Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Rizika skládkování nebezpečných odpadů Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. RNDr. Jana Kotovicová, Ph.D. Vypracoval: Mikušková Monika Brno 2007

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Rizika skládkování nebezpečných odpadů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne. podpis studenta

3 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie 2007/2008 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Monika Mikušková Biotechnologie odpadů Odpadové hospodářství Název tématu: Rizika skládkování nebezpečných odpadů Rozsah práce: cca 30 stran Zásady pro vypracování: 1. Zhodnocení legislativního prostředí 2. Vyhodnocení podmínek ukládání nebezpečných odpadů na skládku 3. Identifikace možností minimalizace rizik skládkování nebezpečných odpadů Seznam odborné literatury: 1. FILIP, J., BOŽEK, F.-, KOTOVICOVÁ, J.Komunální odpad a skládkování, ES MZLU v Brně. Brno s. ISBN X 2. Normy ČSN řada : Skládkování odpadů 3. Odborné časopisy:odpady, Odpadové fórum, Alternativní energie Datum zadání bakalářské práce: listopad 2006 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2008 Monika Mikulková řešitelka bakalářské práce doc. RNDr. Jana Kotovicová, Ph.D. vedoucí bakalářské práce prof. Ing. František Toman, CSc. vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně

4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí mé bakalářské práce, paní RNDr. Janě Kotovicové, Ph.D., za její odborné a ochotné vedení při jejím vypracování. Dále chci poděkovat všem, kteří mi pomohli při realizaci této bakalářské práce, za podporu, vstřícný přístup a odborné rady.

5 ANOTACE Bakalářská práce na téma Rizika skládkování nebezpečného odpadu se zabývá problematikou legislativního zázemí a podmínkami ukládání nebezpečného odpadu na skládky. Vstup České republiky do Evropské unie znamenal zpřísnění některých nařízení a také změnu postoje některých vlastníků nebezpečného odpadu. Ikdyž je všeobecně skládkování nejvíce využívaným způsobem nakládání s odpady, v oblasti nebezpečných odpadů se stále více prosazují jiné způsoby nakládání. Celý proces skládkování nebezpečného odpadu je náročný, jak z hlediska provozu, tak i z pohledu ochrany veřejného zdraví a životního prostředí. V současnosti existují nejrůznější metody na omezení šíření nebezpečných látek do okolí. Skládkování však zůstává nejméně vhodným způsobem, jak nakládat s tímto druhem odpadu. KLÍČOVÁ SLOVA Nebezpečný odpad, skládka, skládkování, stará ekologická zátěž, rizika. ANOTTATION The Bachelor s work on topic Hazards of Danger Waste Disposal" is intent on problems of legislative touch and and conditions of the filling of danger trash on the land-fill. The enter of Czech republic into EU stand for the tightering of some rules and also change of attitudes of danger waste owners. Even if the waste disposal is generally mostly use way how to dispose of waste, there are enforced increasingly alternatives of new techniques. All the process of the waste disposal of danger waste is sophisticated how in light of running, as view of prevention general health and environment as well. Here co-exist assorted methods of limit to propagation of dangerous substances in environs. Though the waste disposal continues to be desirable way, how to treat with this type of waste. KEY WORDS Hazardous waste, dump, waste disposal, old ecological stress, hazards.

6 OBSAH I. ÚVOD...8 II.CÍL PRÁCE...9 III.NEBEZPEČNÝ ODPAD...10 IV.LEGISLATIVNÍ PROSTŘEDÍ Směrnice Rady 1999/31/ES Zákon o odpadech č. 185/ 2001 Sb Vyhláška MŽP č. 294/2005 Sb. o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu Normy ČSN řada ČSN ČSN V.PODMÍNKY SKLÁDKOVÁNÍ NEBEZPEČNÉHO ODPADU V ČR Historie skládkování NO Výstavba skládky NO Výběr lokality Podklady pro návrh skládky Dokumentace Územně plánovací řízení Stavební řízení Výstavba skládky Těsnění skládky Odvodňovací systém Odplynění skládky Vybavení skládky Monitoring Současný stav skládkování NO v ČR Podmínky ukládání nebezpečného odpadu na skládku Povinnosti při přejímání odpadu Poplatek za ukládání nebezpečného odpadu na skládky...34 VI.MINIMALIZACE RIZIK PŘI SKLÁDKOVÁNÍ NO Zabezpečení skládky Minimalizace objemu NO...37

7 2.1 Solidifikace Vliv skládkování NO na zdraví obyvatelstva...38 VII. ZÁVĚR...40 VIII.SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...41 SEZNAM TABULEK...43

8 I. ÚVOD Skládkou nebezpečného odpadu se rozumí skládka určená pro nebezpečné odpady. Pro účely evidence a ohlašování odpadů a zařízení se skládky této skupiny označují S-NO (definuje Vyhláška MŽP č. 294/2005 Sb. o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu). V České republice je v současné době v provozu dvacet osm skládek nebezpečného odpadu, přičemž ještě tento rok se bude uzavírat skládka ve Vrbičanech [8]. Jsou to především skládky, které vznikaly po roce Tento rozvoj si lze vysvětlovat především velkým rozmachem nových technologií za současného vzniku odpadu s nebezpečnými vlastnostmi. V provozu jsou stále ještě dvě skládky, jejichž rok zahájení provozu je datován před rok Konkrétně je to pak skládka v Libicích nad Vltavou (1970) a v Chlumci nad Cidlinou (1985) [8]. Tuto informaci si ale nelze vykládat tak, že v minulých letech se tento druh skládek nebudoval. V dnešní době jsou však daleko přísnější požadavky než dříve. A tak některé skládky již byly nuceny ukončit svůj provoz. V minulosti bylo skládkování ale i skladování nebezpečného odpadu řešeno velice nedbale. Do současné doby se nám tato problematika projevuje jako tzv. stará ekologická zátěž. Rizika spojená se skládkováním nebezpečného odpadu jsou především v ohrožení lidského zdraví a jednotlivých složek životního prostředí. V první řadě bychom měli předcházet vzniku této kategorie odpadu a poté se snažit o minimalizaci jeho množství, než přistoupíme k jeho skládkování. Skládkování je všeobecně v oblasti odpadového hospodářství poslední možností nakládání s odpadem. Pokud se však této variantě nemůžeme z nějakého důvodu vyhnout, je nutné dbát na platná legislativní nařízení, která vedou naše kroky tak, abychom minimalizovali nebezpečné dopady spojené s tímto způsobem nakládání s odpadem. 8

9 II. CÍL PRÁCE Cílem mé bakalářské práce je literární zpracování tématu rizika skládkování nebezpečného odpadu. Mým úkolem bylo zhodnocení legislativního prostředí, současného stavu ukládání nebezpečného odpadu a identifikace minimalizace rizik při skládkování nebezpečného odpadu. V první části jsem stručně definovala nebezpečný odpad a jeho vlastnosti. Také jsem popsala historickou stránku problematiky, se zaměřením na staré ekologické zátěže. Součástí mé práce je výstavba skládky a jednoduché návrhy, jak docílit bezpečnějšího skládkování v oblasti nebezpečných odpadů. V závěru pak shrnuji všechny informace a vyhodnocuji celkový stav skládkování nebezpečného odpadu. Informace v celé práci jsou citovány v kapitole seznam použité literatury. 9

10 III. NEBEZPEČNÝ ODPAD Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje, má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Nebezpečný odpad (NO) je dle zákona o odpadech definován jako odpad uvedený v Seznamu nebezpečných odpadů, který nalezneme ve Vyhlášce č. 381/2001 Sb. a jakýkoliv jiný odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 k zákonu o odpadech. Nebezpečný odpad je v Katalogu odpadů označen *. Jako nebezpečný odpad musíme zařadit i ostatní odpad (OO), který je smíšen nebo znečištěn některou ze složek uvedených v Seznamu složek, které činí odpad nebezpečným, uvedeném v příloze č.5 k zákonu o odpadech, nebo smíšen či znečištěn některým z odpadů uvedených v Seznamu nebezpečných odpadů uvedeném ve Vyhlášce č. 381/2001 Sb. Seznam nebezpečných vlastností : Tab.1 Označení nebezpečných vlastností odpadu Zn. Nebezpečná vlastnost H1 Výbušnost H2 Oxidační schopnost H3 A Vysoká hořlavost H3 B Hořlavost H4 Dráždivost H5 Škodlivost zdraví H6 Toxicita H7 Karcinogenita H8 Žíravost H9 Infekčnost H10 Teratogenita H11 Mutagenita H12 Schopnost uvolňovat vysoce toxické nebo toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami H13 Schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí při nebo po odstraňování H14 Ekotoxicita Zdroj: Vyhláška č. 381/2001 Sb. V příloze č. 1 jsou uvedeny definice nebezpečných vlastností odpadů a kritéria hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. 10

11 IV. LEGISLATIVNÍ PROSTŘEDÍ S postupným rozvojem společnosti roste i produkce nebezpečných odpadů, která může způsobit řadu problémů, jak s ochranou veřejného zdraví tak i jednotlivých složek životního prostředí. V posledních letech tak vzrůstal tlak na zákonodárce, aby vytvořili taková pravidla, která ujasní ale i usnadní nakládání s těmito odpady. I když jiné státy měli svou odpadovou legislativu již v 70. letech, Česká republika má svůj zákon o odpadech teprve od roku Tento zákon byl v roce 2001 novelizován a i po dalších změnách se jím řídíme do dnes. Po vstupu do Evropské unie se Česká republika musí řídit i evropskou legislativou. Pro sledovanou problematiku je cílová především směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkování odpadů, která je do české legislativy implementována prostřednictvím zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. a vyhlášky MŽP č. 294/2005 Sb. o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu. Pokud se budeme zajímat o technické parametry, které musejí být splněny v oblasti skládkování nebezpečného odpadu, budeme mluvit o Normách ČSN Směrnice Rady 1999/31/ES Cílem této směrnice je stanovit pomocí přísných technických a provozních požadavků na odpady a skládky opatření, postupy a návody pro předcházení nebo maximální omezení negativních účinků skládkování odpadů na životní prostředí, a zejména znečištění povrchových vod, podzemních vod, půdy a ovzduší a také globální účinky včetně skleníkového efektu jakož i veškerá z toho plynoucí rizika ohrožení lidského zdraví a to v průběhu celého životního cyklu skládky. Terminologie: skládkou se rozumí místo pro odstraňování odpadů pomocí jejich povrchového nebo podpovrchového ukládání, včetně: - vlastní skládky (tj. skládky, kde původce sám odstraňuje odpady v místě jejich vzniku) 11

12 dočasné skládky (tj. na dobu delší než jeden rok), používané pro dočasné skladování odpadů s výjimkou: zařízení, kde jsou odpady složeny za účelem jejich přípravy k další přepravě s cílem jejich využití, úpravy nebo odstranění na jiném místě a skladování odpadů před využitím nebo úpravou po dobu obvykle kratší než tři roky nebo skladování odpadů po dobu kratší než jeden rok, předcházející jejich odstranění; Stanoviska směrnice: Členské státy použijí tuto směrnici na veškeré skládky. Členské státy přijmou taková opatření, aby na skládky nebyly přijímány tyto odpady: kapalné odpady; odpady, které jsou v podmínkách skládky výbušné, žíravé, oxidující, vysoce hořlavé nebo hořlavé v souladu s definicemi přílohy III směrnice 91/689/EHS; nemocniční odpad a jiné klinické odpady pocházející z léčebných nebo veterinárních zařízení a které jsou infekční podle definice (charakteristika H9 podle přílohy III) ve směrnici 91/689/EHS, jakož i odpady spadající do kategorie 14 (přílohy IA) téže směrnice; celé použité pneumatiky kromě pneumatik používaných jako surovina; drcené použité pneumatiky; jakýkoli jiný druh odpadu neodpovídající kritériím pro přijetí na skládku definovaným v příloze II. Je zakázáno ředit nebo mísit odpady pouze za účelem splnění kritérií pro přijímání na skládku. 12

13 Členské státy přijmou opatření, aby: - odpady byly ukládány na skládku pouze po předchozí úpravě. Toto ustanovení nelze vztahovat na odpady, u nichž taková úprava nepřispívá k naplnění cílů této směrnice stanovených v článku 1 tím, že by došlo ke snížení množství odpadů nebo rizika pro zdraví lidí nebo životní prostředí, - na skládky nebezpečných odpadů byly odesílány pouze nebezpečné odpady odpovídající kritériím stanoveným v souladu s přílohou II této směrnice. Během provozu členské státy dbají, aby postupy používané při kontrolách a monitorování splňovaly alespoň následující požadavky: během provozu skládky zajišťuje provozovatel program kontroly a monitorování specifikovaný v příloze III; provozovatel oznámí příslušnému orgánu nepříznivé účinky na životní prostředí zjištěné při kontrolách a monitorování a řídí se rozhodnutím příslušného orgánu, pokud jde o povahu a harmonogram nápravných opatření, která mají být přijata. Tato opatření se provádějí na náklady provozovatele. Podle harmonogramu stanoveného příslušným orgánem, minimálně však jednou ročně, předloží provozovatel příslušným orgánům na základě získaných údajů zprávu o veškerých výsledcích monitorování s cílem prokázat dodržování podmínek povolení a zlepšení znalostí o chování odpadů na skládkách. 2. Zákon o odpadech č. 185/ 2001 Sb. Tento zákon stanovuje pravidla pro předcházení vzniku opadů a pro nakládání s nimi při dodržování ochrany životního prostředí, ochrany zdraví člověka a trvale udržitelného rozvoje i práva a povinnosti právnických a fyzických osob v oblasti odpadového hospodářství a působnost orgánů veřejné správy. Zákon definuje skládku odpadů jako technické zařízení určené k odstraňování odpadů jejich trvalým a řízeným uložením na zemi nebo do země. 13

14 Zákon stanovuje povinnosti při nakládáni s odpadem: Každý má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti; odpady jejichž vzniku nelze zabránit, musí být využity, případně odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí a který je v souladu s tímto zákonem. Právnická osoba a fyzika osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí výrobky, je povinna tyto výrobky vyrábět tak, aby omezila vznik nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, zejména pak nebezpečných odpadů. Ředění nebo míšení odpadů za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí na skládky a míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady je zakázáno.ve výjimečných případech je však tento druh míšení možné povolit, ale jen pouze se souhlasem krajského úřadu příslušného podle místa nakládáni s tímto odpadem. Pokud již došlo ke smíšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, musí být provedeno jejich roztřídění, je-li to technici a ekonomicky proveditelné, a je-li to nezbytné pro zajištění ochrany životního prostředí a zdraví lidu. Tato povinnost se nevztahuje na míšení nebezpečných odpadů, pro které je vydán souhlas krajského úřadu podle předchozího odstavce. Ustanovení tohoto zákona: Souhlas k provozování skládek nebezpečných odpadů se uděluje na dobu určitou, nevýše na čtyři roky. Dobu platnosti souhlasu krajský úřad proslouží na základě žádosti provozovatele skládky nebezpečných odpadů vždy nejvýš na další čtyři roky, pokud jsou splněny podmínky a plněny povinnosti při provozování skládky stanovené tímto zákonem a prováděcím právním předpisem. S nebezpečným odpadem může původce nakládat pouze na základě souhlasu věcně a místně příslušného orgánu státní správy, s navazujícími změnami v kompetencích, pokud na tuto činnost již nemá souhlas k provozování zařízení. 14

15 Provozovatel zařízení k odstraňování odpadů je povinen: ustanovit odpadového hospodáře, zveřejnit seznam odpadů, k jejichž odstraňování je oprávněn, provozovat zařízení k odstraňování odpadů v souladu s jeho schválený provozním řádem, zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem, vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi, ohlašovat odpady a zasílat příslušnému správnímu úřadu další údaje v rozsahu stanoveném tímto zákonem prováděcím právní předpisem včetně evidencí a ohlašování PCB a zařízení obsahující PCB a podléhající evidenci. tuto evidenci archivovat po dobu stanovenou tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem, odstranit odpady v mimořádných případech na základě rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností, je-li to nezbytné z hlediska ochrany životního prostředí a pokud je to pro provozovatele technicky možné, umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení, na vyžádání předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpady, ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů a nakládat s nimi podle jejich skutečných vlastností, oznámit bez zbytečného odkladu příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nepříznivé vlivy nakládání s odpady na zdraví lidí nebo životního prostředí, které jsou v rozporu s vlivy očekávanými nebo popsanými v provozním řádu zařízení, nebo vlivy, které překračují stanovené limitní hodnoty. Provozovatel skládky odpadů je dále povinen: před zahájením provozu skládky prokázat, že nemá dluhy vůči místně příslušnému finančnímu úřadu a zřídil zvláštní účet podle 50 při 15

16 provozování skládky vytvářet a vést finanční rezervu na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu v rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcími právními předpisy, zabezpečit po ukončení provozu skládky její asanaci, rekultivaci a následnou péči a zamezit negativnímu vlivu skládky na životní prostředí; tyto činnosti zajišťovat z vlastních prostředků a prostředků finanční rezervy po dobu nejméně 30 let, vybírat poplatky za uložení odpadů na skládku, odvádět je příjemci poplatku a informovat příjemce poplatku o dlužných poplatnících, archivovat evidenci uložených odpadů po celou dobu provozu skládky a následné péče o skládku. Umístění a technické provedení skládky odpadů musí zajistit ochranu životního prostředí po celou dobu provozu skládky i po jejich ukončení a podmínky pro rekultivaci skládky a následné využití skládkového prostoru v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací. Odpady lze ukládat pouze na skládky, které svým technickým provedením splňují požadavky pro ukládání těchto odpadů. Rozhodujícím hlediskem pro ukládání odpadů na skládky je jejich složení, mísitelnost, nebezpečné vlastnosti a obsah škodlivých látek ve vodném výluhu. Na skládky je zakázáno ukládat odpady stanovené prováděcím právní předpisem, odpady, které mohou mít při jejich smíšení negativní vliv na životní prostředí, a neupravené odpady, s výjimkou odpadů stanovených prováděcím právním předpisem, a odpadů, u nichž ani úpravou nelze dosáhnout snížení jejich objemu nebo odstranění jejich nebezpečných vlastností. Balení nebezpečných odpadů se řídí přiměřeně zvláštními právními předpisy. Původce a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečnými odpady, jsou povinni zajistit, aby nebezpečné odpady byly označeny následujícím způsobem: a) odpady s nebezpečnou vlastností uvedenou v příloze č. 2 k tomuto zákonu pod označením kódem H1, H2, H3, H6, H8, H9 a H14 grafickým symbolem podle zvláštního právního předpisu, b) nebezpečné odpady jiné než uvedené pod písmenem a) nápisem "nebezpečný odpad". 16

17 Původce a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečným odpadem, jsou povinni zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a místa nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem vybavit. Ministerstvo stanoví vyhláškou obsah identifikačního listu nebezpečného odpadu. 3. Vyhláška MŽP č. 294/2005 Sb. o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu. Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a v souladu s nimi upravuje: technické požadavky na skládky odpadů (dále jen skládky ) a podmínky jejich provozování, seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku, případně které lze ukládat na skládku pouze za určitých podmínek, způsob hodnocení odpadů podle vyluhovatelnosti a mísitelnosti a způsob prokazování přijatelnosti odpadu do zařízení k využívání a odstraňování odpadů, technické požadavky pro nakládání s odpady vzniklými při spalování nebezpečných odpadů, požadavky na ukládání odpadů z azbestu na skládky, požadavky na ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky, způsob vytváření a čerpání finanční rezervy, obsah plánu úprav skládky, technické požadavky a podmínky pro využívání odpadů na povrchu terénu. Na skládky odpadů se odpady ukládají tak, aby nemohlo dojít k nežádoucí vzájemné reakci za vzniku škodlivých látek, narušení těsnosti, k nežádoucím deformacím nebo k narušení stability a konstrukce skládky. 17

18 Technické požadavky na nakládání s odpady nebezpečných odpadů: vzniklými při spalování Popílky ze spaloven nebezpečných odpadů lze ukládat pouze v odděleném sektoru skládky po jejich předchozí úpravě stabilizací některým z postupů uvedených v příloze č. 6. Technické požadavky na ukládání odpadů upravených stabilizací na skládky: Nebezpečné odpady, upravené stabilizací podle 4 odst. 7 písm. b), mohou být ukládány na skládkách skupiny S-ostatní odpad až po ukončení technologického procesu stabilizace a dosažení nejvýše přípustných hodnot výluhu odpadu stanovené výluhové třídy. Způsob hodnocení odpadů upravených stabilizací před jejich uložením na skládku je stanoven v příloze č. 7. Způsob prokazování splnění kritérií pro přijetí odpadů do zařízení podle 2 písm. o) a postup provozovatele zařízení při přejímce odpadů do zařízení je stanoven v příloze č. 1. Odpady, které mohou být přijímány od nepodnikajících fyzických osob na skládky bez zkoušek, je-li jejich seznam součástí schváleného provozního řádu zařízení, jsou uvedeny v příloze č. 8. Analytické metody, ekotoxikologické a mikrobiologické testy pro stanovení ukazatelů přijatelnosti odpadů do zařízení jsou uvedeny v příloze č. 12, s výjimkou metod pro stanovení kritických ukazatelů, které nejsou stanoveny v přílohách č. 2 a 4. Přijatelnost odpadů na skládky se prokazuje splněním podmínek a kritérií stanovených pro jednotlivé skupiny skládek v 3 odst. 2 a v příloze č Normy ČSN řada Je-li naším cílem splnit technické požadavky na skládky nebezpečného odpadu včetně všech dalších podmínek týkajících se především jeho technického zabezpečení, umístění a monitoringu během provozu zařízení, musíme se řídit Normami ČSN řady

19 4.1 ČSN Předmět normy: Tato norma stanoví základní podmínky pro navrhování a výstavbu povrchových skládek odpadů. Dále uvádí zásady pro provozování těchto skládek. Sládkován může být pouze odpad, který nelze za současné technické a ekonomické úrovně využít nebo zneškodnit jiným vhodnějším způsobem Ukládání odpadu na skládky musí být provedeno tak, aby nemohlo dojít k jejich nežádoucímu úniku a následně k jejich nežádoucí vzájemné reakci za vzniku škodlivých látek, ani k narušení stability, těsnosti a konstrukce skládky. Další části normy se zabývají podklady, které jsou důležité pro plánování výstavby skládky, technické parametry pro její umístění, těsnění, odvodnění, vybavení, monitorování, uzavření, rekultivace a následného využití území. Neméně významnou částí je také provozní řád, jehož obsah stanoví Nařízení vlády ČR č. 513/ 1992 Sb. Umístění skládky musí být v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací. Součástí dokumentace musí být i návrh pásma hygienické ochrany. 4.2 ČSN Předmět normy: Tato norma stanoví základní podmínky pro sledování (monitorování) provozu skládek odpadu provozovaných i uzavřených z hlediska vlivu na okolní prostředí a chování jednotlivých částí skládky, a z hlediska bezpečnosti a funkční spolehlivosti jednotlivých konstrukčních prvků skládky. Každá skládka je vybavena monitorovacím systémem, jehož rozsah se stanoví podle stupně rizika ovlivnění okolního prostředí. Každá skládka je monitorována po celou dobu skládkování s dále ve stádiu následné péče po jejím uzavření. Norma dále zpracovává přesný program kontroly a monitorování skládky. Program kontroly a monitorování obsahuje zejména: a. sledování jakosti a množství průsakových vod b. sledování podzemních a povrchových vod v okolí skládky c. sledování tělesa skládky a jeho podloží 19

20 d. kontrolu souladu přijímání odpadu s kritérii stanovenými pro dotyčnou skupinu skládek e. kontrolu funkčnosti všech opatření určených k ochraně životního prostředí f. kontrolu plnění podmínek stanovených v povolení skládky Součástí normy je upřesnění podmínek jednotlivých bodu. Jako je například četnost sbírání dat pro následné vyhodnocení stavu skládky. Použité metody a přesnost měření musí být předepsána v programu kontroly a monitorování a v provozním řádu skládky. Metody i přesnost měření musí odpovídat hodnocení sledovaného jevu. Výsledky provedených měření a provozování na monitorovacích zařízeních všech druhů se zaznamenávají do provozního denníku. Přehled dalších norem: CSN Skládkování odpadu - Těsnění skládek Norma platí pro navrhování, výstavbu a kontrolu těsnících systému skládek odpadu, při výstavbě nových skládek, jejich provozu i při jejich uzavírání a rekultivaci. Pro návrh těsnícího systému norma stanoví vhodné materiály nebo jejich kombinace i parametry. Doporučuje vhodné technologické postupy a rozsah i metody kontroly zhotoveného těsnění. Neplatí pro podzemní skládky, těsněné nádrže na jiný než odpad pevné konzistence a pro skládky nebo úložiště radioaktivních odpadu. Některá ustanovení této normy lze však pro tyto konstrukce použít. CSN Skládkování odpadu - Nakládání s průsakovými vodami ze skládek Tato norma platí pro soustřeďování, odvádění, shromaždování a kontrolu jakosti průsakových vod ze skládek odpadu a pro konstrukce zajištující tyto činnosti. Stanovuje vhodné materiály, jejich kombinace i parametry těchto materiálů pro návrh drenážních systémů skládky, kontrolních nádrží a jímek průsakových vod. Neplatí však pro úpravu a čištění průsakových vod. CSN Skládkování odpadu - Odplynění skládek Norma stanovuje zásady pro navrhování, výstavbu, zkoušení a provoz souboru plynového zařízení povrchových skládek odpadu, v nichž se tvoří skládkový plyn. Současně uvádí vlastnosti skládkového plynu. 20

21 CSN Skládkování odpadu - Uzavírání a rekultivace skládek Tato norma stanoví základní podmínky pro uzavírání a rekultivaci tělesa skládek, jejichž technické provedení odpovídá CSN TNO Skládkování odpadu - Provozní řád skládek Tato norma stanoví základní podmínky pro sestavování provozních řádu provozovaných i uzavřených skládek odpadu. Neobsahuje ustanovení pro provoz skládek za mimořádných podmínek. 21

22 V. PODMÍNKY SKLÁDKOVÁÍ NEBEZPEČNÉHO ODPADU V ČR I když je v současné době vyvíjen tlak na veřejnost ze strany zákonodárců i odborníků, patří všeobecně skládkování stále k nejvíce využívanému způsobu nakládání s odpadem. Je to hlavně způsobeno pohodlností vlastníka odpadu a ekonomickou výhodností. Výhodou skládkování je jednoduchá obslužnost a tím i nižší nároky na technické zázemí spojené s nižšími náklady na samotný provoz. Je nezbytné si uvědomit, že skládkování odpadu je zbytečným plýtváním cenných surovin, které je pak nutno vytěžit se značnými ekologickými dopady na životní prostředí. 1. Historie skládkování NO Hledáme-li odpověď na otázku, kdy se začal objevovat odpad ohrožující lidské životy, musíme jít do minulosti, do doby spojené s procesem urbanizace [7]. V minulých letech, a to především před rokem 1989, byla představa o ukládání odpadu na skládky poněkud jednoduší než v současné době. Evidence o skládkování téměř neexistovala, nebo v ní byly uváděny zkreslené údaje. Prakticky každý větší podnik nebo zemědělské družstvo mělo svůj prostor, na kterém odkládalo svůj nepotřebný, mnohdy zdraví nebezpečný odpad. Tato území byla většinou umísťována za obcemi, především na místech, která neměla vyhovující podmínky pro ukládání takovéhoto druhu odpadu. Příkladem je obec Jetřichov v okrese Náchod, kde byly do lesních lagun vylívány zbytky pesticidů, ředidel, mořidel a odhazovány plastové obaly od těchto přípravků dlouhá léta bez velkého povšimnutí. Snad to bylo způsobeno jednodušším myšlením nebo bezohledností místních obyvatel. Tento problém vznikal především v 70. letech 20. století v době industrializace. V současnosti hovoříme o tzv. staré ekologické zátěži. Pojem staré zátěže či ekologické zátěže se chápe ve smyslu škod, které z nich vznikají, a za které by se měly považovat takové obsahy a podmínky výskytu a migrace nežádoucích látek, včetně změněných vlastností vod, hornin, ovzduší, odpadů a výrobků, které svojí přítomností či svými vlastnostmi a projevy v zájmovém území způsobují či mohou v reálném čase způsobit 22

23 nežádoucí ekologickou újmu (definuje zákon č. 17/1992 Sb., ve znění zak. č. 100/2001 Sb., o životním prostředí) a tím způsobit i nepřiměřené ekonomické škody [1]. V roce 1991, v době vzniku prvního zákona o odpadech, existoval v tehdejší ČR minimální počet skládek, které by alespoň přibližně vyhovovaly současným požadavkům na jejich lokalizaci, vybavení těsnícími prvky, zajištěním odpadních vod, monitoringu, vážení odpadů, evidenci a všemu ostatnímu, co dnes považujeme za samozřejmost [6]. Během času v různých civilizačních etapách vývoje lidské společnosti se vytvářely určité zásady týkající se odstraňování a omezování vlivu tehdejších nebezpečných odpadů [7]. S vývojem skládkování je úzce spjat i vývoj odpadové legislativy. Proto rok 1991 můžeme považovat za zlomový. Dne byl přijat pro Českou republiku první zákon o odpadech. Tímto legislativní předpisem se odstartovalo postupné zlepšování stavu skládkování. Zákon prošel postupně několika novelizacemi zákon č. 238/91 o odpadech ze dne , zákon č. 125/97Sb. o odpadech ze dne , zákon č.185/2001sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů ze dne , zákon č. 188/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů ze dne a zákon č. 7/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů ze dne a navazující vyhlášky, zejména vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady. Od je na scéně zákon č. 34/2008Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 o odpadech a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů. 2. Výstavba skládky NO Celý proces plánování a samotné výstavby skládky lze rozdělit do několika etap: b. Výběr lokality c. Podklady pro návrh skládky d. Dokumentace e. Výstavba 23

24 2.1. Výběr lokality Než se začne skládka projektovat je nejdůležitější výběr lokality. Při výběru lokality sledujeme kritéria pro jednotlivá území, která vylučují výstavbu skládky. Vylučujícími kritérii pro umístění skládky jsou: a. Územní pásma hygienické ochrany 1. stupně podzemních a povrchových zdrojů pitné vody, léčivé vody a minerální vody a též objektů hygienicky chráněných. b. Území národních přírodních rezervací a památek. c. Ochranná pásma letišť, dálkových produktovodů, telekomunikačních sítí (např. ochranná pásma komunikací činí m). d. Území s výskytem intenzivních svahových pohybů. Podmíněně vylučujícími kritérii jsou: 1. Územní pásma hygienické ochrany 2. stupně podzemních a povrchových zdrojů pitné vody, léčivé vody a minerální vody a též objektů hygienicky chráněných a území chráněných oblastí přirozené akumulace vod. 2. Území národních parků, CHKO, území chráněných ložisek nerostných surovin. 3. Územní celky, kde cestovní ruch a rekreace jsou rozhodujícím faktorem využití. 4. Území s nepříznivými inženýrsko-geologickými podmínkami z hlediska svahových pohybů nebo poddolování, zkrasovění či eroze, s neúnosnou popř. silně stlačitelnou základovou půdou, zátopová území, zaplavovaná při průchodu 100leté vody [1]. Při výběru správné plochy je důležité si na mapách, většinou o měřítku 1: , vymezit lokality, které odpovídají vylučujícím nebo podmíněně vylučujícím kritériím. Poté se vybírají lokality, které nejsou vhodné z dalších hledisek, jako jsou například hodnotné zemědělské a lesnické půdní fondy, ekologické hodnotné ekosystémy apod.. Až u zbylých ploch je možné uvažovat o umístění skládky. U skládek nebezpečného odpadu se odborníci shodují v tom, že by se neměl předepisovat jejich objem, ale měly by se umisťovat co nejblíže těžišti produkce 24

25 nebezpečných odpadů, i za cenu výstavby více menších skládek. V každém případě respektovat individuální charakter nebezpečného odpadu, neboť tím se minimalizují investiční i provozní náklady. Škodlivé látky by měly být v největší koncentraci a co nejméně znečištěny jinými látkami, aby je bylo možno případně využít jako druhotné suroviny [1]. Obecně lze tedy říci, že se vybírají taková místa, která jsou neplodná, zdevastovaná a daleko od hustě osídlených míst. Norma ČSN říká : Vzdálenost skládek od trvale obydlených objektů, nemocnic, objektů občanské vybavenosti a rekreačních objektů se doporučuje nejméně 500 m, je však třeba ji individuálně posoudit. Přitom je nutno přihlížet ke směru převládajících větrů a vzájemnému umístění skládky a posuzovaných objektů v terénu Podklady pro návrh skládky Podle normy ČSN musí být rozsah podkladů a požadovaná úroveň zpracování průzkumu závislé na účelu zpracovávané dokumentace, druhu skládky a potencionálním vlivu skládky na životní prostředí. Hlavními podklady, kromě územně plánovací dokumentace, jsou: 1. Výsledky hydrobiologického a inženýrsko-geologického průzkumu zde se nesmí opomenout uvést návrh monitorovacího systému skládky, posouzení stability území a zároveň podloží a také prognózu možných důsledků havárie. 2. Mapové a geodetické podklady ty zahrnují vodohospodářskou mapu v měřítku 1:50 000, výškopisy a polohopisy v měřítku 1:1000 a geologické a víceúčelové mapy. 3. Klimatické a hydrologické údaje průměrný roční srážkový úhrn, údaje o přívalových deších, území dílčího povodí, směr a síla převládajících větrů 4. Údaje o pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů 5. Údaje o ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů a přírodních minerálních stolních vod 6. Údaje o existenci inženýrských sítí a jejich ochranných pásmech 25

26 7. Údaje o zvláště chráněných územích a kulturních památkách 8. Výsledky hodnocení vlivu na životní prostředí, pokud toto hodnocení vyplívá ze zákona. 9. Základní údaje o druhu a množství ukládaného odpadu 2.3. Dokumentace Skládka, jako každá jiná stavba, se musí projednat v územně plánovací a stavebním řízení se všemi orgány, organizacemi i jednotlivci, kterých se uvažovaná stavba dotýká [1] Územně plánovací řízení Na základě podkladů pro návrh stavby skládky se prvně zpracovává územně plánovací dokumentace. Výsledkem celého procesu je pak územní rozhodnutí, kterým stavební úřad vymezuje území pro skládku. V rámci řízení posuzuje příslušný stavební úřad vliv stavby skládky na životní prostředí, budoucí možné nepříznivé vlivy na zdraví obyvatelstva a stanovuje podmínky k ochraně veřejných zájmů Stavební řízení Navazuje na územně plánovací řízení. Výsledkem stavebního řízení je stavební povolení. Procesu se účastní stavebník, osoby, které mají vlastnická nebo jiná práva k pozemku, na němž má skládka stát, osoby, které mají vlastnická nebo jiná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich a další osoby, kterým to přiznává zákon, jako je zákon o ochraně přírody a krajiny. Ve stavebním řízení přezkoumá stavební úřad, zda dokumentace splňuje podmínky územního rozhodnutí, je úplná a odpovídá obecně technickým požadavkům na výstavbu, ale především, zda splňuje požadavky veřejných zájmů, ochrnu životního prostředí, zdraví a života [1]. Součástí stavební dokumentace je projekt. Podle stavebního zákona musí projekt obsahovat: 1. Souhrnná průvodní zpráva obsahuje základní identifikační údaje, charakteristiku stavby, přehled účastníků stavebního řízení atd. 2. Souhrnná technická zpráva urbanistické a stavební řešení skládky, těsnění skládky, jímání a akumulace průsakových vod atd. 26

27 3. Celková situace skládky v měřítku 1: Koordinační výkres skládky inženýrské sítě 5. Stavební výkresy pozemních a inženýrských objektů včetně jejich vybavení. Před tím než stavební úřad vydá stavební povolení se v určitých případech zabývá posouzením vlivu skládky na životní prostředí a podle zákona č. 100/2001 Sb. o posouzení vlivů na životní prostředí. Případy které si toto posouzení vyžaduje jsou především zařízení pro nakládání s nebezpečnými odpady Výstavba skládky Skládka je stavba určená k trvalému nebo dočasnému uložení předepsaných druhů odpadů za daných technických a provozních podmínek [2]. Součást skládky tvoří těleso skládky, což jsou konstrukční vrstvy skládky včetně uloženého odpadu. Těleso skládky je umístěno v místě skládky. Mimo tělesa jsou jeho součástí taky objekty pro manipulaci s odpady, průsakovými vodami a skládkovým plynem. Při výstavbě skládky se řeší tyto základní technické body: 1. těsnění skládky 2. odvodňovací systém 3. odplynění skládky 4. provozně technické zařízení 5. monitorovací zařízení Těsnění skládky Těsnění skládky má sloužit k ochraně okolí, do kterého by mohly unikat škodliviny vznikající v tělese skládky. Mělo by také zabraňovat pronikání podzemní vody, různých drobných živočichů a jiných nežádoucích elementů. Toho se dosahuje pomocí těsnícího systému, což je soubor těsnících vrstev a jejich mechanická ochrana. Skládky nebezpečného odpadu musí mít nejméně jednu těsnící vrstvu. Vlastnosti těsnících materiálů musí být takové, aby jejich celistvost a funkci nenarušilo sedání skládky a jejího podloží, účinky vnitřních a povrchových vod, povětrnostní vlivy, činnost živočichů, člověka a rostlin [1]. 27

28 Těsnění se může provádět jak plošné tak i svislé. Pro plošné těsnící systémy se používají tyto materiály: 1. přírodní nebo upravené zeminy 2. fólie 3. jiné vhodné materiály (rohože s bentonitovou nebo obdobnou výplní, asfaltové nebo asfaltobetonové těsnění, betonové těsnění, aj.) Pro svislá těsnění se používají. 1. hloubené nebo vrtané podzemní stěny (výplň jílová nebo jílovocementová, betonová, jiná samotvrdnoucí směs, fólie, štětová stěna) 2. stěny vytvořené injektáží nebo tryskovou injektáží Následující tabulka uvádí použitelnost umělých těsnících systémů, popřípadě jejich povinnou kombinaci, jak vyplývá z ČSN Tab. 2 Technický těsnící systém (bariéra) Skup. Skládky Druh tech. bariéry Vlastnosti geologické bariéry 0,6 zemní o k f m.s -1 S-IO fólie min. 1,5mm tloušťky nevyžadují se S-OO S-NO Zemina jiný těsnící prvek podob. vlastností 0,6 zemní o k f m.s -1 3 m hornin o k f m.s -1 fólie min. 1,5mm tloušťky nebo jiný těsnící prvek podob. vlastností 30 m hornin o k f m.s -1 kombinace zemní bariéry s fólií nebo nevyžaduje se jiným těsn. prvkem 1 m zemní o k f m.s -1 a fólie min. 2 mm tloušťky 30 m hornin o k f m.s -1 kombinace jiných těsn. prvků (min. dvou) typy zemin používaných jako těsnící jsou uvedené v ČSN musí být jemnozrnná určí se půdně-mechanickým rozborem podle ČSN musí zemina splňovat tyto požadavky: 1. obsah organických látek nepřesahuje 5 % hm., 28 Zdroj: ČSN

29 2. mez tekutosti nedosahuje 50 % 3. vlhkost zeminy při ukládání do konstrukce se nesmí lišit o více než 2% nad o více než 3% pod optimální hranicí vlhkosti stanovené Prostorovou zkouškou 4. míra zhutnění minimálně 95 % Fóliové těsnění (ČSN ) - používá se především polyetylenové fólie vysoké hustoty - tloušťka 1,5 mm až 2 mm - fóliové pásy mají předepsanou minimální šířku 5 m a délku 100 m - ukládá se podle plánu pokládky co nejmenší celková délka nutných svárů - zakázány křížové sváry - konce pásů se ukotví v navazovacím příkopu ohybem slzným minimálně 2 m, ty se zatíží zeminou Celé těsnění skládky musí být chráněno v celém procesu výstavby i provozu skládky. Jednou z ochran jsou geotextílie, dále pak ochranná zemní vrstva nebo drenážní vrstva Odvodňovací systém Odvodňovací systém skládky je tvořen: 1. plošný drén 2. trubní drény sběrné a svodné 3. akumulační nádrže průsakových a dešťových vod 4. zařízení na konečné zneškodnění průsakových vod Plošný drén: - vrstva z přírodního kameniva nebo z umělých materiálů pokrývající dno i stěny skládky - nejmenší doporučená vrstva 0,3 m Trubní drény: - je z vhodných materiálů odolných hlavně proti korozi - nejčastěji z polyetylénu 29

30 1. sběrný drén je podle ČSN trubní drén, v tělese skládky částečně perforovaný, zajišťující jímání a odvádění průsakových vod. Uspořádání sběrných drénu se má navrhovat tak, aby bylo umožněno provádění jejich revizí a jejich čištění v době provozu skládky. 2. svodný drén je podle ČSN trubní drén, odvádějící průsakové vody ze skládky do jímky. Do tohoto drénu jsou zaústěny sběrné drény. Dalším neméně významných zařízením je jímka průsakových vod. Slouží především pro jejich shromažďování a kontrolu. Kapacita odvodňovacího systému je závislá na klimatických, hydrologických a morfologických podmínkách lokality kde je skládka umístěna Odplynění skládky Skládkový plyn vzniká především při odstraňování biologické složky odpadu. Avšak i při ukládání nebezpečného odpadu mohou unikat plyny. Z hlediska ochrany jednotlivých složek životního prostředí a veřejného zdraví je důležité tyto plyny monitorovat a případně je jímat. K tomu nám slouží odplyňovací systém skládky. Problematikou odplyňování se zabývá ČSN Podle této normy se odplyňovací systém skládá ze sběrné, svodné sítě plynu a zařízení pro odvod, využívaní a zneškodnění plynu. Sytém odplynění může být buď vertikální, horizontální čí jejich kombinace Vybavení skládky Pro skládky nebezpečného odpadu je nutný manipulační prostor pro fyzické převzetí odpadů, provozní a sociální stavební objekt, váha pro kontrolu hmotnosti odpadů, zařízení na čištění vozidel před výjezdem na veřejné komunikace a vybavení z hlediska ochrany zdraví a požární ochrany. Případně se posoudí i potřeba dalšího zařízení Monitoring Podle ČSN můžeme říct že se monitoringem skládky rozumí soubor činností, kterými se sleduji vliv skládky na okolní prostředí a chování jednotlivých částí 30

31 skládky. Rozsah monitoringu se stanoví na základě stupně rizika ovlivnění okolního prostředí. Do provozu se monitorovací systém uvádí ještě před otevřením skládky, aby byl zaznamenán i výchozí stav. U jednotlivých sledovaných parametrů je i normou stanovena četnost jejich kontroly. 3. Současný stav skládkování NO v ČR K bylo v České republice evidováno osmnáct skládek nebezpečného odpadu a deset víceúrovňových skládek(viz. Tab. 3). V tabulce jsou uváděny víceskupinové skládky (např. S IO + S OO), tzn. že skládka je konstrukčně rozdělena na samostatné sekce s různým způsobem technického zabezpečení a provozování této sekce, které odpovídá příslušné skupině skládky. Tab.3. Přehled skládek v ČR dle evidence ORP v roce 2006 Kapacita projektovaná Počet [m 3 ] Planned Number kapacity [m 3 ] Skládky celkem Landfills total Z toho: skupina S IO Of which: Group S IO skupina S OO Group S OO skupina S NO Group S NO skupina S IO + S OO Group S IO + S OO skupina S IO + S OO + S NO Group S IO + S OO + S NO skupina S OO Group S S NO skupina S IO + S NO OO + S NO Group S IO + S NO odkaliště Sludge beds Zdroj: I když skládkování patří stále k jednomu z nejpoužívanějšímu způsobu nakládání, v oblasti nebezpečných odpadů je však tento trend spíše na ústupu. Podle tabulky č.4 můžeme tuto informaci ještě podpořit. V roce 2006 se skládkovalo nebezpečného odpadu oproti roku 2005 o 6487 t méně. Nejvyužívanějším způsobem nakládání s nebezpečným odpadem byla pak recyklace a regenerace. 31

32 Tab. 4 Příklady způsobů nakládání s odpady Příklady způsobů nakládání s odpady Celkem r [t] NO r [t] Celkem r [t] NO r [t] Nakládání s odpady celkem využívání celkem (R-kódy) v tom: recyklace, regenerace úprava odpadů před jejich využitím odstraňování celkem (Dkódy) v tom: skládkování a ostatní způsoby ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu biologická úprava úprava odpadů před jejich odstraněním spalování ostatní způsoby celkem (Nkódy) v tom: vývoz odpadu do členských zemí EU biologická dekontaminace Zdroj: Podmínky ukládání nebezpečného odpadu na skládku Vyhláška MŽP č.294/2005 Sb., stanoví podmínky ukládání odpadu na skládky a jejich využívaní na povrchu terénu. Podmínky a kritéria pro přijetí odpadu na skládku skupiny S -nebezpečný odpad (S-NO): a) bez zkoušek mohou být přijímány pouze odpady uvedené v příloze č. 8 za podmínek tam stanovených, b) vodný výluh připravený z odpadu postupem dle ČSN EN ( ) nesmí překročit v žádném z ukazatelů nejvýše přípustné hodnoty uvedené v příloze č. 2 pro výluhovou třídu číslo III, c) nesmějí být přijímány odpady, které vykazují ztrátu žíháním vyšší než 10 % sušiny nebo ukazatel TOC v sušině vyšší než 5%. Při překročení 32

33 této nejvýše přípustné hodnoty ukazatele TOC lze odpad považovat za vyhovující kritériím pro příjem v případě, že je hodnota DOC 100 mg/l, d) odpady s azbestem jsou ukládány v souladu s 7. Seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky všech skupin nebo využívat na povrchu terénu : 1. Odpady vznikající z výrobků podléhajících povinnosti zpětného odběru ( 38 zákona). 2. Kapalný odpad a odpad, který sedimentací uvolňuje kapalnou fázi. 3. Nebezpečné odpady, které mají některou z následujících nebezpečných vlastností: výbušnost, vysoká hořlavost, oxidační schopnost, schopnost uvolňovat vysoce toxické nebo toxické plyny ve styku s vodou, vzduchem nebo kyselinami nebo infekčnost. 4. Odpady, které prudce reagují při styku s vodou. 5. Odpady chemických a biologických látek vznikajících při výzkumné, vývojové nebo výukové činnosti, jejichž totožnost nebyla zjištěna anebo jsou nové a jejichž účinky na člověka nebo životní prostředí nejsou známy. 6. Veškerá léčiva a návykové látky. 7. Biocidy (pesticidy). 8. Odpady silně zapáchající. 9. Odpady (nádoby a zařízení) s obsahem plynu pod tlakem rozdílným od tlaku atmosférického. 10. Odpady, u nichž míra obsahu radionuklidů nebo znečištění jimi neumožňuje jejich uvádění do životního prostředí. 11. Kyselé a hydrolýze podléhající odpady z výroby oxidu titaničitého Povinnosti při přejímání odpadu Mezi základní povinnosti provozovatele skládky při přejímání odpadu na skládku je: 1. kontrolu úplnosti základního popisu odpadu při jednorázové nebo první z řady opakovaných dodávek odpadu, při dalších opakovaných dodávkách odpadu kontrolu výsledků zkoušek ověření kritických parametrů nebo čestného prohlášení, že se jedná o tentýž odpad, 2. vizuální kontrolu každé dodávky odpadu, 33

34 3. namátkovou kontrolu odpadu k ověření shody odpadu se základním popisem odpadu předloženým dodavatelem 4. záznam o každé přijaté dodávce odpadu do zařízení v souladu s požadavky na vedení průběžné evidence podle zvláštního právního předpisu 5. vydání písemného potvrzení o každé dodávce odpadu přijaté do zařízení, 6. převzetí čestného prohlášení dodavatele odpadu (vlastníka původce nebo oprávněné osoby, tj. osoby za odpad odpovědné až do doby jeho předání další oprávněné osobě), že všechny informace uvedené v základním popisu odpadu jsou pravdivé, čestné prohlášení může být součástí základního popisu odpadu (definuje Vyhláška č. 294/2005 Sb.) Poplatek za ukládání nebezpečného odpadu na skládky Další povinnosti provozovatele skládky je vybírat poplatky za uložení odpadů na skládku, odvádět je příjemci poplatku a informovat příjemce poplatku o dlužných poplatnících. Poplatek se skládá ze dvou složek: 1. Základní složka platí se za uložení odpadu, je příjmem obce na jejímž katastrálním území skládka leží,(viz. Tab.5) 2. Riziková složka za uložení nebezpečného odpadu, je příjmem Státního fondu životního prostředí(viz Tab.6) [3]. Tab.5 Sazba základního poplatku za ukládání odpadů Kč/t (kalendářní rok) Kategorie odpadu 2002 až až až a následující léta Nebezpečný Komunální a ostatní Zdoj: Prezentace Ing. Bumbové 34

35 Tab.6 Sazba rizikového poplatku za ukládání nebezpečných odpadů Kč/t (kalendářní rok) 2009 a Kategorie odpadu 2002 až až až 2008 následující léta Nebezpečný Zdoj: Prezentace Ing. Bumbové 35

36 VI. MINIMALIZACE RIZIK PŘI SKLÁDKOVÁNÍ NO Nejúčinnějším způsobem minimalizace rizik je úplné zamezení jejich vzniku. V současné době se tato myšlenka bohužel nedá realizovat. Společnost se nedokáže obejít bez technologií, při kterých je vedlejším produktem nebezpečný odpad. Je však důležité vyvíjet nové technologie, kterými by se objem snížil na co možná nejmenší hodnoty. Pokud ale dojde na poslední možnost odstranění odpadu, a to skládkování, je nezbytné učinit taková opatření aby nemohlo dojít k ohrožení jak jednotlivých složek životního prostředí tak i zdraví obyvatelstva. 1. Zabezpečení skládky Jestliže dojde k tomu, že musí být nebezpečný odpad ukládán na skládky, je ve veřejném zájmu vytvořit takové zabezpečení skládky, aby nedošlo k poškození ani životního prostředí ani lidského zdraví. Odpad ukládaný na skládku musí být zabezpečen před jeho únikem do volného prostředí. Mezi taková opatření patří i obaly na odpad. Na trhu je nespočetné množství jak přepravních tak i úložních obalů. Tyto obaly musejí splňovat veškeré bezpečnostní předpisy a zároveň musí odolávat povětrnostním podmínkám a procesům probíhajících na skládce. Obaly nebezpečných odpadů se zabývá zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech. Abychom vyloučili úniky nebezpečného odpadu je nutné vybudovat skládku tak, aby odpovídala normám pro výstavbu skládky, jak je popsáno výše. Nedílnou součástí zabezpečení nebezpečného odpadu je i vhodný monitoring skládky. Každá skládka nebezpečného odpadu je dnes povinna mít vybudován monitorovací systém. Jeho hlavní činností je sledovat vliv skládky na okolí a chování jednotlivých částí skládky. Monitorovací zařízení uvádíme do provozu ještě před zahájení provozu samotné skládky. Umožňuje nám to sesbírat i data neovlivněna sládkovaným odpadem. Systém setrvává ve svém provozu i po ukončení provozu skládky, tedy i po její rekultivaci. Pomocí monitoringu skládky se může předejít havarijnímu stavu. Samotný systém však není stoprocentní ochranou před unikem nebezpečných látek do okolí, je jen součástí celého komplexu ochranných prostředků. Mezi tyto prostředky můžeme zařadit proškolování zaměstnanců skládky v oblasti bezpečnosti a hygieny práce, důkladná kontrola přijímaného odpadu a jeho následná evidence, jenž je ze zákona pro provozovatele zařízení povinná, i vypracování tzv. provozního řádu. Požadavky na 36