COLORADO WESTERN 136. J. Kirby HANAGAN MUSÍ ZEMŘÍT

Transkript

1 1

2 COLORADO WESTERN 136 J. Kirby HANAGAN MUSÍ ZEMŘÍT 2

3 Srpen 1862 Noční vzduch byl prosycen pachem těžké, promoklé hlíny. Tam, kde tekla Bull Run, stoupaly chuchvalce mlhy za černými siluetami zmrzačených vrb. Země byla zbrázděná a rozrytá krátery po výbuších dělostřeleckých granátů. Bitva skončila. Vojáci Severu se stáhli do opevněných postavení a přenechali bitevní pole vítězné armádě Jihu... 3

4 Ben Adams, který jel po bitevním poli, zřetelně cítil spálený střelný prach. Opatrně vedl svého valacha mezi krátery, v nichž stála dešťová voda. Zvíře neklidně frkalo. Pach střelného prachu, krve a vnitřností mrtvých koní, kteří s nataženýma a ztuhlýma nohama leželi tam, kde je smetla kartáčová střelba jižanských děl, ho děsil. Přeběhlo po roztrhané a prostřílené vlajce Unie, která ležela na mokré zemi. Adams'mířil k ruinám jakéhosi statku, který byl vidět v mlze. Schlíple tam visela vlajka Konfederace. Adams sesedl a hodil uzdu seržantovi. Stáhl si klobouk do čela a zvedl si Hrnec svého šedého kabátu. Musím mluvit s generálem Leem. Mám pro něho zprávu. Stáhl si rukavice a strčil si je za opasek. Objevil se poručík. Generál právě se svým štábem probírá situaci. Teď k němu nemůžete. Zodpovím si to. Ta zpráva je důležitá. Dejte mi pozor na koně. Je mi líto, pane. Ale nemohu vás ke generálovi pustit. Adams ho tam nechal stát, rychle vešel do ruiny zakryté stanovinou a odhrnul deku ve vchodu. Důstojníci, kteří stáli u stolu, na něho pohlédli. Adams okamžitě poznal Leeho. Generálova tvář působila ve světle lampy tvrdě a napjatě. Adams sňal svůj mokrý armádní klobouk a pozdravil. Kapitán Benjamin Adams z druhého missourijského regimentu. Nesu poselství od generála Beauregarda. Za jeho zády se odhrnula deka a objevil se poručík, který ho nechtěl pustit dovnitř. V ruce držel pistoli. Pane... Lee se narovnal. To je v pořádku, poručíku. Poručík zmizel ve tmě a vchod zase zakryla deka. Lee upíral bledé oči na Adamse. Mluvte, kapitáne. Adams se váhavě rozhlédl po přítomných. Nemám před svými důstojníky žádná tajemství, řekl Lee. Prosím? Jak si přejete, pane. Zpráva, kterou posílá generál Beauregard, se týká naší práce na Západě. V úzkém, aristokratickém obličeji cuklo. Generál rychle zvedl ruku a umlčel Adamse. Omluvte mě, pánové, poznamenal. Potom se otočil k 4

5 Adamsovi. Pojďte, kapitáne! Společně vyšli ven, do mlhy, která stoupala od řeky a v níž zmizely obrysy dělostřeleckých baterií. Lee spustil deku ve vchodu. Byla zima. Adams si sňal kabát z ramen. Smím vám dát svůj kabát, pane? Je chladno. Lee mávl rukou. Proč? zeptal se. Z jeho hlasu byla cítit únava. Tento den byl dost horký, kapitáne Adamsi. V bitevní vřavě vane horký vítr. Člověk proto touží po tmě a chladu noci jako po doušku vody. Beauregard mi po vás posílá zprávu? Co je to? Adams si přehodil kabát přes rameno a dal si šavli pod paži. Varování, pane. Jeden z našich nejdůležitějších lidí na Západě chce přeběhnout k nepříteli. Unie je určitě ochotna zaplatit vysokou sumu za informace o našich plánech. To je to, čeho se generál Beauregard obává. Přikládá boji v týlu Unie velký význam. Oprávněně, zamumlal Lee. Přistoupil k dohasínajícímu ohništi a dal nad ně dlaně. Jeho tvář ozářil narudlý svit. Chladně si prohlížel Adamse. Co ten muž ví, kapitáne? Zná naše plány, pane. Mohl by změnit výsledek boje na Západě, pokud by přeběhl. A co mu za jeho zradu nabízí Sever? Lee hovořil naprosto nevzrušeně. To nevíme. Ale ta částka musí být vysoká. Lee pohlédl za Adamse, do mlhy. Dnes jsme Sever porazili. Bull Run byla tmavá od krve. Pope a jeho armáda se stáhli. Musejí být někde v té mlze. Kdybych byl silnější, pronásledoval bych ho a zničil. Bojuji proti přesile s nedostatečnými prostředky, kapitáne. Země, na které stojíme, je po tomto proklatém dni nasáklá krví statečných mužů. Naše děla odrazila kartáčovou palbou útok Severu. Dlouhé hodiny jsem slyšel sténání raněných, zatímco naše kavalerie zahnala Popeovu pěchotu do jejich vlastních dělostřeleckých postavení a potřela jejich kanonýry. Vybojovali jsme si šanci, kapitáne. Jestli teď přebrodíme Potomac a zničíme železniční most přes Susquehannu u Harrisburgu, odřízneme Sever od posil. Mezi mými důstojníky jsou muži, kteří si myslí, že válečné štěstí se teď obrátilo na naši stranu. Já tomu nevěřím. Tady na Východě sice můžeme klást odpor, ale zvítězit - zvítězit můžeme jen na Západě. A já nechci, aby tolik mužů padlo jen proto, aby si nějaký špinavý zrádce namastil kapsy. Může nám být nebezpečný, pane. Máme se pokusit s ním mluvit, 5

6 vyjednávat? Lee se rychle obrátil. V očích mu jiskřilo. My jsme Jih, odpověděl. A Jih nevyjednává se zrádci. Za zradu existuje jen jediná odměna. Zabijte toho muže. Je mi jedno, jak to uděláte, ale musíte to učinit. Adams přikývl. Nebude snadné se k němu dostat, ale můžete se spolehnout na to, že ho zneškodním. Najdeme ho, ať bude kdekoli. Máme v Arizoně spolehlivého muže, v Gila Bendu. Lee mlčky přikývl, otočil se a vykročil k ruině. Adams viděl, jak jeho vysoká postava zmizela v mlze. Chvatně přes sebe hodil kabát a vydal se ke svému koni Březen Tři jezdci, kteří stáli ve stínu několika stromů palo verde, byli pokryti bílým prachem. Pozorovali dostavníkovou stanici, na niž pražilo slunce. Koně byli unavení, měli svěšené hlavy a líně se přešlapovali v prachu. Muži pozorovali východní obzor. Odtud musel přijet dostavník. Jeho cílem byl Gila Bend, předtím však museli být na té malé stanici vyměněni koně. Muž, kterého chtěli zabít, měl jet tím dostavníkem. Prašná cesta se klikatila sluncem spálenou krajinou kolem šedých skalisek a písečných dun. Vypadalo to, jako by se všichni živí tvorové někam schovali. Jak dlouho tu ještě budeme čekat? zeptal se Clanton, chlápek s nesympatickým výrazem v obličeji, který seděl v sedle se svěšenými rameny. Ani nevytáhl cigaretu z úst, když hovořil. Počkáme, až přijede ten dostavník. A on přijede, na to se spolehni, odpověděl McLean. Oběma rukama se opřel o vyleštěnou hrušku svého sedla typu Brazos River a přivřel oči. Jeho tvář byla propadlá, ale jinak se z ní nedalo nic vyčíst. Jeho úzké rty vypadaly jako tenká jizva. Fisk, třetí z nich, vzal z hrušky sedla láhev, vytáhl zuby špunt a vyplivl ho do dlaně. Pak se napil. Otřel si kapky vody z brady a zamumlal: Chci, abychom si byli jistí, že Hanagan sedí v tom kočáru. McLean se k němu pootočil. Rukou se opíral o pažbu koltu a jízlivě se 6

7 usmíval. Jedno je jisté, prohodil. Hanagan musí dnes v noci být v Gila Bendu, protože ho tam čeká agent Severu. Musí se s ním setkat. A protože do Gila Bendu jede jenom tento dostavník, bude v něm sedět. Podáme si ho, jakmile dostavník zastaví. Ty znáš toho muže, který nám dal tip? otázal se Fisk. McLean se zamračil. Ne, neznám ho a nechci ho znát. Máme svůj úkol a jsme placení za to, abychom ho provedli. Pojedeme teď ke stanici. Tam na ten dostavník můžeme čekat taky. Až přijede, beztak tam budeme muset být. Nebude rád, až nás uvidí. Ty víš jak vypadá? zeptal se Fisk. Hm. Jako medúza. Malý, tlustý, s hlavou vtaženou mezi rameny - opravdová medúza, odpověděl McLean. Fisk se usmál. Pověsil láhev s vodou na hrušku sedla a spolu s McLeanem se vydal ke stanici. Clanton jel za nimi. Znovu si zapálil vyhaslou cigaretu. Slyšel, jak McLean řekl: Počkáme, až vyjde z dostavníku. Nejlepší bude, když budeme mít kočár pod kontrolou ze všech stran. Hanagan se nesmí dostat do stanice Wayne Holloway zastavil svého koně, když se objevily obrysy dostavníkové stanice. Vypadá to, že jsme to zvládli, bratříčku, chraplavě řekl. Sňal z hlavy stetson a oklepal si ho o kalhoty. Larry Holloway, jenž stál vedle něho, několikrát omotal konec lasa, ke kterému byli přivázaní oba osedlaní koně, kolem hrušky sedla a sňal si klobouk. Hřbetem ruky si utřel pot ze tváře. To jediné, co si teď přeju, je soudek studené vody, ve kterém bych se mohl ponořit až po krk. Zpotil jsem se tak, že jsem přilepený k sedlu jak volské oko k pánvi. Wayne Holloway si nasadil klobouk na hlavu a kopl koně do slabin. Slaný prach pokrýval jejich šaty, tváře i obočí. Trpěli žízní a rty měli opuchlé. Dva z pěti koní, které hledali, však našli a chytili. Přijeli k ohradě a u žlabu sesedli. Koně hned přišli k vodě a začali pít. Wayne si sundal klobouk, šel ke studni, vytáhl vědro s vodou a ponořil 7

8 do něho hlavu. Potom si prohrábl vlasy a počkal, až se umyje Larry. Pak pohlédl k chatě, kde stál ve stínu soudek s vodou. Ve stanici, která si ani nezasloužila jméno, seděli McLean, Fisk a Clanton spolu s šéfem stanice u stolu a hráli poker. McLean seděl zády ke stěně a měl před sebou otevřené dveře. Tiché frkání koně vzbudilo jeho pozornost. Viděl, jak na dvůr přijeli dva muži. Vedli s sebou dva koně. Počkejte! řekl McLean. Položil karty na stůl, odsunul židli a vstal. S cinkáním ostruh přišel ke dveřím a tam se zastavil. Venku pálilo slunce. Bylo jasné, že ti dva muži ho ve stínu nemohou vidět. Pozoroval, jak sesedli a napájeli koně. Krátce pohlédl na jejich ošoupané džíny a zpocené košile. Jeho pohled ulpěl na jejich revolverech. Starší z obou mužů nosil armádní kolt ráže 45, mladšímu se na levém boku houpala šestatřicítka. McLean uměl odhadnout lidi a způsob, jak ti dva nosili své zbraně, mu napověděl, že s nimi umějí zacházet. Ale nebyli to žádní ostrostřelci. To také poznal. Náhle si všiml, že starší z nich hledí na koně, tísnící se ve stínu, který v ohradě vrhala kůlna sloužící jako kovárna. Byli to koně, na kterých tam přijel on, Clanton a Fisk. Svraštil čelo. Levou rukou vytáhl nedopalek cigarety z úst, hodil ho na zem a zašlápl ho. Fisku! zvolal tiše a přesto ostře. Fisk hodil karty na stůl a vstal. Co je? Ti dva tam se zajímají o naše koně. Fisk položil ruku na hladkou kůži svého revolverového pouzdra a odepnul z kohoutku bezpečnostní poutko. Nech toho! zavrčel McLean. Hovořil tiše, aniž by pohyboval rty, takže mu rozuměli pouze muži v domě. Fisk zvedl ruku z koltu a pokrčil rameny. Sakra, to nám tak ještě chybělo. Co budeš dělat, když tu budou, až přijede dostavník? To ti řeknu, až k tomu dojde, sykl McLean. Běž zpátky a hraj dál. Wayne Holloway pohladil krk jednoho ze tří koní, silného hnědáka. Ačkoli bylo vedro, byli všichni tři koně osedlaní. Larry, tiše řekl, zatímco přejel rukou po podbřišníku, pojď sem a podívej se na to. Larry Holloway přišel od studny a utřel si ruce do modrých džínů. Tři koně - a všichni osedlaní texaským způsobem s dvojitými 8

9 podbřišníky. Larry Holloway pohlédl na podbřišníky, otočil se a chvíli pozoroval temný vchod stanice. Mohli je aspoň odsedlat. Vypadá to, že měli zatraceně napilno. Ta zvířata jsou zpocená. Nechali je napojit a pak je osedlané nahnali do ohrady. Pojď, chci se napít, než pojedeme dál. Šel ke svému koni, vytáhl ze sedlového pouzdra pušku a potom se vydal ke stanici. Ve dveřích se objevil muž. Opřel se ramenem o rám dveří a pohlédl na ně. V ústech měl nedopalek cigarety. Byl vysoký a hubený a měl pohublou tvář zarostlou strništěm. Na nohou měl džíny a holínky. Na košili měl tmavé skvrny od potu pod pažemi a nad pasem. Mastnou, koženou vestu měl rozepnutou. Po pravém boku mu visel kolt ráže 44 v prostém, ošoupaném pouzdře, které měl dvěma řemínky přivázané ke stehnu. Pažba trčela směrem od těla. Dobrý den, zamumlal Wayne, zatímco přistoupil k soudku s vodou a zvedl víko. Nabral vodu, vypláchl si ústa, odplivl si a potom se napil. Přes naběračku pozoroval muže, který na něj tak upřeně hleděl. Ve dveřích se objevil šéf stanice. Vypadá to, že za sebou máte dlouhou cestu. Honili jsme dva koně, kteří nám v noci utekli, řekl Larry Holloway. Jedeme zpátky na ranč. Nějaké novinky? Nic moc, odpověděl šéf stanice. Wayne Holloway vyplivl zbytek vody a podal naběračku Larrymu. Co je to za ty chlápky, kteří si nechali koně v ohradě? tiše se zeptal. Nevím. Tvrdí, že jedou do Gila Bendu. Chtějí si tu jenom odpočinout a pak pojedou dál. Hrál jsem s nimi hodinu poker, ale moc jsem se toho od nich nedozvěděl. Pijí mou whisky a já doufám, že zaplatí. Už tu byl dostavník? vyzvídal Wayne Holloway. Ne. Ale musí tu být každou minutu. Jsem moc rád, že mám společnost. Často se tu dlouho nikdo neukáže. Strčil si ruku pod košili a poškrábal se na hrudi. Pojďte dovnitř, pane Hollowayi. Naliju vám bourbon. A jestli máte nějaké dolary, tak se můžete přidat k pokeru. Máme sice naspěch, ale na whisky si člověk udělá čas vždycky. Wayne Holloway vešel za šéfem stanice do stinného domu. Vevnitř se rozhlédl. 9

10 Tři muži u stolu na ně pohlédli. Hollowayovy oči ještě nebyly zvyklé na šero, ale když přišel za šéfem stanice k pultu, spatřil jejich tváře -a to, co viděl, se mu nelíbilo. Cítil, že ho pozorují, když se opřel o mahagonový pult. Šéf stanice nalil z láhve bez etikety do tří sklenic. Kořalka byla průzračná jako voda. Wayne Holloway ji naráz vypil. Alkohol byl tak silný, že mu to vehnalo slzy do očí. Otřásl se. Vy nás chcete otrávit? s úsměvem se otázal, když si utíral slzy. Z čeho to je? Z petroleje? Jsou lidé, kteří to pijí rádi. Nechcete si zahrát? Musím připravit koně k přepřahání. Můžete mě v pokeru zastoupit. Wayne se otočil a změřil si ty tři muže u stolu pohledem. Proč ne? řekl. Jeden dolar ještě mám. Možná odtud odjedu se dvěma. Jeden z mužů se narovnal a zdálo se, že chce něco říct, ale zabručení jeho druha, kterého předtím Wayne viděl ve dveřích, ho umlčelo. Jenom pokrčil rameny a usmál se na Waynea. Usmíval se však pouze ústy, nikoli očima. Běž ven! řekl McLean Fiskovi panovačným tónem. Bylo vidět, že o tom nemíní diskutovat. Postarej se o naše koně. Dej jim napít. Nechci, aby se po cestě zhroutili. Fisk mlčky vstal a přenechal své místo Larrymu Hollowayovi. Potom zmizel venku. McLean míchal karty. Nijak zvlášť pečlivě. Wayne a Larry Holloway na sebe rychle pohlédli, načež se soustředili na karty. Wayne nebyl žádný karbaník, ale viděl, že figura, kterou dostal, je dobrá. Měl dvě dámy a dvě sedmy. Jako pátou kartu dostal eso. Odložil ho a koupil třetí dámu. McLeanovi se ve tváři zračilo napětí, ale Wayne Holloway měl podivný pocit, že nemyslí na karty. Olízl si oschlé rty a zatímco posunul jeden dolar doprostřed stolu, pootočil se a povytáhl si kolt, takže nyní na něj mohl snáze dosáhnout. V tom okamžiku uslyšel kroky z úzké, zastřešené verandy. Ve dveřích se objevil stín. Byl to Fisk. Oběma rukama se chytil rámu dveří, naklonil se do místnosti a řekl: Dostavník přijíždí, McLeane! Wayne viděl, jak se tvář muže naproti něj stáhla. Jeho ústa byla nyní ještě tenčí než předtím. Odložil karty, odsunul židli, vstal a šel ke dveřím. Jdu ven, řekl do nastalého ticha šéf stanice. Vyvedu koně ze stáje. Vzal z pultu pušku a šel ke dveřím. McLean zůstal na prahu a tak šéf 10

11 stanice nemohl ven. Wayne viděl pouze McLeanovu tvář. Náhle se šéf stanice prudce zastavil. Wayne viděl, jak zvedl ramena. Pak udělal krok zpět, jako by ho někdo odtáhl lasem, a Wayne tak uviděl McLeana. Wayne se díval proti slunci, ale okamžitě si všiml revolveru v McLeanově ruce. Pustil karty a pod stolem trhl rukou ke koltu. Vtom Clanton vyskočil. Dosud nehybně seděl za stolem a prohlížel si své karty, jako by ho nic jiného nezajímalo. Nyní se bleskově pohnul. Chytil stůl, nadzvedl ho a vrhl ho na Waynea Hollowaye. Wayne se zkroutil, když ho okraj desky stolu udeřil do přezky. Odhodilo ho to ke stěně a na chvíli měl vyražený dech. Pak se otočil a sevřel pažbu koltu. Clanton k němu rychle přiskočil a kopl ho do spánku. Wayne narazil hlavou do stěny a ucítil prudkou bolest. Pokusil se vstát, ale už bylo pozdě. Clanton stál široce rozkročen nad ním a mířil na něho revolverem. Wayne pustil svůj kolt na zem. Vstaň! přikázal mu Clanton a jeden krok ustoupil, aby Wayneovi udělal místo. Palcem držel natáhnutý kohoutek. Postrčil Waynea ke stěně. Fisk mířil na Larryho, který vylezl zpod rozbitého stolu. McLean vzal šéfovi stanice pušku a hodil ji na pult. Tu potřebovat nebudeš, řekl. Nechoď ven dřív, než ti řeknu. Až kočár zastaví před domem, pustím tě ven. Budeš dělat, jako by se vůbec nic nestalo. Já budu stát přede dveřmi a celou dobu ti budu mířit na záda. Když budeš rozumný, nic se ti nestane. Ale nezkoušej dát vozkovi nebo jeho průvodci znamení, jestli nechceš koupit kulku do zad. Můžeš si vybrat. Aniž by spouštěl Waynea a Larryho Hollowaye z očí, řekl Fisk: Vyřídíme je teď hned. Ušetří nám to riziko, až kočár zastaví před domem. Uděláš to, co ti řeknu, zavrčel McLean. Na to budeme mít pořád dost času, až budeme hotoví s Hanaganem. Kočár už je příliš blízko. Kočí by uslyšel výstřely a Hanagan by dnes večer byl v Gila Bendu.Mějte je pod kontrolou, ale střílejte jen, když to bude bezpodmínečně nutné. Clantone, přiveď koně dozadu do kovárny. Pak vylezeš ze zadní stěny na střechu a budeš nás odtud krýt puškou Wayne slyšel vrzání a skřípění dostavníku, který se blížil ke stanici. A 11

12 slyšel také ostré oddechování Larryho, který se zády opíral o stěnu. Larry utrpěl tržnou ránu na čele. Po spánku a líci mu na límec košile stékala krev. Wayne na něho rychle vzhlédl. Věděl, že od Larryho pomoc očekávat nemůže. McLean postrčil šéfa stanice ke dveřím. Pak Wayne uviděl kočár. Slyšel frkání koní a skřípění brzdy na železném ráfku. Když dostavník zastavil, do dveří pronikl zvířený prach. Fisk stál šikmo proti oběma bratrům. V ruce držel revolver a střídavě jím mířil na Waynea a Larryho. Jejich zbraně ležely na podlaze za Fiskem. Nikdy by nemohli být dost rychlí na to, aby ho přemohli dřív, než by vystřelil. Šéf stanice chvíli zůstal stát ve dveřích. Viděl dostavník a zpocené koně v zápřahu. Na jeho bedrech leželo velké břímě. Měl strach. Po zádech mu stékal pot. McLean do něho strčil a šéf stanice vyklopýtal ven. Vedle kočího seděl na kozlíku tlustý muž, který na kolenou držel sharpsku. To byl průvodce kočího. Kočí se opřel lokty o kolena a zvolal dolů: Vypadá to, že dnes budeme v Gila Bendu přesně. Kde jsou čerství koně? Hned je přivedu, pomalu řekl šéf stanice. Zmocnil se ho strach. Úsměv na jeho tváři působil křečovitě. Věděl, že McLean mu míří na záda. Chtěl kočího a průvodce varovat, ale na druhou stranu nechtěl zemřít. Nejistými kroky, s podlamujícími se koleny šel ke kočáru a otevřel dvířka. Ven vylezli tři pasažéři, dva muži a jedna žena, aby se protáhli. Jeden z nich vypadal jako rančer. Nebyl ozbrojený, každopádně nebylo vidět žádnou zbraň. Druhý byl malý, podsaditý chlapík v tmavém obleku a s kloboukem bowler. Jeho plochá, bledá tvář byla poseta krůpějemi potu. Sňal si klobouk, otřel si čelo a právě si chtěl očistit vnitřek klobouku. V té chvíli McLean vyšel ze stínu na slunce a pomalu se vydal k dostavníku. Ruku měl na pouzdře s koltem a mrazivě se usmíval. Nikdo si nevšiml, jak pomalu sevřel pažbu koltu. Hanagane! polohlasně řekl. Dal jste si na čas. Dlouho jsme tu na vás čekali - skoro příliš dlouho. Muž zvedl hlavu a pohlédl do McLeanových bledých očí. Jeho tvář, na níž se objevil nevěřícný úsměv, strnula, když spatřil revolver v McLeanově ruce. Vytřeštil oči a otevřel ústa. Rukou si zajel pod kabát. Bylo to marné, ale přesto se pokusil vytáhnout zbraň. Ruku měl ještě stále pod kabátem, když ho zasáhla McLeanova kulka. 12

13 Pootočil se, spadl na velké zadní kolo dostavníku a pokusil se chytit jeho loukotí. Potom však po něm sklouzl na zem. McLean se otočil a pohlédl na ozbrojeného průvodce na kozlíku. Muž na něho namířil sharpsku, ale už nestačil vypálit. Zasáhla ho totiž McLeanova kulka. Sharpska spadla na zem, muž se otočil, ztratil rovnováhu a zřítil se na oj mezi koně. Kočí seskočil z kozlíku, ale v tom okamžiku ho trefila kulka, kterou vypálil Clanton ležící na střeše kovárny. Kočí zavrávoral a skácel se na zem. Potom se odplazil pod dostavník, aby se tam skryl před kulkami. Šéf stanice a oba přeživší cestující tam strnule stáli a hleděli na McLeana, který se díval bez hnutí brvou na muže, jehož zastřelil Wayne Holloway slyšel třesk výstřelů, po nichž se rozhostilo ticho. Fisk o jeden krok ucouvl. Stále střídavě mířil na Waynea a Larryho, ale na vteřinu přece jen pohlédl jinam. Ke dveřím. Byl nervózní, protože nevěděl, co se venku stalo. McLeane! polohlasně zvolal. V tom okamžiku Wayne vyrazil. Fisk se ohlédl. Právě mířil na Larryho, takže teď se pokusil namířit na Waynea. Ale už bylo pozdě. Wayne ho strhl na převrácený a rozbitý stůl. Fisk při tom ztratil revolver. Dopadl tvrdě, ale byl houževnatý. Když viděl, jak se k němu Wayne blíží, kopl ho pravou nohou. Jeho ostruha Wayneovi roztrhla košili až po opasek. Wayne zavrávoral. Sužovala ho bolest. Viděl, jak se Fisk otočil, jak trhl rukou ke koltu, který ležel jen kousek od něj na podlaze. Zvedl ruku a sáhl si za krk, aby z pochvy, kterou měl mezi lopatkami, vytáhl nůž. Bleskově opsal rukou oblouk. Všechno nyní záviselo na jeho rychlosti. A on byl rychlý - tak rychlý, jako ještě nikdy ve svém životě. Fisk se převalil na záda, aby mohl zvednout kolt. Uviděl, jak Wayne pohnul rukou, a pokusil se odvalit, aby unikl noži a zároveň mohl vystřelit na Waynea. Nepovedlo se mu ani jedno. Když ho probodl nůž, vytřeštil oči. Přesto ještě instinktivně zmáčkl spoušť. Výstřel tou dřevěnou budovou otřásl. Kulka se zavrtala do stropu a z dírky po ní se sypal písek. 13

14 Wayne přes něj přeskočil a zvedl kolt. Pak přiběhl ke dveřím, připraven vypálit na McLeana, který musel stát vedle dostavníku. Na střeše kovárny třeskl výstřel. Wayne cítil závan po kulce, která se za ním zavrtala do stěny. Trhl sebou. McLean uslyšel ten výstřel, otočil se a na zlomek vteřiny zahlédl Waynea, než mu zase zmizel z dohledu. Zatímco Larry dovrávoral k pultu a sáhl po pušce, která ležela tam, kam ji hodil McLean, přitáhl zabiják k sobě ženu, jež stála vedle dostavníku. Jednou rukou ji držel u sebe, druhou, v níž měl revolver, prostrčil ženě podpažím a táhl ji k dostavníku. Uviděl Waynea vedle dveří, ale právě, když chtěl zmáčknout spoušť, vystřelil Clanton podruhé ze střechy kovárny. Jeho druhá kulka Waynea minula, nicméně přinutila ho krýt se. McLean sevřel rty. Dorazil k dostavníku, který ho nyní kryl. Ženu táhl za sebou. Nebránila se. Strach ji ochromil. Koně! vykřikl McLean. Otočil se a spatřil Clantona, jenž přikrčen běžel po střeše kovárny. V tom samém okamžiku třeskl výstřel v domě a Clantonovi se podlomila pravá noha. Padl na koleno, otočil se a vystřelil. Pomalu se plazil po střeše k jejímu okraji, chtěje se odtud spustit do sedla koně, který stál pod ním. S námahou se blížil k okraji střechy. McLean hleděl na dostavník. Viděl, jak se za ním něco pohnulo, a okamžitě vystřelil. Jeho kulky vytrhly dlouhé třísky z tmavě natřeného dřeva. Pak odstrčil ženu, otočil se a rozběhl se ke koním. Za dostavníkem Larry otevřel uzávěr sharpsky, vyhodil ven kouřící nábojnici a strčil dovnitř novou. Hlaveň pušky položil na podlážku kozlíku a pečlivě namířil na Clantona, jenž mezitím dorazil k okraji střechy a chtěl seskočit na koně. Když vypálil, zbraň ho udeřila do ramene. Clanton sebou trhl, zřítil se ze střechy a zůstal ležet mezi koňmi. McLean viděl, jak spadl, a slyšel žuchnuti, když tělo dopadlo do bílého písku. Přikrčen přiběhl ke svému hnědákovi a odvázal jeho uzdu. Rychle strčil holínku do třmene a chytil se hrušky sedla. Výkřikem pobídl zvíře, a to vyrazilo cvalem. Trhnutí vyneslo McLeana do sedla. Larry vyhlédl zpoza oje kočáru a spatřil McLeana, jak odjíždí cvalem od kovárny. Klekl si a namířil na něj. Když zmáčkl spoušť, sklonil se McLean doleva a hned se zase narovnal. Larry otevřel uzávěr, ale když sharpsku znovu zvedl, byl již McLean příliš daleko. 14

15 Vstal, uvolnil kohoutek sharpsky a obešel dostavník. Wayne a jeden cestující se starali o muže, kterého postřehl McLean. Ještě žil a snažil se něco říct. Pohled jeho malých, matných očí ulpěl na chlapíkovi, vedle něhož klečel Wayne Holloway. Mumlal něco, čemu nikdo nerozuměl. Když Larry dorazil k nim, muži ochable klesla hlava a v jeho očích se objevil skelný výraz. Wayne ho položil na zem a vstal. Zamyšleně pohlédl na Larryho. Pak se zeptal: Zasáhls ho? Myslím, že ano. Ale ne tak, aby nemohl odjet. Kdo to je? Wayne se otočil ke kočímu, který vylezl zpod dostavníku. Držel se za levé rameno, do kterého ho zasáhla kulka. Jeho tvář byla bledá a koutky úst mu škubaly bolestí. Kdo to je? zeptal se Wayne a bradou kývl na muže v písku. To nevím. Ani neznám jeho jméno. Všechno, co vím, je to, že si zaplatil lístek do Gila Bendu. Kde nastoupil? V Yumě. Všichni moji cestující tam nastoupili. Wayne se obrátil k druhému cestujícímu. Jel jste s ním, pane. Víte, kdo to byl? Ne. Po celou dobu neřekl ani pět slov. Vypadalo to, jako by měl nějaké problémy. Nevím, kdo to je. Měli bychom se postarat o tu dámu, kterou vrah použil jako živý štít. Muž vstal a zmizel za dostavníkem. Larry a vozka vytáhl průvodce zpod kopyt koní. McLeanova kulka ho okamžitě zabila. Wayne šel za Larrym ke studni. Larry si umyl krev ze tváře a utřel se rukávem košile. Potom se opřel o ostění studny. Čekali na něho, chtěli ho zabít. Dobře věděli, že pojede tímto dostavníkem. Neměli tu nic jiného na práci než čekat. Někdo jim dal tip - a pravděpodobně jim ten samý muž za to zaplatil. Wayne mu položil ruku na rameno, když tu se druhý cestující vynořil zpoza dostavníku a přišel k nim. Larry se odmlčel. Hleděli na toho muže. Zastavil se vedle nich, položil klobouk na ostění studny, vylil vodu z vědra, spustil ho a vytáhl čerstvou vodu. Máte přece osedlané koně tam u žlabu, řekl, když se sklonil k vědru. Proč nepronásledujete toho vraha? 15

16 Proč jste se vy nepokusil na něho střílet? opáčil Wayne. Byl jste blíž než my. Muž neodpověděl. Omyl si obličej a ruce, otočil se k nim zády a vrátil se k dostavníku. Wayne na něj hleděl. Něco na tom muži se mu nelíbilo. Neznal ho, nikdy v životě ho neviděl, a přesto ho jeho instinkt před ním varoval. Měl by si ten obličej zapamatovat. Larry řekl: Museli mít dobrý důvod pro to, aby ho zabili, když to udělali před půltuctem svědků. Wayne pohlédl na koně. Znám nejednoho muže, pro kterého je takovým důvodem pár dolarů V marshalově úřadovně panovalo takové ticho, že byl slyšet tlukot křídel můry, jež létala kolem začazeného cylindru petrolejky. Na stěnách místnosti se mihotal její obří stín. Marshal Brice Carter se zády otočil ke kamnům, když na ně postavil konvici s kávou a s hrnkem se vrátil ke stolu. Opřel se o něj a rozhlédl se. Wayne Holloway seděl v houpacím křesle u dveří. Vedle něho se Larry opíral o stěnu a žvýkal sirku. Novinář Lorne Bayley seděl napůl ve stínu u stěny a zamyšleně si otáčel dlouhý černý doutník mezi prsty. Ve svitu lampy měl hluboké stíny pod obočími, takže mu skoro nebylo vidět do očí. Kočí seděl několik kroků od něj s nataženýma nohama. Jeho kalhoty byly mastné Kabát měl jen volně přehozený a ruku měl ve smyčce. Jeho tvář byla zarudlá alkoholem, oči se mu otupěle leskly. Někdo toho muže přece musí znát, řekl Carter do nastalého ticha. Jeho vrah ho znal, prohodil Bayley a vzhlédl od svého doutníku. To lze předpokládat. Znal ho dost dobře na to, aby ho oddělal. Mohl bych někoho poslat do Yumy, aby se tam na toho muže poptal. Ale pochybuju, že ho tam někdo znal. Asi o něm v Yumě nevědí víc než my. Co mohl chtít v Gila Bendu? V cestovní tašce, kterou měl u sebe, nebylo nic kromě revolverového opasku s jednou zbraní a několika maličkostí. Ale nic, z čeho by se dalo něco o tom muži vyvodit. Kočí, který se houpal na židli, vytáhl dřívko, které žvýkal, z úst. Pod očima se mu zvýraznily vrásky. Co je v té obálce v kapse jeho kabátu, marshale? zeptal se. 16

17 V jaké obálce? Carter na něho vrhl pochybovačný pohled. Nebyl si jist, zda mu má věřit. Lékař mu teprve před dvěma hodinami vytáhl kulku z ramene, když se předtím pořádně napil, aby snesl bolest. Oči měl opilé a breptal, když hovořil. Než jsme vyjeli, viděl jsem, jak z cestovní tašky vytáhl nějakou obálku a strčil si ji do kabátu. Byla to tlustá obálka - skoro tak tlustá jako má ruka. Strčil si ji do vnitřní kapsy kabátu. Jasně si na to vzpomínám, protože jsem viděl, když si rozepínal kabát, že v něm má revolver s krátkou hlavní. Podíval jsem se mu do tašky i do kapes, ale nikde jsem žádnou obálku nenašel, opáčil Carter. Pokud se nemýlíte, Grimesi, musel mu tu obálku někdo vzít, než jsme k němu přišli. Možná už na dostavníkové stanici, když ho zastřelili. Wayne Holloway si zamyšleně omnul bradu. Tři dny staré strniště ho škrábalo. Možná to byla právě ta obálka, kvůli čemu musel zemřít. Možná se jí zmocnil jeho vrah. To ne, zamumlal opilý kočí. To bych viděl. Vrah se ho ani nedotkl. Zastřelil ho a potom se začalo střílet v domě, takže se stáhl s tou ženou. Ne, ležel jsem pod kočárem a musel bych to vidět, kdyby mrtvému něco vzal. Pak přichází v úvahu jenom jeden člověk, řekl Larry. Druhý cestující v dostavníku. Ten byl u zastřeleného nejdřív. A než jsem se k němu s Larrym dostal, měl dost času na to, aby si vzal tu obálku, marshale. Má pravdu. Wayne přikývl. Pokud tu obálku někdo má, pak jen on. Víte, jak se jmenuje, marshale? Říká si McGreedy, Rance McGreedy. Řekl mi, že přijel z Východu. Tvrdí, že zavražděného nezná. Než jsem uslyšel o té obálce, tak jsem mu to věřil. Ubytoval se v hotelu Casa Blanca. Podívám se mu na zoubek. Lorney Bayley vstal. Už musím. Mám ještě psát jeden článek. Lidé si zítra v mých novinách budou chtít přečíst, co se stalo na dostavníkové stanici. Ale ani slovo o té obálce, kterou hledáme, Bayley, zamumlal Carter. Můžete se spolehnout. Dobrou noc. Pohlédl na ně, kývl a odešel. Dveře se zavřely. V místnosti se rozhostilo mlčení. Carter hleděl na svůj hrnek. Poslouchejte, řekl a obrátil se k Larrymu. Běžte do hotelu a podívejte se, jestli tam je McGreedy. Jestli ano, tak přijďte sem. Ale udělejte to 17

18 nenápadně, Larry. Nechci tam jít sám, dokud nebudu vědět, že tam je. Nechci ho varovat. Larry si stáhl svůj tmavý texaský klobouk hlouběji do čela a bez dalších řečí odešel Venku byla tma. Z oken ven pronikalo světlo, které na ulici vytvářelo nažloutlé obdélníky. Larry zůstal stát ve stínu verandy. Vytáhl z kapsy vesty cigaretu a škrtl jí o sloupek. Jeho tvář na okamžik osvítil plamínek, pak sirku hodil na zem a zašlápl ji. Hotel Casa Blanca stál o něco dál na ulici. Larry sešel z chodníku a vydal se k verandě hotelu, na níž stálo prázdné houpací křeslo. V okénku ve dveřích se svítilo. Šedovlasý recepční zvedl hlavu, když uslyšel, že někdo vešel dovnitř. Četl noviny. Panovalo tam přítmí. Recepční zamžoural svýma krátkozrakýma očima za brýlemi. Larry přistoupil k recepčnímu pultu a odsunul si klobouk do týla. Je tu McGreedy? zeptal se. Recepční se otočil a pohlédl na háčky s klíči. Jeden byl prázdný. Na štítku nad ním bylo číslo 12. Klíč tu není, ale pan McGreedy není v hotelu. Odešel před hodinou. Od té doby jsem ho neviděl. Proč se na něho ptáte, mladý muži. Podívám se, jestli není nahoře, podotkl Larry. Než mohl recepční něco říct, byl už na schodech. Pomalu se vydal nahoru. Schodiště bylo osvětleno dvěma kerosinovými lampami, ale v chodbě, do níž ústilo, byla tma. Larry zůstal stát na nejhořejším schodu a naslouchal. Zespodu slyšel šustění novin, jinak bylo ticho. Pomalu kráčel chodbou. Zapálil sirku a posvítil se na štítky u dveří. Když se dostal k číslu jedenáct, sirku sfoukl. Číslo dvanáct musel být pokoj na konci chodby. Sáhl do kapsy vesty pro další sirku, ale vtom uslyšel nějaký zvuk a strnul. Bylo to, jako by někdo něčím škrtl o podlahu. Larry se zády přitiskl ke stěně. Jeho oči si už navykly na temnotu. To první, co uviděl, byla škvíra mezi dveřmi a rámem. V pokoji se objevil slabý svit, ale hned zase zhasl. Zřetelně byl slyšet dech nějakého člověka. 18

19 Jako by automaticky sklonil ruku, až se rukou dotkl pažby koltu. Palcem odepnul bezpečnostní poutko na kohoutku zbraně. Potom ji vytáhl a lehce ramenem strčil do dveří. Ty se pohnuly a Larry vklouzl dovnitř. Do temnoty pokoje pronikl sotva postřehnutelný svit. Muž za dveřmi si toho však všiml. Larry slyšel, jak se otočil. Podrážky jeho bot zašramotily na podlaze. Larry teď do dveří zatlačil naplno. Otevřely se. Larry vkročil do temnoty a do někoho vrazil. Instinktivně jej udeřil pažbou revolveru. Uslyšel přidušený výkřik, kletbu a potom ten muž zavrávoral. Na okamžik Larry uviděl jeho obrysy na pozadí okna. Potom ho však někdo zezadu chytil kolem krku a strhl zpět. Spolu s tím mužem narazil do zdi. Rukou bouchl do stěny a pak pustil kolt na podlahu. Larry se pokusil otočit a zasáhnout toho muže pěstmi, ale sevření krku zesilovalo při každém jeho pohybu. Lapal po dechu. Oběma rukama chytil ruku, která mu svírala hrdlo, a pokusil se ji strhnout. Náhle tlak povolil. Muž za ním ho chytil za ruce a zkroutil mu je za záda. Zmlátili ho, aniž se mohl bránit. Jeden ho držel, druhý ho bil. Když ho pustili, neměl dost sil na to, aby se udržel na nohou. Skácel se a srazil při tom židli. Pak tam ležel v temnotě. Sužovaly ho bolesti. Dýchal sípavě a ztěžka. Sténal a pokoušel se převalit. Nešlo to. Pak do něj někdo kopl a otočil ho. Převalil se na záda. Cítil na jazyku vlastní krev. Někdo škrtl sirkou a osvětlil místnost. Sklonil se k němu nějaký muž, chytil ho za vestu a zvedl ho k sobě. To není McGreedy, řekl ten hlas, chraplavý vztekem a zklamáním. Jako by skrze mlhu poznal Larry muže, který stál nad ním. V jeho očích se zračil hněv. Byl to McLean Wayne Holloway za sebou zavřel dveře kanceláře. Prsty si prohrábl vlasy, načež si nasadil klobouk a rozhlédl se. Ze saloonů se ozýval hluk hlasů a orchestrionu, na ulici však bylo liduprázdno. Fasády domů byly zality matným světlem srpku měsíce, který jim dodával stříbřitou barvu. S pocitem vnitřního neklidu, který ho nutil něco udělat, sešel z chodníku. Ve svých navažských mokasínách se v prachu pohyboval 19

20 naprosto tiše. Přešel ulici tak rychle, jak mohl, a zmizel ve stínu domů na opačné straně, kam již svit měsíce nedosáhl. Lampy před hotelem Casa Blanca se houpaly. Nebyl však sám, kdo měl zálibu v temných zákoutích. Náhle se u stěny vynořil muž a vstoupil mu do cesty. Škrtl sirkou a ve světle plamínku se objevila McGreedyho hubená tvář. Jiskřilo se mu v očích. Tentokrát u sebe měl zbraň. Kostěná pažba jeho revolveru kontrastovala s tmavou látkou jeho kalhot. Měl ji otočenou dopředu. Pustil sirku na zem a zašlápl ji. Hledáte mě? zeptal se McGreedy chladným hlasem Wayne položil ruku na revolver. Byla tma a McGreedyho siluetu viděl pouze nezřetelně. Musel být opatrný. Ano, hledám vás, odvětil. Marshal Carter chce s vámi mluvit. Zavedu vás tam. Myslíte si, že netrefím sám? jízlivě se zeptal McGreedy a vytáhl si cigaretu z úst. Tak běžte. Byl jste v hotelu? Ne. Ale viděl jsem tam jít někoho, komu jsem neviděl do tváře. Poslal jste ho tam, aby se podíval, jestli jsem ve svém pokoji? Je možné, že se tam setkal s někým, koho nečekal, příteli. Wayne přivřel oči. Opět se ho zmocnil pocit blízkého nebezpečí. Co tím chcete říct, McGreedy? To byl můj bratr. Šel do hotelu, aby se tam na vás podíval. Koho našel ve vašem pokoji? Váš bratr? McGreedymu se změnil hlas. Tak to bych na vašem místě šel do hotelu, ale ne sám. Co to má znamenat? Vyložte karty na stůl, McGreedy. Co se stalo s mým bratrem? Rychle přistoupil k McGreedymu, chytil toho muže, který byl stejně tak vysoký jako on, za límec kabátu a prudce ho přitáhl k sobě. Co je s mým bratrem? ostře se otázal. Šel do hotelu a ještě se nevrátil. McGreedy se trhnutím vyprostil z jeho sevření. Udělal krok zpět a Wayne si všiml ledového lesku hlavně koltu, který zasunul do pouzdra. 20