Vyšlo ve Středisku volného času Bájo Česká Skalice v dubnu 2011

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Vyšlo ve Středisku volného času Bájo Česká Skalice v dubnu 2011"

Transkript

1 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA Č A L A M Á D A S m ě s z a j í m a v é h o č t e n í v e v y s m á t é m n á l e v u Vyšlo ve Středisku volného času Bájo Česká Skalice v dubnu 2011 Speciální číslo časopisu Z L A T Á S L O V A Sova Michaela Pacholíková, 7 let

2 2 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA FOTBAL BARVY Michal Šrajbr Adéla Čápová V sobotu či v neděli scházíme se s láskou, abychom se pobavili s fotbalovou cháskou. Červené je jablíčko, vezmi si ho, Aničko. Červené jsou jahody, rostou támhle u vody. Oranžová mrkvička, je hezká jak kytička. Je tak krásně křupavá, a já ji moc ráda mám. Ti kluci, ti to hrají, s mičudou to umí. Na soupeře kličky válí, ten pak jenom čumí. Žluté, to je sluníčko, nesvítí nám maličko. Pampelišky kvetou v létě, natrhám je mojí tetě. Zrzavá je veveřička nebo taky ta lištička. Veverka jí oříšky a lištička zajíčky. V bráně máme gólmana, na něj spolehnutí je, lape, míče rozdává i góly vstřeluje. Zelená je travička, a v rybníce rosička. Zelený je v lese mech, a též listy na stromech. Šedý je vlk v lese, zajíc už se třese. Že by ho vlk ulovil a vlčata nakrmil. Přejem našim fotbalistům postup do vyšší soutěže, aby pilně trénovali a poráželi soupeře. A co bílá? Ta je taky! Bílý je sníh i ty mraky. Všechny barvy, když se spojí, tak se mi to velmi líbí. Až z nich bude duha krásná a já budu zase šťastná. Naši malí fotbalisté od starších se učí hned. A až trochu povyrostou, budou nám je závidět. Černá, to je noc, je to temná barva moc. Černá je i vrána, ta, co krásně kráká. Zelený pažit, na něm dvě brány, tomu snad neodolá fotbalista žádný. Modrá, to je barva nebe, a v zimě nás velmi zebe. Modrou mají pomněnky, ty od mojí maminky. Růžovou, tu mají růže, ale i naše kůže. V zimě mám růžový nos, okolo mě chodí kos.

3 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA 3 RYCHLÝM KROKEM CELÝM ROKEM Monika Vydláková Kos si zpívá na jabloni, konvalinka v lese voní, sněženka už vykukuje, Cilka štěstím překypuje. Podzim už je tady a drak se ptá: kudy? Kudy letěl do dáli, aby se mě vrány bály? Kdo chce další roční pohádku, ať čte zas a znovu od začátku. Špaček zpívá noviny, cvrčci svádí koniny. Žáby skáčkou v rybníce, jsou veselé velice. Žáci řeší úlohy, zeměkoule polohy. Za jedničku jablíčko, usměješ se maličko. Skáčou, hopsaj vesele, že hříbě ukusuje jetele. Vrchmezí je plné květů, děti jsou teď obzvlášť k světu. Za dvoječku hruštička, dostala ji Hanička. Houby v lese volají a podzim jde po kraji. Jaro přišlo k nám a já cvrček hrám. Děti plavou v rybníce, kluci staví pramice. S létem jsou teď tady i jahodové hody. A když podzim končí, první vločky tančí. Zima dneškem začíná, medvědí rodina usíná. Vytáhli jsme sáně, lyže, Standa zmrzlý rampouch líže. DRAK Lucie Kašparová Veselý maličký hezký dráček po obloze letí jako mráček. Nad ním je modrá obloha, dráček se směje: ha, ha, ha. Kachny chytaj žáby, pulce a na nebi svítí slunce. Malá Lidka vozí panenku a obléka jí halenku. Vločky na honěnou hrají, vesele je dětem v háji, převládají mrazy, sněhy, kamna jsou teď plná něhy. Doletěl až nad louku, kde si zatančil polku. Pozdravil všechny kytičky a zazpíval jim nové písničky. Brambory jí mandelinky, už nekvetou konvalinky. Dovádějí koťata, i ta malá štěnata. Prázdniny už zase končí a děti se s létem loučí. Sluníčko už jenom svítí, pod zemí spí mladé kvítí. Rostou, rostou sněhuláci, máme s nimi velkou práci. Zima je už dávno tady, i se svými vánočními hody. Léto už létu sbohem dává a nic tu po něm nezůstává. My zpět dráčka voláme, na příští rok schováme do papírové krabice pro další naše tradice.

4 4 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA RYBÁŘ Stanislav Kollár O SÝKORCE, KTERÁ CHTĚLA LETĚT DO TEPLÝCH KRAJIN Tereza Macháčková Kdysi dávno žila malá sýkorka modřinka. A ta sýkorka byla velice smutná. Vždycky když přiletěla na krmítko, tak ji vyhodil mladý kosák. Vždy jen řekl: Jdi pryč, tohle krmítko je jen mé! To se ví, že sýkorka musela letět pryč, ale bylo jí moc líto, že nemůže být na krmítku. Sýkorka se rozhodla, že se vydá do teplých krajin. Letěla k vlaštovkám, jestli by ji vzaly s sebou. Vlaštovky řekly, že mají se svými mláďaty dost práce, ať se zeptá pana čápa. Pan čáp jí řekl totéž a ještě přidal dobrou radu: Nelítej do teplých krajin, a leť na jiné krmítko, řekl čáp. Sýkorka poděkovala za dobrou radu a letěla do svého hnízda. Když doletěla do svého hnízda, čekalo na ni nečekané překvapení. Všechny její kamarádky čekaly před vrátky celé nedočkavé. Chtěly sdělit sýkorce tu novinu. Sýkorka se ptala, co se tedy stalo a tak nejstarší sýkorka začala vyprávět: Ten mladý kosák, co nás vždy vyháněl z krmítka, přišel k úrazu. Když letěl na krmítko, tak si sedl na zahradu, aby se trošičku proskočil. Málem se mu to stalo osudným. Když po něm kočka skočila, vytrhla mu na štěstí jen jedno pírko. Bylo mu to poučením a vždy pouštěl na krmítko všechny sýkorky a už nikdy nebyl lakomý. Rybář sedí u rybníka, chtěl by chytit kapra nebo mníka. Alespoň malou plotičku na tu svoji udičku. Štika ta mu uniká, protože je veliká. Navečer jdou ryby spát, rybář už má velký hlad. Rybu žádnou nechytí, bude baštit knedlíky. O OSLÍKOVI Vanda Svatoňová Vypravěč: Na okraji malého městečka žila rodina Pasáčkových. Měli oslíka. Oslík jedl seno, někdy se pásl na louce, někdy na pasece a měl se u Pasáčkových dobře. Chodil si po dvorku a zastavil se u otevřeného okna. Co slyšel, to mu málem zastavilo srdíčko. Pasáčková: Už jsme staří a dlouho se nedokážeme starat o oslíka. Co s ním uděláme? Pasáček: Já ho mám sice rád, ale nedá se nic dělat, budeme ho muset prodat na zvířecím trhu. Pasáčková: Mně je ho také líto, ale nedá se nic dělat. Musíme dát pozor, komu ho prodáme, aby se o něho dobře staral. Vypravěč: Jak to oslík uslyšel, hrozně se lekl, přeskočil plot a utíkal, co mu kopýtka stačila. Že to byl oslík a moc rozumu nepobral, nevěděl, kam běží. Utíkal celý den, přeskakoval potoky, běžel lesem, až se unavil. Rozhlédl se. Nic tu nepoznával. Kolem byl vysoký les, potok, skály, nikde ani živáčka a pomalu se stmívalo. Už si myslel, že je v lese sám, ale kde se vzal, tu se vzal podivný muž. Oslík: Dobrý den, kdo jste? Nemusím se vás bát? Muž: Na tom nesejde. Proč ty jsi tady? Něco tě trápí? Oslík: Ano, trápí. Chtějí mě prodat na trhu a já se hrozně bojím a tak jsem utekl. Muž: Kdo tě chce prodat? Mně by se takový hezký oslík líbil. Oslík: Chtějí mě prodat pan a paní Pasáčkovi. Oni bydlí v malém městečku a už se o mě nemohou starat. Muž: To není žádný problém, líbíš se mi a kdyby to šlo, tak bych si tě koupil. Bydlím tady v lese sám a je mi občas smutno. Bylo by ti dobře. Mám teplý chlívek, všude kolem chalupy roste tráva. Na zimu bych ti nasušil seno, našly by se i jiné dobroty. Za to bych od tebe potřeboval občas dovézt z lesa dříví a z vesnice nákup. Vypravěč: Pán vzal oslíka za ohlávku a spolu se vypravili k Pasáčkovým. Ti už měli o tuláka starost. Pán ho koupil a tak spolu s oslíkem žil na samotě v lese. Oslík se pásl, občas dovezl dřevo, moc rád jezdil s pánem na nákupy. Věděl, že vždy dostane za odměnu nějakou dobrůtku. A to je šťastný konec příběhu oslíka Pepy. Tak se totiž náš oslík jmenoval.

5 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA 5 KŮŇ POPLETKA Kristýna Korsáková Kůň Popletka žil u pána, který se jmenoval Ferda. Koníček Popletka chtěl být dostihový koníček, jenže se bál skákat přes překážky. Ráno se vydal na louku, kde byly překážky. Tam se seznámil s poníkem, který se jmenoval Chytrolín. Chytrolín se zeptal: Proč neskáčeš přes překážky? Protože mě to nikdo nenaučil a já se bojím. Poník Chytrolín říká: Tak já tě to naučím. Musíš dát nohy k sobě a pořádně se rozběhnout a musíš si věřit, že to dokážeš. Popletka poděkoval, rozběhl se a překážku přeskočil. Koníček už se nejmenoval Popletka, ale už se jmenoval koníček Šikula. O POMNĚNCE Z LESA Dora Podaná Žila byla jedna dívka. Měla krásné modré oči, drobné ruce a nožky, hubené tělo a pořád chodila v zelené vestičce a modré sukénce. Vypadala jako kytička pomněnka, a proto ji všichni taky říkali Pomněnka. Nikoho neměla - tatínka ani maminku, rodiče jí už dávno umřeli. Byla chudá, nic neměla, neměla, kde spát a kolikrát ani co jíst. Uměla dobře šít, vyšívat, a tak sloužila u švadleny. Švadlena byla ale zlá a neměla ji ráda. Pomněnce dávala jen chudé jídlo a nechávala ji spát na půdě na seně. Když Pomněnka ušila křivý šev nebo něco popletla, tak šla spát o hladu. Pak jí bylo moc smutno a plakala. Jednou, to už bylo hodně k večeru, dostala zlá švadlena chuť na maliny. Povídá: Pomněno, dones z lesa maliny a hybaj! Pomněnka si vzala košíček a šla. Šla a šla, a protože se už stmívalo, uviděla na pasece lesní víly. Tancovaly kolem studánky, světlušky jim k tomu svítily a cvrčci hráli. Pomněnka přišla blíž a dívala se, jak tancují. A najednou si jí jedna víla všimla a povídá: Pomněnko, nestyď se a pojď k nám. Pomněnka přišla blíž a všechny pozdravila. Víly ji vzaly mezi sebe a jakmile se jedné z nich chytla, tak se změnila v lesní vílu. Pomněnka byla ráda, že se nemusí vrátit domů ke zlé švadleně, ale trochu ji bylo líto, že už se nemůže vrátit k lidem. Víly měly Pomněnku rády, česaly jí dlouhé vlasy a ukázaly jí celý les, všechna zvířátka a květiny, ve kterých bydlely. Pomněnka měla strach, že nebude mít kde bydlet, ale víly jí ukázaly kytičku, která byla modrozelená a vypadala úplně stejně jako ona. Tak se Pomněnka ubytovala v kytičce pomněnce a vždycky k večeru sedávala na své kytičce a zpívala si písničku: Pomněnko milá, kdepak jsi celý den byla, v potoce jsem se myla a kytičky zalévala a kytičky ji odpovídaly... děkujeme, Pomněnko milá, za všechny kytičky Tak tam sedávala, až jednou přišlo na palouček děvče a slyšelo tu hezkou písničku. Děvče nikoho nevidělo, a tak si začalo trhat ty krásné modré drobné kvítky. Utrhlo i kytičku se schovanou Pomněnkou a přineslo si ji domů. Pomněnka chvíli bydlela zase u lidí, ale brzo se jí začalo stýskat po vílách, po lese, po zvířátkách, tak se zase vrátila k nim. Les už byl jejím domovem, víly její maminkou a kytička pomněnka její postýlkou. Tak se teď vrací k lidem, jen na chvíli, a to vždycky, když si ji někdo natrhá jako kytičku domů na stůl. VÍLA MÍLA A SKŘÍTEK VÍTEK Veronika Vanická Byla jednou jedna krásná překrásná země. Všechno tam kvetlo a krásně vonělo. Žili tam víly, skřítkové a elfové. A mezi nimi žila i víla Míla a skřítek Vítek. Víla Míla byla krásná, měla dlouhé blonďaté vlasy s hnědými melíry. Zato skřítek Vítek byl nešika. Žil tam taky zlý čaroděj Hromtěťuk. Všichni se ho báli. Škodil po celé zemi a napáchal tolik škod, že se víla Míla rozhodla odejít do jiné říše. Ale nikdo nechtěl, aby odešla. Nechoď, povídá skřítek Vítek. Já musím jít. Leda leda, že by šel pryč čaroděj Hromtětuk. Všichni ztichli. No, kdo si troufá? řekla Míla. Já, řekl skřítek Vítek. Pokusím se ho z naší země vypudit. Ha ha, řekl elf Ariel. Ty, takový nešika? Ano, já, řekl Vítek a šel domů. Cestou přemýšlel, jak by přelstil čaroděje. Ráno vstal, nasnídal se a šel za Mílou. Mílo, už to mám. Budu s Hromtěťukem soutěžit. Odpoledne za ním zajdu. Jak řekl, tak udělal. Přišel k obrovským dveřím, ty najednou vrzly. Vítek vešel do veliké a tajemné místnosti. Hahahalo! Co chceš, červe, ozvalo

6 6 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA se z temného kouta. Hledám čaroděje Hromtěťuka. Najednou se z kouta vynoří Hromtěťuk. Hromtěťuku, budeme soutěžit. Když vyhraju odejdeš z naší země. Když prohraju, můžeš tady zůstat. Platí, řekl Hromtěťuk. Ale kdo nás rozsoudí? Už to mám! zvolal Vítek, rozsoudí nás čaroděj Merlin. Šli za Merlinem. Merline, mohl bys nás prosím rozsoudit? řekl Hromtěťuk. Budeme soutěžit ve třech úkolech, řekl Merlin. První úkol bude: ten, kdo první oběhne velký dub, vyhrává první kolo. Vyrazili zároveň, ale protože Hromtěťuk má delší nožičky, přiběhl první. Nyní vás čeká druhý úkol. Kdo namíchá silnější odvar z bradavičníku, vyhraje druhý úkol. Vítek vařil jako o závod, ale Hromtěťuk, přestože byl zlý čaroděj, nevěděl, co je to bradavičník. Skřítek Vítek už měl dovařeno a šel si odpočinout. Mezitím co spal, mu Hromtěťuk sebral jeho vývar a šel ho dát Merlinovi. Ten však poznal, že to není jeho práce, ale Vítkova, a uznal tak jeho vítězství. Takže teď to bylo vyrovnáno. Nyní vás čeká poslední úkol a kdo prohraje, opustí zemi. Kdo z vás vymyslí hezčí básničku, ten bude vítězem. Oba vymýšleli, až se jim z hlaviček kouřilo, ale nakonec čaroděj Merlin uznal za vítěze Vítka. Protože Hromtěťuk je zlý, nemůže vymyslet nic pěkného. Jak se začal vztekat, zlostí puknul. A od té doby ho nikdy nikdo neviděl. Vítek se vrátil za vílou Mílou a všichni žili spokojeně až dodnes. ZAJÍČCI A POKLAD Dana Řepová Kdysi dávno v lese u potoka na paloučku žili tři králíčci. Jmenovali se Líza, Pírko a Ocásek. Líza byla celá černá. Pírko byl bílý a Ocásek hnědý. Byli velmi malí a chlupatí. Jednoho dne si vyšli na procházku. Na louce si lehli na sluníčko. Dlouho to nevydrželi a vymysleli, že si zahrají na babu. Skákali a smáli se, až se za bříška popadali. Ocásek uskočil do nedalekého keře. V keři to zašustilo, až se všichni polekali. Líza a Pírko běželi za Ocáskem. Měli o něj veliký strach. Když doběhli ke keři, zjistili, co je tak polekalo. Ocásek skočil na staré pomačkané noviny. Zajíčci byli zvědavýí a do novin se začetli. Našli v nich tajné informace o pokladu ukrytém v nedalekém strašidelném lese.rozhodli se, že poklad půjdou hledat. Druhého dne ráno se zajíčci vydali do temného sousedství. Šli polem, loukami a dokonce i městem, až přišli na kraj strašidelného lesa. Nikdo nechtěl do lesa vejít první. Najednou uslyšeli tenounký hlásek. Byl to malý cvrček Houslička. Upozorňoval je, že do lesa bez rodičů nesmí, že jsou moc malí a je to pro ně nebezpečné. Králíčci mu prozradili, že jdou hledat poklad. Houslička jim řekl, že o tom už dávno ví. Že je slyšel, jak si o tom povídají. Přesto se rozhodl, že jim v hledání pomůže, protože les dobře zná. Poklad měl být schovaný ve starém doupěti. Hledali skoro celý den. Když se stmívalo, vydali se pomalu domů. Byli zklamaní a unavení. Tu náhle Pírko ukázal pacičkou na polorozpadlé doupě. Jeden za druhým do doupěte vlezl. Jen cvrček Houslička venku hlídal stráž. V doupěti našli malou zaječí holčičku, která plakala. Neměla ani maminku, ani tatínka. Byla jí zima a měla hlad. Jmenovala se Anička. Zajíčci se rozhodli, že ji vezmou k sobě domů. Doma se rodičům přiznali a představili jim svůj poklad, který našli: Aničku a cvrčka Housličku. JAK BOBŘÍK MERTLÍK CHTĚL POSTAVIT HRÁZ Michal Fidler To jednou na řece Vltavě bydlel malý bobřík jménem Bertík. Bylo mu sotva deset let a už chtěl stavět hráz. Najednou si ale uvědomil, že na stavbu hráze potřebuje hodně stromů a větví. Ale les byl příliš daleko. A proto Bertík přemýšlel, jak dostane klády k řece. Až přišel na to, k čemu mají bobři velké přední zuby. Už to mám. Svými zuby si to rozkoušu a z velké klády udělám malé špalky. Ale jak to odnosím? No jo, už to mám, po jednom špalku to odkutálím k vodě. A také větve? A také tak udělal. Už už se chystal stavět. No jo, ale jak? Vždyť já jsem hráz nikdy nestavěl. A co teď? Musím počkat na tatínka, až se vrátí od strýčka, který bydlí na řece Úpě. A tatínek se nevracel, už byl večer a Bertík šel spát. Zdály se mu hezké sny o tom, že dokázal sám dostavět vytouženou hráz.

7 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA 7 KRÁLOVSTVÍ SEDMIMOŘÍ Sára Suchánková Budu Vám vyprávět příběh o dívence jménem Lily Brucklinová, která objevila kouzelný svět. Ale abych to vzala popořadě. Lily bydlela v malém domku s červenou střechou, hezounkou zahrádkou a stále milující rodinou. Lilyina maminka Jane byla tmavovlasá, hubená žena, na jejíž tváři vždy pohrával lehký úsměv. Její manžel Johny byl vysoký rusovlasý muž s brýlemi naraženými na nose a se sklonem k neodpustitelné nepořádnosti. A nakonec Lilyina sestra Meggie. Bylo jí sotva pět, měla tmavé vlasy, zářivě modré oči a její zábavu tvořily honičky, česání, koupání a otravování zoufale mňoukající dvanáctileté kočky Loty. A teď, když už znáte rodinu Brucklinů, můžu přikročit k vyprávění Lilyina příběhu. Každé léto jezdila celá rodina na chatu u lesa. Lily to tam měla moc ráda, s Meggie si často hrály na seně. Ale když dorazily na místo tentokrát, Lily hned běžela k lesu, aby zjistila, co je nového. Když byla v lese, došla k velkému buku a uviděla tam jezírko, o kterém předtím nevěděla, a jelikož jí bylo horko, skočila do něj. Zmocnil se jí zvláštní pocit, a když se potopila, uviděla pod vodou něco jako ptačí budku s dřevěnými dvířky. Začal jí docházet dech, tak se vynořila nad hladinu a nadechla se. Potom se znovu potopila k budce. Otevřela malá dvířka, a než se nadála, vcuclo jí to dovnitř a najednou jako by jela po žlutém tobogánu a pak bác! Seděla na zelené trávě, kolem ní běhaly srnky, létali ptáci a motýli a na nedalekém stromě seděla veverka. Došla ke stromu, ale veverka z něj seskočila a rychle jako blesk pelášila krajinou. Lily se podívala na strom před sebou a v jeho kůře se náhle objevila písmena: Co nejvíc nesnášíš, to si nejvíc užíváš. Lily se zamyslela a vzpomněla si na Loty, která nesnášela, když ji Meggie tahala za ocas, ale přesto si spolu hrály nebo běhaly po zahradě se štěstím v očích. Pomyslela si, že ta slova jsou pravdivá. A vtom se ve stromě objevily dveře a otevřely se. Lily vešla a s úžasem zjistila, že před ní na houpacím křesle sedí jezevec a popíjí čaj. Ten jezevec jí řekl: Posaď se, Lily. Lily se posadila a zeptela se: Jak znáte moje jméno? A jak to, že mluvíte, a kde to vlastně jsem? Jezevec se pousmál a řekl: Jsi v zemi Sedmimoří a tady mluví všechna zvířata. Tvé jméno znám, protože už na tebe čekáme tisíc let. Víš, kdysi bylo všechno jako v krásném snu, ale pak se na obzoru sedmého z moří, které obklopuje tenhle ostrov, objevila zlá pavoučí čarodějka Xantipa a ovládla všech sedm moří i jejich ostrovy. Ale legenda praví, že její nadvládu může zlomit lidské dítě, a později mi karty pověděly, že to dítě bude dívka jménem Lily. Ale já nejsem žádná bojovnice a u nás mě všichni jistě hledají, řekla Lily. To ne, začal jezevec, týden u nás je minuta u vás... Abys nás osvobodila od její moci, musela bys splnit sedm úkolů bez cizí pomoci. Nedaleko odsud je sedm menhirů a v každém jsou dveře a ve dveřích úkol. Splň je a my budeme volní. A proč bych to měla dělat? zeptala se Lily. Protože kdo tady jednou byl, když vládla Xantipa, už se nevrátí, dokud na trůn neusedne někdo jiný, zabručel jezevec. Lily na sucho polkla. Zachráníš mě i sebe samu?, zeptal se jezevec. A Lily zkroušeně přikývla. Ještě téhož dne se odebrala k menhirům a smutně hleděla na první z nich.v tom se dveře otevřely a vešla Lily. Ocitla se ve tmě a dveře za ní zaklaply. Vtom se v místnosti rozsvítilo a Lily uviděla stoly plné jídla a pití. Lily měla hlad, celý den nic nejedla ani nepila kromě šálku čaje u pana jezevce, ale byla si téměř jistá, že se jídla ani pití na stolech nesmí ani dotknout. Hned nato se její obavy naplnily. Ze stolu vyjela cedule s nápisem: Pokud se hodinu nedotkneš jídla ani pití, objeví se ve stěně dveře, kterými můžeš pokračovat dál. Lily čekala a zdálo se jí, že čas ubíhá nepřirozeně pomalu. Není možné, aby tam byla teprve půl hodiny. Dostala takový hlad, že se tam málem rozbrečela, ale vůli měla silnou, a tak vydržela až do konce a vpadla do dalších dveří s číslem dva. Tam byla jakási opičí dráha, vepředu byla bažina a na ní kameny, po kterých se dalo přeskákat. Následovala slizká pavoučí síť, trampolína a skoro u stropu provaz. Úplně ve stropě dveře s číslem tři. Lily se tedy rozběhla a skočila na kámen, úspěšně přeskákala a vykročila k pavučině, ale vlákna byla kluzká a jen s obtížemi se po nich dalo vylézt nahoru. Ale Lily to zvládla. Postavila se na provaz, ale na dveře ne a ne dosáhnout, takže vyskočila, otevřela dveře a dostala se dál. Tam uviděla dveře s čísly čtyři, pět, šest a sedm. V každých jeden knoflík. A v tu chvíli nějaký skřípavý hlas vycházející ze stěn řekl: Seber knoflíky a proběhni dveřmi než zkončí odpočítávání patnáct. Lily vyrazila do prvních, sebrala knoflík a pádila do dveří číslo pět. Knoflík byl na provázku a visel od stropu. Lily zabrala a i s knoflíkem se řítila do šestých dveří. Osm, sedm, šest odpočítával hlas a Lily začínala panikařit. Chtěla vzít další knoflík ze

8 8 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA země, kde ležel, ale nešlo to, jako by ho tam držela neviditelná ruka. Čtyři, tři, počítal hlas a Lily zabrala. Knoflík se uvolnil a dívka ho rychle zdvihla a běžela do sedmých dveří. Dva, jedna, končilo odpočítávání. Lily se srkčila, proklouzla zavírajícími se dveřmi a ozvalo se nula. Lily se ocitla v jakémsi lese, opřela se o strom a zhluboka oddychovala. Vtom se shora začal spouštět monstrózní pavouk v rozedraných hadrech a řekl oním skřípavým hlasem, který předtím odpočítával: Já jsem Xantipa, vládkyně Sedmimoří, a vidím, že ty mě chceš přelstít. To je ale nemožné! Musela bys v téhle místnosti najít nebo vytvořit úsměv, ale ty sama se usmát nemůžeš. A co když něco vymyslím? zeptala se Lily.,,Tak to zkus vymysllet rychle, protože až dopletu tuhle pavučinu, tak tady zůstaneš navždycky. A Xantipa začala plést svou ohavnou síť. Lily přemýšlela na plné obrátky, kde by se v tom lese mohl vzít úsměv? Zajela si rukou do vlasů a vytáhla z nich mašli. A tu se jí v hlavě zrodil nápad. Z kapsy vyndala knoflíky a sestavila je tak, aby vypadaly jako oči a nos, smějící se pusu udělala z mašle :). Vtom okamžiku se všechno kolem ní včetně řvoucí Xantipy začalo rozpouštět. Najednou byla zpátky před domečkem jezevce. Všechno bylo jasnější, vzduch voněl, a když se Lily rozhlédla, zjistila, že jí všechna zvířata vzdávají hold. Udiveně se zeptala pana Jezevce, proč to dělají, a on odpověděl: Naše královno Sedmimoří, zničila jsi Xantipu a nastoupila na její místo...,,ale já nechci být královnou, řekla Lily. Musím se vrátit domů a svým nástupcem jmenuji tebe! Tak sbohem, králi Sedmimoří... zavolala vesele a žlutá skluzavka se obrátila a vytáhla ji nahoru. Ocitla se zpátky v lesním jezírku, takže se usušila, oblékla a běžela za svou rodinou. Byla šťastná, že je zase s nimi. ŽABÁK BILLI Lucie Řezníčková Žil byl jeden žabák. Jmenoval se Billi. Měl jednu paničku, která se jmenovala Isabel. Měla Billiho moc ráda. Hrála si s ním celé dny a ani na chviličku se od něj neodtrhla. Billi i Isabel byli šťastní. Jednoho dne jela Isabel s maminkou na piknik. Nemusely jet autem, jak ta mýtina bylo blizoučko, ale na druhou stranu měly spoustu jídla a ani by ho neunesly. Vyjely autem. Billiho si samozřejmě sbalila s sebou. Mýtina byla nedaleko lesa. Bylo tam velice krásně. Létali tam motýlci, ptáčci zpívali, byl cítit čistý lesní vzduch. Zrovna když si Billi a Isabel hráli na babu, zavolala maminka na Isabel: Isabel, broučku, pojď na svačinku! Isabel se otočila a křikla na maminku: Už jdu, mami! Otočila se zpět a jen vidí jak orel uhání s jejím Billim pryč do lesa. Stojí a nečinně kouká do dálky, jak se orel mění v rozmazanou malou tečku. Orla s žabákem nevidí. S brekem se otočí a běží k mamince. Se slzami na tváři říká mamince: B Billiho odnesl orel. Ale, broučku, uklidni, se najdeme nějaké jiné zvířátko! nabádala ji maminka. Já jiné zvířátko nechci. Billi byl ten nejlepší na světě, nechci, nechci jiné zvířátko. Ale, Isabel, pojď, jedeme domů. Vše sbalily, nasedly do auta a odjely. V autě na zadní sedačce se Izzy (Isabell) otáčí a kouká, jestli orel čirou náhodou nepřestal mít chuť na Billiho a nepřinesl ho zpět. Ale marně. Izzy a její maminku přivítal tatínek. Zděšený, co se stalo, a šťastný, že jsou doma, povídá: Jak to, že jste doma? Ale Isabel jako by si ho ani nevšimla, přeběhla přes verandu a nahoru po schodech do svého pokoje. Vrhla se na postel a do polštáře jenom brečí, brečí a brečí. Za chvilinku přišli jak maminka i tatínek do jejího pokoje. Tatínek povídá: Isabel, pojď, popovídáme si o tom. Isabel neměla chuť ani náladu na to si s nimi povídat, myšlenkami byla totiž někde pryč u Billiho. Mezi tím. Žabáka Billiho orel odnesl nepříliš daleko od místa, kde byli naposledy. Billi poznal, že je to nějaký divný orel, o kterém ještě nikdy neslyšel. Také poznal, že si ho orel schoval někam, kde nikdo není. Chvíli požabkával a poskákával kolem dokola. Najednou se zastavil a podíval směrem nahoru. Billi si řekl: Není to zas tak vysoko, tam bych mohl vyskočit, zachytit se a prokousat ven! Billi byl natolik chytrý, aby si dokázal propočítat vzdálenost mezi zemí a stropem, a určit, jak velké úsilí musí vydat na to, aby se dostal ven. Už to měl spočítané. Muselo to být spočítané přesně do puntíčku, protože kdyby jen o kousíček minul, mohl by to být konec. První pokus.

9 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA 9 Připravuje se, rozskakuje a skáče. Už byl skoro u cíle, ale.. minul. Druhý pokus. Jeho nervozita i obavy byly na místě. Bál se, že už nikdy neuvidí svou milující paničku. Doufal, že tentokrát nemine, ale asi doufal málo. Minul s dokonalým přehledem. Pomyslel si: Tak, do třetice všeho dobrého! a odrazil se naposled. Napětí v žabákově tělíčku pořád nabývalo. Je těsně u bodu, kde se má zachytit. Vyletěl výš, výš a dosáhl svého bodu. Nožičkama se opřel o zeď z hlíny a souká se ven. Venku se raduje z první překonané překážky na dlouhé cestě domů. Určitě to nebyla první ani poslední překážka, kdo ví, co ho v lese dobrého či zlého potká. Rozhlédl se kolem, jestli není někde poblíž jeho věznitel. Nikde ani živáček. Jen tak v duchu si pomyslel: Asi šel hledat další krmení. Zřejmě jsem pro něho moc malý. Musím jít, než se vrátí. Našel si nějaký list, vyhopkal na stromovou větvičku, chytil list z obou stran a rozletěl se na stranu, kde si myslel, že je mýtina. Vítr mu foukal do zad. Cestování však ještě neskončilo. Někde uprostřed cesty přestal foukat vítr. Billi se s houpáním ze strany na stranu snesl na zem. List mu přikryl jeho hubeňoučkou a slizkou kůžičku. Pod listem nebyl vidět ani kousíček těla. Nic neslyšel, tak se opovážil vylézt z pod listu. Opatrně se ohlédl na jednu stranu, na druhou a usoudil, že tam nikdo není. Jeho představa, jak to tady venku vypadá, byla opravdu jen představou. Vždy se chtěl kouknout, jak to v lese vypadá, ale jakmile se zde ocitl, jeho touha ho rychle přešla. Polehoučku skákal ke stromu a přitom skočil na nějakého tvorečka. Rychle, ale opatrně, aby nenadělal ještě více škody, uskočil. Tvoreček se probudil a povídá: Jů co tady pohledává taková malá a nevinná žabička jako jsi například ty? Já? No ano, ty! Vidíš tu snad někoho jiného? Tak co, kde ses tu vzal? Já, no, odnesl mě orel. A to jsi ještě naživu? Ano!, statně se naprsil žabák. Kam míříš? ptá se ho stvoření. Mířím domů, domů ke své paničce! Tvoje panička bydlí někde tady v lese? Ne, bydlí za mýtinkou v páté ulici. Hele a nechtěl bys pomoci s hledáním té tvé cesty? To bys pro mě udělal? To by byla bžunda. A jak se jmenuješ? Já jsem užovka Emil, a podal ocásek na potřesení. Já jsem žabák, žabák Billi. Ha, ha, ha, kde jsi vzal takové jméno? Od paničky a není to vtipné? urazil se Billi, našpulil pusu a otočil se zády. Promiň, promiň, já to tak nemyslel. Tak jdeme na to? Jasně, odpověděl ještě trochu nabručeně Billi. Chvilku stáli a navzájem na sebe civěli. Najednou Billi řekl: Tak, co budeme dělat? Hm, já nevím, říkám si, jestli vůbec je nějaká cesta. To určitě je! Najednou Emílkovi bleskl hlavou nápad. Mám kamarádku, je to vlaštovka a jmenuje se Jůlča. Zapískal na trávu a Jůlča byla jedním hopem u nich. Koukla se na Emilka a z Emilka na Billiho a v tu ránu se rozkřikla: Áááá jéééé, co to je? a schovala se za strom. To je Billi, odnesl ho orel, řekl opatrně své kamarádce a dodal: Má paničku, bydlí nedaleko mýtinky a my mysleli, teda já myslel, že bys nás mohla odnést na tu mýtinu! To bych mohla, ale já se tam bojím chodit právě kvůli tomu ošklivému orlovi. Ale, prosím, moc prosím. A...ale já víc! dodal Billi. Vlaštovce Jůlince bylo Billiho trochu líto a tak řekla, že to pro ně udělá. Oba, Billi i Emílek, vyšplhali vlaštovce přímo mezi křídla. Vlaštovka se rozletěla tak rychle, že Billi málem spadl. Byl to opravdu jen malý kousek. Měl štěstí, že ho Emílek na poslední chvíli zachytil ocáskem. Letěli nad loukami a rozsáhlými lesy. Zanedlouho dorazili na mýtinku. Už z dálky bylo vidět, že tam nikdo není. Billi potichu pronesl: Asi na mě zapomněla. Při této větě mu po obličeji stekla jedna velká slza. Jůlča to zaslechla a otočila se. Rovněž tak potichu pravila: Nesmíš to vzdávat, ona na tebe určitě nezapomněla. Asi máš pravdu, nesmím to vzdávat. Tak je to správně, zaradovala se Jůlinka. Billi doskákal na chodníček a rozběhl se směrem k páté uličce. Našel domeček a zahrádku přesně tak stejnou, jako měla jeho rodina. Prolezl pod brankou, nasál čich a rozkřikl se na všechny strany: Jsem doma, to je můj domeček. Zvládli jsme to. Všichni tři začali skákat a výskat radostí. Jůlinka najednou zahlédla na zahrádce cosi o trochu většího než je ona sama. I Emílek s Billim cosi zavětřili. Jak se to k nim přibližovalo, Billi v něm poznal, co by ani ve snu nečekal. ORLA. Ale než něco stačil říct, předběhl ho Emílek: To, to je orel! Musíme se schovat, ať nás neodnese, pravila zděšeně Jůlinka. Šli ke dveřím, aby je podlezli do domu a tak si zajistili bezpečí. Ale co to, vlaštovka je přece jen o něco větší než žabička s užovkou. Jůlinka nemohla protáhnou pod dveřmi své mohutné tělo. Běhal jí mráz po zádech. Viděla orla čím dál tím více pestřeji. Billi s Emílkem na Jůlinku křičeli: Uteč,Jůlinko, uteč! Jůlinka se rozhlížela kolem, jen aby našla něco k úkrytu. Očima přejela přes podušku, z podušky na stěnu a ze stěny na okno. Chtěla se podívat ještě dál, ale oči se jí vrátily k oknu. Záhlédla tam škvírku o něco větší, než je ona sama. Říkala si: Musím to udělat, buď to, anebo to. Vší silou roztáhla křídla a rozletěla se proti oknu. Orel ji následoval. Jůlinka byla už u okna a zaletěla přímo dovnitř. Orel jí byl přímo v patách, ale byl moc velký, narazil do okna a spadl jako shnilá hruška. Zasmáli se a Emílek vítězně pravil: Přelstili jsme ho! Ještě však nebylo vyhráno. Museli najít Isabel. Sedli vlaštovce na křídla a ta je vynesla nahoru po schodech. Potom jí Billi navigoval, kde má Isabel pokoj.

10 10 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA Přistáli přímo před pokojem. Dveře byly pootevřené. Billi měl strach, jak to tam vypadá a co se změnilo od doby, co se ztratil. Vešli. Na zemi uviděli malou holčičku, jak si smutně hraje se svou panenkou. Isabel uslyšela vrzot dveří. Podívala se směrem, kde stáli. Na zemi uviděla malou žabičku, vlaštovku a užovku. Oči se jí rozzářily a všechny kousky těla jiskřily štěstím. Rozběhla se k Billimu a chňapla ho do rukou. Objala ho a dala mu velkou pusu. Začala křičet na všechny lesy: Maminko, tatínku, Billi se vrátil! A kohopak si to s sebou přivádíš? To je vlaštovka Jůlinka a tohle užovka Emílek, pomohli mi najít cestu za tebou! A v tom okamžiku ji znovu objal. Maminka i tatínek přiběhli za Isabell do pokojíčku. Uviděli také vlaštovku a užovku. Isabell pravila: To jsou Billiho kamarádi, pomohly mu dostat se domů! Tatínku, můžeme si je nechat? Viď, maminko. Prosím!. Emílek, Jůlinka i Billi s Isabel udělali na maminku s tatínkem psí oči. Maminka ani tatínek nemohli odolat a oba souhlasili. Isabell udělala Emílkovi i Jůlince místo a ustlala jim nějaký pelíšek, aby měli kde spát. Navzdory tomu, že se už stmívalo a byl čas večeře, musela celá rodina včetně Billiho, Jůlinky a Emílka ke stolu. U večere Isabell i jejímu milovanému žabákovi oči jen svítily radostí, že se znovu shledali. Po večeři si šli sednout k teplému krbu, vlaštovka a užovka se uvelebily na vyhřáté dece přímo před krbem se štěstím, že obě konečně našly svůj vysněný domov. Billi měl místečko, kde jinde, než u Isabell v klíně. Maminka i tatínek usrkávali kafe a kochali se pohledem na své jediné dítě a její věrné kamarády. O ZAJÍČKOVI ZAJDOVI Aneta Prokopová Byly Velikonoce, v neděli bylo krásné ráno a jako první se vzbudil zajíček Zajda. Byl to malý ušák, který rád dělal lumpárny. Hned, jak se vzbudil, nevěděl, co dělat, když jeho starší bratříček si ještě vychrupuje v seně. Už ho nebavilo ho pozorovat, jak spí, a tak si řekl, že už dlouho nic nevyvedl. Rozhodl se totiž, že ho vzbudí. Snažil se ho vzbudit se slovy: Brácho, brácho, vstávej, už je hodně hodin, ale Zajdouvi se Ouška vzbudit nepodařilo. Ještě několikrát se o to pokusil, ale zanedlouho si přiznal, že spí jako špalek a že to nemá cenu. Chvíli přemýšlel, co tedy bude sám dělat. Když se tak prochází, vidí kalendář. A jak se na něj koukne, spatří, že dnes není jen tak nějaká neděle, byla to totiž velikonoční neděle. Došlo mu, že na to úplně zapomněl, a tak si šel rychle sehnat proutky na pomlázku. Šel na louku, jestli by se tam nějaké hezké a ještě trochu použitelné proutky nenašly. A ano, dnes se mu zadařilo, našel krásnou vrbu s ještě krásnějšími větvičkami. Byla to stará vrba, ale stále krásná vrba. Byla velice vysoká a její koruna sahala, dalo by se říct, téměř k nebi. Zajda nehtěl ztrácet ani minutu a honem, honem na strom. No jo, jenomže jak, jak tam mám vylézt? Jak tam mám vylézt? Jsem ještě malý, ale hlavně nízký! Než si to rozmyslel, že na ni vyleze, nepřemýšlel o tom jak. Vždy mu totiž proutky řezal starší bratříček Ouško, který byl velice šikovný a o dost vyšší než on! Ale přece nezmešká takovou příležitost? Vždyť jen jednou za rok může trochu proplesknout zaječici Zuzku, ale nejen tu! Ještě mnohem víc kamarádek, ale Zuzka se mu líbila. Dodal si odvahy a pokouší se o to. To zvládnu, jsem šikovný. Tak pozoor... aaa hoop! Vyskočil, ale nestačilo to na to, aby se dostal alespoň na první větev stromu. Asi na jedenáctý pokus s hodně odřenými tlapkami se mu konečně podařilo vylézt na první větev vrby, když už držel rovnováhu, pustil se výš a výš pro ty nejhezčí větve vrby. Chtěl se podívat, jestli dohlédne na Ouška. Postavil se na špičky, jak nejlépe dovedl. Ale co to, zafoukl vítr a Zajda letí ze stromu jako hruška. Jééé, padám! Měl poměrně měkké přistání, jelikož spadl na listí. Ale nee! Jsme v jámě! Tak se alespoň pokusím dostat se odsud ven. Zajda se snaží vyškrábat z té vlhké díry, byla si šestkrát vyšší než on. Začal si zpytovat svědomí. Proč já malý hlupáček jsem se pokoušel o to, o čem vím, že je velice nebezpečné, měl jsem si proutky rychle nařezat a opatrně slézt. No, a takhle nemám ani ty proutky. Proč jsem jen nepočkal na brášku? vzdychal a litoval svého činu. Napadlo ho jediné řešení, začal volat o pomoc: Pooomoooc, prosím, kamarádi, jste tu někdo? Tady dole, zapadl jsem do jámy, prosím, pomozte, pooomóóóc! musel to mnohokrát zopakovat. Dokud ho nezaslechl motýl Pok. Když ho zahlédl, snažil se ho vytáhnout, ale nešlo to, byl moc malý a slabý, aby to dokázal a tak zavolal o pomoc i on, přiletěl další motýlek. No jo, jenže ani dva motýlci mě nevytáhnou. Takoví prcci vytáhnou možná tak mouchu, vzdychal a opět litoval svých hloupých připomínek. Ale co to slyší, najednou zaslechne třepot velikánského počtu třepotavých křídel. Vstal a koukal, co prolétne. Kolem se ukázalo celé veliké hejno motýlů, kteří náhodou letěli kolem, a bylo jich tak moc, že se ani nedali spočítat. Zajda křikl na motýly a vylíčil jim, co a jak se stalo, poté opět prosil o pomoc, že už je mu tam zima a že už ho určitě Ouško shání. Sliboval motýlům cokoli, jen aby ho vytáhli z jámy. Motýlci se šli poradit a říkali si: Je to trdlo a bez nás se neobejde, vypadá, že je mu vážně zima, jen se podívejte, jak se celý klepe.

11 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA 11 Nemyslíte, že bychom mu měli přece jen pomoct? Motýlci se shodli na tom, že mu pomůžou, ale pod jednou podmínkou... Milý Zajdo, my se pokusíme o tvoji záchranu, ale ty také musíš pomoct zase nám. Zajda byl šťastný a moc děkoval a zeptal se, jak by to přání mělo asi tak vypadat. Motýlci řekli: My jsme motýli, kteří se doma nudí, a tak tě žádáme o to, jestli bys nám nevybudoval novou firmu a sehnal náčiní do firmy. Ta firma se bude zaměřovat na šití, jelikož máme v oblibě se fintit a motýlí oblečení je moc drahé, my bychom je sami vytvářeli a prodávali za nízké ceny. Souhlasíš? domluvil motýl Manuel. Souhlas, odpověděl Zajda hmyzu. Motýlci ho čapli každý za nějakou část těla a vzlétli. Podařilo se! všichni slavnostně vykřikli a oddychli si. Zajda všem moc poděkoval a se strachem šel domů. Doma ho čekala celá vystrašená rodina, která už držela u ucha sluchátko a volala policii: Dobrý den, hlásím ztrátu. Zajíc byl asi třicet centimetrů vysoký, měl tmavý kožich v odstínu kaštan, hnědé oči a, když ale náhle spatřili Zajdu, řekli policii: Ehm, pardon, to, no, víte, ono... zakoktala se maminka. No, on to byl asi jen omyl, on se zase našel, děkuji a nashle, odpověděla maminka a náhle spustila Kde jsi byl? Jak to, že jsi takový zašpiněný a? Zajda ji zastavil a řekl: No, víš, mami já chtěl jít na proutky na pomlázku ještě, když brácha spal a nešlo mi ho vzbudit. No, a tak jsem se vydal na proutky sám. A jak jsem našel vrbu, tak jsem na ni vylezl ale pak... Když to vysvětlil opět, pokračovala maminka: Ty jeden rošťáku, ty jsi nám ale dal, jak my jsme se báli... Ale už to nikdy neuděláš, že? Vždy počkáš na někoho staršího a sám se nikam pouštět nebudeš! řekla přísně maminka a Zajda na to: Já už to nikdy neudělám! Tatínek se přidal: Tak, a letošní Velikonoce budeš doma a pomáhat mamince, což znamená: natřásat seno, nosit vodu z potoka, vynášet zbytky jídla a tak dále, zbytek trestu ti řeknu potom! Zajda jen přikyvoval a už omezil počet svých lumpáren. A za týden šel sjednat stavbu slíbené firmy. NOČNÍ BĚS Natali Küffelová Noční běs je malý dráček černý, jako noc s křiklavě zelenožlutýma očima. Za dne se schovává na naší půdě a v noci se přiloudá ke mně do pokojíku. Vždy, když už skoro spím, vzlétne a nabere neuvěřitelnou rychlost a při ní vydává nesnesitelně pisklavý zvuk a vždy mi něco spálí svým ohněm, krerý přímo vystřelí z jeho chřtánu. Je zajímavé, že ho slyším pouze já a ostatní si spokojeně spí, zatímco já hasím věc, kterou mi spálil. Mamce se to pak samozřejmě vysvětluje hodně těžko. V mém pokoji neexistuje snad jediná věc, která by nebyla aspoň trošku spálená. Díky bohu, že si nedovede otevírat skříně, pak bych asi byla i bez oblečení. Naštěstí jsem na něj vyzrála, a když dělám, že spím a uslyším plachtění křídel, rozsvítím lampičku. Noční běs se lekne a vrátí se zpět na půdu a už se neukáže. S tím také vyzrál ale on na mě a vždy čeká dostatečně dlouho, že už nevydržím být vzhůru, a usnu. Takže nakonec přeci jen něco musím uhasit. Zdá se, že Nočnímu běsovi se to líbí, protože vždy uslyším někdě v rohu jeho škodolibé muhehe... PŘÍBĚH O KOSATCE DRAVÉ Jan Pábel Budu vám vyprávět příběh o kosatce dravé. A kdo to je? Kosatky patří mezi kulohlavcovité. Jsou dva druhy kosatek, kosatka dravá a kosatka černá. Kosatky dravé jsou dlouhé maximálně deset metrů a černé asi šest metrů. Jsou to dravci. Kosatkám se v zajetí zkroutí hřbetní ploutev. Dokážou při lovu tuleňů, lachtanů a jiných živočichů spolupracovat a třeba vyplavat na břeh a pomocí ploutví se dokážou dostat zpět do moře. A teď můj příběh. Jako všichni savci se musí naše kosatčí mládě nejdříve narodit. To se stane, když se jeho matka spáří se samcem. Pak roste u maminky v bříšku. Když se do bříška nevejde, tak se hlásí na svět. Narodí se a musí vyplavat nad vodu a poprvé se nadechne. Je to sameček. Jmenuje se Ocásek. Celé stádo kosatek ho vítá. První okamžiky na světě vzbuzovaly jeho velkou zvědavost. Drží se u maminky a poznává všechno kolem sebe. Co to je, to tekuté kolem něj, a co je písek a korál, a kdo je babička a kdo kosatčí dědeček? Taky se bál, když padly k moři blesky a byly veliké vlny. Taky se podivil, co to pluje na hladině, když poprvé uviděl lodě a trajekty. Taky se učil lovit a hrát si a růst. Rád koukal na ptáky a rád plaval mezi ledovými kusy ker. Vesele skotačil s ostatními ve stádu a taky rychle plaval jako torpédo. Pak jednou stádo plavalo na lov tuleňů. Jedna kosatka chytla tuleně za ocas a házela si s ním jako když si hraje naše kočka Terezka s myší. Potom se přidaly i ostatní kosatky a pak ho snědly a plavaly pryč. Čas plynul a Ocásek byl dospělý samec. Za čtyři dny umřel vůdce stáda a Ocásek se stal vůdcem místo něj.

12 12 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA Poprvé plaval v čele smečky na lov. Svými smysly vycítil v dálce plejtvákovce šedého. On už o kosatkách věděl a plaval pryč. Byl moc pomalý. Kosatky se ho snaží obklíčit a odříznout mu cestu na mělčinu a pak zaútočit. Útoky a boj trvá několik hodin. Kosatky vytrvaly a vyhrály. Po usilovné štvanici ho snědly. Snědly jen nejměkčí části, tedy spodní čelist a jazyk. Ocásek byl na sebe pyšný, jak se jim vše povedlo. Chce se dobře starat o své stádo. Mám kosatky moc rád a rád čtu o všech zvířatech a dívám se na ně, kde jen můžu. Moc se mi líbí, když si někteří živočichové pomáhají, žijí spolu a je to fajn, že se nehádají. Například právě kosatky nebo lvi, vlci a jiná zvířata. Lidé si tak moc nepomáhají a ubližují si. Proto jsem tenhle příběh o Ocáskovi vymyslel. KOCOUREK Matěj Novák Jednoho dne tatínka napadlo, že přiveze domů kocourka. Maminka byla však proti a prosila tatínka, aby to nedělal. Jednou dokonce řekla: Buď kočka, nebo já! Jednoho dne večer nás tatínek vzal na návštěvu ke známým, a když jsme se vraceli domů, jel s námi i kocourek. Kocourkovi bylo asi pár týdnů. Po návratu domů mu tatínek udělal pelíšek, dal mu do misky vodu a do druhé misky granulky. Ten večer spal kocourek v kůlně u garáže a já s bráškou jsme nesměli mamince nic prozradit. Když se maminka vrátila z noční služby, tak se nás ptala, co jsme včera večer dělali. Protože nám tatínek o kocourkovi mluvit zakázal, tak jsme řekli, že nic. I celou cestu do školy se nás maminka pořád vyptávala, ale my nic neprozradili. Kocourek se ale prozradil sám hlasitým mňoukáním. Tatínek přinesl mamince kytičku, aby se na nás nezlobila, a slíbil, že bude kocourek venku. Venku se ochladilo a tatínek udělal kocourkovi nový teplejší pělíšek, jenže kocourek přesto nastydl. A tak jsme kocourka vzali domů. Ubytovali jsme ho v koupelně. Byl čistotný. Byl také hravý, a tak začaly radosti i starosti. Hrál si třeba se záchodovou štětkou, shodil mamince květináč s kaktusem a začal všechno kolem sebe drápat. Jednou se nám také ztratil a nebyl nikde k nalezení. Hledali jsme ho ve skříni, pod skříní i pod gaučem. Tatínek si myslel, že do gauče zalezl. Když už se ho rozhodl rozdělat, našli jsme kocourka v pokojíčku, jak se mazlí s bráškou. Oba se neozývali, protože věděli, že kocourek do pokojíčku nesmí. Na škrabání mu tatínek vyrobil poschoďové škrábadlo a dostal papírový domeček a rolničku a myšičku na hraní. Na Vánoce s ním bylo veselo a také potíže. Na okno jsme dali jako každý rok dřevěný betlém, co vyráběl dědeček. Nejoblíbenější místo si našel kocourek na jeho střeše, tam se objímal s andělem, okusoval palmy a díval se z okna na ptáčky, jak zobají zrní. Když jsme ustrojili stromeček, tak mu nedal pokoj, pošťuchoval větvičky a hrál si s kouličkami na kopanou, až se málem zbořil dům. Občas nějakou kouličku rozbil. Máme ho všichni přesto rádi a je to náš mazlíček. Nemocný už není, a tak se těší na jaro, až vyrazí ven za novým dobrodružstvím. RÁNO U BABIČKY Eva Boučková Stála jsem na zápraží, ještě v noční košili, slyšela jsem, jak kohout probouzí všechno živé svým křikem. I slunce nevydrželo a muselo se podívat na tu parádu, co se děje u babičky na dvoře. Telátko bučí, po dlouhé noci má žízeň a chce pít. Kůzlátka vybíhají z chlívku a dovádí v prvních paprscích slunce. Černý Mikeš se jen protáhne a posune se tam, kde sluníčko víc hřeje. Bobík náhle tu krásu přeruší svým štěkotem, to pak pošťák obchází poštovní schránky. Za chvíli je vidět průvod slepic, hus a kachen v čele s mojí babičkou, která otevřela dveře u chlíva, a s náručí plnou pšenice láká zbytek drůbeže ke snídani. Nějak mám hlad i já. V kuchyni mě čeká taky něco dobrého.

13 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA 13 NAROZENINOVÁ PÁRTY Barbora Kollárová Eliška má dnes narozeninovou párty a pozvala si několik kamarádek. Už se nemohla dočkat, až některá z nich přijde, no a jak tak nad tím přemýšlela, tak si vzpomněla, že musí mít nějaké občerstvení. Ale neměla nic, proto běžela za maminkou. Ta byla zrovna v kuchyni a vařila oběd. Mami, my nemáme žádné občerstvení! Maminka povídá: No, ano, to máš pravdu, ale já nemám v lednici nic, a tak obě dvě přemýšlely, co by asi mohly udělat. Už jsem na to přišla, Eliško, tohle bude tvůj první nákup. Půjdeš nakoupit to, co by se ti hodilo jako občerstvení. Eliška zajásá. Maminka jí dá peníze a tašku na nákup a než se otočí, Eliška je pryč. V obchodě zatím hledá nějakou limonádu a něco na zub. A tamhle vidí čipsy, támhle zase limonádu a všechno možné. Když už má košík plný, jde ke kase a paní se diví, proč tolik sladkostí, ale hlavu si s tím neláme. Eliška dorazila domů a běží do kuchyně, maminka se zděsila: Proč tolik sladkostí, Eliško? No, protože to bude velká párty. Aha, zasmála se maminka. Eliška běžela do pokoje a dala to všechno na stůl. Taky si říkala, že je toho nějak moc, ale co, vždyť bude velká párty, ne? No, a teď už i zbývá jen čekat, až někdo přijde. Jakmile to Eliška dořekne, už zvoní první kamarádka. Pak přišla druhá, třetí, čtvrtá, Pohrály si, přejedly se a párty pomalu končila. Kamarádky odcházely domů, až tam zbyla jen Eliška a velký nepořádek. Mamince to nevadilo, že už holky odešly, protože tam dělaly velký rámus. Nastal večer a Eliška měla pokoj krásně uklizený, umyla se, přestrojila a šla spát. Lehla si do postele a myslela na to, jak se ten den krásně vydařil. Najednou jí začalo bolet břicho, píchalo ji tam a ukrutánsky bolelo. Uvědomila si, že se moc přecpala sladkostmi. Naštěstí to za chvíli přestalo. Myslala na kamarádky, jestli je taky něco bolelo. No, jakpak by ne! Lenku a Stelu bolelo břicho, Viktorii a Janu bolel zub. Druhý den ve škole si všechno sdělily. A tak se domluvily, že si příště dají něco lehčího, třeba ovocný nebo zeleninový salát, a jistě jim bude lépe. DŮLEŽITOST KNIH Nikola Kunstová Pokládám knihu za velkolepý vynález, knih tištění nebylo překonáno ani rozhlasem, ani televizí. K náležitému používání rádia a televize je zapotřebí elektrické energie, kdežto k plnému užitku z knihy stačí energie člověčí. Rudolf Křesťan Tento citát jsem si vybrala, jelikož si myslím, že každé slovo v něm má svoji váhu. První, na které jsem se zaměřila, je kniha. Někdo si myslí, že kniha je jen svazek papírů potištěných písmem. Někteří lidé si myslí, jak jsou vtipní tím, že jim čtení nebo knihy vůbec nic neříkají. Ale tak to není. Bez knih totiž mohou ztratit a nepochytit valnou část věcí. A ta nejdůležitější je podle mého názoru fantazie. Co myslíte? Každá z knih v sobě ukrývá dva příběhy. Jeden je příběh, který prožívá spisovatel. Je to jeho život, pocity a touhy. Jeho slova a úsměvy, které vkládá do úst knižní bytosti. Postavy v knize nejsou tak úplně živé, ale ani nejsou smyšlené. Vždy se hledá nějaký podklad, nějaká osoba, kterou upravíte. Většinou to jste vy sami. Aniž si to uvědomíte, píšete o tom jací byste chtěli být či jaké by mělo být vaše okolí. Jsou to dva příběhy, které se byť jen v maličkostech sejdou. Knižní postava a spisovatel. Spisovatel tak díky knize otevře svou duši svým čtenářům. Knihy. Knihy vám už od prvního pohledu o sobě trochu mohou říci. Podle obalů a tvaru písma mohou budit dojmy. Mohou ve vás vyvolat různé pocity. Veselé, šťastné, smutné. Ale asi ten nejemotivnější pocit z knihy je, podle mého názoru, pocit z vaší první knihy. Je to ten samý pocit, jaký vyzařuje z vašich dětí, když přečtou svoji knihu. Jak usínají s úsměvem na rtech, když jim čtete jejich oblíbenou pohádku. Jako v tom citátu kniha je velkolepý vynález. Ale dnešní doba už není taková. Děti se více dívají na televizi a zabývají se elektronikou. Každý stát, v dnešní době díky průzkumům zjišťuje, že čtení čím dál víc ubývá. A přitom u čtení se dá relaxovat. Můžete se stát kýmkoli a být kdekoli - princeznou, lovcem, princem či třeba zamilovaným. Každá knížka vás vtáhne do svého světa. Jenom stačí mít něco, o co je v dnešní době nouze. Čas. Stačí jen čas a chuť na to, abyste si tu knížku naplno vychutnali. Někdo čte pomaleji, někdo rychleji. Na tom nezáleží. Záleží na tom, co si z té knihy odnesete. Ponaučení, radu do života nebo stačí jen radost. I knihy, o kterých si dnes můžeme myslet, že jsou fiktivní, mohou být v něčem reálné.

14 14 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA Jako třeba Jules Verne. Ve své době psal příběhy o ponorkách a létacích balonech.v té době to byly pro lidi smyšlené věci. Dnes to jsou věci naprosto všední. Domnívám se, že knihy jsou naše dědictví. Stále se nalézají nové a nové písemnosti, které nám postupně odhalují krásu písma. Před tisíci lety, když se vynalezlo písmo, lidé psali proto, aby udržovali mezi sebou kontakt. Knihy se psaly, aby důležité události, informace byly zaznamenány. Paradox však je, že nikdo z pisatelů nevěděl, že si jeho písmo boudou číst i lidé za tisíce let. Nemyslíte si, že důvod, proč se knihy psaly je tak prostý? Psali je, aby zachytili své pocity a touhy. Zaznamenali výhry a porážky své země. Aby, až zemřou, nezemřely s nimi jejich vzpomínky. A proto se ptám, myslíte si že knihy z naší doby si budou číst lidé i za tisíce let? ZIMNÍ DEN Jiří Bekr Zatažené slunce vyrovnává bílý sníh, pole a velké travnaté plochy jsou ofoukány, že místy jsou vidět rostliny a místy i dva metry sněhu. S každou vločkou šlápoty ve sněhu více mizí. Prsty jsou prochladlé. Děti ve sněhu radostně skotačí, kdežto ve zprávách na nově mají horší náladu. Vše těžší se zaboří do sněhu jako koště do trabanta. Vše je pokryté bílou vrstvou sněhu jako žhavé uhlíky popelem. Kolem poledne se ze sněhu stává čvachta velká jako Rozkoš. K večeru se ochlazuje a ze čvachty se stává náledí a fouká studený vítr, který vše zamete. Suchý sníh spolu s náledím tvoří velmi kluzký povrch, ruce se lepí k zábradlí a ke klikám, roztáté sjezdovky zamrzají, začíná být zřetelná pára od pusy. Mlha na oknech začíná mrznout v malé kousky ledu, které nelze stěrkou seškrábnout, a činí okno matně neprůhledným a hrbolatým. Na kalužích se tvoří ledový škraloupek zpočátku teňoulinký, který rozboří i malá kapka, ale škraloupek sílí, voda stále více promrzá, až je místo kaluže led, všechny díry na silnici jsou takto opraveny. Je velmi zvláštní, když se stmívá a hustě chumelí, protože potom se světlo z lamp rozprostírá po celém městě a noc je jako den. SVĚT Eliška Kratěnová Svět zahalený v černé mlze zdá se v mých očích bezradný. Snad je to klam a možná je ta chyba ve mně, v malé části mého já, která zůstane už navždy v představách, v dětských snech a zasněná. Tam venku v černém světě je snad i několik světlých míst. Tam na druhé straně, kde je tráva zelenější a slunce svítí tak, že ani ty nejbystřejší oči nepohlédnou na modré nebe, právě tam začínám žít svůj život, tam, kde má každý křídla, kde má každý čistou duši, kde může být sám sebou. Škoda jen, že je tam vždy jen kousek mého já. Každý má svůj život ve svých rukou a je jen na něm, jaký si ho udělá. Ať už bude šťastný nebo ne, měl možnost svůj život změnit. Všichni nemají přebytek toho, co spousta z nás bere jako samozřejmost. Málokdo se dovede radovat z maličkostí a třeba jen z toho, že každé ráno otevře oči, že vůbec může žít. Stejně je to i s životy našich přátel, rodiny někdo bez zeptání vejde do našeho života a bez počkání zase odejde. Někdo, kdo je pro nás důležitý, tam zůstane už navždy, a nejen v životě, vzpomínkách, a my už nikdy nebudeme stejní. Pak se dostaví ten nežádoucí pocit strach. Strach, že ztratíme toho svého strážného anděla, který je vždy jen jeden, strach, že ztratíme člověka, který je nám na světě nejmilejší. Potom se hodí ta zmíněná křídla a touha od všech se odtrhnout a uletět tam, kde nás nikdo nebude hledat, kde nám nikdo nebude nic vyčítat a zakazovat. Do světa snů, nekonečné svobody a všeho, co si jen můžeme přát. Šok nastává v tu chvíli, kdy se vrátíme do reality, a naivní sny jsou už zase jen v našich představách.

15 ČALAMÁDA - SPECIÁLNÍ LITERÁRNÍ ČÍSLO - ZLATÁ SLOVA 15 MOJE ZVÍŘECÍ RODINA Kristýna Zelená Na toto téma jednou přišla naše třídní učitelka, když jsme měli sloh. A natolik mne zaujalo, že jsem se rozhodla napsat povídku do Zlatých slov. Kdyby měla má rodina být zvířaty, tak by to bylo asi takhle: mamka by byla asi kočka domácí. Víte, jak se říká, že své děti přenáší jako kočka koťata. Tím chci říct, že se o nás mamka dobře stará. Chrání nás a hraje si s námi prostě jako kočka.taťka by byl medvídek panda. Je to pohodář, ale když jde do tuhého, dokáže být jako grizzly. Brácha Kája by byl jako malý pejsek. Když má dobrou náladu, tak by si rád hrál, ale když ne, tak cení zuby a vrčí. Brácha Michal asi opičkou. Je rád středem pozornosti, v tomhle jsme si asi dost podobní, ale pokud není, tak se o to dál snaží, což se mu stává často. Brácha Tomáš mezkem. To má asi trochu po taťkovi. Když si postaví hlavu, nehne s ním ani buldozer. Babička z kopečka, tak jí říkáme, poněvadž má malý domek na kopci, ve kterém bydlí, u té je to trochu sporné, ale pravděpodobně datel. Je milá, jako ptáček, když vám nádherně zpívá za oknem, ale vtlouká vám moudra, rady a poučky jako datel do dřeva. Vím, že to mají babičky dělat, poučovat vnoučata o chybách a nástrahách života, ale někdy to trochu leze na nervy. No, a moje milovaná bábinka Zelená, tu obdivuji na světě ze všeho nejvíc, ona by byla jako moudrá sova. Sice vím, že neměla možnost dokončit si základní vzdělání, protože jí v tom zabránila válka, ale té moudrosti, které pochytila za celý svůj život, té si vážím nejvíce. Vždy, když mám u srdce nějakou bolístku, řeknu si: ty hloupá, na světě jsou i horší osudy a situace než máš ty. A v tu chvíli si vzpomenu na ni, co si prožila, co viděla, co cítila, prostě si nedovedu představit, jak bych to já zvládla, a obdivuji ji, že to vůbec měla sílu přežít.tak tohle byla moje rodina. A jaká je ta Vaše? ZIMNÍ DEN Kristýna Zelená Toto téma jsem si vybrala proto, že se mi nejvíce zamlouvalo, a také proto, že zima je mým druhým nejoblíbenějším obdobím. Svůj zimní den si představuji takto: Je sobota. Na chatě se všichni probouzejí do nového, krásného, slunečného dne. První, co udělám, je, že roztáhnu závěsy, otevřu okno a nadechnu se čerstvého vzduchu. Otevřu oči, abych se podívala na pohádkově zasněženou krajinu. Slunce svítí, děti dovádějí, psi běhají a vrtí ocasy, že si s nimi můžou hrát. Sníh! Ta bílá, lehká, studená, až mrazivá věc. A v tu chvíli si myslíte, že nic na světě nemůže být krásnější. Jak se krásně třpytí a vypadá jako drahé kamení, které nám spadlo z nebe, ale které tu dlouho nevydrží. Zrovna tady si přejete, aby se zastavil čas a nechal vás si tu nádheru užívat, ale vy víte, že to nejde. Netrápíte se, vždyť za rok zase bude sněžit. Napadne vás jít se projít zimní krajinou. Vezmete si batoh, do batohu svačinu, pití a samozřejmě fotoaparát. A hurá na běžky! Na dlouhé tratě klidu, tam, kde vás nikdo nebude rušit, tam, kde si vaše myšlenky jen tak poletují hlavou, tam, kde zapomenete na starosti a problémy... Najednou se ale vrátíte nohama na zem. Myšlenky, starosti, problémy, to vše se vám vrací zpátky do hlavy. Je vám zima, máte hlad a žízeň a nudli u nosu. Vracíte se zpátky. Ale i tak se obrátíte ke slunci čelem a povíte mu v myšlenkách, že je vám fuk, že je vám zima, máte hlad a žízeň a nemáte kapesník. Za tu nádheru to všechno přece jenom stálo a za to, že mu děkujete... Takto já si představuji zimní den!

16 16 Č A L A M Á D A - S P EC IÁ L N Í L I T E R Á R N Í Č Í S L O - Z L A T Á S L OV A Literární soutěž Zlatá slova vyhlásila pro Základní školu v České Skalici Společnost Boženy Němcové. V letošním 9. ročníku se jí zúčastnilo celkem 56 žáků, kteří poslali 64 prací. Zde je uveden seznam těch vítězných: VÝSLEDKOVÁ LISTINA 9. ROČNÍKU LITERÁRNÍ SOUTĚŽE ZLATÁ SLOVA 2011 Verše 1. místo 2. místo Michal Šrajbr Adéla Čápová Monika Vydláková Lucie Kašparová Stanislav Kollár 4. B Fotbal Barvy Rychlým krokem celý rokem Drak Rybář Tereza Macháčková Vanda Svatoňová Kristýna Korsáková Dora Podaná 3. B 2. A 2. A 3. A O sýkorce O oslíkovi Kůň Popletka O Pomněnce z lesa 1. místo 2. místo 3. místo Veronika Vanická Dana Řepová Michal Fidler 4. B Víla Míla a skřítek Vítek Zajíčci a poklad Jak bobřík Bertík 1. místo 2. místo 3. místo Sára Suchánková Lucie Řezníčková Aneta Prokopová Natali Küffelová 6. B 6. B 6. B 7. A Království Sedmimoří Žabák Billi O zajíčkovi Zajdovi Noční běs Povídka, příběh 1. místo Jan Pábel 2. místo Matěj Novák 3. místo Eva Boučková Barbora Kollárová 4. B Příběh o kostace dravé Kocourek Ráno u babičky Narozeninová párty Úvaha, popis 1. místo Nikola Kunstová 2. místo Jiří Bekr 3. místo Eliška Kratěnová 9. B 8. A 8. A Důležitost knih Zimní den Svět 3. místo Pohádka 1. místo 2. místo 3. místo Hlavní cena za pět pěkných literárních prací Kristýna Zelená 9. A ČALAMÁDA směs zajímavého čtení ve vysmátém nálevu. Vydavatel: Středisko volného času Bájo Česká Skalice. Šéf redaktorka: Mgr. Martina Horká. Redakce: Anna Horká, Martina Sedláčková, Anna Borsová Ilustrace: Výtvarné kroužky SVČ Bájo: Michaela Pacholíková, Magdalena Dorotea Horká, Šimon Prudil, Tereza Havlíková, Anna Horká, Martina Sedláčková, Barbora Michlová, Karolína Havlíková, Kryštof Halada, Matyáš Horký, Martin Karvai, Kateřina Nováčková, Marie Brátová, Daniela Fialová. Publikace neprošla jazykovou úpravou. Adresa: Husovo náměstí 3, Česká Skalice, telefon: , Tisk: SVČ Bájo Česká Skalice. Ročník 4, speciální vydání. Vychází http nepravidelně.

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Na zemi je schovaná myška,

Na zemi je schovaná myška, Básnička Hanky Holíkové Na nebi letí pták, nad ním je velký mrak. Na hřišti si hrají děti, ptáček nad nimi letí. Na obloze máme sluníčko, právě vysvitlo maličko. U země je vrána, před ní velká brána. Na

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Jak se v parku narodil dráček

Jak se v parku narodil dráček Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

Inovace výuky Člověk a jeho svět

Inovace výuky Člověk a jeho svět Inovace výuky Člověk a jeho svět Čs1/02 Voda a její proměny Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Vzdělávací obor: Člověk a jeho svět Tematický okruh: Rozmanitost přírody Cílová skupina: 1. ročník Klíčová

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

Malá knížka o Amálce

Malá knížka o Amálce Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Mé vysněné závody. Anička Polnická. Judistické závody bývají plné pohody. Když najednou přijde čas k boji, rychle nasadím sevi-nage svoji.

Mé vysněné závody. Anička Polnická. Judistické závody bývají plné pohody. Když najednou přijde čas k boji, rychle nasadím sevi-nage svoji. Mé vysněné závody Anička Polnická Judistické závody bývají plné pohody. Když najednou přijde čas k boji, rychle nasadím sevi-nage svoji. Všechno postupně vyhrávám, poslední zápas před sebou mám. Velmi

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi.

Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi. Básničky pro holky Malujeme vajíčka, pro bratrance, pro strýčka. To nejhezčí tatínkovi, taky jedno dědečkovi. Ještě klukům ze školky, žádná nejsou pro holky. Však vajíčka z čokolády, máme i my holky rády

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

O ČERVENÉ KARKULCE. kam má namířeno. Jdu jenom za, je nemocná, tak jí nesu v košíčku a.

O ČERVENÉ KARKULCE. kam má namířeno. Jdu jenom za, je nemocná, tak jí nesu v košíčku a. kam má namířeno. Jdu jenom za, je nemocná, tak jí nesu v košíčku a. A bydlí daleko ta tvoje babička? olízl se mlsně. Kdepak, má hned na konci lesa, odpověděla po pravdě. na nic nečekal, skočil do a byl

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

Plošné vnímání prostoru, zrakové vnímání. Dítě hledá cestu k medvídkovi.

Plošné vnímání prostoru, zrakové vnímání. Dítě hledá cestu k medvídkovi. Za Pavlíkem přiběhla Terezka: To jsou ale pěkné karty. Já znám takové podobné, koukej. A začala karty rozkládat. Najdeš kartu, kde je kostka nahoře? Kde je kostka dole? Kde je kostka vedle? Kde je vpředu

Více

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků Výukový materiál

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

ať nebojí ježek ani hada

ať nebojí ježek ani hada Soutěž: ze slov utvořte větu oznamovací, rozkazovací, přací a tázací se ať nebojí ježek ani hada Kontrola: Ať se ježek nebojí hada. věta přací Ježku, neboj se hada. věta rozkazovací Ježek se nebojí hada.

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková 22. Základní škola Plzeň Až já budu velká Třída: 7. B Datum: 8. 12. 2008 Jméno: Kamila Šilhánková V pěti letech jsem onemocněla zánětem ledvin a ležela jsem v nemocnici u svatého Jiří. Byla tam veliká

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Činnosti obvyklé pro podvečer. S dítětem si povídáme o obvyklých činnostech pro tuto dobu.

Činnosti obvyklé pro podvečer. S dítětem si povídáme o obvyklých činnostech pro tuto dobu. Jejda, copak to je za cestu? podivil se Pavlík, sotva dojedl svačinu a uviděl před sebou strmou cestu stoupající vzhůru. Tudy půjdeme, ujistil všechny přítomné tatínek. Tak to máme celý zbytek dopoledne

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce:

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Někteří se ptají, co by dělali s knihou. Já se spíš ptám, co bych dělal bez knihy. Ivo Ondráček SPgŠ Znojmo Jaro, léto, podzim, zima, číst si knížku

Více

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková 4 Březen / duben 2009 Naši milí čtenáři! Po delší odmlce vás znovu všechny vítám na stránkách školního časopisu Školáček. Je vidět, že se vám časopis zalíbil, neboť si jej chodíte stále víc a víc půjčovat.

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI 1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI Čti velmi pozorně text a odpovídej na otázky. Kdysi dávno žily u řeky Visly rodiny dvou bratrů. Jeden se jmenoval Čech a byl vojvodou, stařešinou, náčelníkem.

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

ZÁŘÍ SKAL KALÁČ ÁČEK V LESNÍM KLUBU

ZÁŘÍ SKAL KALÁČ ÁČEK V LESNÍM KLUBU ZÁŘÍ 2013 V LESNÍM KLUBU SKAL KALÁČ ÁČEK 3. září Martinka: Když jsme byli u toho písku, tak jsme s Jončou vběhli do vody a to bylo strašně príma. A vyhodila jsem do kapradí 2 šnečky. Jonča: Byli jsme na

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

LITERÁRNÍ VÝCHOVA ve 4. třídě

LITERÁRNÍ VÝCHOVA ve 4. třídě LITERÁRNÍ VÝCHOVA ve 4. třídě Hodiny čtení ve 4. třídě nejsou jen tréninkem a zdokonalováním se v technice čtení. Většina dětí už je výbornými čtenáři, jejich přednes je velmi kvalitní. A že si pamatujeme,

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

Já hraji na klávesy - N. Matesová

Já hraji na klávesy - N. Matesová L. Šindlerová Já hraji na klávesy - N. Matesová Na klávesy hraju letos poprvé, ale už umím mnoho písniček, například Maličká su, Když jsem jel do Prahy, Vadí nevadí, Okoř a mnoho dalších písniček. Na klávesy

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015

ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 Obsah: Co by bylo, kdybych mohl(a) jíst, co bych chtěl(a). 2-11 Co by bylo, kdybych se ocitl(a) v minulosti 12-22 Co by bylo, kdybych se

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Vyprávění z časů vikingů

Vyprávění z časů vikingů Leif Nordenstorm Arne syn náčelníka Vyprávění z časů vikingů K A V A P E C H ARNE, SYN NÁČ ELNÍKA Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků Veselé zoubky přednáška společnosti drogerie DM Davídek z 1.B se nám svěřil, jak se mu líbila přednáška o čištění zoubků. Ptala jsem se ho, jestli se mu akce líbila.

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

V září usednete do školních lavic, někteří z Vás úplně poprvé. Čekají tu noví kamarádi, nové zážitky a setkání.

V září usednete do školních lavic, někteří z Vás úplně poprvé. Čekají tu noví kamarádi, nové zážitky a setkání. Ahoj kluci a holky, jsem rád, že se zase po prázdninách znovu setkáváme. Už jste mi chyběli. Sluníčko nám v létě svítilo opravdu hodně a tak jste si určitě všichni pořádně odpočinuli a skvěle si to dlouhé

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Almanach žákovské a studentské poezie 2011

Almanach žákovské a studentské poezie 2011 Almanach žákovské a studentské poezie 2011 Básničky žáků 3. ročníku na téma kočka, pes Svatava Fučková Naše kočka Micinka je velmi dobrá maminka. A ta malá kočička, je zdravá a mrštná jako rybička. Micka

Více

Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou

Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou Jak chaloupka přestala být opuštěná Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou chaloupkou. V chaloupce jednou vymetla Ctibůrkova maminka pavučiny, tatínek ji vybílil zevnitř i zvenčí,

Více

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku 1/2015 OBSAH - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku Čínská báseň beseda pro žáky 8. tříd Jako každý rok, tak i letos v knihovně proběhla beseda,

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA

Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA Ilustrace Hedvika Vilgusová Aventinum, Praha 1996 OBSAH Kohout a perla... 3 Myš, žába a luňák... 4 Orel, hlemýžď a vrána... 5 Lev a myš... 6 Pes a kus masa... 7 Moucha a

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

VŠEZNÁLKOVY NOVINY č. 1 Třídy 5.B MILÉ DĚTI, po krásných prázdninách jsou tady zase vaše noviny. Vítáme všechny prvňáčky a doufáme, že se vám naše noviny budou líbit. Můžete se těšit na básničku, křížovku,

Více

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti,

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti, Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz Milí rodiče a milé děti, už skutečně ubývá dne a brzy se šeří, proto se nám blíží čas Martinských slavností. Sejdeme se na Švagrově v sobotu 9. 11. 2013

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník

Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník Časopis ZŠ Kostelec u Holešova Listopad 2015/ 23. ročník Vychází s finanční podporou Sdružení rodičů a přátel žáků Základní školy Kostelec u Holešova Zahájení nového školního roku Akce ve škole Školní

Více

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě:

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. PŘÍBĚH: Petr usnul PŘEČTI SI: Matouš 26,36-46 Stalo se Ti někdy, že jsi měl/a zůstat

Více

výstup Speciální vzdělávací Lehké mentální postižení

výstup Speciální vzdělávací Lehké mentální postižení Anotace Pracovní list obsahuje pohádku O Červené Karkulce, obrázky k jednotlivým částem pohádky a kviz Autor Marcela Zemanová Jazyk Čeština Očekávaný Čtení s porozuměním porozumění pokynům výstup Speciální

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

S dráčkem do pravěku

S dráčkem do pravěku S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,

Více

22. základní škola Plzeň

22. základní škola Plzeň 22. základní škola Plzeň Třída: 7. A Jméno: Lenka Hirmanová Datum:29. 11. 2008 1 Skoro každý měl ve školce stejný sen, co by chtěl dělat Jako malá jsem měla různé zájmy, i když některé se moc nezměnily.

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková POPELKA Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42 Autor: Mgr. Marta Kvasničková Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Předmět:

Více

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou 40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Prostorová orientace. Dítě pojmenovává, co je na obrázku nahoře, co dole, co je vpravo, vlevo; co je vpravo nahoře, vlevo dole

Prostorová orientace. Dítě pojmenovává, co je na obrázku nahoře, co dole, co je vpravo, vlevo; co je vpravo nahoře, vlevo dole Barbora vedl pastelky setmělým parkem. Obě viděly, že Barborovi tma vůbec nevadí a že všichni dobře dojdou k cíli. I Božence se zdála cesta s Barborou jednoduchá. Připomněla jí, jak s Máňou kreslily obrázky

Více

Další školní rok 2015/2016 je opět v plném proudu. Kalendářní rok 2015 pomalu končí. Slovanoviny jsou zase tady

Další školní rok 2015/2016 je opět v plném proudu. Kalendářní rok 2015 pomalu končí. Slovanoviny jsou zase tady 2015 / 2016 Další školní rok 2015/2016 je opět v plném proudu. Kalendářní rok 2015 pomalu končí. Slovanoviny jsou zase tady Školní redakce: Mgr. Kateřina Mládková Sára Salvetová, Sabina Lehkoživová, Vendula

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

PŘEDLOŽKY, SPOJKY, ČÁSTICE A CITOSLOVCE. Jméno Datum. 1. Ke stolečku vymysli a dopiš předložky tak, aby byly na správném místě.

PŘEDLOŽKY, SPOJKY, ČÁSTICE A CITOSLOVCE. Jméno Datum. 1. Ke stolečku vymysli a dopiš předložky tak, aby byly na správném místě. PŘEDLOŽKY, SPOJKY, ČÁSTICE A CITOSLOVCE Jméno Datum 1. Ke stolečku vymysli a dopiš předložky tak, aby byly na správném místě. 2. Vyhledej ve větách předložky a barevně je podtrhni. V rybníku se proháněli

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co

Více

Zpracovala Nová Milena - příběhy Čeháková Ludmila korektura Ing. Vlach

Zpracovala Nová Milena - příběhy Čeháková Ludmila korektura Ing. Vlach Celý měsíc se budeme seznamovat s pojmem láska. Musíme poznat co to slovo znamená. Před každým křesťanským kruhem si budeme vyprávět jeden mini příběh a vy samy děti určíte, zda je to láska a pohoda nebo

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_08 Jméno autora: Mgr. Růžena Bajerová Třída/ročník:

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 63 Autor: Mgr. Petra Elblová Datum: 15.12.2011 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk Tematický okruh:

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Kladení otázek. Adresa školy: ulice Einsteinova 2871, 73301 Karviná Hranice

Kladení otázek. Adresa školy: ulice Einsteinova 2871, 73301 Karviná Hranice Registrační číslo projektu: CZ.1.07./1.4.00/21.3075 Šablona: I/2 Sada: VY_12_INOVACE_01 VM Pořadové číslo vzdělávacího materiálu: 33 Ověření ve výuce: Předmět: ČJ Třída: V. A Datum: 16.10.2013 Předmět:

Více

le není žádný neuklizený pokoj, kdepak. Je to většinou neprostupná změť obrovských stromů s propletenými korunami a dlouhatánskými liánami nad

le není žádný neuklizený pokoj, kdepak. Je to většinou neprostupná změť obrovských stromů s propletenými korunami a dlouhatánskými liánami nad KOTĚ V DŽUNGLI Zorí přišla na svět v daleké Indii. Teď si možná představujete krásnou indickou princeznu v hedvábném sárí a stříbrných opánkách, s třpytivou čelenkou v tmavých vlasech, rudým drahokamem

Více

Veselé sluníčko Mateřská škola Okružní 917, 735 14 Orlová-Lutyně

Veselé sluníčko Mateřská škola Okružní 917, 735 14 Orlová-Lutyně Veselé sluníčko Mateřská škola Okružní 917, 735 14 Orlová-Lutyně Motto: Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské škole R.Fulghum (americký psycholog a spisovatel) JARO 2013 Jaro! Jaro!

Více

Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013)

Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013) Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty do S T Ř E D U (2. 6. 2013) Sami a spolu nahoru dolu ve zpěvu ptáků v zrcátku mraků

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Název projektu: Poznáváme sebe a svět, chceme poznat více

Název projektu: Poznáváme sebe a svět, chceme poznat více Název projektu: Poznáváme sebe a svět, chceme poznat více Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.2970 Identifikátor materiálu Název klíčové aktivity Vzdělávací oblast Vzdělávací předmět / obor Tematický

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více