Katolická církev v českých zemích v letech Brněnská diecéze církevní školství a činnost církve pro mládež (magisterská diplomová práce)

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav Katolická církev v českých zemích v letech Brněnská diecéze církevní školství a činnost církve pro mládež (magisterská diplomová práce) Petra Chalupová Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D. Brno 2008

2 Prohlášení o původnosti práce: Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny. 20. dubna 2008

3 Poděkování: Děkuji všem, kteří mi při psaní diplomové práce pomáhali a byli mi oporou. Děkuji vedoucímu práce, panu doc. PhDr. Jiřímu Hanušovi, Ph.D. Dále bych chtěla jmenovitě poděkovat S. Václavě Dudové SCM, Ing. Josefu Bambasovi, panu Janu Vodovi a panu Františku Krulovi.

4 Obsah 1 Úvod Katolická církev v českých zemích Církev v období druhé světové války Církevně-politický vývoj v letech Brněnská diecéze Brněnská diecéze za války Brněnská diecéze v letech Církevní slavnosti Karel Skoupý biskupem brněnským Vybrané problémy ve vztahu církve a státu Úprava svátkového práva, zápas o svěcení neděle a církevních svátků Oficiální stanovisko církve Reflexe v tisku Zákon o úpravě svátkového práva Exkurs: Pohled ze strany evangelické církve Zápas o církevní školství Stanovisko církve ke školské reformě Reflexe v tisku Církevní školy tři příklady z brněnské diecéze Řádové dívčí gymnázium v Brně Serafínská škola v Třebíči Biskupské gymnázium v Brně Aktivity pro mládež v rámci katolické církve příklad brněnské diecéze Časopis Úsvit Dominik Pecka Studentské katolické hnutí Spolek katolických akademiků Moravan Závěr...84 Seznam použité literatury a pramenů

5 1 Úvod Období Necelé tři roky, vymezené koncem druhé světové války a nástupem komunistického režimu. Krátké mezidobí relativní svobody nebo nevyhnutelné směřování od jedné totality ke druhé? Poválečná obnova v čase omezené demokracie nebo přípravná (pretotalitní) fáze před uchopením moci komunisty? 1 Oba naznačené základní úhly pohledu na dobu tzv. třetí republiky a její nejednoznačné hodnocení vzbudilo u mě zájem o zkoumání tohoto období a zvláště zájem o to, jak se v této době dařilo katolické církvi v českých zemích. Obvykle se pozornost badatelů na poli českých církevních dějin ve dvacátém století zaměřuje na vyhrocené osudy církve za nacistické okupace a za komunistického režimu, 2 předmětem mého zájmu je však situace církve ve zdánlivě klidném období mezi nimi. K napsání práce mě inspirovala dynamická obnova života církve v krátkém čase mezi dobami jejího pronásledování. Mluví-li se v této práci o církvi, je myšlena římskokatolická církev působící v českých zemích v Čechách, na Moravě, případně ve Slezsku. Záměrně je tedy pominut církevněpolitický vývoj na Slovensku, v mnohém odlišný od vývoje v ostatních částech Československa. Kvůli dostupnosti pramenů se hlavní část práce soustřeďuje na situaci v brněnské diecézi. Při zkoumání vybraných charakteristik působení církve ve společnosti (církevní školství, činnost pro mládež) jsem vycházela z uspořádání církevní správy, i když některé aspekty hranice diecézí nerespektují. Např. aktivity řeholních řádů a kongregací ve školství a v péči o mládež nebyly vázány na jednotlivé diecéze, ale na řádové provincie. Činnost katolického studentského hnutí probíhala v mnoha případech na celorepublikové nebo na celomoravské úrovni. Vydávání periodik, která jsem využila jako pramenný materiál, kopírovalo spíše než církevní státní uspořádání (kraje, země či celkově české země). V následujícím textu se věnuji zejména vybraným problémům ve vztahu církve a státu ve sledovaném období. Cílem práce je ukázat, které otázky považovala katolická církev pro své působení ve společnosti za natolik důležité, že jí stálo zato vytáhnout do boje. Zápas o úpravu svátkového práva a o zachování církevních škol je nahlížen z církevního hlediska. Stanovisko představitelů katolické církve (biskupů a ordinářů) je dokumentováno 1 Srov. Balík, Stanislav: Tři roky svobody? Pretotalitní režim v Československu REXTER, č. 0/2000, roč. I. ( 2 Srov. např. Fiala, Petr Hanuš, Jiří (eds.): Katolická církev a totalitarismus v českých zemích. CDK, Brno

6 prostřednictvím pastýřských listů a dalších oficiálních projevů, pro porovnání jsou uvedeny názory katolicky orientovaných intelektuálů, publikované v novinách a časopisech. Jako stručný exkurs a zajímavé srovnání je míněna pasáž mapující postoj evangelíků ke svátkovému zákonu. Zajímalo mě, zda se v této otázce jejich stanovisko shodovalo či rozcházelo s názory katolíků. V návaznosti na spor týkající se církevních škol má další kapitola za cíl ilustrovat fungování katolického školství v poválečných letech na vybraných příkladech z brněnské diecéze. Zvolený aspekt působení různých uskupení v rámci katolické církve mezi mládeží a studenty rozvíjí závěrečná část práce, v níž se pokouším vystihnout nejvýraznější aktivity určené (především) katolickým středoškolským a vysokoškolským studentům. I zde se pozornost soustřeďuje na činnost v brněnské diecézi a zvláště v jejím centru v Brně. Pro orientaci v poválečných českých (československých) církevních dějinách mají zásadní význam texty katolického laika Václava Vaška. V jeho knize Neumlčená, 3 díl I., je detailně popsána situace a obnova katolické církve v poválečném tříletí. Dílo, které by bylo možné zařadit jednak k memoárové a zároveň k historické literatuře, označil autor v podtitulu za kroniku katolické církve v Československu. Václav Vaško zde shromáždil řadu základních informací a dokumentů k vnitřní organizační struktuře římskokatolické církve v Československu, zvláštní pozornost věnoval problematice slovenského katolicismu. Během devadesátých let autor tuto knihu přepracoval a rozvinul v díle Dům na skále, 4 svazek I. Obě jmenované knihy mají navazující díly, v nichž je sledována perzekuce církve po převzetí moci komunistickou stranou. Při hodnocení dostupné literatury je nezbytné zmínit práce historika Karla Kaplana. Vztah mezi církví a státem dokumentuje K. Kaplan v knize Stát a církev v Československu v letech Ačkoliv je hlavní část knihy zaměřena na situaci po únorovém převratu 1948, v úvodní kapitole autor stručně hodnotí předúnorový vývoj vztahů a sporů mezi církví a státem. Práce je založena na důkladném studiu materiálů z archivů KSČ. 3 Vaško, Václav: Neumlčená. Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce. 2 svazky, sv. I., Zvon, Praha Vaško, Václav: Dům na skále 1. Církev zkoušená začátek Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří Kaplan, Karel: Stát a církev v Československu v letech ÚSD AV ČR/Doplněk, Praha/Brno

7 Karel Kaplan také podrobně doložil poválečný spor o církevní majetek publikováním dokumentů v knize Katolická církev a pozemková reforma Nejnovější soubornou studií k dějinám katolické církve po druhé světové válce je kniha autorů Stanislava Balíka a Jiřího Hanuše Katolická církev v Československu Pozornost se v této práci soustřeďuje opět převážně na osudy církve během komunistické totality, ovšem autoři samozřejmě vycházejí ze situace před rokem Kromě shrnutí dosavadních výsledků bádání v oblasti dějin viditelných, formálních částí církve přináší kniha pohledy na proměny vnitřního života katolické církve. Co se týče archivních materiálů, byly při přípravě předkládané práce nejvíce využity prameny vztahující se k brněnskému biskupství, diecézi a osobě brněnského biskupa Skoupého. Fondy Ordinariát Brno a Konzistoř Brno, které zmiňované dokumenty zahrnují, byly od šedesátých let 20. století spravovány Moravským zemským archivem v Brně (MZA). V současnosti je jejich zpřístupnění problematické, neboť jsou ve vlastnictví Biskupství brněnského, které má zájem na jejich plném převzetí. Ovšem prozatím zůstává fond Ordinariát Brno (E 80) ve správě MZA, fond Konzistoř (E 82) převzal Archiv Biskupství brněnského v Rajhradě (ABB), který však není oficiálně přístupný badatelům. Mezi hlavní informační zdroje řadím tištěné prameny a dobový denní tisk. Brněnské biskupství vydávalo diecézní oběžník Acta curiae episcopalis Brunensis, kde byly mj. uveřejňovány pastýřské listy biskupů a organizační pokyny pro kněze a správce jednotlivých farností. Na rozdíl od pražské a olomoucké arcidiecéze nevycházelo v brněnské diecézi oficiální periodikum pro katolické věřící, proto jsem v hojné míře použila informace a komentáře publikované v brněnském deníku Národní obroda. Přestože se jednalo o deník vydávaný krajskou organizací Československé strany lidové (ČSL), snažila jsem se vyhnout mapování proudu politického katolicismu, který ČSL reprezentovala. K dějinám vybraných církevních škol poskytly nejvíce informačních zdrojů instituce navazující na poválečnou činnost katolických středních škol (soukromé archivy ředitelství škol či jejich zřizovatelů). Publikované materiály doplnily archivní prameny (k Biskupskému gymnáziu v Brně využity fondy MZA; torza písemností brněnských škol 6 Kaplan, Karel: Katolická církev a pozemková reforma ÚSD AV ČR/Doplněk, Praha/Brno Balík, Stanislav Hanuš, Jiří: Katolická církev v Československu CDK, Brno

8 uložena v Archivu města Brna AMB) a vzpomínky pamětníků, bývalých žáků církevních škol. Pro závěrečnou kapitolu, ale i pro ostatní části práce byly nepostradatelné dobové tištěné materiály (knihy, brožury, sborníky apod.), časopis Úsvit a další katolické tiskoviny. 8

9 2 Katolická církev v českých zemích 2.1 Církev v období druhé světové války Během válečných let se v mnohém změnila podoba českého katolicismu. Především se rozešly osudy místní církve v českých zemích a na Slovensku. Katolická církev v Čechách a na Moravě stála v poměrně silné jednotě proti okupaci a její členové se zapojili do domácího i zahraničního odboje. To, že církev za války zůstala na straně národní, mělo pro ni velký význam, neboť po opadnutí silné protikatolické vlny z prvních let existence nového československého státu postupně v průběhu třicátých let obnovovala své postavení v české společnosti. Po druhé světové válce stála česká katolická církev na rozdíl od Slovenska na straně vítězů a ve značné části české společnosti již nebyla chápána negativně, jako opora bývalé habsburské monarchie, ale jako součást nacisty perzekvovaného českého národa. Základní službou církve a jednotlivých kněží zůstávaly za války bohoslužby a různé náboženské obřady, které však kromě úzce duchovního poslání získaly v době nesvobody nový rozměr. Poutě a náboženské slavnosti se stávaly vhodnou příležitostí k velkým manifestacím lidu a k vyjadřování odporu k novému státnímu uspořádání. Účast na bohoslužbách a poutích zůstávala jedinou možností pro legální shromáždění většího počtu lidí, navíc duchovní měli jako jedni z mála možnost promlouvat na veřejnosti. Kázání a přednášky využívali k povzbuzení věřících, k projevům upevňujícím vlastenectví nebo přímo k otevřené kritice režimu, což se často stalo důvodem k zatčení a perzekuci. Podobnou roli sehrávalo i školní vyučování náboženství, zvláště když výuka dějepisu byla postupně omezována a nakonec ze škol odstraněna. Přirozeně lidským projevem pak byla solidarita s pronásledovanými, s rodinami vězněných a s pozůstalými (finanční pomoc, poskytování potravin, šatstva apod.). Řada duchovních se zapojila do rezistence (ukrývání osob žijících v ilegalitě, převody přes hranice, vystavování falešných osobních dokladů, křestních listů apod.), stejně tak i mnozí laici se zúčastnili domácího a zahraničního odboje. 1 1 Stříbrný, Jan: Katolická církev v českých zemích v čase dvou totalit. In: Jan, Libor (ed.): České církevní dějiny ve druhé polovině 20. století. Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), Brno 2000, s

10 V londýnském ústředí zahraničního odboje působili vedoucí činitelé Československé strany lidové, kněží Msgre. Jan Šrámek a P. František Hála, z nichž první jmenovaný zastával po celou dobu války v exilové vládě v Londýně funkci předsedy vlády a v osvobozené republice se těšil zejména ve vlastní straně velké úctě. 2 Do československého zahraničního odboje se zapojili také další kněží (např. z papežské univerzitní koleje Nepomucenum v Římě) a řeholníci, někteří z nich se přímo účastnili bojů na frontách druhé světové války. 3 Za okupace byli v českých zemích perzekvováni i členové mužských a ženských řeholí, a to jak ztrátou osobní svobody, tak konfiskací majetku, zejména zabíráním řádových budov a škol. 4 O škodách způsobených válkou na organismu církve u nás psal ve svém listu (z 28. srpna 1945), adresovaném ctihodným bratřím arcibiskupům, biskupům a ostatním místním ordinářům v Československé republice papež Pius XII.: I u vás hrozná válka nadělala mnoho škod (...). Zástupy lidí mezi nimi četní kněží a řeholníci uvrženy do vězení nebo odvlečeny do zajišťovacích táborů, mnozí podlehli smrti (...). Katolická Církev v některých oblastech Československé republiky kromě nepřátelského útlaku národa, jenž ji obsadil a od něhož vytrpěly mnoho bezpráví byla postižena mimořádnou a zlou pohromou: arcidiecése pražská, diecése budějovická a brněnská ztratily pastýře, jichž bylo navýsost zapotřebí, a po řadu let zůstaly bez zákonných nástupců, jelikož My, ač Nás to bolelo, rozhodli jsme se jich zatím nejmenovati, abychom uchránili beze škody nejvyšší statky, totiž svobodu Církve a vaše vyšší duchovní zájmy. 5 Podobně jako ostatní církve v českých zemích vyšla církev katolická z války s velkým morálním kreditem a nebývalou autoritou, vyplývající ze statečného postoje mnoha jejích 2 Z působení v exilu získal Šrámek velký politický kredit u široké veřejnosti, po osvobození byl v republice vítán jako spoluobnovitel naší samostatnosti. Milan Drápala v knize Na ztracené vartě Západu hodnotí Šrámkovo postavení po válce v Československu jako nezpochybnitelné. Uvádí dále: O téměř kultovním Šrámkově uctívání v jeho straně si lze učinit poměrně názornou představu z hagiografických článků publikovaných v lidoveckém tisku při každé významnější příležitosti. In: Drápala, Milan: Na ztracené vartě Západu. Antologie české nesocialistické publicistiky z let Prostor, Praha 2000, s. 39. Viz např. články uveřejněné v deníku Národní obroda u příležitosti oslav Šrámkových narozenin. In: Národní obroda, 21. srpna 1945, roč. I., č. 86, s Srov. Ludvík, František: České katolické kněžstvo s národem a lidem v boji, utrpení a práci pro lepší zítřek. Arcidiecézní pastorační ústředí, Praha 1946, s K perzekuci řeholních komunit na Moravě viz např. studii Jana Chvatíka v publikaci Katolická církev a totalitarismus v českých zemích. Chvatík, Jan: Perzekuce katolických duchovních na Moravě od počátku okupace do konce II. stanného práva. In: Fiala, Petr Hanuš, Jiří (eds.): Katolická církev a totalitarismus v českých zemích. CDK, Brno 2001, s Acta curiae episcopalis Brunensis, Annus 113, 1945, s Pražský arcibiskupský stolec zůstal neobsazený od smrti kardinála Karla Kašpara v roce 1941 do nástupu arcibiskupa Josefa Berana v roce Pro českobudějovickou diecézi byl v roce 1947 jmenován biskupem Josef Hlouch po sedmiletém období sedisvakance. Situace v brněnské diecézi je zmíněna dále v textu. 10

11 duchovních a laiků v době okupace. Případů kolaborace bylo mezi katolickým kněžstvem velmi málo. 6 Podle ne zcela úplných statistických údajů bylo perzekvováno 371 českých kněží, z nichž 75 zahynulo, popraveno bylo 8 kněží. 7 Zdeněk Nejedlý, první poválečný ministr školství, který později patřil mezi spolutvůrce církevní politiky komunistické strany, dokonce v listopadu 1945 prohlásil, že v těžkých letech okupace obstálo katolické kněžstvo z hlediska národního opravdu skvěle Církevně-politický vývoj v letech Podle údajů ze sčítání lidu se v českých zemích (v Čechách, na Moravě a ve Slezsku) v roce 1930 hlásilo k římskokatolické církvi více než 78 % z celkového počtu 10,7 milionů obyvatel. Na Moravě a ve Slezsku, kde byla religiozita tradičně vyšší než v Čechách, podíl katolíků dokonce přesahoval 85 %. 9 Římskokatolická církev reprezentovala tedy valnou většinu obyvatel českých zemí. Vlivem druhé světové války se další sčítání lidu uskutečnilo až v roce 1950, poválečné změny v počtu a struktuře obyvatelstva zachytily pouze dílčí soupisy obyvatel z let 1946 a Procentuální zastoupení příslušníků římskokatolické církve v roce 1950 kleslo na 76 %. 10 Toto číslo odráží nově vytvořenou situaci, která v českých zemích nastala po vysídlení německého obyvatelstva, převážně katolického, po roce Zatím ještě nejsou patrné změny dané proticírkevním tažením komunistického režimu od roku Konfidentem gestapa byl např. samozvaný převor pražského konventu Maltézského řádu Franz Werner Bobe a farář kostela sv. Ludmily v Praze na Vinohradech Friedrich Kasper. 7 Tato statistika je převzata z publikace Františka Ludvíka: České katolické kněžstvo s národem a lidem v boji, utrpení a práci pro lepší zítřek. In: Ludvík, F.: c. d., s. 11. Přebírají ji také další autoři: Stříbrný, J.: c. d., s. 81; Vaško, Václav: Neumlčená. Kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce. 2 svazky, sv. I., Zvon, Praha 1990, s ; aj. Karel Kaplan uvádí, že přes pět set (katolických) duchovních bylo vězněno a více než pětina z nich svou aktivitu zaplatila životem. Kaplan, Karel: Stát a církev v Československu v letech ÚSD AV ČR/Doplněk, Praha/Brno 1993, s Ludvík, F.: c. d., s Zdroj dat: Český statistický úřad. Sčítání lidu v roce 1930, tab. 5: Náboženské vyznání přítomného obyvatelstva podle velikosti osady k [online]. [cit ]. Dostupný z WWW: < 10 Zdroj dat: Český statistický úřad. Sčítání lidu v roce 1950, tab. 4: Přítomné obyvatelstvo podle náboženského vyznání a národnosti k [online]. [cit ]. Dostupný z WWW: < 11 K tomu Zdeněk Boháč uvádí: Zatímco jižní a východní Čechy spolu s jižní Moravou si uchovaly velké procento domácího katolického obyvatelstva, zaznamenáváme úbytek katolíků v pohraničních oblastech, které byly po odchodu německého obyvatelstva osidlovány ze sekularizovaného českého vnitrozemí, ze Slovenska a případně českými reemigranty ze zahraničí. Úbytkem katolického obyvatelstva byly nejvíce postiženy severní a západní Čechy. In: Boháč, Zdeněk: Atlas církevních dějin českých zemí Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1999, s

12 Katolická církev v Československu se spolu s celou společností ocitla po válce v nových podmínkách. Vláda vyhlásila ve svém programu z 5. dubna 1945 rozsáhlé a hluboké reformy v politické, sociální, ekonomické a kulturní oblasti. Většinu z nich krátce po skončení války realizovala a vytvořila nový společenský režim, nazývaný lidově demokratický. Tzv. Košický vládní program zaručoval svobodu náboženského vyznání, ovšem některé reformy navrhované a uskutečňované vládou se církve a její činnosti nepříznivě dotýkaly. 12 Vybrané problémy ve vztahu církve a státu budou předmětem dalších kapitol. Politická pozice církve se oslabila změnou stranickopolitické struktury. Představitelé českého odboje v exilu se dohodli redukovat počet politických stran pouze na čtyři (spolu se dvěma slovenskými politickými stranami se deklarovaly jako Národní fronta). Tři z nich sociálnědemokratická, národněsocialistická a komunistická byly tradičně antikatolické. Československá strana lidová (ČSL), dlouhodobě zastupující český politický katolicismus, se prezentovala jako jediná nesocialistická strana, z čehož ovšem nedovedla dostatečně těžit a zůstávala v defenzivě. Ve svém programu vyjádřila, že je stranou křesťanskou, ale nekonfesijní, de facto však zůstávala pevně spjata s římskokatolickou církví v čele strany stáli dva kněží, řada dalších byla předními funkcionáři strany. Lidová strana také hájila zájmy katolické církve a jejích věřících, její majetek a zásadně požadovala zachování církevního školství. 13 Důležitou podmínkou pro společenskou roli církve byl poměr mezi státem a Vatikánem. Nutno poznamenat, že tento vztah nebyl bez komplikací jak v době první republiky, tak za války, a problematický zůstal i v období po roce K obnovení diplomatických styků došlo v polovině roku 1946 na základě dosud platného Modu vivendi dohody mezi Svatým stolcem a Československou republikou z roku Podle něj garantovala vláda svobodu církevní činnosti a Vatikán předkládal vládě návrhy na jmenování biskupů a ordinářů, aby se ujistil, že vláda nemá důvodů rázu politického proti této volbě. (Tento proces musel tedy předcházet i jmenování ThDr. Karla Skoupého biskupem brněnským v roce 1946.) Církevní hodnostáři také skládali po svém jmenování přísahu věrnosti 12 Kaplan, K.: c. d., s Podrobněji viz např.: Trapl, Miloš: Československá strana lidová v letech In: Marek, Pavel a kol.: Přehled politického stranictví na území českých zemí a Československa v letech Gloria, Rosice u Brna 2000, s Pehr, Milan: Československá strana lidová. In: Moderní dějiny, roč. 10 (2002), s

13 republice ve znění: Přísahám a slibuji, jak se sluší na biskupa, věrnost Československé republice, a že nic neučiním, co by bylo proti blahu, bezpečnosti a celistvosti republiky. 14 V červnu 1946 se do Prahy vrátil apoštolský internuncius Msgre. Francisco Xaverius Ritter, který zde před válkou působil v hodnosti nuncia 15 a za války spolupracoval s čs. zahraničním odbojem. Od roku 1947 ho pro nemoc zastupoval chargé d affaires Msgre. Gennaro Verolino. Československým vyslancem u Svatého stolce byl v letech dr. Artur Maixner, který ve Vatikánu vystřídal krátce působícího chargé d affaires Františka Schwarzenberga. K nejdůležitějším církevně-politickým úkolům patřilo po válce obsazení uprázdněných biskupských stolců v českých a moravských diecézích. 16 Papež Pius XII. jmenoval 3. dubna 1946 Karla Skoupého biskupem brněnským (viz dále), 4. listopadu 1946 byl zvolen arcibiskupem pražským Josef Beran, pozdější kardinál. Následujícího roku se stal biskupem českobudějovické diecéze Josef Hlouch (jmenován 25. června 1947) a na biskupský stolec litoměřické diecéze dosedl Štěpán Trochta (jmenován 27. září 1947), který vystřídal biskupa německé národnosti Antona Webera. 17 Podle Karla Kaplana zvýraznil Vatikán jmenováním vězňů nacistických koncentračních táborů Josefa Berana a Štěpána Trochty a (...) známých podporovatelů odboje Karla Skoupého a Josefa Hloucha biskupy vlasteneckou činnost církve a její podíl na národním odboji za okupace. 18 Všichni čtyři biskupové osvědčili své kvality po roce 1948, i když patrně nejvýznamnější úlohu v rámci české církve i společnosti sehrál pražský arcibiskup. 14 Text Modu vivendi je publikován např. in: Kaplan, Karel: Katolická církev a pozemková reforma ÚSD AV ČR/Doplněk, Praha/Brno 1995, s Brněnský biskup Karel Skoupý složil přísahu republice dne 11. července 1946 při přijetí předsedou vlády Klementem Gottwaldem a ministrem školství Jaroslavem Stránským. 15 Diplomatické zastoupení Svatého stolce nebylo obnoveno na úrovni nunciatury, ale o řád níže internunciatury. Arcibiskup Ritter se již v roce 1935 stal v Československu nunciem a jako takový byl doyenem tehdejšího diplomatického sboru. Jakožto internuncius byl de facto degradován, nicméně prohlásil: Tituly sem, tituly tam, do Prahy pojedu z lásky k vašemu národu a půjdu tam rád třeba i jen jako kostelník u sv. Víta. Novinkou také bylo, že vatikánský vyslanec již nestál v čele diplomatického sboru v Praze čestné místo doyena bylo vyhrazeno sovětskému velvyslanci. Srov. Balík, Stanislav Hanuš, Jiří: Katolická církev v Československu CDK, Brno 2007, s Po válce byl episkopát v českých zemích téměř zcela ochromen. Ze šesti sídelních (arci)biskupských stolců byly obsazeny pouze tři (Olomouc, Hradec Králové, Litoměřice), navíc osobami ve věku velmi pokročilém (Leopold Prečan, Mořic Pícha, Anton Weber). 17 Na doporučení Svatého stolce Anton Weber rezignoval v březnu Kromě arcibiskupa Berana pocházeli všichni nově jmenovaní biskupové z moravských diecézí. Srov. Balík, S. Hanuš, J.: c. d., s Kaplan, K.: Stát a církev, s

14 3 Brněnská diecéze 3.1 Brněnská diecéze za války Po smrti biskupa Josefa Kupky v červnu roku 1941 nastalo v brněnské diecézi období sedisvakance. Do roku 1946 neměla diecéze svého sídelního biskupa a po dobu zmíněných pěti let ji spravoval kapitulní vikář Msgre. Josef Kratochvíl, biskupské funkce vykonával olomoucký světící biskup Stanislav Zela. 1 I v brněnské diecézi se za okupace komplikovaly a zhoršovaly česko-německé vztahy. V důsledku mnichovské dohody obsadilo Německo v říjnu 1938 na jižní Moravě pohraniční území obývané převážně německým obyvatelstvem a došlo tak k odtržení části brněnské diecéze, v níž vznikl samostatný generální vikariát se sídlem v Mikulově. Ke generálnímu vikariátu nebyl připojen jen německý jazykový ostrov v Jihlavě a poměrně silné německé menšiny v Brně a ve Vyškově. Z církevního hlediska zůstalo odtržené území (104 farností) v brněnské diecézi, ale biskup Kupka byl stejně jako ostatní biskupové v českých zemích donucen jmenovat zvláštního generálního vikáře, který byl téměř zcela nezávislý na brněnském biskupství. 2 Ke zrušení generálního vikariátu došlo na konci května 1945, kdy Brno převzalo do plné správy celé jeho bývalé území. Předmnichovský stav byl oficiálně obnoven až k 1. lednu Protektorátní části diecéze se válka dotkla poměrně záhy zatýkáním kněží a zákazem činnosti mnoha spolků, např. známého brněnského spolku katolických akademiků Moravan (viz dále v textu). Byla zabrána celá řada církevních budov včetně kněžského semináře; bohoslovci byli totálně nasazeni a vzdělávání zbylých bylo řešeno provizorně. 3 Tři diecézní kněží byli popraveni v brněnských Kounicových kolejích, pět kněží včetně opata z kláštera premonstrátů v Nové Říši zahynulo v Osvětimi, jeden starobrněnský 1 Biskupský úřad zůstal neobsazen z důvodu, aby Svatý stolec nemusel vyhovět říšskému požadavku na jmenování biskupa německé národnosti. 2 Podrobněji viz: Macek, Jaroslav: Nástin dějin brněnské diecéze In: Biskupství brněnské. Biskupství brněnské, Brno 2000, s Budova brněnského semináře byla zabrána nacisty v září 1942 pro účely vojenské nemocnice. Bohoslovci byli umístěni v chlapeckém semináři, poslední ročník přímo v biskupské rezidenci na Petrově. Kromě církevních škol, které budou zmíněny v dalších kapitolách, byly v diecézi zabrány např. budovy klášterní mateřské školy v Třešti, soukromé školy pro ženská povolání ve Slavkově, budovy sester dominikánek ve Střelicích u Brna a v Brně, a instituce v nich působící zrušeny. 14

15 augustinián byl popraven v Praze na Pankráci. Vězněných kněží byla celá řada, nechyběli mezi nimi ani duchovní německé národnosti z mikulovského generálního vikariátu. 4 Na konci války zahynulo na území diecéze mnoho obyvatel při bombardování, pak též přímo při osvobozovacích bojích a při ústupu německých jednotek. Velké škody utrpěly také některé kostely a církevní budovy. Diecéze byla těžce postižena, když přes ni ustupovala německá vojska před Rudou armádou. Značně poškozené Brno se dočkalo osvobození 26. dubna Brněnská diecéze v letech Atlas církevních dějin českých zemí udává, že v brněnské diecézi se při prvním poválečném sčítání hlásilo ke katolickému náboženství ve většině okresů více než 90 % obyvatelstva. V ostatních okresech se podíl katolíků pohyboval mezi %. 5 Celá jižní Morava se tradičně vyznačovala vysokou religiozitou obyvatelstva a tato charakteristika zůstala zachována i po druhé světové válce. Úbytek katolíků nastal kvůli vysídlení německého obyvatelstva v obcích na Hustopečsku, Mikulovsku, Jihlavsku a v Brně. Na ostatním území nedošlo k výraznější změně oproti stavu ze 30. let 20. století, kdy kromě Brna vykazovaly okresy náležející k brněnské diecézi přes 90 % katolických obyvatel Církevní slavnosti Následující text zachycuje katolickou církev v brněnské diecézi z hlediska jejího poválečného veřejného působení. Jsou zde uvedeny pouze vybrané církevní události (slavnosti, průvody, shromáždění apod.), které měly rozměr jak duchovní, tak společenský, a při kterých se církev také prezentovala navenek. Tyto události byly většinou zaznamenány v katolicky orientovaném tisku, v tomto případě je zdrojem informací brněnská Národní obroda. 6 V celé republice se bezprostředně po skončení války konaly děkovné bohoslužby u příležitosti osvobození. Na svátek Nanebevstoupení Páně, 10. května 1945, proběhly církevní oslavy v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně za přítomnosti členů vlády, zástupců 4 Charouz, Jindřich Zdeněk: Pohledy do dějin brněnské diecéze. Biskupství brněnské, Brno 2006, s Data k roku Srov. Boháč, Z.: c. d., mapy č. 2 a č Deník Československé strany lidové s názvem Národní obroda poprvé vyšel v Brně dne 9. května 1945 jako ústřední orgán strany pro oblast jižní Moravy. Za změněné situace vycházel deník od března 1948 pod názvem Lidová obroda. 15

16 armády a dalších veřejných činitelů. 7 Dne 24. června 1945 se opět v brněnské katedrále konala pietní slavnost za oběti války a osvobozovacích bojů. K uspořádání podobných pietních slavností vyzýval ordinariát brněnské diecéze také mimobrněnské farnosti. 8 Během prvního poválečného roku se i při dalších příležitostech prolínaly církevní oslavy s oslavami státními (společenskými) např. oslavy svátku sv. Václava byly v Brně spojeny s velkým smutečním průvodem ke Kounicovým kolejím, které sloužily za nacistické okupace jako vězení a popraviště. Významných církevních slavností se obvykle účastnili představitelé politického a veřejného života, nejčastěji ovšem zástupci ČSL. Tak tomu bylo i v listopadu 1945, kdy byla v Rajhradě u Brna uspořádána oslava výročí 900 let od založení tamějšího benediktinského kláštera, navštívená mj. lidoveckým ministrem Františkem Hálou či P. Karlem Fanfrdlou (ve funkci místopředsedy Zemského národního výboru a zároveň krajského činovníka ČSL). 9 Při výročí 17. listopadu se konaly v kostelích v celé republice pietní vzpomínky a zádušní mše za oběti války z řad studentů. V Brně se o zařazení smutečních bohoslužeb do programu slavností 17. listopadu 1945 zasadil po válce obnovený spolek katolických akademiků Moravan. Rekviem za zemřelé studenty a členy akademické obce sloužil v katedrále na Petrově kapitulní vikář Josef Kratochvíl za účasti brněnské veřejnosti, studentů, představitelů vysokých škol, zástupců úřadů a armády. Obdobné slavnosti a bohoslužby proběhly téhož dne v celé brněnské diecézi. 10 Významnými událostmi pro řeholní řády i pro celou diecézi byla svěcení opatů tří hlavních klášterů brněnské diecéze v letech První z nich se konalo v Nové Říši 30. prosince Na uprázdněné místo opata novoříšského premonstrátského kláštera byl zvolen P. Augustin Machalka, 11 jenž obdržel opatskou benedikci z rukou olomouckého světícího biskupa Stanislava Zely. Novým opatem augustiniánského kláštera na Starém Brně se stal P. Benedikt Švanda. Slavnost svěcení, kterou sledovalo velké množství brněnských katolíků, vykonal dne 14. dubna 1946 opět biskup Zela. Účastnil se jí i Msgre. Karel Skoupý, již v nové hodnosti brněnského biskupa. Trojice opatských svěcení se 7 Národní obroda, 11. května 1945, roč. I, č. 3, s Národní obroda, 23. června 1945, roč. I, č. 39, s Národní obroda, 6. listopadu 1945, roč. I, č. 151, s Národní obroda, 18. listopadu 1945, roč. I, č. 162, s. 3. Acta curiae episcopalis Brunensis, Annus 113, 1945, s V neděli 18. listopadu 1945 se věřící českých a moravských diecézí modlili za budoucí inteligenci a vyprošovali požehnání studující mládeži. 11 Premonstrát P. Augustin Machalka byl vězněn za nacistického i za komunistického režimu. V roce 1950 byl v monstrprocesu, nazývaném Machalka a spol., odsouzen k 25 letům vězení. Podrobněji viz: Balík, S. Hanuš, J.: c. d., s

17 dovršila roku 1947 v Rajhradě. Opatem tamního benediktinského kláštera byl do července 1947 P. Alois Kotyza, který však tragicky zahynul při autonehodě. Proto v den sv. Václava, 28. září, uvedl biskup Skoupý do úřadu opata P. Václava Pokorného. 12 Bezesporu největší církevní událostí i manifestací katolicismu se v roce 1947 staly svatovojtěšské oslavy, uspořádané k 950. výročí smrti sv. Vojtěcha a konané postupně ve všech českých a moravských diecézích. 13 Jubilejní svatovojtěšský rok měl být vyvrcholením úsilí o obnovu náboženského života v naší zemi. K této příležitosti napsal papež Pius XII. list, adresovaný arcibiskupům a biskupům v Československu. Praví se v něm mimo jiné: Máme tedy za jisté, že tyto svatovojtěšské slavnosti budou Vašemu lidu velkým povzbuzením, aby statečně následoval svatého příkladu apoštolského muže a posílen jeho přímluvou u Boha, udatně a vytrvale bránil katolickou víru po předcích zděděnou, aby se velmi horlivě snažil o jednotu jak mezi sebou, tak se sousedními národy ke spojení a zmohutnění křesťanské a lidské kultury. 14 V rámci tzv. apoštolské cesty putovaly ostatky sv. Vojtěcha po českých zemích, věřící v brněnské diecézi je mohli spatřit na přelomu května a června 1947, kdy průvod postupně projel obcemi a městy celé diecéze. Průvod i další místní slavnosti a pobožnosti probíhaly za mimořádné účasti diváků, nejen z řad katolických věřících, velkou pozornost jim věnovala lidovecká Národní obroda. Organizaci měl na starosti Výbor svatovojtěšských oslav diecése brněnské pod záštitou a vedením biskupa Karla Skoupého. Triumfální průběh zaznamenaly veřejné oslavy ve dnech 31. května a 1. června v Brně, kde se průvodu centrem města, slavností na Zelném trhu a na Petrově účastnilo několik desítek tisíc lidí. 15 Součástí programu byla kromě různých církevních obřadů též celonoční pobožnost k uctění světcových ostatků v brněnské katedrále. Svatovojtěšské oslavy vyvrcholily v srpnu 1947 v Praze a byly nadlouho posledním velkým projevem katolické církve v Československu Národní obroda, 3. ledna 1946, roč. II, č. 2, s. 4. Národní obroda, 16. dubna 1946, roč. II, č. 90, s. 2. Národní obroda, 30. září 1947, roč. III, č. 227, s Podrobněji viz: Vaško, V.: Neumlčená I., s Acta curiae episcopalis Brunensis, Annus 115, 1947, s Podle zpráv Národní obrody v průvodu kráčeli vojáci, legionáři, studenti, zástupci města, úřadů, vysokých škol, spolků, skauti, členové Orla, duchovenstvo, bohoslovci, řeholníci a mnoho dalších příslušníků různých institucí a organizací. Brněnští občané byli vyzýváni, aby vyzdobili a osvětlili domy podél trasy průvodu. Národní obroda, 3. června 1947, roč. III, č. 128, s V této souvislosti je třeba zmínit ještě pouť Orla (katolické tělovýchovné organizace) na Hostýn v srpnu 1948 zúčastnilo se jí na poutníků. Srov. Balík, S. Hanuš, J.: c. d., s

18 3.2.2 Karel Skoupý biskupem brněnským Pius biskup, služebník služebníků Božích, milovaným synům, kapitule stoličního chrámu, duchovenstvu a lidu města Brna a diecése brněnské pozdravení a apoštolské požehnání. Dnes (...) vyvolili jsme pro diecési brněnskou, která právě postrádá svého pastýře, milovaného Syna Karla Skoupého, Našeho tajného komořího a rektora velkého semináře této diecése, a postavili jsme ho v její čelo jako biskupa a pastýře. 17 Těmito slovy jmenoval papež Pius XII. v apoštolském listu ze dne 3. dubna 1946 Karla Skoupého sídelním biskupem brněnským, který se tak stal prvním jmenovaným a vysvěceným biskupem v poválečném Československu. (Do roku 1948 pak následovala ještě další tři biskupská svěcení, jak bylo uvedeno v předcházející kapitole.) Podle církevního zákoníku přebírá biskup kanonické držení své diecéze po předložení jmenovacího apoštolského listu katedrální kapitule. V případě biskupa Skoupého k tomu došlo 27. května Do tří měsíců od jmenování má biskup přijmout konsekraci, tj. biskupské svěcení, z rukou apoštolského biskupa, který je k tomuto úkonu zmocněn papežem. Konsekrace probíhá za asistence dvou dalších biskupů. Závěrečným aktem je intronizace, slavnostní dosazení na biskupský stolec. 18 Brněnská katedrála sv. Petra a Pavla se stala svědkem svěcení a intronizace biskupa Skoupého, dvanáctého v řadě brněnských biskupů, dne 30. června V roce svého svěcení oslavil ThDr. Karel Skoupý šedesáté narozeniny. Narodil se 30. prosince 1886 v Lipůvce (okres Blansko). Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně (r. 1907) studoval teologii v brněnském alumnátu. 19 Kněžské svěcení přijal roku 1911 a poté krátce působil jako kaplan v Dyjákovicích u Znojma. Na žádost tehdejšího biskupa Huyna nastoupil místo prefekta (vychovatele) v chlapeckém semináři v Brně ( ); současně vyučoval na brněnských středních školách a věnoval se vyššímu studiu teologie. Po získání doktorátu teologie v roce 1918 v Olomouci začal jako suplent přednášet novozákonní vědu na brněnském bohosloveckém učilišti. Tamtéž se v roce 1921 stal řádným profesorem biblického studia Nového zákona. Navíc od roku 1919 zastával funkci rektora (či regenta, tj. ředitele) chlapeckého semináře v Brně a spolupracoval se spolkem katolických akademiků Moravan. Jeho vychovatelská a pedagogická činnost pokračovala v kněžském semináři v Brně, kde působil od roku 1923 až do biskupského svěcení ve 17 Acta curiae episcopalis Brunensis, Annus 114, 1946, s Kop, František: K novému obsazení biskupství brněnského. In: Jeho Excelence ThDr. Karel Skoupý, biskup brněnský. Brněnská tiskárna, Brno 1946, s Alumnát název pro kněžský seminář spojený s diecézním bohosloveckým učilištěm. 18

19 funkci rektora 20 měl tak po dlouhou dobu na starosti výchovu budoucích kněží v brněnské diecézi. Jak bude podrobně uvedeno v následujících kapitolách, Karel Skoupý byl hlavním iniciátorem stavby nového katolického gymnázia s chlapeckým seminářem v Brně na Barvičově ulici. Založil edici Církev a vlast a edici věnovanou homiletice (kazatelství) s názvem Logos. Po únorovém převratu se biskup Skoupý, podobně jako ostatní biskupové v Československu, stal obětí represí ze strany komunistického vedení státu. 21 V roce 1950 byl internován ve své rezidenci v Brně a bylo mu znemožněno vykonávat biskupský úřad. Od roku 1953 byl po deset let držen na utajovaných místech v Čechách bez možnosti kontaktu s okolním světem. Internace se poněkud uvolnila v roce 1963 následujících pět let žil v domě řádových sester v Žernůvce u Tišnova, stále však pod dohledem StB. Při přechodném uvolnění politické situace v roce 1968 se vrátil do úřadu brněnského biskupa (slavnostní uvítání v Brně se konalo 22. června), avšak po necelých čtyřech letech, 22. února 1972, zemřel. 22 Zprávu o jmenování Karla Skoupého biskupem brněnským oznámil čsl. rozhlas 6. dubna 1946, příslušný apoštolský list byl věřícím v brněnské katedrále přečten 9. června téhož roku. Tu zprávu přijalo jak kněžstvo, tak věřící v brněnské diecézi s radostí. Nebylo zřejmě v diecézi nikoho, kdo by jak svými schopnostmi, tak svými zásluhami byl hoden tak vysokého úřadu tou měrou jako on, 23 napsal v životopise K. Skoupého Dominik Pecka. Biskupská konsekrace proběhla v neděli 30. června 1946 v katedrále na Petrově v Brně, tam, kde Karel Skoupý přijal dříve svátost biřmování a kde byl také vysvěcen na kněze. Světitelem nového brněnského biskupa byl královéhradecký biskup Mořic Pícha za asistence biskupů Stanislava Zely a Eduarda Nécseye, světícího biskupa nitranského. Mimořádné slavnosti se v katedrále účastnilo velké množství věřících, kněží a církevních 20 Rektor neboli regens nejvyšší představený kněžského semináře. 21 Podrobněji o osudech biskupa Skoupého za komunistického režimu viz: Pospíšilová, Jana: Naděje v lepší budoucnost. Život ThDr. Karla Skoupého, XII. brněnského biskupa. Sypták, Brno Moravský zemský archiv (MZA) Brno, fond E 80 Ordinariát Brno (mylně označeno E 82), kart. 630, sg Archiv Biskupství brněnského (ABB) Rajhrad, fond E 82 Konzistoř Brno, kart. 5494, nečíslováno. ThDr. Karel Skoupý, biskup. Tamtéž: Pecka, Dominik: Msgre. ThDr. Karel Skoupý, biskup brněnský. Život a dílo. Nepublikovaný životopis. Macek, J.: c. d., s Pecka, D.: Msgre. ThDr. Karel Skoupý, biskup brněnský. Život a dílo. Nepublikovaný životopis. In: ABB, E 82 Konzistoř Brno, kart. 5494, nečíslováno. 19

20 hodnostářů, jako hosté byli přítomni i zástupci veřejného a kulturního života. 24 Na památku svěcení vydala Brněnská tiskárna útlou publikaci, uvozenou básní Jana Zahradníčka Ke dni svěcení. V brožuře je přetištěn text papežské buly, jíž byl Karel Skoupý jmenován biskupem, dále je uveden biskupův životopis a vysvětlující poznámky k obsazení biskupského stolce z hlediska kanonického práva. 25 Oslavy svěcení pokračovaly ještě o svátku sv. Cyrila a Metoděje (5. července), kdy brněnští katolíci po tradičním průvodu centrem města pozdravili nového biskupa v katedrále na Petrově. 26 Msgre. Skoupý se jako nově jmenovaný biskup obrátil k duchovenstvu a k věřícím brněnské diecéze pastýřským listem ze dne 10. června Rekapituluje v něm s vděčností svůj dosavadní život, hlásí se k odkazu patronů brněnské diecéze, svatých Petra a Pavla, zmiňuje též význam cyrilometodějské tradice. Nezůstává však jen u odkazu minulosti, ale zaměřuje svůj první pastýřský list také jako výzvu k přítomnosti: I v dnešní době, kdy jedni křesťanství podceňují a přehlížejí a druzí osnují plány na jeho vyhlazení, budiž naším heslem: Nestydím se za evangelium, neboť i dnes je to síla Boží ke spáse a záchraně světa. Dále je v listu obsažena kritika materialistického světového názoru, nového náboženství, které prý všude ve školách a veřejnosti má býti uplatňováno. V závěru biskup důrazně odmítá veřejné hanobení papeže Pia XII. a vybízí katolické věřící k věrnosti církvi, jejímu učení a jejím představitelům. 28 V duchu svého biskupského hesla Caritas Christi urget nos Láska Kristova nás pobízí se Karel Skoupý pustil do obnovy duchovního života svěřené diecéze. V krátké době vizitoval téměř všechna děkanství, v některých uděloval svátost biřmování. Od počátku se snažil být v úzkém kontaktu s kněžími, na pravidelných konferencích duchovenstva se projednávaly otázky duchovní správy a vyměňovaly informace o náboženském životě v diecézi. 29 Za první a nejdůležitější úkol si biskup Skoupý stanovil dobudování a otevření katolického gymnázia v Brně, což se nakonec podařilo v roce 1947 (viz dále). Jako bývalý rektor 24 Zástupcem vlády byl ministr pošt, Msgre. Hála, dále se svěcení účastnili zástupci ZNV, NV města Brna, zástupci armády, nejvyšší představitelé brněnských vysokých škol a představitelé dalších úřadů a institucí. Srov. Národní obroda, 2. července 1946, roč. II, č. 150, s Srov. Jeho Excelence ThDr. Karel Skoupý, biskup brněnský. Brněnská tiskárna, Brno Národní obroda, 5. července 1946, roč. II, č. 153, s Acta curiae episcopalis Brunensis, Annus 114, 1946, s Pastýřský list byl čten v kostelích brněnské diecéze v den biskupského svěcení 30. června 1946, případně v den předcházející, ve svátek sv. Petra a Pavla. 28 Tamtéž. 29 Pecka, D.: Msgre. ThDr. Karel Skoupý, biskup brněnský. Život a dílo. Nepublikovaný životopis. In: ABB, E 82 Konzistoř Brno, kart. 5494, nečíslováno. 20

21 kněžského semináře a dlouholetý vychovatel bohoslovců měl stále zvláštní zájem na zajištění vzdělání a výchovy kandidátů kněžství. S tím souvisela i snaha o promyšlený systém v pastoraci mládeže (viz dále kapitolu o časopise Úsvit a o studentském katolickém hnutí). Dalším cílem biskupa bylo oživení a rozšíření činnosti Katolické akce 30, tzn. snahy o větší aktivitu laiků v rámci katolické církve, o duchovní obnovu a evangelizaci. K těmto účelům sloužil např. nově zřízený exerciční dům v Brně, umístěný v budově bývalého chlapeckého semináře na Veveří ulici. V neposlední řadě chtěl K. Skoupý podporovat ve své diecézi charitativní činnost a rozvíjet její organizaci. 31 Avšak pro realizaci všech těchto úkolů a plánů byl brněnskému biskupovi dán pouze krátký čas necelých dvou let, od února 1948 musel čelit stále se stupňujícímu tlaku komunistické moci, jež mu po dalších dvou letech znemožnila vykonávat biskupský úřad. 30 Katolická akce (KA) neboli tzv. laický apoštolát laické hnutí v katolické církvi na úrovni farností, diecézí i celé republiky, založené zejména na organizování jednotlivých sociálních skupin. Cílem skupinek KA byla pastorační činnost a snaha o prohloubení osobního duchovního života. Poválečná KA není totožná s komunisty prosazovanou Katolickou akcí po roce 1949 (jejím účelem bylo postavit kněze a laiky proti biskupům; aktivisté schizmatické akce s matoucím názvem katolická byli z církve exkomunikováni). 31 Národní obroda, 29. prosince 1946, roč. II, č. 297, s

22 4 Vybrané problémy ve vztahu církve a státu Když v únoru 1946 přijal prezident Beneš delegaci katolických studentů, formuloval ve svém proslovu pozici katolické církve v poválečném státě takto: Především pokládám za samozřejmé, a také z programu naší vlády je to vidět, že v naší republice bude svoboda náboženství a církví bezpodmínečně respektována. Je to naše zásada, je to zásada demokracie a po této stránce tedy také katolické studentstvo a katolicismus vůbec může býti klidný, že se nic nestane, co by bylo na úkor této zásady. (...) Mohu potvrdit, že čeští katolíci za války se vzhledem na svoje postavení chovali dobře. To je velká hypotéka, kterou máte, a myslím, že to vám a katolickým činitelům vůbec dává u nás oprávnění, aby na této spolupráci budovatelské našeho státu se účastnili. 1 Za katolickou církev se ke vztahu církve a státu vyslovili biskupové a ordináři, kteří svůj první poválečný pastýřský list zahájili slovy: V posvátné chvíli, kdy po prvé v obnovené Československé republice jsme my, katoličtí biskupové a kapitulní vikáři shromážděni na biskupských poradách, (...) obnovujeme slib oddanosti naší drahé Československé republice a společně se všemi katolíky chceme ze všech svých sil pracovati o její rozkvět. 2 Tento pastýřský list byl vydán po biskupské konferenci konané v listopadu 1945 v Olomouci. Biskupové jako nejvyšší představitelé a mluvčí katolické církve u nás chtěli tak vyjádřit loajalitu obnovené republice, respektování jejích představitelů a nového politického režimu. Ze stejného důvodu byly z této konference zaslány pozdravné telegramy s projevy oddanosti prezidentu Benešovi a vládě. 3 Přes několikerá oboustranná ujištění církevních a politických představitelů o vzájemném respektování a o dobrém a přátelském poměru 4, nebylo soužití církve a státu v období koaliční vlády Národní fronty v letech bezproblémové a bezkonfliktní. 5 Vláda sice ve svém programu plně zaručila svobodu náboženského vyznání a nezasahovala do vnitřního života církve, ovšem některé uskutečňované reformy se církve a její dosavadní činnosti nepříznivě dotýkaly. Neshody vyvstaly zejména při řešení tří sporných otázek, týkajících se přímo náboženského života katolíků: otázky církevního školství, otázky 1 Národní obroda, 10. února 1946, roč. II, č. 35, s Acta curiae episcopalis Brunensis, Annus 113, 1945, s Národní obroda, 16. listopadu 1945, roč. I, č. 160, s Pamětní spis katolických biskupů vládě Československé republiky. In: Acta curiae episcopalis Brunensis, Annus 115, 1947, s V důsledku rozdílného vývoje českých zemí a Slovenska byly spory a napětí ve vztazích četnější a vyhrocenější na Slovensku, kde napětí vyvolal mimo jiné soud a následný trest smrti pro Jozefa Tisa. 22

23 svěcení nedělí a církevních svátků a otázky církevního majetku, respektive pozemkového vlastnictví. Všechna tři témata byla obsažena v biskupských memorandech vládě, která však zůstala bez odpovědi. První dva problémové okruhy budou předmětem dalších kapitol. Spor o církevní majetek podrobně doložil Karel Kaplan publikováním dokumentů v knize Katolická církev a pozemková reforma , 6 proto bude zmíněn jen okrajově. Podle hodnocení Karla Kaplana byl spor o zahrnutí církevního majetku do poválečných pozemkových úprav a reforem největším a trvalým poválečným sporem mezi československou vládou a katolickou církví. Komunistická strana se svým ministrem zemědělství Júliem Ďurišem prosadila vlastní pojetí pozemkové reformy reformu postupující ve třech etapách záborů a přidělování půdy. Všechny tři etapy reformy katolickou církev postihly. V první fázi se jednalo o uplatnění dekretů o konfiskaci majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů na půdu spravovanou před válkou a za okupace německými a maďarskými řeholními řády a církevními institucemi. Proti tomu protestovali čeští církevní činitelé i zástupci Vatikánu, jejich argumentem byla univerzálnost vlastnictví katolické církve, jež jednotlivci či řády pouze spravují. K rozhodnutí vlády, aby bylo upuštěno od dalších konfiskací církevního majetku, však došlo až v závěru roku Druhou etapu představovala revize první pozemkové reformy (z roku 1919), kterou parlament schválil v červenci Na základě zákona č. 142/1947 Sb. byla církvi odňata zemědělská a lesní půda nad 50 ha. Tato revize zasahovala majetkové poměry katolické církve natolik, že ohrožovala její společenské poslání, neboť ji vydávala ekonomicky na milost státu. Představitelé církve proti uplatnění zákona o revizi na církevní pozemkový majetek marně protestovali a následně prosazovali, aby byl zákon uplatněn pouze na zemědělskou půdu, o kterou rolníci projeví zájem, nikoliv na církevní lesy. Úsilí zastánců katolické církve ovšem skončilo neúspěšně a všechny protesty byly marné. V lednu 1948 začaly rolnické komise provádět parcelaci půdy, a to včetně půdy církevní. Následovaly sice další protesty ze strany církve, ale byly stejně neúčinné. Nicméně, ještě než mohla být revize plně uvedena v život, přišel Únor a po něm vydání zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (březen 1948). Podle něj byla 6 Kaplan, K.: Katolická církev a pozemková reforma ÚSD AV ČR/Doplněk, Praha/Brno Kaplan, K.: Stát a církev, s