ROČNíK XXX-KČS 1,60. REPORTÁŽ O NAŠiCH HŘíBATECH NAJDETE. NA STRANE Mirka s Lucretií. a "naší" L. Foto Karel Soukup

Transkript

1 ROČNíK XXXKČS 160 I REPORTÁŽ O NAŠiCH HŘíBATECH NAJDETE NA STRANE 1011 Mirka s Lucretií / a "naší" L sou Foto Karel Soukup

2 ""\;".1:1>... Ol >.. O.c > N. " ~... El "'~ c ~ ~ c ~ CO...~ tl ~8. O." O~.c CO C. Ol O".c c... '.. CO Pan Jindřich obdržel nepodepsaný dopis. Nezndmý pisatel v něm vyhrožoval. že nedd 1i pan Jindřich pryč svého kohouta. otrdvi mu všechny slepice 2. Kohout prý kokrhdním run spdnek všech lidi v okolí. Pan Jindřich se domníval.ie autorem dopisu je některý z jeho tří sousedů.." C ~N :;).c O ll E O ~ " O :. E..c Ol ~'" ~...." C O....1:1.".. ~ CO... O'.~ n... f::c O ; ~: o( in >0.1:1'" O >III ~ > CO." Co>. O.. c L."... O~ ~ c.c 3. Zašel jsem za nimi. O dopisu jsem nic neřikal. Chtěl Jsem Jen vědět zda jim vadí kohouti kokrhdní. PrvnI prohldsil. že o ničem nevi md tvrdý spdnek. 4. Druhý soused mne nenechal ani domluvit. Křičel. že už to kokrhdní nemůže ani slyšet. tddnému zvi řetl by však nikdy neublížil. 5. Třeti soused potvrdi./ že hlas kohouta skutečně run jeho spdnek. Prý už o tom také s panem Jindřichem někollkrdt mluvil. I JAK DETEKTIV ŠTIKA POZNAL KDO BYL AUTOREM VÝHRUŽN~HO DOPISU?

3 ORLOJ MEL PRAZDNINY FOTO R. BENEŠ A. HOLIN Staroměstský orloj patří k nejznámějším turistickým atrakcím Prahy. Čtrnáctkrát denně každou celou hodinu od osmi ráno do devíti večer "': sledují davy turistu i náhodní kolemjdoucí galapředstavení apoštolu zvonící smrtky marnivce Turka... Ale od jara do počátku léta se atrakce nekonala: orloj odpočíval... Přikryt dřevěným lešením vlastně dvoupatrovým ateliérem s okny byl rozebrán a pracovníci Pragotronu čistili a opravovali celý stroj orloje automatické natahovací zařízení čepy hvězdic na nichž stojí apoštolové před okénky... A v dřevěném ateliéru akademická malířka restaurátorka Bohumíra MíšováČílová retuš.ovala poškozenou malbu Mánesova kalendária a obnovovala barevnost planetária. "Orloj je naším rodinným osudem" říká malířka. "Muj otec byl také restaurátor a už ve třicátých letech na orloji pracoval seznámil se tu s mou maminkou. Po válce v níž byl orloj zničen zhotovil podle Mánesova originálu uloženého v galerii kopii kalendária. Tu' jsem mu v roce 1961 pomáhala opravovat a letos zase mně pomáhaly moje děti." Jistě jste četli Staré pověsti české a tedy víte že orloj sestrojil Mistr Hanuš kterého pak slávychtiví radní dali oslepit. Pověst je to smutná ale hezká jenže pravda je jiná. Orloj postavil roku 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně žádné oslepení se neudálo. Ovšem dokonalost stroje odpovídá pověsti: po staletí opravovali orloj nejlepší pražští hodináři přesto často stál byl na ně příliš složitý.

4 VYZVA ÚČASTNiKÚ CELOSTÁTNiHO SETKÁNi PIONYRÚ Prameny činorodého odhodlání rálnímu tajemníku ÚV KS Č a prezidentu republiky za péči a pozornost kterou nám věnuji vyjádřeme dalším rozvojem všestranné čin nos ti každé pion ýrské PIONÝRKY A PIONÝŘI v letošním jubilejním roce skupiny oddílu a družiny! 30. výročí založení pioný'rské organizace jsme se my My děti si ze všeho nejvíce přejeme mír. Mír to zástupci pionýrských kolektivů ze všech krajů flaší je táta s mámou radostn' dětst vi možnost hodně se republiky sešli v Praze na celostátním setkání. Obracíme naučit a mnoho poznat mir t o je socialismus. Pro se na vás na všechny členy Pionýrské organi nás československ é děti věc docela samo zřejmá. Ale zace Socialistického svazu mládeže s výzvou k dalšímu není tomu tak všud na světě. Mnohé děti v kapitalis rozvoji úspěšné pionýrské práce. t ických a rozvojových zemích dosud neznají tento Zanedlouho vstoupíme do dalšího pionýrského roku. pocit rado ti a štěstí. Proto I nadále rozvíjíme s nimi Do roku ve kterém přede vším pozdravíme 35. vý solidaritu a z vlášt ě pak s dětmi statečného Vietnamu. ročí vyvrcholení národně osvoboz eneckého boje československého Jsme šťastné děti šťastné zeme. Chceme aby u nás lidu a osvobozeni Čes kosl ovenska So bylo je "tě krásněj i. Učíme se vážit si poctivé práce větskou armádou. chápat ji jako smysl života buďm e pracovití. Připra Chceme být dobrými pionýry pracovitými a vytrvalými vujme se ve svých kolektivech na vstup a práci v 0 lidmi podílet se na rozvoji života naší spo cialistickém svazu mládeže!. Rozviňme dále přát e lství lečnosti. Proto jsme s velikou pozorností a hrdosti s dětmi ovětského svazu a ostatních socialistických přivítali dopis generálního tajemníka ÚV KS Č a prezidenta států. B ďm e užitečn ými a čin orodými o bčany od ČSSR soudruha Gustáva Husáka který nám danými komunistické straně my"/ence socialismu. zaslal ke 30. výročí založení naší pionýrské organizace. Novými sm ělými pionýrskými činy komunistické Myšlenky které do pi obsahuje jsou pro nás stra n ě na po čes t republice ku prosp ěc hu! programem práce v příšt ím pionýrském roce ukazují Učastníci c lostátního setká ni pionýr ů v Praze nám cestu jak ještě naši činnost zlepšit. Chceme Praha 2. če rvn a 1979 se dobře připravi t na svůj život i na své budoucí povo lání. Buďme z vídaví dovední tělesně z datní a dobře se učme. Rozvíjejme dále svoje schopnosti a zájmy učme se rozhodovat řídit a hospodařit v naší organizaci tak abychom se stali platnými občany naší vlas ti. Naplňme tak naše pionýrské heslo "K budováni a obraně socialistické vlasti vždy připraven!" Naše poděkování Komunistické straně Československa a osobně soudruhu Gustávu Husákovi gene o~ o. ~ z? 5. «

5 Zl PEll Napsal Ivo Pechar Kreslí Theodor Pištěk rů kde voda tlačí na každý centimetr čtvereční pancéřového pláště váhou půl tuny. Klesali rychlostí jedné stopy za sekundu. Nadzvukové vlny sonaru ohmatávaly dno a směrový měnič vysílal každých pět minut signál k hladině kde ho přijímala mateřská loď.. ' I'~ Náhle.z ačal sonar signalizovat překážku. Všechno živé bylo stvořeno ze světla a tohle se pod vodou připomíná člověku snad ještě víc než na souši pomyslel si Strogin. Jak světlo slábne je chudší i život. Nejdříve odumírají rostliny a vzápětí ustává hemžení všech těch drobných živočichů které se jimi živí. Hloubky patří masožravým. Tvorové velcí i malí viditelní i sklovitě. průzrační všichni tu majf hlad a všichni jsou potravou jiných hladových... Strogin nebyl odborník na podmořskou faunu ale to nijak nezmenšovalo jeho vzrušení. Klečel na žíněnce u čelního průzoru ponorky nohy mu v nepohodlné pozici zdřevě něly ale nemohl se od toho magického oka odtrhnout. Jako by hlad měla i voda polyká světlo! Napadlo Strogina. Pro lidské oko mizí v hloubce šesti set metrů jakákoliv stopa po světle. Ale život tu zdaleka nekončí. Ryby už nemají stříbřité barvy přizpůsobily se temnotě jsou černé hnědé často se kovově třpytí. Za průzorem je teď noc. Noc černější a hlubší než ta na zemi. Ale v temných vodách ' není mnoho slepých živočichů i v hlubinách mají ryby a hlavonožci oči dobře vybavené oči které nazelenale fosforeskují. Možná jimi vidí to co člověk zahlédne jen s pomocí vysoce účinných výbojkových reflektorů... Zatím reflektory nerozsvítili. Použijí je teprve až začnou na dně plnit výzkumný program. Mapovat fotografovat sbírat vzorky manganových hlíz. Strogin byl geolog a expedice MEG Mezinárodní výzkum guyotů pro něho znamenala první velkou příležitost. Guyoty jsou hory s plochými temeny v Carlsberském podmořském hřebenu. Leží na nich reza 'ť é jílové usazeniny které ukrývají nerostné bohatství. V Indickém oceánu je takových míst několik. Výzkum začali jihovýchodně od Sokotry. Dvoučlenná miniponorka Z2 mohla sestoupit až do hloubky pěti tisíc met Na monitoru to vypadalo že se k ní ponorka blíží mnohem rychleji než odpovídalo rychlosti sestupu. "Něco tu nehraje." Pilot Bihan účastník nejedné expedice pozoroval přfstro je. "Zatraceně něco se hrne rovnou na nás! A vůbec to není malé!" Zapnul manévrovací trysky na plný výkon a současně reflektory nasměroval do hloubky. Dva světelné kužele prozářily vodu nehybnou jako těžký olej sotva na dvacet metrů. Několik úhořovitých ryb s obrovskou dopředu vysunutou tlamou prchalo z dosahu záře. A pak se ponorka rozkolébala pod nárazy vln. Nejdřív to bylo jen takové houpání ale brzy začaly masy vod kolem ponorky vřít a bouřit a gyrokompas za r znamenával bláznivé výkyvy. Strogin se zoufale držel madel vedle průzoru a stále neviděl nic co by mohlo být zdrojem takového zběsilého víření. Nový náraz vln uvolnil zátěž na zádi ponorka se převrací na příď střemhlavě visí a zvolna stoupá. Strogin zahlédl jakési živé tělo. Světlo po něm jen sklouzlo ale on dobře viděl ty úděsně velké oči většr než kola vozu. Vla~tně to nebylo jedno tělo ale těla dvě. Zápasící o~ři! Bi han pu m pu je rtuť do zad n f stabil izačn í nádrže. Ponorka se srovnává ale pořád se silně kymácí. Oba muži jsou potlučení. Teprve q 4

6 ". ~.. ~ při těchto nárazech pociťují jak je kabina norka zia&jj znovu klesat tentokrat..staho těsná. Ponorka stoupá ale ta zmítajíc! se těla jsou stále nablízku. vána ke dnu. mrtvou váhou vorvaně a držena krakaticf. Ulek dostal novgu podobu: Co "Tam!" Strogin se bojí vyslovit co vidl když na dně stotunová těla ponorku zalehnou? Světlem které Bihan znovu usměrnil se mihlo rameno hlavonožce s dvěma řadami sinavě bflých ozubených přísavek. Vzápětí se zaryly do hlavy vorvaně. Další čtyři ramena už kytovce omg>távajf jsou silná jako kmen stromu. Prý neexistují kalmaři větší než patnáct metrů! Prý neexistují pověstné krakatice! Tahle je možná větší. kdo kořistí? než vorvan. Kdo je tu lovcem a Strogin vidí jak vorvan ukousl A pak\se ponorka zakymácela několik trha ~ le byl klid. Zbavená vší zátěže Jla k.u~ vy pochopil že souboj za"letli. skončil hráněni. bez Mateřská loď. '. chapadlo a vzápětí je hltá. Ponorka stoupá přfliš pomalu. Strogin v zoufalé snaze oslepit zaplašit tu blížící se změť těl jedno i druhé velikostí předčí ponorku ':' začal mačkat spoušť Edgertonova fotoaparátu s bleskovým světlem. Vtom ponorka přestala reagovat na řízení a jen se zmítá. Mohutné rameno hlavo nožce se ovinulo kolem jejího trupu. Přístroje i reflektory zhasly a kabina se plní pachem spálené izolace. Někde došlo k elektrickému zkratu. "Masku!" křikl Bihan do tmy. Měli zásobu vzduchu na dvě hodiny... Vorvan potřeboval obnovit vzduch v plic!ch zápas ho vysiloval trval déle než hodinu. Stoupal s dvojím břemenem k hladině stále pomaleji. Krakatice se držela zbylými rameny jeho hlavy uhýbala zubům a v ponorce jako by našla novou oporu. Zápas se stále více podobal křečím. T.ěla se po dlouhé chvíle zemdleně vznášela a pak kolem sebe znovu divoce bila a chnapala. Ty chvíle umdlení se ale prodlužovaly až náhle vorvan naposledy vydechl. Po

7 \ Mimo adresy obsahuje pochodník důležité informace. Například kde nesvítl v domě světlo ve které zahrádce je zlý pes. Někdo chce vhodit časopis do otevřeného okna jiný pod třetí prkno v plotě protože nemá schránku. Kdo nemá klíče od schránky přeje si aby časopis čouhal komu se zase někdy časopis ztratil přeje si Ohníček přeložit a úplně zastrčit. Některé schránky jsou j tak vysoko že si doručovatel musí stoupnout na cihlu. Kam si cihlu schovává to má také zapsáno v pochodníku. Pracovní den doručovatele začíný opravdu brzo. Nikde nikdo. jen pekaři a řidiči tramvají jsou už také na nohou. Kdesi zvoní budík a vzápětí se rozsvítí jedno okno. Mrkne na hodinky. Už dvě hodiny je vzhůru! Tady na rohu byl včera o deset minut dřív. Odpoledne s kabelou napěchovanou časopisy vyráží doručovatel znovu za svými odběrateli. Ráno ušel deset teď ho čeká dalších deset kilometrů. Takové každodenn( dávky mají jen špičkoví vytrvalci! Nezastav( ho ani 160 Kčs n~a vaší dlani a prosba aby vám prodal Ohníček. '. ". '. Casopisů má odpoč{tán přesný počet nemůže zklamat žádného ze svých předplatitelů. A tak vám poradí '..:.' abyste si i vy " Jak se Ohníček tiskne v tiskárně a kolik s ním mají práce ti co ho připravují to už víte. Ale víte co je to pochodník? Není to ani nový časopis ani pán chodící po chodníktj. Je to sešit do kte svůj časopis předplatili. A hned se vás zeptá: "Máte v pořádku a čitelně označenou poštovní schránku?" af ~. rého si doručovatel Poštovní novinové služby píše adresy odběratelů novin : a časopisů. OdebíráteIi Ohn{ček má vás tam v příslušné ulici zapsaného : také.

8 y ~ z I ~y ~ ars eves CI TEXT A FOTO ZDENi!!K THOMA Filipíny tvoří více než sedm tisíc větších a menších ostrovů. Není tedy divu že rybaření patří k nejběžnějším způsobům obživy. Rybářské vesnice denně opouštějí dlouhé kanoe i malé bárky o posádce několika mužů. Menší lodě používají jakési postranní plováky aby se na rozbouřeném moři nepřevrhly. Loví se na udice i do sítí. Moře obklopující ostrovy je na ryby velmi bohaté. Však se tu už stalo jak o tom psaly nedávno noviny že jedna větš( bárka ulovila do sítí tolik ryb že se pod jejich tíhou potopila. Posádka se naštěst( zachránila v záchranném člunu a ryby v moři. Lidé z rybářských vesnic jsou sice chudí ale Filipíny jsou tropická země a tak je zde neustá hlad mezi nimi nevládne. Laskavá příroda po haj( i kluci a šikovně šplhají do závratných le horké letní počasí. Obydlí jsou postavena na skytuje hojnost zemědělských produktů a tropic výšek korun stromů. dřevěných kůlech aby se do místností nedostali kého ovoce. Vesnice se obvykle ztrácí ve stínu Na hry a zábavu dětem moc času nezbývá hlodavci a jiná havěť. Prostor pod domkem je štíhlých kokosových palem kterých si Filipínci ale když se jich zeptáte který sport mají nejra vyhrazen domácím zvířatům. V některých ry velice váží. Jeden strom urod( asi 120 kokosových ději odpoví vám košíkovou. Tato míčová hra bářských vesnicích šplouchá pod podlahou moř ořechů. Na těch si však děti pochutnávají má je na Filipínách v nesmírné oblibě a to co hráčům 'ská voda a z místností se po žebříčku sestupuje lokdy. Ořechy se rozpůlí a suší na prudkém chybí na vzrůstu dohánějí nadšením a bojovnos rovnou do lodě. Takové bydlen( vypadá možná ro slunci. Vznikne kopra která se používá jako su tí. Hřiště stojí na návsi v každé vesnici i u každé manticky ale nevím jestli by se vám líbilo pro rovina k průmyslové výrobě mýdla oleje a pří sebemenší školy. Ačkoli většina rybářských osad tože tu postrádají elektrické světlo kohoutek s vodou i splachovací záchod. A když přijde rodních tuků. Vesničané kopru prodávají a za utržené peníze nakoup( rýži která spolu s rybami vypadá primitivně škola tady nikdy nechybí. Filipínské děti do ní chodí rády. Vědí že když ničivý vítr zvaný tajfun musí lidé sebrat zbytky představuje hlavní jídelníček obyvatel. Při sklizni budou chtít v životě něco dokázat musí hodně svého domku po okolí a stavět nový domov. ořechů probíhající každé čtyři měsíce pomá v umet.

9 V deset hodin večer nedosáhla olovnice dna do moře. Ale v tom začal odliv a s ním zmizela a všichni si ulehčeně oddychli. Cook nařídil. aby pluli na širé moře a odešel do své kajuty. veškerá naděje že se loď před denním přflivern podaří uvolnit. Za půl hodiny se rozlehl zděšený výkřik námořníka který stále ještě měřil olovnicí dno. Mořeplavci pochopili celou hrůzu svého postavení teprve ráno když se rozednilo. S kaž "Sto sedm stop!" dou nabíhající vlnou narážela loď více o kame A než se mu znovu podařilo spustit olovnici ny a tím se pomalu ničila. Kolem už pluly t Napsal Nikolaj Čukovskij Nakreslil Jan Javorský ozval se pronikavý skřípot potom praskot lámajícího se dřeva a Endeavour se zastavila. Plachty se nadmuly posledním úsilím jako obrovské měchýře a loď se naklonila na bok. Pravý okraj paluby se téměř dotýkal vody. úlomky kýlu a lodního těsnění. Stačilo aby jen trochu zesflil vítr a z Endeavour by zbyly za chvilku jen třísky. Cook poslal do podpalubí tesaře. Obával se V březnu roku 1770 opustil slavný anglický mořeplavec kapitán James Cook na své lodi Endeavour Nový Zéland a pokračoval v plavbě na západ. Měl před sebou ještě jeden důležitý úkol prozkoumat východní pobřeží Austrálie. O je V minutě se zde objevil Cook. "Všechny plachty dolů!" přikázal. Stáhli plachty ale loď se nenarovnala. Uvázla v rozsedlině podmořského útesu. Kameny jí sevřely dřevěné boky jako kleště takže se nemohla vyprostit. jím jižním a západním pobřeží bylo už něco Ke Cookovi přistoupil doktor Monkouse. známo zásluhou Abela Tasmana a některých jiných holandských mořeplavců. Její východní břeh však zůstával pro Evropany záhadou. Plavba podél australských břehů byla dosti nezajímavá ale prozatím zcela úspěšná. Nikdo ani netušil jaké nebezpečí na všechny číhá... "Počkejte sire na přiliv" řekl. "Přfl riv nás zved ne a vysvobod í." "Právě teď je největší přfliv" křikl Cook. "Později může nastat jen odliv." Cook usilovně přemýšlel jak se z této situace dostat. Lodi se mu.selo ulehčit. "Sto osmnáct! Sto dvacet! Sto dvacet tři!" hlásil námořník který měřil hloubku olovnicí. Cook rozkázal:. "Děla přes palubu!" Do moře bylo shozeno devět děl. Endeavour už plula šest hodin mezi mělčinami a podmořskými skalisky a stále se z nich nemohla vymotat. Posádka už byla vyčerpána neustálým měněním směru ustavičným bojem s větrem který zaháněl loď na mořské útesy. Voda vystříkla až do výše stěžňů ale Endeavour se ani nepohnula. "Vylejte pitnou vodu!" křikl kapitán: Na palubu byly vyvaleny sudy a pitná voda kterou si opatřili s takovou námahou vytekla. 8

10 neníii na dně lodi proražena díra. Tesař se vrátil celý bledý: "Tam je plno vody sire!" "K pumpám!" nařídil Cook a odešel do své kajuty. Zavrzaly dvě pumpy a začaly vyplivovat do moře kalné praménky. Námořníci se rozdělili na tři skupiny které střídavě pumpovaly vodu. Nastal dlouho očekávaný denní přfliv ale ani ten nepřinesl vysvobozenr. Ukázalo se že je slabší než noční a nadzvedl jen mírně záď lodi. I V šest hodin začala voda v podpalubí znovu stoupat takže museli postavit třetf pumpu. Čtvrtá pumpa náhradní byla porouchána. Cook ji nařídil shodit do moře. Námořnfci kteří celou noc nespali a celý den nic nejedli byli vyčerpáni. U pumpy se museli střídat každých sedm minut. Důstoj nfcl nastupovali na místa námořníků kteří klesali únavou a pračovali stejně jako ostatní. Nikdo nereptal. Každý cftil ž~ na této vyčerpávajfcf práci závisí jeho vlastní záchrana... '. Když se setmělo přistoupil Banks ke Cookovi. "Věříte že se ze skály vyprostíme?" zeptal se. "Věřrm" odpověděl Cook. "V noci nastane vysoký přfliv." "Ale australský břeh je od nás vzdálen osm mil" řekl Banks... Stačí k němu Endeavour doplout s takovou obrovskou dírou ve dně? Teď je drra ucpána skálou jako zátkou ale až se uvolnrme... " Cook mlčel... Do člunů se vejde sotva polovička posádky" pokračoval Banks.. Ostatní však budou odsouzeni k záhubě. Co si počneme?".. Co si počneme?" opáčil Cook... Vy a já? Zůstaneme na lodi." Cook však věděl že tohle nenr řešenr situace. Všichni námořníci se stejně nevejdou do člunů. A co očekává ty kterým se podaří přistát u australského břeh u? Osamělý život daleko od vlasti a příbuzných. Ostatně jiné východisko není musí se stále pumpovat. Cook přistoupil k pumpě rozepjal si límec u košile a začal společně s vyčerpanými námořníky pumpovat vodu. Teď se už střídali každých pět minut. Po pěti minutách klesali námořníci únavou a leželi nehybně tak dlouho dokud na ně nepřišla znovu řada. Nastal příliv. Hladina už dosáhla nejvyššího bodu denního přílivu a stále ještě stoupala. Všechny čluny byly spuštěny na vodu a přivázány k zádi lodi aby jf pomohly uvolnit se ze s ká"1 y. V.oda pozvolna stoupala... Loď se pohnula a zakymácela. Všem se zatajil dech napjatým očekáváním. Hurá! Paluba se vyrovnala. Endeavour se lehce zahoupala na vlnách. Vesla člunů pleskla o hladinu. Lana se napja. la a loď se vyprostila ze skal. Teď pod ní byla konečně h lou bka. Jsou zach ráněn i! V mžiku byly napnuty všechny plachty. Pro tože bylo bezvětří visely obrovské plachty jako pytle a sotva se pohybovaly. Loď plula pomalu k australskému břehu.

11 NAPSAL LIBOR HLOUŠEK FOTO KAREL SOUKUP Sraz jsme si dali před bránou do ráje do ráje do stihových koní jak na'zývají romantičtěji založení návltěvníci hřebčín Napaje dla. První přijela s rodiči \ i mladším bratrem Věra Pavlíková z blízkých Vanovic. Mirka Tomanová. musela přivstat: je 1 Lucretie a Lucasa Na naše návštěvnice čekal tvrdý oříšek k rozlousknutí: najít ve stádu "svá" hříbátka. Dostaly nápovědu obě klisničky jsou podobné svým mámám. A Vindobona je tmavá hnědka téměř bez odznaků (bílých skvrn) pouze na čele má skoro neznatel nou bílou šmouhu a na levé zadní noze nad kopytem (ve spěnce) bílý asi dvaceticentimetrový pásek. Lucretia je mohutnější ale hlavně úplně jinak zbarvená: její srst je světle hmědá jen od kolen směrem ke kopytům má kůže tmavou barvu. Čelo zdobí bílá nepravidelná skvrna (šňupka). Tak tyhle informace jsme oběma děvčatům dali a teď se snažte!.': Lehčí to měla Věra protože její hříbátko Lucasa se od matky téměř nehnulo. Ale Višňa měla doma volnější mravy a matka jí občasný výlet velkoryse trpěla. Ostatně v této rodině je to typické; ani tety malé Višně nejsou na.. Kmotry s Višní

12 své děti moc přísné. Teta Victoria Regia svého hřebečka jménem Vihorlat viděla naposled při vyvádění na pastvu a pak až když se do stáje vraceli! Však je to také pěkný rošťák největší drzoun ze stáda. To naše klisničky jsou přicházejí na svět většinou v noci. Váží něco přes 50 kg měří v kohoutku (nad lopatkou) asi jeden metr. Hned po narození je matka olíže což slouží zároveň jako masáž. Když se jí do toho moc nechce tak jí hříbátko trochu hříbata ve stádu rozeznala vypaluje se jim rozžhaveným železem na pravou stranu v místech kde budou nosit sedlo označení po otci. V našem případě má Lucasa výžeh Mh 5 to znamená že je po otci Meharim podstatně hodnější přesně tak jako to bývá ochutí posypou ho otrubami nebo někdy u nás pátým narozeným hříbětem a Višňa mezi dětmi ve škole: kluci také většinou zlobr! Vraťme se ale na pastvinu. vfce Věra si už získala matku Lucretii prvními kostkami cukru. Klisnička Lucasa se nejdřív i kuchyňskou solí. S tou solí se však musí pomalu protože by se lehce mohla poškodit huňatá srst kterou hříbě ztrácí (vylíná) ve dvou až třech měsících. Hříbátko je po narození velmi čilé a snaží se hned postavit na výžeh Ww 66. V roce jim pak na levé straně přibude ještě výžeh rodného hřebčína. To už ale budou obě klisničky půl roku odloučeny od svých matek... Hezký den skončil obě kmotry se jen velmi J bála nebo se také možná styděla nesměle svoji kmotru očíhla. ale pak si Potřebovala na nohy; asi tak za hodinu se mu to podařf. Ještě se trochu potácí ale už stojí! nerady loučí. Ale Višňa a Lucasa už musí se svými matkami 00 stáje čeká je odpolední sát její pach; pro koně je to skoro jediné roz V prvnfch měsících svého života se hříbě krmení. Při naší příští podzimní návštěvě lišovací znamení. Matku Lucasa nezapře má většinou živí jen mateřským mlékem někdy už je nepoznáme. Vyrostou stanou se z nich stejně světlou srst jenom bílá ozdoba na čele je větší. Odborně se jí říká lysina. Otec Višně Weidwerk se narodil v NSR a si přilepší jemnějším senem a mačkaným ovsem. Do ovsa mu občas přidávají to co děti polykají dost nerady rybí tuk. I v " "s ecny. Ale o tom zase až příště. byl ve svém ročníku vůbec nejlepší. Bohužel vloni uhynul. Višňa z jeho podoby zdědila hezkou hlavu jinak je to také celá máma. Tmavá hnědka má bílou spěnku na pravé přední a levé zadní noze na čele má hezkou pravidelnou bílou ozdobu. Byla trochu nemocná narodila se s pupeční kýlou to však není u hříbat nic výjimečného. Však také onemocnění 1'řekonala bez komplikací. Děvčata byla zvědava jak se hříbátka po narození vyvíjejí takže přišel ke slovu znalec Po čtrnácti dnech se hříbě i se svou matkou přestěhuje z porodnice do stájových boxů kde bude asi šest měsíců. Zároveň dostane koženou ohlávku aby je mohl ošetřovatel spolu s matkou vodit na procházky. Když je velká zima dostane přikrývku jakýsi zimník. Za čtyři až pět týdnů mu provedou pedikúru: kopýtka mu ostrouhají velkým pilníkem. Musí si také zvyknout na čištění kartáčem a otírání slaměným věchtem. Hlavně se však musí spřátelit se svým ošetřovatelem. Ten FOTO KAREL SOUKUP r Jeho vyprávění nad jiné povolaný ing. Hlačík. by zabralo nejen tuhle dvoustranu ale hned několik Ohníčků proto pouze ve zkratce: musí být hodný a trpělivý jinak by mohl povahu vystrašeného hříbátka zkazit na celý Zlvot. v. Hříbata se rodí od ledna (v tomhle měsfci V dubnu už chodí dříve narozená hříbata se narodily i naše klisničky Višňa 5. a Lucasa 16.) zhruba do května. Zajímavé je že na pastvu. To je pro ně veselejší život: sko si a hrají si s novými kamarády. Aby se tačí Vindobona cukr' róda ~

13 1. Děti na táboře si pojmenovaly své stanypodle známých zvířat a označily je jejich stopami. Stopy však trochu popletly. Poznáte u kterého stanu je špatná stopa? \ ' 3 Všechny druhy ovoce na obrázcích jistě znáte. Napište tedy jejich názvy tiskacími písmeny do okének vedle obrázků. Z písmen která budou napsána ve velkých obdélníčcích lehce přečtete co důležitého pro zdraví člověka je právě v ovoci. jk. /." 2. Na táborových novinách se objevily kresby pi5;/ domácích zvířat. Víte který obrázek do této skupiny nepatří? Proč; Už jsme zase ve škole. Je nově vymalovaná ale jinak úplně stejná. Příje.né je že.' přestěhovali do p. vního patr protože jsme již "třeťáci". Koneéně se budeme moci také někdy svézt po zábradlí když nebude pan školník nablízku. Ale jako pionýři bychom měli být vzorem těm malým v přízemí... Na táboře v Měsíčním údolí bylo moc pěkně. Nikdo nevěřil že jako druháci pojedeme na opravdový tábor. Všechno jsme však zvládli a nakonec jeli. Líbili se nám soutěž Příroda naruby. Třeba si rádi vyzkoušejí svou bystrost i nejmladší čtenáři Ohníčku. " "... I... \".. \:'t " ' 'Au!wo!" J! a IIJP nos! po"o J\ 't 'auaz ppwop!uau a olojd <O"UJS JJ30d au A"u! dn"s ocl 'Z 'A""a"a" AdolS OlS!W Aup"" odojs woj a/'nuojs oll!u""d n a! oqaiij 0' :JN1.L nlz0tl... T

14 píše SVATOPLUK HRNČíŘ KRESLI EVA PRŮŠKOVÁ Zdálo se mi že jsem vstoupil do obrazu který znám ze školy. Na obraze jsou rozeklané skály balvany a několik stromu. Nahoře stojí lovec se psem a dole mezi kameny je schoulená liška. Obraz se jmenuje Hon na lišku a nakreslil ho Josef Navrátil. Tohle všechno vím protože obraz visí na chodbě vedle naší třídy. A v téhle krajině jsem se najednou octl. Hajný pes a liška tam sice nebyli ale "lišku" jsme honili. liška se jmenuje Daniel. Než jsme se vydali na tuhle výpravu tak jsme dlouho uvažovali co s dopisem který nám nepatří. Mohli jsme ho vrátit na poštu. Ale co by si s ním počali? O táboru nevěděli zpáteční adresa chyběla a poštovní razítko bylo nečitelné. Rozluštili jsme jen koncovku tín. "Rozlepíme obálku " navrhoval Jaroušek. "Koukneme se dovnitř a tre b a..." Petržilka vybafl: "" "Víš co je poštovní tajemství? Do cizího dopisu se nesmíš kouknout!" "Poštovní tajemství platí pro pošťáky ale ne pro kluky " namítal Jaroušek. "A někdy se taková obálka rozlepí úplně sama." Jenomže tahle pořád dobře držela i když už byla dost po mačkaná jak jsme ji pořád zkoumali.. "Začneme od začátku " vzdychl si Petržilka a konečky prstu si opřel o spánky. Vypadal jako myslitel. Anebo jako detektiv. To spíš. Neboť pronesl: "Vycházejme z adresy. Tábor pod lišcími vrchy. Co když tady někde přece jen je?" Podepřel jsem si svoje čelo svými prsty a už jsem namítal: "To se mi nezdá. Do tábora musí chodit víc dopisu. Ale paní Rálišová měla potíže jen s tímhle. "Máš pravdu kývl Petržilka "ale tábor je třeba někde dál. Má jinou poštu. Co se zeptat na lesní správě?" "Chachá" zasmál se Martin. "Myslíš že tam vědí o našem tábořišti?" "Tohle není tábor" zastal jsem se Petržilky. "Tři stany! A jsme na soukromém pozemku!" ještě ten den se ukázalo že náčelník naší osady by skutečně mohl být detektivem. Neboť na lesní správě řekli: "U nás žádný tábor není. Ale nad Doubravkou něco je. Jenomže Doubrava patří k Lukavci. " "Aha " řekl jsem protože bych taky chtěl být detektivem. "V Lukavci je pošta. Š krtneme Č ikvásky a napíšeme Lukavec. " Jenomže Petržilka není jen detektiv ale taky cestov ( ; A tak jsme se druhý den s dopisem.. ; sobou potravin vydali do severozápadního cípu liščích vrchu. výpravu jsme nemohli odkládat prázdniny měly na kahánku. A cestou jak jsem se už zmínil jsme vstoupili do obrazu Josefa Navrátila. "Koukněte na tu díru " volal Jaroušek. "Ze je to liščí doupě?" "Třeba tam táboří Daniel" poznamenal Martin. "Houkni dovnitř!" A protože ho Jaroušek neposlechl tak zavolal sám: "Danieli!" Skaliska vracela ozvěnu: "... jel.. I. Což nás pobavilo. Hned jsme to všichni zkoušeli. A skály poctivě opakovaly: "... jeli jeli." "To nás nenapadlo!" plácl se najednou Petržilka do čela. "Vždyť je konec prázdnin!" Ozvěna měla pravdu. Tábořiště v Doubravě bylo opuštěné. Pionýři JELI domu... Kolem ohniště zůstalo jen několik primitivních sedaček a v místech kde stávaly stany strašily čtverce udusané trávy. Na obraze Josefa Navrátila to vypadá že lovec nepořídil. Náš hon na lišku byl taky neúspěšný. Liška Daniel byl pryč. Přiště: Ahoj Danieli 13

15 co JEDf.zVm.ATA V PR.AŽSKÉ ZOO? SE CHOVAT U STOLU? Ke krlhní Lvěře spotřebují v p razské zoologické.lahradě denně až SOU kilograltlu íjla a v zimě 150 kilogramu sena" v létě 600 kilogramů \ zelené píce. Kromě toho dostávají zvířata ryby zeleninu ovoce apod. Ke krrnení vypěstují v zoo také ručně 1000 litrů cvrčka domácího a 1200 litrů larev brouka potemllíka V pražské 200 Je 2500 zvířat (473 druhy) () která se stará 50 ošetřovatelů. K nejzajímavějším přírůstkům poslední doby patří mláďata pštrosa nandu a deset mladých skunků kteří se po ANO deseti letech opět narodili v zajetí. '.". ". "'0 '.' _ '."... ' "... '... o o o PkOC RYBY Nf::LMRLNúU? V polarních mořích žijí I yby Vt; vodě která iilá až minus 2 stupně Celsia ale jejich organismus nezamrzá. Již 1T1I1oho let se vědci pokoušejí objasnit mechanismus jejich ob;'ally proti zalillznutí neboť by tím mohli lískal zkušenosti i pro jiné oblasti ale zatím bez velkého úspěchu. NedáVilO však oznámil jeden americký vědec že zřejmě objevil důvod. V krvi polární tresky našel látku která snižujt; bod mrzllutí. NE..._ KulíK UBYVATEL ŽIJE NYNí V SOV tl SKÉM SVAZU? Nedávno se objevily v tisku LPlávy o výsledcích sčítání lidu v SSSR. K 1/. lednu 1979 žilo v SSSR ' občanů Za dobu sovětské vlády vznikla 1174 města. Do.. oku 1917 byla v Letni pouze dvě města s počtem obyvatel přes půl miliónu dne je jich čtyřicet pět. V osmliácti z nich žije více než milión obyvatel. NE. _. ' '' " '.. nf '"" " " '". '/ KOLIK Loof MÁ ČS. NÁMOŘ.Nf FLOTILA? Československá námořní flotila se v wučasné době skládá z dvanácti lodi o celkové nusnosti tun. Lodě Inají velmi dobrou technickou úroveň a přepravuje se jimi ročně asi tun zboží. Podstatnou část námořní přepravy představují suroviny pro čs. národní hospodář tvc 1Jř<d vším železné rudy suroviny prů chemický průmysl a další. ANO

16 JIŘI HAVEL. V Ča100/ovicích 100 metrů od 100/eté 100doly 100jí 100h. Ke 100hu kde ro100u kapu100vé hlávky ča upá pu100u ce100u či100tná 100nožka. Je to ce100vatelka. Ne100jí o mě100 i když je v něm hi100rický zámek. Když 100nožka po100upí hu100u poro100vou částí až do pro100ru růže 1001isté chvíli po100jí pod 100nkem. o 106 roznáší 1i100vní zásilky i za mě100. Chodí s tlu100u kabelou a s tranzi100rem za 100.vku. Li100noše 100klasu jednou 100povala 100nožka. Pak napro100 vyčerpaná 100čená u 100 ky do klubíčka pro100nala celý 1i100~ pad.. 100jí mi to 100pování za to? Ne100jí řekla si 100nožka. A'od té doby 100upá jen pu100u ce100u kolem 100/eté 100 doly ke 100hu. I Růži 110li100u vypě100val pro100v/asý /i100noš 100k/asa který umí 100procentní 100jku na 100/e jak tvrdí pes A100r. 100jí prý jako 100žár! Jinak Nakreslila f. Průšková 15.

17 kevské zoologické zahrady. To že jsem profesorem vůbéc neznamená že jsem starý a _ vážný člověk. Už od dětství jsem měl rád zvířata a vyměňoval jsem za ně minerály známky rádia a jiné zajímavé věci. Když mi bylo deset let vstoupil jsem do biologického kroužku v zoologické zahradě a po ukončení školy jsem šel na univerzitu studovot biologii. Bě Napsal Kirill Bulylv; hem studií jsem každý volný den trávil v zoo a v biologických laboratoří c h. Když jsem končil univerzitu věděl jsem o z víř atech tolik že Kresli Jaroslav Malák jsem o nich mohl napsat svoji první knihu. Tehdy ještě neexistovaly kosmické koráby Poslední dva týdny před odletem výpravy které létají nadsvětelnou rychlostí do všech jsem měl tolik starostí že jsem Alisu vídal jen koutů Galaxie a nás kosmických zoologů zřídka. Musel jsem připravit zkontrolovat a bylo málo. Od té doby uplynulo dvanáct let. uložit klece pasti sítě a tisíce dalších věcí Kosmických zoologů je nyní spousta. Já jsem potřebných k lovu zvířat. Dále jsem musel však byl jedním z prvních. Procestoval jsem sehnat léky filmy přístroje knihy počítače m noho planet i hvě z d a stal jsem se profeso limonády šaty a spoustu dalších nezbytných rem an i nevím jak. zásob. A protože cestou budeme zastavovat Když Pegas odstartuje stává se velitelem na cizfch planetách s vědeckými stanicemi korábu slavný kosmonaut Gennadij Poloskov. musíme s sebou vzít zásilky pro jejich obyvatele. A to nepočítám tisíce balíčků které nám nosili různf lidé abychom je cestou předali známým a příbuzným. Pegas byl tak nacpaný vším možným že nakonec připomínal obchod V minulosti jsme se občas setkali na vzdálených planetách a vědeckých základnách. Často _ nás navštěvuje a kamarádí se s Alisou. Po Ioskov vůbec nepřipomíná odvážného kosmonauta a když si svlékne kapitánskou uniformu ní dům. Zhubnul jsem za ty dva týdny o něko vypadá jako učitel nebo knihovník. Je nevy lik kilogramů a kapitán Pegasa slavný kosmo soký mlčenlivý a přívětivý. Když však řídí kos naut Poloskov zestárl. o šest let. mický koráb celý se změní: jeho hlas ztvrdne Pegas je poměrně malý koráb má proto a zní rozhodně. Poloskov nikdy neztrácí du i malou posádku. Na Zemi a jiných planetách velím výpravám já profesor Selezněv z mos chapřítomnost a v kosmické flotile si jej velmi váží. Nebylo snadné jej přemluvit aby se stal I I ( r 16 t

18 kapitánem Pegasa a kdyby nebylo Alisy nikdy by se ml to nepodařilo. Třetím členem posádky je mechanik Zelený. Je to urostlý muž s pyšným ryšavým plnovousem. Je vynikajfcím mechanikem a už pětkrát letěl s Poloskovem do vesmíru. Nejraději se vrtá v motorech a většinu času tráví v dflně. Je to chvályhodná činnost. Bohužel se často stává že některý dílležitý stroj nebo přístroj rozebírá právě v okamžiku kdy je nezbytně '. " '. potřeba. Navíc je to velký škarohlíd. Domnívá Y "d d d by J k' "1 se ze "to ne opa ne o re. a e "to. Každé. Například vousy si nechal narust tehdy když si přečetl v jedné staré knize že se jeden kupec pořezal břitvou a zemřel na otravu krve. A třebaže už takové břitvy neexistujf a místo holení muži používajf zvláštn( pastu Zelený si pro jistotu ponechal vousy. Když přistáváme na cizí planetě vždy nám radí abychom odletěli protože tam zvířata stejně nejsou a jestli jsou tak se pro zoo nehodí a jestli se hodí tak se nám je stejně nepodaří dovézt na Zemi a tak pořád dokola. My jsme si však na něj zvykli a jeho bručení nevěnujeme pozornost. A on s'e kvílli tomu neuráží. Čtvrtým členem výpravy když nepočítám kuchyňského robota a další automaty je Alisa. To je moje dcera která právě dokončila druhou třídu. Má zvláštní vlastnost: všechno co se jí přihodí dopadne dqbře. Na výpravě bude nepostradatelná umí pečovat o zvířata I( a téměř 'ničeho se nebojí. Ráno p 'řed odletem bylo chladné a svěží. 17

19 Meteorologové slibovali na odpoledné déšť iako obvykle se však trošku zmýlili a pršelo už v noci. Když jsme se časně ráno loučili se svými blfzkýml a slibovali že budeme ze všech pla.. \.....' ~... ' "... " TO JE HRlÁzA f.. " s... NEJSME: PJ!DAVkV J.5HJ:' / HOROLEZ.CI.t net psát byly ulice ještě prázdné. Autolet pomalu letěl nad ulld ke kosmo II dromu. Předal jsem řízení Alise a uva~oval jsem o některých problémech spojených s cestou. Alisa také vypadala jako když myslí ha něco jiného a omylem přistála u zcela jiného korábu který vezl na Venuši selata. pohledu na přistávad stroj se selata roz na všechny strany doprovázejíd roboti Při běhla f?opivej/ I TEN JE KRA.sNY ' HNED SE VRAŤr/::. ' je začali honit a velitel kosmodromu mi začal vyč(tat že svěřuji řízení tak malému dítěti. "Není už tak malá" o odpověděl jsem. "Do JEJ' končila druhou třídu.". "Tím spíš se styďte" řekl velitel "teď ta selata neseženeme do večera!" Pohlédl jsem vyčítavě na Alisu převzal ří zenl a přeletěl k blízkému Pegasu. Pegas byl zpočátku rychlým poštovním korábem. Když se objevily rychlejší a větší lodě sloužil kosmickým výpravám. Měl veliké sklady sloužil proto geologům a archeologům. Nyní byl při.." J<./. OBOU I(U POMOZ vnebo JE znej piaeka ď ::.....'.. ".. '...' '.. '.. " : " " " "' "" " " "... li TED HEZky PO ' v.st~ VY HORO M PA V K. y.' dělen zoologické zah radě. Poloskov už na nás čekal a začali jsme poslední prověrku nákladu. Ve dvanáct hodin jsme byli konečně hotovi. Mohli jsme se vydat na první etapu cesty: na Měslc. ANO... o PANE' v krrkonos o! Příště: Tři kapitáni L ). Přeložil Pavel Weigel 18 KRESLI EVA PRŮŠKOVÁ

20 \ Napsal Rudo Moric Nakreslil Oldřich Jelínek a. "M ufi ke Ku bišů m přijela fantastická kočk I" Tuhle zprávu mi přiběhl oznámit můj nejlepší kamarád Ivo Frčka asi tak pátý den prázdnin. Samozřejmě že mě to zajímalo. A tak jsem lva odtáhl do kůlny kde bylo moje království kolem nás s Jolanou. Fakticky prima holka. Ivo vůbec nepřeháněl. Džíny senzační tričko velké černé brýle na očích. Jen místo holínek měla naboso sandály. A podpaždí deku a v ruce pestrou kabelu. Hned jsem uhádl kam ji Jolana vede. Do našeho areálu snů. Totiž... dole pod vesnicí je na potoce hráz. Siroká a hluboká. Za hrází naše koupaliště takové přírodní. Ale vody je v něm po prsa plavat se dá bezvadně. Prostě žád ná žabárna. Jenom voda je studená ale na to jsme zvyklí to není problém. A u tohohle koupaliště jsme si udělali házenkářské a volejbalové hřiště a dokonce i překážkovou dráhu. A říkáme tomu všemu areál snů. Malá vesnice malé sny ale nám to v stacl. valuje na trávě? Ivo! Zbytečně mu vysílám signály bůhvíodkdy se už tady vyvaluje. A ani necek ne pěkný kámoš! Přijdu k němu a povídám: "Koukni jak vyletí z vodičky!" "Koukám" zabručí Ivo na půl úst. Vtom se rozběhla a šipkou žbluňkla do vody. Udělala to parádně jenomže jak to skončí? Ale nebylo žádné divadlo. Vynořila se a kraulíkem si to hasila křížem krážem. Jako by ta voda byla šitá na její míru. A když se Jolana nemohla pořád osmělit zakřičela na ni:. "Tak honem Jolano voda je bezva!" Podívejme se myslím si bezva! Není žádná v papera. Ivo se zvedl a hnal se k vodě. Ale já jsem ho. abych se co nejvíc dozvěděl o té senzační v v v navsteve. Kubišovi bydlí v naší ulici naproti a o trochu výš. Mají Jolanu co právě skončila šestku a mrňouse Imriška mazánka. Jolana je no... řekněme třetí třída proto si jí nějak zvlášť nevšímáme. A mazánek je proti nám ještě usmrkanec. Tedy žádné přímé kontakty s Kubišovými. A zrovna tam přijde takové prima zboží. Aspoň podle lva kterému se každé slovo o ni rozplývá na jazyku jako med. Kdybys ji viděl jako strunka. Plavé vlasy poletují kolem tváře. Nosánek knoflíček oči bodlinky. Panečku ta plula po ulici když šla z nádraží. Džíny dole vyhrnuté pod nimi holínky na jehlách. No paráda Mufi ohromná parádička. Na první pohled je vidět že není z ves n Ice. Už ten den odpoledne jsem ji zahlédl. Šla Jolana ji teda určitě netáhne nikam jinam než sem. Uvidíme jak městská buchta vyletí ze studené vody. Ve městě jim zaručeně přihřívají vodičku aby byla jako čaj. Fakt musím se na to kouknout! Skočím domů hodím na sebe plavky a frčím. V běhu jsem stihl zapískat na lva poplašný signál ale nečekal jsem. On už ví kde mě má hledat. Do areálu snů jsem doběhl právě včas. Jolana už stála po kolena ve vodě a zimomřivě se osmělovala. Střikala si vodu na tělo a sykala. Slečinka z města stála na břehu blízko hráze kde je voda hluboká. V bikinkách byla ještě vílovitější. Nohatá rukatá. Zrovna zdvíhala ruce nad hlavu a otáčela se proti slunci. To asi proto že byla dost bílá a chtěla aby se jí slunce co nejdřív chytlo. Ve vodě bylo pár mrňat samý potěr a hleďme kdopak se to tady po... ' ď.. '" '. ;'. f..... '. é_"_ F:. 19