opus musicum 110 HUDEBNÍ REVUE

Transkript

1 opus musicum 110 HUDEBNÍ REVUE

2 OPUS MUSICUM hudební revue ročník 42/2010, č. 1 ISSN redakce: Martin Flašar, Kateřina Hnátová, odpovědný redaktor tohoto čísla: Kateřina Hnátová, typografi e, sazba: tmbsign, kresby na obálce: Monogramista T.D, jazykové korektury: Michal Fránek marketing: Jana Janulíková, tel.: , marketing@opusmusicum.cz administrace: Patricie Dittrichová, tel.: , opusmusicum@opusmusicum.cz kontakt: Krkoškova 45a, , Brno, tel.: , redakce@opusmusicum.cz web: Povoleno MK ČR pod č. 5652, cena jednoho čísla 50 Kč, roční předplatné: 270 Kč. Objednávky ročního předplatného i jednotlivých čísel přijímá administrace redakce. Vydává: Opus musicum, obecně prospěšná společnost, za grantové spoluúčasti Nadace Leoše Janáčka, Ministerstva kultury ČR, Nadace Český hudební fond, Statutárního města Brna a příspěvků soukromých osob. Vychází šestkrát do roka.

3 Opus musicum, o.p.s. řídí správní rada ve složení: Monika Holá, Nora Hodečková, Lubomír Spurný, redakční rada pracuje ve složení: Hana Adámková, Jan Blahůšek, Petr Daněk, Pavel Drábek, Michaela Freemanová, Kamila Klugarová, Martin Kostaš, Vladimír Maňas, Viktor Pantůček, Jarmila Procházková, Pavel Sýkora, Josef Šebesta, Jiří Zahrádka. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce neodpovídá za programové změny, které jí pořadatelské agentury neoznámí. Za obsahovou správnost textu ručí autor. Názory autorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko redakce. Osobní návštěvy redakce pouze po předchozí telefonické domluvě.

4

5 Vážení a milí čtenáři, v novém roce 2010 jsme pro vás připravili zcela novou grafickou podobu hudební revue Opus musicum, sérii šesti obálek pro letošní čísla zdobí kresby Monogramisty T.D (slovenský výtvarník Dezider Tóth). Zachován zůstal tradiční menší formát časopisu i struktura rubrik, grafické zpracování je však zbrusu nové a počet stran o poznání větší. Co se týče obsahu, hned první letošní číslo je z větší části monotematické rozhodli jsme se věnovat ho staré hudbě. Čtyři z pěti studií se zabývají jak prameny ke studiu staré hudby, tak provozovací praxí. Blok staré hudby je doplněn druhou částí textu Janáček a česká estetika (dokončení z minulého čísla). Ať už budeme jednotlivá čísla koncipovat jakkoliv, Leoš Janáček zůstává stálicí. V rubrice Události se dočtete o novinkách z brněnské opery (repertoárových i personálních) i o pozoruhodné operní inscenaci z Hannoveru. Nechybí ani rozhovor, tentokrát s hudebním skladatelem Evženem Zámečníkem. Přinášíme recenze dvou knižních publikací, dvou CD nahrávek a jednoho DVD. Připojen je i obvyklý Infoservis. Pevně věříme, že se vám nová grafická podoba naší hudební revue bude líbit tak jako nám v redakci a že ani v časech internetu a facebooku nerezignujete na tištěnou podobu časopisu. Místo klikání myší a tlučení do klávesnice si zkuste vzít do rukou Opus musicum a k dojmu vizuálnímu přidejte i ten hmatový. Možná nám některé naše smysly začínají pomalu krnět. Nedopusťte to čtěte, listujte, dívejte se, dotýkejte se... Kateřina Hnátová

6 opus musicum HUDEBNÍ REVUE 110 opus musicum HUDEBNÍ REVUE 410 DT, Ticho pre Maleviča, 1976 DT, Röntgenmusik, 1976 DT, Domino samba, 1976 DT, Robinsonáta, 1976 opus musicum HUDEBNÍ REVUE 210 opus musicum HUDEBNÍ REVUE 510 DT, Roleta ticha, 1976 DT, TichoohciT, 1976 DT, Ticho na mašličku, 1976 DT, Ticho, 1976 opus musicum HUDEBNÍ REVUE 310 opus musicum HUDEBNÍ REVUE 610 DT, Uspávanka, 1976 DT, Odopnutá, 1976 DT, 1500 V, 1976 DT, 500 V, 1976 Súbor Partitúry ( , 69 kresieb a autorských realizácií) nevznikal k hudobnej interpretácii. Zamýšlal som ich ako vizuálny koncept. Privlastnil som si klasickú notovú osnovu ako ready-made (podobne ako sa tak dialo s bežnou knihou, z ktorej vznikali autorskými zásahmi knihy-objekty). Umožnilo mi to manifestovať udalosti v čase, inokedy predviesť hru, ktorú s nami hrá paradox. Partitúry si vypýtali bytie na okraji, z toho vyplynula ich hravá anekdotická podoba. V čase nemožnosti (70. roky) si porozumeli s mojou možnosťou bytia na okraji. Tak sa stalo, že v mojom príbehu znamenajú podstatnejšie viac než iné diela - formovali môj spôsob autorstva. Monogramista T.D 4 ~ 5

7 OBSAH Studie Kolínský kancionál: neznámý osud a stále překvapivý obsah 6 Eliška Baťová Lamento Ariadny nit labyrintem italské praxe bassa continua 19 Miloslav Študent K osudům moravského barokního kazatele Antonína Ferdinanda Dubravia I. díl 31 Vladimír Maňas Studijní otazníky Miroslava Venhody 42 Lucie Sýkorová Janáček a česká estetika II. díl 51 Jiří Zahrádka Události Brněnská opera nově pod dvouhlavým vedením 65 Jana Janulíková Netopýři jsou jak hvězdy nad Brnem 69 Boris Klepal Leben, Sterben, Nicht-Sterben. K provedení Ullmannovy opery Der Kaiser von Atlantis 72 Tereza Horlitz Rozhovor S Janem Novákem jsem si psal 16 let Karol Frydrych Recenze S houslemi přes pět světadílů. Vzpomínky Bohumila Smejkala a jeho přátel 84 Jindra Bártová Miloš Schnierer: Umění žít hudbou 86 Jindra Bártová Sophia Jaffé, Björn Lehmann. Works for violin and piano 88 Kateřina Hnátová Anton Bruckner: Symphony No. 9 in D minor 91 Boris Klepal Cadmus et Hermione 93 Martin Flašar

8 Kolínský kancionál: Neznámý osud a stále překvapivý obsah osud Neznamy prekvapivy stale a obsah 6 ~ 7

9 STUDIE studie ELIŠKA BAŤOVÁ kkolínský kancionál z roku 1517 patří mezi rukopisy, ze kterých je možno stále čerpat nové poznatky k dějinám liturgie, hymnologie i samotné české utrakvistické církve. Následující studie chce proto upozornit na obsahové bohatství Kolínského kancionálu a zároveň nechat čtenáře nahlédnout do rozkrývání zatím stále neznámých osudů tohoto pramene. Rukopis Regionálního muzea v Kolíně, uložený pod přírůstkovým číslem 80/88, 1 přitahoval pozornost badatelů v rámci kodikologického a hymnologického výzkumu již v minulosti. Jen pomalu se však dostává do širšího hudebně-medievalistického povědomí. Přitom obsahuje kromě velkého množství českých písní také po Jistebnickém kancionálu 2 nejstarší ucelenější skupinu českých liturgických zpěvů. Jeho důležitou vlastností je přítomnost notového záznamu, byť často jen v podobě delšího incipitu, zatímco většina jiných českých písňových souborů z této doby je bez not a při jejich výzkumu jsme omezeni pouze na odkazovou praxi. Řadu později široce rozšířených českých písní nacházíme v Kolínském kancionálu v prvním známém spojení textu a melodie, proto je zde možno čerpat nové informace o adaptaci českých textů na melodie latinských cantií. Rukopis je vzhledem ke svému bohatému obsahu kompilátem značné části dobově užívaných utrakvistických písní, může tedy přinést mnoho doplňujících informací k již dříve popisovaným oblastem hymnologie. 1 Kolín, Regionální muzeum, rkp. př. č. 80/88. Dále užívám většinou označení Kolínský kancionál, a to i přesto, že jde spíše o kancionál usuál. 2 Praha, Knihovna Národního muzea, rkp. II C 7. Viz Bartoš, František Michálek: Soupis rukopisů Národního musea v Praze. 2 sv. Praha, Melantrich, , č opus musicum 1/2010

10 3 Kouba, Jan: Od husitství do Bílé hory. In: Lébl, Vladimír (ed.): Hudba v českých dějinách. Praha: Editio supraphon, 1983, s Kolín, Regionální muzeum, rkp. př. č. 80/88, f. [410 r ]. 5 Praha, Knihovna Národního muzea, rkp. XIII A 2. Viz Bartoš, František Michálek: Soupis rukopisů Národního musea v Praze, op. cit., č Schneider, Jaroslav: Dějiny kolínského školství. In: Ročenka města Kolína a okresu 2. Kolín: Archiv města Kolína, 1947, s Vávra, Josef: Dějiny královského města Kolína nad Labem. Kolín, J. L. Bayer, 1888, s Teoreticky by mohlo jít o nám známé dva graduály, Kolínský kancionál a dvoudílný antifonář. Viz. pozn. níže. 9 Obojí SOkA Kolín, Bratrstvo kůrů literátských při chrámu sv. Bartoloměje Kolín, bez inv. č 10 Hinerová, Romana: Zbožná a literátská bratrstva ve fondech SOkA Kolín. In: Archivní prameny Kolínska Kolín, Státní okresní archiv, 2001, s. 66. Kolínský kancionál ve světle pramenů a literatury Rukopis uložený v Muzeu města Kolína (dnes Regionální muzeum v Kolíně) byl pro další bádání objeven roku 1967 díky publikaci Průvodce po pramenech k dějinám hudby. Eva Mikanová se v oddíle věnovaném Kolínu zmiňuje o existenci českého kancionálu z první poloviny 16. století. 3 Zvláštní shodou dějinných okolností je tato zpráva vlastně první jistou písemnou informací o zkoumaném prameni, neboť v samotném muzeu je kancionál evidován až od roku 1988, nepočítáme-li datovaný přípis z 12/VII 1956 připojený knihařem přímo na závěr rukopisu. 4 Na jeho základě můžeme soudit, že se kancionál nacházel ve sbírkách muzea nejpozději v roce 1956, kdy byl převázán a zbytky vazby byly umístěny do samostatných složek. Při pátrání po starších osudech rukopisu narážíme především na otázku, proč nebyl spolu s dalšími čtyřmi kolínskými liturgickými knihami (například též s tzv. Graduálem Martina bakaláře z Vyskytné 5 ) věnován městem v roce 1819 Společnosti vlasteneckého Musea v Čechách. 6 Nevíme ani, jak dlouho byl v majetku literátského kůru chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně, jemuž snad původně náležel. Dochované zprávy o kostelních rukopisech jsou totiž značně nekonkrétní. Na inventář, který byl zapsán v děkanské knize v roce 1682, upozorňuje Josef Vávra 7 v Dějinách královského města Kolína nad Labem. Přestože inventář obsahuje jen neurčitou informaci o třech kancionálech a nešporním breviáři 8, je pro nás jediným svědectvím, neboť jiné prameny z této doby žádné zprávy nepřinášejí. Nové poznatky by snad mohl ukázat ještě důkladnější rozbor zápisů ze schůzí literátů latinského a českého kůru z let a kniha příjmů a vydání, vedená od roku Ve shrnutí jejich obsahu, které podala Romana Hinerová, je v naší souvislosti zmíněna jen epizoda z roku 1643 o zastavení jednoho kancionálu členem kůru, tento exemplář však dle autorky pravděpodobně nenáležel literátům. 10 Poněkud více informací nám skýtá fond náboženských bratrstev Národního archivu v Praze. Ve složce věnované Kolínu se nacházejí v rámci výkazů majetku soupisy hudebních nástrojů z let 1783, 1784 a 1785, v nichž je uveden též 1 Gesang Buch. 11 Po vydání dekretu, oznamujícího zrušení literátských bratrstev, byl sepsaný majetek v srpnu roku 1785 vydražen. Za kancionál bylo inkasováno 18 krejcarů. 12 Nevíme samozřejmě o tomto vydraženém exempláři nic bližšího, na základě zmíněných informací je však možno uvažovat 8 ~ 9

11 STUDIE studie o roce 1785 jako o datu, kdy se Kolínský kancionál mohl dostat do soukromých rukou. Dle Vávry zůstal inventář literátů kostelu, toliko starožitné kancionály pergamenové s malovanými inicialkami dány jsou později do zemského muzea. 13 O rukopisném českém kancionálu se Vávra nikde nezmiňuje. Podle Inventáře kostelů a děkanství v král. městě Kolíně n. L. po dne 29. prosince 1889 v Pánu zesnulém děkanu Janu Svobodovi 14 však již na konci 19. století v majetku kostela nebyl. Uložení přímo v prostorách chrámu by navíc pravděpodobně vedlo roku 1796 k nenávratné ztrátě, neboť došlo k ničivému požáru, kterému podlehla velká část vybavení kostela i zvonice včetně oltářů a varhan. 15 Otázkou také zůstává, kdy a jak se rukopis dostal do držení dnešního Regionálního muzea v Kolíně. Pátrání mezi exponáty Okresní národopisné sběrací výstavky v Kolíně v roce 1894 nepřineslo konkrétní výsledek. V publikovaném soupisu sice figuruje několikrát kancionál, zpěvník či písně bez bližšího určení a dokonce písně psané, 16 ale přesnější přívlastek, který by nám potvrdil přítomnost hledaného rukopisu, bohužel schází. O tom, že se však rukopis ani uprostřed této nám zatím neznámé minulosti nevyhnul snaze o určité zařazení, svědčí přípisek kurentem na jeho f. 2 r : Dílem katolickej, dílem husitský a dílem pikhardytský kancionál V literatuře je tento text řazen přibližně do poloviny 19. století, 17 není však vyloučeno ani poněkud starší datum jeho vzniku, například při zmíněné likvidaci majetku literátských bratrstev. Autor poznámky dobře vystihl obsahovou složitost rukopisu. Datace je v tomto přípisku uvedena na základě jednoho z mladších datovaných zápisů (f. 96 v ). Ve stejné době jako Eva Mikanová se začal kancionálem zabývat též Miloslav Veleta. Výsledky svého výzkumu shrnul v roce 1974 ve studii Kolínský husitský kancionál hudební dokument závěru husitské revoluce. 18 Na základě rozboru filigránů, písařských rukou a obsahu jednotlivých písní dochází Veleta k závěru, že Kolínský husitský kancionál je výrazem vnitřních poměrů v Kolíně v 50. letech XV. století, důležitým dokumentem jednoho z posledních záblesků táborského radikalismu. Přestože toto časové zařazení i výklad filigránů byly později Františkem Hoffmannem označeny za ne náležitě zvládnuté 19 a celý obsahový rozbor se tak stal neakceptovatelným, je nutno uznat, že si Veleta ve své studii všímá jinak přehlížených aspektů rukopisu. Díky přípravě publikace Průvodce po pramenech k dějinám hudby se s Kolínským kancionálem seznámil editor celého soupisu Jan Kouba, který rukopis vzápětí zařadil jako 11 Praha, Národní archiv, fond Náboženská bratrstva, inv. č. 316, rkp. sign. IX/8, kart. 67 (Inventarium , Prothocollum licitationis 1775). 12 Tamtéž. 13 Vávra, Josef: Dějiny královského města Kolína nad Labem. op. cit., s Zpráva je poněkud nepřesná, do muzea byl darován i papírový kodex, tedy již zmíněný Graduál Martina bakaláře z Vyskytné. 14 SOkA Kolín,, fond Archiv města Kolín, rkp. bez inv. č. (Inventář kostelů a děkanství 1889). 15 Kolín, Státní okresní archiv, fond Archiv města Kolín, rkp. bez inv. č. (Liber memorabilium ), f. 109 r -110 r. Viz Kamarýt, Jan Kamarýt, Ladislav: Kolínský chrám: Stavebně historický popis a průvodce. Kolín, Regionální muzeum, 1988, s Okresní národopisná výstavka v Kolíně r Kolín, Jindřich Pak, 1894, s Hoffmann, František: Martin bakalář z Vyskytné a rukopisy kolínské. In: Studie o rukopisech XVII, 1978, s Veleta, Miloslav: Kolínský husitský kancionál hudební dokument závěru husitské revoluce. In: Sborník Pedagogické fakulty v Hradci Králové, hudební výchova XXIII, Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1974, s Hoffmann, František: Martin bakalář z Vyskytné a rukopisy kolínské. op. cit., s. 68. opus musicum 1/2010

12 20 Kouba, Jan: Der älteste Gesangbuchdruck von 1501 aus Böhmen. In: Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie XIII, 1968, s Československá vlastivěda IX Umění, Sv. 3 Hudba. Praha, Horizont, 1971, s Kouba, Jan: Nejstarší české písňové tisky do roku In: Miscellanea musicologica XXXII, Praha, Univerzita Karlova, 1988, s Kouba, Jan: Od husitství do Bílé hory, op. cit., s Kouba, Jan: Kancionál. In: Macek, Petr (ed.): Slovník české hudební kultury. Praha, Editio Supraphon 1997, s Hoffmann, František: Martin bakalář z Vyskytné a rukopisy kolínské. op. cit., s Praha, Knihovna Národního muzea, rkp. XII A 21 a XII A 22. Viz Bartoš, František Michálek: Soupis rukopisů Národního musea v Praze. op. cit., č a Praha, Knihovna Národního muzea, rkp. XII A 25 a XIII A 2. Viz Bartoš, František Michálek: Soupis rukopisů Národního musea v Praze. op. cit., č a Praha, Knihovna Národního muzea, rkp. XIII A 2, přední přídeští. 29 Kolín, Regionální muzeum, rkp. př. č. 80/88, f. 79 v. významný srovnávací pramen do rozšířené německé verze studie o nejstarším písňovém tisku z roku a jako pramen náležející kolínským literátům do soupisu literátských bratrstev v Českých zemích. 21 Autor se zde drží datování rukopisu do první poloviny 16. století. Jako srovnávací pramen figuruje Kolínský kancionál také v Koubově textu Nejstarší české písňové tisky do roku 1550, kde je jeho obsah konfrontován s tiskem Písniček křesťanských z roku Jan Kouba je též autorem syntetické práce Od husitství do Bílé hory 23 a slovníkového hesla Kancionál, 24 kde shodně uvádí kolínský pramen jako jeden z prvních dochovaných samostatných českých rukopisných kancionálů většího rozsahu a datuje jej přímo rokem K tomuto datačnímu upřesnění došlo díky studii Františka Hoffmanna Martin bakalář z Vyskytné a rukopisy kolínské. 25 Hoffmann zde zkoumá především odkaz kolínského městského písaře Martina bakaláře a zaměřuje se na všechny liturgické rukopisy, které v souvislosti s Kolínem připadají v úvahu, a dále též na spisy právní. Prameny jsou podrobně kodikologicky rozebrány a datovány, takže je vytvořen solidní základ pro další bádání. Paleograficky jsou rukopisy porovnány s městskými knihami i listinnými materiály. Mezi čtyřmi rukopisy uloženými v Knihovně Národního muzea (dvěma díly antifonáře 26 a dvěma graduály 27 ) nachází Hoffmann písmo Martina bakaláře jen v jednom z graduálů, zde již dříve zmíněném. Jeho zjištění dokládá zápis na přídeští tohoto pramene: Manu Martini Baccalarii de Wyskytna anno Díky takto přímému údaji je ovšem graduál spojován s osobou Martina bakaláře již tradičně. Hoffmann však jako první rozpoznává Martinovo písmo též v jedné ze dvou hlavních písařských rukou Kolínského kancionálu. Na základě studia filigránů, výzdoby i vazby datuje pak kancionál mezi léta , konkrétněji do roku 1517, jak svědčí datovaný, ale tentokrát nepodepsaný přípis: Skonána léta V o XVII o ten pátek před všemi svatými [ , pozn. aut.]. 29 Další studie o Kolínském kancionálu přinášejí spíše jen doplnění dosavadních zjištění. Stanislav Petr uvádí v textu Rukopisný fond v Regionálním muzeu v Kolíně 30 rámcový rozbor obsahu kancionálu s vymezením jednotlivých oddílů, Stanislav Tesař pak zapojuje Kolínský kancionál do elektronického katalogu Melodiarium hymnologicum Bohemiae 31 a do digitální edice Fontes monodici Bohemiae et Moraviae. 32 Pod Tesařovým vedením vznikají též diplomové práce zaměřené na soupis repertoáru pramene a jeho srovnání s dalšími kancionály první poloviny 16. století. 33 Jiří Žůrek zasazuje naposled Kolínský kancionál do kontextu nově datovaných nejstarších českojazyčných graduálů 34 a má hlavní podíl na zařazení pramene do elektronické databáze LIMUP ~ 11

13 STUDIE studie Provenience rukopisu Vzhledem k tomu, že neznáme ani dobu, kdy se kancionál dostal do Regionálního muzea v Kolíně, ani instituci či osobu, která pramen darovala, vyvstávají s ještě větší naléhavostí otázky kolem skutečné provenience rukopisu. Oporou pro její ztotožňování s Kolínem a chrámem sv. Bartoloměje je pouze pokus o identifikaci jednotlivých písařských rukou. Ostatní prameny svázané s chrámovým provozem se buď nedochovaly (registra kostelní), 36 nebo k těmto otázkám mlčí. Pokusme se proto nyní shrnout a poněkud rozšířit poznatky o písařích Kolínského kancionálu. Základ kodexu čítajícího dnes 408 původních folií je zapsán dvěma písaři (A, B). Rukopis písaře A (f. 2 r, 8 r 69 r, 76 r 86 v, 98 r 186 v, 190 r 191 v, 346 v 367 v, přípisky v rejstříku a in margine zápisů písaře B) byl Františkem Hoffmannem spojen s osobností Martina bakaláře z Vyskytné. Nutno poznamenat, že písař A užíval několik druhů písma a že se jeho písmo postupně vyvíjelo, či chceme-li, že se jednotlivé typy vzájemně prolínají. Spojuje je však sklon, tlak tahů i celková povaha písma. Aniž budu opakovat Hoffmannův pečlivý rozbor, chci zdůraznit, že při identifikaci Martinova rukopisu je nutné brát na vědomí právě tuto variabilitu písma. V Kolínském kancionálu se dle Hoffmanna vyskytuje převážně střední kaligrafická knižní bastarda, a to jak se zaoblenými, tak rovnými dříky u písmen b, d, h, l. Charakteristický je prohnutý dřík u písmene t a delší vodorovný tah u písmene g, které najdeme ve všech typech Martinova písma. 37 Výjimečně zde najdeme též drobnější polokurzivní či kurzivní bastardu, tou je zapsán kupříkladu datační přípis na f. 79 v. V závěru kancionálu však lze podle mého zjištění najít i velkou kaligrafickou knižní bastardu, tedy písmo, kterým je napsána převážná část Graduálu Martina bakaláře z Vyskytné z roku K záznamu melodií užívá písař A rhombickou a černou menzurální notaci, u nichž můžeme nacházet vzájemné prostupování a výměnu znaků. Červená notová osnova má 4 nebo 5 linek. Často má píseň notovaný pouze incipit či jinou dílčí část. Důsledně jsou užívány klíče. Ke srovnání a identifikaci Martinova písma máme kromě graduálu k dispozici též kolínské knihy smluv (liber contractuum) a Hoffmannem porovnávaný právní sborník Národního muzea, kde všude se Martin bakalář sám jmenuje. 39 Domnívám se tedy, že o Martinově podílu na pořízení Kolínského kancionálu není nutno pochybovat. Samozřejmě bychom uvítali, kdyby se v jedné z liber contractuum vyskytovalo obdobné potvrzení Martinova autorství, jako se písařovou vlastní rukou 30 Petr, Stanislav: Rukopisný fond v regionálním muzeu v Kolíně. In: Sborník k nedožitým 65. narozeninám PhDr. Zdeňka Jelínka, CSc., Práce muzea v Kolíně řada společenskovědní VII. Kolín, Regionální muzeum, 2001, s Melodiarium Hymnologicum Bohemiae. In: fi rmadat.cz/melodiarium, vyhledáno Poledňák, Ivan: Tesař, Stanislav. In: Český hudební slovník osob a institucí, ( ), vyhledáno Gemsová, Adriana: Kolínský kancionál jako pramen poznání české duchovní písně 1. čtvrtiny 16. století (Diplomová práce). Olomouc: FF UP, 1997; Tesařová, Anna: Repertoár tištěných kancionálů Václava Miřínského z roku 1522 a 1531 a jeho poměr k repertoáru rukopisného Kolínského kancionálu z roku 1517 (Bakalářská práce). Brno: FF MU, Žůrek, Jiří: The Analogies between the Chants of the Jistebnický Kancionál and the Repertory of the oldest Czech Graduals in the 16th Century. In: Hudební věda XLVII, 2010, č. 1 (in print). 35 LIMUP. In: clavmon.cz/clavis/index.htm, vyhledáno opus musicum 1/2010

14 36 Petr, Stanislav: Městská kancelář a správa v Kolíně v 1. polovině 16. století (Diplomová práce). Praha, FF UK, 1978, s Hoffmann, František: Martin bakalář z Vyskytné a rukopisy kolínské, op. cit., s V graduálu Praha, Knihovna Národního muzea, rkp. XIII A 2 nalézáme velkou a střední kaligrafi ckou knižní bastardu i polokurzivní bastardu, je tedy poměrně dobře možné srovnávat Martinovo písmo. V určení typů písma vycházím z Hoffmannovy práce. 39 Kolín, Státní okresní archiv, fond Archiv města Kolín, rkp. bez inv. č. (Liber contractuum III), f. 18 v a Praha, Knihovna Národního muzea, rkp. II F 3, f. 408 r. 40 Kolín, Státní okresní archiv, fond Archiv města Kolín, rkp. bez inv. č. (Liber contractuum III), f. 43 r. 41 Petr, Stanislav: Městská kancelář a správa v Kolíně v 1. polovině. 16. století, op. cit., s Kolín, Státní okresní archiv, fond Archiv města Kolín, rkp. bez inv. č. (Liber contractuum III), f. 147 r. 43 Hoffmann, František: Martin bakalář z Vyskytné a rukopisy kolínské, op. cit., s Petr, Stanislav: Městská kancelář a správa v Kolíně v 1. polovině 16. století, op. cit., s , Tamtéž, s. 132, Tamtéž, s dochovalo ve vztahu ke graduálu v zápisu z roku 1512:...Ty 4 kopy grošů dali sú za nový cancional Martinovi písaři svému a k tomu 1 kopu grošů Mikuláše Saukeníka též přiloživše, takže mu 5 kop grošů již dali a ještě že jemu za týž cancional 2 kopy grošů českých páni zuostávají. 40 Důvodem pořízení této zmínky byl ale spíše dluh než samotná odměna, a proto nelze počítat s podobným záznamem i v našem případě. Zápisy do městských knih nebyly navíc povinné. 41 Jeden v tomto ohledu zajímavý zápis se nám ovšem přece jen zachoval, bohužel jej však nelze se zkoumaným kancionálem jednoznačně spojovat. V roce 1517 (!) je cizí rukou v téže Liber contractuum III zapsán text následujícího znění: My purgmistr a radda obecní a starší města Nového Kolína nad Labem známo činíme tímto zápisem obecně přede všemi [...], že z dobrým našim rozmyslem pro pilné a plattné služby slovuttného pana Martina písaře našeho městského, kteréž nám i vší obci naší činil a činiti nepřestává, dali sme kus pole k zdělání zahrady podle zahrady mistra Jana Zedníka. 42 Nevíme samozřejmě, za jaké služby byla zahrada Martinu bakaláři darována, dle mého zjištění se však s dalším obdobným zápisem za celých cca 25 let, 43 kdy Martin bakalář působil jako kolínský městský písař, nesetkáme. Druhý písař B zapsal kromě rejstříku (f. 3 r 7 v ) i písně ve druhé části kancionálu (f. 76 v, 186 v 190 r, 193 r 346 v, 375 r 408 r ). Užíval písma blízkého střední kaligrafické bastardě Martina z Vyskytné, jen poněkud odlišného duktu a s některými odlišnými variantami jednotlivých písmen. Notace je shodná jako v oddílech psaných písařem A, pouze klíče písař B nepředepisuje. Dle dodatečných záznamů písaře A v rejstříku i dle dalších znaků (střídání uprostřed písně na f. 76 v apod.) je evidentní, že oba písaři úzce spolupracovali psali téměř současně nebo krátce po sobě, případně se střídali. Pravděpodobně si repertoár vznikajícího kancionálu tematicky rozdělili: písař A zapsal písně k církevnímu roku od adventu do Velikonoc, písař B k nanebevstoupení, písně svatodušní, trojiční, velkou skupinu písní ke svátku Těla a Krve Páně, písně obecné a graduálovou část rukopisu. U obou písařů je shodná též úprava stránek se zrcadlem s protaženými svislými linkami, stejně jako červené jedno- až třířádkové iniciálky. Identita písaře B zůstává zatím bohužel neznámá. Vzhledem k popsanému úzkému vztahu obou písařů můžeme uvažovat o spolupráci v rámci kolínské městské kanceláře. Dle Stanislava Petra známe z tohoto období z písařů městské kanceláře v Kolíně ještě písaře Pavla Mertana, významného měšťana a konšela, 44 a písaře Johannesa. 45 Zajímavé je, že Martin bakalář provdal v roce 1527 svou dceru právě za nevlastního syna Pavla Mertana, 46 takže je zřejmé, že mezi oběma rodinami byly úzké osobní styky. Dalších osm písařských rukou, které v rámci kancionálu nacházíme, představuje už pouze 12 ~ 13

15 STUDIE studie pozdní přípisy na prázdná folia hotového kodexu. Kromě charakteru písma tak lze soudit podle datačních přípisků z let 1547 (f. 74 r ), 1566 (f. 371 v ; písař C: f. 1 v, 72 v 74 r, 97, 192, 367 v 369 v, 371), 1540 (f. 96 v ; písař D: f. 93 v 96 v ) a 1581 (f. 372 v ; písař E: f. 371 v 373 r ). Písař C, dle Stanislava Petra snad Jan Vodička, 47 je Hoffmannem identifikován zároveň jako jeden z pozdějších písařů Graduálu Martina bakaláře, čímž se opět potvrzuje souvislost obou pramenů. Písař D je podepsán jako Venceslaus Paczonius (f. 96 v ). Písař E může být dle Stanislava Petra Jan Rosacius Sušický, známý ze zápisů v mladších městských knihách. 48 Dalších pět písařů se podílelo svými zápisy na těchto foliích: 70 v 72 r (písař F), 87 v 90 v (písař G), 2 v, 91 r 93 r (písař H), 370 (písař I) a 373 v 374 v (písař J). Kolínský původ rukopisu je tedy zřejmý díky identifi kaci kolínského městského písaře Martina bakaláře z Vyskytné jako jednoho z hlavních písařů kancionálu. Potvrzuje jej též mezi pozdějšími autory přípisů podepsaný Venceslaus Paczonius (f. 96 v ), který je taktéž skutečně v Kolíně doložen. Pekařskou rodinu Pacovských zde nalézáme od čtyřicátých let 16. století mezi vlastníky tří různých domů, Václav Pacovský je konkrétně v roce 1570 spojen s prodejem domu č. 31, jenž v letech patřil jeho otci. 49 O Martinu bakaláři z Vyskytné máme v kolínských městských knihách zachovány velmi obsáhlé informace. V městské kanceláři v Kolíně je doložen již v roce 1498, kdy byl spolu se starším písařem Jakubem z Vrbice vyslán do Jihlavy. 50 Ve vedení kanceláře ho Martin bakalář vystřídal v roce a působil zde až do roku I nadále byl však aktivní jako představitel města, v dubnu roku 1526 byl zvolen konšelem a roku 1527 primasem, jímž zůstal dva roky. 52 Vedle kancelářské činnosti a tvorby liturgických knih pořídil též opis překladu magdeburských práv a překlad čtyř kolínských městských privilegií. Repertoár pramene Jak již bylo naznačeno, Kolínský kancionál představuje z hlediska typu liturgické knihy spíše kancionál-usuál, neboť obsahuje kromě velkého množství písní také rozmanité zpěvy liturgické. Rukopis zahrnuje podle mých zjištění celkem 347 položek, 53 z toho 325 původně zapsaných zpěvů, na něž se budu nadále zaměřovat. Převážnou většinu z nich tvoří písně, u nichž můžeme často spatřovat různé skryté i zjevné l iturgické 47 Petr, Stanislav: Rukopisný fond v regionálním muzeu v Kolíně, op. cit., s Tamtéž. 49 Vávra, Josef: Dějiny královského města Kolína nad Labem, op. cit., s. 200, 222, Tomaschek, Johann Adolf: Der Oberhof Iglau in Mähren und seine Schöffensprüche aus dem XIII.-XVI. Jahrhundert. Innsbruck, Verlag der Wagner schen Universitäts- Buchhandlung, 1868, s Petr, Stanislav: Městská kancelář a správa v Kolíně v 1. polovině 16. století, op. cit., s Tamtéž, s Obsahem Kolínského kancionálu se poměrně podrobně zabývala Adriana Gemsová. Gemsová, Adriana: Kolínský kancionál jako pramen poznání české duchovní písně 1. čtvrtiny 16. století, op. cit. Autorka dochází k celkovému počtu 353 položek, což je způsobeno samostatným počítáním jednotlivých částí písně Kristuov život znamenajme a dvou částí písně Králi věkuov vzdejmež díkuov a naopak opomenutím celkem šesti písní a chorálních zpěvů. opus musicum 1/2010

16 54 Toto zjištění viz Žůrek, Jiří: The Analogies between the Chants of the Jistebnický Kancionál and the Repertory of the oldest Czech Graduals in the 16th Century, op. cit. funkce: je zde 256 písní k jednotlivým částem temporálu a sanktorálu a písní obecných, 2 písně na Otče náš připojující Ave, Maria, 1 samostatná píseň na Otče náš a 1 píseň na Ave Maria, 4 písňová Creda a 1 píseň začínající doxologií. Navíc i u některých písní temporálu či písní obecných nás rubriky informují o jejich konkrétní liturgické funkci. Chorální liturgické zpěvy jsou v Kolínském kancionálu zařazeny jednak v závěrečném samostatném oddílu votivních mší na jednotlivé dny v týdnu 54 (f. 375nn.), nalezneme je však i roztroušeny mezi písněmi temporálu a zejména pak v závěrečných třech písňových složkách (f. 345nn.), jejichž obsah lze označit jako additamenta. Zde je nutno upozornit, že liturgické kusy jsou plynule včleněny do celku kancionálu liturgické kusy jsou plynule včleněny do celku kancionálu a jsou zapsány stejnými hlavními písaři A a B jako zbytek rukopisu. Nejde tedy o dodatečně či náhodně přidané položky, přestože rejstřík tyto zpěvy vesměs vynechává a zahrnuje jen ty z nich, které byly zřejmě liturgicky spojovány s písněmi. Celkově můžeme v Kolínském kancionálu napočítat 60 chorálních liturgických zpěvů, tedy 17 hymnů (tj. hymnových nápěvů, u nichž je text převodem latinské předlohy), 6 tropovaných Kyrie, 3 Gloria (z nich 1 tropované), 4 zpěvy Sanctus (z nich 3 tropované včetně jednoho s tropovaným Osanna), 1 tropované Agnus, 6 introitů, 2 graduale, 5 Alleluia, 10 sekvencí (přičemž sekvence Stáše Matka žalostivá se vyskytuje jak mezi písněmi temporálu, tak v rámci votivní mše), 2 offertoria (z toho 1 tropované), 3 responsoria a dialogické pasáže preface. Kancionál je strukturován dle církevního roku, přičemž k písním pro jednotlivá období se připojují hymny, sekvence a výjimečně též zpěvy Kyrie, Gloria či responsoria. Adventní, vánoční a postní oddíl (v jehož rámci lze vyčlenit též oddíl předpostní a oddíl se zpěvy Svatého týdne), stejně jako oddíl velikonoční, o Nanebevstoupení, svatodušní a trojiční jsou započaty iluminovanou iniciálou a tvoří ucelený cyklus temporálu. Následuje oddíl písní o svátosti Těla a Krve Kristovy, který sloužil zjevně jak ke svátku Těla a Krve Páně, tak jako zásobárna písní pro celou eucharistickou část mše i jiné příležitosti uctívání svátosti oltářní či vyjadřování stěžejní utrakvistické nauky o přijímání podobojí. Další velká skupina písní je na f. 239 r označena jako Piesně obecnie, k tomuto oddílu patří nicméně již i předchozí 23. složka (f. 227nn.), která byla zřejmě předřazena poněkud později. Jde o oddíl písní náležejících liturgickému mezidobí a vázaných na jednotlivá věroučná témata. V jeho 14 ~ 15

17 STUDIE studie úvodu jsou zařazena písňová Creda, písně na Otče náš, Ave, Maria a Desatero. Od f. 333 r nalézáme oddíl písní k sanktorálu, který sice není uvozen rubrikou, ale jelikož v tomto místě dnes chybí nejméně 2 folia, je možné, že zde rubrika původně byla. Jde o písně ke svátkům Obrácení sv. Pavla, Navštívení Panny Marie, Mistra Jana Husa, sv. Marie Magdaleny, Nanebevzetí Panny Marie a Posvěcení chrámu. Následují přídavky (zmíněné složky 33-35), kde kromě obecných písní opět nacházíme písňové Credo či zpěv Ave Maria, ale také svatodušní hymnus, dvě tropovaná Kyrie a jeden zpěv Sanctus. Na rozdíl od výše popsané skupiny písní věroučného charakteru jsou tu tedy shromážděny spíše zpěvy liturgické (jak napovídají i rubriky písní), a tak zde pravděpodobně nalézáme písňové Credo v odlišné funkci (oproti Vyznáním víry zapsaným dříve). Posledním oddílem Kolínského kancionálu je graduál se zpěvy propria k votivním mším pro jednotlivé dny týdne, se zpěvy ordinaria mimo Credo a s připojeným responsoriem o Večeři Páně. Votivní mše jsou věnovány Sv. Trojici (pondělí), sv. andělům (úterý), sv. Duchu (středa), Božímu Tělu (čtvrtek), umučení Páně (pátek) a Panně Marii (sobota). Pouze introitus a sekvence je předepsána pro všech šest dnů v týdnu, Alleluia chybí v postně laděném pátečním formuláři a je nahrazeno zpěvem graduale, v sobotu se graduale připojuje taktéž. Formuláře věnované Božímu Tělu a umučení Páně obsahují navíc také offertorium. Do čela kancionálu byl umístěn rejstřík, na jehož přední nepopsané straně jsou rukou písaře A zaznamenané české dialogy k prefaci. Zaměříme-li se na obsah kancionálu z hlediska původu textů, je možno konstatovat, že mezi písněmi pochází 8 textů z doby předhusitské (3%). Jde o písně známé již z rukopisu Milíčových modliteb 55 a z Vyšebrodského sborníku z roku 1410, 56 případně z rukopisu Národní knihovny I F Celkem 28 písňových textů (10,6%) je husitského původu a nachází se v Jistebnickém kancionálu. Píseň Jáť jsem ovdovělá česká Koruna je pak podle svého obsahu zjevně příbuzná se známými skladbami Budyšínského rukopisu, 58 s Veletovým tvrzením, 59 že se jedná o verzi jedné satirické básně Budyšínského rukopisu, však nelze souhlasit. Přes incipit podobný skladbě Porok Koruny české (Já Koruna ovdovělá) se jedná spíše o jakousi zkrácenou parafrázi Žaloby Koruny české, která se stejně jako píseň Jáť jsem ovdovělá česká Koruna obrací s nářkem k Bohu a zmiňuje přijímání podobojí. Právě v kontextu písní o přijímání je píseň Jáť jsem ovdovělá česká Koruna v kancionálu zařazena. Každopádně je však tento text jedním ze zajímavých a dosud neprozkoumaných segmentů Kolínského kancionálu. Mezi písněmi doby poděbradské a jagellonské lze odlišit 6 textů pocházejících dle Táborského edic 60 od Václava Miřínského (2,2%), dále 18 textů (6,7%) 55 Praha, Národní knihovna České republiky, rkp. XVII F 30. Viz Truhlář, Josef: Katalog českých rukopisů C.k. veřejné a universitní knihovny pražské. Praha, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906, č Vyšší Brod, Knihovna Cisterciáckého kláštera, rkp. č Praha, Národní knihovna České republiky, rkp. I F 13. Viz Truhlář, Josef: Catalogus codicum manu scriptorum latinorum qui in C.R. Bibliotheca publica atque universitatis Pragensis asservantur, 2 sv. Praha, Regia societatis scientiarum Bohemica, , č Bautzen, Stadtbibliothek, rkp 8 č Veleta, Miloslav: Kolínský husitský kancionál hudební dokument závěru husitské revoluce, op. cit., s Miřínský, Václav: Písně staré gruntovní a velmi utěšené. Praha, Markéta Kozlová, Viz Knihopis. In: db.knihopis.org, vyhledáno , č. K05619; Miřínský, Václav: Písně Starého zákona. Praha, Jiří Dačický, Viz Knihopis, op. cit., č. K05620; Miřínský, Václav: Písně na epištoly a na čtení Viz Knihopis, op. cit., č. K opus musicum 1/2010

18 61 Praha, Knihovna Národního muzea, rkp. XII F 14. Viz Bartoš, František Michálek: Soupis rukopisů Národního musea v Praze, op. cit., č Praha, Národní archiv, rkp SOA Litoměřice, rkp. sine sign. 64 Praha, Národní knihovna České republiky, rkp. X E 2 a Praha, Národní knihovna České republiky, rkp. XI E 2. Viz Truhlář, Josef: Catalogus codicum manu scriptorum latinorum qui in C. R. Bibliotheca publica atque universitatis Pragensis asservantur, op. cit., č a Jméno Venceslaus cantor Slanensis uvádí Josef Jireček v souvislosti s tiskem Soběslavský, Musophilus Jan: Kancionál jednohlasý. Praha, Burian Valda, Viz Jireček, Josef: Hymnologia Bohemica. Dějiny církevního básnictví českého až do XVIII století. Praha, Královská česká společnost nauk, 1878, s. 10; a Knihopis, op. cit., č. K Opravuji tak své dřívější tvrzení (viz Baťová, Eliška: Václav Koranda ml.: O zpievaní a čtení českém tractat. Příspěvek k dějinám užívání českého jazyka v liturgii. In: Hudební věda XLVI, 2009, č. 1-2, s. 39) a doplňuji zjištění Jiřího Žůrka, viz Žůrek, Jiří: The Analogies between the Chants of the Jistebnický Kancionál and the Repertory of the oldest Czech Graduals in the 16th Century, op. cit. Na rozdíl od něj považuji text introitu Zdráva, Rodičko Svatá za odlišný překlad latinské předlohy, než jaký známe z Jistebnického kancionálu. bratrských autorů Blahoslavova rejstříku, kteří působili před rokem 1517, a dalších 19 textů obsažených v prvním písňovém tisku z roku 1501 (7%). Většinu písní této doby, jejichž texty se vyskytují poprvé v Jistebnickém graduálu, 61 Vyšehradském sborníku, 62 Roudnickém kancionálu, 63 ve sbornících Národní knihovny X E 2 a XI E 2 64 či přímo v Kolínském kancionálu, však zatím nejsme schopni blíže zařadit. Jde o 143 písňových textů, tedy celých 54% z celkových 265 písní. Několik akrostichů sice naznačuje jména autorů (2x Mathias, 2x Johannes Sova?, 2x Vaněk a dále Matheus, O. Kavka a [Wenceslaus] Slanensis Antikonis), přesnější totožnost autorů však zatím zůstává neznámá. 65 Významný podíl (16%) tvoří mezi písněmi Kolínského kancionálu 43 unikátních textů. Kromě již zmíněné písně Jáť jsem ovdovělá česká Koruna jsou tu i další zajímavé kusy, jež v sobě uzavírají ohlasy dobové utrakvistické teologie. Pokusíme-li se rozebrat obdobným způsobem i původ textů chorálních zpěvů Kolínského kancionálu, dojdeme k poměrně zajímavým výsledkům. Text hymnu Ó spasitedlná oběti je snad již předhusitského původu, neboť se nachází ve zmiňovaném rukopisu Národní knihovny I F 13, pocházejícím z konce 14. století. Celkem 7 textů nacházíme v Jistebnickém kancionálu, 66 což představuje 11,6% z 60 chorálních zpěvů. Nesporný je tento původ u 1 sekvence, 4 hymnů a 1 offertoria. V posledně jmenovaném případě jde o svébytnou úpravu, která spočívá v novém otextování úvodního melismatu zpěvu Kněžie obět Boží a v zachování ostatních sylabičtějších částí, zejména tropu Budiž pozdraveno, Tělo Kristovo. Podobným způsobem je z hlediska textace melismat zacházeno i s dalšími zpěvy graduálu, které nacházíme v Kolínském kancionálu se zcela novým překladem. Poněkud sporná je vazba na Jistebnický kancionál u Alleluia Tělo mé právě jest pokrm. Úvodní melisma opět vyplňuje textový tropus a text verše je zcela nově, takřka sylabicky podložen pod část chorální melodie, navíc je k němu ještě přidán tropus A toť jest tělo, kteréž z Panny narozeno. Mezi liturgickými kusy, jež pocházejí z Jistebnického kancionálu, lze uvést i písňové Credo Věřmež v Boha jednoho, které bylo zahrnuto mezi písně. Z dalších zpěvů, jež je možno přisoudit době jagellonské, nacházíme 3 sekvence a 1 hymnus (6,7% všech chorálních zpěvů) v tisku z roku 1501 a můžeme u nich tedy počítat se vznikem v 15. století. Hymnus Ó světlo, Trojice Svatá je dle Blahoslavova rejstříku přímo bratrského původu. Dalších 16 textů, které shledáváme v nejstarších graduálech Národního muzea V B 5 a IV B 9, v sedlčanském graduálu M- 4, 67 v bratrském Rohově kancionálu 68 či v jiných kancionálech utrakvistické provenience, pořízených do poloviny 16. století, pak naznačuje, že ani na počátku 16. století nevládla latina docela a že již v předluterské době byly české zpěvy do jisté míry rozšířeny. Když navíc přičteme 16 ~ 17

19 STUDIE studie 21 dalších zpěvů Kolínského kancionálu, které mají konkordance v pozdějších pramenech, dostaneme 37 textů (62%), které známe i z jiných záznamů a které svým vznikem spadají nejpozději do prvních dvou desetiletí 16. století. Zcela unikátních je v Kolínském kancionálu 10 textů liturgických zpěvů, což tvoří 16,7% celku. Při srovnání procentuálního vyjádření původu textů písní a chorálních zpěvů docházíme ke zjištění, že se výsledky s poměrně značnou přesností shodují, a to jak u počtu textů husitských, tak u počtu textů spojených s tiskem 1501 i u textů unikátních. Obdobný je i poměr textů spadajících do poděbradského či jagellonského období. Potvrzuje to tedy mou již dříve vyslovenou domněnku, že oproti starším předpokladům byl zřejmě vývoj české liturgie v určitých rysech srovnatelný s vývojem v oblasti písní. byl zřejmě vývoj české liturgie v určitých rysech srovnatelný s vývojem v oblasti písní. Výskyt chorálních kusů v kancionálech, a zejména významné místo českých hymnů a sekvencí mezi písněmi, tyto často oddělované oblasti výzkumu téměř nerozlučně spojují. Také zkoumání původu melodií písní z Kolínského kancionálu potvrzuje spjatost písní a chorálních zpěvů. 107 melodií můžeme přiřadit k latinským cantiím, přestože je často těžké určit, zda byla v konkrétním případě melodie čerpána z latinské předlohy, nebo z její české paralely. S pomocí rubrik a příbuzných pramenů můžeme dále určit 54 melodií s odkazem k českým písním a 1 melodii písně německé. Vlastní nápěv má v Kolínském kancionálu 57 písní a obecnou notou byly zpívány 4 texty. Celkem 7 melodií je unikátních, přičemž 5 z nich je notováno celých (což je jinak v kancionálu u písní spíše výjimečné). Nejčastěji exponovanými písňovými nápěvy jsou oblíbená latinská cantia Ave, Yearchia, Imperatrix gloriosa, Ad honorem et decorem, Modulemur die hodierna (či české Čížku, ptáčku se stejným nápěvem), En emola typica, Vale, Imperatrix celica a melodie českých písní Buoh všemohúcí, Stvořitel nebe země (jako předlohy pro všechny písně na melodii Kristus, příklad pokory) a Smrt se blíží každému (nebo stejně zpívané Jidech tam vedlé řeky). O něco přesněji lze určit původ melodií u písní s chorálními nápěvy, kterých je celkem 34 (12,5%). Jde o 30 hymnových nápěvů, 2 písně na nápěv Kyrie a po jedné melodii sekvence a antifony. Z hlediska počtu textů na jednu melodii jsou původně liturgické zpěvy stejně časté a oblíbené jako nápěvy cantií, zejména melodie hymnů Vexilla Regis prodeunt a Pange, lingua, gloriosi a původně jako tropus ke Gloria fungující píseň Dies est leticie. Jak konkrétně se české zpěvy a písně zapojovaly do liturgie, tedy jak konkrétně 67 Praha, Knihovna Národního muzea, rkp. V B 5 a IV B 9. Viz Bartoš, František Michálek: Soupis rukopisů Národního musea v Praze, op. cit., č a 965; Sedlčany, Městské muzeum, rkp. M-4. Důležitá zjištění k dataci těchto graduálů viz Žůrek, Jiří: The Analogies between the Chants of the Jistebnický Kancionál and the Repertory of the oldest Czech Graduals in the 16th Century, op. cit. 68 Roh, Jan: Piesně chval božských. Praha, Pavel Severýn z Kapí Hory, Viz Knihopis, op. cit., č. K opus musicum 1/2010

20 mohla vypadat utrakvistická liturgie, jejíž vývoj takové kancionályusuály odrážely, je však nutno nastínit ve zvláštní studii. Samostatným tématem zůstává též město Kolín jako centrum měšťanské aktivity, která zahrnovala i český liturgický provoz v chrámu sv. Bartoloměje. Zdá se navíc, že nešlo jen o projevy zbožnosti kolínských, ale o obecnější jevy v české církvi obecnější jevy v české církvi na 16. století, na počátku 16. století, jež byly pevně spojeny s teologickými požadavky svobodného hlásání evangelia a porozumění slovům Božího zákona, který je nejvyšší a jedinou autoritou. Eliška Baťová vystudovala Konzervatoř Plzeň (obor flétna), v současné době dokončuje studium na Ústavu hudební vědy FF UK v Praze, kde se dlouhodobě zaměřuje na výzkum liturgie a písňové tvorby českých protestantských církví. Summary The study describes the unknown story of the Hymnbook of Kolín from The manuscript presents interesting facts for the history of liturgy, hymnology as well as Czech Utraquist church. The source, which has been known for ages, brings surprisingly new content in the light of recent research. In addition to the history of the Hymnbook of Kolín the study also brings the description of its repertory (melodies, texts) and puts this outstanding music relic within general historical context. It is a compilation with rich and diverse content which today gives new information to several research fi elds. 18 ~ 19