NAROZENÍ. ta krutá doba dřívější (JOHN FOXE) STRATFORD

Transkript

1 KAPITOLA PRVNÍ ta krutá doba dřívější (JOHN FOXE) STRATFORD Shakespearův život se počal odvíjet nedaleko třpytící se řeky Avony, která dnes plyne kolem stratfordského kostela Nejsvětější Trojice, místa posledního básníkova odpočinku, podél divadla, v němž jeho hry vidí a slyší návštěvníci z celého světa. Při zřídka se vyskytujících povodních řeka zdivočela a ničila, strhávala můstky a vše, co jí stálo v cestě; obvykle však byla příznivě nakloněna záškolákům i trpělivým rybářům a větší lo neohrožovaly břity balvanů ani naplavené písky. Řeka pramení ve východní Anglii v travnaté vrchovině poblíž Naseby a po mnoho mil si vůbec nezaslouží název Avona, tj. řeka, jejíž jméno zní ozvěnou po celé keltské Evropě: Avon či Aven v Bretani, Avenza v Itálii či Avona ve Španělsku. Zpočátku je Avona pouhým pramínkem, potom se z ní stane potok lemovaný vrbami, ale pod starým městem Warwickem se zpomalí, zmohutní, rozdělí hrabství Warwickshire na dvě části a rozpůlí střední Anglii. Na sever od ní se rozkládá Arden. Ardenský les nebyl již v Shakespearově době tak hustý jako ve středověku. Byla to krajina políček nepravidelných tvarů, lučin, statků s vodními příkopy, skupin chalup, ale bez vesnic. Jižně a západně ležel Feldon s novými okrasnými parky v Cloptonu a Goldicote, Ettingtonu a Charlecote. Kolem dokola se nacházely úzké pruhy obdělaných polí, obilné sýpky, vesnice a černobílá stavení z hrázděného zdiva. Stratford nad Avonou, ležící mezi Ardenem a Feldonem, byl městem, na jehož trzích bylo možné obchodovat se zbožím z obou oblastí. Klima měl mírné, protože ležel v deš ovém stínu velšských hor na západě. Avonské údolí bylo pro sedlačinu úrodné a sedláci využívali pro dopravu zboží na tržiště mostu, který dal za vlády Jindři- 15

2 cha VII. postavit dobrodinec sir Hugh Clopton. Kolem r spatřil most se čtrnácti kamennými oblouky antikvář John Leland a poznamenal si, jak krásnou polohu město má. Jižně od Starého Stratfordu se tyčil farní kostel, od něhož bylo možné severním směrem přijít až k řádným, částečně dlážděným ulicím a spatřit Učitelský dům s gramatickou školou, řadu chudobinců a síň s kaplí Gildy svatého Kříže. Krom postranních uliček má město 2 nebo 3 velké ulice, zapsal si Leland. Jedna z hlavních ulic vede od východu k západu, druhá od jihu k severu. Dvou- až třípatrové domy byly postaveny z trámů a Lelanda zaujala velmi slušná kaple v Church Street. 1 Pozemek, na němž byl Stratford postaven, patříval worcesterskému biskupovi. Saský král Ethelhard jej daroval třetímu biskupovi ( ). Od těchto časů až do doby patnáct let před Shakespearovým narozením byl Stratford maneriem worcesterských biskupů. 2 Město kdysi bývalo jen hloučkem selských stavení označovaným jako Straetford, tj. římský přístup k brodu, a stálo u římské silnice. Roku 1196 však došlo ke změně, když jistý biskup získal právo pořádat u Avony týdenní trh a jeho plán se existující vesnici vyhnul. Pozemek severně od Straetfordu o velikosti asi 109 akrů (cca 44 ha) byl rozdělen šesti ulicemi do tvaru mřížky, na plánu města dodnes rozeznatelné. Tři ulice vedly paralelně s řekou, další tři je protínaly a půda mezi nimi byla rozdělena na lenní pozemky, každý z nich o délce 12 a šířce 3,5 tyče (68,90 17,50 m). V následujících letech byly pozemky dále děleny, nicméně umožňovaly výstavbu domů a vytváření přiměřených bloků. Římská silnice byla pojata do uliční mřížky a zůstala nezastavěna; proto je dnešní Bridge Street tak široká. Město lákalo k usazení řemeslníky i obchodníky a Manerium de novo Stratford začalo vzkvétat. Ve třináctém století se již pyšnilo znamenitými hostinci a (kromě dalších obydlí, krámů a stánků) zhruba 240 zastavěnými pozemky; to se do Shakespearovy doby zásadně nezměnilo. Středověký Stratford byl znám jednou ze svých společenských institucí, laicko-náboženskou Gildou svatého Kříže. Členství v gildě bylo otevřeno všem mužům i ženám a věhlas organizace přesahoval hranice hrabství. Členové si volili vlastní starší a hlasy žen byly stejně důležité jako hlasy mužů; gilda dodávala porotce do panských soudů, pečovala o nemocné a chudé, modlila se za zesnulé (členství přiznávala dokonce i duším nebožtíků) a založila školu. Téměř pohltila i místní správu a byla zárukou kontinuity obecního života. Kromě toho, že spojovala generace a poskytovala obyvatelům Stratfordu obvyklé náboženské a sociální vyžití, byla gilda rovněž povzbuzením pro alespoň pár talentovaných jedinců. Robert de Stratford (své příjmení si vypůjčil od města) pravděpodobně založil r kapli gildy. Jeho syn, John de Stratford, se stal winchester- 16 MLADÍK ZE STRATFORDU

3 ským biskupem a třikrát kancléřem; r pak založil zádušní nadaci k poctě Tomáše z Canterbury a kolegium pěti kněží, kteří měli za povinnost modlit se za jeho rod, jeho osobu, worcesterské biskupy a anglické krále. Poté co Shakespearův největší hrdina, Jindřich V., kolegium potvrdil, dostal stratfordský kostel název kolegiátní kostel Nejsvětější Trojice. 3 Občanskou hrdost i dlouhou tradici gildy nicméně zasáhly politické nepokoje. Až do šestnáctého století náboženský život města téměř nic nezčeřilo. Nové protestantské reformy však zasáhly tvrdě kolegium muselo skončit. Když byla r gilda rozpuštěna a její majetek zkonfiskován, městské zřízení se zhroutilo. Poděšení obchodníci podali koruně petici. Osmadvacátého června 1553 obdrželi listinu, podle níž se město stalo královskou samosprávnou jednotkou. Sotva se však stačilo ustavit příslušné společenství, Marie Tudorovna navrátila národ k římskokatolické církvi. Za vlády jejího otce Jindřicha VIII. věděl jen málokdo, které názory jsou právě pravověrné a které kacířské; královna Marie se vyjadřovala jasněji. Nezlomně počestná žena chabého, tvrdošíjného ducha, podporovaná královskou byrokracií, prosazovala soudní procesy s kacíři. Stratford se stal středem kruhu kacířských hranic, které vzplály v Coventry, Lichfieldu, Gloucesteru, Wotton-under-Edge, Banbury, Oxfordu, Northamptonu a Leicesteru. Byli upalováni obchodníci, řemeslníci i ženy; novorozeně narozené na hranici v Coventry bylo vhozeno zpět do tvrdých, hořících otepí. Aby se na tyto události nikdy nezapomnělo, popsal je do odpudivých podrobností ve své Knize mučedníků neboli Skutcích a památkách (Actes and Monuments) John Foxe rok před Shakespearovým narozením. Zdrženlivost v otázkách víry za Mariiny následnice Alžběty byla jedním z důsledků tohoto vývoje. Šokující a násilné události spojené s náboženskou kontroverzí vážně narušily tradiční soudržnost středoanglické společnosti a poškodily obchod i řemesla. Ještě v devadesátých letech projevovali stratfordští kontroloři kostelní docházky nedbalost či alespoň značnou toleranci; Shakespearův otec a William sám mnohdy skrývali své náboženské přesvědčení a cítění s opatrností, jež byla s výjimkou několika otevřeně vystupujících jedinců typická pro celý Stratford. Foxe nechtěl, aby se na jeho mučedníky zapomnělo vskutku mimořádný výkon podal při popisu biskupa Hoopera, který se na hranici dovolával Pána Ježíše a poté s ústy zčernalými a jazykem opuchlým tak, že nemohl mluvit vrazil jednu paži do ohně a druhou tloukl, až mu z konečků prstů kapal tuk, voda a krev, dokud jej po rozdmychání ohně neopustila síla a ruka se mu bušením na hru nepřiškvařila k železnému plátu. 4 Mučedníci z doby vlády královny Marie byli přirozeně nesmírnou podporou protestantského hnutí a Mariin sňatek s jejím bratran- 17

4 cem, španělským králem Filipem II., vedl k ničivé válce. Když r nastoupila na trůn její nevlastní sestra Alžběta, bylo ve Skotsku francouzské vojsko, které dělila od Anglie jen slabá posádka v Berwicku. Hodnota měny poklesla a Stratfordem zmítaly náboženské problémy; obecní starší Perrott fyzicky napadl strážného. Jestliže krev tekla už i v městské radě, obchodníci měli pádný důvod k obavám. Poté co r odešel ze Stratfordu katolický farář, znepokojení obyvatelé města se navíc ocitli bez duchovního vůdce. NASTUPUJE VIKÁŘ BRETCHGIRDLE Když se r stal ve Stratfordu vikářem přesvědčený protestant John Bretchgirdle, v městské radě seděli katolíci a kapli gildy zdobily katolické fresky ale nový vikář vyčkával. Byl rodákem z Baguley poblíž Manchesteru, na Christ Church v Oxfordu získal titul mistra svobodných umění; do místních matrik psal zápisy latinsky (zatímco katolický farář užíval angličtiny) a jako starý mládenec se usadil coby doživotní vikář v Church Street, kam také umístil svou knihovnu. Jen málo duchovních s výjimkou těch, kteří působili v Londýně a na univerzitách vlastnilo knihovnu, jež by se dala s Bretchgirdleovou srovnat. Nacházel se v ní Horatius, Sallustius i Vergilius, byly tu Ezopovy bajky, dvě či tři knihy Erasmovy i Skutkové apoštolští převedení do anglického verše (Acts of the Apostles translated into English Metre) 5 a jeho knihy jako by přímo symbolizovaly síly utvářející Shakespearova ducha. Kdysi vládla Evropě říše římská, kterou vystřídal pořádek papežského impéria; zhroucení katolické církve v Anglii nyní otevřelo stavidla evropské renesanci a reformaci, takže anglický duch byl provoněn nadšením, svobodou a energií. Ve vikářově Oxfordu ustoupila středověká logika humanistickému studiu rétoriky, ale i starší, uvážlivější způsob života všude mizel případně byl v Londýně pod zámkem s vlky v kleci, biskupy uvězněnými královnou Alžbětou. Lidé zažívali počátek pochybností, ztrátu klidných jistot o osudu člověka a prudké změny v náladě národa. Shakespeare se narodil v době, kdy se vše zdálo být beznadějně zastaralé. Se starou vírou zmizely série třiceti mší za zesnulého, žalm De profundis, relikviáře, poutě i kadidlo, stejně jako svíce, pochodně, poslední pomazání, očistec i smírné bohoslužby. Svátky, kterých bývalo přes sto, byly seškrtány na pouhých sedmadvacet a vikář povýšil. Funkce katolického kněze nikdy nezávisela na jeho morálních hodnotách. Nyní však musel být vikář vzorným příkladem učitele boží vůle, a tak hluboká změna podporovala v každém společenství nový zájem o člověka o jeho chování i charakter. 18 MLADÍK ZE STRATFORDU

5 Jedna věc však zůstala ve Stratfordu beze změny. Ani ve čtvrtém roce protestantské vlády neodstranila městská rada z kaple pozůstatky katolicismu. Její opatrnost byla v souladu s Alžbětiným přáním, aby se nerozbíjely výjevy ve skleněných oknech a aby v kaplích a kostelích nezpustlo žádné místo modlitby. 6 Královna se totiž moudře vyhnula zkoumání svědomí katolíků a Bretchgirdle, hlavu pokrytou řádným anglikánským biretem, neočiš oval město od papeženců. Městskou radu musel uklidnit, což dával najevo zřetelněji než jiní duchovní. V zemi se ozývaly protesty proti tomu, že někteří vikáři nebydlí v jim svěřené obci, i proti pluralismu (tj. současnému držení dvou nebo více obročí) a hrůze laických patronátů, umožňujících poslat na kazatelnu muže, kteří z ní nikdy nekázali. 7 Pět šestin církevních funkcí v jižním Warwickshiru bylo v rukou laiků ale stratfordská městská rada novému vikáři důvěřovala. Roku 1563 se konečně rozhodla z kaple katolickou výzdobu odstranit, čímž v jistém smyslu zbavila město i jeho minulosti. PRVNÍ SYN SPRÁVCE V městské radě Stratfordu zasedali místní důvěryhodní občané bailiff neboli rychtář (jehož si rada do roční funkce volila sama), třináct dalších aldermanů neboli starších či konšelů, a čtrnáct hlavních měš- anů. Museli vykonávat řadu věcí. Bretchgirdle byl sice městské radě zodpovědný, ale v kapli nemusel zasahovat osobně ani událost zaznamenat. Na to měli konšelé své pomocníky, z nichž nejobětavějším byl po sedm let John Shakespeare. Stratfordské záznamy nám o tomto muži vyprávějí obšírněji než životopisy jeho syna: zpočátku se s ním setkáváme jako se svobodným sedlákem z nedalekého Snitterfieldu, který se vypracoval na řemeslníka a obchodníka. Stal se z něho rukavičkář a whittawer (koželuh zpracovávající jemné bílé usně) v Henley Street, měl však i další zájmy. Písař obvykle zaznamenával jeho jméno jako Jhon shacksper nebo John Shaxpere, v jednom londýnském zápisu je označen jako John Shakespeare 8 a vždy se k němu pojí hutná a praktická sdělení. V září 1556 byl John vybrán společně s dalším kolegou jako radní ochutnavač piva a chleba, což byla funkce pro schopného a diskrétního muže. Byl dostatečně svalnatý, aby se mohl stát strážným, jehož povinností bylo odebírat provinilcům zbraň, a natolik bystrý, aby působil jako affeeror čili daňový odhadce. Třetího října 1561 složil přísahu jako jeden ze dvou komorníků, správců, kteří měli na starosti obecní majetek a finance. 9 Žádný exemplář Johnova rukopisu se nedochoval; jeho značkou byl bu křížek, nebo rukavičkářské kružidlo (sloužící k vytváření 19

6 vzorů na hřbetech rukavic), jiná značka připomíná stehovací svorku. Lidé jako John Shakespeare často uměli číst, ale nikoliv psát. Psaní byla dovednost pokročilá, jíž se lidé v tudorovských časech učili teprve poté, co zvládli základy čtení; kdyby však John nebyl schopen číst a sčítat, stěží by mohl tři roky vést obecní účty. Manželka mu zatím porodila dvě dcery, které záhy zemřely první, Joan, zřejmě ještě v útlém věku, 10 druhou, Margaret, pokřtěnou 2. prosince 1562, pohřbili čtyři měsíce nato. V době, kdy John Shakespeare vedl účty, došlo k zásahu v kapli. Nedaleko zídky z vepřovic lemující sad kolem kaple vešli dovnitř dělníci, aby si prohlédli nástěnné malby a nápisy staré katolické verše: KDYŽ HLÍNA NAD HLÍNU SVÉ TĚLO VZNESE, TAK HLÍNA ZA HLÍNU NEJEDEN PRUDKÝ LIJÁK SNESE Na oblouku kněžiště byl vypodobněn Poslední soud s Pannou Marií v modrém a svatým Janem ve světle hnědém. Nebesa měla podobu paláce; svatý Petr měl zelenou albu s červeným pluviálem a hořící duše padaly pekelnou tlamou do kotle. Na jižní stěně bylo vyobrazeno Ukřižování a na ostění vchodu na věž Tomáš z Canterbury a jména jeho vrahů. 11 Když byl Poslední soud zabílen, za což dělníci dostali dva šilinky, ale ještě dříve, než byl odstraněn ochoz mezi kůrem a lodí a instalována křesla pro vikáře a jeho farního úředníka, poznamenal správce 10. ledna 1564 do registru: Item zaplaceno za zakrytí postav v kapli ij s Současně mohl být odstraněn i oltář ale jinak zůstala kaple téměř nedotčena. Městská rada nahradila barevná skla obyčejnými tabulkami, zakázané svatojiřské brnění však pro katolickou slavnost svatého Jiří udržovala naleštěné. Nikdo nevěděl, zdali se stará víra nevrátí, a krom toho úřady trápily naléhavější problémy. Londýn postihl mor jemuž padla za obě pětina obyvatel, a když Španělé uzavřeli v Antverpách hlavní zahraniční trh pro anglická sukna a kersey hrubou vlněnou tkaninu, zdálo se, že přišli na způsob, jak protestantskou Anglii srazit na kolena. Na Temži bylo nutno vyložit ze čtyřiceti anglických lodí látky v hodnotě až liber s rizikem, že zvlhnou, dají se do nich moli nebo se úplně zničí. Warwickshire byl ztrátou textilního trhu vážně zasažen. Královna v minulosti použila na španělského vyslance všech svých triků ale počátkem r byl jediný španělský vyslanec mrtev, přičemž věřitelé bránili vydání jeho těla. Textilní flotila byla blokována a obchodníci si zoufali. Mor se šířil na sever a kosil děti a nuzáky. Čtrnáctého března, dříve než zasáhl Stratford, zaznamenal vikář úmrtí 20 MLADÍK ZE STRATFORDU

7 své vlastní sestry Cicely: Sicilia Bretchgerdle soror Vicarij. 12 Přestože měl na vlastním zápraží smrt a zkázu, nesměl zapomenout ani na svého neš astného správce, jemuž manželka mezitím porodila další dítě. John Shakespeare, otec dvou zemřelých dcer, tentokrát přinesl do kostela chlapce. William neboli Gulielmus, zapsal vikář 26. dubna 1564, zatímco dva dny jízdy od stratfordské farnosti umírala jiná nemluvňata, Gulielmus filius Johannes Shakspere. 21