Rakovnický historický sborník

Transkript

1 Rakovnický historický sborník VII/2006 Státní okresní archiv Rakovník - Státní oblastní archiv v Praze

2 Obálka: Celkový pohled na Rakovník od jihozápadu. Fridrich Bernhard Werner, po roce 1726, perokresba Státní okresní archiv Rakovník ISBN ISSN

3 Obsah David Hubený Němečtí emigranti ve Mšeci v letech (1939)... 5 Luboš Smitka Kamila Spalová a její stopy na poli kulturně osvětové činnosti v Rakovníku ( ) Jan Černý Eva Volfová Historie, stavební vývoj a podoba novostrašecké Koňasovny Jan Krško Podíl trampů na kulturním dění Rakovníka za první republiky Bohdan Zilynskyj Senomatský Taras Bulba Jan Černý Službu svú vzkazujem, slovutné opatrnosti páni sousedé a přátelé naši milí Recenze a anotace Zprávy Resumé Seznam zkratek

4

5 David Hubený Němečtí emigranti ve Mšeci v letech (1939) Úvod do problematiky německých emigrantů v československé první republice K jedné z méně zkoumaných otázek historie patří utečenecké komunity na území československého státu. Výzkum se pochopitelně nejvíce věnoval problematice české nebo československé a záležitosti emigrantů obvykle pouze okomentoval tím, že Československo poskytovalo útočiště německým a posléze i rakouských odpůrcům nacionálního socialismu a jeho nehumánní a nedemokratické ideologie. K prvním utečencům ze Třetí říše patřili po Hitlerově převzetí moci roku 1933 němečtí sociální demokraté, komunisté, Židé a jiné protinacisticky smýšlející osoby. Československá republika vyplynula pro mnohé Němce jako přirozená cílová stanice z mnoha důvodů. Její bezprostřední sousedství a jakési vklínění do tělesa německého státu zaručovalo dobré spojení s domovem. Navíc se zde nacházela německá menšina čítající tři miliony osob, i když k odpůrcům nacismu většinově nepřátelská. V Praze fungovala německá univerzita, opera, různé spolky a v minulosti patřily české země k Rakousku-Uhersku. To vše zmenšovalo pocit odcizení utečenců a připomínalo jejich domácí prostředí. Československo bylo navíc demokratickým státem vybudovaným v exilu, což poskytovalo naději, že vedoucí představitelé státu, prezident Masaryk a ministr zahraničních věcí Beneš, projeví přinejmenším blahovůli k usazení emigrantů v republice. Nemýlili se oba dokonce poskytovali finanční dary. Sociální demokraté a komunisté se mohli spolehnout na pomoc svých spolustraníků z Československa a Židé na své souvěrce. K emigraci se nepříznivě stavěli zejména agrárníci a nacionalističtí národní demokraté, jak o tom svědčí dobový tisk. Ministerstvo vnitra také nebylo přílivem emigrantů nadšeno, zejména pokud šlo o komunisty. Bálo se, že němečtí marxisté posílí domácí komunisty (do VII. kongresu kominterny v roce 1935 platilo, že dělník nemá vlast a musí svrhnout každou vládu buržoazie). Projevovala se snaha německé komunisty z Československa vyhostit, ale nikoliv do Německa, i když i k několika takovým případům došlo. Ale již velice brzy se postoj ministerstva liberalizoval a nevadil mu už ani vstup uprchlíka bez cestovních dokladů. V Československu se v souvislosti s utečeneckou otázkou zrodila sdružení, která měla za cíl pomáhat pronásledovaným emigrantům. Je třeba vzít v úvahu, že československé hospodářství se stále ještě nedostalo z krize. Mělo vlastní nezajištěné osoby z řad nezaměstnaných, a emigrantům z Německa a Rakouska mohlo proto poskytnout jen omezenou ekonomickou podporu. Podpůrné organizace vznikaly ještě stále na základě starého spolkového zákona z roku Zakladatelům těchto sdružení stačilo, aby příslušným orgánům pouze nahlásili ustavení nové organizace. Pokud ji úřad nezakázal,

6 byla organizace automaticky ustavena a uznána. Spolky pak pouze musely ohlašovat schůze a změny v představenstvu. 1) Takto vzniklo několik uskupení, například Komitét pro pomoc židovským uprchlíkům, Sociálně demokratická pomoc uprchlíkům, Demokratická péče o běžence (Demokratische Flüchtlingfürsorge) nebo Pomocný komitét pro německé uprchlíky, většinou nazývaný podle svého zakladatele F. X. Šaldy jako Šaldův komitét. To vše vedlo ke vzniku střechového Národního komitétu pro německé uprchlíky se dvěma zástupci z každého spolku a s cílem evidovat a kontrolovat (chránit) všechny emigranty. 2) Poslední dva zmíněné spolky nás budou zajímat nejvíce, protože se oba angažovaly i na území současného rakovnického regionu, a to v obci Mšec. Demokratická péče a Šaldův komitét Demokratická péče o běžence se ustavila v létě 1933 a v té době měla přibližně 50 členů ze všech společenských vrstev. Jejími příslušníky byly i osobnosti známé široké veřejnosti: sociální demokratka Marie Jurnečková, provdaná Vorlová, ve funkci druhé tajemnice, docent německé univerzity v Praze Pavel Nettl (zapisovatel) a dále Emanuel Rádl a Otakar Fischer. 3) Spolek si v dokumentu nazvaném Stanovy demokratické péče o běžence v druhém paragrafu stanovil následující cíl: Účelem spolku jest osoby, které musily opustiti místo svého pobytu pro přesvědčení, národní nebo rasovou příslušnost nebo z jiných důvodů, nikoliv nečestných, podporovati hmotně i morálně a ochraňovati jejich práva. A dále černým inkoustem stojí připsáno: Podporu uděluje pod podmínkou, že příjemce se zaváže, že se zdrží v tomto státě jakékoliv činnosti politické. 4) Jednalo se o úlitbu hostitelské zemi, aby se nedostávala do nežádoucích konfliktů se sousedním mocným státem. Československý stát se snažil regulovat emigrantskou otázku také příslušnými zákony. Konkrétně se jednalo o zákon číslo 52 ze dne 28. března 1935, o pobytu cizinců, s platností od 15. července Cizinci starší 14 let museli mít povolení k pobytu, jestliže se v republice nacházeli už dva měsíce, a pokud chtěli být výdělečně činní, musel být udělen souhlas úřadů i k tomu. V žádosti o povolení k pobytu musel být uveden účel, místo pobytu v ČSR (celá republika, její část) a údaje o všech cizích státních příslušnících, sdílejících s ním společnou domácnost. Přednosta domácnosti také musel do 6 dnů hlásit všechny změny trvalejšího charakteru. V době ohrožení republiky mohla být lhůta pobytu zkrácena až na jeden měsíc (maximum bylo 2 roky). Sankce za porušení některých těchto ustanovení se pohybovaly od finanční pokuty (ve výši až tehdejších 5000 korun) přes čtrnáctidenní uvěznění až po vyhoštění ze země. Tato opatření byla zavedena z důvodů ochrany Československé republiky před nacistickými agenty, pro které tíživá situace uprchlíků a dobromyslnost hostitelské země, budoucího cíle nacistické agrese, tvořila ideální možnost k proniknutí do republiky a k legálnímu usazení na jejím území. Zároveň šlo i o ochranu samotných uprchlíků, jejichž útěk z Německa vůbec neznamenal, že by se o ně nacistické bezpečnostní složky přestaly zajímat. 5) 1) Lašťovka, Marek a kol.: Pražské spolky. Soupis pražských spolků na základě úředních evidencí z let Praha 1998, s. řím ) Černý, Bohumil: Most k novému životu. Praha 1967, s ) AMP, sign. SK XXII/ ) Tamtéž, Stanovy demokratické péče o běžence, s. řím. 2. 5) Více Černý, Most k novému životu, s. 18, 35-45,

7 Demokratická péče se nespecializovala na nějakou konkrétní skupinu utečenců. Měla v úmyslu podporovat všechny potřebné. Mimo Mšec měla útulky v Záběhlicích (bývalý hotel Slatiny) a v Újezdě nad Lesy. Újezdský útulek byl kvůli špatné výbavě opuštěn a ti, kteří tam našli útočiště, byli přemístěni do Mšece. 6) Druhým význačným spolkem byl zmíněný Šaldův komitét, vzniklý také v létě Časová shoda vzniku obou spolků odpovídá tomu, že se Hitlerovi po jmenování říšským kancléřem v lednu 1933 dařilo během následujících šesti měsíců získávat převahu nad svými ideologickými odpůrci i nad pravicovými nacionalistickými koaličními partnery ve vládě. Bohužel, materiály obou spolků v Archivu hlavního města Prahy jsou velmi skromné. Dozvídáme se, že jednou ze členek Šaldova komitétu byla i spisovatelka Anna Marie Tilschová. 7) Naštěstí se však zachovaly vzpomínky některých účastníků, z nichž vyplývá jistá živelnost vzniku komitétu, zato oceníme bezprostřednost a štědrost zainteresovaných. Největším překvapením bylo, že se k tomuto podniku připojil Šalda, a že se dokonce ujal jeho vedení. Nešlo o jediný okamžitý čin při vzniku spolku: Karel Čapek vypsal šek, a Otokar Fischer dokonce svůj příspěvek zaplatil na místě. 8) Jak stručný popis vzniku Šaldova komitétu napovídá, i zde se angažovaly hlavně známé osobnosti a to vedlo na rozdíl od Demokratické péče k určité specializaci orientaci na německou inteligenci; později zde nabyli vlivu komunisté. Právě tento spolek získal k dispozici zámek ve Mšeci. 9) Nepříznivé reakce na příchod utečenců do mšeckého zámku V době, kdy již byli němečtí běženci ve Mšeci nastěhováni, žádal Národní komitét pro pomoc německým emigrantům o další budovu. Koncem června 1935 přišel na Ústřední ředitelství státních lesů a statků (dále ÚŘSLS), které mšecký zámek spravovalo, od komitétu dopis s žádostí o sdělení, zda by bylo možno, aby byl pro účely ubikace pro emigranty propůjčen nějaký prázdný objekt buď zdarma, neb za uznávací činži. ÚŘSLS bylo spolkům doporučeno na meziministerské poradě o emigraci konané 29. května Na okraji uvedeného dopisu stojí modrou pastelkou napsáno: Je dána už Mšec! 10) Zjevně se tedy poskytnutí mšeckého zámečku považovalo za dostatečný akt pomoci. Nebo snad mělo ředitelství s uprchlíky špatnou zkušenost? Co bylo příčinou odmítavé poznámky k uvedené žádosti? Jednalo se o mšecký zámek a s ním spojený velkostatek (původní panství), který patřil od roku 1662 Schwarzenberkům. V rámci pozemkové reformy po první světové válce nebyl sice uvedený majetek tomuto rodu vyvlastněn, avšak stát na něj uvalil správu a nutil Schwarzenberky k jeho prodeji s tím, že si vyhrazoval právo dohledu. Mšecký velkostatek se rozpadl a postupně byl rozprodáván nebo jeho části pronajímány. 11) Stát pronajímal také zpustlý zámek, několik málo sezón před příchodem emigrantů byl objekt využíván k letním prázdninovým ozdravným pobytům dětí sociálně slabých státních zaměstnanců. Díky tomu se zámku dostalo jisté péče a z dochovaných mate- 6) Tamtéž, s ) AMP, sign. SK II/934. 8) Hyršlová, Květuše: Česká inteligence a protifašistická fronta (K bojům a svazkům třicátých let). Praha 1985, s ) Černý, Most k novému životu, s ) NA Praha, f. ÚŘSLS, kart. č Od slova nějaký do konce věty podtrženo modrou pastelkou. 11) NA Praha, f. ÚŘSLS, kart. č. 194 a 705; tamtéž, f. Státní pozemkový úřad Praha vlastnické soubory majitelů velkostatků, sign. G3, kart. č a

8 Mšecký zámek krátce po odchodu německých emigrantů (SOkA Rakovník) riálů vyplývá, že příchod německých emigrantů nevyvolal u některých osob přílišné nadšení. Ve farní kronice Mšece je uvedeno, že se emigranti nastěhovali ke konci roku 1933 (což je mylná informace viz níže) a že šlo o komunisty vyhnané z Německa, které pisatel vnímal jako špiony pracující ve prospěch Třetí říše. V noci byla podle kroniky viděna německá auta a 76 povětšinou mužských emigrantů mělo plundrovat zahradu i zámek. 12) Jiný zápis pochází z kroniky Leopolda Zubra: Počátkem dubna 1934 přistěhovali se do mšeckého zámku němečtí emigranti prostřednictvím Šaldova komitétu ( ) a přihlásili děti ihned do školy, pět do školy obecné a 2 do měšťanské. Tři z nich přísluší do Československa. Tito komunisté byli podporováni vládou, kupovali u Říhů a u Bortů, kde našli úvěr. Podpora jim ovšem nestačila, proto se sháněli po zaměstnání. Rozjížděli se na všechny strany do okolí, a poněvadž nebyl tenkrát práce nadbytek, obdělali ředitelovi zahradu, pořídili si tam studnu a jali se zahradničit, takže se jim žilo snesitelně. Později navazovali vzdálenější styky. V lese byli jak doma. Vyznali se v nich líp než domácí lidi a zřídili si tu tajnou vysílačku v toku. Jednou je šli navštívit četníci a tu mnozí z návštěvníků prchli. Bylo zřejmé, že mezi ubohými uprchlíky byli němečtí špioni. 13) K údajné vysílačce a k špiónům se ještě vrátíme níže. Hlavním důvodem k nepřátelské atmosféře vůči nově příchozím bylo patrně to, že částečně znemožnili dosavadní letní pobyty českých dětí, organizované v letech 1932 a 1933 Československou obcí úřednickou. Ta předpokládala, že bude moci do Mšece vyslat děti i v roce 1934, a byla zaskočena žádostí pomocného komitétu o odprodej části nábytku pro uprchlíky. Na konci března 1934 zaslala Československá obec úřednická žádost na ÚŘSLS o finanční přispění na přestěhování svého inventáře do nově nabídnutého zámku v Bystré u Poličky, resp. do Ostrova, a také o proplacení úhrady za vybílení 13 pronajatých mšeckých místností, zasklení oken a za výměnu shnilých rámů. Vzhledem k tomu, že úředníci měli sjednán pronájem vždy pouze na dva měsíce pro jednu sezónu a jinak si ÚŘSLS nechávalo zámeček, nevázaný žádnou smlouvou, pro naléhavé případy potřeby, nenabyla žádost právní váhy. 12) FÚ Nové Strašecí, Farní kronika Mšece , zápis k roku ) SOkA Rakovník, Zubr Leopold osobní fond, neuspořádáno, sešit Prameny k dějinám Mšece a okolí I, s

9 Avšak jak stojí v důvodové zprávě: Vzhledem na skutečnost, že prázdninová osada Čsl. obce úřednické musila ustoupiti ze zámku ve Mšeci, ježto v něm byli ubytováni říšskoněmečtí uprchlíci, nastává poměr nový, a ač není závazku právního, přichází v úvahu stránka morální, již s ohledem na veřejnost. 14) Československá obec úřednická vyčíslila opravy na 1359,20 korun, stěhovací náklady na 2500 a cestovné na prohlídku zámku v Bystré na 500 korun. ÚŘSLS doporučilo uhradit za opravy v zámecké budově 1000 korun a zbývající částky nechat neproplacené. 15) Zejména nacionalisticky zaměřená Československá národní demokracie a její tiskové orgány, v našem případě regionální noviny Světlo, neprojevovaly pro pobyt německých emigrantů žádné nadšení. Už prvního prosince 1933 charakterizoval tento tisk v článku s názvem Političtí uprchlíci z Německa a z Rakous běžence jako žebráky a osoby bez dokladů. 16) O čtyři měsíce později, 30. března 1934, přineslo Světlo zápis z jednání obecního zastupitelstva ve Slaném z úterý 27. března. Mšeckých emigrantů se týkal střet obecních zastupitelů Hakena a Špičky. Haken se na zasedání vyslovil proti ubytování emigrantů na zámku místo českých dětí. Emigranty považoval za živly. Naopak Špička se jich horlivě zastal: prý jsou ubožáci, na něž čeká Hitlerova smyčka. Haken kontroval populistickým protiútokem na citovou a nacionalistickou strunu: Péče o ně mohla by býti prováděna někde jinde, rozhodně ne však na úkor vašich dítek dělnických a na úkor naší sociální péče. O to se béřu já. Jste-li, pane Špičko, toho názoru, aby ve mšeckém zámku byly ponechány tyto osoby a naše dělnické dítky slabého zdraví ponechány osudu pak prosím! Myslíte-li, že bude lépe, když se budou ve mšeckém zámku roztahovati tyto živly, nikoliv dělnické a vaše děti nebudou moci být vypraveny na prázdniny, tak to můžete nechat, jak to je. Radní Faltýn už jen poznamenal, že by většinou mělo jít o Židy a že brzy budou přesunuti někam ke Karlovým Varům. 17) K těmto výpadům vedla předně administrativně nezvládnutá situace kolem správy a užívání mšeckého zámku. Československá obec úřednická, po kladném vyplnění dotazníku, zda bude chtít pronajmout zámek i na rok 1934, obdržela z ničeho nic žádost o odprodej části svého inventáře pro běžence, kteří budou ubytováni ve Mšeci! Zodpovědní funkcionáři o těchto jednáních úřednickou obec zavčas neinformovali. Spíše však šlo o jisté nedorozumění, jak vysvětlíme níže. Od počátku roku 1934 spojily oba spolky, Demokratická péče a Šaldův komitét, svoje síly, aby získaly zámek k užívání. Situaci jim usnadňovalo členství několika významných osob; jednání proběhla v únoru a březnu. S jejich závěry nás seznamuje protokol ze dne 1. března ) Spolkům se podařilo získat místnosti v prvním a druhém poschodí severního křídla, které přicházely v úvahu. Současně však bylo zajištěno to, že pokoje, jež jsou v létě využívány pro dětské ozdravné pobyty, budou dětem k dispozici i nadále a spolkům budou v létě propůjčeny náhradní místnosti v přízemí a v prvním patře jihovýchodního křídla, avšak vše bez jakéhokoliv vybavení. Byly vyčleněny i prostory pro případný chov drobného hospodářského zvířectva. Emigranti získali přístup do parku a k užívání dostali také bývalou ředitelskou zahradu. Smlouva o používání zámku nebyla časově omezena, obě strany se pouze shodly na čtyřtýdenní výpovědní lhůtě. Výroba drobných předmětů mohla probíhat ve shodě se správou lesů ve Smečně. Spolky při té příležitosti vyslovily žádost o pomoc při obsta- 14) Od slova vzhledem až po Mšeci, dále říšskoněmečtí uprchlíci a morální podtrženo červenou pastelkou; slovo morální dokonce dvakrát. 15) NA Praha, f. ÚŘSLS, kart. č ) Světlo. Orgán Československé národní demokracie 56, č. 23, , s ) Světlo 57, č. 7, , s ) NA Praha, f. ÚŘSLS, kart. č

10 rání vnitřního inventáře. Ústřední ředitelství pak zjišťovalo, zda by mohlo získat bez vlastních dodatečných výloh nějaký nábytek z hostinců či z jiných obdobných zařízení (postele, slamníky, stoly, židle), a nějaký inventář skutečně dodalo. Palivo však Ústřední ředitelství odmítlo poskytnout zdarma. Spolkoví aktivisté oslovili Československou obec úřednickou s žádostí o pomoc ohledně vybavení zámku. Zřejmě špatně zvolená nebo nepochopená slova pak vedla k výše uvedenému zmatku a k vytvoření nepříjemné atmosféry. České děti však nepřišly zkrátka. Světlo ještě v roce 1935 uvádělo, že se asi 80 dětí chystá na odjezd do Mšece a že se tam mají skvěle. 19) Ovšem totéž Světlo emigranty přesto nebralo na milost komentovalo, že obec ozývá se již jejich hlaholem. Dalším hříchem, kromě samotné přítomnosti utečenců, bylo to, že emigranti používali německého názvu obce Mšece, totiž Kornhaus. Navíc se mezi utečenci nacházeli také Židé, kteří byli zřejmě svými souvěrci bohatě podporováni a nakupovali v Praze, alespoň podle údajů Světla, které si neodpustilo jedovatou poznámku: Řada lidí, kteří trávili ve Mšeci své letní dovolené, ovšem řekla, že do místa takto cizáky okupovaného letos nepojede. 20) O osoby takového smýšlení by nestáli ani spolky, ani samotní emigranti. Život emigrantů na mšeckém zámku Ještě v dubnu navštívil Mšec Vysoký komisař pro uprchlíky z Německa MacDonald. Mšecké kolonii se díky tomu dostalo i poměrně značné mezinárodní publicity. Krátkou zprávu o návštěvě vysokého komisaře (viz Příloha I) přinesl časopis Aufruf (Výzva) s podtitulem Streitschrift für Menschenrechte (Polemický spis pro lidská práva). K dostání byl kromě Československa ještě v Dánsku, Spojeném království, Francii, Holandsku, Jugoslávii, Rumunsku, Švédsku a ve Švýcarsku. 21) Otázkou zůstává, v jakém stavu se mšecký zámek nacházel a zda vůbec stál za všechny ty výpady a hádky. Již dlouhou dobu byl neobydlen a chátral. Částečná a skromná péče Československé obce úřednické nemohla napravit předchozí úpadek, zaviněný především nevyjasněnou majetkovou situací, neboť dosavadní majitel objektu Jan Schwarzenberk nemohl se svou nemovitostí volně nakládat a československý stát ji pouze užíval. Emigranti našli zborcené podlahy, vybitá okna, kamenitou a zaplevelenou zahradu. O samotném životě uprchlíků na zámku máme jen několik obecných informací. Všechny zmínky, které popisují stav zámku nebo činnost emigrantů, pochází z jediného periodika, a to ze Zpráv Šaldova komitétu / Nachrichtenblätter des Šalda-Komitees, resp. z jeho šestého čísla, které vyšlo v prosinci Toto číslo nese název Mšec, a jak název časopisu napovídá, bylo psáno dvojjazyčně, česky a německy. Samotný název textu byl přesto jediný, český, německá varianta Kornhaus, které městečko i panství užívaly od středověku, v názvu nefiguruje. Emigranti i jejich přátelé se rychle naučili, že místní občané nemají německé pojmenování rádi. Díky tomuto propagačnímu číslu, které se snažilo život emigrantů ve Mšeci ukázat v co nejpříznivějším světle, víme, že si v areálu zámku vše potřebné sami opravili a pro- 19) Světlo 58, č. 14, , s. 3; č. 15, , s ) Světlo 57, č. 8, , s ) Vysoký komisař pro uprchlíky z Německa nebyl oficiálním údem Společnosti národů, protože Německo protestovalo proti jeho vzniku. Tento úřad existoval pouhých pět let, od roku 1933 do r První komisař MacDonald z USA setrval ve funkci pouze do prosince 1935, kdy se jí vzdal kvůli naprosté bezmocnosti. Po něm nastoupil Brit Neill Malcolm (Aufruf: Streitschrift für Menschenrechte. 4, Nr. 15, 1. Mai 1934, s. 420; Černý, Most k novému životu, s. 23). 10

11 story zařídili darovaným nábytkem. Využili práva na zahradu osázeli ji zeleninou (cibule, rajská jablíčka) a pěstovali zde ovoce, i když první sezónu se jim vůbec nic neurodilo. Kromě toho chovali již zmiňované drobné domácí zvířectvo (vepře, králíky a drůbež). Koncem roku 1937 pomýšleli na rozšíření chovu drůbeže a hodlali si pronajmout menší kus půdy a chovat tu kozy, aby děti měly pravidelně mléko. Také vykopali studnu. Počet emigrantů se pohyboval od 70 do 100 osob. Zprávy Šaldova komitétu představily i některé z utečenců, konkrétně maličkou Margot, která se narodila v německém žaláři a záhy byla přesunuta do sirotčince. Slovo sirotčinec však bylo pouhým eufemismem, protože se dále píše: Křičela, když do pokoje vstoupil někdo v bílém plášti, křičela a plakala, dotkl li se jejího sluchu hluk, spatřila-li lidi. Německé děti Titulní list 6. čísla Zpráv Šaldova komitétu z prosince 1937 chodily do české školy a naučily se obstojně i českému jazyku. Nejmenším dětem emigranti ručně vyrobili malinké postýlky. Osmičlenná omladina ve věku od 14 do 18 let nezahálela, i když pracovní zákaz pro uprchlíky platí rovněž pro přijímání učednických míst. Lenošit jim nebylo dovoleno. Kromě účasti na správě zámečku získávali dovednosti u místních řemeslníků, ale nemohli se vyučit řádně. Vyráběli hračky pro 35 dětí a drobné předměty pro své příznivce. Získali stav na tkaní koberců, a dokonce i odběratele pro své produkty. O Vánocích se konala nadílka pro děti běženců i místních chudých, kterou pravidelně zahajoval svým proslovem mšecký starosta. V zámku dokonce fungovala samospráva a lékařská péče. Předpokládáme, že děti celkem se zármutkem nesly přítomnost německého učitele, protože co se dopoledne naučily v české škole, pak s ním odpoledne opakovaly. 22) S jistotou víme, že se dcera komunistického dělníka Kausche, Johanna Kauschová, narozená roku 1923 v Leobschütz v Německu, čechizovala, resp. že se přinejmenším podepisovala na úřední doklady jako Jana Kaušová, ačkoli se její rodiče stále psali německými jmény. 23) Mezi obyvatele zámku patřila také mladičká Lona Porstová. Utekla z říše kvůli své lásce kolidující s nacistickými tzv. norimberskými rasovými zákony. Opovážila se totiž zasnoubit se se Židem, a poskvrnit tak árijskou rasu. Patrně se jednalo o zubního lékaře dr. Kurta Nadla (oba žádali o povolení k pobytu ve stejný den). Jinou uprchlicí byla Käthe Wilbergová, vdaná žena, povoláním stenotypistka. Mezi uprchlíky byla i rodi- 22) Černý, Most k novému životu, s ) SOkA Rakovník, f. OkÚ Slaný, expozitura v Novém Strašecí (dále jen Expozitura NS), kart. č

12 na Bartlových. Tito manželé, Josef a Pavla, se sice narodili na Loketsku, ale jednalo se o německé státní příslušníky. Do emigrace je doprovázeli i jejich dva synové, Waltr (nar. 1922) a Kurt (nar. 1926). Jak je zřejmé, na zámku vedle sebe žili dělníci i lidé ze střední společenské vrstvy. Projevilo se tak i zaměření obou podpůrných spolků na komunisty, inteligenci a na jakoukoliv oběť xenofobie. 24) Více poznatků o každodennosti života uprchlíků ve Mšeci přinesla Květa Hyršlová v úvodní studii ke své knize Česká inteligence a protifašistická fronta (K bojům a svazkům třicátých let), kde uvedla i některé vzpomínky českých obyvatel na zámecké hosty, zaznamenané v 70. letech 20. století: vzájemné návštěvy jak na zámku, tak u českých rodin nebo československo-německé fotbalové zápasy, které nepřestaly ani tehdy, když jakýsi oblíbený Willy a jeho kamarád odešli bojovat do Španělska. Bývalá hostinská z hostince Na Knížecí vzpomínala na milou osmičlennou německou kapelu, která v jejím lokále hrávala a vždy dostala najíst. Ještě dlouho pak Němci Na Knížecí psali, dokonce až od Bajkalu. Jeden pamětník si také vybavil scénu, která na něj udělala dojem, totiž když německé děti ze zámku jdou se svou opatrovatelkou na procházku a vyzpěvují si Až já budu velká. Mládež každé národnosti a doby se chce bavit, a tak se běžně chodilo na tancovačky a z jedné česko-německé dvojice se stal manželský pár. Kromě toho pořádali emigranti také kulturní a diskusní večery. Časem získali kontakty na další utečence a navzájem se navštěvovali. 25) Dalším zdrojem vzpomínek je publikace Rakovnicko v letech (Vzpomínky a archivní dokumenty) z poloviny šedesátých let 20. století. 26) V této práci je připomenuto, že na Rakovnicku a Novostrašecku se vytvořila nejhustší koncentrace běženců. Emigranti byli z valné většiny ubytováni u jednotlivých rodin komunistů nebo sociálních demokratů, kteří je podporovali finančně i politicky. 27) Obavy ministerstva vnitra, že dojde k posílení KSČ členy KPD, 28) byly oprávněné. Antonín Ruh, emigrant pobývající v Rakovníku a pozdější velvyslanec Německé demokratické republiky v Rumunsku, uvedl, že ilegální vedení KPD sídlilo v tehdy rudém Kladně a strana KDP se skládala z okresních organizací. Jejími členy byli i bezpartijní antifašisté. Každých 14 dní se prý konala schůze a politické školení. 29) Zajímavá je i vzpomínka Marie Laitnerové: Emigranti nesměli pracovat, a tak na obědy chodili každý den do jiné rodiny. Byly to rodiny sociálních demokratů a komunistů. Neprohlašovali se za komunisty, protože sociální demokraté by je nebyli podporovali, ačkoliv byli na tom finančně lépe než komunisté, kteří byli buď bez práce, nebo jen částečně zaměstnáni a málo vydělávali, přičemž museli vzdorovat šikanování čs. buržoasie. 30) Sociální demokraté však neměli jediný důvod německé komunisty podporovat, neboť ti je dlouho označovali za sociálfašisty. Jako poslední uvedeme vzpomínku Václava Nádeníka, už přímo zaměřenou na mšeckou emigrantskou komunitu: Snažili se navázat styky s místními nezaměstnanými občany, hlavně soudruhy, zvali je na své kulturní večery. Chodilo nás tam několik i s manželkami, svo- 24) Tamtéž. 25) Hyršlová, Květuše: Česká inteligence a protifašistická fronta (K bojům a svazkům třicátých let). Praha 1985, s Vzpomínky mšeckých obyvatel zaznamenala v rozhovorech s pamětníky při svých návštěvách Mšece ve dnech 18. a 25. srpna 1973 (tamtéž, s. 345, pozn. 27). 26) Cikánek, Antonín Laitner, František (ed.): Rakovnicko v letech (Vzpomínky a archivní dokumenty). Rakovník ) Tamtéž, s ) Komunistische Partei Deutschlands Komunistická strana Německa. 29) Cikánek Laitner, Rakovnicko v letech , s ) Tamtéž, s

13 Lona Porstová musela opustit Německo, protože její snoubenec byl Žid (SOkA Rakovník) bodní hledali kamarády a děvčata. Někteří občané přicházeli tak, aby je nikdo neviděl. V obci se vyskytli i šovinisté... 31) Jestliže se po válce v růžových barvách a téměř idylicky vzpomínalo na pomoc Československa německým uprchlíkům, o odpůrcích této pomoci se hovořilo podstatně méně, pokud jejich hlasy vůbec někdo připomínal. Avšak v polovině třicátých let slyšet byly. Periodikum Světlo na nové mšecké obyvatele nezapomínalo a občas se k nim vracelo, nikdy však v přátelském duchu. Už v srpnu si podle těchto novin emigranti již zvykli a chovají se naprosto jako doma. Všude jest jich plno, všude ozývá se po obci podivná hrdelní němčina, hlučná německá píseň, znící provokačně. Na ulici, v obchodě, ve styku s českým obecenstvem není u nich nejmenší snahy přiučit se řeči země, která jim poskytla pohostinství. Redaktoři Světla otloukali uprchlíkům o hlavu vše možné. Běženců bylo několik desítek, tudíž jich muselo být plno. Stěží jim lze vyčítat, že český jazyk je pro Němce velmi náročný. Emigranti sami věřili, že nacisté se v Německu dlouho u moci neudrží a oni se brzy vrátí domů. Světlo ale k tomu mělo vlastní vysvětlení, které do jedné skupiny řadilo jak demokraticky smýšlející Němce a antinacistické internacionální komunisty německého původu, tak jejich pronásledovatele, nacisty: Němci z říše věří, že jim patří celý svět. [ ] Jedí, pijí, s fotografickými přístroji se procházejí a fotografují. [!] Všecko možné, zdá se, že někteří mají i určité poslání. Nejeden vzdálí se na několik dní a přijede se zásobou peněz. Štědrými podporovateli jejich jsou zejména pražští němečtí Židé, kteří je vybavili nábytkem, šatstvem, prádlem. Avšak i jiní souvěrci v našem okolí neváhají dáti průchod sympatiím svým souvěrcům. Bývá to břitce kritizováno a odsuzováno. 32) Počet utečenců židovského původu se mi nepodařilo zjistit a ani to nepovažuji za důležité. Podstatné je to, že emigranti byli chápáni jako celek z hlediska jejich potřeb a antinacistického smýšlení. Výborně to vystihl již několikrát zmiňovaný Bohumil Černý, který ve své citované práci napsal: Zájmy ČSR se ztotožňovaly se zájmy a osudy emigrantů i odpůrců nacismu v říši. 33) O tom, že mezi utečenci se nacházeli i agenti nacistických tajných služeb, není pochyb. Kdyby této možnosti nevyužili, neměli by ostatně nárok na svůj plat. K rejdům nacistů na československém území se ještě vrátíme. Koncem září, v den svatého Václava, se Světlo opět věnovalo emigrantům. V příznačně nazvaném článku Pěkné nadělení informovalo, že spolu s emigranty zavlečena byla do Mšece 31) Tamtéž, s ) Světlo 57, č. 15, , s ) Černý, Most k novému životu, s

14 z Hitlerlandu spála. Onemocnělí jsou dopravováni do slánské všeobecné nemocnice, ostatní je nutno pečlivě izolovat, aby nezamořili celou obec, ba snad i kraj, neboť libují si velice v návštěvách okolních obcí. Zpráva škodolibě končí: Navštěvují zejména své ochránce. 34) Zámek Mšec zřejmě pravidelně navštěvovali četníci. Zpočátku to bylo pro emigranty překvapením, ale brzy si zvykli. Žádná podvratná činnost nebyla odhalena. Významnější návštěvy, o nichž informoval tisk, proběhly v letech 1934 a Ústřední ředitelství státních lesů a statků se zajímalo především o druhou medializovanou prohlídku, která pátrala po údajné tajné vysílačce. Veškeré pátrání bylo bezvýsledné a tři zadržení emigranti byli pro absenci jakýchkoli důkazů propuštěni. 35) Pravděpodobně se jednalo o Willyho Löschnera (snad týž Willy, který později odešel bojovat do Španělska), Adolfa Sachse a Friedricha Karla Kruse, zadržené v rozpětí 18. až 22. února 1935 na území tehdejšího kladenského okresu. Přestože byli zproštěni obžaloby, jejich vazba se prodlužovala, a dokonce jim hrozilo vyhoštění. V jejich věci interpeloval v květnu 1936 poslanec Rudolf Dölling spolu s dalšími, např. Karolem Šmidkem, Bruno Köhlerem, Janem Švermou, Rudolfem Slánským a Viliamem Širokým. Ze složení zastánců těchto utečenců vyplývá, že se s jistotou jednalo o německé komunisty, kteří snad i vykonávali jistou činnost buď zakázanou politickou (ale v této době už bylo Československo spojencem Sovětského svazu), nebo dokonce špionážní. S určitostí šlo ale o aktivity směřující proti říši. 36) Četnické návštěvy ve Mšeci se staly jakýmsi rituálem. Spolehlivé doklady o tom máme sice až od roku 1937, ale není pochyb, že tomu bylo zvykem již dříve. Dohra dobrodružné epizody ve Mšeci 37) Ač hostitelské Československo požadovalo, aby ti, kteří získali právo azylu, nevyvíjeli žádnou politickou činnost, muselo si být vědomo, že to bude zcela jistě a ve značné míře porušováno, zvláště když utečenci věřili v konec nacismu a chtěli se co nejdříve vrátit domů. Splnění těchto svých tužeb byli pochopitelně ochotni pomoci i přímou akcí, třebaže nelegální a životu nebezpečnou. Následující epizoda začala již v Německu v květnu Týkala se dvou mladíků a jejich manželek. Gerhard Berthold, kreslič reklam, narozený v roce 1913 v Drážďanech, spolu s Manfreden Lieberwirthem, nar. v Drážďanech r. 1912, se nejprve stali příslušníky německé sociální demokracie a později přešli ke KPD, v jejíchž řadách setrvali i po uchopení moci nacisty. Berthold pro stranu vybíral příspěvky a zajišťoval místnosti pro schůze. V květnu 1935 byl po sérii výhrůžek ze strany nacistů zverbován pro gestapo. Bertholda nasadili nacisté i na československém území. Pronikl do komunistického sekretariátu v Teplicích-Šanově a jednoho soudruha vylákal do svých rodných Drážďan, kde jej tajná policie zadržela. Pro spolupráci s gestapem se nechal zverbovat i Lieberwirth, který byl rovněž vyslán do Československa. Gerhard Berthold se stal osudným i dalším třem svým krajanům. Čtvrtého července 1935 došlo k přestřelce na československo-říšské hranici, resp. už na území nacistického státu. Ten den se měl Berthold sejít s několika nosiči ilegálních tiskovin, které byly z Československa pašovány do Třetí říše. Jeden gestapák si vynutil, že půjde s Bertholdem 34) Světlo 57, č. 19, , s ) NA Praha, f. ÚŘSLS, kart. č ) Černý, Most k novému životu, s ) Zpracováno na základě kapitoly Zrádce z citované knihy Černý, Most k novému životu, s

15 této skupině vstříc. Soudruzi však při setkání pojali podezření, že s uvítacím výborem není něco v pořádku, protože měl přijít jen samotný Berthold. Při krátké přestávce se jeden z nosičů vydal na kratičkou obchůzku, ale narazil ihned na příslušníky nacistické bezpečnosti. Došlo k přestřelce, během které se Berthold ukryl v příkopu a pak utekl. Dva nosiči, Niklas a Tiermann, byli zastřeleni, ale do ruky raněný Richter, než také padl, postřelil tři nacisty (dva do nohy a jednoho do obličeje). Čtvrtý z ilegální skupiny, Lehmann, utekl a podal zprávu o průběhu střetnutí. Tento zážitek ukončil působení Bertholda a Lieberwirtha ve službách gestapa. Oba dostali strach a rozhodli se prchnout i s manželkami z Německa zvolili Československo. Po příchodu na naše území sdělili své osudy Sdružení pro podporu německých emigrantů. To se obávalo pronikání nacistických agentů, a proto informovalo policii. Na Bertholda navíc vydala říše zatykač. Druhý den prohledali českoslovenští strážci zákona byt v Dlouhé ulici na Starém Městě pražském, kde se Berthold z Lieberwirthem zdržovali, a zatkli jejich manželky, neboť neměly žádné průkazy. Policie slíbila, že je propustí, až všichni obdrží evidenční list od některého z podpůrných komitétů. To se posléze stalo a ženy byly propuštěny z vazby. Lieberwirthovy pak Sdružení vyslalo na konci srpna 1935 s falešnými jmény Peter a Vera Götzovi do Mšece. Cestovní doklady jim pro jistotu byly zabaveny. Bertholda se 29. srpna kdosi pokusil u Olšanských hřbitovů v Praze unést nebo zabít (pravděpodobně mstící se gestapo, i když pomstu komunistických odbojářů nelze zcela vyloučit). Podařilo se mu utéci a o několik dní později, 2. září, vše vypověděl na policejním ředitelství. Události se sice okrajově, ale přece jen dotkly Mšece. Nejdůležitější bylo, že v jejich důsledku došlo ke zvýšení dozoru nad německou utečeneckou komunitou. Byla zavedena povinnost hlásit každý příchod a odchod, což pochopitelně noviny Světlo hned zaregistrovaly a vyjádřily znepokojení nad tím, že k tomu došlo až nyní: Nepochopitelná neopatrnost! 38) Avšak spíše to byl důsledek přitvrzování boje na výzvědné frontě. Oba mladé německé páry nakonec zatkla československá policie. Na konci ledna 1936 sice upustilo vrchní státní zastupitelstvo od podezření ze špionáže, ale dále Lieberwirthovy stíhalo pro používání falešných jmen... Přestože tyto události k popularitě utečenců nepřispěly, fungovali emigranti jako příklad k vymezení se demokratického Československa vůči nacistické říši: Němečtí emigranti (vystěhovalci) žijící na Kladensku počtem 46 a volně se zde pohybují, kdežto náš krajan Frant. Vinařický ze Slaného, který se pustil pěšky přes Německo, byl zde uvězněn celkem 16 dní a obrán o všechen svůj majetek. V tom je také rozdíl mezi demokracií a diktaturou. 39) 1937 poslední rok emigrantů ve Mšeci Z archivního fondu Demokratické péče, dochovaného jen v torzu, se dovídáme, že v lednu 1937 se rozběhla akce na získání finančních prostředků potřebných pro vystěhování čtyř německých rodin do jihoamerické Kolumbie. Zda se to týkalo někoho ze Mšece a zda se záležitost nakonec vůbec realizovala, nevíme. Naproti tomu se ze Mšece téhož roku odhlásil německý dělník Pavel Raasch, aby vyrazil do Anglie. 40) V každém 38) Světlo 58, č. 19, , s. 3. Viz také VSS 13, , s ) VSS 13, , s ) Expozitura NS, kart. č

16 Typizovaný formulář patrně jednoho z podpůrných spolků vyplněný na jméno Käthe Wilbergová (SOkA Rakovník) 16

17 případě to vypovídá o aktivitách emigrantského spolku a o záležitostech, které museli řešit i uprchlíci ve Mšeci. 41) V dubnu 1937 jeden z členů zámecké omladiny, student Herbert Pütters, odevzdal jménem emigrantů v Lánech T. G. Masarykovi k narozeninám album fotografií ze života utečenců na zámku ve Mšeci. Na titulní desce stálo napsáno: Dem Herrn Präsident Befreier T. G. Masaryk dankbarst gewidmet von den deutschen Flüchtlingen in Mšec. Prezidentovo poděkování pak úřady vyřídily tehdejšímu vedoucímu emigrantů Rudolfu Blankovi. 42) V červnu a červenci začalo být naznačováno, že by se utečenecká komunita měla přesunout ze Mšece jinam. Emigrantům se doporučovalo, aby změnili okres (tyto rady se pak opakovaly v září). Právě z tohoto období máme dokumenty svědčící o poměrně častých návštěvách četníků, kteří kontrolovali početní stav běženců i to, co právě dělají. Uprchlíci poctivě hlásili své odchody i příchody a mšečtí četníci je pečlivě evidovali, i když některé jejich úřední zprávy měly komický ráz, když například hlásily, že menší děti, školou nepovinné, byly v jedné místnosti s 2 dozorkyněmi, resp. vychovatelkami při koupání dětí přistiženy. 43) Prezidium zemského úřadu telefonicky povolilo 31. července nemocným emigrantům, kterým nebyl povolen další pobyt v obvodu, že mohou ve Mšeci zůstat. 44) Jmenovitě se jednalo o komunistu Josefa Bartla, Henny Jacobyovou, která se starala o děti, a o některé další. Šaldovu komitétu se plány na přestěhování uprchlíků pochopitelně nelíbily. V srpnu 1937 měl komitét na starosti 29 mužů, 22 žen a 32 dětí a většina z nich se nacházela ve Mšeci. Komitét argumentoval tím, že měsíčně vydává na zajištění svých svěřenců korun. Právě kolektivní ubytování snižuje pro dobrovolnickou organizaci již tak vysoké náklady a relativní blízkost Prahy umožňuje snadné spojení a kontrolu, zvláště když se přes léto přijímají uprchlíci i z jiných podpůrných organizací. Poměr mšeckých obyvatel k emigrantům líčil Šaldův komitét jako bezproblémový. Okresní hejtmanství i místní četníci nevěděli o žádných stížnostech na běžence. V září ministerstvo rozhodlo, že se provedení tohoto odsunu až na další pouští. Mělo se vyčkat do ukončení adaptace tábora ve Svatobořicích u Kyjova. 45) Tlak na přesun komunity z důvodů bezpečnosti země přesto trval. Například koncem října napsal Šaldův komitét okresní politické správě o zjištění, že celá řada našich svěřenců [ ] má co nejdříve opustiti svůj dosavadní domov. Dále spolek informoval, že intervenuje u ministerstva vnitra, aby své rozhodnutí změnilo. Z těchto důvodů komitét prosil, aby proti vypovězeným emigrantům nebylo zakročováno. 46) Návrhy na přestěhování emigrantů ze Mšece byly zdůvodňovány nedaleko probíhající výstavbou opevnění proti rozpínavému nacistickému sousedovi. 47) Pro nacistic- 41) AMP, sign. SK XXII/ ) V překladu: Panu prezidentovi Osvoboditeli T. G. Masarykovi věnují vděční němečtí uprchlíci ve Mšeci (Expozitura NS, neuspořádaná část fondu, kart. č. 1). 43) Expozitura NS, kart. č. 28. Ostatně důslednost mšeckých četníků ocenil i velitel okresní četnické stanice ve své zprávě ze 16. prosince 1937: Bylo zjištěno, že evidence cizinců ve Mšeci provádí se tamním četnictvem velmi pečlivě a svědomitě a že každá změna cizinců jest veliteli tamní četnické stanice hlášena a známa. Ovšem v téže zprávě byl jeden z podpůrných spolků přejmenován na Šaldový komitét, přičemž však háček není téměř vidět, a tudíž se zdá, že se jedná o Saldový komitét... (tamtéž). 44) Expozitura NS, kart. č. 28; neuspořádaná část fondu, kart. č ) Hyršlová, Česká inteligence a protifašistická fronta, s ) Expozitura NS, kart. č ) Poblíž Mšece se stavěla linie Vnější obrany Prahy, která v oblasti běžela zhruba po čáře Slaný Smečno Kačice Srby (k tomu např. Lášek, Radan: Pražská čára. Československé opevnění z let Vnější obrana Prahy. Dvůr Králové n. L. 1995). 17

18 ké agenty byla obranná linie cílem velice lákavým a hlavně snadno zjistitelným (utajit výstavbu bunkrů v demokratické zemi a zejména v mírových dobách je nemožné), a proto bylo nutno z důvodu holé opatrnosti odstraniti odtud všechny cizí živly, o nichž není nikterak jisto, že jsou vesměs z hlediska bezpečnosti našeho státu loajální a spolehliví. Námitky komitétu týkající se ekonomických a bezpečnostních záležitostí byly vyvráceny právě blízkost velkoměsta prý umožňuje snadnější špionážní aktivity, navíc ani údajná zdravotní slabost nebrání přemístění utečenců. 48) Bezpečnostní složky si nemohly dovolit žádnou benevolenci či ohleduplnost ve chvíli, kdy se zhoršovala mezinárodní situace, což se projevovalo i zvýšenou agresivitou nacistických tajných služeb a zostřováním boje s nimi. Mšečtí emigranti chtě nechtě představovali jisté bezpečností riziko pro stát. Koneckonců existoval také zákon na obranu státu, jehož prováděcí nařízení číslo 155 z 19. června 1936 v jedenáctém paragrafu prohlašovalo desetikilometrové území před i za opevněným pásmem nebo místem za jeho součást. Mšec se nacházela přibližně 8-10 km před obrannou čárou Prahy. V takovém prostoru se mohla stavební, hoteliérská, turistická nebo podnikatelská činnost vykonávat jen se souhlasem vojenské správy. Právě s ohledem na toto nařízení trvaly úřady na přestěhování německých emigrantů ze Mšece, přičemž si interně sdělovaly, že se k novému pobytu doporučují okresy Humpolec, Kamenice n. L., tehdejší Německý Brod a Pelhřimov. 49) Dne 24. listopadu 1937 vydalo prezídium zemského úřadu v Praze oběžník, který informoval, že se nacisté obzvláště zaměřují na utečence v pohraničí, jimž se pochopitelně stýská po domově, a proto s ním udržují jistý korespondenční kontakt. Ze sledování tohoto styku nacisté vědí, kde se emigranti nacházejí. Chtějí rozrušit německý domácí i zahraniční odboj a využít stesku uprchlíků k jejich zverbování pro své cíle. Na toto nebezpečí byla o týden později, 3. prosince, upozorněna zejména četnická stanice ve Mšeci. 50) Třicátého listopadu zavolal na Ústřední ředitelství státních lesů a statků major Kalab ze Zemského vojenského velitelství, že by ministerstvo národní obrany potřebovalo ihned ubytovat vojsko ve mšeckém zámku, a jelikož v tomto zámku jsou ubytováni němečtí emigranti, jest potřeba, aby nepřišli ve styk s vojskem, tyto vypověděti. 51) A protože Demokratická péče měla zámek v užívání podle dohody z března 1934 pouze do odvolání a s určitou výpovědní lhůtou, nebránilo nic tomu, aby úřad okamžitě armádní žádosti vyhověl. Bylo rozhodnuto, že doporučené dopisy oznamující Demokratické péči a Šaldovu komitétu výpověď emigrantů ze mšeckého zámku musejí být doručeny 3. prosince Nekompromisní závěr říká: Kdyby dne 1. ledna 1938 nebyly místnosti volné, zakročte neprodleně u finanční prokuratury v Praze o soudní, resp. exekuční vyklizení jejich. 52) Oba dopisy byly odeslány prvního prosince Důvodem byl přesun 1. cyklistického praporu z Jaroměře do Slaného, kde však tamější kasárny nebyly ještě dostavěné. Slánský městský úřad se 26. listopadu obrátil na ministerstvo s návrhem, že by se útvar mohl dočasně ubytovat ve mšeckém zámku, jehož ½ jest prázdná a druhá polovina obývána říšskoněmeckými emigranty. Městský úřad ve Slaném také upozornil ministerstva vnitra 48) Expozitura NS, neuspořádaná část fondu, kart. č ) Expozitura NS, kart. č. 28. Nejblíže se opevnění tzv. Pražské čáry dostalo ke Mšeci v oblasti vsí Přelíc Ledce Nová Ves, což je asi 8 km vzdušnou čarou od mšeckého zámku (Lášek, Pražská čára, zvl. mapa na s ). 50) Expozitura NS, neuspořádaná část fondu, kart. č ) NA Praha, f. ÚŘSLS, kart. č Od slova aby až po vojskem červeně zatrženo. Dále tyto vypověděti dvakrát červeně podtrženo. 52) NA Praha, f. ÚŘSLS, kart. č

19 a národní obrany, že by z důvodů výstavby opevnění bylo vhodné běžence přestěhovat. 53) Spolkům nezbývalo nic jiného než se podřídit. Podmínky dohody o užívání zámku emigranty mluvily jasně. V listě přiloženém do již uvedeného mšeckého čísla Zpráv Šaldova komitétu si však neodpustily postesk nad tímto rozhodnutím: Uznáváme, že mohou existovati důvody opravňující provedení uvedeného nařízení. Pociťujeme však jako zbytečnou tvrdost, že o tom jsme vyrozuměni teprve tři týdny před Vánoci. 54) A tak v době, kdy uvedené propagační číslo Zpráv týkající se života emigrantů ve mšeckém zámku vyšlo, bylo už jisté, že pobyt německé komunity ve Mšeci skončí. Šaldův komitét aspoň požádal o prodloužení výpovědní lhůty na tři měsíce, z důvodu složitosti nového ubytování téměř stovky osob, z toho 35 dětí. Poukazoval na to, že svátky zkracují dobu na hledání jejich náhradního umístění. Navíc si stěžoval, že přesun živého i mrtvého inventáře výrazně zatíží rozpočet spolku. 55) V polovině prosince se ve Slaném sešla komise s cílem dojednat podmínky ubytování vojáků a vymezit přesně jejich prostory. Komise toho dne také zavítala do Mšece a vyčlenila pro vojsko severní křídlo zámku. Státní správa také požádala vojáky o vyjádření, zda budou chtít zámek používat dlouhodobě, a to z důvodů jednání o prodeji zámku obci. Armáda měla případně nejméně měsíc dopředu oznámit, kdy prostory ve Mšeci opět uvolní. Branná síla mohla provádět stavební úpravy, avšak pouze na své vlastní náklady, stejně tak mohla instalovat i vlastní kamna, lampy a umyvadla, která by si při odchodu zase vzala zpět. Komise konstatovala absenci elektřiny. Město Slaný bylo vojenskou správou pověřeno vykopat latríny, vybílit místnosti a snad vybourat i příčky. 56) V době návštěvy komise její členové nezaznamenali, že by se běženci chystali k odchodu. Naopak si velmi dobře povšimli, že místnosti vyzdobeny jsou obrazy Lenina, Stalina a nápisy chválícími režim ve Španělsku [předpokládáme, že nikoli frankistický pozn. D. H.] a v Rusku. Celkový dojem byl ten, že emigranti jsou 57) příslušníci komunismu. Okresní úřad i vojáci požádali, aby se přikročilo k případnému použití zákona o pobytu cizinců (52/1935 Sb. z. a n.), pokud by se němečtí utečenci do 1. ledna 1938 nevystěhovali. Při přemísťování Němců mělo být nápomocno četnictvo. Počítalo se s tím, že emigranti budou po tři měsíce ubytováni v zámku v Přerově. 58) Ve dnech 18. a 19. prosince se německé děti na Dětském dni rozloučily se svými českými kamarády a spolužáky a zarecitovaly dojemnou báseň (viz Příloha II). 59) Dne 21. prosince se sedmnáct německých dětí přišlo do školy naposledy rozloučit s českými spolužáky. Toho dne se zámečtí obyvatelé odstěhovali do Přerova. Leopold Zubr to líčí slovy: Plakaly a děkovaly za všecko, co jsme jim poskytli. I mšecké děti byly dojaty. Žák Bartl z (?) 53) Tamtéž. 54) Zprávy Šaldova komitétu / Nachrichtenblätter des Šalda-Komitees 12, 1937, č. 6, vložený list. 55) NA Praha, f. ÚŘSLS, kart. č ) Tamtéž, protokol z 15. prosince ) Perem připsána vsuvka asi. 58) NA Praha, f. ÚŘSLS, kart. č ) SOkA Rakovník, Zubr Leopold osobní fond, neuspořádáno, sešit Prameny k dějinám Mšece a okolí I, s. 66. Květuše Hyršlová uvádí, že se tato báseň recitovala až o dva dny později, tedy 21. prosince, při odjezdu emigrantů ze Mšece. Odkazuje se přitom na Zubrův rukopis Mšecké kroniky. Mnou použitý citovaný sešit Prameny k dějinám Mšece a okolí I. na straně 66 říká: Při Dětském dni 18. a 19. prosince měly jejich děti také své vystoupení a recitovaly společně. Ihned následuje citovaná báseň, z čehož usuzuji, že byla přednesena už na dětských dnech. Snad ji děti při svém odjezdu zopakovaly (Hyršlová, Česká inteligence a protifašistická fronta, s. 40). 19

20 Walter Bartl snad tento ze dvou sourozenců Bartlových se při odjezdu emigrantů ze Mšece chytil ředitele Fr. Valenty a řekl, že nikdy nezapomene na českou školu (SOkA Rakovník) roč. přitiskl se k řediteli Frant. Valentovi, chytil jej za ruku a řekl s pláčem: Nikdy nezapomenu na českou školu. 60) Téhož dne přišel příkaz z ministerstva vnitra zjistit počet emigrantů, včetně jejich svršků, drůbeže a dobytka. Jednalo se o 11 rodin (28 mužů, 25 žen, 17 dětí školou povinných a 12 maličkých). V té chvíli mohl mšecký zámek pojmout 90 osob (tolik měl postelí, slamníků a podhlavníků). Každý uprchlík měl 2 cestovní kufry nebo odpovídající vaky, 3 garnitury prádla a dva obleky. S tímto skromným majetkem opravdu nemuseli při balení spěchat. 61) Místní tisk odchod běženců uvítal a suše konstatoval, že žili u nás několik let a požívali úplné volnosti, s českým prostředím se nesžili, a proto nebude na škodu, odstěhují-li se zas do jiné krajiny. 62) Odchod emigrantů svérázně zaznamenalo i Večerní České Slovo ze čtvrtka 20. ledna V názvu lživého článku účelově spojilo dvě různé události: Dva říšskoněmečtí příslušníci odsouzeni za vojenskou zradu. Za asyl se odměnili pácháním alotrií. Chodby a pokoje zámku ve Mšeci pomalovány bolševickými hesly. O mšeckých běžencích Večerní České Slovo pak napsalo: Překvapení způsobili také němečtí emigranti, kterým byl blahovolně poskytnut útulek na zámku ve Mšeci na Kladensku. V těchto dnech zámek opustili. Dělníci, kteří zámek opravují, vypravují s rozhořčením, v jakém stavu emigranti zámek zanechali. Stěny jsou pomalovány nejen bolševickými hesly a symboly, ale také počmárány neslušnými obrázky. Zničena je tak malba na schodištích i ve světnicích. Lidé, kteří prosili, aby jim z lidskosti byl poskytnut asyl, když jim otrnulo, se odměnili pácháním alotrií. 63) Celý článek byl vytištěn tučně a zvýrazněn orámováním. V titulu uvedení špióni neměli se mšeckou komunitou vůbec nic společného, ač název článku napovídal něco jiného. Při zběžném přečtení takových novin musel čtenář získat dojem, že stát poskytuje útočiště vlastním nepřátelům. Pravicovým čtenářem musely být údaje o bolševických heslech považovány za těžký hřích (o tom, že mezi uprchlíky bylo množství komunistů, víme), a pokud byl čtenář vůči extrémní levici smířlivý, třeba díky spojenecké smlouvě se Sovětským svazem, jistě ho musela nadzvednout zmínka o nemravných piktogramech na zdech starobylého zámku. 60) SOkA Rakovník, Zubr Leopold - osobní fond, neuspořádáno, sešit Prameny k dějinám Mšece a okolí I, s ) Expozitura NS, neuspořádaná část fondu, kart. č ) VSS 15, , s ) Večerní České Slovo 20, č. 16, , s