Ústav pomocných věd historických a archivnictví. Heraldické památky na kameni kroměřížského zámku

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pomocných věd historických a archivnictví Pomocné vědy historické Eva Zapletalová Heraldické památky na kameni kroměřížského zámku Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Karel Maráz, Ph.D. Brno 2010

2 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Podpis autora práce

3 Na tomto místě bych chtěla poděkovat panu Bc. Cyrilu Měsíci, knihovníkovi kroměříţského zámku, za jeho ochotu a poskytnutí potřebných materiálů a rad. 3

4 Obsah 1. Úvod a metodická východiska práce Církevní heraldika 2.1. Nástin vývoje církevní heraldiky Základní problematika církevní heraldiky Stručná historie kroměřížského zámku Olomoucké arcibiskupství 4.1. Důležité mezníky v historii Vývoj znaku Heraldické památky na kameni kroměřížského zámku 5.1. Znak biskupa Stanislava Thurza Znak českého krále Vladislava II. Jagellonského Znak biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic Znak Jana Karase ze Zelené Hory Znak probošta Benedikta Knaura Znaky na náhrobcích dětí Lukáše Dembinského Znak Valentina Laubena z Liebenthalu Znak Bernarda Sterna ze Statenburku Znaky kardinála Františka z Dietrichsteina Znaky biskupů z rodu Liechtenstein Castelcorn Znaky biskupa Karla, vévody Lotrinského Znaky kardinála Wolfganga Hannibala Schrattenbacha Znak hraběte kardinála Antonína Theodora Colloredo-Waldsee Znak kardinála Bedřicha Egona Fürstenberka Znaky arcibiskupa Theodora Kohna Znak arcibiskupa Leopolda Prečana Tympanon Heraldické zhodnocení památek Závěr Použitá literatura

5 1. Úvod a metodická východiska práce Tato bakalářská práce se zabývá, jak jiţ sám název vypovídá, zpracováním kamenných památek heraldické povahy na zámku v Kroměříţi. Nejedná se však o katalog, nýbrţ o jakýsi přehled heraldického materiálu této historické stavby. V podloubí zámku se nachází Lapidárium kamenných erbů, které nebylo po heraldické stránce zpracováno, a tak jsem se rozhodla tuto skutečnost změnit. K erbům v Lapidáriu jsem přidala i kamenné erby, které schovávají zámecké chodby nebo kterými je ozdobena fasáda zámku. Kroměříţ, a stejně tak i zámek, je od svých počátků spojena s Olomouckým arcibiskupstvím. Zámek slouţil olomouckým biskupům a arcibiskupům jako letní rezidenční sídlo, proto zde převládá heraldika církevní. Převáţná většina erbů na této stavbě se týká právě těchto vysokých církevních hodnostářů nebo osob s nimi nějak spjatých, například jejich úředníků. Vzhledem k velké důleţitosti církevní heraldiky pro tuto práci jsem se danému tématu věnovala ve druhé kapitole, kde je na základě literatury popsán její stručný vývoj v našich zemích a základní problematika. Třetí kapitola líčí historii zámku v Kroměříţi a o jeho stavebním vývoji, který je spojen i s výstavbou okolního města a zahrad. Také jsou zde zmíněny důleţité historické mezníky zdejšího panství. Z důvodu těsné spojitosti zámku a Olomouckého arcibiskupství jsem čtvrtou část své práce věnovala právě této instituci a především vývoji jejího znaku, který je ve svých různých vývojových verzích vţdy součástí znaku olomouckých biskupů a arcibiskupů. A právě tyto znaky tvoří většinu heraldických exponátů na kroměříţském zámku, a tedy i většinu památek, o kterých tato práce pojednává. V páté kapitole se konečně dostáváme k samotnému tématu práce, a to ke kamenným heraldickým památkám kroměříţského zámku. Znaků je celkem třicet dva a většina z nich je umístěna v jiţ zmíněném Lapidáriu, po chodbách zámku nebo na fasádě. Kaţdý z nich je specifický, někdy i znaky stejného nositele nejsou úplně shodné. Téměř všechny erby spadají pod církevní heraldiku. Jednu z výjimek mezi těmito památkami tvoří znak českého a uherského krále Vladislava II. Jagellonského, který zároveň patří mezi nejstarší památky zámku. V zámeckém Lapidáriu je také vystaven kamenný pilastr 1 z nedochovaného portálu rezidence z doby biskupa Stanislava Thurza. Památka však neobsahuje ţádné heraldické prvky, proto se jí v této práci věnovat nebudu, stejně jako kamennému náhrobku neznámé šlechtičny, kde také nejsou ţádné známky heraldiky a který je navíc značně poškozený. Mezi popisovanými památkami uvádím i kamenný 1 Pilastr je architektonický prvek v podobě sloupu nebo pilíře, má dekorativní účel. 5

6 tympanon 2, který je zvláštní tím, ţe jeden z jeho erbů, ač by snad měl patřit některému z olomouckých biskupů, dosud nebyl přisouzen ţádnému z nich a zůstává záhadou. Nelze proto ani určit přesnou dobu jeho vzniku. Podkapitoly jsou pojmenovány podle jména nositele erbu a jsou řazeny chronologicky od nejstarších památek. Vţdy začínám stručným ţivotopisem majitele, pak uvádím podobu dochované památky, případná poškození, materiál 3, pokud byly památky na dostupném místě, tak i rozměry v centimetrech 4 a nakonec blason erbu. Při blasonování jsou pravá a levá strana myšleny heraldicky. Ač jsou znaky kamenné, pro lepší představitelnost uvádím i tinktury 5. Na některých památkách jsou dochovány nápisy, ty jsou přepsány podle zásad Miroslava Flodra 6 a je u nich uveden typ písma. U erbů stejného majitele uvádím jeden blason, pokud se však znaky od sebe liší, je blason uveden u kaţdé z nich. Jako poslední památku uvádím tympanon, to proto, ţe není časově přesně zařazen a je mezi ostatními heraldickými exponáty na zámku ojedinělý. Příloha s fotografiemi všech uváděných památek je vloţena na přiloţeném CD. Znaky všech biskupů a arcibiskupů olomouckých jsou zpracovány v knize Milana M. Bubna Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů 7. Já jsem se však pokusila o vlastní popisy, protoţe památky biskupů a arcibiskupů olomouckých na zámku se s popsanými znaky v knize ze značné míry neshodují. Z knihy jsem převzala něktrá ţivotopisná data a také tinktury. U znaků rodových jsem většinou čerpala z Velkého erbovníku Milana Myslivečka 8, u znaků církevních z knihy Moravská církevní heraldika autora Jiřího Loudy 9. 2 Tympanon je trojúhelníková, polokruhová nebo obloukem vymezená plocha štítu nad průčelím, portálem, nebo oknem. 3 Jako laik uvádím materiál jen, kdyţ jsem si jistá jeho správným určením. 4 Pokud má památka atypický tvar, jsou uvedeny rozměry nejširších míst. 5 Jestliţe jsou dohledatelné v literatuře. 6 Flodr, Miroslav, Zásady popisu středověkých a novověkých epigrafických památek, In: Sborník prací Filosofické fakulty brněnské univerzity, řada historická, Brno Buben, Milan M., Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, Praha Blasony erbů zpracoval Pavel R. Pokorný, kresby Zdirad J. K. Čech. 8 Mysliveček, Milan, Velký erbovník: encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české, sv. 1, 2, Plzeň Louda, Jiří, Moravská církevní heraldika, Olomouc

7 2. Církevní heraldika 2.1. Nástin vývoje církevní heraldiky Nejprve pár slov o všeobecném původu heraldiky. Ten se klade do poloviny 12. století, kdy přibliţně v letech vznikají první znaky téměř současně v řadě zemí západní Evropy. 10 S počátky erbů však bývají spíše spojovány kříţové výpravy do Svaté země, zejména pak ta druhá ( ). První heraldická znamení uţívali bojovníci, aby bylo v bitvě dobře rozeznatelné, kdo je spolubojovník a kdo protivník. Osoby duchovního stavu však bojovat nesměly, byl jim ponechán jen štít k ochraně. A tak se štít stává společným znakem jak pro heraldiku světskou, tak pro církevní a později i pro ostatní. 11 Rozmach církevní heraldiky v našich zemích souvisel s mocenským postavením církve a to ještě ve dvanáctém a první polovině třináctého století nebylo natolik pevné, aby se církevní erby mohly naplno začít rozvíjet. Aţ všeobecná obliba heraldické symboliky, která se zmocnila evropské společnosti v druhé polovině třináctého století, a taky vzrůstající moc církve způsobily velký zájem o erby i v této oblasti. V českých zemích byl vývoj poněkud opoţděn. První doloţený erb je na elekční pečeti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka pocházející sice z let , ale jinak jsou církevní erby ve třináctém století zatím ještě výjimkou. Ovšem po přelomu století se situace rychle mění. Roku 1319 se setkáváme s erbem praţského biskupství na pečeti oficiála 12 a v roce 1345 na pečeti biskupské. Znak Olomouckého biskupství je poprvé doloţen na pečeti z roku Někdy v této době je doloţen i erb vyšehradské kapituly. V druhé polovině čtrnáctého století se objevují první erby klášterů, kapitul a rytířských řádů. Ve znacích církevních hodnostářů, ale i klášterů, se začínají vyskytovat erby rodové, u klášterů jde o osobní erby donátora. Doba husitské revoluce však způsobila úpadek církve a s ní i církevní heraldiky. Ve druhé polovině patnáctého století se moc církve ještě na nějakou dobu ustálila a je patrný i určitý rozkvět církevních znaků. Později, s nastupující protireformací, byl opět vkládán velký důraz na reprezentaci církevních osob a úřadů. Tento stav vyvrcholil v sedmnáctém století, kdy se církev znovu stala prvním stavem v zemi. V této době vznikla řada nových církevních znaků, ty uţ ale nebyly tvořeny podle starých heraldických zásad. Velké změny v církevní organizaci za tereziánských a josefínských reforem se církevní heraldiky příliš nedotkly. V této době se začala stabilizovat podoba znaků církevních institucí a systém hodnostních kusů. 13 Tato úprava heraldických zásad se uţívala aţ do dne , kdy vstoupilo v platnost rozhodnutí papeţe Pavla VI. o zjednodušení církevních znaků Buben, Milan M., Encyklopedie heraldiky, Praha 1994, s Zenger, Zdeněk M., Česká heraldika, Praha 1978, s Oficiál, neboli soudní vikář, je vykonavatelem biskupské moci v oblasti práva. 13 Krejčík, Tomáš - Krejčíková, Jarmila, Základy heraldiky, genealogie a sfragistiky, Praha 1987, s Buben, M., Heraldika, s

8 2.2. Základní problematika církevní heraldiky V církevní heraldice rozlišujeme dva druhy znaků. A to znaky duchovních osob a znaky církevních institucí. Církevní znak lze získat pouze buď příslušností k církevní komunitě, nebo nabytím církevní hodnosti, a volbou znaku s tím spojenou, či udělením znaku papeţem. Do udělování nebo osvojování těchto znaků vůbec světská moc nezasahovala, a tak volba znaku při nabytí církevního úřadu zůstávala především na vůli jeho nositele. I v církevní heraldice je tedy základní sloţkou znaku štít, který bývá často, zvláště pak v baroku, nahrazován kartuší 15. Obrazem štítu bývá u duchovních šlechtického původu jejich rodový štít, u nešlechticů štít zvolený. U některých vysokých církevních hodnostářů, jejichţ úřad má svůj vlastní znak, dochází ke kombinacím znaku daného úřadu a znaku rodového. Tyto kombinace můţou být různé, neexistuje pro ně ţádné heraldické pravidlo. Nejčastější je však polcení nebo čtvrcení štítu, kdy se znak úřadu zpravidla klade do pravého pole polceného štítu anebo do prvního a čtvrtého pole štítu čtvrceného. Někdy se klade do znaku úřadu střední štítek se znakem rodovým nebo osobním. 16 O správnost církevní heraldiky se příliš nedbalo, protoţe nepodléhala přísnému dozoru heroldů, a proto v ní lze najít i hodně výjimek. 17 U církevních znaků se neuţívá přilba s klenotem. Je však moţné se s takovýmto znakem setkat, v těchto případech jde o úplné erby rodové doplněné církevními atributy, nikoliv o erby výlučně církevní. Místo těchto klenotů znak zdobí mitra, berla a hlavně kříţ. Ten bývá zpravidla zlatý a je umístěn uprostřed nad štítem. U biskupů je jednoramenný (latinský) a u arcibiskupů a patriarchů dvouramenný (patriarší). Mitra, nebo taky infule, je obvykle umístěna na heraldicky pravou stranu, je stříbrná nebo zlatá, zdobená výšivkou nebo drahokamy a červeně podšitá. Uţívali ji kardinálové, patriarchové, arcibiskupové, biskupové, opati a infulovaní probošti a preláti jako odznak svého úřadu či hodnosti. Berla bývá obvykle protějškem mitry, takţe na heraldicky levé straně štítu. Je zpravidla stříbrná a bohatě zdobená. Biskupové a arcibiskupové ji mívali natočenou závitem ven a opati a ostatní preláti, kteří měli právo pontifikálií, závitem dovnitř. Berly opatů, převorů a abatyší byly ještě opatřeny tzv. sudariem. 18 Některá biskupství a arcibiskupství měla svůj stolec spojen s titulem říšského kníţete, to se na znaku odráţelo v podobě kníţecí koruny a u Olomouckého arcibiskupství taky meče. Důleţitou součástí církevních znaků jsou klobouky se šňůrami a střapci, jejichţ tinktury a počet střapců přesně označují postavení nositele znaku 15 Kartuše je v heraldice ozdobné tvarování a orámování štítu, které nahrazuje klasický štít, aby se naznačilo, ţe nositel takovéhoto znaku není válečník. (Buben, M., Encyklopedie, s. 168.) 16 Buben, M., Encyklopedie, s Zenger, Z., Česká heraldika, s Sudarium, zvané také velum, je liturgický šátek připevněný k berle. (Buben, M. Encyklopedie, str ) 8

9 v hierarchii katolické církve. Církevní znaky tvoří jednu z nejobtíţnějších součástí heraldiky. To proto, ţe v ní neplatí zásada dědičnosti a kaţdý znak je jiný. Jsou i případy, kdy došlo ke změnám znaku církevního hodnostáře několikrát během jeho ţivota, nebo kdy souběţně uţíval různé varianty svého znaku. Mnohdy taky dochází i k porušení některých zvyklostí, coţ můţe být způsobováno neznalostí heraldické problematiky. Církevní heraldika není omezena pouze na římskokatolickou církev. Vlastní heraldiku má i anglikánská církev nebo církve reformované. I ty však z heraldiky katolické církve ve větší či menší míře vychází Buben, M., Heraldika, s

10 3. Stručná historie kroměřížského zámku Město Kroměříţ patří mezi nejkrásnější místa Moravy. Podepsala se na tom hlavně jeho dlouhá a slavná historie. Místo dnešního města bylo osídleno odedávna. Byla zde důleţitá křiţovatka cest a brod přes řeku Moravu uţ v dobách Velkomoravské říše. Za zakladatele města je však povaţován olomoucký biskup Bruno ze Shauenburku ( ), který zde nechal vystavit středověké město s gotickým hradem. 20 Od této doby se odvíjí spojitost Kroměříţe s Olomouckým biskupstvím, pozdějším arcibiskupstvím. Tento hrad byl však v době husitských válek značně poničen, a tak se ho biskup Stanislav Thurzo ( ) rozhodl přestavět na nový renesanční zámek. Mezi další významné osoby, které se zaslouţily o výstavbu zámku a zahrad, patří taky Vilém Prusinovský z Vítkova, Stanislav Pavlovský a v neposlední řadě biskup František kardinál z Dietrichsteinu, který se sice přímo Kroměříţi nevěnoval, ale jeho snahy o povznesení rodového sídla v Mikulově a budování tamních zahrad podle italských vzorů se staly velkou inspirací pro zvelebování sídel jak šlechtických, tak církevních a za biskupa Liechtensteina se tato móda dotkla i Kroměříţe. 21 Na konci třicetileté války roku 1643 bylo město i se zámkem Švédy zpustošeno. Dva roky na to jej postihl mor. Z této sloţité situace jej dostal aţ právě zmiňovaný biskup Karel II. z Liechtensteinu, který pro obnovu města zřídil i stavební úřad. Nechal znovu vystavět zámek a dal mu podobu, jakou známe dnes. Vybudoval Květnou zahradu a obnovil krásu zahrady Podzámecké, nechal postavit nové hradby, mincovnu, obohatil zámeckou sbírku obrazů i knih, přivedl do města školský řád piaristů a zřídil pro něj kolej a gymnasium. V této době získalo město opravdu kníţecí vzhled. Roku 1752 vypukl další poţár a zničil i část zámku. Po stavebních úpravách byla provedena nová umělecká výzdoba. 22 V 18. a 19. století se zámek i zahrady a vůbec celé město těšilo intenzivnímu zájmu. Zámek byl vybaven krásnou malířskou a sochařskou výzdobou a bohatými uměleckými sbírkami. Najdou se zde početná díla z oboru malby, kresby, grafiky, historické knihovní fondy, hudebniny, numismatické památky a jiný cenný historický mobiliář. Nemenší pozornosti a zvelebování se těšily i zdejší zahrady. Tento komplex památek je tedy nejen nositelem hodnot architektonických a výtvarných, ale taky krajinářských a ryze přírodních. Je tedy unikátním představitelem spojení kulturních a přírodních fenoménů. Není tedy divu, ţe Arcibiskupský zámek v Kroměříţi společně se zdejšími zahradami byl zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO Kroměříž. [online]; [cit ]. Dostupné z < 21 Perůtka, Marek, Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříţi, In Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, Kroměříţ 2009, s Kroměříž. [online]; [cit ]. Dostupné z < 23 Perůtka, M., Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, s

11 Součástí zámku je i jiţ zmiňované Lapidárium, které vystavuje heraldické kamenné památky. Znaky v něm vystavené patří olomouckým biskupům, arcibiskupům nebo šlechticům, kteří byli v jejich sluţbách. Pocházejí ze sbírky plastik Olomouckého arcibiskupství. Tato sbírka měla být součástí Arcidiecézního muzea, které začal budovat roku 1921 pod záštitou arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana knihovník a archivář kroměříţského zámku Antonín Breitenbacher. Podařilo se mu shromáţdit kolem dvou tisíc různých předmětů, mezi které patří i erby vystavené v tomto Lapidáriu. Po smrti Dr. Breitenbachera, roku 1937, muzeum zaniklo. Předměty jsou nyní na různých místech, některé zůstaly v zámku, některé jsou součástí Arcidiecézního muzea v Olomouci, jiné v Muzeu Kroměříţska a některé se ztratily. 24 Díky systematické práci Dr. Breitenbachera při zpřístupňování a vedení knihovny a archivních sbírek a díky popularizaci těchto sbírek v novinách a odborných časopisech se kroměříţské fondy staly světoznámými Údaje jsou čerpány ze štítku v Lapidáriu, který o něm uvádí obecné informace. Text štítku zpracoval Jiří Čermák a Kateřina Tomečková. 25 Černý, Pavol - Měsíc, Cyril, Knihovna, In: Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, Kroměříţ 2009, s Více o Kroměříţi např. Peřinka, František Vácslav, Dějiny města Kroměříže, díl, Kroměříţ

12 4. Olomoucké arcibiskupství 4.1. Důležité historické mezníky Dějiny Olomouckého arcibiskupství se dají rozdělit do čtyř období. Počátky diecéze můţeme hledat uţ v době Velkomoravské říše, a to především díky věrozvěstům svatému Cyrilu a Metoději. Roku 870 vysvětil papeţ Hadrián II. Metoděje arcibiskupem panonským a o deset let později rozhodl jeho nástupce, papeţ Jan VIII., ţe Panonie a Morava mají vytvořit samostatnou církevní provincii, Metoděj se tedy stal metropolitou. Ovšem s vyhnáním jeho ţáků a rozpadem Velkomoravské říše zaniká moţnost pokračování linie přímých následovníků svatého Metoděje. Druhé období začíná rokem 973, kdy vzniká Praţské biskupství. V této době k němu bylo Moravské území církevně připojeno, a to do roku Další období tedy začíná rokem 1063, kdy český kníţe Vratislav II. oddělil Moravu od české diecéze a v Olomouci zřídil samostatné biskupství. Olomouc se tehdy stala velice důleţitou metropolí, která ovlivňovala dění v zemi, a to nejen z církevního hlediska. Ovšem roku 1344 bylo povýšeno Praţské biskupství na arcibiskupství a o rok později papeţ Klement VI. znovu připojil Moravu k této diecézi. Vznikla tak českomoravská provincie, kterou řídil praţský arcibiskup. Po roce 1420 byla olomoucká diecéze z pravomoci praţského arcibiskupa nadobro vyjmuta. Počátkem čtvrtého období je datum , kdy papeţ Pius VI. povýšil Olomoucké biskupství na arcibiskupství. Tímto aktem se Morava s částí Slezska stala samostatnou církevní provincií Vývoj znaku Vznik znaku spadá do episkopátu biskupa Bruna ze Shauenburku, tedy do let Tento původní znak tvoří červený štít se šesti (4, 2) stříbrnými kuţely. Existuje domněnka, ţe erb byl inspirován rodovým erbem biskupa Bruna, který měl v červeném štítu stříbrný kopřivový list s výraznými hroty. Spekulovat se dá i o tinkturách erbu, tvůrce je mohl převzít z jiţ zmiňovaného erbu rodu ze Shauenburku nebo ze znaku královského, coţ byl zlatě korunovaný stříbrný dvouocasý lev v červeném poli. Tato skutečnost by poukazovala na biskupovu věrnost králi Přemyslu Otakarovi II. Podoba znaku ještě nebyla striktně dána a počet kuţelů se v průběhu čtrnáctého století mohl měnit. 26 Pala, Josef, České diecéze v číslech a datech a jejich biskupové, Olomouc Buben, M., Encyklopedie, s

13 V takovéto podobě zůstal znak aţ do roku 1588, kdy císař Rudolf II. polepšil znak diecéze pro biskupa Stanislava Pavlovského. Vznikl tak čtvrcený štít, v jehoţ prvním a čtvrtém červeném poli byl původní znak se šesti stříbrnými kuţely (4, 2) a do druhého a třetího zlatého pole byla umístěna černá orlice v červené zbroji se zlatou šestihrotou hvězdou na hrudi. Horní hrana štítu byla ozdobena heraldicky vpravo biskupskou mitrou a vlevo kníţecí korunou, ta značila postavení říšského kníţete, které olomouckým biskupům císař obnovil. Za štítem uprostřed byl postaven zlatý kříţ, který byl od doby povýšení biskupství na arcibiskupství dvouramenný. Na heraldicky pravé straně vedle mitry je zlatá berla závitem otočená ven, která se za štítem zkříţí se stříbrným mečem se zlatým jílcem, ten pak vyčnívá vedle kníţecí koruny, tedy na heraldicky levé straně. Berla a meč jsou zde na znamení moci duchovní i světské. Tato verze vydrţela aţ do roku 1924, kdy arcibiskup Leopold Prečan změnil postavení šesti stříbrných kuţelů v červeném poli na tři nahoře a tři dole a vyměnil pole s orlicí za pole s malým státním znakem Československé republiky, tedy za červené pole se stříbrným dvouocasým zlatě korunovaným lvem se zlatou zbrojí a se středním štítkem nesoucím znak Slovenska, stříbrný patriarší kříţ vyrůstající z modrého trojvrší v červeném poli. Za štítem se tyčil zlatý patriarší kříţ, který kříţila šikmo postavená zlatá berla závitem ven a heraldicky vpravo od něj leţela mitra. 27 Další změnu pak provedl arcibiskup František Vaňák roku Čtvrcený štít s prvním a čtvrtým červeným polem se šesti stříbrnými kuţely zůstal. Vrátilo se ale postavení kuţelů na čtyři v horní a dva v dolní řadě. Do druhého pole umístil znak Moravy, tedy v modrém poli stříbrno-červeně šachovaná zlatě korunovaná orlice ve zlaté zbroji, a do třetího pole znak Slezska, ve zlatém poli černá zlatě korunovaná orlice v červené zbroji se stříbrným jetelovitě zakončeným půlměsícem, ze kterého uprostřed nahoře vyčnívá tlapatý kříţ. Za štítem uprostřed je opět postaven zlatý patriarší kříţ, heraldicky vlevo šikmá zlatá berla a vpravo mitra. V současné době se Olomoucké arcibiskupství vrátilo k jednoduchosti a uţívá původního znaku, červeného štítu se šesti stříbrnými kuţely, čtyři v horní části, dva ve spodní. Postavení za štítem se nezměnilo, tedy uprostřed zlatý patriarší kříţ, heraldicky vpravo od něj mitra a vlevo šikmá zlatá berla závitem ven. To vše převyšuje zelený arcibiskupský klobouk s deseti střapci po obou stranách. 27 Louda, J., Moravská církevní heraldika, textová část, s

14 5. Heraldické památky na kameni kroměřížského zámku 5.1. Znak biskupa Stanislava Thurza Stručný ţivotopis Biskup Stanislav Thurzo z Béthlenfalvy pochází z hornouherského rodu. Narodil se kolem roku 1470 v Krakově. K duchovní dráze byl veden i jeho bratr Jan, který se stal biskupem vratislavským. Stanislav studoval teologii a práva v Padově a hned po návratu se stal olomouckým kanovníkem. Díky svým zásluhám u papeţského dvora, kde vymohl olomoucké kapitule zpět právo svobodné volby biskupa, byl roku 1496 jednomyslně zvolen v řadě třicátým pátým olomouckým biskupem. Po příjezdu do diecéze byl nucen vyrovnat se s nelichotivým stavem biskupství. Díky kapitálu svého otce a příbuzných zahájil vykupování zastavených panství a restituci biskupských drţav. Obnovil chod manského soudu a ovlivnil církevní správu, kdyţ roku 1498 svolal do Vyškova diecézní synodu, ze které vzešla Statuta synodalia Stanislai. O rok později garantoval vydání diecézní agendy, římského misálu a breviáře. V době, kdy bylo arcibiskupství v Praze bez nejvyššího představitele, stal se nejvyšším církevním hodnostářem českých zemí a díky tomu korunoval na českého krále Ludvíka Jagellonského a později i Ferdinanda I. Roku 1510 dokonce biskup na kroměříţském zámku hostil Vladislava II. i s jeho rodinou. Roku 1500 vykoupil ze zástavy město Kroměříţ a zahájil přestavbu gotického hradu na renesanční zámek. Totéţ učinil i ve Vyškově. Začal také s opravami husity zničeného kroměříţského kostela svatého Mořice. V Olomouci vybudoval novou biskupskou rezidenci. Byl protagonistou humanistické kultury a významně přispěl k šíření ranně renesančního umění na Moravě. Podporoval umění, dokonce prý sám dotoval Erasma Rotterdamského. Jeho ţivot skončil a byl pohřben v olomoucké katedrále svatého Václava. 28 Popis památky Znak biskupa Stanislava Thurza spolu se znakem českého krále Vladislava II. Jagellonského jsou zřejmě nejstaršími heraldickými památkami zámku. Oba se nachází nad portálem zámecké věţe, jsou z pískovce a datují se do let Z důvodu nedostupnosti památek zde nejsou uvedeny rozměry. Biskupův znak je v poměrně dobrém stavu, samotný erb není přímo poškozený, ale téměř zcela chybí horní ozdobná část jeho rámu Buben, M. M., Encyklopedie biskupů, s Jakubec, O., Renesanční zámek, In: Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, Kroměříţ 2009, s Jakubec, O., Renesanční zámek, s V příloze na obrázku č

15 Blason erbu Znak tvoří čtvrcený španělský štít. V prvním a čtvrtém poli je znak Olomouckého biskupství, v červeném poli 6 (4, 2) stříbrných kuţelů. Druhé a třetí pole je dělené, v horní modré části půl zlatého korunovaného lva, ve spodní stříbrné části 3 (2, 1) červené růţe. 31 Na štítu leţí mitra a po bocích jej drţí dva štítonoši dva dopředu hledící puti 32. Fimbrie spuštěné z mitry mají štítonoši přes ruku drţící štít. 31 M. Buben ve své knize uvádí horní pole se lvem červené a spodní s růţemi zlaté. M. Mysliveček ve svém díle uvádí horní část modrou a spodní stříbrnou. 32 Puti je heraldický výraz pro malé nahé postavy barokního typu. 15

16 5.2. Znak českého krále Vladislava II. Jagellonského Stručný ţivotopis Vladislav Jagellonský, syn polského krále Kazimíra IV., byl zvolen českým sněmem jako nástupce českého krále Jiřího z Poděbrad. Po jeho smrti, roku 1417, se tedy stal králem českým a od roku 1490 byl i králem uherským. Hned po nástupu na trůn se ocitl ve sloţité politické situaci, musel pokračovat ve válce s Matyášem Korvínem, králem uherským, kterého jako svého panovníka uznávaly Luţice, Slezsko, Morava a čeští katolíci. Ani jeden z nich však neměl dost sil a prostředků na dokončení konfliktu. Roku 1479 se setkali v Olomouci, kde se dohodli o společném uţívání titulu českého krále. Pod Vladislavovu moc spadaly Čechy a Matyáš vládl v ostatních zemích. Po jeho smrti roku 1490 připadly české země zpátky Vladislavovi a uherští stavové jej dokonce zvolili i za svého krále, z tohoto důvodu pak přesídlil do Budína. Byl to tichý člověk dobré duše, který v politickém rozhodování bezprostředně podléhal svému okolí. Nerozhodnost jej provázela i v osobním ţivotě, neţ se oţenil s Annou z Foix, zrušil dva jiţ smluvené sňatky. I přes velké dluhy po sobě panovník zanechal honosné památky, jako je Prašná brána nebo Vladislavský sál na Praţském hradě. 33 Popis památky Znak českého krále Vladislava II. Jagellonského se nachází hned vedle erbu biskupa Thurza, tedy nad portálem zámecké věţe. Jak bylo jiţ uvedeno výše, taky je z pískovce a jeho vznik se vkládá do let Poškození na erbu Vladislava II. je zřejmé, chybí hlavy štítonošů, štít má hodně poškozený spodní okraj a střední štítek je téměř nečitelný. 35 Blason erbu Erb tvoří renesanční čtvrcený štít, který nese štítek střední s orlicí 36. První pole je sedmkrát červeno-stříbrně dělené. Ve druhém červeném poli český lev - stříbrný zlatě korunovaný dvouocasý lev ve zlaté zbroji (symbolizuje Čechy). Ve třetím modrém poli jsou 3 (2, 1) zlaté lví hlavy se zlatou korunou (symbolizuje Dalmácii). Ve čtvrtém červeném poli je na prostředním vrchu zeleného trojvrší zlatá koruna a z ní vystupuje stříbrný patriarší kříţ (spolu s prvním polem tvoří znak Uher). Štít drţí po obou stranách štítonoši dva puti. 33 Čornej, P., Panovníci českých zemí, Praha 1992, s Více o Vladislavu II. Jagellonském např. Macek, Josef, Jagellonský věk v českých zemích, díl, Praha Jakubec, O., Renesanční zámek, s V příloze na obrázku č Nelze jednoznačně říct, jestli orlice na středním štítku je moravská nebo slezská. 16

17 5.3. Znak biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic Stručný ţivotopis Stanislav Pavlovský se narodil roku 1579 do rodiny rytíře Pavlovského z Pavlovic. Jeho církevní kariéra je velice dlouhá. Po studiích ve Vratislavi se stal roku 1569 olomouckým kanovníkem. Po dvou letech se vydal studovat církevní právo do Říma, kde získal doktorát. Poté byl proboštem kalegiátní kapituly v Brně, pak scholastikem olomoucké kapituly a apoštolským protonotářem. Byl také kanovníkem vratislavským a kancléřem tří svých předchůdců na olomouckém biskupském stolci, neţ na něj sám dne nastoupil. Podporoval církevní školství. Sám zřídil v Olomouci seminář zvaný Collegium Nordicum. Dokončil přestavbu kostela svatého Mořice v Kroměříţi. Na Moravě zavedl gregoriánský kalendář. Roku 1585 nechal razit zlatou minci, nejstarší známou raţbu Olomouckého biskupství. Biskup Stanislav také jako první uvědoměle uctíval moravské věrozvěsty, svatého Cyrila a Metoděje, a šířil jejich kult jako apoštolů a ochránců Moravy. Po dlouhou dobu poskytoval azyl a pohostinství polskému emigrantovi Bartoloměji Paprockému z Hlahol, který při pobytu v Kroměříţi sepsal své dílo Zrcadlo slavného markrabství moravského. Sám biskup vydal tiskem vlastní latinský překlad cestopisu pana Lva z Roţmitálu. Za zásluhy při zvolení císaře Rudolfa II. potvrdil nově zvolený monarcha biskupovi a jeho nástupcům starý titul kníţete Svaté říše římské a zároveň potvrdil i staré ustanovení Karla IV., ţe kníţe biskup olomoucký je zároveň i hrabětem české královské kaple. Biskup Pavlovský je za své přínosy pokládán za obnovitele diecéze. Zemřel v Kroměříţi dne a byl pohřben v olomouckém dómu před jím zřízenou kaplí svatého Stanislava. 37 Popis památky Znaková deska Stanislava Pavlovského se nachází v Lapidáriu zámku pod číslem dva. Je v dobrém stavu, není zde ţádná velká závada, jen detaily v obličejích štítonošů jsou poznamenány vlivem času. Materiálem je pískovec. Výška památky je 55,5 cm a šířka 44 cm. 38 Blason erbu Erb je tvořen čtvrcenou kartuší. V prvním a čtvrtém poli je znak Olomouckého biskupství (v červeném poli 6 stříbrných kuţelů (4, 2)), v druhém a třetím modrém poli zlatá šestihrotá hvězda nad zlatým srpkem měsíce. Nad štítem uprostřed je mitra s fimbriemi a vlevo od ní zlatá berle otočená závitem ven. Štít drţí po stranách štítonoši dva puti. 37 Buben, M. M., Encyklopedie biskupů, s V příloze na obrázku č

18 5.4. Znak Jana Karase ze Zelené Hory Stručný ţivotopis Jan Karas ze Zelené Hory byl sekretářem biskupa Stanislava Pavlovského. Pochází z rodu sídlícího na Moravě a Opavsku, který dostal roku 1571 erbovní list. I jeho otec Ondřej Karas ze Zelené Hory byl ve sluţbách biskupství. Jan zemřel roku Popis památky Památka se nachází na zdi v přízemí zámku u vstupu na věţ. Je zde vytesána podobizna neboţtíka ve svátečním oděvu. Hlavu má pootočenou doprava, levou ruku na srdci a v pravé drţí svůj rodový erb. Kamenná deska má pět puklin, je poznat, ţe byla rozdělena na čtyři kusy. Jedna zcela odděluje pravý roh památky téměř aţ u hlavy šlechtice, zřejmě díky ní chybí i část jeho ramene. Druhá vede skrze pravou ruku šikmo doleva dolů a kousek před koncem rámu se dělí na dvě. Poškozena je obličejová část, chybí taky kus nosu a levé oko. Další pak vede od levé ruky šikmo doleva dolů. Okraje desky jsou taky poničené a na některých místech to zasahuje i do nápisu, který se line dokola celé desky. Písmo nápisu je fraktura. Materiálem je pískovec. Výška náhrobní desky je 179 cm a šířka 82,5cm. 40 Nápis desky zní: Letha Panie 1584 we Cztwrtek po s [te] Stanislawie Umr[zel] Slowoutny Pan Jan Karas z Zelene hory Jeho knizi eczy milosti Pana Pana Stanislawa Pawlo wskeho Biskupa Olomuczkeho Sekretarz Je[ho]zto Dussi Pan Buoh racz milostiw beyty Blason erbu V modrém renesančním štítu holubice přirozené barvy hledící doprava a stojící na stříbrném trojvrší. Nad holubicí vlevo i vpravo zlatá šestihrotá hvězda. 39 Mysliveček, M., Velký erbovník, s V příloze na obrázku č

19 5.5. Znak probošta Benedikta Knaura Stručný ţivotopis Benedikt Knaur pocházel ze Svitav. Rod dostal šlechtický titul, erb a přídomek roku Benedikt byl nejprve kaplanem u svatého Jakuba v Brně ( ), později se stal kanovníkem olomouckým a dosáhl hodnosti arcijáhenské. Od roku 1600 byl proboštem kroměříţským a kanovníkem kapituly brněnské. Zemřel roku Popis znaku Jedná se o proboštovu znakovou desku, která je v Lapidáriu pod číslem osmnáct. V desce je erb a nad ním ve stuze nápis. Písmo nápisu je kapitála. Vedle proboštského klobouku po stranách je rozděleně uveden rok Deska má poškozené okraje a odlomený kus klobouku, taky se tmavými skvrnami projevuje vada materiálu. Výška památky je 89,5 cm a šířka 57,5 cm. 43 Text nápisu zní: BENEDICTVS KNAVR DE SVITAVIA AR CHIDIA: OLOM: PRAE: CREM: CAN: BRV Blason erbu V barokním stříbrném štítě černý dravý pták s červenou zbrojí stojící na červeném trojvrší. Kolem krku mu visí štítek se znakem rodu Dietrichsteinů (pokosem zlato-červeně dělený štít s dvěma stříbrnými vinařskými noţi se zlatou rukojetí). Nad štítem zlatě korunovaná turnajová přilba s černo-stříbrnými přikryvadly, která má jako klenot černá sloţená křídla. To vše převyšuje proboštský černý klobouk s šesti střapci po kaţdé straně. 41 Mysliveček, M., Velký erbovník, s Breitenbacher, Antonín, Katalog přírůstků, rukopis, Kroměříţ 1922, s V příloze na obrázku č

20 5.6. Znaky na náhrobcích dětí Lukáše Dembinského Stručný ţivotopis Lukáš Dembinský pocházel z Polska a do českých zemí přišel za ţivobytím. Nejprve působil na holešovském panství u Karla staršího ze Ţerotína a pak přešel do sluţeb olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského. Zde se z úředníka vypracoval aţ na post kroměříţského hejtmana, a tím také zřejmě zůstal i po biskupově smrti za episkopátu jeho nástupce kardinála Františka z Dietrichsteina. S první manţelkou neměl ţádné potomky. Jeho druhou manţelkou se stala Eliška, dcera místopísaře Markrabství moravského Jana Horeckého z Horky a na Střílném a Kateřiny Zloubkové ze Zdětína a na Zdounkách, spolu měli dětí několik, některé z nich, ne-li všechny, zemřely v mladém věku, jak můţeme vidět na jejich dochovaných náhrobcích. Více o nich není známo. Lukáš Dembinský zemřel roku Popis náhrobního kamene dětí Lukáše Dembinského Náhrobek je součástí Lapidária, je označen číslem dvacet. Skládá se ze dvou částí, v horní menší části je na renesančně orámované desce vytesán text a v dolní části čtyři erby. Nápis je psán kapitálou. Horní levý znak patří otci dětí, Lukáši Dembinskému. Pravý horní znak patří jejich matce, Elišce Horecké z Horky. Levý dolní erb symbolizuje rod Ostrovických z Ostrovic, ze kterého pochází matka otce dětí. A konečně znak dole vpravo je znakem matčiny matky, která pochází z rodu Zoubků ze Zdětína na Zdounkách. 45 Kámen je vysoký 100 cm a široký 65 cm. 46 Text na náhrobním kameni: LETHA M.D.LXXXX.VIII. WALENTIN. AIOACHYM. BLIZĒ CZY. LETA. M. DC. IAN WLAS TNI.BRATRZI. DEMBINSSTCZY. SYNOWE. VROZENEHO. PANA. LVKASSE. DEMBINSKEHO. ZDEM BINIE. ANASTRZYLNEM. HEYTNA KRO. WMLADYM WIEKV. ZEMRZELI. 44 Breitenbacher, A., Katalog přírůstků, s Breitenbacher, A., Katalog přírůstků, s V příloze na obrázku č

21 Popis náhrobního reliéfového kamene dětí Lukáše Dembinského Tato památka se nachází na zdi jedné z chodeb v přízemí zámku. Kámen je ale bohuţel rozbitý na několik kusů a ne všechny se podařilo nalézt. V Kroměříţi se nachází pouze dvě části. Necelá pravá polovina s dvěma dětmi, se starším a jedním z mladších synů, znakem a částí nápisu. A vrchní část oblečení zřejmě starší dcery Lukáše Dembinského. Na červené mramorové desce byly v reliéfu vytesány čtyři děti vedle sebe. Na krajích starší hoch a starší děvče, uprostřed zřejmě dvě malé děti drţící se kolem krku. Nad hlavami dětí je kapitálou psaný nápis. Znak Dembinských, není zde ve štítu, ale v kartuši, se na desce nachází v pravé části u nohou staršího a mladšího sourozence. Výška kamene je 82,5 cm, pravá šířka nelze určit, po zlom měří horní hrana 55 cm a spodní 44 cm. 47 Nad hlavami menších dětí se nachází text: NOBILIS AC S[TRENUI] DNI LVCAE DE[MBINSKY] DE DEMBINE [IN STRZILNA LIBERI] HIC SEP[ULTI IACENT] 48 Blason erbu Lukáše Dembinského V modrém barokním štítu stříbrná podkova se zlatým kříţem uvnitř. Blason erbu Elišky Horecké z Horky V modrém barokním štítě zlaté cimbuří jdoucí kosmo z pravého horního rohu. Blason erbu rodu Ostrovických z Ostrovic V červeném barokním štítě zavinutá stříbrná střela. Blason erbu Kateřiny Zoubkové ze Zdětína a na Zdounkách V barokním zlato-červeně polceném štítu dvě stříbrné spojené ruce. 47 V příloze na obrázku č Text doplněn podle: Karban, Aleš, Tajemství nápisů na kroměříţských památkách, In: Archivní sborník 2008, roč. XIV., Brno 2008, s

22 5.7. Znak Valentina Laubena z Liebenthalu Stručný ţivotopis Valentin Lauben z Liebenthalu pocházel z oblasti polsko-českých hranic. Do roku 1580 byl notářem biskupa Vratislavského. Potom přešel do sluţeb olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského, stal se jeho komorníkem a sekretářem. Na biskupovu přímluvu byl Rudolfem II. povýšen do šlechtického stavu, dostal přídomek z Liebenthalu a vlastní znak. I po biskupově smrti zde zůstal a stal se sekretářem a rádcem jeho nástupce biskupa Františka z Dietrichsteina. Roku 1603 se stává zástupcem hejtmana Kroměříţského panství. Zemřel dne Popis památky Znak se nachází na pískovcové desce s výškou 77 cm a šířkou 57,5 cm v Lapidáriu označené číslem devatenáct. Okraje kamene jsou poničeny a vůbec celkový ráz památky vypovídá o jeho stáří. Na desce, po obou stranách vedle klenotu, je rozděleně uveden rok Pod erbem se nachází ozdobená tabule s třířádkovým kapitálou psaným textem: VALENTINVS LAVBEN DE LIEBENTHAL SECRET ET FABRICAE PRAEFECTVS Blason erbu Znak tvoří barokní štít, který je půlený. V první polovině je půl orla, druhá polovina je dělená. Její horní pole je třikrát šikmo dělené, ve spodním poli polovina šestihroté hvězdy nad polovinou srpku měsíce. Nad štítem spočívá turnajová přilba mírně natočená vpravo zdobená přikryvadly a helmovní korunou, ze které vystupují sloţená křídla jako klenot Breitenbacher, A., Katalog přírůstků, s V příloze na obrázku č Tinktury jsem v ţádné literatuře nenašla. 22

23 přilba. 54 Po okrajích desky je neúplný kapitálou psaný nápis: 5.8. Znak Bernarda Sterna ze Statenburka Stručný ţivotopis O osobě Bernarda Sterna ze Statenburka 52 a na Domaţelicích není známo téměř nic. Jeho předek Jan Stern ze Statenburka se poprvé připomíná roku 1447 a z jeho pečeti je odvozen rodový znak. Roku 1454 vlastnil Jan Roţínku a dvůr v Rozsíčce. Manţelstvím s Johankou z Volfenperka získal Domaţelice, kde od roku 1481 sídlili jeho synové Václav, Bernard a Čeněk. 53 Popis památky Náhrobní kámen je renesančního typu a stylově je blízký náhrobku Jana Karase ze Zelené Hory, coţ by mohlo poukazovat na dobu vzniku někdy v 16. století. Nyní kámen patří do Lapidária Kroměříţského zámku a je umístěn v přízemní místnosti u vstupu na věţ. Horní část je poškozena, chybí oba horní rohy, avšak postavu to nijak nenarušilo. Celkový ráz desky je poničený, ale reliéf i písmo je čitelné. Pískovcový kámen je vysoký 185 cm a 86 cm široký. Na památce můţeme vidět postavu rytíře hledícího doleva. Levou ruku má v bok, kde také trčí rukojeť meče. V pravé ruce podél těla drţí štít s rodovým erbem. V dolní části mezi nohami leţí VMREL GEST VROZENY WLADYKA PAN BERNART SSTERN ZE SSTA TMBVRKV A NA DOMAZELICYCH A Blason erbu V gotickém modrém štítu zlatá šestihrotá hvězda. Na štítě spočívá kolčí přilba se zlatomodrou točenicí s feflíky. Jako klenot na přilbě se opakuje zlatá šestihrotá hvězda ze štítu a na ní tři pštrosí pera Téţ Bernard Štern ze Štatenburka a na Domaţelicích. 53 Mysliveček, M.:, Velký erbovník, s V příloze na obrázku č Tinkutury převzaty z knihy Mysliveček, M., Velký erbovník, s

24 5.9. Znaky kardinála Františka z Dietrichsteina Stručný ţivotopis Kníţe kardinál František z Dietrichsteina se narodil v Madridu, kde působil jeho otec Adam svobodný pán z Dietrichsteinu a na Mikulově u španělského dvora jako vyslanec císaře Maxmiliána II.. Od roku 1575, kdy rod dostal moravský inkolát 56, se rodina usadila na Mikulově. František studoval u jezuitů v Praze, poté v Římě na Collegium Germanicum. Roku 1599 mu papeţ udělil post kardinála. Tentýţ rok byl taky díky papeţově a císařově podpoře jednohlasně zvolen čtyřicátým čtvrtým olomouckým biskupem. Počátky jeho episkopátu byly těţké, neuměl česky a Moravu téměř neznal. Vše se však záhy změnilo. Roku 1602 se stal náměstkem zemského hejtmana, díky čemuţ zachránil před zrušením rajhradský klášter. V této době byl Olomouckému biskupství Rudolfem II. obnoven mincovní regál. Kardinál měl k císaři velmi blízko, ve sporu mezi ním a jeho bratrem Matyášem, kterého mimochodem sám později korunoval na českého krále, byl důleţitým prostředníkem. V době stavovského povstání bylo Arcibiskupství olomoucké zrušeno a biskupské statky vyvlastněny. I přes to, ţe byl biskup předtím na všech zemských rozhodnutích uváděn jako první člen stavovské obce, byl prohlášen za nepřítele země a vypovězen. I po těchto zkušenostech však po bitvě na Bílé Hoře prosil u dvora za mírné tresty pro vzbouřence. Roku 1621 byl kardinál císařem Ferdinandem II. jmenován gubernátorem Moravy a dne povýšen do kníţecího stavu Svaté říše římské. Zúčastnil se prací na přípravě Obnoveného zřízení zemského pro Moravu. Podporoval vědy a umění. V Mikulově zřídil tiskárnu, zaloţil knihovny v Kroměříţi a v Mikulově 57. Tento nejvýznamnější představitel a vykonavatel protireformační politiky na Moravě se významně zaslouţil o povznesení katolické církve. Proti nekatolíkům postupoval velmi tvrdě. Za svého ţivota dosáhl díky přízni císaře i papeţe mnoha různých důstojenství. Čtyřikrát také nebyl daleko od zvolení papeţem. Zemřel v Brně dne , později byly jeho ostatky převezeny do Olomouce a uloţeny do nově zřízené krypty v katedrále svatého Václava. 58 Popis první Dietrichsteinovy heraldické památky Kardinál má v zámeckém Lapidáriu znaky dva. První je označen číslem jedna. Středem znakové desky je kartuše s erbem kardinála, po obou bocích ji střeţí dvě postavy ţena a muţ, kteří nemají ruce a místo noh jsou na podstavci. Nad kartuší je biskupský klobouk, i přesto ţe v této době 56 Inkolát znamená příslušnost k plnoprávným šlechtickým rodům určité země. 57 Knihovna v Mikulově byla v dobách švédských nájezdů uloupena a odvezena. 58 Buben, M. M., Encyklopedie biskupů, s více např: Balcárek, Pavel, Kardinál František Ditrichštejn Gubernátor Moravy. České Budějovice

25 uţ byl kardinálem, a pod ní deska s textem psaným kapitálou. Znak není zvlášť výrazně porušený, ale je poznat, ţe některá místa byla jiţ opravována. Poškození se týká okrajů kamene a části desky s nápisem, ve které však uţ písmena nejsou. 59 Deska z pískovce je 97 cm vysoká a 88 cm široká. Text nápisu zní: FRAN CARD A DIETRICH STAIN EPVS OLOM PRIN CEPS 1609 Blason erbu Znak je tvořen čtvrcenou kartuší se středním štítem se znakem Dietrichsteinů (zlato-červeně pokosem dělený štít s dvěma stříbrnými vinařskými noţi se zlatou rukojetí). Kartuše představuje znak Olomouckého biskupství (v prvním a čtvrtém červeném poli 6 stříbrných kuţelů (4, 2), v druhé a třetí části je ve zlatém poli černá orlice v červené zbroji se zlatou hvězdou na hrudi). 60 Kartuše je nahoře uprostřed zdobená latinským kříţem. To vše převyšuje biskupský klobouk. 61 Po stranách kartuše stojí dva stráţci v podobě antických soch, muţe a ţeny, dovnitř hledící, bez rukou a s podstavcem místo nohou. Popis druhé Dietrichsteinovy heraldické památky Kardinálova druhá kamenná znaková deska na zámku se také nachází v Lapidáriu, a to pod číslem osm. Erby jsou na obou deskách stejné, stejně tak i biskupský klobouk, kromě kříţe jsou zde i ostatní církevní klenoty, a to mitra, berla, kníţecí koruna a meč, jiní jsou také stráţci erbu, zde se jedná o dva anděly. Materiál zde bude taky pískovec, výška kamene je 119 cm a šířka 104 cm. Některá místa na desce uţ byla opravována. Porušení je znatelné na klobouku, na okrajích desky, střední štítek taky ztratil svůj původní tvar a na stehnu levého stráţce je viditelná prasklina. 62 Blason erbu Čtvrcená kartuše se středním štítkem, který zobrazuje rodový znak Dietrichsteinů. Hlavním štítem je znak Olomouckého biskupství. 63 Štít na horní straně uprostřed zdobí koruna, ze které vychází latinský kříţ. Po stranách štítu stojí dva stráţci v podobě andělů, kteří jsou od sebe odvrácení. Stráţci vpravo nad hlavou spočívá mitra a kosmo za ní berla, levému stráţci kníţecí koruna a šikmo za ní meč. To vše převyšuje biskupský klobouk. 59 V příloze na obrázku č Verze znaku olomouckého arcibiskupství uţívaná v době Dietrichsteinova ţivota. 61 Červený klobouk s deseti střapci po obou stranách. 62 V příloze na obrázku č Rodový znak Dietrichsteinů a znak olomouckého biskupství jsou uvedeny v předchozím blasonu. 25

26 5.10. Znaky biskupů z rodu Liechtenstein-Castelcorn Stručný ţivotopis biskupa Karla (II.) hraběte z Liechtenstein-Castelcornu Hrabě Karel II. se narodil v Kladsku. Pochází z tyrolského rodu Liechtensteinů, baronů z Castelcorna 64, který nemá se známým jihomoravským rodem Liechtensteinů nic společného. Studoval nejprve u jezuitů v Innsbrucku a pak na univerzitě v Salzburgu a Ingolstadtu. Neţ byl roku 1664 zvolen 48. olomouckým biskupem, byl kanovníkem v Salzburgu, Olomouci a Pasově a děkanem salzburské kapituly. Jeho vášní bylo stavitelství, v Kroměříţi dokonce zřídil zvláštní stavební úřad a toto město zničené švédskými nájezdy zvelebil do nebývalé krásy. Nechal vystavět nový zámek ve stylu italského baroka a ten pak vybavil obrazárnou a knihovnou. Dal také obnovit Švédy vyloupené interiéry kostela svatého Mořice. Zařídil městu vodárenskou věţ, kašny a kanalizaci, nemocnici, mincovnu, sýpku. Dal také pod zámkem zřídit zahrady, včetně známé Květné zahrady. Také opravil zničený zámek ve Vyškově, poţárem poškozený olomoucký dóm a hrady Hukvaldy a Mírov. Podporoval stavby i opravy dalších kostelů. Zřizoval nové farnosti. Roku 1671 nařídil ve všech farnostech zaloţení pamětních matrik pro zaznamenávání veškerého církevního majetku. Roku 1690 pak zavedl pro celou diecézi nové farní matriky, a to křestní, úmrtní a oddací. Za jeho episkopátu došlo na Šumpersku a Velkolosinsku k nechvalně známým čarodějnickým procesům, které vyvolaly mnoho selských povstání. Díky svému úsilí a zájmu o diecézi je povaţován za obnovitele nejen Kroměříţe, ale i celé Moravy, poničené třicetiletou válkou. Biskup Karel zemřel a pohřben je v dietrichsteinské hrobce olomouckého dómu. 65 Popis památek Rod Liechtensteinů z Castelcornu má na zámku zřejmě nejvíce kamenných erbů, a to sedm. Na dvou památkách je vytesán nápis, kde je uvedeno mimo jiné i jméno Karla II., o jejich majiteli tedy není sporu. Stejně jako u znaku nad vchodem do zámku. Ten taky s určitostí patří Karlovi, jeho zásluhy na opravách a velkých stavitelských změnách zámku téměř jasně zdůvodňují tuto jeho vizitku nad vchodem. U ostatních však není jasné, jestli patří tomuto biskupovi nebo jeho prasynovci Jakubu Arnoštovi, který nějaký čas na olomouckém stolci také působil. Na Moravě však dlouho nepobyl, tři roky po jeho zvolení obsadilo pruské vojsko Olomouc a on byl donucen uprchnout. Za dva roky po tomto incidentu se stal arcibiskupem salzburským a své místo 64 Mysliveček, M., Erbovník, s Buben, M. M., Encyklopedie biskupů, s Tonger, Milan, Barokní rezidence. In: Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříţ 2009, s

27 v Olomouci uvolnil. 66 Pět ze sedmi těchto znaků se nachází přímo v Lapidáriu, dva z nich jsou jiţ zmíněné památky s nápisem, ale ostatní tři nejde s určitostí připsat ani jednomu, tyto tři visí v Lapidáriu nad dveřmi. Další znak se nachází na chodbě v přízemí zámku v kamenné vaně spolu s jedním ze znaků biskupa Schrattenbacha. Jako laik bych si dovolila tvrdit, ţe základním materiálem těchto znaků je pískovec. Erb je u všech památek stejný, jeho blason je uvedený za popisem poslední z nich. Zvláštností u erbů biskupa Karla je, ţe do pole Olomouckého arcibiskupství s kuţely ve dvou řadách je mezi tyto řady vloţen pruh. Popis první heraldické památky biskupů z rodu Liechtenstein-Castelcorn Jako první se budu věnovat znaku nad vchodem do zámku. Je dochovaný ve velice dobrém stavu, není vidět ţádná prasklina ani odlomení některé z jeho částí. Pro jeho umístění nebylo moţné jej změřit. 67 Popis druhé heraldické památky biskupů z rodu Liechtenstein-Castelcorn Tento znak biskupa Karla z Liechtensteina a z Castelcornu má nyní zvláštní umístění, nachází se v kamenné vaně jedné z postranních chodeb v přízemí. Znaku chybí berla a z meče zbyl jen kus rukojeti, na kníţecí koruně chybí malý kříţ. Na dvou místech jsou tmavé skvrny, ovšem jako laik si nedovoluji odhadnout, čím je to způsobeno. Pískovcová deska má výšku 109 cm a šířku 78 cm. 68 Popis třetí heraldické památky biskupů z rodu Liechtenstein-Castelcorn Tato znaková reliéfní deska je vystavena v Lapidáriu zámku pod číslem šest, je na ní biskupův znak a pod ním nápis. Výška desky je 90 cm a šířka 70cm. Poškození je znatelné na koruně středního štítku, na kníţecí koruně a na spodní hraně kamene, kde zasahuje i do desky s kapitálou psaným nápisem. 69 Nápis pod znakem zní: CAROLVS EX COMITIBVS DE LIECHTENSTAIN, EPS OLOM: S.R.I. PNPS, REG. BOHEMIAE CAP. COMES, EX FVNDAMENTO, EREXIT ANNO M.DC.[L.]XXXII 66 Buben, M. M., Encyklopedie biskupů, s V příloze obrázek č V příloze obrázek č V příloze na obrázku č