INFORMACE. Den otevřených dveří. Den,,D na Sokolovské...

Transkript

1 4. číslo / leden 2011 ZŠ SOKOLOVSKÁ SVITAVY Den Ukázky Citáty D slohových prací Jana Wericha Co se nevešlo do minulého čísla: Zábava Beseda s legendou českého hokeje - s panem Martincem Návštěva Mikuláše, pekelníků a andělů Společné rozloučení se starým rokem - předvánoční dopoledne - Vtípky Perličky Co na tebe prozradí barva Netradiční hodina výtvarné výchovy - v kůži handicapovaného člověka - v 5.třídě

2 INFORMACE Den otevřených dveří Den,,D na Sokolovské... Den otevřených dveří s Františkem a Fanynkou z Kouzelné školky proběhne v pondělí 10. ledna 2011 v budovách na Pražské i na Sokolovské. Děti, rodiče, prarodiče i ostatní příznivci naší školy! Neváhejte a přijďte se k nám podívat! Od 8,00 hod. budete mít možnost nahlédnout do všech koutů prohlédnout si vybavení jednotlivých tříd, zhlédnout počítačovou a novou jazykovou učebnu, vyzkoušet si práci na interaktivní tabuli, můžete se stát i součástí výuky apod. V odpoledních hodinách od 14,00 do 17,00 hod. (na ul. Pražská budoucí 1. třída) si děti mohou vyrobit vlastního papírového Františka nebo Fanynku, užít si první chvilky v družině a seznámit se s prostředím, do kterého se možná v novém školním roce vrátí, ale tentokrát už jako školáci. Těší se na Vás všichni ze ZŠ Sokolovská Tak tato pozvánka přilákala více než 30 dětí společně s rodiči, kteří se přišli podívat na svou budoucí školu, prohlédnout si vybavení třídy a družiny. Po dobu své návštěvy je doprovázela děvčata z 5. třídy, s jejichž pomocí si děti vyrobily maňásky Fanynky a Františka. Vše bylo v režii paní učitelky Zuzany Ptáčkové, která v září nové prvňáčky přivítá, tak jsme ji položily dvě otázky: 1. Jaký jste měla pocit z dětí? Děti byly šikovné, nejdříve se bály, ale poté je strach opustil. 2. Těšíte se na září na nové děti? Určitě ano. J S paní učitelkou si popovídaly: Kristýna Hladíková a Karolína Novotná -1-

3 INFORMACE CITÁTY MOUDRA... Jana Wericha... Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá. Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. CO SE DO PROSINCOVÉHO ČÍSLA NEVEŠLO... Beseda s Vladimírem Martincem Není důležité vyhrát za každou cenu. V úterý se v kině Vesmír konala beseda s legendou českého hokeje - panem Vladimírem Martincem. Besedy se účastnili žáci ročníku a přizváni byli svěřenci pana učitele Sehnala ze ZŠ T. G. Masaryka. Šlo o sportovní program Odznak všestrannosti olympijských vítězů, který navazuje na všestrannou sportovní přípravu mládeže. Nejdříve pro nás byla připravená vědomostní soutěž z oblasti sportu. Byly to otázky typu: Kolik medailí získal Roman Šebrle? Které disciplíny zahrnuje desetiboj? apod. Za každou správnou odpověď jsme obdrželi zdravou sladkou odměnu. A pak přišla pro většinu z nás ta nejzajímavější část celého programu. Měli jsme možnost zeptat se pana Martince na cokoliv. Dozvěděli jsme se např., že v roce 1972, kdy hrál za národní tým na XI. olympijských hrách v Japonsku, získali bronzové místo a v roce 1976 na XII. olympijských hrách v Rakousku vybojovali s národním týmem nádherné 2. místo. Pan Martinec se zúčastnil 11x mistrovství světa, a to od roku 1970 až do 1979 a naposledy v roce 1981 (z toho sedmkrát jako hráč a třikrát jako trenér). Je také majitelem zlaté olympijské medaile z Nagana (jako asistent trenéra). Po zodpovězení všech otázek následoval hlučný potlesk a mohli jsme si vystát frontu na fotku s podpisem. Věřím, že se akce líbila všem a že se některým z nás stala silnou motivací. Vypracoval: Michal Řezník -2-

4 ŠKOLNÍ AKTIVITY A PROJEKTY Návštěva pekelníků, Mikuláše a andělů... V pátek 3. prosince nás navštívili pekelníci v čele s Mikulášem a anděly z deváté třídy. Připravili si pro nás krátké, ale zábavné představení, ve kterém šlo o sázku andělů s čerty o hodné děti. Původně si chtěli pár zlobivců odnést, ale raději si to rozmysleli. Po krátké scénce obdarovali všechny děti sladkostmi, zazpívali, zatancovali a vydali se na další návštěvu, která vedla do Domova na rozcestí, do kojeneckého ústavu a do svitavské nemocnice na oddělení LDN. Určitě svou návštěvou potěšili, pobavili a vykouzlili úsměv na tváři nejednoho z nás. Také druháčci paní učitelky Stavělové v tento den nezaháleli a v rámci projektu ČERTOVSKÝ DEN - se proměnili v bandu roztomilých čertíků a andílků. -3-

5 ŠKOLNÍ AKTIVITY A PROJEKTY Předvánoční týden naděloval radost a úsměvy... A zasloužily se o to především děti 2. B se svou paní učitelkou Alenou Stavělovou, které v týdnu od 13. do svým milým vánočně laděným programem potěšily nejen o něco menší děti v mateřských školách v Lánech, na ČSA, Pražské, své spolužáky, ale také zavítaly mezi dětičky, které nemají v životě tolik štěstí a nemohou být se svými rodiči. Nezapomněly ani na ty, kteří jsou odkázáni na pomoc jiných v Domově na rozcestí a ve Světlance. Celé své putování zakončily v úterý podvečerním vystoupením pro své nejmilejší rodiče, prarodiče apod. Prckové z druhé třídy s paní učitelkou mají náš obdiv. Byl to pro ně určitě náročný týden, ale rozhodně stál za to. Vždyť kdo za tak krátkou dobu dokáže rozdat tolik radosti! Jsou to prostě šikulky! Nesmíme zapomenout dodat, že po celou dobu děti a paní učitelku doprovázela ve svém volném čase paní vychovatelka Dana Maňasová, které patří veliký dík! Loučení se starým rokem proběhlo trochu jinak, nově... Náš první Sokolovský koncertík Poslední den před vánočními prázdninami nám zpestřili žáci mladších tříd koledami, které si nacvičili a perfektně předvedli u vánočního stromku za doprovodu paní učitelky Stavělové, jež hrála na keybord. Na to, že jsou to malé děti, zpívaly opravdu nádherně. Potom jsme si zazpívali koledy společně, tentokrát za doprovodu Libora Samka, který se chopil kytary. A znělo to opravdu moc pěkně! Všechny nás to opravdu vánočně naladilo, takže se u nás zavedla nová tradice, že každý rok poslední den před Vánoci budeme pořádat sami sobě Sokolovský koncertík. Takže pilujte své hlásky, ať zníte, jak se patří! -4-

6 SPORTOVNÍ RUBRIKA Sportovní vánoční odpoledne Pan učitel Luňáček připravil pro žáky I. i II. stupně sportovní odpoledne. Děti z I. stupně běhaly v týmech štafetu kolem kuželek s kroužkem a pak hrály fotbalové utkání. A jak to dopadlo? ŠTAFETA: FOTBAL: 1. místo 4. třída 1. místo 5. třída 2. místo 5. třída 2. místo 4. třída 3. místo 3. třída 3. místo 3. třída Třetí třídy utvořily více soutěžních skupin, nebylo však v silách redakční rady zjistit, která z těchto skupin získala 3. místo. Po těchto zápasech následovalo sportovní klání žáků II. stupně, které bylo o trochu napínavější. Jako štafetu vybral pan učitel šplh a pak se opět hrál fotbal. Škoda, že se mezi šesťáky nenašli borci, kteří by si za svoji třídu trochu zašplhali. Naopak v osmé třídě se našla borkyně Andrejka Kratochvílová, která za svou třídu zašplhala dvakrát. Vyhráli samozřejmě ti nejlepší a tady je máme ŠPLH: FOTBAL: 1. místo 8. třída 1. místo 9. třída 2. místo 7. třída 2. místo 7. třída 3. místo 9. třída 3. místo 8. třída Motto sportovního dopoledne: VÝHRA NENÍ VŠE (ALE VYHRÁVAT TAKY NENÍ ŠPATNÉ)! Autorky příspěvku: Andrejka a Hanča -5-

7 VÝUKA Ukázky slohových prací Šesťáci trénovali v hodinách slohu vypravování... O porušení maminčina zákazu nám napsal Libor Zobač: Jednoho dne, když jsem měl večer besídku v hudebce, porušil jsem mamčin zákaz, který se týkal tréninku basketbalu. Mamka mi výslovně řekla:,,až přijdeš ze školy domů, napíšeš si úkoly, v žádném případě nepůjdeš na trénink basketbalu, protože bys nestihl zkoušku před besídkou. Jenže já se na trénink tak těšil, že jsem zákaz porušil. Trénink probíhal ve školní tělocvičně v Lánech a z domu to mám pěšky pěkně daleko. Skvěle jsme si zahráli, ale čas rychle utíkal a já zjistil, že budu mít co dělat, abych besídku vůbec stihl. Rychle jsem běžel rovnou do hudebky, kde na mě už pěkně dlouho čekal velmi nervózní učitel a ještě víc rozzlobená mamka, která je také učitelkou hudby. Doběhl jsem necelou minutu před mým vystoupením, učitel mi za běhu podával trubku a mamka ze mě stáhla bundu a ukázala na mě velmi rozčílený obličej. Vběhl jsem na pódium a celý udýchaný zahrál nějaký pochod, na který už si raději ani nepamatuji. Po besídce jsem za neustálého fackování odešel s mamkou domů. Na tento den asi hodně dlouho nezapomenu. Se svým trapasem se nám svěřil Ondra Beneš: Ten den, kdy se to stalo, bylo úterý. Seděl jsem na chodbě a povídal si se spolužačkou. Čas rychle utíkal. Koukl jsem se na hodinky a vykřikl:,,jejda, to je hodin! Rychle jsem se oblékl a běžel na autobus. Když jsem dobíhal, všiml jsem si, že autobus odjíždí. Řekl jsem si, že zavolám taťkovi. Ten mi poradil, že za 15 minut jede ze zastávky č. 10 další spoj. Když přijel autobus, nastoupil jsem a řekl řidiči:,,žákovská železniční přejezd. Zaplatil jsem 3 Kč, usadil se a čekal na odjezd. Až po kruhový objezd bylo všechno v pořádku, ale najednou autobus nemířil do Lačnova, ale směrem k Lánům. Bylo mi divné, kudy to jedeme. Když jsme přijeli k železničnímu přejezdu Lány, tak jsem samozřejmě nevystoupil. Na každé další zastávce se na mě řidič díval. Až na konečné v Kamenné Horce mi došlo, že tímhle autobusem se domů do Opatovce nedostanu. Tak jsem telefonoval podruhé, tentokrát mamce, které jsem vše vysvětlil, a nakonec šťastně dojel domů. -6-

8 VÝUKA O dobrodružství se svými domácími mazlíčky se s námi podělil Láďa Vymazal: Byla sobota ráno, já jsem se probudil a neměl jsem co na práci. Tak jsem se rozhodl, že nebudu sedět doma a půjdu se projít se svými domácími mazlíčky fretkou Lolou a pejskem Molinou někam ven na čerstvý vzduch. Nasadil jsem jim oběma obojky, aby mi neutekli. Bylo krásně, svítilo sluníčko, tak jsme se vydali k rybníku. Lola je šíleně dravé zvíře, nevydrží na jednom místě, pořád musí někde lítat, nezbeda jedna. Cestou k rybníku Molina pořád otravovala Lolu, nedala jí pokoj, tahala ji za ocásek, chtěla si hrát. Najednou sebou cukla, vyvlíkla se mi z vodítka a pelášila pryč. Neměl jsem ani ponětí proč a moc jsem se vyděsil. Chytil jsem Lolu do náruče, utíkal za Molinou a pořád na ni volal. Ta však stále běžela a běžela a nemínila zastavit. Všiml jsem si, že peláší za myškou, která utíkala směrem k lesu. Lola byla celá vyděšená, chodili jsme lesem, ale Molina nikde. Měl jsem obrovský strach, aby se jí něco nestalo. Bezmocně jsem si sedl a volal a volal. Najednou Molina přiběhla celá rozradostněná se svým úlovkem zakousnutou myškou. Vynadal jsem jí, ale také pochválil za dobrý výkon. Přece jenom jsou jezevčíci lovci! Ale to ještě není všechno. Při návratu domů se Lola procházela po úzkém prkně, pod kterým bylo plno bláta. Dělala hrozné hlouposti, Molina do ní strčila a ona se celá vyválela v blátě. Bylo to legrační a moc jsem se nasmál. Z tohoto dne jsem měl velkou radost. Pocházka s domácími mazlíčky neuškodí nikomu, ale pro příště mám ponaučení, že raději s sebou budu brát jen jednoho z nich. A ještě jeden kratičký, ale vtipný příběh od Káji Václavkové: Jak Kikinka pokakala tetu Jednou k nám přijela na návštěvu teta Verunka, aby se podívala na naši želvičku. Už se nemohla dočkat a ptala se, kde ji máme. Donesla jsem ji z pokojíčku, aby si ji mohla pochovat. Držela Kikinku v ruce, hladila ji a říkala, jak je moc hodná. Ale vtom teta vykřikla: Ono to kadí! a podávala mi ji rychle zpátky. Od té doby, kdykoliv teta přijede a chce si naši želvičku pochovat, ptá se: Už kakala? Vždycky si z toho děláme velikou legraci. -7-

9 VÝUKA Osmáci se pokoušeli o líčení (subjektivně zabarvený popis) na téma POHLED Z OKNA MÉHO POKOJE... Velmi zdařilé práce patří: Marcele Vraspírové Heleně Mervartové Přemýšlím nad tím, co vidím při pohledu z mého okna. Vybavují se mi zasněžené zahrady sousedů, stromy v bílém kabátě a vánoční výzdoba v oknech. Pozoruji lehký vánek, který si ve vzduchu pohrává s vločkami. Vypadá to, jako by mezi sebou soutěžily. Vítr však vždycky vyhraje a vločka spadne za ostatními na zem nebo se usadí na větvích obrovského stromu, který se tyčí přímo před mým oknem. Jeho větve pod spoustou vloček padají k zemi a strom vypadá, jako by brečel. To mi také připomíná pohled na střechy všech domů. Prohýbají se pod tíhou sněhu a jako by vyhrožovaly, že když jim od něj nikdo nepomůže, pomůžou si samy. Zima vykouzlila i krásné rampouchy, které vypadají jako křišťály. Usadily se na parapetech oken, plotech, zábradlích a okrajích střech. Díky nim jsou domy krásně ozdobené a vypadají jako z pohádky... Pohled z mého okna je prostě překrásný. Díky němu si připadám jako v tom nejkrásnějším zimním království. Přicházím k oknu v mém pokoji, které je vedle mého psacího stolu. Při odtahování záclony cítím, jak ke mně tiše a jemně zima promlouvá. Přes čisté průzračné sklo vidím, jak listnaté stromy shazují svůj barevný kabát a křišťálově bílé vločky tancují z nebe až k zemi. Některé však listnatý nebo jehličnatý strom oblékají do třpytivě bílého pláště. Naše zahrada se ukládá ke spánku, přetahuje přes sebe bílou peřinu, do které se zachumlá a spí až do jara. Na střechách protějších domů začínají růst dlouhé a průzračné rampoušky. Když se začíná stmívat a den se mění v noc, obvykle na obloze vidím jen třpytivoučké hvězdičky, maličké jako hlavička od špendlíku, a nedaleko od nich se nese velký kulatý měsíc, který oslňuje celý můj pokoj nádhernou září. Na ulicích se rozsvěcují lampy, já zahrnuji záclonu a odcházím pryč. Tereze Holomkové Ty moje okénko! Jsi to, co mi umožňuje pohled na naši zasněženou zahradu. Ten pohled se mi opakuje každý den, a přece mě neomrzí. Když se dívám ve dne, můj pohled uvízne na větvičkách malé vrbky, které jsou spletené do sebe a spadají nad hladinu zamrzlého jezírka, jako by ho chtěly uklidnit, že zase rozmrzne. Když se kouknu dál, vidím krásně sněhem zachumlané pole. Jeho překrásný třpyt mě na chvíli překvapí. Když z tebe pohlédnu v noci, skoro nic nevidím, protože jsi zasněžené až po uši. A sněží dál. Aspoň že vidím pyšně shlížející měsíc a jeho kamarádky hvězdičky. Září na černém nebi jako drahokamy. Někdy se mi ani nechce spát, jak dlouho bych je pozorovala. -8-

10 VÝUKA Kristýně Gálikové Když jdu večer do pokoje, první místo, které mě láká, je u okna. Z něj mám výhled na krásný zářící měsíc a hvězdy. Někdy, když je úplněk, připomíná plátek sýra. Jakmile se mi podaří odtrhnout zrak od úplňku a podívám se dolů, uvidím přes koruny holých stromů malý parčík. Uprostřed parčíku stojí tři vysoké břízy, které se k sobě naklání a ve větru si šeptají různá tajemství. Pod břízami stojí malá, rozbitá a skoro zapomenutá lavička. Je stlučená ze tří prken a hodně toho pamatuje. Občas si na ni sedne někdo ze starousedlíků a vzpomíná na časy svého mládí. V zimě je však lavička opuštěná, nikomu se totiž nechce brodit vysokým sněhem. Nalevo od bříz stojí velký, majestátný památník z žuly, u jehož podstavce leží čerstvě vyrobené adventní věnce. Je ticho. Ani vrána nezakrákorá. Vše je pod sněhem. Vše tiše a klidně spí. Sněhová pokrývka se leskne ve svitu měsíce a láká k vyběhnutí z domu a postavení veselého sněhuláka. Před parkem vede úzká silnička, po které sem tam projede auto nebo cyklista. Říkám si: Proč je zima tak krásná, bohatá a nadýchaná? Proč nejsou ostatní období také tak ozdobená? V tu chvíli přiběhne do pokoje bratr, dupající jako pravý drak, plácne mě po zádech a zakřičí: Jde se spát! A najednou jsou všechny filozofické otázky a myšlenky v dáli. Jdu do postele a celou noc se mi zdá o krásné zasněžené krajině. Deváťáci si pro charakteristiku vybírali člověka, kterého si nejvíc váží, který pro ně něco udělal nebo který je jejich vzorem... Martina Strýčková Lidé,kterých si vážím je moc, ale téhle osoby si vážím nejvíc. Jmenuje se Lenka Buchtová, pracuje jako sociální pracovnice se zaměřením na kriminální činnost a je jí 43 let. Lenka se kromě svého zaměstnání zabývá OS Bonanza. Je to nezisková organizace pro podporu dětí a mládeže, která je zároveň spojená s jezdeckým klubem. I já už 5 let navštěvuji OS Bonanza. Lenka je štíhlé postavy. Má krátké hnědé vlasy s blonďatými melíry. Její obličej zdobí svítivé modré oči. Nejraději se obléká do svých hnědých jezdeckých kalhot, hnědé mikiny a do zelené vesty, zkrátka do všeho, co se hodí ke koním a ostatním zvířatům, se kterými se potkáte na velkém statku. Tato osoba je velmi milá, hodná a hlavně spravedlivá. Snaží se věnovat všem stejně a má nás všechny stejně ráda. Samozřejmě dokáže člověku i pořádně vynadat, ale musíme si přiznat, že to každý z nás jednou za čas potřebuje. Popis této osoby jsem si vybrala, protože ji mám moc ráda. Je to člověk, který mě moc dobře zná a já znám ji. Nebýt Lenky, byla bych asi úplně bezmocná. Všechny moje problémy mi pomohla vyřešit a za to jsem ji opravdu vděčná. Je jako moje druhá máma. -9-

11 VÝUKA Netradičně ve výtvarné výchově V úterý 4. ledna proběhla v 5. třídě netradiční dvouhodinovka výtvarné výchovy.,,v KŮŽI HANDICAPOVANÉHO ČLOVĚKA tak by se dalo nazvat téma hodiny, která navazuje na předvánoční návštěvu SVĚTLANKY, centra denních služeb pro osoby s mentálním postižením a pro seniory, kde se žáci s některými klienty měli možnost setkat. V úvodu si žáci povídali o lidech trpících nějakým postižením tělesným, smyslovým či mentálním, o jejich začleňování do společnosti apod. Hlavním cílem však bylo, aby si žáci vyzkoušeli na vlastní kůži,,když nemohou úplně všechno a aby se dokázali do těchto lidí vcítit. V 1. části žáci nakreslili strom rukou, kterou píší, a obrázek popsali. Pak vše opakovali rukou druhou (tou trochu méně šikovnou): 2. část - kreslení poslepu podle pokynů paní učitelky Andresové se zdálo zprvu celkem jednoduché, ale po odvázání šátku z očí čekalo některé překvapení: místo modrého domečku byl zelený, místo zelené trávy červená, sluníčko bylo místo v pravém rohu nahoře v rohu levém apod. J J J J

12 VÝUKA Ve 3. části měli žáci za úkol napsat jakýmkoliv způsobem větu: JMENUJI SE... (doplní jméno a příjmení) A JSEM ŽÁKEM 5. TŘÍDY. Nesměli však k držení tužky použít prsty u rukou. Každý si poradil po svém. Někdo to zkusil ústy... Někdo pomocí loktů, zápěstí nebo pěstí... Někomu posloužila holá nožka... A jaké pocity měli z této hodiny žáci??? Hodina byla skvělá, mělo by jich být víc aspoň by měli všichni víc úcty k ostatním. Pobavili jsme Vojta Pilař se, ale i poučili, že i postižení lidé jsou chytří, správní,... i když jsou trošku odlišní... Z hodiny jsem si odnesl, že handicapovaní lidé nemají vůbec lehký život. Tyto hodiny jsou poučné Vojta Sahula a jednou za čas nám neuškodí... Zapůsobilo to na mě dobře! Nepřišlo mi nic divné. Nejlepší bylo malování poslepu se zavázanýma Sabina Machová očima... Byl to moc dobrý nápad. Moc mě to bavilo a konečně vím, jak se postižení lidé cítí. Nechápu, jak Kája Hynková můžou tak krásně malovat. Je mi jich moc líto, v jejich kůži bych být nechtěla... Tyto dvě hodiny byly poučné do života. Zábava byla, jak jsme malovali ty stromy a zkoušeli psát Hanka Odehnalová různými způsoby

13 ZAJÍMAVOSTI Co na tebe prozradí barva? Vyber si svoji oblíbenou barvu a přečti si, co o tobě vypovídá Fialová = barva nevěry Člověk, který má rád fialovou, bývá prý nevěrný, přelétavý, nedotahuje věci do konce a život bere na lehkou váhu. Růžová = barva štěstí O člověku, který má rád růžovou se říká, že bývá optimista, snílek a velmi naivní, chodí s hlavou v oblacích. Žlutá = barva přátelství a slunce Ten, kdo má rád žlutou barvu, bývá plný energie, je přátelský, spolehlivý, oblíbený a otevřený člověk. Zelená = barva klidu Člověk, který má rád zelenou barvu, bývá prý klidný, vyrovnaný, rozvážný, nemá rád hádky a dokáže podržet ostatní. Modrá = barva věrnosti a spolehlivosti O člověku, který má rád modrou barvu, se říká, že je chladný, ale spolehlivý a oddaný, málokdy je citlivý. Bílá = barva naděje a čistoty O tom, kdo má rád bílou barvu, se říká, že nevyvolává hádky, bývá čistotný a je puntičkář, který dotahuje věci od samého začátku do konce. Tajemství barev pro vás připravila: Klaudie Hubková

14 ZÁBAVA...zasměj se......říká se, že smích léčí a prodlužuje život......tak proč toho nevyužít... Poznámky ze žákovské knížky: Při úklidu učebny přírodopisu vzal hadru na tabuli a tou mlátil školní exponáty. Hrála fotbal s jablkem, když jí bylo zabaveno, hrála vybíjenou s rohlíkem. Nedávejte Honzovi peníze do školy! Rozdává je dětem. Nepřipravenost na výuku matematiky začíná mít charakter soustavný. Prosím, domluvte Veronice, chová se jak výtržnice. Vykřikuje neustále, takhle už to nejde dále. (poznámka od vyučující českého jazyka) Tentokrát přinášíme perličky z literárního testu deváťáků na Karla Čapka a jeho tvorbu: (pozn.: informace jsou anonymní, ale nejmenovaní se zcela jistě poznají ) Otázka: Jaká osobnost se ti vybaví, když se řekne Karel Čapek? Očekávaná odpověď: spisovatel, novinář, dramatik, překladatel,... Odpověď žáka: byl to redaktor, dramatik a překladač Otázka: Jak se jmenoval klub založený K. Čapkem? Správná odpověď: Pátečníci Odpovědi žáků: Potápníci Pětka Otázka: Jak se jmenoval vášnivý sběratel koberců v povídce Čintamani a ptáci, kterou jsme společně četli? Správná odpověď: doktor Vitásek Odpovědi žáků: doktor Bělásek doktor Vocásek Otázka: Jaké jazykové prostředky K. Čapek užíval ve své tvorbě? Očekávaná odpověď: neobvyklá slova, rozvitá souvětí, několikanásobné větné členy,... Odpověď žáka: používal Čapkovinu Otázka: Jak se nazývá protifašistický román, v němž lidé objevují zvláštní tvory inteligentní živočichy,... Správná odpověď: Válka s mloky Odpověď žáka: Pulci Kdyby to pan Čapek tušil!!!

15 ZÁBAVA Ani tentokrát jsme nezapomněli na naše nejmenší... Vybarvi a vymysli jméno:

16 REDAKCE Dokážete přečíst následující větu? V SUOIVSOLTSI S VZÝUKEMM NA CMABRIDGE UINERVTISY VLŠYO NJAVEO, ŽE NZEÁELŽÍ NA POŘDAÍ PSÍEMN VE SOLVĚ. JEDNIÁ DLEŮITŽÁ VĚC JE, ABY BLYY PNVRÍ A PSOELNDÍ PÍMESNA NA SRPVÁÉNM MSTÍĚ. ZYBETK MŽŮE BÝT TOTÁNLÍ SĚMS A TY TO PŘOÁD BEZ PORLBMÉU PEŘČETŠ. JE TO PORTO, ŽE LDIKSÝ MEZOK NETČE KDAŽÉ PENSÍMO, ALE SVOLO JKAO CLEEK. ZJÍAMVAÉ, ŽE??? A na co se můžete těšit v únorovém čísle? Sedmáci o lyžařském kurzu Za kulturou do Mahenova divadla v Brně Rozhovor s...? (nechte se překvapit) Zábava, vtipy, kvízy... a další a další zajímavosti... Tak zatím