CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Adopce na dálku projekt výzkumu veřejného mínění

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Adopce na dálku projekt výzkumu veřejného mínění Ing. Jaromír Fic Vedoucí práce: Mgr. Vladislava Závrská Olomouc 2014

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem práci vypracoval samostatně a všechny pouţité informační zdroje jsem uvedl v seznamu literatury. V Olomouci Ing. Jaromír Fic

3 Poděkování: Děkuji Mgr. Vladislavě Závrské za trpělivost při vedení mé absolventské práce, za její všestrannou pomoc a mnoho cenných rad a podnětů. Rovněţ děkuji své rodině a zvláště manţelce, která mi byla nejen při psaní této práce oporou.

4 OBSAH ÚVOD Teoretický rámec a definice problémové situace Adopce a dálku Teoretické vymezení a kritika konceptu adopce na dálku Organizace nabízející adopci na dálku v České republice Veřejné mínění Teoretické vymezení veřejného mínění Funkce a význam veřejného mínění v rozvojové spolupráci Výzkumy veřejného mínění v České republice Definice problémové situace Metodologie šetření Výzkumná otázka Cíle, hypotézy a jejich operacionalizace Přispívá česká veřejnost na charitu a jakým způsobem? Jaké má česká veřejnost povědomí o adopci na dálku? Postoje české veřejnosti k adopci na dálku Vliv jednotlivých vybraných faktorů na rozhodování české veřejnosti zda financovat adopci na dálku Nejpravděpodobnější profil potenciálního českého dárce adopce na dálku Metoda a technika sběru dat Kvalitativní pilotáţ Konstrukce výzkumného vzorku Metoda analýzy dat Předvýzkum... 38

5 ZÁVĚR ZDROJE PŘÍLOHY Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2: Dopis odborníkům ANOTACE... 62

6 ÚVOD Tématem této absolventské práce je problematika adopce na dálku. Jedná se o jednu z forem rozvojové spolupráce zaměřenou na podporu vzdělávání konkrétních dětí z rozvojových zemí pomocí darů od individuálních dárců z rozvinutých zemí. V České republice je tento název vţitý pro označení obecného typu sluţby, a to i přes skutečnost, ţe se jedná o produkt organizace Arcidiecézní charity Praha, která jej má registrovaný u Úřadu pro ochranu průmyslového vlastnictví. 1 V celé práci je termín adopce na dálku pouţíván ve významu charakterizujícím obecný typ sluţby. Její konkrétní formy i názvy jsou různé dle institucí, které ji nabízejí. Tato rozšířená podoba přímé pomoci je ve světě nazývána child sponsorship 2 a aktuálně je takto podporováno více neţ 9 miliónů dětí (Wydick, Glewwe, Rutledge, 2013, s. 400). V České republice se jedná o přibliţně 25 tisíc dětí (viz. tabulka č. 1). I přes vysoký počet podporovaných dětí se tímto tématem zabývá minimum odborné literatury a výzkumů. V českém prostředí, kde je adopce na dálku poskytována od roku 1993, se jedná pouze o studentské práce. Studie zaměřená na motivaci potenciálních dárců adopce na dálku s výzkumem aplikovaným na celé České populaci neexistuje ani jediná. Včetně mého osobního zájmu o tématiku vzdělávání v rozvojovém světě to jsou hlavní důvody pro vypracování této práce. Jejím cílem je zpracovat projekt výzkumného šetření, který by pomocí kvantitativního dotazníkového šetření zjistil, jaký je vztah české veřejnosti k adopci na dálku, jaký vliv mají jednotlivé vybrané faktory ovlivňující motivaci k jejímu financování a jaký je nejpravděpodobnější profil potenciálního českého dárce. Vlastní výzkum je obsahem mé bakalářské práce. Obě studie na sebe tedy tematicky navazují. Zatímco absolventská práce se zaměřuje na podobu projektu výzkumného šetření, bakalářská práce se soustředí na vlastní realizaci výzkumu a interpretaci výsledků. Výsledky by mělo být moţné vyuţít v praxi poskytujícími organizacemi při tvorbě nových komunikačních a propagačních strategií, zaměřených na efektivnější získávání nových dárců, ale také jako zdroj informací pro případnou inovaci adopce na dálku tak, aby byla více dostupná a atraktivní pro dnešní českou veřejnost. 1 Informace jsou získané na základě rozhovoru s Jarmilou Lomozovou V českém překladu sponzorování dítěte 6

7 Práce je rozdělena do dvou částí. V první je vymezen teoretický rámec adopce na dálku i veřejného mínění a je definována problémová situace. Součástí je také přehled českých organizací, které tuto sluţbu nabízí. Druhá část se zabývá vlastní přípravou výzkumného šetření. Je v ní stanovena výzkumná otázka včetně cílů, hypotéz a jejich operacionalizací, metoda a technika sběru dat, konstrukce vzorku, analýza, předvýzkum a rovněţ kvalitativní pilotáţ nestandardní u obdobných prací. Hlavním výstupem je pak standardizovaný dotazník, který je přílohou této práce. 7

8 1 Teoretický rámec a definice problémové situace Náplní této kapitoly je úvod do sledované problematiky prostřednictvím teoretického vymezení dvou základních pojmů - adopce na dálku a veřejného mínění. Její součástí je také definice termínu problémová situace, u které jsou uvedeny argumenty k výběru zvoleného výzkumu. 1.1 Adopce a dálku Tato kapitola obsahuje stručné informace o adopci na dálku, o její historii a vnímání konceptu včetně pozitivních ohlasů i kritiky. Je zde také uveden přehled organizací, které adopci na dálku v České republice nabízejí Teoretické vymezení a kritika konceptu adopce na dálku Součástí lidské historie jsou od nepaměti snahy o podporu chudších jednotlivců i regionů, přičemţ se mění pouze jejich forma. I přes tyto aktivity je dodnes realitou, ţe jsou podmínky k ţivotu v různých částech světa velice rozdílné. Ty země, které se nacházejí na hranici chudoby se dnes nazývají jako rozvojové nebo také jako země třetího světa, případně globálního jihu. Pomoc, která do těchto zemí směřuje, je od konce druhé světové války nazývána rozvojovou pomocí, později v souvislosti s trendem uplatňování partnerského přístupu spíše rozvojovou spoluprací, jeţ se zaměřuje na monitorování podmínek, ve kterých lidé v méně rozvinutých zemích světa ţijí, a na hledání způsobů, jak by se tyto podmínky daly globálně zlepšit. (Stojanov, Nádvorník, Vyšanská, 2008) V prostředí České republiky je definována zákonem o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí takto: Zahraniční rozvojovou spoluprací se rozumí souhrn činností hrazených ze státního rozpočtu, jejichţ cílem je přispět k odstraňování chudoby v kontextu udrţitelného rozvoje včetně naplnění rozvojových cílů tisíciletí, k ekonomickému a sociálnímu rozvoji, k ochraně ţivotního prostředí, jakoţ i k podpoře demokracie, dodrţování lidských práv a řádné správy věcí veřejných v rozvojových zemích.. (Zák. č. 151/2010 Sb. o humanitární a rozvojové spolupráci) 8

9 Specifikem takové rozvojové spolupráce je především vyloučení té části pomoci, která není financována nebo organizována vládou. Dochází tak k rozdělení rozvojové pomoci na oficiální, tedy státní a neoficiální, tedy takovou, která je financována soukromými dárci a realizována neziskovými či nevládními organizacemi. (Djakoualno, Bláha, 2011, s. 10) Hlavní směr rozvojové spolupráce byl vytyčen na začátku tisíciletí na tzv. Miléniovém summitu OSN, kde se představitelé 191 zemí shodli na osmi konkrétních cílech, směřujících ke sniţování chudoby, hladu a na dalších prioritách, které by měly být do roku 2015 naplněny. Významné místo mezi nimi zaujímá také vzdělávání. Náplní druhého cíle tak je Zpřístupnit základní vzdělání pro všechny s úkolem zajistit do roku 2015, aby mohly děti kdekoliv na světě, dívky i chlapci, dokončit základní školu. Záměrem třetího cíle je Prosazovat rovnost pohlaví a posílit postavení ţen, s hlavním úkolem do roku 2005 odstranit nepoměr pohlaví v základním a středním školství a do roku 2015 tak učinit na všech úrovních vzdělávacího systému. Mělo by jich být dosaţeno do roku 2015, avšak ne u všech cílů je jejich dosaţení v tomto termínu reálné. (Česko proti chudobě, 2007, s. 2-3) K naplňování těchto cílů přispívá také adopce na dálku v zahraničí nazývaná child sponsorship. Jedná se o koncept, v rámci kterého je umoţněn přístup ke vzdělání dětem ze zemí, ve kterých je vzdělání těţko dosaţitelné (například z důvodu nepříznivé ekonomické situace či válečného konfliktu) (Stojanov, 2008). Řadí se mezi neoficiální rozvojovou spolupráci a je přímou formou adresné pomoci lidem z chudých rozvojových zemí financovanou bohatými domácnostmi z rozvinutých zemí, přičemţ obvykle se jedná o pravidelnou měsíční finanční podporu konkrétního dítěte, ze které jsou hrazeny náklady na vzdělání, jídlo, zdravotní péči nebo jde o podporu projektů, do nichţ jsou děti zapojeny a z nichţ mají uţitek. Často se zde také kromě finanční pomoci rozvíjí i vzájemná korespondence mezi sponzorem a podporovaným dítětem, která můţe přerůst aţ v posílání dárků k narozeninám, Vánocům a jiným svátkům či k návštěvě dítěte. Zapojení dítěte do projektu většinou končí dosaţením určitého věku nebo dokončením určitého stupně vzdělání. (Wydick, Rutledge, Chu, 2009, s. 1) Tento program mohou poskytovat buďto nevládní neziskové organizace anebo ve větší míře církevní organizace (Dušková, 2011, s. 18). Finanční příspěvek ve výši 25 aţ 40 $ měsíčně (Wroe, Doney, 2003, s. 86) jde ve prospěch zprostředkovávající neziskové organizace z dárcovské země, vlastní pomoc je realizována partnerskou 9

10 místní organizací, která dobře zná místní podmínky a podílí se společně se zástupci komunity také na výběru dětí. Dochází tedy k administrativnímu oddělení části, v rámci níţ jsou získávány zdroje, od té, ve které je realizována vlastní pomoc. Koncept adopce na dálku se stal především díky přímé adresnosti jedním z nejefektivnějších způsobů získávání dlouhodobých finančních zdrojů od individuálních dárců pro podporu rozvojové spolupráce (Wroe, Doney, 2003). Adopce na dálku jako mechanismus pro podporu dětí v zahraničí v nouzi má dlouhou historii (Plan, 2008, s.1). Podle Wydicka, Rutledge a Chu vznikl jiţ ve 30. letech 20. století, přičemţ aktuálně pomáhá více neţ 9 milionům dětí z rozvojových zemí (2009, s. 1). Zpočátku se jednalo především o podporu sirotků či uprchlíků z oblastí válečných konfliktů a teprve později dochází k přesunu projektů do rozvojových zemí, s cílem bojovat proti chudobě (Kabátová, 2006, s. 9). Jak uvádí organizace Plan International, největší nárůst zaznamenal program v 50. aţ 70. letech v době studené války, kdy se z bývalých kolonií převáţně v Africe, stávaly samostatné země a jejich obyvatelé získali pasy zemí, pod jejichţ nadvládou tehdy ţili. Plan dále uvádí, ţe od 70. let se začala rozvíjet praxe rozvoje komunit, jakoţto lepší cesta k pomoci dítěti i komunitě, ze které pochází. Následně během 70. i v průběhu 80. let se většina velkých organizací specializujících se na program adopce na dálku soustředila na to, aby z projektu neměly prospěch pouze konkrétní děti, ale téţ celé komunity. Ukázalo se totiţ, ţe se jedná o lépe fungující způsob pomoci, i kdyţ tím dochází k největšímu posunu od původní myšlenky celého konceptu - tedy pomoci konkrétnímu dítěti. Další vývoj programu adopce na dálku byl směřován do oblasti lidsko-právní, a to zejména od 90. let 20. století do začátku 21. století. V centru pozornosti stále zůstává komunita, ale důraz je kladen právě na lidská práva jednotlivce. Nejmodernějším trendem je pak přístup, v rámci kterého jsou v centru pozornosti všechny děti v komunitě bez ohledu na sponzorský status. (Plan, 2008, s. 1) Tento stručný nástin ukazuje na různorodost, s níţ poskytující organizace na celém světě ke konceptu adopce na dálku přistupují. Program adopce na dálku je realizován také organizacemi v České republice, přičemţ český překlad adopce na dálku podtrhuje významnost vztahu mezi dárcem a příjemcem pomoci, potaţmo její adresnost. V Česku je program adopce na dálku realizován od roku Jako první s ním v tomto roce začala církevní organizace Arcidiecézní charita Praha, která si tehdy nechala u Úřadu pro průmyslové vlastnictví 10

11 zaregistrovat a označit ochrannou známkou název Adopce na dálku (Arcidiecézní charita Praha, s. 1). Termín v českém prostředí však za dvacet let existence natolik zdomácněl, ţe je dnes běţně pouţíván pro označení obecného typu sluţby (Český rozhlas, 2008), i kdyţ oficiálně mohou tento název vyuţívat pouze organizace Charity Česká republika. Dnes adopci na dálku poskytuje 26 českých neziskových organizací a v rámci programu je sponzorováno přibliţně dětí z rozvojového světa (viz. tabulka č. 1). Na rozdíl od výše popsaných trendů v přístupu k celému konceptu, tedy od odklonu podpory konkrétního dítěte, se všechny programy českých organizací nabízejících adopci na dálku zaměřují na individuální podporu konkrétního dítěte, i kdyţ postupně dochází k rozšiřování pomoci i na komunity. 3 V názorech na to, zda je adopce na dálku dobrým nástrojem řešení pro chudé se rozcházejí i samotní profesionálové působící na poli rozvojové spolupráce (Wroe, Doney, 2003, s. 86). Šedesátiletá historie projetu a milióny podporovaných dětí však jednoznačně ukazují, ţe pozitiva převaţují. Jak uvádí Wroe a Doney adopce na dálku je prospěšná tím, ţe poskytuje lidský pohled na komplexní téma, coţ znamená, ţe zprostředkováním kontaktu mezi dárcem a příjemcem, se dárce dozvídá nejen o ţivotě konkrétního dítěte, ale i o dopadech chudoby na rozvojové země. Jde tedy o nástroj pro rozvojové vzdělávání. Mezi další přednosti programu patří jeho udrţitelnost, neboť organizace do svých projektů zapojují komunity a domácnosti na nejniţších lokálních úrovních a téţ sponzoři jsou v projektu zapojeni po delší dobu (většinou v rozmezí let). Adopce na dálku je také příkladem dobré rozvojové praxe a to proto, ţe například organizace z Velké Británie se zavázaly, ţe v rámci svých projektů adopce na dálku budou přispívat k dosaţení samostatnosti, schopnosti svépomoci a participace, coţ jsou principy z Úmluvy o právech dítěte, kterou schválila Organizace Spojených Národů. Kromě výše uvedených předností jde téţ o to, ţe sponzoři mohou sami skrze komunikaci s dítětem dohlíţet na efektivitu projektu a kontrolovat jeho dopady. Posledním pozitivem podle Wroe a Doney je samotný způsob výběru dětí do jednotlivých projektů adopce na dálku, který ve většině případů probíhá skrze komunitu, jeţ si sama určí, které z dětí vybere. Jde tedy v praxi o aktivizaci komunit. (2003, s. 86) Jak uvádí Endersby, mezi další pozitiva programu adopce na dálku patří například účelné vyuţití finančních prostředků, vynaloţených na správnou věc 3 Informace získány na základě rozhovoru s Jarmilou Lomozovou

12 například vzdělání dítěte, čímţ vlastně dochází i ke změně jeho ţivota a potaţmo ke zlepšení jeho vyhlídek na budoucnost, Tato skutečnost sama o sobě dává dárci pocit, ţe vykonává dobrý skutek. Vzdělané dítě je následně přínosem i pro komunitu, neboť pokud například vystuduje medicínu, můţe léčit celou vesnici. Přidanou hodnotou je kromě rozšíření znalostí sponzorů z rozvinutých zemí o rozvojovém světě, přičemţ zde dochází také k setkávání různých kultur a jejich hodnot, coţ probíhá skrze kontakt s dítětem. (Endersby, 2006 in Máca, 2008, s ) I přes výše uvedené přednosti nacházejí někteří autoři na adopci na dálku i negativní aspekty. Jak například uvádí Princová, jedná se o rozbroje mezi sourozenci, neboť dítě vybrané do programu adopce na dálku sice chodí do školy, ale tím pádem není přítomno v rodině, coţ v praxi znamená, ţe práce, kterou by doma jinak zastalo, připadá na některého ze sourozenců, čímţ dochází k ţárlivosti ze strany bratrů a sester. (2012, s. 61) Podle Wroe a Doney je negativem vysoká administrativní a finanční náročnost projektu osobní korespondenci či fotky, na nichţ program staví a které jsou stěţejní, stojí čas a peníze, jenţ by mohly být vyuţity na boj s chudobou. Navíc dopisy kromě toho, ţe připomínají dítěti jeho závislost na cizinci z druhého konce světa, díky kterému dostalo moţnost se vzdělávat, také ukazují, ţe existuje i něco jiného neţ chudoba, a tím v dítěti rozvíjejí pocit frustrace z nedostatku. Z globálního hlediska pak program adopce na dálku řeší pouze dílčí problémy, ale nezaměřuje se na komplexní řešení situací v zemích, odkud sponzorované děti pocházejí. Nepřispívá tudíţ k řešení celosvětových problémů jako je válka, mezinárodní obchod či HIV/AIDS. (2003, s. 86) Podle Endersbyho je dalším negativem například prohloubení jiţ vzniklé závislosti podporovaného dítěte na dárci, neboť čím větší je závislost na někom jiném, tím menší je schopnost jedince a jeho rodiny postarat se o sebe sama. Adopce na dálku tedy nepřispívá ke svépomoci a subsidiaritě, ale naopak přebírá roli paternalismu. Kromě ovlivňování dítěte Endersby kritizuje také samostatné hospodaření organizací, které projekty adopce na dálku realizují s tím, ţe prostředky vynaloţené na tento projekt, by měly slouţit spíše pro projekty zaměřené na oblast zdravotnictví, zastává názor, ţe hodnota ţivota je vyšší neţ hodnota vzdělání a na celém světě umírá na nedostatečnou lékařskou péči mnohem více lidí neţ na negramotnost. Poslední Endersbyho výtkou k projektům adopce na dálku je fakt, ţe dopisy od dětí nejsou mnohdy z jejich vlastní hlavy nebo jsou kontrolovány a podrobovány cenzuře. Toto 12

13 opatření však má své opodstatnění, neboť můţe zabránit zklamání z příslibů návštěv. (Endersby, 2006 in Máca, 2008, s ) Kromě výše uvedených negativ adopce na dálku je kritizována skutečnost, ţe větší část projektů realizují církevní organizace (ať uţ největší z nich americká World Vision nebo třeba Caritas Internationalis). Právě fakt, ţe jde o církevní organizaci, můţe znamenat, ţe výběr dítěte je podmíněn jeho náboţenským vyznáním, anebo je dítě v programu evangelizováno. V současné době se však církevní organizace proti této kritice ohrazují s tím, ţe děti nejsou vybírány na základě ţádného diskriminujícího znaku. Dalším sporným bodem programu adopce na dálku je korespondence dítěte s dárcem, z níţ dítě získává informace o rozvinutém světě plném nepřeberných moţností, coţ můţe vzbudit jeho touhu se do tohoto světa podívat. Zejména kontrola dopisů má zamezit tomu, aby se k dárci nedostaly dotazy typu kdy se mohu přijet podívat za tebou do Ameriky? a naopak, aby dárce nepřislíbil, ţe přijede, kdyţ to není v jeho silách a moţnostech, protoţe tím by mohl v dítěti vyvolat falešné naděje, které jsou vystřídány zklamáním a frustrací z nesplnitelného přání. Jiným argumentem proti adopci na dálku je fakt, ţe na základě vlastního principu poskytování vzdělání dětem, které k němu nemají přístup, můţete nabýt dojmu, ţe rodiče dítěte nejsou schopni se o něj adekvátně postarat, coţ přispívá ke stereotypizaci vnímání rozvojových zemí a předsudkům vůči tradičním rodinám s vysokým počtem dětí. (New Internationalist, 1989) Častým zdrojem kritiky je samotný název sluţby, který dle Mooreho asociuje podporu konkrétního jedince, kdeţto v praxi je finanční příspěvek vyuţíván většinou velkých organizací, jeţ adopci na dálku nabízejí ve prospěch celé komunity. Název byl zachován, protoţe je právě adresnost tím faktorem, který je pro konkrétního dárce nejatraktivnější. Jedná se tedy do velké míry o marketingovou strategii slouţící ke klamání dárců. (Moore, 1998, s. 16) Ani v České republice se tento koncept nevyhnul hlasité kritice, Která vzešla překvapivě od zástupců českého výboru dětského fondu OSN UNICEF, který se právě na pomoc dětem zaměřuje. Dle jejich stanoviska se adopce na dálku neslučuje s filosofií UNICEF, jejímţ cílem je odstraňovat komplexně příčiny problémů, které děti ohroţují i snaha zajistit trvalou pomoc prostřednictvím zapojení celé rodiny a komunity. Adopce na dálku podle UNICEF neřeší příčiny problémů, jeţ mohou být různé, ale 13

14 spíše jejich důsledky. 4 I přes negativní reakce na adopci na dálku se především díky podpoře vzdělávání jedná o účinný nástroj v rámci boje s chudobou. Toto tvrzení je postaveno na mnoha teoriích a zdůvodněních. Jednou z těch nejznámějších je hypotéza o bludném kruhu chudoby, pomocí které jsou vysvětlovány její příčiny v rozvojových zemích. Velmi zjednodušeně je moţné ji interpretovat tak, ţe ekonomicky chudé země se nejsou schopny, díky nízké produktivitě a neschopnosti kumulovat kapitál, z chudoby sami vymanit. Vzdělání pak nabízí jednu z moţných variant, jak kruh prolomit. Tato hypotéza byla pouţívána jako hlavní argument pro obhajování velkého objemu financí poskytovaných rozvojovým zemím jiţ od 40. let 20 století (Tošnarová, s. 24). Nespočet argumentů ve prospěch podpory vzdělávání bylo a stále je uváděno v souvislosti s jiţ zmiňovanými rozvojovými cíli tisíciletí. Komplexně je shrnul například Toţička, který uvádí: Vzdělávání je hlavním nástrojem reprodukce společnosti a můţe být klíčovou součástí pro sociální změnu. Je jedním z nejlepších nástrojů pro boj s chudobou. S rostoucí mírou vzdělání rostou příjmy, zrychluje se zavádění nových technologií, a tím i ekonomický růst. Školní investice mají silný dopad na zlepšení výţivy dětí a na prevenci nemocí, jako je například HIV/AIDS. Navíc vzdělání napomáhá plánovanému rodičovství a sniţuje úmrtnost dětí i matek. V neposlední řadě je vzdělání také účinným politickým nástrojem: emancipuje, čímţ posiluje politickou angaţovanost a demokratické rozhodovací procesy. V zemích kam pomoc směřuje je chudoba největší bariérou v dosaţení i základního vzdělání a nehraje roli ani to, ţe ve spoustě podporovaných zemí je vzdělání bezplatné. Nevzdělaní rodiče nepovaţují vzdělání pro svoje děti za podstatné, místo do škol tak děti míří do práce, aby rodina získala alespoň základní obţivu. (Toţička, 2008, s. 10) Vzdělávání je dále dle článku 26 Všeobecné deklarace lidských práv základním lidským právem. Kaţdý má právo na vzdělání. Vzdělání má být zdarma, alespoň počáteční a základní stupně (...) Vzdělání má směřovat přímo k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení respektování základních lidských práv a svobod. (OSN, 1948, s. 5) V souvislosti s pozitivním přínosem podpory vzdělávání v rámci rozvojové spolupráce by bylo moţné pokračovat v dlouhém výčtu. Projekt adopce na dálku však 4 Informace jsou získány na základě ové komunikace se zástupkyní UNICEF Langerovou

15 není pouze o vzdělávání samotném, ale také o schopnosti angaţovat k rozvojové spolupráci širší veřejnost a v delším časovém horizontu obhájit svou uţitečnost. Šedesát let existence této sluţby a aktuálně více neţ 9 miliónů sponzorovaných dětí (Wydick, Routledge, Glewwe, 2010, s. 400) je nakonec nejlepší obhajobou tohoto konceptu Organizace nabízející adopci na dálku v České republice V České republice není moţné najít ţádný oficiální spolehlivý zdroj dat o organizacích nabízejících adopci na dálku ani o počtu adoptovaných dětí. Informace je tak moţné dohledat pouze na webových stránkách jednotlivých organizací. V březnu 2014 jsem provedl průzkum, ve kterém jsem se pokusil sestavit takový přehled (viz. tabulka č. 1). Výčet obsahuje všechny na internetu dohledatelné organizace, takţe nemusí být kompletní. Obsahuje však všechny významné české organizace. Z výsledků je zřejmé, ţe v České republice nabízí adopci na dálku minimálně 26 institucí, různých velikostí a ţe je takto podporováno přibliţně dětí. Organizace jsou nezávislé a jejich programy se liší nejen jménem, formou, destinací ale i cenou, za níţ je moţné vybrané dítě sponzorovat. V České republice neexistuje ţádné profesní sdruţení, které by tyto organizace sdruţovalo. Momentálně zde také nepůsobí ani jedna z velkých světových organizací nabízejících programy adopce na dálku. Největším poskytovatelem jsou arcidiecézní a diecézní charity, přičemţ nejstarší a nejznámější z nich je Arcidiecézní charita Praha, která projekt v roce 1993 zaloţila a ve stejném roce si název Adopce na dálku nechala zaregistrovat (Arcidiecézní charita Praha, s. 1) Adopce na dálku je dále nabízena šesti charitami a společně pak podporují více neţ dětí (viz tabulka č. 1). Mezi další církevní organizace, jeţ realizují projekt na podobném principu, patří mezinárodní organizace ADRA (ADRA) a Fond solidarity s chudými třetího světa Maitri, který však oproti předchozím organizacím podporuje mnohem menší počet dětí. (Maitri, 2008) Mezi další významné organizace patří tři občanská sdruţení vycházející z Humanistického hnutí. Jedná se o Centrum Narovinu, které vede v Keni Adopci afrických dětí projekt pomoci na dálku (Centrum Narovinu), Centrum Dialog provozující v Guineji a v Keni projekt Adopce afrických dětí (Centrum Dialog) a Wontanara, dříve Vysokoškolští humanisté, jeţ realizuje v africké Guineji program 15

16 Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku (Wontanara, 2010). Tyto tři organizace organizují podporu pro více neţ dětí (viz tabulka č. 1). Posledním z velkých poskytovatelů adopce na dálku je Pro-Contact realizující projekt v africké Guineji s názvem Adopce afrických dětí na dálku (Pro-Contact, 2007). Ostatní české organizace nabízející adopci na dálku nejsou, měřeno počtem sponzorovaných dětí, významné. Pro lepší orientaci přikládám celkovou přehledovou tabulku. Tabulka č. 1: Přehled organizací poskytujících adopci na dálku (Arcidiecézní charita Praha 2014, Diecézní charita Hradec Králové 2014, Diecézní charita Plzeň 2014, Diecézní charita ostravskoopavská 2014, Diecézní charita České Budějovice 2014, Diecézní charita Litoměřice 2014, Wontanara 2014, Centrum Narovinu 2014, Centrum Dialog 2014, ADRA 2014, Maitri 2014, Nadační fond Inka 2014, HumanitasAfrica 2014, Nadace Mezinárodní potřeby 2014, Pro-Contact 2014, Bwindi Orphans 2014, Nepálčata 2014, S.O.S. Děti Kambodţi 2014, Namasté Nepál 2014, Kedjom-Keku 2014, Nadační fond One More DayForChildren 2014, NJOVU 2014, Samari 2014, Shanti 2014) 16

17 1.2 Veřejné mínění Obsahem této kapitoly je teoretické vymezení pojmu veřejné mínění, přičemţ jsou zde stručně uvedeny jeho funkce, význam pro rozvojovou spolupráci a také je zde zmíněno, jaké výzkumy veřejného mínění v oblasti rozvojové spolupráce byly realizovány Teoretické vymezení veřejného mínění Při výzkumech veřejného mínění se zkoumají názory, postoje a určité aktivity obyvatelstva. Zkoumají se tedy určité znaky nějakého souboru obyvatel, jímţ podle účelu výzkumu můţe být soubor dospělých obyvatel určitého velkoměsta či celého státu, soubor studentů všech vysokých škol v zemi apod. (Pecáková, Novák, Herzmann, 2004, s. 7) Podle Reifové je veřejnost uskupení lidí, kteří se zajímají o to, co se děje ve společnosti, v níţ ţijí, coţ můţe být například ekonomická, politická, ale téţ kulturní a sociální dimenze ţivota, přičemţ se kromě sledování dění sami angaţují a zapojují do vytváření ţivotních podmínek v té které společnosti. Funkcí veřejnosti je pak kontrolovat a potvrzovat platnost spravování věcí veřejných v oblasti sociální a politické, přičemţ subjekty, které správu věcí veřejných zajišťují, nutně potřebují znát názor a postoje veřejnosti ohledně jejich počínání. Je tedy pro ně důleţité mínění veřejnosti neboli veřejné mínění. (Reifová, 2004, s ) Veřejné mínění je podle Mišoviče sdílení určitého postoje či stanoviska v rámci určité skupiny lidí, například komunity či společnosti, přičemţ cílem je hodnotit určitou situaci, která se stala uvnitř či vně této skupiny lidí. (Mišovič, 2010, s. 187) Pool (1973, in Kunczik, 1995, s. 235) píše, ţe veřejné mínění můţe být například veřejně vyjadřovaný, věcmi veřejnými se zabývající a nejen malou skupinou, ale celou společností, tedy veřejností zastávaný názor. Naopak Berelson (1960, in Kunczik, 1995, s. 235) uvádí, ţe veřejné mínění je vlastně reakce lidu, a to ve formě stanoviska souhlasného či nesouhlasného anebo dokonce nezájmu, na aktuální, palčivé společenské otázky z oblasti sociální a politické, přičemţ to mohou být témata jako mezinárodní vztahy, etnicita a příslušnost k určitému národu, volby, domácí politická scéna či reformy. 17

18 První zmínky o veřejném mínění, ve smyslu, jak ho známe dnes, jsou známy z 18. století, z doby, kdy se kromě bohatých uţ i obyčejní lidé, snaţili zapojit nejen do společenského, ale i politického dění, coţ se tehdy dělo hlavně ve Francii a Anglii. Se vznikem občanské společnosti se začíná prosazovat svobodné rozhodování a téţ aktivní zapojení se do změn ve veřejném ţivotě. (Šubrt, 1998, s. 9-11). V této době, jak popisuje Rendlová (2002, s. 9) jde převáţně o homogenní postoj veřejnosti, která však nutně musela být vzdělaná a aktivní, aby získala přístup k informacím o dění v tehdejší společnosti a mohla si o nich udělat jednotný názor. Avšak postupem času se stejnorodost názorů měnila ve velkou spoustu na sobě nezávislých postojů, přičemţ v dnešní době je pod pojmem veřejné mínění chápán soubor informací, získaných z výzkumů, neboť ţijeme ve století statistických metod a technik. Veřejné mínění lze podle toho, jakou formou se projevuje, rozdělit na skupinu aktivního a pasivního veřejného mínění. Aktivní veřejné mínění znamená, ţe se lidé se stejným názorem seskupují, aby svůj postoj vyjádřili hromadně. Naproti tomu názory veřejnosti, které nejsou zjevné, nýbrţ skryté v kaţdém jednotlivci, jeţ veřejnost tvoří, se nazývají pasivním veřejným míněním, neboť to je moţné zachytit pouze výzkumem. V České republice se takovýmto výzkumům věnuje Středisko empirických výzkumů (STEM), SC&C a CVVM, coţ je Centrum pro výzkum veřejného mínění. (Ftorek, 2009, s ) Lze tedy říci, ţe veřejné mínění je fenoménem s dlouhou historií, která se rozvíjela stejně jako společnost, a jde o soubor myšlenek, znalostí, vědomostí a názorů o tom, co se ve společnosti děje, přičemţ kromě klasické formy veřejného sdruţování, jakoţto aktivního veřejného mínění, jeţ je snadno pozorovatelné, existuje téţ skryté veřejné mínění, které lze zachytit pouze výzkumem Funkce a význam veřejného mínění v rozvojové spolupráci Veřejné mínění můţe mít několik funkcí. Od funkce kontroly dění ve společnosti, přes úpravu podmínek ţivota v ní aţ po její řízení, přičemţ jde o neustálou vzájemnou interakci mezi společností a jejími řídícími institucemi. A dále pak o funkci výchovnou, neboli téţ funkci zaloţenou na morálce a sankcích v případě jejího porušení. (Vacek, 1974, s ) Kromě těchto dvou funkcí zmiňuje například Ftorek také funkci zpětnovazební, kdy veřejné mínění kontroluje, a v případě potřeby i brzdí chování elit, jejichţ cílem je dosáhnout na pozice, které jim mohou zaručit moc nad 18

19 správou věcí veřejných, avšak aby na tento post dosáhly, potřebují mít souhlas právě veřejnosti, tedy jde jim o ovlivňování jejich mínění ve svůj prospěch. (Ftorek, 2009, s. 84) Zpětná vazba je důleţitou funkcí veřejného mínění i podle Mišoviče (2010, s. 39), který píše, ţe veřejné mínění v podstatě vyjadřuje názory na konkrétní události, které se dějí buďto v rámci konkrétní skupiny nebo téţ státu či dokonce v oblasti mezinárodních vztahů. Přičemţ se toto děje díky hlavnímu charakteristickému prvku veřejného mínění, jímţ je sjednocování názorů veřejnosti, coţ v důsledku ovlivňuje chod běţného ţivota, neboť veřejné mínění se zaměřuje na oblast ekonomickou, politickou, hospodářskou, sociální či kulturní. Podle Grušína (1972, s. 68) jsou jednotlivé funkce veřejného mínění rozdílné a to podle toho, jaký je charakter interakce mezi vládnoucí elitou a veřejností, a také dle toho, co konkrétní veřejné mínění obsahuje a v jaké formě je vyjadřováno. Jak píše Mihálik (2012, s ) význam veřejného mínění je v jeho roli vytváření názorů o věcech veřejných, coţ v oblasti neziskového sektoru, který je hlavním realizátorem programů adopce na dálku znamená, ţe pokud lidé nějaké organizaci neprojevují důvěru na základě nějaké zkušenosti, není ani veřejné mínění o této organizaci pozitivní. Je však nutné zmínit, ţe důleţitým aktérem v tomto vztahu jsou i média, která jsou zprostředkovatelem informací pro veřejné mínění. To potvrzuje i Kunczik (1995, s. 236), kdyţ píše, ţe masová média ovlivňují směr, kterým se veřejné mínění ubírá, tedy inklinuje ke společenským otázkám, na něţ veřejné mínění reaguje, a to skrze nastolování témat. V praxi to znamená, ţe nejen jakékoliv upřednostnění jednoho tématu před jiným, ale uţ i samotná volba formy, jakou bude určitá zpráva předána veřejnosti, předurčuje, o čem se bude v tom kterém okamţiku mluvit. Tedy, pokud se v médiích objeví zpráva, ţe některá organizace zpronevěřila finanční prostředky například na povodně, lidé si udělají negativní obrázek o této organizaci a jejich mínění tím bude negativně ovlivněno. Z předchozího vyplívá, ţe veřejné mínění má několik funkcí, od kontrolní přes výchovnou aţ po poskytování zpětné vazby, přičemţ jeho význam tkví v tom, ţe zachycuje a uskupuje postoje celé veřejnosti o jednotlivých problémem či otázkách. 19

20 1.2.3 Výzkumy veřejného mínění v České republice Jedny z prvních výzkumů veřejného mínění v České republice probíhaly v roce 1946, kdy byl zaloţen Československý ústav pro výzkum veřejného mínění (ÚVVM), dnešní Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Přičemţ pro získávání dat o postojích veřejnosti vyuţíval, a stále vyuţívá Gallupův přístup, coţ je metoda fungující na principu kombinace kvótního účelového výběru a rozhovoru. (Adamec in Šubrt, 1998, s ) Co se týče oblasti rozvojové spolupráce, mezi největší výzkumy patří takové, které si v roce 2006 a 2008 objednalo Ministerstvo zahraničních věcí a to od agentury SC&C, a jeţ zkoumají zahraniční rozvojovou spolupráci České republiky (SC&C, 2008). Přičemţ, jak píše Horký (2010, s. 41) informovanost veřejnosti o rozvojové spolupráci nebyla v roce 2006 příliš vysoká, coţ znamenalo, ţe ani podpora této oblasti nebyla vysoká. To se nezměnilo ani v roce 2008, neboť znalost rozvojové spolupráce, ve formě vládního programu podpory zahraničí od roku 2006 poklesla (SC&C, 2008, s. 10). Kromě toho je moţné dohledat mnoţství výzkumů, které se zaměřují na konkrétní oblasti rozvojové spolupráce. Ve vztahu k adopci na dálku v České republice je moţné dohledat také několik výzkumů veřejného mínění, jedná se však výhradně o studentské práce. Jako příklad je moţné uvést diplomovou práci Jarmily Kabátové z roku 2006 s názvem Adopce na dálku - výzkum postojů a zkušeností dárců. Cílem výzkumu byla podrobná deskripce skupiny dárců projektu Adopce na dálku, která v té době činila osob. Byly zjišťovány základní charakteristiky skupiny, motivace a míra spokojenosti s projektem a jeho dílčími oblastmi a to pomocí dotazníkového šetření. Výzkumný vzorek o rozsahu 500 osob byl vybrán náhodným výběrem a 272 respondentů vrátilo dotazník vyplněný. (Kabátová, 2006, s. 24) Ostatní práce se jiţ zaměřují na konkrétní region, případně je adopce na dálku jejich malou součástí a výsledky tak nelze generalizovat na celou populaci České republiky. Příkladem můţe být bakalářská práce Marcely Krejčí (Krejčí, 2013) o Veřejném mínění obyvatel Olomouce o rozvojové a humanitární pomoci a činnosti Arcidiecézní charity Olomouc na vzorku 222 respondentů z Olomouce, nebo diplomová práce Vlasty Jánské (Jánská, 2013) Adopce na dálku jako forma sociální pomoci na vzorku 82 respondentů Jihomoravského kraje a kraje Vysočina. 20

21 1.3 Definice problémové situace Nabídka adopce na dálku je v českém prostředí novým fenoménem, vyskytujícím se zde dvacet let (Arcidiecézní charita Praha, 2014). Nedošlo k jednoznačnému převzetí existujících modelů, i kdyţ inspirací se stala zahraniční zkušenost. 5 Projevem takového vývoje je nejen specifický český název adopce na dálku v porovnání s běţně ve světě pouţívaným názvem sponzorování dítěte 6, ale také charakter pomoci, který je zaměřený spíše na jednotlivce neţ na komunitu (Hokrová, 2005). Celý koncept adopce na dálku se ale rychle vyvíjí a přístupy se mění. Od počátku je jednou z charakteristik českého vývoje nedostatek teoretických zdrojů a výzkumů, o které by se změny mohly opírat. To je prostor, v němţ spočívá hlavní smysl a opodstatnění této práce, tedy přispět k obohacení teoretického rámce adopcí na dálku. Jak jsem z dostupných českých zdrojů zjistil, ke konceptu adopce na dálku se přistupuje nejčastěji jako k formě rozvojové pomoci a řeší se primárně její vztah a dopady na příjemce pomoci. V menším počtu případů je přístup zaměřen na dárce a jeho pohled. Nikde jsem nenašel pojetí, které by mělo ve středu pozornosti organizaci, jeţ adopci na dálku nabízí a její zájmy. Takovým přístupem můţe být produktové pojetí, které otevírá bohatou škálu zkušeností a znalostí ze ziskového sektoru. Produkt je definován jako cokoliv, co lze nabídnout k upoutání pozornosti, ke koupi, k pouţití nebo ke spotřebě, co můţe uspokojit touhy, přání nebo potřeby (Kotler, 2008, s. 615). Z definice je zřejmé, ţe i sluţby jsou specifickým typem produktu. Adopce na dálku je sluţbou, která zprostředkovává průnik zájmů plátce a příjemce pomoci prostřednictvím některé z neziskových organizací. Rozdíl mezi produktem ziskového a neziskového sektoru je v tom, ţe v neziskovém sektoru do vztahu mezi dodavatelem a zákazníkem vstupuje další subjekt, který sluţbu financuje (Majdúchová, 2004, s. 71). Adopce na dálku je v tomto trojúhelníku (plátce, poskytovatel, příjemce) při produktovém pojetí postavena především na vztahu mezi poskytovatelem sluţby a jejím plátcem. A to i přesto, ţe následný kontakt mezi plátcem a příjemcem pomoci je významný. Klíčové je tedy to, zda sluţba dostatečně respektuje ve svých hlavních parametrech především očekávání dárců a nikoliv příjemců pomoci. Jinak by totiţ 5 Informace jsou získané na základě rozhovoru s Jarmilou Lomozovou v originále child sponsorship 21

22 vůbec nemohla existovat. V souvislosti s produktovým pojetím je moţné rozvíjet více nástrojů, kterými lze s adopcí na dálku pracovat. Nejznámějším je koncept marketingového mixu nebo pojetí tří úrovní produktu (Kotler, 2008, s. 617). Pro výzkum v této práci má však největší význam teorie ţivotního cyklu produktu. Ten je definován jako vývoj trţeb produktu v průběhu jeho ţivota a má pět charakteristických fází. Jedná se o vývoj produktu, uvedení na trh, růst, zralost a úpadek. Ţivotní cyklus kaţdého produktu je jiný a mnohdy je obtíţné ho předvídat. Vyuţití tohoto pohledu však nespočívá v přesné predikci toho, kdy jaká fáze nastane, ale ve včasném upozornění, ţe je potřeba něco změnit. Jedná se o fázi zralosti, coţ je chvíle, ve které musí management učinit strategické rozhodnutí, jak s produktem dále nakládat. V opačném případě hrozí, ţe nastane rychlá fáze úpadku, propad trţeb, riziko finančního kolapsu a krachu organizace. Moţná řešení jsou pouze dvě. Buď se organizace rozhodne pro nový produkt nebo musí ten stávající inovovat ať uţ fakticky, či pouze v rámci marketingového mixu tak, aby došlo k prodlouţení fáze růstu, případně k návratu do této fáze. (Kotler, 2008, s. 690) Modelový ţivotní cyklus produktu je znázorněn na následujícím grafu. Graf č.1: Ţivotní cyklus produktu, modrá jsou trţby, červená jsou zisky (Kottler, 2008, s. 680) Při rozboru ţivotního cyklu produktu adopce na dálku v České republice, měřeno počtem sponzorovaných dětí, je na příkladu dvou největších organizací zřejmé, ţe se nachází ve fázi úpadku. 22

23 Graf č. 2: Nárůst počtu adoptovaných dětí v projektech adopce na dálku Při osobní komunikaci mi tento trend potvrdili i zástupci dalších velkých organizací jako Diecézní charita Hradec Králové, pro-contact, Centrum Dialog, nebo Wontanara. Důleţitým signálem je také obtíţná dostupnost dat. Tyto trendy jsou důleţitým znakem k nutnosti realizovat hlubší změny, pokud si má adopce na dálku zachovat své místo na poli české rozvojové spolupráce. Pro takové změny je však nutná důkladná znalost názorů potenciálních dárců. Navrhovaný výzkum můţe slouţit jako základ pro takové inovace. Nedostatek odborných informací není problémem pouze v České republice. Jak uvádí Wydick (2010), je překvapující, ţe i přes více neţ 9 miliónů dárců zahrnutých do programu adopce na dálku, kteří poskytují více neţ tři miliardy $ ročně, neexistují téměř ţádné výzkumy evaluující dopady těchto programů (Wydick, Glewwe, Rutledge, 2010, s. 398). Co se týče osob sponzorovaných českými organizacemi, jsem dohledal pouze jeden takový výzkum. Jeho cílem bylo, na základě získaných dat prospěchu ţáků/studentů ze závěrečných ročníků základních a středních škol podporovaných programem Adopce na dálku Arcidiecézní charity Praha v průběhu tří po sobě jdoucích let 2008, 2009 a 2010 v Ugandě, získat obecný přehled o vývoji úspěšnosti/neúspěšnosti programu adopce spolupracujících škol (Suchánek, 2011, s. 79). Ve vztahu k informacím o českých dárcích je situace o něco příznivější, i kdyţ se jedná výhradně o studentské práce a výzkumy. Pravděpodobně úplně první studií v českém jazyce, která se pokusila komplexně mapovat adopci na dálku byla ročníková práce Marie Hokrové z roku 2005 s názvem Sponzorování dětí z rozvojových zemí. Práce měla velice ambiciózní cíl komplexně popsat, analyzovat a zhodnotit projekt sponzorování dětí z rozvojových zemí (Hokrová, 2005, s. 1). Její součástí je také hodnocení realizace, efektů a dopadů sponzoringu. Práci povaţuji za dobrý úvod do problematiky. Za nejpropracovanější povaţuji jiţ zmiňovanou 23

24 diplomovou práci Jarmily Kabátové z roku 2006 s názvem Adopce na dálku - výzkum postojů a zkušeností dárců (Kabátová, 2006, s. 24). Následuje nejméně deset dohledatelných prací související s tématem adopce na dálku, které jsou většinou zpracovány v podobě příručky pro adoptivní rodiče dle informací z webových stránek poskytujících organizací. Výzkumy, jeţ jsou u většiny těchto prací jejich součástí, jsou realizovány na malém vzorku populace a zpracování je většinou na základní úrovni analýzy. Četnost takových statí je však moţné povaţovat za známku vzrůstající popularity adopce na dálku v České republice. Výzkum veřejného mínění o motivaci potenciálních dárců z území celé České republiky nebyl doposud realizován ani jediný. 24

25 2 Metodologie šetření Obsahem této kapitoly je metodologická část designu výzkumu veřejného mínění. Hlavním výstupem je sestavení dotazníku, pomocí kterého bude kvantitativní výzkumné šetření realizováno. Dotazník je uveden v příloze. Součástí je stanovení výzkumné otázky včetně cílů, hypotéz a jejich operacionalizací, kvalitativní pilotáţ, metoda a technika sběru dat, konstrukce výzkumného vzorku a předvýzkum. Jak jsem uvedl v úvodu, některé části jsou shodné s mou bakalářskou prací, která z této studie vychází a jejímţ obsahem je realizace navrţeného výzkumu. 2.1 Výzkumná otázka Hlavním cílem této absolventské práce je vytvořit projekt výzkumu veřejného mínění o adopci na dálku, který jsem dle obsahového zaměření nazval Povědomí české veřejnosti o adopci na dálku a hlavní faktory ovlivňující motivaci k jejímu financování. Stanovil jsem tuto výzkumnou otázku: Jaký je vztah české veřejnosti k adopci na dálku a jaký vliv mají vybrané faktory ovlivňující motivaci k jejímu financování? Pro realizaci výzkumu jsem navrhl metodu šetření veřejného mínění, coţ je podle Rendlové průzkum zachycující měřitelnost kvantity (in Rendlová, Lebeda, 2002, s. 17). Z toho je moţné odvodit, ţe výzkum veřejného mínění je formou kvantitativního sběru dat, jeţ Disman popisuje jako šetření, pomocí něhoţ je moţné zjistit relativně hodně informací o velkém počtu osob (Disman, 2002, s. 285) 2.2 Cíle, hypotézy a jejich operacionalizace K naplnění hlavního cíle práce jsem stanovil pět cílů. Kaţdý je dále rozpracován do hypotéz, coţ jsou očekávání o charakteru věcí, vyvozené z teorie (Disman, 2008, s. 78) a ke kaţdé hypotéze je přiřazena operacionalizace, coţ je proces převádění pojmů z teorie na měřitelné prvky, neboli zkoumatelné ukazatele (Reichel, 2009, s. 51). Cíle na sebe logicky navazují tak, aby konečný mohl stát na vrcholu pomyslné pyramidy praktického vyuţití výzkumu, které by mohla tato práce přinést. Cíle jsem stanovil následovně: 25

26 1. Zjistit zda a jakým způsobem česká veřejnost přispívá na charitu 2. Zjistit, jaké má česká veřejnost povědomí o adopci na dálku 3. Zjistit postoje české veřejnosti k adopci na dálku 4. Zjistit vliv jednotlivých vybraných faktorů na rozhodování české veřejnosti zda financovat adopci na dálku 5. Zjistit, jaký je nejpravděpodobnější profil potenciálního českého dárce adopce na dálku Přispívá česká veřejnost na charitu a jakým způsobem? Hypotéza 1 : Předpokládám, ţe česká veřejnost na charitu přispívá a to nejčastěji ve formě sbírkové akce přímo na ulici, na oblast zdravotnictví, nejčastěji částkou do Kč ročně. Tato hypotéza je opřena o výsledky průzkumu agentury STEM/MARK (Konvička, 2012) na vzorku internetové populace od 15 let v počtu respondentů o dobročinnosti české veřejnosti. Podle průzkumu se charity nebo dobročinnosti účastní více neţ třetina dospělé české populace (39 %), nejběţnější formou finančního příspěvku je účast na pouliční sbírkové akci (72 %), nejčastěji česká veřejnost přispívá na zdravotnické projekty (41 %) a naprostá většina dotázaných uvedla, ţe za poslední rok přispěla částkou do Kč ročně (85 %). (Konvička, 2012, s. 2-6) Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud respondenti odpoví s největší četností u otázky č. 3 ( Přispěl/a jste v posledních třech letech na charitu nebo nějaký dobročinný účel? ), ţe ano, a zároveň u otázky č. 4 ( Jakým způsobem jste někdy v minulosti přispěl/a na charitu? ), ţe sbírková akce přímo na ulici a zároveň u otázky č. 7 ( Na jakou oblast charity jste přispěl/a v posledních 3 letech? ), ţe na zdravotnictví, prevenci a léčbu nemocí, pomoc hendikepovaným a současně také u otázky č. 8 ( Jak velkou částkou jste za poslední rok na charitu přispěl/a? ), ţe do 1000 Kč Jaké má česká veřejnost povědomí o adopci na dálku? Hypotéza 2 : Předpokládám, ţe česká veřejnost má povědomí o adopci na dálku. Tato hypotéza je opřena o výsledky výzkumu Krejčí (2013), ve kterém z 222 respondentů města Olomouc na otázku Znáte některý z těchto projektů... odpovědělo 26

27 87 % ano u adopce na dálku (Krejčí, 2013, s. 50). A také o výzkum Jánské (2013), ve kterém z 82 respondentů Jihomoravského kraje a kraje Vysočina na otázku Slyšeli jste někdy o projektu Adopce na dálku odpovědělo 99 % ano a v další otázce Víte co znamená projekt Adopce na dálku? pak zvolilo 88 % správnou odpověď (Jánská, 2013, s. 60). Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud většina respondentů odpoví u otázky č. 10 ( Slyšeli jste někdy o adopci na dálku? ), ţe ano, a zároveň u otázky č. 11 ( Co je podle vás z adopce na dálku hrazeno a komu? ), ţe je hrazeno školné, a to konkrétnímu dítěti z rozvojových zemí. Výsledky vztahující se k otázce č. 11 budou rozšířeny o výsledky otevřené asociační otázky č. 9 ( Co vás jako první napadne, kdyţ se řekne adopce na dálku? Vypište vše co se vám vybaví? ). Platnost hypotézy bude ověřena také otázkou č. 13 ( Vzpomenete si na nějaké organizace, které adopci na dálku nabízí? Pokud ano, napište jaké. ) a to tehdy, pokud bude dohromady respondenty zmíněno minimálně 5 českých organizací, které adopci na dálku nabízejí. Hypotéza 3: Předpokládám, ţe česká veřejnost získává informace o adopci na dálku nejčastěji z publicistických pořadů v televizi nebo rádiu či od svých známých. Tato hypotéza je opřena o výsledky výzkumu Kabátové (2006), ve kterém z 272 respondentů, v té době zapojených do projektu Adopce na dálku na otázku Kde všude jste se s projektem Adopce na dálku setkal/a? odpovědělo 47 % z tiskoviny a 46 % od známého (Kabátová, 2006, s. 45). A rovněţ informace z výzkumu Jánské (2013), ve kterém z 82 respondentů Jihomoravského kraje a kraje Vysočina na otázku Odkud jste o projektech Adopce na dálku získali informace? odpovědělo 31 % z televize a 26 % od známých a od rodiny (Jánská, 2013, s. 60). Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud respondenti u otázky č. 12 ( Slyšeli jste někdy o adopci na dálku? odpoví s největší četností buď jinde v televizi nebo v některém z pořadů v rádiu nebo ve svém okolí Postoje české veřejnosti k adopci na dálku Hypotéza 4: Předpokládám, ţe česká veřejnost má pozitivní, spíše otevřený vztah k adopci na dálku. Tato hypotéza je opřena o výsledky výzkumu Jánské (2013), ve kterém z 82 respondentů Jihomoravského kraje a kraje Vysočina na otázku Myslíte, ţe projekty 27

28 Adopce na dálku jsou smysluplné? odpovědělo 67 % ano, 29 % nevím a 4 % ne. (Jánská, 2013, s. 60). Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud budou zároveň splněny všechny níţe uvedené podmínky u otázek č. 15, 37, 6 a 7. Jestliţe většina respondentů odpoví v otázce č. 15 ( Myslíte si, ţe finanční podpora vzdělávání dětí v rozvojových zemích formou adopce na dálku má smysl? ), ţe určitě ano, nebo spíše ano. 7 Kdyţ nejvíce respondentů odpoví v otevřené škálové otázce č. 37 ( Do jaké míry souhlasíte s následujícími výroky: )u výroků pozitivních (1-Za malý peníz mohu díky adopci na dálku způsobit velkou změnu v ţivotě jiného člověka, 3-Díky vzdělání se zlepší ţivotní úroveň v zemi, 7-Kaţdá pomoc má smysl), ţe určitě souhlasím, nebo spíše souhlasím a zároveň u výroků negativních (2-Pomoc chudým v Africe je zbytečné vyhazování peněz, 4-"adopce na dálku narušuje místní kulturu, 5-Myslím si, ţe většina peněz se ke konkrétnímu dítěti nedostane a skončí v kapsách někoho jiného, 6-Sami v ČR máme dost svých problémů, proč tedy pomáhat jinde, 9-Kaţdá země si má pomoci sama), ţe určitě nesouhlasím, nebo spíše nesouhlasím. Pokud většina dotazovaných uvede u otázky č. 6 ( Záleţí vám na tom, zda pomoc směřuje do ČR nebo do zahraničí? ), ţe nezáleţí mi kam pomoc směřuje, nebo pomáhám raději v zahraničí a většina respondentů u odpoví u otázky č. 7 ( Na jakou/é oblasti charity jsem v posledních 3 letech přispěl? ), ţena vzdělávání nebo na boj proti chudobě v zahraničí. Hypotéza 5: Předpokládám, ţe muţi a starší lidé zaujímají k adopci na dálku více skeptické postoje. Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud budou zároveň splněny všechny níţe uvedené podmínky u otázek č. 15 a 37. V otázce č. 15 ( Myslíte si, ţe finanční podpora vzdělávání dětí v rozvojových zemích formou adopce na dálku má smysl? ) odpoví určitě ano nejméně respondentů z věkové skupiny od 45 do 59 let a také méně muţů neţ ţen. V otevřené škálové otázce č. 37 ( Do jaké míry souhlasíte s následujícími výroky: ) u výroků pozitivních (1,3,7), ţe určitě souhlasím nebo spíše souhlasím a zároveň u výroků negativních (2,4,5,6,9), ţe určitě nesouhlasím nebo spíše nesouhlasím uvede nejméně tázaných z věkové skupiny od 45 do 59 let a také méně muţů neţ ţen. 7 Důvody v případě neutrální a negativní odpovědi budou upřesněny v otevřené otázce č. 16 ( Proč si myslíte, že finanční podpora vzdělávání dětí z rozvojových zemí nemá smysl ). 28

29 2.2.4 Vliv jednotlivých vybraných faktorů na rozhodování české veřejnosti zda financovat adopci na dálku Hypotéza 6: Předpokládám, ţe nejvýznamnějším faktorem, který motivuje českou veřejnost k financování adopce na dálku je přímá adresnost, tedy moţnost vybrat si a podpořit konkrétní dítě. Tato hypotéza je opřena o výsledky kvalitativní pilotáţe, která slouţila jako základ pro sestavení dotazníku k tomuto šetření, a jeţ je součástí mé absolventské práce Adopce na dálku projekt výzkumu veřejného mínění. Ze 14 profesionálů zabývajících se adopcí na dálku uvedlo 12 jako největší motivační faktor přímou adresnost. Hypotéza je dále opřena o výsledky výzkumu Kabátové (2006), ve kterém 272 respondentů, v té době zapojených do projektu Adopce na dálku u otázky Do jaké míry jsou pro vás důleţité následující oblasti zvolilo u oblasti adresnost pomoci nejvyšší průměrnou míru důleţitosti (Kabátová, 2006, s. 46). Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud budou ze škálových otázek č. 17 aţ 28 (...důvody proč se do adopce na dálku zapojit... ) u otázky č. 17 ( Moţnost vybrat si konkrétní dítě ), u otázky č. 18 ( Moţnost dopisovat si s dítětem ) a u otázky č. 28 ( Moţnost vybrat si dítě na základě jeho konkrétního ţivotního příběhu a situace ) odpovědi 1, 2 a 3 (rozhodně přilákalo, spíše přilákalo, přilákalo) voleny častěji neţ u otázek č. 19 aţ 27. Hypotéza 7: Předpokládám, ţe důleţitým faktorem ovlivňujícím motivaci české veřejnosti k financování adopce na dálku je malá flexibilita v moţnostech, jak se do financování zapojit. a. Předpokládám, ţe by se do financování adopce na dálku zapojilo více dárců, pokud by byl roční příspěvek na jedno dítě do 1000 Kč. Tato hypotéza je opřena o výsledky průzkumu agentury STEM/MARK (Konvička, 2012) na vzorku internetové populace od 15 let v počtu respondentů o dobročinnosti české veřejnosti. Na otázku Kolik by měl člověk ve vašem postavení věnovat měsíčně na charitu? odpovědělo 82 % respondentů do 200,-Kč (Konvička, 2012, s. 6). 29

30 b. Předpokládám, ţe by většině dárců nevadilo se spolupodílet na financování s jinými neznámými dárci. Tato hypotéza je opřena o výsledky výzkumu Jánské (2013), ve kterém z 82 respondentů Jihomoravského kraje a kraje Vysočina na otázku Pokud by jste měl/a moţnost podělit se o příspěvek pro adoptované dítě s dalšími adoptivními rodiči, byl by tento typ pomoci pro vás přijatelnější? odpovědělo 45 % ano, 35 % nevím a 20 % ne (Jánská, 2013, s. 66). c. Předpokládám, ţe by většina dárců uvítala moţnost jednorázového finančního příspěvku bez závazků, neţ dlouhodobého financování. Tato hypotéza je opřena o výsledky průzkumu agentury STEM/MARK (Konvička, 2012) na vzorku internetové populace od 15 let v počtu respondentů o dobročinnosti české veřejnosti. Na otázku Jakým způsobem přispíváte na charitu? odpovědělo 96 % respondentů, ţe případ od případu. Češi se tedy neradi zavazují někomu přispívat (Konvička, 2012, s. 4). Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud: a. u otázky č. 32 (...jaká výše finančního příspěvku by pro vás byla přijatelná ) odpoví většina respondentů ţe, do 1000 Kč ročně a zároveň u otázky č. 8 ( Jak velkou částkou jste za poslední rok na charitu přispěl/a? ) odpoví většina respondentů ţe, do 1000 Kč. b. u otázky č. 31 (...hledá někoho, s kým by se sloţil... ) odpoví většina respondentů,ţe určitě ano nebo spíše ano. c. u otázky č. 33 ( jakou délku podpory projetu by jste preferoval/a ) odpoví většina respondentů ţe, raději jednorázový příspěvek bez závazků. Hypotéza 8: Předpokládám, ţe pro většinu české veřejnosti je při rozhodování zda financovat adopci na dálku důleţité vědět, jaká je výše reţijních nákladů zprostředkující organizace a ţe většina by očekávala její výši do 10 % z darované částky. Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud u otázky č. 34 (...je pro vás důleţité vědět, jak velkou část organizace vynaloţila na své reţijní účely ) většina respondentů odpoví ţe, určitě ano nebo spíše ano a zároveň u otázky č. 35 ( jak velkou 30

31 část z vámi darované částky povaţujete za přiměřenou k pokrytí reţijních nákladů organizace ) odpoví většina dotazovaných ţe, do 10 %. Hypotéza 9: Předpokládám, ţe česká veřejnost vnímá jako důleţité, aby většina darovaných financí byla pouţita na financování studia konkrétního adoptovaného dítěte a ne na jiné projekty podporující místní komunitu. A to i pokud by je o tom organizace předem informovala. Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud u otázky č. 36 (...kromě studia dětí podporuje i místní komunitu... ) odpoví většina respondentů ţe, spíše vadilo nebo určitě vadilo Nejpravděpodobnější profil potenciálního českého dárce adopce na dálku Hypotéza 10: Předpokládám, ţe osobou, která by se mohla stát nejpravděpodobnějším potenciálním dárcem adopce na dálku bude nejčastěji ţena, středoškolsky nebo vysokoškolsky vzdělaná, ekonomicky aktivní v zaměstnaneckém poměru, ve věku od 30 do 49 let, bydlící ve městě nad obyvatel. Tato hypotéza je opřena o výsledky šetření Kabátové (2006), do kterého bylo zahrnuto 272 respondentů, v té době zapojených do projektu Adopce na dálku. Součástí výzkumu byl také přehled jejich základních sociodemografických údajů (Kabátová, 2006, s. 33). Operacionalizace: Hypotéza se potvrdí, pokud bude průměr sociodemografických charakteristik těch respondentů, kteří zvolí specifické odpovědi u otázek č. 39, 7, 12, 15 a 37 a které níţe uvádím, odpovídat nejčastěji profilu ţena, osoba středoškolsky nebo vysokoškolsky vzdělaná, ekonomicky aktivní v zaměstnaneckém poměru, ve věku od 30 do 49 let a s bydlištěm ve městě nad obyvatel. Bude se jednat o charakteristiky respondentů, kteří u otázky č. 39 ( Zvaţoval/a byste zapojit se do projektu... ) odpoví ţe, určitě ano nebo spíše ano. U otázky č. 7 ( Na jakou/jaké oblasti charity jste přispěl/a v posledních 3 letech? ), ţe na vzdělávání. U otázky č. 12 ( Kde všude jste informace o adopci na dálku zachytil/a? ), ţe mám, nebo jsem měl/a adoptované dítě v rámci projektu adopce na dálku. U otázky č. 15 ( Myslíte si, ţe finanční podpora vzdělávání dětí z rozvojových zemí formou adopce na dálku má smysl? ), ţe určitě ano nebo spíše ano a u otázky č. 37 ( Do jaké míry souhlasíte 31

32 s následujícími výroky? ) odpoví u pozitivních výroků 1, 3 a 7, ţe určitě souhlasím, nebo spíše souhlasím. 2.3 Metoda a technika sběru dat Jak jsem jiţ zmínil, pro realizaci výzkumu jsem zvolil formu kvantitativního sběru dat pomocí dotazníkového šetření, konkrétně výzkum veřejného mínění, protoţe díky této metodě můţeme zkoumat určité mnoţství dat získané na velkém počtu populace (Disman, 2008, s. 286). Jedná se o metodu deduktivní, protoţe vychází z teorie, kterou převádí do hypotéz, jejichţ funkcí je navrhnout taková moţná spojení mezi proměnnými, které potvrdí nebo vyvrátí jejich pravdivost (Disman, 2008, s. 77). Vlastní sběr dat bude realizován formou internetového dotazníkového šetření. Tuto formu sběru jsem zvolil vzhledem k její organizační jednoduchosti a rychlosti v porovnání s osobními standardizovanými rozhovory. Tento typ sběru informací je běţně pouţíván významnými organizacemi, jeţ se v České republice výzkumy veřejného mínění zabývají. 8 Některé z výzkumných agentur disponují vlastními internetovými panely respondentů. Jedná se o registrované uţivatele, kterým jsou podle určitých pravidel zasílány pozvánky k výzkumům. Respondenti jsou za svoji aktivitu zpravidla odměňování. V České republice je největším panelem Česky národní panel, sdruţující 65 tisíc respondentů. 9 Kaţdá forma sběru má své výhody i slabiny. Určitou nevýhodou shromaţďování informací po internetu můţe být podmínka přístupu k internetu, zejména pak pro skupinu vyšší věkové kategorie nebo pro osoby s niţším vzděláním. U lidí do 60 let je internetová populace téměř totoţná s obecnou. 10 Základem je dobře sestavený dotazník jako hlavní standardizovaná metoda výzkumu. Ve snaze co nejvíce eliminovat moţnost opomenutí některých faktorů, jeţ by mohly být pro motivaci k financování adopce na dálku významné, jsem při jeho konstrukci vyuţil metody kvalitativní pilotáţe. 8 Informace byly získány na základě rozhovoru s Ondřejem Váchou z agentury STEM/MARK Tamtéž. 10 Informace byly získány na základě rozhovoru s Lenkou Beranovou z agentury PerfectCrowd

33 2.3.1 Kvalitativní pilotáž Před konstrukcí dotazníku jsem vyuţil moţnosti provést kvalitativní pilotáţ. Kvalitativní pilotáţ je postup, který umoţňuje zvolené problematice více porozumět a nahlédnout do ní hlouběji (Disman, 2008, s. 286). Podle Dismana se jedná o kvalitativní techniku, která zjišťuje existenci a dosaţitelnost námi chtěných informací v populaci, jeţ chceme zkoumat (Disman, 2002, s. 121). Motivací k výběru této metody byl nedostatek odborných zdrojů o adopci na dálku, z nichţ by bylo moţné při sestavování dotazníku čerpat data. Hlavním cílem kvalitativním pilotáţe bylo zjistit názory odborníků, kteří se adopcí na dálku profesionálně zabývají, na atraktivitu této sluţby pro potenciální dárce, včetně zmapování hlavních předností a limitů této sluţby. Metodou záměrného výběru jsem oslovil pomocí ové korespondence pěti otázkami všech 26 dohledatelných organizací z České republiky, které adopci na dálku poskytují (viz. příloha č. 2). Tuto formu komunikace jsem zvolil především s ohledem na časovou vytíţenost oslovených odborníků. Se zástupci dvou nejvýznamnějších institucí jsem navíc absolvoval osobní schůzky, na nichţ byly otázky a názory detailně rozvedeny. Kromě hlavního cíle jsem si určil i 4 podcíle, které jsem rozpracoval do následujících otázek: 1. V čem spatřují hlavní přednosti adopce na dálku pro potenciální dárce? Otázka: Co si myslíte, ţe je na adopci na dálku pro potenciálního dárce nejatraktivnější? 2. V čem spatřují hlavní limity adopce na dálku pro potenciální dárce? Otázka: V čem naopak spatřujete největší omezení atraktivity? 3. Jaký vliv na atraktivitu adopce na dálku přisuzují marketingovým aktivitám? Otázka: Myslíte si, ţe je adopce na dálku v České republice dostatečně propagována? 4. Jakou připisují budoucnost adopci na dálku? Otázka: Myslíte si, ţe zájem české veřejnosti o adopci na dálku poroste nebo bude upadat? Jelikoţ pilotáţ slouţila jako podklad pro tvorbu dotazníku, poslední otázka pro respondenty zněla: Je nějaká konkrétní otázka, kterou byste do dotazníku navrhoval/a zařadit?. 33

34 Z oslovených respondentů se mi ozvalo 14, přičemţ jejich odpovědi jsem rozdělil podle četnosti do podobných kategorií. V otázce č. 1 Co si myslíte, ţe je na adopci na dálku pro potenciální dárce nejatraktivnější? odpovědělo 12 respondentů shodně, ţe podle jejich názoru je nejatraktivnější osobní prvek adresnosti, tedy fakt, ţe pomoc směřuje konkrétnímu dítěti. Další nejčastější odpovědí bylo, ţe pro dárce můţe být atraktivní téţ komunikace s dítětem a na třetím místě vztah s dítětem, kdy jeden respondent uvedl, ţe pro některé dárce můţe takový člověk představovat dalšího člena rodiny 1. Co si myslíte, že je na "adopci na dálku" pro potenciální dárce nejatraktivnější? adresnost, konkrétnost, konkrétní dítě,osobní prvek 12 komunikace s dítětem či rodinou 10 vztah s dítětem, člen rodiny 7 poznávání nové kultury, exotičnost 6 dobrý pocit z vykonaného dobrého skutku, pocit ţe můţe pomoci 5 viditelné výsledky pomoci, zpětná vazba pomoci 4 kontrola nad vyuţitím daru, transparentnost 3 přispívání na vzdělání 2 prestiţ projektu 2 moţnost výběru dítěte 1 náboţenská motivace 1 V otázce č. 2 V čem naopak spatřujete největší omezení atraktivity? odpovědělo 7 respondentů, ţe omezením můţe být problém s důvěrou v organizace, coţ zajímavě popsala jedna respondentka: Podle mého je pro organizaci nejtěţší získat důvěryhodnost u široké veřejnosti. Mnoho lidí věří, ţe se neziskovky jen schovávají za svůj název a ve skutečnosti uskutečňují finanční podvody. Shodný počet 3 respondentů odpověděl, ţe problematická je nejen samotná realizace, ale i administrativní zajištění projektu. K čemuţ uvedla další respondentka: Ţe to tak ve skutečnosti jde dost blbě dělat po zkušenosti jsem přesvědčená, ţe prostředky (ať uţ finanční, nebo za ně něco nakoupit) jen tak předat je cesta do pekel a spíš škodí. Limitující je i fakt, ţe česká společnost se v současnosti zaměřuje spíše na pomoc u nás a také, ţe se stále více objevuje obava z neschopnosti z dlouhodobého hlediska dítě podporovat. 34

35 2. V čem naopak spatřujete největší omezení atraktivity? důvěra v organizaci (nedůvěra), transparentnost 7 samotná realizace, administrativní zajištění projektu 3 zaměření na pomoc v rámci ČR 3 dlouhodobost - strach, ţe nebude moci podporovat tak dlouho z finančního hlediska 3 závist okolí, rodiny, komunity 1 vysoká roční částka na dítě 1 zklamání z dítěte(výsledky ve škole, předčasné ukončení studia) 1 dlouhá prodleva v komunikaci s dítětem 1 nedostatečná informovanost 1 Na třetí otázku Myslíte si, ţe je adopce na dálku v České republice dostatečně propagována? odpovědělo shodně 5 respondentů, ţe ano a dalších 5, ţe by se dalo mnohé zlepšit, nebo ţe by bylo nutné program propagovat více a 4 dotazovaní uvedli, ţe ne. 3. Myslíte si, že je "adopce na dálku" v České republice dostatečně propagována? Ano 5 Dalo by se mnohé zlepšit, je nutné program propagovat více 5 Ne 4 Jiná odpověď 2 Na otázku č. 4 Myslíte si, ţe zájem české veřejnosti o adopci na dálku poroste nebo bude upadat? odpovědělo 9 respondentů, ţe bude stejný, anebo poroste a další 4 respondenti odpověděli, ţe záleţí na dalších faktorech, jak ukazuje například odpověď: Kdyţ se zlepší způsob, jak pomáhat našim občanům, tak se pozornost dárců určitě opět soustředí na státy, které jsou na tom hůř. 4. Myslíte si, že zájem české veřejnosti o "adopci na dálku" poroste nebo bude upadat? Bude stejný nebo poroste 9 záleţí na tom 4 Bude stagnovat, upadat 1 nevím 1 Poslední doplňující otázku Je nějaká otázka, kterou byste do dotazníku navrhoval/a zařadit? nezodpovědělo 8 respondentů, přičemţ ty, jejichţ odpovědi jsem obdrţel, by zajímaly důvody, které by vedly potenciální dárce k ukončení jejich spolupráce v programu adopce na dálku. Rádi by znali podobu pomoci, které by dárci 35

36 důvěřovali a jíţ by podpořili. Jako poslední by je zajímalo, jaké by musely být podmínky programu adopce na dálku, aby se do něj potenciální dárci rozhodli zapojit. 5. Je nějaká otázka, kterou byste do dotazníku navrhoval/a zařadit? Ne 2 Neodpověděl/a 8 Jaké důvody by Vás vedly k ukončení adresného dárcovství? Jakou podobu musí mít pomoc, které důvěřujete a podpoříte ji? Za jakých podmínek byste se rozhodli na dálku "adoptovat" dítě? Při strukturování dotazníku jsem přímo vyuţil kategorizované odpovědi vztahující se k otázkám na první dva cíle kvalitativní pilotáţe, tedy Co si myslíte, ţe je na adopci na dálku pro potenciálního dárce nejatraktivnější? a V čem naopak spatřujete největší omezení atraktivity? Ve standardizovaném dotazníku (viz. příloha č. 1) jsou takto získané informace základem pro otázky č Odpovědi na otázky vztahující se k dalším cílům této kvalitativní pilotáţe pak slouţí jako informační rámec pro lepší orientaci v problematice. Navrţené otázky, které se vztahovaly k pátému bodu kvalitativní pilotáţe, jsem při konstrukci dotazníku nevyuţil. 2.4 Konstrukce výzkumného vzorku Díky rozhodnutí vyuţít ke sběru dat internetového dotazníkového šetření, bude výzkum realizován na území celé České Republiky. Rozmezí výzkumné populace je plánováno na minimálně 500 respondentů. Věkově jsem ji vymezil škálou od 20 do 59 let. Kategorii do 20 let jsem vyloučil, protoţe u ní nepředpokládám potenciál k zapojení se do projektu adopce na dálku a kategorii nad 59 let jsem vynechal z důvodu menší míry internetové gramotnosti a snahy získat výstupy, co nejvíce srovnatelné s běţnou populací (Netmonitor, 2011). Vyloučení kategorie nad 59 let můţe být určitým limitem tohoto výzkumu, protoţe dle výzkumu Kabátové o deskripci skupiny dárců projektu Adopce na dálku se nachází ve věkové kategorii od 56 do 65 let 16 % dárců a v kategorii 66 a více let dalších 13 % (Kabátová, 2006, s. 33). Odhadem by se tedy v této kategorii mohlo nacházet 20 % potenciálních dárců. V budoucnu by bylo vhodné výzkum u této kategorie doplnit. Z vymezené věkové kategorie jsem vzorek konstruoval technikou kvótního výběru. Zvolil jsem osoby, které spadají do kategorií podle pohlaví a zároveň určitých věkových skupin, jeţ jsem stanovil : 20-29, a let. Podle 36

37 Průšové (in Šubrt, 1998, s ) patří kvótní výběr mezi nepravděpodobnostní výběry, přičemţ výzkumný vzorek je konstruován s cílem shodovat se některými svými vlastnostmi s populací, ze které pochází. Jak dále autorka uvádí, je také vhodné vycházet z tzv. opory výběru, coţ jsou informace o celkové populaci, na základě kterých můţeme vytvořit právě takový vzorek. Jako oporu výběru jsem pouţil výsledky sčítání lidu 2011 České republiky (Český statistický úřad, 2011) a vzorek jsem konstruoval proporcionálně dle mnou zvolených kategorií. Plánované sloţení výzkumné populace je navrţeno následovně: Tabulka č. 2: Plánované sloţení výzkumné populace (Česká statistický úřad, 2011) 2.5 Metoda analýzy dat Analýza dat bude poslední částí výzkumu s cílem vysvětlit obsah sesbíraných dat. Podle Průšové (in Šubrt, 1998, s ) se při analýze kvantitativních dat jedná o 4 kroky, kterými jsou editace, kódování, tabelace a pokročilé analýzy. Jak Průšová dále uvádí, jde o to, aby byla data shrnuta, porovnána a bylo v nich moţné nalézt vztahy a souvislosti, které jsou podstatné. Při editaci se provádí kontrola zmíněných údajů, sloţení a zda počet výzkumného vzorku sedí s předem určenými kvótami. Při následném kódování dochází k převádění dat do kódů a jejich zanášení do databáze. Při tabelaci jsou z dat vytvořeny tabulky a z nich následně grafy. Při pokročilé analýze jsou nakonec testovány hypotézy a zkoumají se závislosti mezi proměnnými. (Průšová in Šubrt, 1998, s ) Jak jsem jiţ uvedl, vlastní sběr dat bude realizován formou internetového dotazníkového šetření. Pro realizaci plánuji vyuţít sluţeb některé z výzkumných agentur, které se sběrem dat zabývají. Fáze editace tak bude zajištěna přímo agenturou, jeţ bude mít v zadání poţadavky na plánované sloţení výzkumné populace (viz. tabulka č. 2). Součástí výstupu bude i kódování, protoţe dotazník je od počátku digitalizovaný a výsledky budou agenturou předány ve formě tabulkového souboru. Pro tabelaci 37