Leden 2014 Pro potřebu základních organizací KSČM Vyškov

Transkript

1 Leden 2014 Pro potřebu základních organizací KSČM Vyškov Obsah Tříkrálové postřehy... 1 Práce, nebo bohatství?... 2 Informace... 2 Jan Palach... 3 Lustrace, lustrace!... 4 Spoření na stáří... 5 Teror a boj proti terorismu... 5 Kalousci se bojí o demokracii... 6 Kalouskovská sebechvála... 6 Z Černé knihy kapitalismu... 7 Co skutečně přinesla katolická církev?... 7 Tříkrálové postřehy Kážeme vodu a pijeme víno. Ani na samém počátku nového roku nezapomněla církev svatá prostřednictvím svých představitelů v našich luzích a hájích na převádění tohoto rčení do praxe. Vždyť s tím má zkušenost vlastně už stovky let. Zatímco papež František ve Vatikánu kázal proti nespravedlnosti, která se na tomto světě děje, církevní preláti už u nás dohadovali první prodeje svého nově nabytého majetku. A když říkám nově, tak si za tím stojím, protože jim nikdy v historii nepatřil. Ukázková nespravedlnost na občanech České republiky. Sociální demokraté už tzv. církevní restituce dali na oltář, aby mohli ve vládě, kterou budou naoko řídit, obsadit svých osm postů. Dnes nám zástupci ČSSD povídají pohádky o tom, že dar církvím už nejde vzít zpět. Škoda, že na to nepřišli o tři měsíce dříve Nicméně jsem očekával alespoň kapku dobrosrdečnosti ze strany církví. První příležitost měli při ničivých povodních v roce Výsledek? Nedáme nic, pomozte si sami! Povídali něco o tom, že dělají soustavnou dobročinnou činnost například školy. Zapomněli však už dodat, že na to dostávali, dostávají a budou i v budoucnu dostávat dotace. Až vám tedy páni preláti budou příště kázat, ať jste při tříkrálových sbírkách solidární, vzkažte jim, že si mají nejprve zamést (nebo spíš nechat zamést sami by přece nepracovali) před prahy vlastních paláců! Filip Zachariaš (Bučovice), předseda OV KSČM Vyškov

2 2 Práce, nebo bohatství? Socialismus, či neoliberální kapitalismus? Má být zdrojem života společnosti práce a jí vytvářené hodnoty, nebo bohatství nahromaděné kořistěním na práci jiných? To kapitalistické tvrzení, že nejprve musí být bohatí, aby mohli podnikat a zaměstnávat, je blud. Ostatně historie včetně té dávné - prokázala, že to jde i bez kapitalistů. Právě ti, kteří jsou nejbohatší, své zaměstnance nejvíce vykořisťují. Sami jezdí v milionových autech, kupují jachty za desítky milionů, letní sídla u moře, v horách Zaměstnance musí držet zkrátka i s platem, jinak by panstvu na přepych nezbylo. Když je krize, neutahují si opasky ti bohatí, ale tím víc zatíží ty chudě, kteří vlastně svou prací bohatství pomáhají vytvářet. No a v nouzi je prostě zbakalují, vyhodí z práce: Státe, starej se! Cílem společnosti nemůže být bohatství nerovnoměrně rozdělené, jak je to dnes většina malé vrstvě, o menšinu se musí podělit převážná část společnosti. Ekonomická činnost má sloužit k zajištění života společnosti i za cenu, že se bohatství nekumuluje. Slouží-li, jak je to u nás a v kapitalismu obecně, právě tomu hromadění majetků v nemnoha rukách, může pak nějaký papaláš (jako i letos Václav Klaus) o své vrstvě říct, že se má jako nikdy v životě. O tom, jak se má dnešních 560 tisícovek nezaměstnaných a jejich rodiny, raději nehovoří. A když, tak opovržlivě: Neuměli se o sebe postarat. Nejsrozumitelnějším ukazatelem nespravedlnosti kapitalismu je skutečnost, že v prokazatelně nejbohatších státech stále existuje nesmírná bída. Bezdomovci, nezaměstnaní, skupiny vyobcovaných do různých ghett pro tzv. nepřizpůsobivé. To je kapitalismus. Bez toho by nejbohatší byli jen bohatými. Informace Hovoří-li se o vzdělanostní společnosti či společnosti informační, jedná se o přesné a výstižné vyjádření, co dnešní svět nejvíce charakterizuje. To ovšem neznamená, že velké množství informací či vysoké procento vysokoškolsky vzdělaných lidí představu vzdělanostní společnosti naplňuje. Informace, kterými jsme zahlcováni, jsou buď významné a potřebné, nebo odvádějící pozornost, či dokonce falešné. Hlavní je tedy naše schopnost rozlišit, o který druh u té které zprávy se jedná. Podobně je to i s VŠ vzděláním. Nechci zjednodušovat, ale je opravdu rozdíl, zda titul JUDr. získal někdo za dva týdny v Plzni, nebo za pět roků v Brně Stejně je nesporným faktem, že třeba instalatér musí mít hluboké znalosti své profese, ale ty mu nedá žádná vysoká škola ekonomická či znalost dvou světových jazyků (předběžně požadovaných po dětech i na základní škole), ale jen a jen hluboké odborné a praktické vzdělání v oboru. Je faktem, že mnoho z nás, starých a ještě starších, už na nějaké soustavné vzdělávání nemá myšlenky a předpoklady. Proto se mnozí spoléháme na dříve získané znalosti. Je však třeba si připomenout Leninovu tezi o konkrétně

3 3 historickém přístupu k hodnocení současného světa a tím i přístupu komunistů k řešení aktuálních politických, ekonomických i společenských problémů. Zkrátka. Po staru nelze žít, jak říkával Antonín Zápotocký, ale po staru neleze ani uvažovat, chceme-li ve stávajícím světě politiky i ekonomie uspět. A ještě dodatek. Jsou informace a informace. Teď nemám na mysli ty klamné, lživé a reklamní. Jedna informace může být zajímavá, ale bezvýznamná (typicky bulvární Kdo s kterou a jak ), jiná nezajímavá, ale rozhodující (třeba skutečné záměry pravicových politiků). Je jasné, že ty nejpotřebnější informace pro levicově orientované občany a vlastně pro naprostou většinu pracujících nám dnes veřejnoprávní média spíše zamlčují či zkreslují. To, co slyšíme nebo čteme, musíme přecedit vlastním úsudkem a zkušenostmi, zhodnotit pravdivé jadérko a lživý obal. Teprve pak se můžeme správně rozhodnout. K tomu pravdivému přispívá levicový tisk, Haló noviny, levicové webové stránky a osobní jednání se známými. Tak je nepodceňujme a ty lákavé nalejvárny médií přijímejme opatrně! Jan Palach Ve dne 11. srpna 2013 vstoupil v platnost návrh ohledně zavedení 16. ledna jako Den památky Jana Palacha. Jedná se o uctění památky studenta, který se upálil, aby tak povzbudil obyvatelstvo na protest proti normalizaci a vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V souvislosti se zavedeným dnem památky Jana Palacha je v dnešním kapitalismu nutné upozornit na zvyšující se počet sebevražd kvůli existenčním problémům. Když například v únoru 2013 v Bulharsku probíhaly demonstrace proti pravicové vládě Bojka Borisova kvůli vysokým cenám za elektřinu, korupci a chudobě, tak se na protest v městě Veliko Torunovo polil 26letý muž benzínem a zapálil. Po převozu do nemocnice zemřel a nikdo si na tuto osobnost na rozdíl od Jana Palacha ani nevzpomene. Pokud se jedná o Českou republiku, tak ve svém dopise prezidentu (z ledna 2011), který byl adresován Václavu Klausovi, upozornila Zdeňka Slívová, pokladní z Havířova, na skutečnost, že se Česká republika začíná řadit mezi země se zvyšujícím se počtem sebevražd. Uvádí, že na Ostravsku není týden, kdy by někdo neskočil pod vlak z existenčních důvodů. Z pohledu Zdeňky Slívové prezident (Klaus) a pravicová vláda (Nečase) má na rukou více krve, než měli komunisté, a dodává, že tito lidé jsou plně odpovědni za zmařené životy, protože berou lidem vše od práce po lidskou důstojnost. Dále upozorňuje vládu na to, jakým tempem ve skutečnosti narůstají pacienti v psychiatrických ordinacích. V současné době počet lidí, kteří trpí psychickými problémy, neustále roste. Za posledních 10 let (za období ) se počet pacientů navštěvujících psychiatrickou ambulanci téměř zdvojnásobil. Narůstá také počet pacientů trpících depresí. V roce 2000 bylo předepsáno 37 milionů dávek antidepresiv, v roce 2012 už 178 milionů, což je téměř pětkrát tolik. Bohužel také stoupá i počet lidí, kteří si sáhnou na život. Jen v roce 2012 to bylo občanů.

4 4 Podle reportérů FTV Prima je situace alarmující, protože tolik sebevražd jsme tu nikdy neměli. Tedy alespoň s výjimkou krizových let , kdy bylo zaznamenáno ročně na až sebevražd. Výjimku tvoří rok 2007, kdy byl počet sebevražd na historickém minimu. Za současnou situaci mohou zřejmě také zvyšující se počty exekucí, kdy se kvůli této problematice ČR nazývá Exekustán. Jak vyplývá ze statistických údajů Exekutorské komory a Ministerstva spravedlnosti, bylo v roce 2012 nařízeno exekucí včetně soudních výkonů rozhodnutí, tedy exekucí prováděných soudem. Důkazem, že samotné exekuce bývají příčinou sebevražd, je případ 63letého důchodce, který v pražských Holešovicích při návštěvě exekutora pootevřel, pak rychle zabouchl a již na zazvonění nereagoval. Exekutor zavolal zámečníka a policii. Když asi po 10 minutách vešli do domu, našli důchodce oběšeného. Další případ se odehrál v Nýrsku na Klatovsku, kde se muž ze strachu z exekutora oběsil ve skříni. Den 16. ledna bychom proto měli uctít nikoliv jako Den památky Jana Palacha, ale jako památku na lidi, kteří každý rok páchají sebevraždy kvůli existenčním důvodům. Pavel Herman Lustrace, lustrace! Ústavnost zákona, který diskriminuje část občanů za práci či spolupráci s dříve legitimní Státní tajnou bezpečností, nedokáži posoudit. Co je však jasné, to jsou analogie. Tak na příklad Rozsudek Mezinárodního vojenského tribunálu (Norimberk 1946) prohlásil Schutzstaffel - SS za zločineckou organizaci. Avšak žádný její člen, pokud by nebyl odsouzen za konkrétní vlastní jednání, tím nebyl postižen. Dokonce jsou předem zbaveni odpovědnosti za činnost v SS jednotkách ti, kteří tam skončili před rokem 1939 nebo byli začleněni bez vlastní žádosti. Ne tak náš pseudodemokratický LUSTRÁK. Byl jsi jednou zanesen v nějakých seznamech, máš, hošánku, po ftákách. Nikdo se nemusí zdržovat zkoumáním jako by musel u těch esesmanů -, zda jsi se dopustil nějakého nezákonného či nemorálního jednání. Prostě jsi byl zanesen do seznamů, tak trp! A co když tě tam zanesli až po zániku StB? To je docela možné, protože tyto seznamy byly veřejně nedostupné, zatímco různí Rumlové a tzv. vědečtí pracovníci antikomunismu se v nich pohybovali jak ve vlastním deníčku. Proto tam řada složek zájmových osob chybí, proto tam může být složka či doplněk, vložený až po roce Nezákonnost lustrací spočívá v tom, že se nedokazuje konkrétní provinění, ale jen údajná (neobjasňovaná) spolupráce. Nemorálnost je v použití principu presumpce viny. Snad můžeme připomenout, že i v NATO na vysokých velitelských funkcích byli někteří generálové nacistické armády. Dokonce jistou dobu jednotkám NATO ve střední Evropě velel generál Hans Speidel. Ale státem, tedy občany placený ÚSTR by přišel o chlebíček. Musel by vědecky pracovat, což u některých jeho význačných představitelů je dosti

5 5 nnepředstavitelné. A ještě nebyl by k dispozici bič na nepohodlné politické konkurenty! Zkrátka. Hospodin trestá do třetího a čtvrtého kolene, ÚSTR a pravice furt! Spoření na stáří Zaujal mne článek z Haló novin, kde jsou uváděny údaje, kolik občanů, jaká část z populace si přišetřuje na důchod. Prý se třetina lidí spoléhá jen na státní důchod. Článek je zajímavý, mně však chyběl komentář s upřesněním. 1. Na důchod si šetří každý zaměstnanec, dokonce povinně odvodem ze mzdy. 2. Takže pokud se spoléhá na státní důchod, tak to není bezstarostné spolehnutí, že mu někdo něco dá, ale legitimní pojištění u našeho českého státu. Řadu desetiletí od zavedení (krátce po roce 1945) to fungovalo. 3. Z článku jak sláma z bot čouhá nabádání na přišetřování u soukromých firem. Třeba i druhého - nevyvedeného - pilíře. Přitom stát zvýhodňuje třeba ve stavebním spoření bohatší tím, že nízké měsíční úložky nepodpoří, teprve od tisícovky nahoru. 4. Problém většiny těch, kteří si na důchod mimo povinné pojištění nešetří, zpravidla není v neochotě, ale v nemožnosti. Zkuste si z hrubého příjmu 15 tisícovek měsíčně ještě něco odložit na stáří! Nu a takový příjem není ani zdaleka ta nejhorší varianta. Zkrátka a dobře. Banky i jiné finanční instituce se po neúspěchu s vyváděním peněz z povinného spoření v rukou státu do soukromých praciček bank a spol. připravují k novému náporu touto dělostřeleckou přípravou Až dostatečně zblbnou lidi, až globalisté vyšachují stát z hospodaření i s důchodovými úsporami, pak bude hej! Ovšem jen těm globalistům. Teror a boj proti terorismu Lze bojovat se zločinem zločinnými metodami? Je vhodné použít teror proti terorismu? Otázka není zbytečná, protože i v poslední době vidíme, že státy, hlavně ty tzv. nejvyspělejší jako USA, sahají v obhajobě svých zájmů k metodám, které nejsou v souladu s mezinárodním právem. Historické zkušenosti z dvacátého století jasně prokazují, že boj se zločinností i s terorismem musí být veden v souladu se zákonem (vnitrostátním i mezinárodním). Že však nejefektivnější není hašení požáru (zločinnosti, terorismu), až když už zachvátil postižený objekt společnost -, ale odhalení příčin zločinnosti a terorismu zavčas. Účinný může být takový boj teprve tehdy, až budou odstraněny příčiny, kořeny, ze kterých snaha řešit nějaký problém nezákonnými metodami vyplývá. Ty pověstné kolaterální doprovodné - ztráty jsou často výhřevným palivem pro rozdmychávání dalšího terorismu.

6 6 Kalousci se bojí o demokracii Kalousek a jeho voje se strachují o demokracii tak intenzívně, že si nestačili povšimnout, jak hrubě ji sami porušují. Byly volby, ve kterých se občané rozhodli nějakým způsobem. A teď nastává problém. Proč se rozhodli ne podle knížecích přání chemika Kalouska, úspěšného povolebního lháře s financemi a daněmi, ale podle svého vlastního přesvědčení? S tím musí demokraté něco udělat. Prostě když nemohou zpochybnit regulérnost zvolení koně, na kterého oni sami nevsadili, třeba prezidenta z řad někdejších nevolníků, jak se jeden knížovec vyjádřil, tak je volba nedemokratická ba, demokracii dokonce ohrožující. Když se v regulérních volbách prosadila krajská zastupitelka Baborová, nelze přece připustit, aby jí byl svěřen v kraji obor školství. Vždyť je členkou KSČM! Tak se zorganizuje kampaň, v níž pár desítek studentů řízených neúspěšným kantorem protestuje a protestuje docela demokraticky tak dlouho, až se daná žena psychicky sesype. Demokracie opět zvítězila. A pravicová demokracie si pochvaluje, jak jí jdou média, zvláště ČT, na ruku. Kalouskovská sebechvála Kalousek, a není zdaleka sám, se prsí, jak jsme na tom v ČR dobře. Prý máme z EU (skoro)nejnižší nezaměstnanost, (skoro)nejnižší procento chudobných občanů a snad s výjimkou Německa nejlepší finanční situaci. To se mají čím chlubit! Když se oháněli heslem S námi do Evropy, nezaměstnanost, státní zadlužení, bezdomovci či nedostatek(chudoba) u nás nevládly. Všichni lidé očekávali, že budoucnost v Evropě znamená bohatství. No dnes nás nepřekvapí, že lákali na vějičku často lžemi. A jak i výsledek letošních voleb ukázal, když občané přestanou věřit jedněm lhářům, vstanou jiní podrazníci. A jistě i oni se budou chlubit, jak tu republiku dali do richtiku. V jistém smyslu mají čím. Přemíra zboží (často zadlužující zemi), aut přeplněná nejen parkoviště, ale kdeco, zahraniční cestování svobodné (omezené jen nedostatkem peněz), moderní zahraniční léky, ale naše domácí léky zdražily, protože je koupily zahraniční výrobci; a občan? Ten přece musí doplácet, chce-li být zdráv, nejen platbami podle Zákona o zdravotním pojištění. Je nedostatek práce, za kterou ovšem můžeme vycestovat do jiných zemí, zatímco k nám nalákáme levnou, protože více vykořisťovatelnou cizí pracovní sílu. Dříve jsme se nemohli se Západem rovnat nejen v bohatství, ale ani v existenci lidí bez domova a žebráků ti u nás nebyli, protože nemuseli být. Také jsme dospěli do vyššího stadia v oblasti exekucí, což před listopadovým převratem jaksi nefungovalo. Když někdo dlužil, prostě podle soudního výroku se mu přiměřená částka strhávala ze mzdy, takže na tom nikdo nevydělal, jako dnes mnozí exekutoři a četní právníci, lichváři a bezohlední vymahači dluhů. A demokracie? Jak se může každý občan chlubit, že se volbami podílí na řízení státu, když jeho volební hlas není pro podpořenou stranu závazný? Někdy se ovšem může spíše stydět, že opět naletěl. Všimli jste si, že se letos kolem 17. listopadu mluvilo po letech opět víc o tom z roku 1939? Je to správné a nejitří to lidské city. (Nejeden občan si povzdechne: Ó, jak jsem mohl zvonit klíči, abych přišel o práci! )

7 7 Z Černé knihy kapitalismu V příloze knihy je Černá tabulka masakrů a válek, které má na svědomí kapitalismus. Je tam více než 40 položek. Některé, podle výběru Pavla Hermana, uvádíme: Genocida indiánského obyvatelstva v Americe obětí Oběti koloniálních výbojů obětí První světová válka ( ) obětí Oběti hladomoru a epidemií v Indii, Číně, Indonésii ( ) obětí Oběti druhé světové války ( ) obětí Válka a represe ve Východním Bengálsku, Bangladéši obětí Válka v Angole, Mozambiku obětí Válka ve Vietnamu ( ) obětí Antikomunisté uvádějí bez přesného zdůvodnění, že obětí komunismu bylo 100 milionů. Zato počet obětí kapitalismu se odhaduje v řádu stovek milionů. A toto číslo je doložitelné historickými skutečnostmi, za které nese kapitalismus prokazatelně vinu.. Jen v letech 1990 až 1995 války v kapitalistickém světě způsobily 5,5 milionu mrtvých. Tři čtvrtiny tvoří civilní osoby (v Evropě , Asii 1,5 milionu, Střední a Blízký východ 200 tisíc, Afrika 3,5 milionu obětí). Válka v Iráku v letech si vyžádala obětí. Ačkoliv nám média neustále připomínají zločiny komunismu, tak lidské oběti kapitalistického systému raději nezmiňují. Zkrátka je už možná nejsme schopni vnímat. Vybral Pavel Herman Co skutečně přinesla katolická církev? Někdy se stoupenci křesťanské ideologie snaží tvrdit, že křesťanství, ve svých počátcích katolické, přineslo do Evropy kulturní vzestup. Pomíjí přitom skutečnost, že naopak křesťanství přebíralo vysokou kulturu z doby antiky a říše římské. Včetně písma, kulturních statků. Dodnes se na příklad přednáší I Římské právo. Také jsme klamáni tvrzením, že právě ten byl hnací silou a cílem vojenských výbojů do pohanských zemí. Skutečnost je prokazatelně jiná. Jistě nikdo znalý historie nebude lhát, že středověk byl v oblasti kultury pokrokem proti rozvrácenému systému Říše římské a antické kultuře. I ve středověku existovalo otroctví (v USA do roku 1864), rozmohla se negramotnost prostého lidu, zákmity demokracie ze starého Říma nahradilo feudální nevolnictví a náboženství se stalo ideovou zbraní pro podmaňování slabších či méně organizovaných zemí. Polabští Slované neměli na vybranou. Franští vládci pod záminkou boje s pohanstvím nemilosrdně mečem a popravčí sekyrou šířili křesťanskou víru jako ideovou základnu a oporu feudalismu. Když se feudální vlády nechtěly zabývat bojem proti bídě, nemocem a nevědomosti nevolníků, svěřily tyto funkce do rukou katolické církve. Pochopitelně i s hojnými věcnými dary a uzákoněním povinných plateb prostého lidu (desátků) katolickým farám. Církvi se to hodilo. Čím měla větší majetek, čím bylo více institucí pečujících o uvedené oblasti, tím měla větší možnost nabízet, ale i vnucovat svou ideologii, prosazovat kult svých mýtů.

8 8 Jen malý příklad z Vyškovska. Tak již Václav I. roku 1237 věnoval komendě Řádu německých rytířů Novosedlice (v dnešním Slavkově) Křenovice, Hodějice, Němčany, Heršpice. Samozřejmě nejen s polnostmi, ale i s nevolníky, kteří museli na tento řád dřít. Kde k těmto polím, lesům, osadám a nevolníkům králové přišli? Vydělali si je poctivě svými meči a meči svých družiníků. Na jedné straně pak nevolníky chránili před tím, aby si je nepřivlastnili sousední vládcové, na druhé straně z nevolnické práce bohatli. Feudálové světští i ti církevní. Pro neposlušné či odbojné byly zřízeny hojné mučírny, katovny a šibenice. Pak nevraťte katolíkům majetky, které si poctivě vysloužili za své služby - podporu feudalismu i pozdějších kořistnických vlád. Telefon , , , ov.vyskov@kscm.cz Pro vnitřní potřebu