a drobivá. Proto je velmi nebezpečné, když v důsledku materiálově nekompatibilních zpevňovačů, které jsou většinou navrhovány pro zpevňování kamene, dojde k nadměrnému zpevnění povrchové vrstvy již po první aplikaci konsolidantu. Po čase dochází k odtržení líce nadměrně zpevněné omítky, podobně jako to známe z případů, kdy bylo pro zpevnění použito vodní sklo. 6

7 omítkové vrstvy oddělené od podkladu nebo ke zpevnění rozrušených cihel pod omítkou. Obecně lze říci, že konsolidací vápennou vodou se rozumí postup, jehož hlavním cílem je zpevnit částečně degradovanou povrchovou oblast omítky nebo malty. XIII. EXISTUJÍ KLIMATICKÁ OMEZENÍ PRO ZPEVŇOVÁNÍ VÁPENNOU VODOU? Protože se při použití vápenné vody jedná o tzv. mokrý proces, lze jej provádět výhradně v době, kdy nehrozí pokles teplot k 0 C. Pro průběh zpevnění omítek vápennou vodou není závadou zvýšená relativní vlhkosti vzduchu v průběhu zásahu nebo po jeho ukončení, chemické děje při zpevňování nejsou citlivé na případné přerušení zpevnění deštěm. XIV. JAKÁ BEZPEČNOSTNÍ OMEZENÍ JE TŘEBA DODRŽOVAT PŘI PRÁCI S VÁPENNOU VODOU? Při přípravě a používání vápenné vody je třeba postupovat v souladu s bezpečnostními předpisy platnými pro přípravu a použití vápenné malty 19. Protože vápenná voda reaguje alkalicky, je třeba zamezit nadměrnému styku s kůží, sliznicemi a očima. Je vhodné používat ochranný oděv a ochranné rukavice, ochranné brýle nebo obličejový štít. První pomoc při potřísnění je odložit kontaminovaný oděv a kůži omýt velkým množstvím vody a mýdlem. Při zasažení očí je třeba oči vymývat 10 min velkým množstvím vody. Při náhodném požití vápenné vody, která má velmi hořkou chuť, je třeba vypláchnout ústa, vypít aspoň půl litru vody a v případě potřeby vyhledat lékaře. ZÁVĚR Přírodovědný popis a vysvětlování základních principů a souvislostí při používání vápenné vody jako tradičního postupu, je snahou o jeho oživování a popularizaci. Historické materiály, postupy a řemesla jsou totiž nedílnou součástí našeho kulturního dědictví. Jestliže dopustíme, byť s dobrým úmyslem dočasného prodloužení životnosti historických materiálů, aby byly jejich mechanické vlastnosti a chemické složení i nadále kontaminováno cizorodými a nekontrolovaně stárnoucími látkami 20, ztratíme tím důležitou a dosud ne zcela doceněnou část našeho kulturního bohatství. 19 Charakteristiky pro vápenné malty podle zákona č. 352/1999: Xi dráždivý, R 36/38 Dráždí oči a kůži, R 43 Může vyvolat senzibilizaci při styku s kůží, S 2 Uchovávejte mimo dosah dětí, S 24/25 Zamezte styku s kůží a očima, S 26 Při zasažení očí okamžitě důkladně vypláchněte vodou a vyhledejte lékařskou pomoc, S 28 Při styku s kůží okamžitě omyjte velkým množstvím vody, S 37 Používejte vhodné ochranné rukavice. 20 V případě zpevňování historických omítek lze bohužel uvést jak všechny v nedávné době populární syntetické prostředky, jako např. vodné roztoky křemičitanů či koloidní disperze oxidu křemičitého - tedy různé typy vodních skel, dále pak akryláty, epoxidy, různé typy polymerních dispersí, ale i v současnosti moderní ethylsilikáty tj. organokřemičitany. 7